Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

144Na neodbytně formulovanou žádost prezidentského kandidátaHavla proto byla 28. prosince 1989 změnou ústavního zákonaodstraněna z prezidentského slibu pasáž o věrnosti socialismujako nepatřičný „ideologický institut“. Vedle toho se ovšemHavlovi nepodařilo přesvědčit předsednictvo Federálního shromáždění,aby současně zmizelo toto ideologicky profilující slovoi z názvu Československá socialistická republika. Havel jej považovalza stejně absurdní jako případný název Československákapitalistická republika. Podstata věci podle něj spočívala prostěv názvu Československá republika. Je dějinnou ironií, že nastávajícíprezident byl pevně přesvědčen, že to, co v názvu zbude poodstranění slova „socialistická“, zcela věrně vyjádří politickourealitu soužití Čechů a Slováků ve společném státě. Velmi semýlil. Již na sklonku ledna 1990 se v propukající „pomlčkovéválce“ ukázalo, že i označení československá a Československo, spojenás politickou konstrukcí čechoslovakismu z roku 1918, jsou takéšifrou, za níž se skrývá nepoučená přezíravost Čechů, která budenapříště narážet na touhu Slováků po vlastní neodvozené státnosti.Ve jménech a symbolech se skrývá ohromná energie a Havel seo tom brzy přesvědčí ve sporech, v nichž ani nepůjde o slova,nýbrž o pouhý spojovník/pomlčku. Proti odstranění pasáže o věrnostisocialismu z prezidentského slibu vystoupil 28. prosince komunistickýposlanec Federálního shromáždění Ján Riško, jenžtvrdil, že nejde o žádný ideologický institut, nýbrž o „charakteristikuspolečenského zřízení“. A to považoval za naprosto zásadnívěc. V takové změně – navíc ušité na míru jediné osobě – tušilRiško „první krok, který do budoucnosti nevěští nic dobrého“. 20Riško i Havel, muž starého a muž nového režimu, věřili v sílujmen, každý v ta svá. Odstraňování starých jmen nikdy není bezelstné:znamená vyčištění symbolického prostoru pro příchodnové skutečnosti.20Zpráva o 19. společné schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů: Federálníshromáždění Československé socialistické republiky, 28. prosince 1989.V. volební období. Praha, Parlamentní tisk 1990, s. 6–10.144