Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

15padě našeho tématu zejména o to, vytvořit si kritický odstup odpolitické představy tzv. vyrovnávání se s komunistickou minulostí.Právě skrze toto vyrovnávání se, zahrnující nejen procedury tranzitivníspravedlnosti, ale také nejrůznější politiky identity a projektyhistorické paměti, do velké míry probíhaly a probíhajív Česku, ale i celé střední a východní Evropě reformulace kolektivníchidentit, národních, politických, sociálních, ale koneckoncůi rodinných a individuálních.Historické vědomí jako výsledek trvalého rozporu mezi pluralitouhistorických pamětí ve společnosti a odborně či politickyvytvářeného historického diskurzu není přirozeně zvláštnostídneška. V moderní společnosti jsou dějiny všudypřítomné, nejenve veřejném prostoru, politice, uměleckých artefaktech, ale takéve struktuře našeho myšlení, neboť naše identita sama je konstruovánahistoricky. Je proto přirozené, že spory o minulosta její interpretace jsou trvalou součástí moderní demokracie. Nejsoutedy nutně projevem nezralosti společnosti, jak se někdyzdá. Nezralá je spíše představa jakéhosi „konečného vyrovnání“,představa homogenního společenství, které je s to, utvořit si nadějiny jednotný a všemi v zásadě sdílený názor. Moderní demokratickéspolečnosti jsou konfliktním společenstvím, v němž jedemokracie základním modelem nenásilného managementu politickéhoa sociálního konfliktu. Tomu by měla odpovídat i moderníhistoriografie jako věda založená na kultivované kritice,střetu a konfliktu, ovšem stejně tak veřejná debata o dějinácha paměti. Debata, která snese vědomí v sobě zakódovaného konfliktuvycházejícího z faktu sociální a politické plurality, ale kterájej dokáže udržet v hranicích odpovídajících civilizované společnosti.Dějinné představy, historické obrazy, jejich neustávající reinterpretacea z toho vyplývající konkrétní historicko-politické tradicejsou vždy součástí našeho sebechápání, naší historicky založenéidentity, která je z povahy věci dynamická, a tudíž reaktivnív poměru k velkým dějinným událostem. Avšak v době po roce 1989má tato historická dimenze ve způsobech sociálního vytváření15