S2 - UMEL - Vysoké učení technické v Brně

2 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněObsahÚVOD...........................................................................................................................................51 TŘÍDĚNÍ, OZNAČOVÁNÍ A NORMALIZACE DOKUMENTŮ ................................61.1 TŘÍDĚNÍ DOKUMENTŮ PRO PRŮMYSLOVÉ CELKY, SYSTÉMY A ZAŘÍZENÍ...................... 61.2 ČÍSLOVÁNÍ STRAN DOKUMENTU.................................................................................. 71.3 KÓDY JAZYKŮ A STÁTŮ............................................................................................... 81.4 OCHRANA VLASTNICTVÍ DOKUMENTŮ ........................................................................ 91.5 DRUHY TECHNICKÝCH DOKUMENTŮ ......................................................................... 101.6 NORMALIZACE TECHNICKÉ DOKUMENTACE.............................................................. 132 ZÁKLADNÍ NORMALIZACE GRAFICKÝCH DOKUMENTŮ.................................162.1 FORMÁTY A ÚPRAVA VÝKRESOVÝCH LISTŮ (ČSN ISO 5457) ................................... 162.2 POPISOVÉ POLE ......................................................................................................... 192.3 MĚŘÍTKO .................................................................................................................. 202.4 DRUHY ČAR .............................................................................................................. 212.5 NORMALIZACE PÍSMA ............................................................................................... 233 VÝKRESOVÁ DOKUMENTACE....................................................................................253.1 ZOBRAZOVÁNÍ OBECNĚ............................................................................................. 253.2 ZOBRAZOVÁNÍ NA VÝKRESECH ................................................................................. 263.3 UDÁVÁNÍ ROZMĚRŮ NA VÝKRESECH......................................................................... 373.4 UDÁVÁNÍ PŘESNOSTI ROZMĚRŮ ................................................................................ 473.5 PŘEDEPISOVÁNÍ DRSNOSTI A ÚPRAV POVRCHU.......................................................... 523.6 ZÁPIS GEOMETRICKÝCH TOLERANCÍ ......................................................................... 563.7 TEXTOVÉ ÚDAJE A TABULKY NA VÝKRESECH............................................................ 593.8 NÁLEŽITOSTI VÝKRESŮ............................................................................................. 614 TECHNOLOGICKÁ DOKUMENTACE.........................................................................784.1 ÚVOD........................................................................................................................ 784.2 DRUHY TECHNOLOGICKÝCH DOKUMENTŮ ................................................................ 784.3 TECHNOLOGICKÉ POSTUPY ....................................................................................... 794.4 TECHNOLOGICKÉ PŘEDPISY....................................................................................... 794.5 TECHNOLOGICKÁ SCHÉMATA.................................................................................... 795 ELEKTROTECHNICKÁ SCHÉMATA - ZÁKLADY TVORBY.................................815.1 ÚVOD........................................................................................................................ 815.2 ZNAČKY ELEKTROTECHNICKÝCH KOMPONENT ......................................................... 825.3 KRESLENÍ SPOJŮ NA SCHÉMATECH............................................................................ 885.4 OZNAČOVÁNÍ KOMPONENT (PŘEDMĚTŮ) V ELEKTROTECHNICE (ČSN IEC 750) ....... 925.5 ZPŮSOBY KRESLENÍ ELEKTROTECHNICKÝCH SCHÉMAT............................................. 955.6 DRUHY ELEKTROTECHNICKÝCH SCHÉMAT................................................................ 976 GRAFICKÁ DOKUMENTACE DESEK PLOŠNÝCH SPOJŮ...................................1066.1 ÚVOD...................................................................................................................... 1066.2 ZÁKLADNÍ POJMY Z OBLASTI PLOŠNÝCH SPOJŮ....................................................... 1066.3 POŽADAVKY NA PROVEDENÍ A KVALITU MATRIC A PŘEDLOH.................................. 1086.4 VÝKRESOVÁ DOKUMENTACE K PLOŠNÝM SPOJŮM .................................................. 1097 TVORBA TECHNICKÝCH TEXTOVÝCH DOKUMENTŮ .......................................111

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 37.1 ÚVODNÍ ČÁST DOKUMENTU.....................................................................................1117.2 HLAVNÍ TEXTOVÁ ČÁST DOKUMENTU......................................................................1157.3 ZÁVĚREČNÁ ČÁST....................................................................................................1217.4 DODATKY................................................................................................................121POUŽITÁ A DOPORUČENÁ LITERATURA: ..................................................................... 123

4 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněFakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněStudijní program:Studium:Studijní obor:Název předmětu:Garantující ústav:Garant:Elektrotechnika, elektronika, komunikační a řídicí technikaBakalářskéMikroelektronika a technologieMateriály a technická dokumentaceElektrotechnologieDoc. Ing. Josef Jirák, CSc.Rozsah předmětu: 2/3 (65 hod), z toho: přednášky 26 hodKredity: 6 cvičení 39 hodP N L C O hod kredit garant26 9 15 0 12 5 6 UETEAnotace:Materiály a technická dokumentace(BMTD)Materiály pro elektrotechniku a elektroniku, klasifikace. Elektricky vodivé a odporové materiály. Supravodivost.Feromagnetické a ferimagnetické materiály. Dielektrické a izolační materiály. Polovodičové materiály.Materiály pro optoelektroniku. Kompozitní materiály. Normalizace dokumentů (ISO, EN, IEC, ETS, ČSN).Výkresy součástí a sestavení. Schémata v elektrotechnice. Dokumentace pro desky plošných spojů (DPS).Diagramy. Textové dokumenty. Informační databáze. Počítačové podpory pro tvorbu dokumentace.Osnova:1) Účel, význam, třídění, druhy a normalizace technických dokumentů (ISO, EN, IEC, ETS, ČSN). Způsobya metody zpracování. Význam grafické informace.2) Prostředky počítačové podpory (MS Word, MS Excel, OrCAD/SDT, AutoCAD).3) Metody zobrazování na výkresové dokumentaci, metoda E a A, názorné zobrazení. Náležitosti výkresůsoučástí. Výkresy sestavení, výkresy s elektrickou montáží.4) Elektrotechnická schémata (ČSN IEC 617). Zobrazování spojů a vazeb. Označování přípojných míst,spojů a vazeb. Způsoby a metody znázornění na schématech.5) Základní dokumentace pro plošné spoje. Terminologie, třídy přesnosti, provedení, náležitosti základníchdokumentů. Druhy základních grafických dokumentů.6) Textové dokumenty (ČSN ISO 5966), požadavky na uspořádání, zpracování a úpravu. Diagramy a jejichtvorba. Informační databáze - základy, rešerše.7) Materiály pro elektrotechniku a elektroniku. Složení, struktura a řízení vlastností materiálů. Látkykrystalické, amorfní a reálně nekrystalické. Pásový model vodivosti.8) Vodivé materiály. Materiály elektrovodné a odporové. Pájky, materiály na doteky, termočlánky, pojistky.Materiály pro zátavy a soubory vývodů. Supravodiče.9) Polovodičové materiály. Elementární a sloučeninové polovodiče. Polovodiče vlastnía příměsové. Organické polovodiče. Termodynamická rovnováha v polovodičích10) Organické a anorganické izolační materiály. Dielektrické materiály. Piezoelektrika, elektrety. Laky,lepidla, tmely.11) Materiály magneticky měkké a magneticky tvrdé. Fero- a ferimagnetické materiály, práškové magnetickémateriály. Materiály pro záznamová média. Kovová skla.12) Materiály pro optoelektroniku. Optická vlákna, tekuté krystaly. Displeje a zobrazovače.13) Kompozity a plátované materiály. Materiály pro výrobu plošných spojů. Materiálya ekologie z pohledu ISO 14000.

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 5ÚvodSkripta „Materiály a technická dokumentace“, jsou určena především studentům 1. ročníkubakalářského studijního programu „Elektrotechnika, elektronika, komunikační a řídicítechnika“ (EEKR) Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně, alei těm, kteří chtějí získat základní informace o materiálech, jejich složení, vlastnostecha aplikacích (část „Materiály v elektrotechnice“), nebo se chtějí seznámit se základy tvorbytechnických dokumentů (část „Technická dokumentace“). Skripta jsou zpracována jakoučební text podporující a doplňující výuku přednášené látky povinného předmětu „Materiálya technická dokumentace“.V částech popisujících „Materiály v elektrotechnice“ jsou popsány jednotlivé skupinymateriálů, jejich struktura, složení a vlastnosti, je uveden přehled a rozdělení materiálův jednotlivých skupinách, doplněný praktickými aplikacemi.V částech týkajících se „Technická dokumentace“ je učební text zaměřen na základynormalizace grafických dokumentů, tvorbu výkresových i technických textových dokumentůvčetně značek elektrotechnických komponent a elektrotechnických schémat.Každá kapitola je doplněna souborem kontrolních otázek, ověřujících získané znalosti.Řešené a neřešené příklady pro část „Materiály v elektrotechnice“ tvoří samostatnýdokument, pro část „Technická dokumentace“ jsou součástí učebních textů „Materiálya technická dokumentace“, část „Technická dokumentace – počítačová a konstrukčnícvičení“.Učební text je doplněn seznamem literatury, z níž bylo čerpáno při psaní tohoto studijníhomateriálu, případně pomocí níž může čtenář dále prohlubovat a rozšiřovat znalosti v té části,která jej zajímá, nebo kde jsou informace uvedené ve skriptu pouze přehledové.Cílem učebního textu i předmětu „Materiály a technická dokumentace“ je uvést studenty1. ročníku bakalářského studijního programu EEKR do problematiky jednakelektrotechnických materiálů, jejich vlastností a technických aplikací, jednak seznámitstudenty se základy tvorby technických dokumentů formou manuálního zpracování dokumentui s využitím počítačové podpory této činnosti.

6 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně1 Třídění, označování a normalizace dokumentůMezinárodní norma EN 61355:1997 (idt IEC 6135:1997 respektive ČSN EN 61355)Classification and designation of documents for plants, systems and equipment (Tříděnía označování dokumentů pro průmyslové celky, systémy a zařízení) stanovíKlasifikační schéma dokumentů podle informace, kterou obsahují, nezávisle na jejich formě(například bez ohledu na to, jedná-li se o výkresový nebo textový dokument).Pravidla označování dokumentů podle vztahu k objektům v nich popisovaným spolus návodem na uspořádání, registraci a archivaci.Poznámka:Pod od termínem „dokument“ se rozumí grafická nebo alfanumerická informace na nosiči,kterým může být papír, blána, filmový pás, videopásek, kompaktní disk (CD, DVD), disketa ,pevný disk atd.1.1 Třídění dokumentů pro průmyslové celky, systémy a zařízeníDokumenty se třídí podle: objektu ( výrobku, stavby, apod.) k němuž se vztahují obsahu informace bez ohledu na objekt, k němuž se vztahují účelu ( pro výrobu, montáž, pro kontrolu atd.) způsobu prezentace informace ( obrázek, schéma, mapa, diagram, tabulka, text atd.).Třídění dokumentů podle obsahu informace, kterou nesou, je základem třídění druhůdokumentů. Kód druhu dokumentu sestává z předznamenání (znak „&”) a tří kódovýchpísmen:OZNAČENÍ PŘEDMĚTU & A1 A2 A3N N NDCC Pořadové čísloV označení dokumentu kódem DCC je:• na prvním místě A1 kód značící technické odvětví:A řízení všeobecněB technologie všeobecněC stavitelství včetně konstrukce budov a civilního inženýrstvíE elektrotechnika včetně řízení, informační a komunikační technikyM strojírenství včetně inženýrských pracíP inženýrské práce nejsou-li zahrnuty do strojírenství.• na druhém místě označeném A2 je písmeno označující hlavní třídu:A dokumenty sloužící k popisu dokumentaceB dokumenty týkající se managementuC smlouvy a jiné netechnické dokumentyD dokumenty obsahující všeobecné technické informaceE dokumenty týkající se technických požadavků a dimenzováníF dokumenty popisující funkci nebo chování objektu

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 7LMPQTWsituační dokumenty vztahující se k dispozici (umístění) objektů apod.schémata zapojení nebo propojení mezi objekty.Informačními prvky na nich jsou:označení svorek, označení signálů, označení konců vedení, označení umístěnípropojovaných objektů, druh propojení apod.dokumenty vztahující se k výrobě (například seznamy materiálů, soupisy položek.Tyto dokumenty obsahují informace o typu, technických údajích, identifikačníchkódech, množství;výrobci,odkazech na technické normy apod.dokumenty týkající se řízení jakosti a dokumenty týkající se bezpečnostidokumenty (výkresy) s údaji o geometrickém tvaru a rozměrech.Informačními prvky jsou zde zobrazení (pohledy, řezy, průřezy apod.), kóty s údaji opřesnosti, značky s údaji o jakosti povrchu, přesnosti geometrického tvaru apod.záznamy o provozu (provozní protokoly).• na třetím místě označeném A3 je písmeno označující podtřídu.1.2 Číslování stran dokumentuIdentifikace jednotlivých stran/listů dokumentu může být důležitá z hlediska počítačovéhozpracování dokumentace pro vyhledávání údajů na příslušných stranách/listech. Pořadovéčíslo strany/listu se odděluje od označení dokumentu lomítkem, např.OZNAČENI DOKUMENTU/ 1až XXPořadová čísla stran/listů (maximálně 6 znaků) mohou být tvořena arabskými číslicemi nebopísmeny latinské abecedy. Pořadové číslo může v rámci šesti znaků zahrnovat i určitá třídicíkritéria, např. rozdělení do skupin apod.Poznámky:1. Pořadové číslo strany/listu nemusí být ve vztahu k označení (číslu) odpovídajícíhovýkresu, běžně se však doplňuje indexem revize/změny, případně označením statusu(etapy vývoje dokumentu podle ISO 11442), např.• předběžně, jen pro informaci• na vyžádání• ke schválení a následnému zveřejnění• dokument je uvolněn pro .....• konečný stav• apod.2. Jako další doplňkovou informaci lze uvést například• dvoupísmenový mezinárodni kód státu v němž byl dokument vypracován( ISO 3166) – viz kap.1.3• označení nebo kód osoby (fyzické nebo právnické} zodpovědné zavypracování dokumentu• označení projektu, například interním kódem• kód jazyka podle ISO 639 – viz kap1.3.Označení dokumentu je vždy předmětem dohody mezi zpracovatelem a příjemcemdokumentu.

