Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

139rumilovnost povstání“, v němž „lid dělá dějiny“ bez násilí;„prvek náhody“, který nečekaně míchá kartami a hatí leckteréplány a představy; „postupná legendarizace“, v níž si noví adeptipřisvojují zásluhy na změně; „nedodržení slibů“ – například veWashingtonské deklaraci předpokládal Masaryk zřízení profesionálnístátní milice, nikoli pravidelného vojska, ale nakonectomu bylo jinak. 5Na přelomu let 1989 a 1990 si Havel dobře uvědomoval, žepád komunistických režimů je událostí, která změní životy jedinců,národů i celého světa: „To je něco, co se stává jednou zasto let nebo jednou za tři sta let (…) cosi, co lze přirovnat napříkladk těm velkým revolucím, které začaly koncem osmnáctéhostoletí a vrcholily ve století devatenáctém, kdy se měnila celá politickáa sociální struktura společnosti…“ 6 Začínající prezidentprojevil i jistou politologickou erudici, která mu umožnila provésthistorické srovnání podle tzv. tranzitologie. Po návratu z návštěvyŠpanělska a Portugalska v prosinci 1990 porovnal tamnípřechody k demokracii se středoevropskými a pokusil se pojmenovatrozdíl mezi „autoritářskou diktaturou“ a „komunistickýmtotalitním režimem“. 7 Ve střední Evropě na sklonku 20. stoletíbylo při formulaci politických úvah a vizí nemožné obejít se bezhistorických souřadnic v podobě paralel, analogií, moralit, poučení.Přítomnost byla nasycena minulostí.Tento text je věnován především bolestivému problému lustracív prvních letech obnovené demokracie – v době, kdy Václav Havelzastával úřad federálního prezidenta. Kapitola, která následuje potomto úvodu, otevírá téma v obecnější rovině. Poukazuje na to,že politika minulosti byla jednou z priorit nové hlavy státu. Charizmatickýprezident otevíral a tematizoval československá traumata5Hovory v Lánech prezidenta ČSFR Václava Havla, Československý rozhlas, 28. října1990. Přepis bez finálních redakčních úprav provedla Kancelář Václava Havla.6Hovory v Lánech, 7. října 1990.7Hovory v Lánech, 16. prosince 1990. Už v eseji Moc bezmocných z roku 1978zdůvodňoval Havel, proč nelze československý komunistický režim sedmdesátýcha osmdesátých let nazývat diktaturou. HAVEL, Václav: Moc bezmocných.In: TÝŽ: Spisy 4, s. 224–330, cit. ze s. 225–230.139