Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

126Samotný Politický program ODS sice nadlouho představovalvrchol programových snah strany, ovšem v otázce vztahování sek vlastní minulosti spíše potlačil popsané rašící napětí, možnýzárodek debaty o tom, co vlastně může „vyrovnávání se s minulostí“znamenat. ODS se v něm znovu označila za konzervativnístranu a vymezila se vůči „pohledům na svět založeným na sociálníminženýrství a stejně tak pokusům nejrůznějších elitářskýchskupin přivlastnit si rozhodování o osudech jiných na základěvíry ve svou vlastní nadřazenost“. V historickém exkurzu sice novátorskyhovořila o českých dějinách jako fenoménu mnohotvárném,obsahujícím dlouhá období tolerance, ale i válek a nevraživosti.Mezi vyjmenovanými součástmi takovýchto názorověpluralitních dějin Česka jsou ovšem pouze „velkolepá tradicečeských knížat a králů (…) jedna z prvních evropských univerzit,tradice reformační, rozmach naší země v období renesance,plodné baroko a v nemenší míře vzestup českého národa v minulémstoletí, a to jak ve smyslu národním, tak i ve smyslu hospodářskéma kulturním (…) [a] v neposlední řadě (…) rozkvětdemokratického československého státu v období mezi dvěmasvětovými válkami tohoto století“.Vedle toho existuje dvojice historických jevů, které do českýchdějin tak úplně nepatří. Poválečné vysídlení Němců nebylo v programuvůbec zmíněno, avšak „události, které vedly k druhé světovéválce, k jejím tragédiím i k dlouho trvajícím a dlouho působícímnásledkům“ tvořily podle něj řetězec. Důrazné „nedopustíme,aby byl celý tento řetězec znovu otevírán“ tak celý motiv vlastnězasadilo do příběhu násilí proti Čechům. Druhým jevem vyloučenýmv programu z národních dějin byl československý státnísocialismus, jenž znamenal „izolaci české společnosti od jejíhopřirozeného civilizačního okruhu (…) odklon od vlastní tradicea historické kontinuity“. Oba palčivé historické okruhy byly z dějinvypuzeny jakožto nevlastní a externalizovány. Reflexe vlastníchdějin byla odmítnuta jako sociálněinženýrská „náprava historie:Jsme realisté, odmítáme (…) sebeobviňování a snahu o nepřetržitéodčiňování vin našich předků.“126