8 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněV informačním poli dokumentu (podle ČSN EN 61355 „titulní rámeček“) se uvádějí potřebnéinformace včetně pořadového čísla strany. Příklad možného uspořádání informačního poledokumentu je na obrázku 1-1.Název:Dodavatel: Předmět: DCC: Poř.číslo strany:Schéma:Název (logo) Jazyk: Projekt: Počet stran:zpracovatelskéorganizacedokumentu Revize: Číslo dokumentu: Strana:Obr.1-11.3 Kódy jazyků a státůPodle mezinárodní normy ISO 639 Codes for the names of languages se národní jazykyoznačují písmenovým kódem použitelným k různým účelům, např. jako jedna z doplňkovýchinformací v označeni dokumentu. Příklady:angličtina en japonština jačeština cz němčina dečínština zh norština nodánština da portugalština ptfrancouzština fr ruština ruholandština nl španělština esitalština it švédština svPísmenové kódy pro označeni jednotlivých států jsou uvedeny v mezinárodni normě ISO3166:1993 Codes for the representation of names of countries. Norma uvádí jednak kódydvoupísmenové (ISO alpha-2 country code), jednak kódy třípísmenové (ISO alpha-3 countrycode) a rovněž kódy číselné skládající se ze tří číslic (ISO numeric- 3 country code). Tytokódy jsou stanoveny Statistickým úřadem Spojených národů. Příklady:Austrálie ............AU AUS 036 Německo .............. DE DEU 276Belgie ................BE BEL 056 Nizozemsko .........NL NLD 528Česká republika .CZ CZE 203 Norsko ................. NO NOR 578Čína ...................CN CHN 156 Polsko .................. PO POL 616Dánsko ..............DK DNK 208 Rakousko .............AT AUT 040Egypt .................EG EGY 818 Rusko ...................RU RUS 643Finsko ................FI FIN 246 Řecko ...................GR GRC 300Francie ...............FR FRA 250 Slovensko ............ SK SVK 703Itálie ..................IT ITA 380 Spojené království GB GBR 820Japonsko ............JP JPN 392 Španělsko ............ ES ESP 724Kanada ………. CA CAN 124 Švédsko ............... SE SWE 752Maďarsko...........HU HUN 348 USA .....................US USA 840

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 91.4 Ochrana vlastnictví dokumentůPokud zákonné předpisy upravují ochranu autorství resp. vlastnictví nejen k dílům literárníma hudebním, či jim podobným, ale i k duševnímu vlastnictví obsahu technických, textových avýkresových dokumentů, pak je možné užít i na takových dokumentech značku pro ochranuvyplývající z autorského zákona a není nutné na dokument umisťovat další nápisy .V mnoha státech však není zákonnými předpisy zakázáno neautorizované kopírovánídokumentace, například výkresů. Pak je vhodné každý dokument opatřit doložkou zakazujícíjeho kopírování bez souhlasu vlastníka práv Doložka se umisťuje na nosiči (např. nálepka stextem na disketě) a na začátku i na konci souboru dat. Podle mezinárodní normy (v návrhu)ISO/CD 16016 Technical product documentation - Protection marks for restricting the use ofdocuments and products (Dokumentace technických výrobků - Ochranné značky omezujícízneužití dokumentů a výrobků) se používá těchto nápisů:česky:Reprodukování, šíření a poskytnutí tohoto dokumentu, jeho částí nebo jehoobsahu třetí osobě je bez výslovného souhlasu zakázáno. Porušení zákazu vede kodpovědnosti za vzniklou škodu. Všechna práva jsou vyhrazena rovněž vpřípadech registrovaného patentu, průmyslového vzoru nebo výtvarného návrhu.anglicky: The copying, distribution and utilization of this document as well as thecommunication of its contents to others without expressed authorization isprohibited. Offenders will be held liable for the payment of damages. All rightsreserved in the event of the grant of a patent, utility model or ornamental designregistration.francouzsky: Toute communication ou reproduction, de ce document, sous quelque formeque ce soit, et toute exploitation ou communication de son contenu son interdites,sauf autorisation écrite expresse. Tout manquem.ent a cette regle est illicite etexpose son auteur au versement de dommages et intérets. Tous droits réservéspour Ie cas de la délivrance ďun brevet, ďun modele ďutilité ou ďun modele deprésentation.německy: Weitergabe sowie Vervielfältigung dieses Dokuments, Verwertung undMitteilung seines Inhalts verboten, soweit nicht ausdrücklich gestattetZuwiderbandlungen verpflichten zu Schadenersatz. Alle Rechte für den Fall derPatent-, Gebrauchsmuster- oder Geschmacksmustereintragung vorbehalten.Uvedená znění jsou označována jako úplná, nezkrácená. Lze použít i zkráceného znění,například „OCHRANNÝ TEXT PODLE ISO 16016“. V případě, že zákonné předpisyrozšiřují autorské právo i například na výkresovou dokumentaci, postačí označit dokumentznačkou autorského práva (copyrightu). Označení sestává ze značky copyrightu ©, případněslova COPYRIGHT, jména vlastníka autorských práv, letopočtu vydání dokumentu,například:© (vlastník autorských práv), 2000neboCopyright (vlastník autorských práv), 2000V některých případech lze užít nápisu „copyright reserved“, v češtině „všechna právavyhrazena“.

10 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněPo změnách provedených v dokumentu a v případě dalších vydání dokumentů se uvedepůvodní letopočet vydání a může se uvést i letopočet vydání revidovaného dokumentu, čímžse prodlouží doba ochrany autorského práva, například:Poznámka:(vlastník autorských práv), 1997 , 1998Značka © odpovídá článku III odstavce 1 Světové úmluvy o autorských právech (WorldCopyright Convention).Ochrana registrovaného patentu:Norma ISO 16016 uvádí i značku pro ochranu registrovaného patentu písmenem P v kroužkua třemi dalšími údaji:kódem státu podle WIPO ST.3 (odpovídá mezinárodní normě ISO 3166 s dodatkem kódůmezinárodních organizací spadajících pod ochranu komerčních zákonů) – viz poznámka nížečíslem publikacepísmenným kódem podle WIPO ST.16.Například:Ochrana průmyslového vzoru: ES 3500 001 C2Skladba značky pro ochranu průmyslového vzoru je podobná s písmenem U v kroužku:Ochrana výtvarného návrhu:UPro ochranu výtvarného návrhu se použije značky složené z písmene D v kroužku, kódu státua čísla registrace návrhu, například:Poznámky:DUvedené ochranné značky se užívají například při publikování chráněných dokumentů nebovýrobků v katalozích, nabídkách apod. Užití značky ochrany průmyslového vzoru, patentunebo konstrukčního či výtvarného návrhu je vhodné v případech jejich předvádění, popisu,výkladu jejich funkce například při různých technických školeních, v učebnicích, naveletrzích apod.Zkratka WIPO označuje Světovou organizaci pro duševní vlastnictví (World IntellectualProperty Organization ) .1.5 Druhy technických dokumentůTechnické dokumenty je možno třídit podle různých hledisek a to především:podle druhu přenášené informace:Textové dokumenty - kap. 7Sem patří především různé druhy technických zpráv, kusovníky, seznamy a pod.

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 11Technická zpráva (technical report) patří mezi textové dokumenty obvykle provázejícívýkresovou dokumentaci. Může obsahovat výpočty a vysvětlující text nebo technicképožadavky, často je to zpráva o výsledcích měření, kontrole parametrů zařízení, o statickémposouzení konstrukce apod.Vědecká zpráva (scientific report) popisuje výsledky vědeckého výzkumu nebo stav řešenívědeckého problému. Mezi tyto dokumenty se řadí například výzkumné zprávy , může se knim řadit i diplomová práce, popř. ročníková práce vycházející z řešení projektů apod.Grafické dokumenty - kap. 3, kap. 5Do této skupiny se řadí především výkresová dokumentace, schémata ( elektrotechnická,kinematická, hydraulická, pneumatická, energetická, atd.), grafy, diagramy, plány apod.Význam grafického dokumentu (pokud je zpracován podle platných norem) spočívá v jehovysoké vypovídací hodnotě.podle určení dokumentace:Konstrukční dokumentace – kap. 3, kap. 5Mezi druhy konstrukčních dokumentů patří zejména:• výkres součásti - obsahuje zobrazení součásti a údaje kjejímu definování• výkres sestavení - obsahuje zobrazení sestavy výrobku(montážní jednotky)• výkres podsestavy - obsahuje zobrazení smontovanýchsoučástí, které budou montovány do výrobku jako celek• soupis položek (kusovník)• výkres polotovaru• technické podmínky• montážní výkres• dispoziční výkres• seznamy• opravárenské dokumenty• schéma• technická zpráva• obrysový výkres• teoretický výkres• výkres pro přepravu• provozní dokumentyHlavními grafickými dokumenty, které nesou základní informace pro realizaci výrobku, jsouvýkres součásti a výkres sestavení (kap. 3). V elektrotechnickém průmyslu pak ještě různédruhy elektrotechnických schémat (kap. 5) po případě další speciální dokumenty jako jedokumentace pro výrobu desek plošných spojů (kap.6) atd.Výkresy součástí.Slouží jako hlavní dokument pro výrobu a kontrolu součástí, z nichž se skládá montážníjednotka (výrobek). Každá vyráběná součást má svůj vlastní výkres, který musí obsahovatzejména: efektivní zobrazení součásti údaje o rozměrech a jejich přesnosti potřebné údaje o přesnosti tvarů a poloh údaje o drsnosti povrchu a jeho úpravách technické požadavky formou textů a tabulek popisové pole.

12 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněVýkres sestaveníSlouží k montáži sestavy nebo podsestavy i její kontrole. Obsahuje především: zobrazení montážní jednotky tak, aby (spolu s technologickým postupem montáže)umožňovalo montáž výrobku (časté je užití mnoha řezů, aby byla viditelná vnitřnístruktura sestavení) pozice (číselné označení) v sestavení použitých podsestav, součástí, normalizovanýchsoučástí a pomocných materiálů hlavní rozměry (délka, šířka, výška, připojovací rozměry) udané příslušnými kótami údaje požadavků (rozměrů, drsností, úprav), které se mají realizovat až při montáži nebokontrolovat po montáži údaje o spojích (svary, pájené spoje, atd.) texty a tabulky s technickými požadavky popisové pole a kusovník. Ten může být proveden i na samostatných listech .Výklad k požadavkům na výkresy- viz kapitolu 3.Výklad k požadavkům na elektrotechnická schémata – viz kapitolu 5.Výklad k požadavkům na desky plošných spojů - viz kapitolu 6.Technologická dokumentace – kap 4.Do této skupiny patří především technologické postupy, návody, technologické předpisy ale iprogramové vybavení pro řízení výrobních procesů.Mezi další druhy podle určení patří např.:Patentová dokumentace.Obchodně-technická dokumentace.Dokumentace pro provoz.podle způsobu zpracováníDokumentaci podle užitých prostředků pro její zpracování lze dělit na dokumentacizpracovanou klasickými postupy a dokumentaci z pracovanou počítačovými podporami.V oblasti konstrukce se používají různé systémy CAD (Computer Aided Desing – Počítačověpodporované konstruování (navrhování)).Tyto systémy jsou obvykle v současné době součástí systémů elektronické definice výrobku(EPD – Electronics Product Definition), které spolupracují se systémy elektronické správytechnických dat PDM (Product Data Management). Ty jsou nezbytností v situaci, kdy jenasazena komplexní počítačová podpora v oblasti návrhu i vlastní výroby a prakticky celádokumentace výrobku je zpracována formou elektronických informací, které je nutnospravovat, udržovat a mít vždy v aktuální podobě k dispozici.Obrázek 1-2 představuje počítačové podpory uplatňované v oblasti přípravy výroby a výrobyjako takové. Obr.1-3 ukazuje vývoj v oblasti těchto počítačových podpora obrázek 1-4 představuje schéma funkce systémů EPD a PDM.

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 13Obr.1-2Genese počítačových podpor TPV:a) první fáze (1970-1990)návrhkonstr.přípravadílčí řešení -“ostrůvky“ PPtechnolog.přípravavýrobaSchema funkce EPD +PDMvkládání informacíčtení informacívkládání dílčích informacíb) druhá fáze (konec XX.století)návrhanalýzamodifikaceCADCAMpřenos informací-papírové dokumentykonstr.přípravatechnol.přípravakomplex.řešenívýrobaPDMEPDCAD/CAM = CAECIMpřenos informací -elektronická definice výrobků (EPD)Obr.1-3Obr.1-41.6 Normalizace technické dokumentaceDokumentace musí být zpracována tak, aby byla srozumitelná a jednoznačná pro širokýokruh technických pracovníků, kteří s ní přijdou do styku a to bez dalších doplňujícíchinformací a pokynů.To umožňuje dodržení příslušných norem při jejím zpracování.Čím širší je platnost norem, tím větší je okruh techniků, kteří mohou s dokumentací pracovat.Průmyslově vyspělé státy se proto snaží o to, aby normalizační činnost probíhala namezinárodní úrovni.

14 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněMezinárodní federace normalizačních společností (International standards Association -ISA)byla založena r.1926, ale v průběhu druhé světové války zastavila činnost. V r. 1946 bylazaložena Mezinárodní společnost pro normalizaci (International Organization forStandardization - ISO). V ISO pracuje téměř 200 technických komisí (TC), které se dělí nasubkomise (SC), které pro zpracování jednotlivých norem vytváří pracovní skupiny(Work Group - WG). Normalizací technických výkresů se zabývá ISO/TC 10. Koordinacímezi ISO a IEC (mezinárodní organizace pro normalizaci v elektrotechnice) zajišťujeskupina Joint Work Group (JWG) IEC/TC3 + ISO/TC 10.Pro zajištění regionální technické normalizace v Evropě ( v rámci Evropské unie i dalšíchzemí) pracují na úkolech harmonizace národních norem, vytváření společných norema předpisů tři organizace:Evropský výbor pro normalizaci - CEN ( Comité Européen de Normalisation)Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice - CENELEC ( Comité Européende Normalisation Electrotechnique)Evropský institut pro telekomunikační normy - ETSI (EuropeanTelecommunications Standard InstitutePro označování norem uvedených nadnárodních organizací platí pravidla patrná z tabulky 1-1:organizace Označení normy (písmenná značka, číslo, .......)ISOISO pořadové číslo:rok schváleníCENEN pořadové číslo:rok schváleníCENELECIEC číslo (od 60 001 výše)ISO/IEC číslo ( od 20 001 výše)ETSIETS 300 a pořadové trojčíslíTabulka 1-1V České republice je orgánem státní správy pro oblast technické normalizace Úřad protechnickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ). Jeho výkonnou složkoupro normalizaci je Český normalizační institut (ČSNI). Normalizace u nás je zajišťovánaČeskými normami (ČSN). Normy mezinárodních organizací jsou do ČSN přejímány těmitozpůsoby: překladem jako identické ( někdy i s originálním textem) překladem s modifikacemi uvedenými jako doplňky zapracováním do ČSN (obsah i forma jsou pozměněny) převzetím originálu.Takové normy jsou (v pravém horním rohu) označeny: ČSN písmenná značka(tab.1-2), číslo.U norem ISO, které jsou identické s normou EN je označení doplněno o symbol:idt EN pořadové číslo:rok schváleníNormy EN jsou do národních norem přejímány bez úprav a doplňků. Takové normy nesouv ČR označení ČSN EN pořadové číslo. Je-li taková norma identická s normou ISO jeu označení připojen symbol: idt ISO pořadové číslo: rok schválení.Kromě převzatých norem (ČSN ISO....., ČSN EN......, ČSN IEC....., ČSN ETC.....) jsouvydávány i české technické normy ČSN....., které se vydávají pro oblasti , kde mezinárodnínormalizace dosud neproběhla. I tyto normy mohou mít převzaty některé části

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 15z mezinárodních či evropských norem. ČSN jsou ve svém označení doplněny o šestimístnétřídící znaky, které jsou shodné s tradičním číslováním našich norem.Kontrolní otázky1) Pro zajištění kooperace technických norem v rámci Evropské unie pracují3 organizace.Uveďte jejich názvy a vyjmenujte oblasti jejich působení2) Uveďte obecný příklad označení normy vydané Mezinárodní společnosti pronormalizaci3) Kdy byla založena International Organization for Standardization - ISO4) Uveďte názvy dvou institucí pro technickou normalizaci na úrovni České republiky

18 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněObr. 2-3Pro případy, kdy je to vhodné, lze výkresový list vybavit dalšími náležitostmi:a) Souřadnicovou sítí (obr. 2-4)Počet polí sítě musí být dělitelný dvěma. Šířka polí by měla být v mezích 25 až 75 mm.Označení polí se v jednom směru provádí písmeny velké abecedy a v druhém směruarabskými čísly normalizovaným technickým písmem (kap. 2.5). Počátek označování polí je vprotilehlém rohu vůči popisovému poli. Síť se kreslí čarou min. 0,5 mm tlustou.b) Porovnávacím měřítkemObr. 2-4Jde o obdélníkovou lištu nejméně 100 mm dlouhou a maximálně 5 mm širokou. Má dělení po10 mm. Měřítko nemá číselné údaje, kreslí se do lemu výkresového listu tloušťkou čáry min.0,5 mm.Skládání výkresů (jejich kopií) se provádí na formát A4 vždy tak, aby popisové pole bylonahoře (obr. 2-5).

