12.07.2015 Views

Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

SHOW MORE
SHOW LESS
  • No tags were found...

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.

137Myšlení disidenta Václava Havla bývá kritizováno kvůli jednostrannémuzaměření na odcizení a krizi individua ve věku strojů.Je mu vytýkáno, že jako osobnost s vůdčími ambicemi nedocenilkrizi českého národa, který se až do frontálního nástupu komunistůk moci vyvíjel v „křesťanské tradici a z ní vyrůstající tradicievropského i českého liberalismu“. 1 Promýšlet základní historické<strong>pro</strong>měnné, na nichž stojí česká národní identita a modernístátnost, je podle jeho kritiků nevyhnutelné při hledání východiskaz krize způsobené intervencemi východního, ruského imperiálníhoživlu do střední Evropy po roce 1945. Proti tak kategorickémusoudu se dá namítnout jen to, že Havel není politickýteoretik ani historik. Na jeho účet lze ovšem připsat, že i jako spisovatela dramatik přemýšlel o některých národně exponovanýchhistorických obdobích, zlomech a osobnostech. Vyrůstal „v ideovém<strong>pro</strong>středí masarykovského humanismu“, 2 obklopen přednímiosobnostmi a bohatou prvorepublikovou knihovnou. ČetlPeroutkovo Budování státu, texty J. L. Fischera o krizi demokraciea další díla. Jeho znalosti nejsou zanedbatelné, klíčové úvahyo mravní krizi individua se však na ně neodvolávají, a pokud jeobsahují, tak jen implicitně. Havlovo myšlení, nasycené mnohavlivy, se situovalo do existenciální, nikoli politické sféry. V časehistorické změny to mohlo být na závadu, jak dokola tvrdí Havlovikritici, nic to ovšem nemění na skutečnosti, že Havel ví o národníhistorii a tradicích více, než mu mnozí přiznávají.Například odmítal vyznávání demokratického systému,pokud by byl chápán jako nadčasová a nedotknutelná hodnota.Avšak nikoli <strong>pro</strong>to, že by byl nepřítelem demokracie, nýbrž <strong>pro</strong>to,že jeho vztah k tomuto systému kotvil v kritickém vědomí jehohistorických selhání. V roce 1983 – ve sporu s jedním exulantem –1Rozhovor Milana Otáhala s Bohumilem Doležalem, 30. 9. 1991. In: ČasDemokratické iniciativy 1987–1990: Sborník dokumentů. Praha, Nadace Demokratickéiniciativy <strong>pro</strong> kulturu a politiku 1993, s. 235. Viz též studii v tomto svazkuZAHRADNÍČEK, Tomáš: Nedominantní strany: Osudy „malých“v devadesátých letech.2Dálkový výslech. Rozhovor s Karlem Hvížďalou (1985–1986). In: H<strong>AV</strong>EL, Václav:Spisy 4. Praha, Torst 1999, s. 699–917, cit. ze s. 704.137

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!