Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

164komise pro vyšetření 17. listopadu nebylo náhodné. Potvrzovaloobecně sdílený názor, že pád starého režimu proběhl v režiiStátní bezpečnosti, jejíž agenti pak úspěšně infiltrovali do demokratickéhospolečenství. Od 17. listopadu 1990 hovořili studentio „ukradené revoluci“. Posvátné společenství z konce roku1989 bylo v této chvíli něčím hodně vzdáleným.K požadavku dalších lustrací se prezident Havel vyjádřil 20. ledna1991, tentokrát podrobněji a s větší vážností. „Děsivé dědictvíminulého systému“ – „dědictví mravní zkázy“ totiž ovládlo veřejnýdiskurz. Prezident se znovu pustil do srovnávání totalitních a autoritářskýchdiktatur, tentokrát z hlediska „demoralizace“ ovládanýchobčanů. V autoritářském režimu je mezi „juntou nebo skupinouplukovníků“ a ovládanými lidmi „celkem jasná dělící čára“navzdory zjevné krutosti vůči odpůrcům junty. To však neplatív režimu totalitním, který se snaží „infiltrovat všude“ a „zasáhnoutvšechno“. „No a samozřejmě viditelnou a v novinách atraktivnísoučástí této obecné demoralizace byly právě praktiky téStátní bezpečnosti.“ Stejně jako před volbami i teď prezidentvolal po odkrytí, pojmenování těchto praktik a odchodu jejichprovozovatelů a podílníků. Ve veřejných funkcích nemohou působitagenti StB. Avšak proti strohé a nekompromisní dikci parlamentníhousnesení, v němž po rozpadu OF nabývala vrchu politickápravice, apeloval Havel na citlivě lidský přístup. Vyzvalveřejnost, aby „automaticky nepronásledovala každého, o němžse toto zjistí“. Někteří podlehli vydírání skrze děti a příbuzné,jiní jednali lehkovážně a prozradili, co neměli, zkušenější věděli,jak se chovat, přesto mimoděk řekli něco, co jiné poškodilo.Další si mysleli, že hrají s hydrou chytrou hru, a neuvědomili si,že estébákům šlo zejména o to, „že ten člověk je uvázán“ a tímtosvým závazkem pomáhá udržovat systém při životě. Prezidentvyjádřil víru, že společnost se s „obludným historickým dědictvím“vypořádá rozumně. 68_ _ _68Hovory v Lánech, 20. ledna 1991.***164