Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

11příklad o pojmy jako politika historického kompromisu (Jiří Suk, MichalKopeček) či antikomunismus budoucnosti (Petr Roubal), které seobjevují v jednotlivých kapitolách. Jsou součástí daného výkladujako pragmaticky užívaný nástroj historické analýzy. Neusilujío to, být teoretickým příspěvkem k sociálněvědní diskuzi o vztahudějin a historické paměti. Také proto nemá smysl pokoušet se natomto místě o jejich definování.Žádný vědecký, a tím méně historický výzkum nevzniká vevzduchoprázdnu. Historický výzkum je vždy ovlivněn přítomností,která klade dějinám otázky. O to více to platí v případě,když jde o minulost tak nedávnou, že je součástí osobního prožitkuhistorika. Ponecháme-li stranou osobní aspekty, je třeba natomto místě zmínit dva důležité momenty, které určovaly náš výzkuma formovaly jeho hlavní otázky. Tím prvním byla snahao jisté odlišení od politologických přístupů a paradigmatu transformace,jakkoliv historik tohoto období čerpá a bude ještě dlouhočerpat z poznatků, které politologie poskytuje. Tím druhým bylaskutečnost, že výzkum sám vznikal v období, kdy vyrovnávání ses minulostí, jinak také politika dějin a politika paměti, bylo a stále je jednímze základních nástrojů politického soupeření i voličské mobilizacev Česku. Také zde se jako historici snažíme o vytvořeníjistého odstupu, jakkoliv jsou někteří z nás zároveň účastníky veřejnépolitické diskuze o těchto otázkách.Přechod k demokracii ve střední a východní Evropě po pádusocialistické diktatury byl od svého počátku předmětem enormníhozájmu sociálních věd. Zejména rozsáhlý politologický výzkumpřinesl velké množství poznatků a vypracoval řadu častovelmi sofistikovaných přístupů a metod. Jako celek jej nicménědodnes charakterizují dvě základní skutečnosti: srovnávací přístupa sdílené paradigma transformace. Na počátku devadesátých letzde byly zkušenosti z předešlých přechodů k demokracii v poválečnéEvropě, ale i Latinské Americe, které poskytovaly teoretikůmi praktikům postkomunistické transformace nezanedbatelnouoporu ve snaze o uchopení a řešení jejích základních problémů.Neboli tzv. transformační výzkum měl od počátku velmi výraznou11