Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

156nelze mluvit podrobně: „Ten proces musí být promyšlen, mít svůjharmonogram, svou strategii a nemůže být nikde zveřejněn.“ Prezidenthájil Sacherovu koncepci postupných a uvážlivých změna opět velmi expresivně promluvil o likvidaci skrývajících se strukturzla. „Mnoho lidí si myslí, že rychlým a radikálním odbouránímznámých struktur se vše vyřeší. Ale to by byla jakási pseudozměna,protože zlikvidováním známých struktur se jakýmsi způsobemfixují a stabilizují ty skryté metastruktury, které je třebapředevším rozkrýt a které je třeba postupně narkotizovat, paralyzovata posléze rozbít a zrušit.“ 49 Havel se vymezoval vůči bubnovánína poplach, které spustilo Občanské fórum důvěřujícíbezpečnostním odborníkům z roku 1968. Tvrdil, že má dobrédůvody zůstat v klidu a nepřeceňovat ohrožení demokracie zestrany rozpuštěné StB.Výzvy ke klidu se míjely účinkem. Naopak, v dubnu kulminovalaaféra kolem federálního ministerstva vnitra, později poamericku pojmenovaná jako „Sachergate“. Prezident se ocitl v ostrémkonfliktu s představiteli Koordinačního centra OF a s přednímiposlanci demokratického hnutí. Nezávislý arbitr pro posouzenídění v čele ostře sledovaného rezortu, signatář Charty 77a filosof Ladislav Hejdánek, zhodnotil Sacherovo počínání jakonekompetentní a nebezpečné. Vlivný prezident však ministerskékřeslo pro Sachera uhájil. Prvním náměstkem na FMV byl ovšemjmenován nezávislý novinář Jan Ruml a v čele Úřadu proochranu ústavy a demokracie stanul brněnský disident Jiří Müller.Prezidentův poradce pro bezpečnost Křižan hájil v těchtonapjatých dnech ministra Sachera jako člověka „na svém místě“,nevěděl „o nikom, kdo by ho mohl nahradit“. 50 V rozhovoru s historikyčtyři roky po událostech Křižan řekl, že sázka na Sacherabyla velkou chybou. Když se posléze dozvěděl, „kolik škody napáchal“,tak prý „omdlel“. 51 Nevinil Sachera z nějakých rejdů,nýbrž z neschopnosti koncepčního a autoritativního řízení mi-49Hovory v Lánech, 8. dubna 1990.50Citováno podle ŽÁČEK, P.: „Sachergate“, s. 75.51A ÚSD, Rozhovor Jiřím Křižanem.156