Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

162Budaj do Prahy pro svůj spis, ten však byl nedohledatelný. Aniprezident, ani vedení ministerstva vnitra a nikdo další o něm nevěděli.Do dnešního dne nebyl nalezen. Až z dlouholeté rekonstrukcevšech dostupných materiálů a osobních svědectví vyplynulo,že Ján Budaj se Státní bezpečností nespolupracoval.Na seznamu pozitivně lustrovaných lidovců nefigurovalojméno Josefa Bartončíka, kterého nový náměstek FMV Rumloznačil za dlouholetého agenta a bezcharakterního člověka ažv čase předvolebního klidu. Dále je prokázané, že s „fondem Z“,do něhož ministr Sacher zavřel spisy poslanců, ministrů a dalšíchústavních činitelů, se manipulovalo. Spisy některých politikův něm byly ponechány, spisy jiných vytaženy a použity jakopodklad pro předvolební lustrace. Kdo s nimi nakládal a na čípokyn, není známo. Samotný prezident Havel byl veden jako„kandidát tajné spolupráce“ a nemohl by podle tehdejších širokýchlustračních kritérií znovu kandidovat na prezidenta (o tompodrobněji dále). 62 Lustracemi bez úhony prošli tři ministři slovenskévlády, o jejichž svazcích – „Archivár“, „Docent“ a „Ekonóm“– věděl federální ministr vnitra Richard Sacher už v březnu1990 atd. 63Vladimír Ondruš, který prostudoval „lustr-story“ zatím nejdůkladněji,si klade naléhavé otázky o úloze prezidenta Havlav tomto komplikovaném dění a pokouší se alespoň tímto způsobempřiblížit skutečnosti. Dozvěděl se prezident Havel o Budajověpřípadu až po oznámení výsledků lustrací na přelomukvětna a června 1990? Pokud ne – což se dá předpokládat – pročmlčel? Snad proto, že někdo – kdo si přál Budajův odchod z politiky– mohl vytáhnout Havlovu kartu „kandidáta tajné spolupráce“?Viděl v Budajovi, který se mu od ledna 1990 vzdalovala tvrdil, že Slovensko musí nejprve projít národní a pak teprvedemokratickou revolucí, silného politika ohrožujícího česko-slovenskoufederaci? Věděl o slovenských ministrech-agentech, jejichžspisy zůstaly ve „fondu Z“? Nebylo to nakonec tak, že62Tamtéž, s. 167.63Viz ŽÁČEK, P.: „Sachergate“, s. 66.162