Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

176druhu bestseller prodávaný na příhodném místě – v metru na záchodcích.Zatímco seznam pozitivně lustrovaných žurnalistů zeSyndikátu novinářů si pečlivě prohlédl, Cibulkovy seznamy odmítlotevřít a hledat v nich své přátele. Koneckonců někteří hosami navštěvují a vykládají mu, „jak se stalo, že se tam ocitli“. 88Prezident nepochyboval, že mezi agenty uvedenými v seznamujsou tací, kteří opravdu donášeli a škodili, nicméně řada z nichpodepsala závazek „pod nátlakem a vydíráním“. Někdo se třebazavázal k tomu, že narazí-li někde v zahraničí na nepřátelskoučinnost, zachová se loajálně vůči svému státu a bude to hlásit.„Podlehl, aby měl pokoj, podepsal takový papír. Těžko se v takovéchvíli vysvětlovalo: nepodepíšu, budu krýt nepřátelevlasti.“ Václav Havel namítal, že nejde o seznam oficiální a ověřený,a označil jej za „jedno z nejúspěšnějších děl Státní bezpečnosti“,které si StB „léta letoucí s předvídavostí budovala“,aby ho mohla v pravý čas použít. „Připravovali se i na tu situaci,kdy budou poraženi.“ A povedlo se jim to skvěle. „Pánové z Necenzurovanýchnovin skáčou tak, jak tito estébáci chtěli, a dělají přesnětuhle práci za ně.“Místo závěru: permanentně nedokončenárevoluceV registraturách a spisech se skrýval „výbušný arzenál“ a lustraceprováděné podle nich stěží mohly být nezaujaté a nestranné. Jejichvývoj kopíroval rostoucí míru komplikací spojenou s odhalovánímdalších a dalších vrstev živé minulosti. Začaly jako kabinetnímanipulace, staly se předmětem veřejných spekulací,rozdělovaly společnost a otravovaly politiku. Samozřejmě, lustračnízákon znesnadnil či znemožnil četným kádrům a estébákůmobsadit klíčová místa ve státní správě. Nikdy však nemohlbýt považován za natolik účinný, aby ochránil státní správu předjejím ovlivňováním „starými strukturami“ pomocí jiných, rafino-88Hovory v Lánech, 28. června 1992.176