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 192.2 Popisové poleObr. 2-5Popisové pole obsahuje základní organizační a technické údaje dokumentu.Pro jednotlivé druhy konstrukčních dokumentů se užívají jejich různé typy:a) Základní popisové pole - používané u výkresů součástí.b) Zmenšené popisové pole - určené pro schémata a textové dokumenty.c) Zjednodušené popisové pole - používané pro druhé a další listy výkresů a schémat.Popisové pole má obsahovat zejména tyto údaje (viz též obr.2.6):1 - číslo dokumentu (písmeno-číslicový znak), počet listů, číslo listu2 - název dokumentu shodný s názvem na výkresu (schématu) zobrazeného předmětu3 - jméno a podpisy pracovníků, podílejících se na tvorbě a schválení dokumentu4 - zápis změn provedených v dokumentu po jeho vydání5 - název (logo) organizace, která dokument zpracovala6 - technické poznámky7 - číslo souvisejícího soupisu položek (kusovníku) - (pokud existuje)8 - hmotnost na výkrese zobrazených částí9 - měřítko (měřítka) použité na výkresu10 - specifikace materiálu (jen u výkresů součástí)11 - údaje základního pravidla tolerování, třídy přesnosti netolerovaných rozměrůa geometrických tolerancí (obvykle jen u výkresů)12 – použitý způsob promítání (obvykle jen u výkresů)Pokud popisové pole neobsahuje příslušnou kolonku pro určitý údaj uvede se údaj nadpopisové pole formou slovní poznámky nebo symbolikou danou normou.Ukázka provedení základního popisového pole užívaného ve cvičení předmětu je na obr.2-6.Ukázka jiného způsobu provedení popisového pole je na obrázcích 3-81 a 3-82.

20 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně11,122.3 MěřítkoObr. 2-6Měřítko je poměr délkového rozměru prvku předmětu zobrazeného na výkresu ke skutečnémudélkovému rozměru téhož prvku na skutečném předmětu. Hlavní měřítko, ve kterém jezhotoveno hlavní zobrazení na výkresu, se uvádí v příslušné rubrice popisového pole. Jestližejsou některé obrazy na výkresu v jiném než hlavním měřítku, uvede se toto měřítko(a)v závorce vedle hlavního měřítka. Takové měřítko se uvede i u označení obrazů jímprovedených (např.: M 5 : 1).Doporučená měřítka pro použití na výkresech jsou uvedena v tabulce 2-2.DruhDoporučená měřítkaMěřítka zvětšení 50 : 1 20 : 1 10 : 15 : 1 2 : 1Skutečná velikost 1 : 11 : 2 1 : 5 1 :10Měřítka zmenšení 1 : 20 1 : 50 1 :1001 : 200 1 : 500 1 : 10001 : 2000 1 : 5000 1 : 10000Tabulka 2-2Volba měřítka výkresu je závislá na složitosti zobrazovaného předmětu. Použité měřítkoa velikost zobrazovaného předmětu určují formát výkresového listu.

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 212.4 Druhy čarPro zobrazování technických předmětů na výkresech a schématech se užívají různé druhy čar.Norma ISO uvádí tyto základní druhy čar (tabulka 2 –3).Tabulka 2-3Jednotlivé druhy čar (uvedené v tabulce 2-3) se na technických dokumentech používajív různých tloušťkách. Obecně norma uvádí tato provedení čáry:velmi tlustátlustátenkáPoměr tlouštěk těchto provedení je 4 : 2 : 1 (velmi tlustá : tlustá : tenká)Podle druhu a provedení (na.př.formátu) dokumentu norma doporučuje užití určitých tlouštěkčar (tabulka 2-4).Druh dokumentu tenká čára (mm) tlustá čára (mm)Výkresy a schémata v elektrotechnice – 0,25 0,5menší formátyVýkresy a schémata v elektrotechnice – 0,35 0,7větší formátyobrázky do technických zpráv, knih 0,13 nebo 0,18 0,35 nebo 0,5a publikací (odborných článků)Tabulka 2-4Konkrétní užití jednotlivých druhů čaru a jejich tlouštěk užívaných na dokumentechv elektrotechnických oborech jsou uvedeny v tabulce 2-5.

22 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněDruh a tloušťka čáryUžití čáryna schématech v elektrotechnicesouvislá tenká elektrická spojení všeobecně (bez rozlišení druhu,průřezu a pod.), elektrická vedení, elektrická vazbafunkční, logická a pod., pomocné obvody, odkazovéčáry (včetně praporků)tlustáelektrická spojení s funkčním významem, vedení přirozlišování různých druhů, hlavní obvody přípojnice,přípojnicové rozvody, kabelové formy, svazky kabelů,vodičů, rámeček výkresu, formát výkresuvelmi tlustá vedení při rozlišení různých druhů, přípojnice apřípojnicové rozvody ( jsou-li vedení kreslena tlustoučarou), svazky vodičů ( jsou-li vedení kreslena tlustoučarou), kabelové formy a svazky kabelůsouvislánepravidelnátenkápřerušení a ukončení obrazců ( užívá se provedení(obr.3-19) „se zlomy“ (a) či „od ruky“ (b))čárkovaná tenká neelektrická ( mechanická, hydraulická, pneumatickáatd.) spojení, stíněníčerchovaná tenká dělící čára mezi zařízeními (např. v poli rozvaděčů),ohraničení souboru přístrojů nebo prvků téhožpřístroje, ochranný vodič uzemňování, pro chráněnýrozvod a pod.tečkovaná tenká pokračování, opakování prvků nebo obvodůna výkresech mechanických částísouvislá tenkáobrysy sklopených průřezů, neurčité hrany, šrafovánířezů a průřezů, kótovací, vynášecí (pomocné) aodkazové čáry ( včetně praporků), patní kružnice,zobrazení závitů, úhlopříčky hranolů a jehlanů,ohraničení vynášených podrobnostítlustáviditelné obrysy a hrany pohledů, řezů, průniků,rámeček výkresu, ukončení závituvelmi tlustá lepený spojsouvislánepravidelnátenkápřerušení a ukončení obrazců, rozhraní mezi pohledema částečným řezemčárkovaná tenká zakryté (neviditelné) hrany a obrysyčerchovaná tenká osy souměrnosti, roztečné kružnice a přímky, označeníúprav povrchutlustápoloha myšlených rovin řezu; ( k označení rovin lzeužít také jen tlustých úseček)čerchovaná se tenkákrajní polohy pohyblivých předmětů, zobrazení tvarudvěma tečkamipřetvoření, tížnice, obrysy a hrany sousedícíchpředmětů, čáry ohybu na rozvinutých plocháchTabulka 2-5Hlavní zásady pro kreslení čar:⇒ zvolená skupina čar musí být použita ve všech obrazech výkresu⇒ napojení přerušovaných čar na jiné čáry se provádí bez mezery⇒ u rovnoběžných přerušovaných čar umístěných blízko sebe se mezery umístí tak, aby čáry

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 23nebyly provedeny paralelně⇒ čerchované čáry nekončí tečkou (tečkami)⇒ čerchované čáry se protínají čarami (nikoliv mezerou či tečkou)⇒ jestliže by se při zobrazování součásti měly dvě čáry překrývat, pak se přednostně kreslí(v pořadí): obrysové čáry a viditelné hrany, zakryté obrysy a hrany, osy rotace.2.5 Normalizace písmaTextové údaje (zápisy rozměrů, údaje v popisovém poli, technické poznámky, atd.) se nagrafických dokumentech uvádí technickým písmem. To je normalizováno (ČSN EN ISO3098-0 (idt 01 3115). Norma rozlišuje několik typů písem. (typy A, B CA, CB). Tyto typymohou být provedeny jako kolmé (na základní dotažnici) a šikmé (sklon písma vzhledemk základní dotažnici je 75 0 ). Pro ruční popisování (od ruky, šablonou, suchými obtisky)technických dokumentů je doporučeno písmo typu B – kolmé (písmo velké abecedy).K popisu prováděného počítačovou technikou jsou určeny typy CA a CB.Základní rozměry písma jsou:h – výška písmad – tloušťka čáry písma (pro typ B platí: d = 1/10h)Ostatní rozměry jsou odvozeny od hodnoty h – viz tabulka 2-6, která uvádí rozměry písmatypu B. Základní dotažnicí se rozumí myšlená čára tvořená úpatím jednotlivých písmen velkéabecedy. Na obr. 2-7 je ukázka ručního provedení písmen velké abecedy typu písma B.(19/10)h 3,42 4,75 6,65 9,5 13,3 19 26,6 38(15/10)h 2,7 3,75 5,25 7,5 10,5 15 21 30(13/10)h 2,34 3,25 4,55 6,5 9,1 13 18,2 26Rozměry v milimetrechCharakteristický rozměr NásobekRozměryhVýška písma (10/10)h 1,8 2,5 3,5 5 7 10 14 20Výška písmen malé abecedy (7/10)h 1,26 1,75 2,5 4) 3,5 5 4) 7 10 4) 14(výška x-)Dolní dotah písmen malé abecedy (3/10)h 0,54 0,75 1,05 1,5 2,1 3 4,2 6Horní dotah písmen malé abecedy (3/10)h 0,54 0,75 1,05 1,5 2,1 3 4,2 6Mezera pro diakritická znaménky (4/10)h 0,72 1 1,4 2 2,8 4 5,6 8(pro písmena velké abecedy)Mezera mezi písmeny (2/10)h 0,36 0,5 0,7 1 1,4 2 2,8 4Nejmenší vzdálenost základníchdotažnic 1)Nejmenší vzdálenost základníchdotažnic 2)Nejmenší vzdálenost základníchdotažnic 3)Mezera mezi slovy (6/10)h 1,08 1,5 2,1 3 4,2 6 8,4 12Tloušťka čáry (1/10)h 0,18 0,25 0,35 0,5 0,7 1 1,4 2Poznámky1) pro písmeno s diakritickými znaménky2) pro písmeno bez diakritických znamének3) pouze pro popis písmeny velké abecedy4) zaokrouhlené hodnotyTabulka 2-6

24 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněKontrolní otázkyObr.2-71) Uveďte rozměry formátů A4 a A32) Vysvětlete pojem středicí značka a orientační značka. Jaké jsou důvody jejich použití?3) Měřítko zapisované jako 2:1 je měřítkem zvětšení nebo zmenšení?4) K čemu se na při zobrazování na výkresech používá čára čerchovaná s tečkami?5) Při kreslení elektrotechnických schémat se někdy použije čára souvislá kreslená jakovelmi tlustá. Ke znázornění čeho se užívá?6) K čemu se na výkresech používá čára čerchovaná se dvěma tečkami?

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 253 Výkresová dokumentace3.1 Zobrazování obecněTechnické normy (jmenovitě ČSN ISO) definují zobrazení jako graficky vyjádřenouinformaci zpracovanou za příslušné metody promítání nebo schématického znázornění.Promítací metodou je rozuměn soubor pravidel pro dvourozměrné zobrazení třírozměrnéhopředmětu. Pokud se v technické praxi nepracuje se třírozměrným (3D) modelemzpracovaným počítačovou podporou je dvourozměrné zobrazení základním nosičeminformací o tvaru technického předmětu.V technické praxi se užívá řada promítacích metod. Jejich přehled je uveden v tabulce 3-1.Tabulka 3-1

26 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněPokračování tabulky 3-1Tabulka 3-13.2 Zobrazování na výkresechPro zobrazování na výkresech se přednostně užívá způsob pravoúhlého promítání a to:• metoda pravoúhlého promítání v 1. kvadrantu (metoda E)• metoda pravoúhlého promítání ve 3. kvadrantu (metoda A)Metody pravoúhlého promítáníMetoda EPromítání touto metodou vychází z principu Mongeova promítání. Způsob vytvářeníjednotlivých průmětů je patrný z obr. 3-1. Ve sdružené průmětně vzniká šest základníchprůmětů (1 - pohled zepředu neboli hlavní pohled, 2 - pohled shora, 3 - pohled zleva, 4 -pohled zprava, 5 - pohled zdola, 6 - pohled zezadu). Zobrazovaný předmět se v hlavnímpohledu umisťuje do průčelné polohy, tj. polohy, kdy rovinné stěny, popřípadě osy předmětu(nebo jejich většina) leží rovnoběžně s průmětnou nebo jsou na ni kolmé. Umístění ostatníchpohledů vzhledem k hlavnímu pohledu je závazné. Nelze-li polohu umístění dodržet, lzekterýkoliv pohled vůči hlavnímu pohledu umístit na jiné než určené místo. Přitom je nutnétento pohled i směr pohledu označit určenou symbolikou (šipky, písmeno ze začátku velkéabecedy) - obr. 3-2.Obr. 3-1

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 27Výkresy zpracované touto metodou mají být nad popisovým polem (nebo v popisovém poli)označeny jejím grafickým symbolem (obr. 3-3).Obr. 3-2 Obr. 3-3Metoda ATato metoda se v ČR běžně nepoužívá. Lze se s ní setkat na některé dokumentaci zpracovanév zahraničí nebo dokumentaci zpracované na vyžádání zahraničního partnera. Principzobrazení je patrný z obr. 3-4. Grafický symbol pro označení této metody je znázorněn na obr.3-5.Obr. 3-4 Obr. 3-5Srovnání obou promítacích metod ukazují obr. 3-6 (metoda E) a obr.3-7 (metoda A).

28 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněObr.3-6Praktické užití metody EObr.3-7Při kreslení výkresů touto metodou se dodržují tato základní pravidla:1) Viditelné obrysy se kreslí souvislou tlustou čarou. Zakryté obrysy a hrany se kreslítenkou čárkovanou čarou a to jen tehdy, je-li jejich zakreslení funkční (zmenšení počtuobrazů předmětu, zvýšení názornosti zobrazení, definování tvaru předmětu apod.).2) Souměrnost předmětů (děr, zářezů apod.), zvláště rotačních, se v obrazu předmětuoznačuje osou, která se kreslí tenkou čerchovanou čarou a je přes obrys předmětupřetažena (pro formát A3, A4 cca 3 až 5 mm) .3) Zobrazení předmětu musí být jednoznačné, přehledné a musí umožnit doplnit zobrazení odalší potřebné údaje jako jsou kóty, geometrické tolerance, značky drsnosti, atd. – vizdále.

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 294) Při grafickém definování předmětu se ze šesti základních pohledů použije pouze nezbytnýpočet pohledů, přičemž hlavní pohled se kreslí vždy. Počet použitých pohledů může býtčasto redukován použitím dalších výrazových prostředků, které v kombinaci sezákladními pohledy zvyšují efektivnost grafického vyjádření. Jsou to:a) zobrazení v pomocných pohledech (kap. 3.2.3)b) zobrazení v řezech a průřezech (kap. 3.2.4)c) zobrazení v rozvinutém pohledu (kap. 3.2.5)d) zobrazení místního (částečného) pohledu (kap. 3.2.6)e) přerušování obrazů a zobrazení detailu (podrobností) (kap. 3.2.7)f) smluvní zobrazení (kap. 3.2.8)Zobrazení v pomocných pohledechJde o průmět do pomocné průmětny. Užívá se tehdy,kdy prvky (které je nutno definovat) jsou vzákladním pohledu zkresleny. Obr. 3-8 představujepomocný pohled umístěný ve směru promítání.Obr. 3-9 je ukázkou pomocného pohledu umístěnéhomimo směr promítání (A) a pomocného pohledupootočeného (B). Normou předepsané označovánípomocných pohledů je patrné z obrázků.Obr. 3-8Obr. 3-9

30 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněZobrazení v řezech a průřezechŘez je obraz předmětu protnutého myšlenouřeznou rovinou (rovinami), který je pravoúhlepromítnutý na rovinu rovnoběžnou s rovinou řezu.Přitom se zobrazují pouze části předmětu, kteréleží v rovině řezu a za ní. Zobrazení v řezu seuplatňuje především u těles s dutinami. Plochařezu se šrafuje tenkými čarami (tabulka 3-2).Šrafy (obr. 3-10) mají sklon 45 o k obrysové hraněformátu výkresu (A) nebo základní hraně (ose)zobrazovaného předmětu (B). Jestliže by šrafysplývaly s obrysovou hranou, je dovolen (C)sklon šraf 60 o (30 o ). Šrafování velkých ploch lzeprovést jen u obrysových čar (D). Plochy řezů ošířce menší než 2 mm lze vyčernit (E).Tabulka 3-2Obr. 3-10Více přilehlých ploch řezu (řezy navýkresech sestavení) se odliší různýmsklonem a hustotou šraf (obr. 3-11). Šrafy sena obrysových čarách ploch nesmí stýkat.Obr. 3-11Podle způsobu vedení řezné roviny (rovin) lze rozeznávat (obr. 3-12): přímý řez (A), lomenýřez (B), stupňovitý řez (C), řez polovinou tělesa (poloviční řez) (D), rozvinutý řez (E) ačástečný řez (F). Poloviční řez se používá u symetrických těles. Dovoluje jedním obrazemdefinovat vnější i vnitřní tvary tělesa. Rozvinutý řez se užívá u zakřivených předmětů.Stupňovitý řez může mít několik zlomů, které se označují krátkými úsečkami nebo ipísmenným označením (obr. 3-13), je-li tělesem vedeno více řezů.

