Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

123koaliční debata o církevních restitucích. U zákonných norem z let1990–1991, jako byly zákony o soudních a mimosoudních rehabilitacích,první restituční zákon či zákon o půdě, platilo, že poslanciza ODS či v prvních případech ještě poslanci OF, kteří brzy doODS zamířili, tvořili nepochybně sílu, jež umožnila jejich přijetí.Na dalekosáhlé proměně vládního návrhu lustračního zákona napodzim 1991 pravicovými poslanci při projednávání předlohy veFederálním shromáždění se ODS ostatně do podstatné míry profilovala.32 Ani to sice neříká nic o tom, jak hluboce byla většina poslanců– neřkuli předseda Klaus – o restitucích či lustracích přesvědčena,u církevních restitucí však bylo přece jen leccos ještětrochu jinak. Zde ODS výhradně reagovala až na návrhy koaličníchpartnerů, a to jednoznačně tak, že se je snažila brzdit a comožná nejvíc uskromnit. Církevní restituce nebyly v pojetí ODSpokládány za součást vyrovnávání se s minulostí, byly však v zásaděpřijatelné jako možná součást nápravy křivd. Jakkoli se stranav této fázi sama vymezovala jako konzervativní, názory jejích vyjednávačůa tvůrců koncepcí byly vůči církvím ostražité, až zaujaté.33 Jejich zdůrazňovanou prioritou v této sféře zůstalo nezpomaleníhospodářské reformy a záměrem celé operace dosažení comožná největší duchovní i ekonomické autonomie církví. ODSproto prosazovala pouze výčtovou, nikoli nárokovou formu zákona,chtěla církvím vydat pouze nemovitosti a předměty s kulturní hodnotou(„s výjimkou kulturních památek celonárodního významu,spojených s českou státností, jako např. svatovítská katedrála“),často navíc s věcným břemenem, jež by zaručovalo zachovánístávajícího využití. Vydávat se tak rozhodně neměla zemědělská32Srv. též KOPEČEK, Lubomír: Dekomunizace a její vliv na zrod česképravice. In: Politologický časopis, roč. 17, č. 2 (2010), s. 169–182. Připomeňmerovněž, že V. Klaus nebyl zastáncem lustrací (ty ovšem alespoň nezpomalovalyhospodářskou reformu) ani restitucí: „Restituce pro mě znamenaly velkýproblém. (…) Komunismus prostě byl. (…) nebylo možné chtít, abychom sevrátili do čtyřiadvacátého února 1948 a pokračovali, jako by se dvacátého pátéhoúnora nestalo to, co se stalo.“ (Václav Klaus – narovinu, s. 254–255.)33Viz např. AHK ODS, f. Výkonné rady 1993, Výkonná rada 12.–13. 3. 1993, PetrKrejčí: Poznámky k restituci církví a některých právnických osob; tamtéž, f.Výkonné rady 1993, Výkonná rada 27.–28. 8. 1993, Martin Kocourek: Internízpráva o jednání koaliční restituční komise pro V. Klause, zejm. s. 2–3.123