Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

159třebu story, potřebu ten nepřehledný, dynamický, rychle se vyvíjejícísvět jakýmsi způsobem tematizovat do příběhů – dostory.“ 57 Ironizující začátek komentáře posloužil jako úvod k moralitěo „redukci dějin na jakési temné hry temných sil, v nichžjsme všichni pouhými piony“; taková redukce jen posiluje „nihilisticképovědomí“, že řadoví občané nemají na věci veřejnésebemenší vliv. V obecné rovině měl prezident pravdu, nicméněv utajených lustračních praktikách skutečně působily temné sílyvedené nečistými pohnutkami.Víme již o manipulacích se spisy, které začaly v březnu 1990,ale pravděpodobně dokonce již v prosinci 1989 skartacemi generálaLorence. Nuže, ty i ony manipulace ve značné míře poznamenalypředvolební lustrace, s nimiž se nakonec smířila i protestujícíVPN. Manipulace lze demonstrovat na případu JánaBudaje, který se stal opravdovou „story“, z počátku ostře sledovanou,později zapomenutou. Dne 21. května schválila lustracefederální vláda jako nepovinnou sebeočistu, kterou projdou jenty strany a hnutí, které se pro ni dobrovolně rozhodnou, a předalaje plně do kompetence federálního ministerstva vnitra: kandidátiměli být důkladně prověřeni z několika stran, a výsledektak měl být naprosto objektivní. Stranám a hnutím měl být předán4. června, tedy krátce před volbami vyhlášenými na 8. a 9.června 1990. Na všestranné křížové prověření mnoha set kandidátůz nejrůznějších politických formací měli pracovníci ministerstva,z větší části patřící mezi staré rezortní kádry, necelé dvatýdny! Některé strany dobrovolné lustrace ignorovaly. Jako absolutnímorální závazek platily v podstatě pouze pro obě demokratickáhnutí – OF a posléze i pro VPN, která se podrobila tlakuz Prahy. Vyhnout se jim totiž znamenalo rozbít mechanismusomezeného účtování – a to bylo zcela proti duchu radikalizujícíhose veřejného mínění. V souvislosti s jednoznačným vyjádřenímfederální vlády OF i VPN via facti předpokládaly, že lustracebudou objektivní a spolupráce označených kandidátůnezvratně prokázaná.57Hovory v Lánech, 27. května 1990.159