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 31Obr. 3-12Obraz řezu může být umístěn ve směru promítání nebo kdekoliv na výkrese, přičemžorientace obrazu řezu zůstane zachována. Řezná rovina i obraz řezu musí být označen tak, abypřiřazení obrazu řezu i roviny řezu včetně směru pohledu bylo jednoznačné. Možné variantyukazuje tab. 3-3. Je-li řez umístěn mimo směr promítání nebo je-li na výkresu více řezů, musíbýt uplatněno úplné označení řezu. V případě, kdy poloha řezné roviny je zcela jednoznačná,řez je umístěn ve směru promítání (metoda E) a na výkrese je pouze jeden řez, lze odoznačení řezu i roviny zcela upustit. Poloviční a částečný řez se neoznačují.Z obrazu řezu lze odvodit i další řezy (obr. 3-14; A-A podélný řez, B-B příčný stupňovitýřez). V podélném řezu se zásadně nekreslí rotační tělesa bez dutin. Přísluší-li více rovinámřezu shodný obraz řezu, označí se roviny shodně a obraz řezu se kreslí pouze jednou (obr.3-15).

32 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněTab. 3-3Obr. 3-13

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 33Průřez zobrazuje pouze část předmětu, která leží v myšlené řezné rovině. Tato rovina je vždykolmá k ose předmětu. Pro šrafování průřezu platí stejná pravidla jako u řezů. Podleprovedení se rozeznávají (obr. 3-16): samostatný průřez (A), sklopený průřez (B) a vysunutýprůřez (C, D). Samostatný průřez se označuje podle stejných zásad jako řez. Ostatní průřezyse neoznačují; obrys sklopeného průřezu se kreslí tence; vysunutý průřez je vhodné sezákladním obrazem spojit osou (C).Zobrazení v rozvinutém pohleduObr. 3-16Užívá se zvláště u součástí, jejichž tvar vzniká ohýbáním. Pohled se umisťuje na libovolnémísto vedle zobrazení součásti a označuje se značkou rozvinutí. Místa ohybu se vyznačítenkou čerchovanou čarou se dvěma tečkami - (obr. 3-17).Zobrazení místního (částečného) pohleduObr. 3-17Představuje část pohledu na předmět (obr. 3-18). Je spojen s pohledem, ze kterého je odvozenosou. Není třeba dodržet zásady promítání metodou E. Použít ho lze při zachování

34 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brnějednoznačnosti zobrazení. Jeho užití umožňuje zefektivnit zobrazení (úspora jednohopohledu).Obr. 3-18Přerušování obrazů a zobrazení detailu (podrobnosti)Neutrpí-li jednoznačnost obrazů předmětu, lze (úspora času a plochy výkresu) kreslit obrazpředmětu jako přerušený (obr. 3-19), přičemž se přerušení označí plnou nepravidelnou čarou(a,b) nebo přerušeným šrafováním (c). Obdobně lze kreslit i část obrazu předmětu (obr. 3-8).Vyžaduje-li to měřítko zobrazení, lze určitou část předmětu zobrazit jako vynesenoupodrobnost (obr. 3-20). Způsob jejího zobrazení nemusí být shodný se základním obrazem(pohled - řez). Obraz podrobnosti i vynášená část na základním obrazu se musí označit (vizobrázek).Smluvní zobrazeníObr. 3-19 Obr. 3-20Některé prvky a obrazy (vzhledem ke složitosti) se zobrazují zjednodušeně podle pravideldaných normou. Jde např. o zobrazení:• obrysů stejných, pravidelně se opakujících prvků (obr. 3-21 A, B, C), závitů (obr. 3-21 D).• souměrných předmětů (obr. 3-22, A - zobrazení polovinou obrazu, B - čtvrtinou obrazu),

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 35Obr. 3-21U rotačních částí lze sklápět roztečné kružnice (obr. 3-23) s cílem úspory dalšího pohledu.Rovinné plochy (zvláště na rotačních součástkách) se zdůrazňují úhlopříčkami (kreslenýmitence) (obr. 3-24 A). Předměty z průhledných materiálů se zobrazují jako neprůhledné (obr.3-24 B). Části předmětů umístěné za průhlednými prvky se vykreslují (obr. 3-24 C). Zaoblenéprůniky, které nemají funkční význam, se nekreslí (obr. 3-25 A). Je-li třeba (pro většínázornost) průniky a přechody zobrazit, kreslí se tenkou plnou čarou, která se svými koncinedotýká obrysu součásti (obr. 3-25 B). V obrazech, kde průmět skloněné roviny (plochy)nelze zobrazit dle skutečnosti, se kreslí pouze jedna čára, zobrazující užší plochu(obr. 3-25 C). Předměty ze shodných prvků (svazky plechů, vinutí) se v pohledu zobrazí jakocelek (obr. 3-25 D); v obrazu lze naznačit způsob uložení prvků krátkými (tence kreslenými)úsečkami (obr. 3-25 E). Rýhování, vroubkování a jiný tvarová úprava povrchu se označízjednodušeně tenkými čarami, které mohou být jen na části povrchu (obr. 3-25 F). Směrprůběhu vláken se označí značkou (obr. 3-25 G). Krajní polohy pohyblivých částí a sousedícípředměty (pokud mají být zobrazeny) se kreslí podle (obr. 3-25 H).Obr.3-22 Obr. 3-23

36 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněObr. 3-24Názorné zobrazováníObr. 3-25V některých zvláštních případech (má-li obraz předmětu dát názornou představu o jeho tvaru)lze v technické dokumentaci užít názorné zobrazování. Předmět se zobrazuje obvykle jednímprůmětem v souřadném systému os x, y, z, přičemž vzájemný sklon os a měřítka zkracováníprůmětů ležících ve směru os je pro každou metodu stanovený normou. Nejčastěji užívanémetody jsou technická izometrie (obr. 3-26), technická dimetrie (obr. 3-27) a kosoúhládimetrie (obr. 3-28).Obr. 3 - 26

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 37Obr. 3-27 Obr. 3-283.3 Udávání rozměrů na výkresechObecněUdávání rozměrů se provádí (obr. 3-29) tzv. kótováním, tj. zápisem rozměru (kóty) nakótovací čáru. Ta bývá spojena s kótovaným rozměrem vynášecími (pomocnými) čarami.Kótovací čáry jsou zakončeny hraničícími značkami. Jejich normalizované tvary ukazuje obr.3-30. Kótu lze umístit též na odkazovou čáru (obr. 3-31).Kóty se zapisují technickým písmemnad kótovací čáru (ČSN). Některé jiné normy předepisují zapisování kót do přerušeníkótovací čáry, případně za její konec (obr.3-31 – kóta 20).hraničící úsečkakótašipka vnějšípomocná čárašipka vnitřníObr. 3-29

38 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněObr. 3-30 Obr. 3-31Pro kótování výkresu platí tyto obecné zásady:a) Hodnota kóty je určující pro rozměr bez ohledu na měřítko zobrazení či přesnostkreslení.b) Výkres nemá obsahovat více kót než je nezbytné k jeho jednoznačnosti.c) Každý konstrukční prvek se kótuje pouze jednou a to v obraze, který ho zobrazujenejzřetelněji.d) Kóty vztahující se k jednomu prvku se přednostně umisťují do jednoho obrazu.e) Rozměry zřejmé ze zobrazení (pravé úhly, boční stěny pravidelných hranolů, poloměryoblouků spojujících tečně dvě rovnoběžné přímky, jejichž vzdálenost je kótována) senekótují.f) Na výkresech v elektrotechnice a strojírenství (ČSN) se kóty udávají v milimetrech,jednotka se nezapisuje.Zásady pro kreslení kótovacích a vynášecích (pomocných) čar (obr. 3-32) Tyto čáry se kreslí tenkou pravidelnou čarou. Kótovací čáry se nesmějí vzájemně protínat ani nemají být protínány jinýmičarami.(výjimku tvoří kótování soustředných kružnic). Vzdálenost kótovací čáry od obrysu předmětu a kótovacích čar mezi sebou musí býtdostatečná pro zápis kót (pro formáty A3, A4 má být vzdálenost 8 až10 mm). Kótovací čára se nesmí ztotožnit s obrysovou čárou, odkazovou čárou, osou anipomocnou čárou. Kótovací čáry se umísťují přednostně vně obrazu předmětu. Umístit ji do obrazu lzetehdy, kdy to nezhorší přehlednost výkresu (a). Vynášecí čáry se zpravidla prodlužují o 1 až 2 mm za kótovací čáru (a). Kótovací čáru lze protáhnout za pomocnou (obrysovou) čáru pro zakreslení vnějších šipekči zápis kóty (b). Vynášecí čáry vycházejí z obrysových čar (a, b); lze užít i způsob, kdy se mezi obrysovoučarou a počátkem pomocné čáry ponechá mezera (c). Vynášecí čáry mohou být nahrazeny osami (d). Je-li obraz přerušen kótovací čára se nepřerušuje (e). Je-li to účelné lze vynášecí čáry nakreslit jinak než kolmo ke kótovací čáře (f) Vynášecí (pomocné)čáry mohou vycházet i z řešených průsečíků (g).

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 39a) b) c) d)Zásady pro kreslení hraničících značeke) f) g)Obr. 3-32 V elektrotechnice a strojírenství se jako hraničící značky užívají šipky (obr. 3-30) tvaru(a),(d) a hraničící úsečka (e). Délka šipek (a) je 2,5 až 5 mm, úhel otevření 15 o . Kreslí setenkými čarami. U dostatečně dlouhých kótovacích čar se kreslí vnitřní šipky (obr.3-32a - kóta 50), ukrátkých kótovacích čar se šipky umisťují vně vynášecích (pomocných) či obrysových čar(obr. 3-32 b, kóty 2 a 6). Jestliže se v řetězci kótovacích čar střídají krátké i dlouhé kótovací čáry, hraničící šipkykrátkých čar se vynechávají (obr. 3-33 a). Je-li v řetězci několik krátkých kótovacích čar, nahrazují se dvě přiléhající šipky hraničícíúsečkou. Řetězec se ukončí vždy vnějšími šipkami (obr. 3-33 b). Tam, kde by řetězec byl veden přes obrysové hrany, se užití hraničících úsečeknedoporučuje. V takovém případě je vhodné řetězec rozložit (obr. 3-33 c).a) b) c) d)Obr. 3-33 Hraničící šipky nemá protínat žádná čára. V místě šipky se čára přeruší (obr. 3-33 c) nebose užijí vnější šipky (obr. 3-33 d).Zásady pro zapisování kót Kóty se zapisují technickým normalizovaným písmem (kap. 2.5).

40 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně Při zápisu se kóty orientují tak, aby se co nejlépe četly při pohledu od spodníhoa pravého okraje výkresu (obr. 3-34). Tam kde umístění kótovací čáry není vhodné prozápis kóty podle uvedeného pravidla se užívá odkazová čára. Kóta nesmí být protínána žádnou čarou. V případě potřeby se čára(y) přeruší. Kóty (podle ČSN) se umisťují přednostně (obr. 3-35) nad kótovací čáru (a). Některéjiné normy předepisují umísťování kót jinak – na příklad do přerušené kótovací čáry(b). U jednoho souboru výkresu musí být použit stejný způsob umístění kót.Obr. 3-34 Kóta se zapisuje přednostně uprostřed délky kótovací čáry. Další možnosti udává obr. 3-36. Zápis kóty může být doplněn o symboly (obr. 3-37): a - teoretický rozměr, b - rozměr proinformaci, c - kóta zřejmě neodpovídá nakreslené velikosti. Při kótování malých úhlových rozměrů menších než 1° se jednotka stupeň vždy zapisuje.Například: 0 ° 30´Obr. 3-35 Obr. 3-36

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 41Obr. 3-37 Obr. 3-38 Před kótou mohou být uvedeny další symboly (obr. 3-38):∅- průměr, R - poloměr, - čtyřhran, - šestihran, S - koule. Dalšími symbolymohou být T - tloušťka (obr. 3-31) a označení závitu, např. M - metrický závit (obr. 3-6). Údaj tloušťky na odkazové čáře se užívá jen u plochých součásti, kdy se tímtoúdajem šetří další pohled na součástku. Za kótou se uvádí další doplňkové údaje, jako jsou např. (obr. 3-39):a) Údaje o přesnosti rozměrů. Není-li za kótou uveden žádný údaj (a), bude rozměrvyroben s úchylkami danými normou pro nepředepsané mezní úchylky rozměru (ČSNISO 2768-1). Předpis tolerance lze provést číselnými hodnotami (b) nebo zápisemtolerančních značek soustavy tolerancí a uložení (c, d).b) Hloubka nenakreslené neprůchozí válcové díry (e) nebo délka nenakreslenéhovnitřního závitu (f).c) Údaj stoupání závitu, atd.Obr. 3-39Příklady kótováníNa dále uvedených obrázcích jsou ukázky kótování některých prvků a součástí:• kótování průměrů a rádiů (obr. 3-40)

42 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněObr. 3-40• kótování válcových děr (obr. 3-41)• kótování sražení hran (obr. 3-42)Obr. 3-41Obr. 3-42

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 43• kótování kuželů a jehlanů (obr. 3-43)Obr.3-43• kótování opakujících se prvků (obr. 3-44)• kótování roztečí (obr. 3-45)Obr.3-45

44 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně• kótování závitů (M - metrický závit) (obr. 3-46)Obr.3-46• kótování s neúplnými kótovacími čarami (obr. 3-47)• kótování oblouků (obr. 3-48)Obr.3-47Obr.3-48

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 45Způsoby kótováníPodle užitého souboru kót lze kótování členit na řetězové (obr. 3-49 A), od základny(obr. 3-49 B), na osu souměrnosti (obr. 3-49 C). Požaduje se, aby všechny tři největšírozměry součásti byly kótovány vlastními kótami (tj. aby tyto rozměry nebyly dány součtemkót).Obr. 3-49U řetězcového kótování je třeba dbát, aby nedošlo k tzv. překótování, tj. aby součet kót ijejich tolerancí (úchylek) nebyl v řetězcích (a, b - obr. 3-49 A) různý. Proto se obvykle jednaz kót volí jako informativní.Jsou normalizovány i další způsoby kótování, jako např. (obr. 3-50): a - zjednodušenékótování od základny, b - kótování tabulkové.Obr. 3-50

46 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněKótování normalizovaných tvarových prvků se provádí podle příkladů uvedenýchv příslušných normách. Např. kótování zápichů (tabulka 3-4) se provádí tak, jak ukazujeobr. 3-51.Označení F G D ETvar zápichuPoužitíválcové a čelníplochy osazenýchhřídelů a děrválcové plochyosazených hřídelůsousední válcovéplochy téhož jmenovitéhorozměru,avšak s různýmiúchylkamirozměrůpřímé vedeníTabulka 3-4Obr. 3-51Kromě formálních náležitostí kótování součástí popsaných výše, musí kótování splňovat ipožadavky funkčnosti (obr. 3-52) a technologie výroby součástí. Jiné kótování bude nutnénapř. pro kusovou a jiné pro hromadnou výrobu. Obecně je nutné dodržovat tyto zásady prokótování:a) Na výkrese součástí se kótují všechny rozměry potřebné k jednoznačnému určení tvarůsoučástky; na ostatních výkresech (dle jejich určení) se uvádí kóty potřebné k určenírozměrů a vzájemných vztahů jednotlivých částí atd. Kóty se mají volit tak, aby potřebnýrozměr byl udán přímo a nebylo třeba ho počítat z údajů jiných kót. Každý rozměr se mákótovat pouze jednou. Vždy se uvádí kóty udávající největší rozměry součástí (tzv. celkovékóty).b) Kótování určitého rozměru se provádí vždy v tom pohledu (řezu, průřezu), kde je kótovanýrozměr nejzřetelnější. Kóty určující tvarový prvek (část) nebo kóty jedné výrobní operacese mají pokud možno umístit do jednoho obrazu. Kótovat rozměr v obrazu, ve kterém sejeví (promítá) zkrácený, se nedovoluje. Je-li kótován předmět nakreslený v polovičnímřezu, je třeba kóty vztahující se k vnitřním rozměrům umístit na jedné straně obrazu a kótyvztahující se k vnějším rozměrům na straně druhé (obr. 3-53). Kótovat rozměry zakrytých(neviditelných) obrysů se nedoporučuje.

