Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

155průser! Ráno jsem šel k prezidentovi (…) a řekl jsem: To je třebase vší důsledností kompletně vyšetřit…“ Nakonec se ukázalo, žešlo o záměrný, ale neumělý pokus Čalfu diskreditovat. Někdo naministerstvu vnitra aktuálně manipuloval s údaji o předsedovifederální vlády. Kdo to byl? Na čí pracoval zakázku? Jaké bylyjeho další aktivity? Čalfa neví. Hrad si poté předsedu federálnívlády pro jistotu prověřil ještě jednou: „Prezident mi to řekl: Takjsme tě prolustrovali pořádně, dvakrát, nejdřív jako poslance a pakzase jako ministra. A pořád to jelo, pak jsem se dozvěděl, že Devátýmě vylustroval ještě speciálně, když přišel na BISku. Alenějak nic nenašel.“Lustrace, které se zjevily náhle jako nečekaná potřeba očisty,nemohly být připraveny a odehrávaly se za kulisami. Stačilo jenpodezření, například na základě záznamu v registrech či kartotékách,protože na důkladné ověřování a vysvětlování nebyl čas.Strukturu nikdo pořádně neznal, kromě estébáků samotných.Petr Pithart vzpomínal na svoji tehdejší nutkavou obavu z telefonátu,v němž mu bude oznámeno, že figuruje v nějakém spisu– a jemu nezbude než se sbalit a jít, podobně jako ministr Reichela další. Na druhé straně byl on sám nucen konat jako lustrátor.Vyžádal si o osobní spis předsedy národnostní komise KC OFPavla Muraška, pročetl si ho a pak v tichosti osobně vyzval Muraškacoby agenta StB ve známém případě odhaleného „karavanu“s exilovou literaturou z roku 1981, aby zmizel ze Špalíčkui parlamentu. 47 Noví politici se snažili zákeřné zlo, spojené s estébáckýmiregistraturami, alespoň částečně ovládnout, neboťhrozilo jim samotným.Měl Hrad nějakou koncepci v nakládání s estébáckými spisy?V druhé knize vzpomínek se k tomu Václav Havel vyjádřil jenvelmi krátce a obecně. 48 V Hovorech v Lánech 8. dubna 1990 mluviljako politik, který je do této „nesmírně složité“ věci dost zasvěcen,ovšem „strategie postupu v této věci“ je natolik citlivá, že o ní47Tamtéž, Rozhovor s Petrem Pithartem, 21. 4. 1994.48HAVEL, Václav: Prosím stručně. Rozhovor s Karlem Hvížďalou, poznámky, dokumenty.Praha, Gallery 2006, s. 75–76.155