Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

205V říjnu 1991 pověřil Jiří Horák vedením blížící se volební kampaněstrany nejznámějšího z nově příchozích – Valtra Komárka,ředitele Prognostického ústavu Československé akademie věda bývalého místopředsedu federální vlády, krajně kritického vůčipočínání svých bývalých kolegů a nástupců. Své názory Komárekshrnul do knihy Ohrožená revoluce, v níž mluvil hlasem příslušníkapředlistopadové expertní elity, která se ráda zbavila dosavadníchomezení vyplývajících z dogmat komunistické vlády.Zaskočila ji však skutečnost, že část veřejnosti ji nepočítala mezispoluzakladatele nových časů a vylučovala ji z rozhodování, naněž se cítila připravena. V knize nalezneme pojmy a obraty patřícído jazyka předlistopadové politiky, ale žádnou nostalgii povládě KSČ, jejímž členem byl autor v letech 1946 až 1989. Obrazminulosti podávaný Valtrem Komárkem se lišil od výkladů pocházejícíchz prostředí Obrody. Nebylo v něm místo pro „naděje“ani „zklamání“, vévodily mu neosobní dějinné síly (nacismus,postup Sovětského svazu do střední Evropy), v jejichž důsledkuse v Československu v roce 1948 ustavil režim podle sovětskéhovzoru. Pokus o marxismem inspirovanou zkrácenou cestu k modernitěse však nezdařil, nastolený mechanismus vyčerpal své vývojovémožnosti a byl přirozeně odstraněn. Odsuzování minuléhorežimu jako zločinného, „lustrační hysterii“ a antikomunistické náladyvůbec popisoval Komárek jako omyl, osobní selhání bývalýchdisidentů v politice, znemožňující racionální debatu, jež se mělavést o současnosti a budoucnosti – v minulosti žádné naléhavéhranic, roč. 2, č. 2 (1991), s. 8). O tři dny později publikovali sociální demokratéangažovaní v OF jiné prohlášení, že po posouzení výsledků ostravského sjezduzakládají samostatnou sociálnědemokratickou stranu, protože ČSSD se přiblížila„úplnému zkomunizování“ (tamtéž, s. 8). Asociace sociálních demokratů seustavila 25. května 1991 v Praze. K dosavadnímu jádru kolem Rudolfa Battěkaa dalších čtyř poslanců zvolených za OF se připojilo několik desítek funkcionářůČSSD a exilových sociálních demokratů. V parlamentních volbách se stranachtěla stát součástí demokratického protikomunistického bloku, k jehož ustavenívyzývala. V této snaze však neuspěla a po vypršení poslaneckých mandátů svýchčlenů v roce 1992 ztratila politický význam. Historii této platformy, profilující se„konstruktivním antikomunismem“ a hlasující v parlamentech shodně s ODSa ODA, lze podrobně studovat ze sbírky dokumentů jejího tajemníka JosefaLandergotta, uložené v Archivu Ústavu pro soudobé dějiny.205