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 47c) Tvarové prvky na sousedících součástkách se kótují na výkresech shodným způsobem(stejným souborem kót) (obr. 3-54).Obr. 3- 52 Obr. 3-533.4 Udávání přesnosti rozměrůÚvodObr. 3-54Při výrobě součásti je třeba počítat, že použité technologie mají pouze určitou přesnost. Dáleje třeba zvažovat i nezbytnost přesnosti rozměrů vyráběné součástky z hlediska ekonomievýroby. Čím vyšší je požadovaná přesnost, tím vyšší jsou náklady spojené s výrobou. Je protozřejmé, že požadovaná přesnost dodržení rozměrů součástky a jejího tvaru musí býtjednoznačně určena. To je na výkresech možné provést několika způsoby:předpisem všeobecné tolerancepředpisem číselných mezních úchylek nebo mezních rozměrůpředpisem tolerančních značekTolerováním se rozumí předepsání určitých konkrétních mezí příslušnému rozměru.Předpis všeobecné tolerance (nepředepsaných mezních úchylek)Všechny rozměry, které nejsou na výkrese tolerovány konkrétním zápisem tolerance zahodnotou kóty, podléhají přesnosti dané příslušnou Všeobecnou tolerancí. Norma ČSN ISO2768 – 1 rozděluje tyto všeobecné tolerance na čtyři třídy přesnosti. v každé třídě je pak pro

48 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brněurčitou skupinu rozměrů definována konkrétní tolerance. Uvedená norma obsahuje tabulkyhodnot nepředepsaných mezních úchylek pro:mezní úchylky délkových rozměrů (ukázka (výřez z tabulky) – viz tabulka 3-5),mezní úchylky zkosení a zaoblení hran(ukázka (výřez z tabulky) – viz tabulka 3-6),mezní úchylky úhlových rozměrů.Název třídypřesnostipísmennýsymboltřídy0,5do 3skupina rozměrů v mmpřes 6do 30přes 3do 6přes 30do 120jemná f 0,05 0,05 0,1 0,15 0,2střední m 0,1 0,1 0,2 0,3 0,5hrubá c 0,2 0,3 0,5 0,8 1,2velmi hrubá v 0,5 1,0 1,5 2,5Tabulka 3-5rozměry úchylek v mmPoznámkapřes 120do 400úchylka jevždy ¡ odhodnotykótyNázev třídypřesnostipísmennýsymboltřídyskupina rozměrůzkosení (zaoblení)v mm0,5 přes 3 přes 6do 3 do 6jemná f 0,2 0,5 1,0střední m 0,2 0,5 1,0hrubá c 0,4 1,0 2,0velmi hrubá v 0,4 1,0 2,0rozměry úchylek v mmPoznámkaúchylka je vždy ¡od hodnoty kótyTabulka 3-6Při tvorbě výkresu se zvolí jedna z tříd přesnosti (podle požadované přesnosti součásti navýkresu). Tím se zvolí přesnost všech kót na výkresu, které nemají za hodnotou kótyuvedenou žádnou konkrétní hodnotu tolerance (viz kap. 3.4.1 – bod 2 a 3). Tento požadavekse uvádí zápisem:obecně:ISO 2768 – písmenný symbol třídypříklad:ISO 2768 – mZápis se provádí do určeného místa v popisovém poli výkresu nebo jako textová poznámkanad popisové pole. V elektrotechnické praxi a strojírenství ( vzhledem k charakteru výroby)se nejčastěji užívají třídy m a f.Předpis číselných mezních úchylek a mezních rozměrůPředpis číselných mezních úchylek.Pokud má být rozměr dodržen v určitých konkrétních mezích, lze to provést tak, že zahodnotu kóty (jmenovitý rozměr) se předepíší mezní úchylky – obr.3-55. Ty pak určují,

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 49v jakých mezích se může pohybovat takto kótovaný rozměr na skutečné součástce. Rozsahmezních úchylek tvoří tzv.toleranční pole.jmenovitýrozměrmezníúchylky+ 0,150 – 0,2 Obr. 3- 55Hodnoty mezních úchylek se zapisují číslicemi stejnévelikosti jako jmenovitý rozměr. Obě úchylky se zapisujístejným počtem desetinných míst.Výjimku tvoří nulovámezní úchylka, která se zapisuje číslicí 0. Souměrnáúchylka se zapisuje pouze jednou a předznamená sesymbolem ¡ . Příklady zápisu jsou uvedeny na obr. 3-56.Předpis mezních rozměrů.Obr.3-56Norma povoluje, aby místo mezních úchylek byly, jako hodnota kóty, předepsány přímomezní rozměry – obr.3-57.30,430,1 Obr. 3 –57V takovém případě se horní (větší) mezní rozměr zapisuje nad dolní mezní rozměr. Obarozměry musí být předepsány stejným počtem desetinných míst.Ve vhodných případech lze využít i omezení rozměru v jednom směru a to zápisem zkratkymax. nebo min. za jmenovitou hodnotu kóty - obr. 3-58.40 min. Obr. 3 – 58Poznámka:Předepisování číselných mezních úchylek nebo mezních rozměrů se uplatňuje předevšímv kusové výrobě.Předepisování tolerančních značekV hromadné (sériové) výrobě se pro určení přesnosti rozměrů nejčastěji používá tolerančníchznaček ISO, které vycházejí ze Soustavy tolerancí a uložení ISO.Princip soustavy tolerancí vychází ze stanovení řady stupňů přesnosti a poloh tolerančníchpolí vůči tzv.nulové čáře. Polohu nulové čáry určuje jmenovitý rozměr (JR) – obr.3-59.Jednotlivé toleranční pole je potom určené předpisem jeho polohy vůči nulové čáře a jehostupněm přesnosti tj.jeho velikostí.

50 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brněnulová čáraJRObr.3 –59obecné ukázky poloha velikostítolerančních políPolohy tolerančních polí jsou definovány písmeny abecedy. Pro polohy tolerančních polívnějších rozměrů (např.hřídele) jsou určena písmena malé abecedy a pro polohy tolerančníchpolí vnitřních rozměrů (např. díry) jsou určena písmena velké abecedy. Schéma umístěníjednotlivých poloh vzhledem k nulové čáře udává obr. 3 – 60.Obr. 3 – 60Stupně přesnosti jsou označovány značkou IT a soustava definuje 20 těchto stupňů. Tabulka3-7 udává přehled jejich využití.Stupně přesnosti IT01 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18nejpřesnější výrobanejmenšíběžná výrobav elektrotechnice astrojírenstvívelikost tolerančního poleTabulka 3 – 7výroba polotovarů,hrubá výrobanejvětší

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 51Toleranční značka zapisovaná za kótu (jmenovitý rozměr) sestává s písmene (malé nebo velkéabecedy) a zápisu stupně přesnosti IT. Toleranční značka se zapisuje těsně za jmenovitýrozměr a stejnou velikostí písma jako jmenovitý rozměr – obr.3-61.ukázka pro vnější rozměrukázka pro vnitřní rozměrjmenovitýrozměr40f7stupeňpřesnostipoloha tolerančního pole50F8Obr.3-61Soustava má nezastupitelné místo při kótování funkčních rozměrů a rozměrů určujících vazbusousedních součástí. To se definuje jako uložení součástí. Při uložení s vůlí mají rozměrysoučástí předepsány takové toleranční značky, aby byla umožněna vzájemná pohyblivosttěchto součástí. Uložení s přesahem zaručuje požadovanou vzájemnou nepohyblivostsousedních součástí.Uložení přechodná mohou mít vůli nebo přesah. Konkrétní hodnotyúchylek pro jednotlivé toleranční značky jsou vázány na velikost JR a jsou udány v normáchsoustavy formou tabulek. Způsob jejich stanovení (výpočtová metodika) přesahuje rámecurčení těchto skript.Jak je patrné z obr.3-60 a tabulky 3 – 7 je soustava značně rozsáhlá a její neorganizovanévyužívání by bylo nepřehledné a neefektivní. Proto se v technické praxi přijímají určitáomezení.Prvním omezením je to, že se soustavy užívá ve dvou základních tolerančních soustaváchvyužívajících výjimečného postavení tolerančního pole h a H (jednou svojí hranicí leží nanulové čáře):soustava jednotného hřídele, kde všechny vnější tolerované rozměry mají polohu tolerančníhopole h a způsob uložení se řeší předpisem různých poloh tolerančních polí u vnitřníchrozměrů.soustava jednotné díry, kde všechny vnitřní tolerované rozměry mají polohu tolerančního poleH a způsob uložení se volí předpisem různých poloh tolerančních polí u vnějších rozměrů.Druhé omezení spočívá v tom, že různé podniky (podle charakteru výroby) sivnitropodnikovým předpisem stanoví užší výběr různých uložení a ten pak používají.Poznámky:1) Při předpisu uložení je vhodné u vnějšího rozměru volit nižší třídu přesnosti IT než uodpovídajícího vnitřního rozměru. Důvod spočívá v tom ,že dodržení přesnosti u vnitřníchrozměrů je nákladnější než u vnějších rozměrů.2) Norma dovoluje, aby v případě potřeby byly k toleranční značce na kótovací čárupřipsány i číselné mezní úchylky – obr.3 – 62.3) V případě kótování uložení na výkresu sestavení se užívá zápis uvedený na obr. 3 – 63.

52 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněObr.3-62 Obr. 3-633.5 Předepisování drsnosti a úprav povrchuPředepisování drsnostiPovrchy technických těles mají různou drsnot, tj. různé povrchové nerovnosti. Předpis určitédrsnosti pro různé plochy součástí je žádoucí z hlediska funkce povrchu i jeho estetickéhovzhledu. Řídí se také technologickými a ekonomickými hledisky. Pro posuzování drsnostiurčuje ISO 468 různé parametry, jako např.: střední aritmetickou úchylku profilu - R a výšku nerovnosti profilu - R z střední rozteč nerovnosti profilu - S mV ČR se běžně používá parametr R a. Tabulka 3-8 udává hodnoty R a pro běžné způsobyobrábění (hodnoty v mikrometrech)Způsob výroby R a Způsob výroby R aRuční pilování jemné 1,6 Hoblování 3,2 až 1,6Soustružení 1,6 až 0,2 Protahování jemné 0,8Vrtání, vyvrtávání 1,6 až 0,4 Vystružování 0,8Broušení do kulata 0,4 až 0,025 Frézování 3,2 až 0,8Broušení vnitřní 0,4 až 0,025 Lapování 0,1 až 0,05Broušení na plocho 0,4 Hoblování3,2 až 0,025a superfinišTabulka 3-8a tabulka 3-9 udává hodnoty R a v praktické (na výkresech užívané) řadě hodnot.parametrpraktická řada hodnotR a 50 25 12.5 6,3 3,2 1,6 0,8 0,4 0,2 0,1 0,05 0,025Tabulka 3-9Předepisování drsnosti na výkresu se provádí značkou a jejím popisem (a, b, c, d)(obr. 3-63, A - úplná značka, B - značka, vyjadřující, že nezáleží na způsobu opracovánípovrchu, C - značka pro povrch dosažený obráběním, D - značka pro povrchy, které nemajíbýt obráběny (např. drsnost byla dosažena na polotovaru), E - značka, vyjadřující, že drsnostplatí po celém obvodu, F - ukázka zápisu rozsahu drsnosti R a .

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 53Obr. 3-63Obecný popis (a, b, c, d) na obr. 3-63 A představuje:a - číselná hodnota drsnosti, označení parametru - viz poznámka. (Označení R a se v ČR naznačkách dříve neuvádělo). Číselná hodnota (viz tabulka 3-9) je u značky povinná kroměpřípadu na obr. 3-63 D. Je-li nutné, lze uvést na značce i rozpětí drsnosti udáním dvoučíselných hodnot nad sebou (příklad obr. 3-63F), přičemž v horním řádku se uvedehodnota vyšší.Poznámka:Aby se předešlo nejasnostem, musí být na výkresu použitý parametr drsnosti (R a, R z, S m, atd.)uveden. V praxi se užívají dva způsoby označení použitého parametru: uvedení parametru přímo na značkách drsnosti před číselnou hodnotou drsnosti – ISO1302:1992. Příklady:obr.3-66 a obr.3-68. uvedení parametru v příslušné rubrice popisového pole nebo jako poznámka nadpopisovým polem – příklad: DRSNOST R ab - slovně vyjádřený způsob konečného zpracování nebo doplňující údaje; uvádí se jenv případě nutnosti;c - tzv. základní délka (uvádí se jen ve speciálních případech)d - značka směru nerovností povrchu (tabulka 3-10); uvádí se v případě potřeby.1 52 63 74 8Tabulka 3-10

54 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněPoznámka:Popis směru nerovností v tabulce 3-10:1…. .rovnoběžný s obrysovou čarou2….. kolmý k obrysové čáře3….. zkřížený, šikmo k obrysové čáře4, 6...libovolný5….. bodový např.po elektrojiskrovém obrábění7….. přibližně kruhový ke středu povrchu8….. směřující ke středu povrchu (např. přibližně cykloidální)Normou předepsaný tvar a možné rozměry základní značky a tloušťku čar pro provedeníznačky udává obr. 3-64. Na menších formátech se užívá řady menších rozměrů.Rozměry v milimetrechObr.3-64V obrazech součástí se značky umisťují na obrysové čáře plochy, na odkazové čáře, pomocnéčáře kótovací čáry nebo jiné pomocné čáře (obr. 3-65). Orientaci značek a jejich opisuukazuje obr. 3-66.Obr. 3-65 Obr. 3-66Při předpisu drsnosti na výkresu součásti se postupuje tak, že mají-li mít všechny plochysoučásti stejnou drsnost, umístí se značka do pravého horního okraje výkresu (obr.3-67A) a na jednotlivých obrysech součásti se značky neuvádí . Je-li na součástce užito vícedrsností, uvede se značka převládající drsnosti do pravého rohu výkresu. Vedle ní se umístí do

