Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

157nisterstva. Nezkušení a naivní byli téměř všichni, tedy až na ty,kteří obratně manipulovali se spisy Státní bezpečnosti.Druhé dějství: rychlé lustracepřed parlamentními volbami v v červnu 1990 1990O tom, že ministerstvo vnitra do značné míry fungovalo jako utajenálaboratoř boje o politickou moc, svědčí dva skandály spojenés plošnými předvolebními lustracemi kandidátů politickýchstran a hnutí na poslance. Skandál předsedy Československéstrany lidové Josefa Bartončíka ponecháme stranou 52 a soustředímese na skandál volebního lídra a předsedy Verejnosti protinásiliu Jána Budaje, na němž lze ukázat předvolební lustracejako velmi kontroverzní podnik.V citované studii exponuje Pavel Žáček dvě zcela protikladnástanoviska k lustracím, mezi nimiž v květnu a na počátku června1990 lavírovala česká a slovenská politika i veřejné mínění. Každémělo své oprávnění. Na jedné straně sněm Verejnosti proti násiliu28. dubna 1990 v Martině lustrace jednoznačně odmítl jakonanejvýš pochybnou očistu založenou na „zfalšovaných dokumentech,polopravdách, psychickém i fyzickém nátlaku a nemožnostibránit se proti tomu i proti fámám rozšiřovaným na základětěchto dokumentů…“ 53 Demokratickou budoucnost nelzepodle něj zakládat na svědectví archivů StB.Proti tomuto stanovisku staví Žáček „zásadní postoj“ VáclavaBendy – předního chartisty a předsedy nově založené Křesťanskodemokratickéstrany, který považoval předvolební lustrace za„bezpodmínečně“ nutné. Benda požadoval lustraci neveřejnou,provedenou aparátem ministerstva vnitra: „Výsledky nemusí být52O tom viz ŽÁČEK, P.: „Sachergate“, s. 75–81 a SUK, J.: Labyrintem revoluce,s. 371–380. Viz též studii v tomto svazku GJURIČOVÁ, Adéla: Dvě cesty„křesťanské politiky“: Československá strana lidová a Křesťanskodemokratickástrana v první polovině devadesátých let.53ŽÁČEK, P.: „Sachergate“, s. 75. Srov. ONDRUŠ, V.: Atentát na něžnú revolúciu,s. 150.157