Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

106transformace jako otázku ústavního konsenzu, tedy vlastně „nepolitickétéma“, které nepodléhá politickému boji, nýbrž většinovémukonsenzu společnosti. Tímto postupem postdisidentskáliberální politika nejen ztratila krátce trvající výsadní pozici,ale nebyla ani s to formulovat pozitivní program jako základnuautonomního politického proudu, kritického k vládnoucímu liberálnímukonzervatismu s neoliberálním ekonomickým programem.Nepomohla tomu ani relativně razantní kritika dekomunizačnípolitiky a politiky dějin české pravice ze strany OH,která se zrodila ve sporu o podobu lustračního zákona na podzim1991. Odpor proti politickému stylu ODS nebyl patřičně silnýmmotivem pro sjednocení vnitřně politicky různorodé OH.Jak už na jaře 1992 konstatoval ve svém komentáři Petr Příhoda,nechuť může stěží být dostačujícím stranotvorným principem.106