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 55závorek ostatní symboly značek na výkresu užitých drsností (obr.3-68). Plochy, které majíjinou než převládající drsnost, se označí příslušnými značkami, ale plochy s převažujícídrsností se již značkami neoznačují. Do změny normy se místo značek v závorce uváděla dozávorky prázdná základní značka jejíž symbol upozorňoval, že na součástce je použito vícedrsností povrchu (obr3-67 B). Na obr.3-67B je také ukázáno, jak se omezuje platnostpředepsané drsnosti na ploše (kóta 20).Obr. 3-67Obr. 3-68Předepisování úprav povrchůPři předepisování úprav povrchu (povlaky, tepelné zpracování) se postupuje tak, že týká-li seúprava celé součásti, uvede se definice úpravy v technických požadavcích nad popisové pole(např. NATŘENO ..., ZINKOVÁNO ...). Týká-li se úprava pouze některých ploch (obr.3-69), provede se definice přímo na odkazovou čáru (A) nebo se na odkazovou čáru uvedepouze symbol (B) a v technických požadavcích uvedených nad popisovým polem se symbolvysvětlí, např.: „Plocha D zinkována ...“.Obr. 3-69

56 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně3.6 Zápis geometrických tolerancíÚvodSprávná funkce mechanických součástí v sestavení je závislá nejen na dodržení přesnostijejich rozměrů, drsnosti funkčních ploch, ale i na dodržení předepsaného tvaru ploch a jejichvzájemné polohy, tj. na dodržení geometrických tolerancí. Předpis geometrických tolerancí navýkresu se provádí v zásadě dvěma způsoby: využitím možností normy ČSN ISO 2768-2:1993 Nepředepsané geometrickétolerance – viz kap.3.6.2. předpisem konkrétní geometrické tolerance (tolerancí) na konkrétní plochy způsobemdaným příslušnými normami – viz kap.3.6.3.Nepředepsané geometrické toleranceU všech ploch technického předmětu zobrazeného na výkresu, které nemají předepsánukonkrétní geometrickou toleranci (kap.3.6.3) musí být dodrženy geometrické tolerance podleČSN ISO 2768-2:1993. Tato norma rozeznává tři třídy přesnosti:H – nejpřesnější stupeňK – střední stupeňL – nejméně přesný stupeňKonkrétní hodnoty jednotlivých tolerancí udávají tabulky, které jsou součástí normy.Pro jednu součást (jeden výkres) se zpravidla volí jedna třída přesnosti nepředepsanégeometrické tolerance. Zápis předpisu třídy přesnosti se provádí písmenným symbolem třídyspolečně s předpisem všeobecné tolerance délkových a úhlových rozměrů (kap.3.4.2) a tov příslušném místě popisového pole výkresu nebo nad ním. Příklad zápisu:ISO 2768 - mHpísmenný symbol střední třídypřesnost délkových rozměrů podleISO 2768 – 1písmenný symbol nejpřesnějšíhostupně geometrické tolerance podleISO 2768 - 2Předepisování konkrétních geometrických tolerancíPředpis se provádí pomocí pravoúhlých tolerančních rámečků rozdělených na dvě (a) nebovíce polí (b) (obr. 3-70). V polích se zapisují (obr. 3-70): značka tolerance (1), hodnotatolerance (2), „adresa(y)“ základny daná písmenem velké abecedy (3,4). Toleranční rámečekse spojuje s tolerovaným prvkem odkazovou čarou, zakončenou šipkou na ploše, ke které jetolerance předepsána (obr. 3-71). Odkazová čára se šipkou může být ukončena i na vynášecí(pomocné) čáře, obvykle v prodloužení kótovací čáry.

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 57a) b)Obr. 3-70 Obr. 3-71Značky geometrických tolerancí udává tabulka 3-11.Tabulka 3-11Základnou se obecně rozumí prvek, který je výchozí pro měření tolerance k němu vztažené(sdružené tolerance). Základny se označují trojúhelníkem a jednoduchým polem (obr. 3-72).V poli je uvedená „adresa“ daná stejným písmenem jako v příslušném tolerančním rámečku(obr. 3-73).Trojúhelníky se umísťují na obrysovou čáru prvku nebo vynášecí (pomocnou)čáru; obvykle jako prodloužení kótovací čáry ( obr. 3-74).Obr. 3-72 Obr. 3-73 Obr. 3-74Tolerance může být vázána i na společnou základnu tvořenou více prvky (forma zápisuobr. 3-75) nebo soustavu základen (obr. 3-76).

58 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněObr. 3-75 Obr. 3-76Předpis tolerancí se může vztahovat pouze na definovanou část prvku (obr. 3-77).Obr. 3-77Základna může být tvořena nejen plochou, ale i bodem, úsečkou či vymezenou plochou. Pakjde o dílčí základny označované podle obr. 3-78.Obr. 3-78Vazby geometrických tolerancí a tolerancí rozměrů.O této vazbě vypovídá Základní pravidlo tolerování. Tímto pravidlem jsou stanoveny vztahymezi tolerancemi rozměrů (délek, úhlů) a tolerancemi geometrickými. Podle tohoto pravidlase posuzuje (kontroluje, měří) samostatně správnost délkových (nebo uhlových) rozměrů azcela nezávisle na nich správnost dosažení geometrických tolerancí. Výkresy, na kterých mábýt uplatněno toto pravidlo, musí být v příslušné rubrice popisového pole nebo nadpopisovým polem označeny zápisem :TOLEROVÁNÍ ISO 8015 nebo ISO 8015 - anoZávislé toleranceZápis hodnoty tolerance (obr. 3-70, pozice 2) může být doplněn i symbolem určujícím vztahmezi délkovými (úhlovými) rozměry a geometrickými vlastnostmi (M - geometrickátolerance musí být dodržena pouze bude-li rozměr na mezi maxima materiálu, L -geometrická tolerance musí být dodržena jen je-li rozměr na mezi minima materiálu, R -podmínka reciprocity, P - geometrická tolerance musí být dodržena jen na určené částisoučásti). Příklad takového doplnění udává obr. 3-79 (požadavek platí na tolerovaný prvek(a), na základnu (b), na oba tyto prvky (c).

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 59Obr. 3-793.7 Textové údaje a tabulky na výkresechSlovní poznámky a tabulkyTechnické požadavky, které nelze určit grafickou symbolikou, se na výkresech uvádějíformou slovních poznámek.Tyto se umisťují do popisového pole, nad popisové pole (výkresysoučástí) nebo nad kusovník (je-li umístěn na výkresu sestavení) nebo vlevo od popisovéhopole. Poznámky se číslují a uvádějí v technologickém sledu výroby (montáže). Je třeba mítna paměti, že slovní poznámky zhoršují srozumitelnost výkresu mimo oblast používáníjazyka, ve kterém jsou formulovány. Pokud je to vhodné, lze technické požadavky uspořádatdo tabulek, které se umisťují obvykle v levé polovině výkresu s náležitým popisem, kterýmusí zaručit jednoznačnost tabelovaných údajů.Předepisování materiáluZákladní členění materiálů, používaných při konstrukci elektrotechnických výrobků, udávátabulka 3-12.tvářenéocelikonstrukční nástrojové- slitinové- uhlíkovéna odlitky- uhlíkové- slitinovékovylitiny- šedá-temperovaná- tvárnámateriálynekovyželezné neželezné přírodní uměle získané- lehké- termosety- těžké- termoplasty- drahé- pryžeTabulka 3-12- dřevo- kůže-keramikaNa výkresu má být pro jednotlivé součásti specifikováno:a) druh materiálu a jeho jakost (vlastnosti), případně jeho třída odpadub) výchozí stav materiálu (přírodní, žíhaný, zušlechtěný, ...) případně jeho tepelnézpracování v průběhu výroby součástic) polotovar budoucí součásti (výlisek, odlitek, výkovek - číslem výkresu polotovaru, číslemformy, atd.) nebo typ použitého (dodávaného - např. hutního) polotovaru (kruhová tyč,plech, trubka, čtyřhran, ...), jeho rozměry a normaÚdaje a) a b) se u normalizovaných materiálů zapisují normovanou symbolikou nebo(neexistuje-li norma) smluvní symbolikou. ČSN normalizuje systém číselného značenímateriálů (značka materiálu) podle tohoto principu (x = symbol nahrazující číslo):

60 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně11 xxx.xx - konstrukční ocel třídy 1112 xxx.xx - ušlechtilá ocel uhlíková13 xxx.xx až 16 xxx.xx - ušlechtilá ocel slitinová42 26xx.xx - uhlíková ocel na odlitky42 27xx.xx až 42 29xx.xx - slitinová ocel na odlitky42 23xx.xx, 42 24xx.xx - litiny42 3xxx.xx - těžké kovy42 4xxx.xx - lehké kovy62 2xxx.xx - pryže64 10xx.xx až 64 49xx.xx - plasty72 58xx.x0x - keramické hmotyNapř. zápis 11 423.1 představuje tedy ocel třídy 11 (zaručený obsah uhlíku, fosforu a síry) snejmenší pevností v tahu 420 MPa, svařitelná. Doplňkové číslo (za tečkou) udává, že ocel ježíhaná.Údaj c) se zapisuje smluvní symbolikou. Např. pro běžné typy hutních polotovarů (tabulka 3-13 (výběr)) platí písmenné označení či grafické symboly dané tabulkou 3-14.poř.číslo(tab. 3-14)názevpolotovarupoř. číslo(tab. 3-14)názevpolotovaru01 tyč kruhová 07 pás02 tyč čtvercová 08 profil U03 tyč obdélníková 09 profil C04 tyč šestihranná 10 trubka kruhová05 tyč trojúhelníková 11 trubka čtvercová06 tyč L 12 plechTabulka 3-13poř.číslopísmennéznačeníobrazovéoznačenípoř.číslopísmennéznačeníobrazovéoznačení01 KR∅07 PLO02 4HR 08 PR U PR03 OBD 09 PR C PR04 6HR 10 TR KR TR ∅05 3HR 11 TR 4HR TR06 L 12 P PTabulka 3-14Údaje typu polotovaru a jeho rozměry se uvádí ve formátu daném příslušnou normou.Příklady pro normalizované hutní polotovary udává obr. 3-80: a) [ tyč kruhová, průměr 30,délka 100], b) [tyč L (nerovnoramenná), ramena 50 a 5, délka 500 ], c) [pás s příčnýmrozměrem 50x5, délka 1000].

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 61Ф 30 – 100 L 50 x 5 – 500 50 x 5 - 1000a) b) c)Obr. 3-80Za údaj podle obrázku 3-80 se uvede vlastní norma polotovaru.Příklady:zápis:Výklad:∅30 -1000 ČSN 42 5510.10 - kruhová tyč, průměr 30, délka 100, za tepla válcovaná∅30 -1000 ČSN 42 6510.12 - kruhová tyč, průměr 30, délka 100, za studena taženáPokud je polotovar nenormalizovaný (výkovek, výlisek, odlitek) uvede se do příslušnérubriky popis.pole (kusovníku) číslo formy, zápustky či modelu formou danouvnitropodnikovou směrnicí.Údaje a) až c) se zapisují:na výkresu součásti do vymezených rubrik popisového pole (obr.3-81)na výkresu sestavení do pozicí vymezeného řádku kusovníku (obr.3-82)3.8 Náležitosti výkresůVýkresy součástíPro každou vyráběnou součást se kreslí samostatný výkres. velikost formátu je určenavelikostí a složitostí součásti i měřítkem jejího zobrazení. Výkres musí obsahovat všechnyúdaje pro výrobu součásti a její kontrolu. Tyto informace musí být úplné, jednoznačné asrozumitelné všem pracovníkům zainteresovaným do realizace, provozu a servisu technickéhodíla do něhož součást patří. To lze dosáhnou tím, že autor dokumentace dodržuje ustanovenípříslušných technických norem.Základní náležitost a údaje, které výkres má mít:• rámeček příslušného formátu a popisové pole (kap.2) vyplněné v příslušných rubrikách.K tomu: rubrika měřítko: hlavní měřítko údajem měřítka např.: 1:1 ostatní na výkresu použitáměřítka údajem v závorce (např.( 5:1) rubrika název : přednostně užívat jednoslovné názvy, neužívat zdrobněliny rubrika číslo výkresu: bývá dáno vnitropodnikovou směrnicí rubriky definice materiálu zobrazené součásti: viz kap.3.7 rubrika hmotnost: hmotnost jednoho kusu součásti• efektivní a jednoznačné zobrazení součásti (hlavní pohled, nezbytný počet základníchpohledů v kombinaci s řezy, průřezy a dalšími normou definovanými obrazy (kap.3.2.2)• určení rozměrů a jejich přesnosti kótováním (kap3.3, kap.3.4)• určení drsnosti ploch součásti, případně určení jejich úprav (kap.3.5)• určení geometrických přesností (kap.3.6)• tabulky – u výkresů některých specielních součástí (ozubená kola, pružiny, řetězová kola)

62 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně• technické požadavky formou slovních poznámek (číslují se ( směrem nahoru) a uvádí senad popisové pole v pořadí výrobního sledu). Sem patří např. údaje o tepelném zpracovánísoučástky během její výroby, požadavky na úpravu povrchů, údaje o nekótovanýchpoloměrech apod.• číslo výkresu sestavení do kterého součástka patří, případně číslo soupisu položek(kusovníku) tohoto sestavení (pokud je zpracován na samostatných listech) *)• počet listů výkresu a pořadové číslo výkresu *)• jména autora a pracovníků schvalujících výkres a datum vydání (schválení) výkresu *)• údaje o případných změnách provedených na originále výkresu po jeho vydání *)• grafický symbol použité promítací metody (kap.3.2.1) **)• třída přesnosti nepředepsaných délkových, úhlových rozměru společně s třídou přesnostinepředepsaných geometrických tolerancí - podle ISO 2768 ( kap.3.4.2 a kap.3.6.2) **)• údaj Základního pravidla tolerování – podle ISO 8015 (kap.3.6.4) **)• označení parametru na výkresu užité drsnosti **) (kap.3.6)Poznámky:a) údaje označené *) mají zpravidla své rubriky v popisovém polib) údaje označené **) mohou mít své rubriky v popisovém poli. Pokud je nemají (přesnýpočet rubrik popisového pole a jejich určení norma nespecifikuje) uvádí se údaje nadpopisovým polem před technické požadavky.Příklad vzorového zpracování výkresu součásti je uveden na obr. 3-81.

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 63Obr. 3- 81Výkresy sestaveníVýkres sestavení je určen především pro montáž sestavy (montážní jednotky), kterouzobrazuje. Může to být finální výrobek nebo také pouze (u složitějších a členitějších výrobků)jeho ucelená část (podsestava).

64 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněVzorový výkres sestavení, kdy kusovník je zpracován na samostatných listech je na obr. 3-82.Obr. 3-82Výkres sestavení nese následující informace:• rámeček příslušného formátu a popisové pole (kap.2) vyplněné v příslušných rubrikách(rubriky s údajem o materiálu se nevyplňují)• grafický symbol použité zobrazovací metody

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 65• zobrazení sestavy (montážní jednotky) v takovém provedení, aby byla co nejlépe vidětsouvislost jednotlivých jejích komponent ( součásti, normalizované součásti, elektrickáinstalace, apod.) – časté je užití řezů a pohledů umožňujících graficky popsat vnitřní částisestavení (např.: pohled s odejmutým víkem skříně atd.)• kótování hlavních a připojovacích rozměrů (zvláště tehdy není-li zpracován specielnívýkres pro zástavbu sestavy do vyššího celku)• údaje potřebné pro seřízení (vzájemnou polohu komponent) – kótovaní seřizovacíchrozměrů, technické požadavky na seřízení formou slovních poznámek či tabulek apod.• odkazy (pozice) na jednotlivé komponenty sestavy - viz kap 3.8.2.1• soupis položek (kusovník) zpracovaný přímo na výkresu nebo samostatných listech- vizkap 3.8.2.2• údaje o svarech, pájení, lepení a jiných spojích – viz kap 3.8.2.3• technické požadavky, slovní poznámky, tabulky – podle charakteru sestavení.3.8.2.1 Odkazy (pozice) na jednotlivé komponentyPozice (odkazy) mají být uspořádány do sloupců a řádků umístěných zásadně mimo obrazecsestavení. Provádí se čísly, které v případě potřeby mohou být doplněny o písmena velkéabecedy. Jejich velikost má být minimálně dvojnásobná než je velikost použitého písma prokótování. Možné provedení pozic (ČSN ISO 6433) ukazuje obr. 3-83. Přednostně mají býtužity pozice uvedené na obr.3-83b. Odkazové čáry se kreslí tenkými souvislými čarami.a) b) c)Obr. 3-83Při přidělování čísel pozicím má být dodržen následující sled:první skupina pozic - podsestavy (mající vlastní výkres sestavení)druhá skupina pozic - vyráběné součásti s vlastním výkresemtřetí skupina pozic- normalizované součástiOObr. 3-84čtvrtá skupina pozic - součásti bez vlastního výkresu (vznikající pouhým dělením polotovaru)a pomocné materiály.Podsestavy (mají svůj vlastní výkres sestavení) se označují pouze jednou pozicí a mohou sena výkresu sestavení zobrazovat jen svým obrysem. Stejné podsestavy a součásti (včetněnormalizovaných) mají na výkresu sestavení stejnou (jednu) pozici. U součástek spolusouvisejících je možné pozice sdružovat – obr 3.84

66 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně3.8.2.2 Soupis položek (kusovník).Je nedílnou součástí každého výkresu sestavení (sestavy, podsestavy). Zpracovává se formounormalizované tabulky s předepsanými rubrikami. Umisťuje se buď nad popisovým polemvýkresu nebo na samostatných listech (obr. 3-85).Kusovník se ohraničuje tlustou souvislou čarou .Jednotlivé řádky a sloupce se provádí tenkousouvislou čarou. Při ručním vyplňování se používá přednostně technické písmo (velkáabeceda) nebo lze použít tiskárnu či psací stroj.Pokud je kusovník umístěn nad popisovým polem výkresu :je sled číslování pozic (obsazení řádků) odspodu nahoruzáhlaví se umísťuje pod řádek první poziceJe-li kusovník umístěn na samostatných listech:formát listu musí být normalizován (ISO 5457) – zpravidla A4. Pro všechny listykusovníku jednoho výkresu sestavení se užívá stejný formátje sled číslování pozic (obsazení řádků) odshora dolůzáhlaví se umísťuje nahoru před řádek první pozicekaždý list kusovníku je ve spodní části opatřen popisovým polemlisty kusovníku se číslují a uvádí se celkový počet listůObr.3-85Do rubrik kusovníku se kromě příslušné pozice (odkazu) zapisují u jednotlivých skupinnásledující údaje:• u podsestav: název, číslo výkresu podsestavy, počet kusů podsestav v sestavě• u součástí: název, číslo výkresu, norma materiálu, počet kusů (popřípadě další údaje -podle podnikových zvyklostí)• u součástí bez vlastního výkresu (vznikají pouhým dělením polotovaru): údaje opolotovaru a jakosti materiálu, počet kusů, hmotnost jednoho kusu

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 67• u nakupovaných výrobků a normalizovaných součástí: název, norma, počet kusů,hmotnost. U normalizovaných součástí též rozměry součásti. Např.pro ČSN normalizovanýšroub by zápis měl tvar:druh záviturozměrdélka dříkuŠROUB M 10x20 ČSN 02 1103.25povrchová úpravamechanické vlastnosti(pevnost)přesný šroub se šestihrannouhlavou se závitem v hlavě• u pomocných materiálů: specifikaceDoporučuje se, aby v kusovníku byly jednotlivé skupiny od sebe odděleny několikaprázdnými řádky. Ty usnadňují orientaci v kusovníku a mohou být využity při případnýchzměnách v dokumentaci.3.8.2.3 Zobrazování spojů a normalizovaných součástíA) Zobrazování spojůPro zobrazení nerozebíratelných spojů na výkresech sestavení je normalizována smluvnísymbolika.Označování (specifikace) těchto spojů se provádí pomocí odkazových čar (obr. 3-86):A - spoj svařovaný, B - spoj pájený, C - lepený spoj, D - spoj šitý nití, E - spoj přeplátovanýsponami, F - spoj koutovými sponami). U svařovaného spoje (A) je na praporku odkazovéčáry uvedeno: A - charakteristický rozměr svaru, Z - značka svaru symbolem, – - tvarpovrchu svaru symbolem, n - počet svarů, l - délka svaru, (e) - mezera mezi svary, T - údaje ozhotovení. Na praporek odkazové čary u ostatních spojů lze doplnit údaje podle potřeby.Zobrazování spojů se provádí čarami, spoje se neprokreslují. U svarů (obr. 3-87) se švyzobrazují tlustými plnými čarami (A), bodové svary značkami (B) nebo osou (C). Pájené alepené spoje se vyznačí velmi tlustou čarou (obr. 3-88: A - pájený spoj, B - lepený spoj, C -pájený spoj (doplnění: značka označující obvodový spoj)). Ukázky zápisu rozměrů a značeksvarů jsou v tabulce 3-15. Spoje nýty se zobrazí úplným nebo zjednodušeným zobrazením(tabulka 3 – 16). Při úplném zobrazení nýtového spoje (při pohledu ve směru osy nýtu) senýty zobrazují dříkem v řezu.Obr.3-86

68 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněObr.3-87Obr.3-88Tabulka 3-15Zobrazování rozebíratelných spojů pokud jsou tvořeny normalizovanými součástkami sezobrazují jejich úplným zobrazením. U některých spojů (šroubové spoje) lze užítzjednodušeného i schématického zobrazení –tabulka 3 –16.B) Zobrazovaní normalizovaných součástíNa výkresech sestavení se normalizované součástí zobrazují podle jejich grafického obrazu vnormách jejich specifikace. Tyto součásti lze zobrazit úplným, zjednodušeným nebo

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 69schématickým zobrazením (tabulka 3-16 -výběr). Některé normalizované součásti mohou mítdán i způsob jejich montáže (obr.3-89).Tabulka 3-16

70 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněObr.3-893.8.1.1 Zvláštnosti výkresů s elektrickou montážíKonstrukční dokumentace elektrických zařízení může být zpracována několika způsoby:• společný výkres sestavení i kusovník mechanických a elektrických částí• výkres sestavení a kusovník pro mechanické části zařízení a výkres sestavení a kusovníkpro elektrické části zařízení• výkres sestavení pro mechanické části a výkres sestavení pro elektrické části; kusovník jespolečný• společný výkres sestavení i kusovník a schémata el. obvodů zařízení.Na výkresech sestavení elektrických částí (zařízení) se mechanické části kreslí tenkýmisouvislými čarami. Zobrazení mechanických částí zde slouží pro určení místa elektrickémontáže a může být zjednodušeno. Elektrické části se kreslí tlustými souvislými čarami auvádí se písmenočíslicové označení komponent (obr. 3-90). Součástí výkresu bývají různétabulky určující spoje, signály a možné stavy zobrazeného systému. Pro vodiče uspořádanéve svazku se obvykle zpracovávají výkresy svazenek (drátových forem) vodičů (obr. 3-91),pro jejichž výrobu se zhotovují šablony.Na výkresech v elektrotechnice se užívá též smluvního zobrazení. Např. vinutí u el. strojů apřístrojů se kreslí tak, jak je uvedeno na obr. 3-92: vinutí rotorů a statoru v podélném řezu (A,B); vícezávitová cívka v příčném řezu (C); jednozávitová a sloupková cívka (D). Vodič,jehož průměr (tloušťka) je na výkresu více jak 3 mm, se v příčném řezu šrafuje jako kov (E).Vícevrstvá izolace provedená z jednoho materiálu se zobrazuje jako monolitní těleso.Vícevrstvá izolace se zobrazí v řezu tak, že jednotlivé vrstvy se oddělí čarou a vrstvy se odlišíhustotou křížových šraf. Vodiče ovinuté páskou z izolačního materiálu se v pohledu zobrazípodle obr. 3-92 F (ČSN 01 3397).

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 71Obr.3-90Obr.3-91Obr.3-92Kontrolní otázky (členěno dle oddílů)3.1 Zobrazování obecně1) Co se rozumí zobrazením na výkresech či schématech?2) Definujte co se rozumí pojmem Promítací metoda.3) Které metody se přednostně užívají při zobrazení na výkresech?4) Jak se nazývají metody používané pro doplňkové zobrazení na výkresecha schématech?5) Jaký je základní rozdíl při užití pravoúhlého a středového promítání3.2 Zobrazování na výkresech1) Kolik základních pohledů vzniká při použití metody pravoúhlého promítánív 1. kvadrantu2) Popište princip metody pravoúhlého promítání v 1. kvadrantu3) Popište princip metody pravoúhlého promítání ve 3. kvadrantu

72 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně4) Metoda někdy označovaná jako metoda E je metodou pravoúhlého promítání v 1. nebo3. kvadrantu?5) Obrázek uvádí grafický symbol pro označení metody promítání. Jak se tato metodanazývá?6) Popište jak vzniká při užití zobrazovaní metodou 1. kvadrantu zobrazení v pomocnýchpohledech.7) Definujte pojem ŘEZ při použití zobrazení na výkresu.8) Vyjmenujte druhy řezů podle způsobu vedení řezné roviny.9) Na obrázku je zobrazení v řezu nebo zobrazení v průřezu?10) V jakém případě lze zobrazení řezu provést tak jak je uvedeno na obrázku?11) Jakou čarou se smluvně zobrazují závity?12) Které se zobrazení (A,B) součásti v polovičním řezu je správné (A, B, obě varianty,žádná varianta)AB

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 7313) Uveďte názvy zobrazení na obrázku:14) Jaké zobrazení vzniká jestliže na jednom ze základních pohledů kružnicí nebo oválemznačíme některé prvky – viz obrázek. Uveďte název zobrazení příslušnému uvedenésymbolice zásadyjeho vykreslení.15) Na níže uvedených obrázcích je znázorněna rotační součást s dutinami symetrickýmipodélné ose součásti. Které (která) zobrazení odpovídá(jí) normám pro zobrazovánína výkresech?

74 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně3.3 Udávání rozměrů na výkresech1) Vyjmenujte obecné zásady pro kótování.2) Které čáry smějí protínat zápis hodnoty kóty?3) Lze či nelze jeden rozměr určitého prvku stanovit několika kótami?4) Jaký význam má je-li hodnota kóty uvedena v závorkách?5) Jaký význam má je-li hodnota kóty podtržena?6) Co znamená symbol M před hodnotou kóty?7) Vyjmenujte doplňkové symboly,které lze uvést před a za hodnotou kóty.8) Uveďte hlavní zásady technologičnosti kótování.9) Diskutujte nad variantami zakótování součástky (viz obrázky níže). Uveďte nedostatkykótování a vhodnost zobrazeni a kótování.10) Diskutujte nad variantami zakótování součástky (viz obrázky níže).

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 7511) Na obrázcích níže je zakótován konec hřídele, na jehož konci je provedeno zkosenípod úhlem 45 °. U kterého zobrazení lze označit zakótování za bezchybné?12) Vyjmenujte základní způsoby kótování a popište jejich specifika.3.4 Udávání přesnosti rozměrů1) Vyjmenujte způsoby, kterými lze při udávání rozměru určit na výkresu jeho přesnost.2) Co se při předpisu všeobecné tolerance rozumí pojmem písmenný kód třídy?3) Kolik tříd přesnosti má předpis všeobecné tolerance délkových rozměrů podle ISO2768?4) Vyjmenujte názvy a písmenné kódy tříd přesnosti podle ISO 2768.5) Kam se na výkresu zapisuje údaj o přesnosti netolerovaných rozměrů použitých natomto výkresu?6) Uveďte formát zápisu přesnosti netolerovaných rozměrů použitých na výkresu.7) Čím je tvořeno toleranční pole při zápisu přesnosti číselnými údaji?8) Jak velkým písmem se vzhledem k zápisu hodnoty kóty zapisují hodnoty mezníchúchylek?9) Jaká výjimka platí pro zápis mezní úchylky 0 ?10) Kolik stupňů přesnosti má Soustava tolerancí a uložení ISO ?11) Popište co znamená pojem jmenovitý rozměr a nulová čára12) Při zápisu kóty podle soustavy tolerancí a uložení ISO se písmena malé abecedyvztahují vnějším nebo vnitřním rozměrům?13) Je-li na určitém výkresu u všech vnějších tolerovaných rozměrů užit symbol h jdevýkreskótovaný v soustavě jednotného hřídele, jednotné díry nebo se soustavakótování nedá určit?3.5 Předepisování údajů struktury povrchu1) Jaký parametr se užívá při určování struktury povrchu podle ČSN ?2) Která z níže uvedených hodnot nepatří do praktické řady drsností Ra?

76 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně1,6 3,2 5,6 12,53) Popište význam symbolů uvedených níže:4) Uveďte co se jaké údaje se zapisují ke značce (viz níže) místo obecných symbolů a, b,c, d.3.6 Zápis geometrických tolerancí1) Uveďte písmenné kódy nepředepsaných geometrických tolerancí.2) Vysvětlete zápis: ISO 2768 – mH.3) Uveďte, které údaje se uvádějí v tolerančních rámečcích – viz níže:4) Popište význam níže uvedených symbolů:5) Popište význam symbolů uvedených v tabulce níže:

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 773.6 Textové údaje a tabulky na výkresech1) Co vyjadřují slovní poznámky na výkrese ?2) Jakými pravidly se řídí uvádění slovních poznámek na výkrese ?3) Kde se umísťují tabulky na výkrese?3.7 Náležitosti výkresů1) Vyjmenujte náležitosti výkresu součásti.2) Vyjmenujte náležitosti výkresu sestavení.3) Kde může být uveden soupis položek ?4) Co jsou to normalizované hutní polotovary ?5) Co představuje symbolika uvedená na výřezu z výkresu sestavení níže?

78 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně4 Technologická dokumentace4.1 ÚvodSoubor technologické dokumentace vzniká na základě souboru konstrukční dokumentace -spolu tvoří výrobní dokumentaci. Zatímco hlavním posláním konstrukční dokumentace jedefinovat všechny požadavky na výrobek, který se má vyrábět, posláním technologickédokumentace je definovat, jak a čím bude výrobek vyráběn. Technologická dokumentace jetedy souborem grafických, textových i jiných dokumentů, které určují technologické procesypro výrobu (konstrukční dokumentací daného) výrobku.Dále je technologická dokumentace potřebná i pro další činnosti jako např. normování práce,zásobování materiálem, výroba speciálních přípravků a nářadí, navrhování, sledování a řízenítechnologického procesu, atd.4.2 Druhy technologických dokumentůSoubor technologické dokumentace bývá tvořen následujícími dokumenty:• Technologický postup - obsahuje technologický popis postupu výroby (popis operací vtechnologické posloupnosti)• List náčrtků - obsahuje grafické znázornění obsahu textového technologickéhodokumentu (technologický postup)• Technologický předpis - dokument pro popis technologických metod a úkonů, které seopakují (při jeho zpracování se lze v technologických postupech na tento dokumentodvolat)• Technologicko normovací list - určen pro zpracování výpočtových údajů podle noremvýkonu (normování spotřeby práce)• Návodka - určena pro popis technologického procesu výroby, technologického vybavení aspotřeby práce při individuálních technologických procesech• Operační návodka - určena pro popis technologické operace s uvedením sleduprováděných úseků a popis jejich technologické vybavenosti• List postupu kontroly - určuje postupy při kontrole výrobku, technolog. vybavenost,materiálové náklady a spotřebu práce při této činnosti• Soupiska průběhu výroby - určena pro stanovení technologického průběhu výrobyvýrobku při řešení výrobních úkolů uvnitř podniku• Seznam nářadí - obsahuje seznam nářadí potřebného k výrobě výrobku• Materiálový list - obsahuje údaje o normách spotřeby materiálu• Typová návodka - určena pro popis typového technologického postupu včetně údajů otechnologickém vybavení a režimech výroby• Seznam součástí - určen pro uvedení skladby součástí vyráběných podle dokumentu„Typová návodka“• Soupiska závad - používá se v opravárenství• List postupu opravy - používá se v opravárenství

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 79• Technologická schémataSložitost a charakter výrobku určují, které z výše uvedených dokumentů tvoří soubortechnologické dokumentace. Soubor nebo jeho části mohou být zhotoveny i jako program(software) – např. SW pro řízení technologického procesu, pro řízení výrobních automatů,automatické výrobní linky, atd.4.3 Technologické postupyPro výrobu součástí a montáž sestavení se zpracovávají technologické postupy a návodky, vekterých jsou postupně uvedeny a popsány výrobní operace. Výrobní operace je ta částvýrobního procesu, kterou vykonává jeden pracovník na jednom pracovišti. Někdy se tatooperace člení ještě na úseky (úkony). Součástí technologického postupu jsou i kontrolníoperace a to obvykle na začátku a konci postupu, u náročných postupů i mezi operacemi(mezioperační kontrola).Způsoby provedení technologických postupů mohou být různé. Mezi klasické lze počítatpostupy zpracované jako text ve formě tabulky nebo postup zpracovaný tak, že těžiště jehoinformací leží v grafickém znázornění. Jinou formou je vypracovaný software (např. proautomatická obráběcí centra).4.4 Technologické předpisyTechnologické předpisy se obvykle zpracovávají pro ty části výrobního procesu, které jsoupoužitelné bez ohledu na konkrétní výrobek (Technologický předpis pro povrchové úpravy,Technologický předpis pro pájení apod.). Jednotlivé technologické postupy potom operacedefinované předpisem nepopisují, ale odvolávají se na příslušný technologický předpis.4.5 Technologická schémataTechnologická schémata jsou určena ke zobrazení probíhajících nejrůznějšíchtechnologických procesů. Jsou zpracovávána jako grafické dokumenty za pomocínormalizovaných grafických značek. Grafická značka je v normě ISO/IEC 11714 – 1definována jako grafický obrazec sloužící k předání informací bez závislosti na jazyku. Můžepředstavovat předměty, komponenty, funkce nebo požadavky.Grafické značky se dělí do dvou tříd:• poskytující základní informaci - třída 1• poskytující doplňkovou informaci - třída 2Grafické značky třídy 2 se mají požívat pouze se značkami třídy 1 jako doplňující(specifikující).Grafická značka se kreslí pro komponenty:a) se samočinným vratným pohybem (samočinným návratem) – v poloze klidovéb) bez samočinného návratu - v poloze neaktivní (např.:spínací zařízení v polozeVYPNUTO)

80 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněObvykle na schématu značky představují jednotlivé přístroje (zařízení) a čáry mezi nimi pakpředstavují propojení tj.vazby či toky energií, signálů a hmot mezi nimi. Další značky pakudávají např. směr, pohyb, funkci, atd.Schémata se kreslí na výkresové listy upravené podle normy pro úpravu výkresových listů(rámeček, popisové pole,atd.) – viz kap.2. Pro tloušťky čar se volí:• tlustá čára pro hlavní toky technologického procesu• tenká čára pro grafické značky ,toky medií, nosiče energií a pomocné čáry.Pokud je technologické schéma zpracováno jako blokové schéma, potom je technologickýproces zobrazen zjednodušeně a to formou pravoúhlých obrazců (uvnitř s grafickou značkounebo slovním popisem) a směr procesu je vyznačen úsečkami spojujícími tyto obrazce.Obrazce (čtverce, obdélníky) mohou představovat technologické postupy, jednotlivé operace,výrobní jednotky či jejich skupiny, část výrobního závodu případně zařízení.Kontrolní otázky1) K čemu slouží technologická dokumentace ?2) Vyjmenujte hlavní představitele technologických dokumentů

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 815 Elektrotechnická schémata - základy tvorby5.1 ÚvodSoubor technická dokumentace v elektrotechnice obsahuje především tyto dokumenty(ČSN EN 61082-1):Schéma - grafické vyjádření, zobrazující pomocí značek (obvykle normalizovaných), obrysůpředmětů a spojů vztahy mezi součástkami (částmi systému).Mapa - grafické vyjádření instalace na topografické mapě.Diagram (graf) - grafické vyjádření popisující chování systému, např. vztahy meziproměnnými veličinami,operacemi či stavy.Tabulka, seznam - uspořádané textové informace např. seřazené do sloupců a řádků.Textový dokument - informace vyjádřené textem, např. návody, popisy.Tyto dokumenty jsou pro konkrétní výrobek zpravidla doplněny výkresovou dokumentací(kapitola 3), případně dalšími dokumenty nesoucími potřebné technické informace.Dokument je obecně chápán jako medium nesoucí informace. Medium může tvořit např.papír, mikrofilm, magnetický či optický disk.V oblasti technické dokumentace v elektrotechnice se užívají tyto základní termíny:• Funkční prvek: část elektrického obvodu, která je schopná vykonávat některou zezákladních elektrických funkcí, ale netvoří samostatný konstrukční prvek (např. vinutímotoru, cívka relé, kontakt stykače, svorka). Může mít samostatnou značku na schématu ioznačení.• Součástka: část elektrického obvodu, která samostatně vykonává určitou funkci a tvořísamostatný konstrukční celek (rezistor, kondenzátor, relé, integrovaný obvod, deska splošnými spoji, konektor atd.).• Funkční jednotka: skládá se ze součástek a mechanických dílů, spojených v samostatnýelektrický obvod, který má jednu nebo i více základních funkcí, tvoří zpravidla jedenkonstrukční celek (zesilovač, korektor, motor, elektronický regulátor otáček).• Funkční celek: souhrn funkčních jednotek, které plní jednu nebo více funkcí a nemusítvořit jeden konstrukční celek.• Soubor: souhrn funkčních jednotek, které plní jednu nebo více funkcí a tvoří samostatnýkonstrukční celek určený k montáži do zařízení.• Přístroj: několik funkčních jednotek sdružených zpravidla v přístrojové skříni k dosaženíkomplexní funkce (měřicí přístroj, stabilizátor, kardioskop atd.).• Zařízení: několik funkčních jednotek a souborů, případně přístrojů sdružených do jednénebo několika mechanických sestav (např. stojanů, skříní, stolů, pultů atd.) k dosaženípožadované komplexní funkce (NC systém k řízení obráběcího stroje, stojan průběžnýchzesilovačů, pohon válcovací stolice).• Investiční celek, systém: sestava více zařízení, které slouží stejnému účelu, vznikámontáží u provozovatele propojením pomocí vodičů, kabelů, radioreleových pojítek atd.(telekomunikační přenosový systém, válcovací trať).

82 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně• Komponent: obecný termín užívaný zejména pro funkční prvek, součástku, funkčníjednotku, funkční celek, přístroj či zařízení, pokud není třeba bližší definice.V širšímpojetí jde o obecný výraz pro průmyslový produkt použitý pro kompletaci (montáž)produktu vyššího řádu.• Značka: schématické zobrazení elektrotechnických komponent, užívané zejména naschématech. (Značky se pro schématické vyjádření užívají i v jiných oborech.)• Spoj: čára na schématu vyjadřující vazbu mezi komponenty zobrazenými na schématu.• Elektrický spoj: čára na schématu, která vyjadřuje cestu toku proudu, signálu apod.5.2 Značky elektrotechnických komponentPro schematické zobrazování elektrotechnických, ale i jiných (mechanických, pneumatických,hydraulických, atd.) komponent na schématech se používají normalizované značky.Ty jsoupro elektrotechniku dány ČSN IEC 617-1 až 13. Značky jsou odvozeny obvykle z fyzikálnípodstaty, funkce nebo tvaru komponenty. Některé komponenty mají i několik variant značek,z nichž jedna je vždy preferována.Značky lze z hlediska uživatele rozčlenit na následující skupiny:• všeobecné značky (značky prvků) - skupina značek užívaná ve všech oborechelektrotechniky. Obsahuje značky prvků a doplňkové značky určené pro zpřesnění(vymezení) základních značek komponent (ukázky: tabulka 5 -1)• základní značky komponent - skupiny značek konkrétních součástek (komponent) vnormě uspořádaných podle druhu komponent (pasivní součástky, polovodičové součástky,atd.). Tyto značky lze doplňovat o symboliku doplňkových značek a tak konkretizovat azvětšovat vypovídací schopnost značky (ukázky: tabulka 5-2).Na obr 5.1 je ukázka skladby značky (doplnění základní značky o symboly ze skupinydoplňkových značek a tím vytvoření značky s požadovanou vypovídací hodnotou).Obr. 5-1

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 83Tabulka 5-1A

84 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněTabulka 5-1B

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 85Tabulka 5-2A

86 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněTabulka 5-2B

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 87Tabulka 5-2C

88 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněPro značky binárních logických prvků platí obecné schéma uvedené na obr. 5-2.Obr. 5-2Označování komponent na schématech se provádí podle ČSN IEC 750 (kap.5.4).5.3 Kreslení spojů na schématechDruhy čar pro použití na schématech udává tabulka 2-7 (kapitola 2). Ukázky grafickéhoprovedení vodičů jsou v tabulce 5-3.Tabulka 5-3

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 89Tabulka 5-4 udává normalizovanou symboliku (výběr) pro vývody, spojení vodičů apříslušenství kabelů.Tab. 5-4Obr.5-3b) Více rovnoběžných spojů (čar) na schématu lze seskupovat do svazku představovanéhojedinou čarou (obr. 5-4). Preferuje se seskupování do skupin podle funkce spojů. Spoje lzena vstupu a výstupu ze seskupení označit (obr. 5-5 - spodní obrázek ukazuje dalšímožnost zakreslení seskupení). Je-li to vhodné, může se na vstupu a výstupu ze seskupenívodič zalomit, aby byl patrný směr jeho pokračování (obr.5-6).

90 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 91c) Velkou pozornost je třeba při kreslení věnovat rozlišení vodivého a nevodivého kříženívodičů a jejich odbočování. Obr. 5-9 ukazuje jednotlivé možnosti zakreslení:a, b, c - odbočování vodičů, d - vodivé křížení, e - nevodivé křížení. Preferované jsouzpůsoby bez použití tečky.Obr. 5-9d) Pokud se na schématu provádí značení spojů, popř. signálů, uvádí se nad vodorovnýmičarami spojů nebo vlevo od svislých čar, případně v místě přerušení čáry spoje(obr. 5-10).ABCDEFABDEABCGHIDEFObr. 5-10e) Pokud by nevodivé křížení zmenšilo čitelnost schéma nebo pokud by délka čáry vodičezhoršila přehlednost vyobrazení, je možné čáru spoje kresleného na jednom listědokumentu přerušit. Na koncích přerušení se provede značení zajišťující jednoznačnostsouvislosti konců přerušení. Na obr. 5-11 je ukázka jednoduchého přerušení spoje (X-X)a přerušení s udáním místa pokračování spoje pomocí souřadnicové sítě výkresového listu(Y-Y). Značení spoje se zapíše nad konec (vedle konce) spoje (viz bod d). Údaj místapokračování se zapíše za (před) přerušení spoje.f) Podobným způsobem (viz bod e) se značí vodiče (spoje) přecházející s jednoho listuschématu na jiný list téhož schématu. Údaj místa pokračování se zapíše ve formě: listschématu, na kterém spoj pokračuje /specifikace pole souř. sítě (ve formátu: písmenočíslice).Př.: 5/D3g) Technické údaje o signálech přenášených jednotlivými spoji a o samotných spojích seuvádějí nad vodorovnými čarami spojů nebo vlevo od svislých čar spojů(ČSN EN 61175:1995). Pro úplné označení signálu je stanoveno toto schéma:XXX ; YYY : VVV ( UUU )kde ; : ( ) jsou oddělovací znaménkaXXX je označení předmětu, sestavy, jednotky, výrobkuYYY je základní název signálu

92 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněVVV je identifikátor varianty signáluUUU je indikace úrovně signáluJako technické údaje se mohou uvádět i vlnové průběhy signálu - ukázka obr. 5-12.5.4 Označování komponent (předmětů) v elektrotechnice (ČSN IEC 750)Označování musí být shodné v celém souboru dokumentace i na vlastním výrobku. Prooznačení přípojných míst platí pravidlo, že každé z těchto míst (svorka, svorkovnice,konektor, měřicí špička) musí být řádně označeno. Označení komponentů se umisťuje těsně uznačky - podle polohy značky nad nebo vedle ní (obr.5.13).Je povoleno označení umístit i do obrysu značky. Označení se provádí normalizovanýmtechnickým písmem a s normalizovanými grafickými symboly. Jmenovité hodnoty sezapisují normalizovaným způsobem podle ČSN IEC 27 nebo ČSN ISO 31 (např. 6,3kΩ),1,6 pF). Pokud je veličina zcela zřejmá (podle grafického symbolu značky), lze jmenovitouhodnotu zapsat zkratkou podle ČSN IEC 62 (např. 6K3, 1p6). Tabulka 5-5 uvádí prorezistory a kapacity ukázky obou forem zápisu.

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 93Jmenovitá hodnota rezistoruZáklad = 1ΩZkratkaJmenovitá hodnotakondensátoruZáklad = 1FZkratka0,1 Ω R10 0,15 pF p151 Ω 1R0 3,32 pF 3p321,5 Ω 1R5 10 pF 10p33,2 Ω 33R2 33,2 pF 33p2100 Ω 100R 100 pF 100pTabulka 5 – 5Pokračování tabulky 5-5590 Ω 590R 590 pF 590p1000 Ω (1kΩ) 1K0 1000 pF 1n01,5 kΩ 1K5 1500 pF 1n510 kΩ 10K 0,1 µF 100n100 kΩ 100K 1 µF 1µ0332 kΩ 332K 3,3 µF 3µ31MΩ 1M0 15 µF 15µ3,32 MΩ 3M32 25,5 µF 25µ515 MΩ 15M 100 µF 100µ100 MΩ 100M 590 µF 590µ1 GΩ 1G0 1000 µF = 1mF 1m0100 GΩ 100G 2,5 µF 2F5Tabulka 5-5Úplné označení podle normy sestává se čtyř bloků symbolů. Každý z bloků je uveden jemupříslušným předznamenáním (identifikačním znakem ). Obecná ukázka je na obr. 5-14.= BLOK + BLOK - BLOK :123BLOK4Obr. 5-14V označení je význam jednotlivých bloků následující:BLOK PŘEDZNAMENÁNÍ OZNAČUJE PŘÍKLAD1 = funkční celek, přístroj, zařízení, systém, (Příklad: =T2)budova, průmyslový objekt2 + umístění, polohopopisné označení, (Příklad: +D126)fyzické umístění komponentu v sestavě3 - komponent (předmět, součástka, funkční (Příklad: -R5)jednotka, která je znázorněna vlastníznačkou na schématu nebo výkresusestavy)4 : přípojné místo (svorka, konektor, pájecímísto apod.)(Příklad: :15)

94 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněTabulka 5-6 uvádí seznam písmenných kódů jednotlivých druhů komponent zavedený IECs cílem oprostit národní normy od zkratek odvozených z jednotlivých jazyků.Druh komponent - příklady užitíA Funkční bloky, sestavy, podsestavy (zesilovače, modulátory, lasery, elektrickésestavy na desce s plošnými spoji)B Převodníky neelektrických veličin na elektrické a naopak (mikrofony,reproduktory, snímače polohy, piezoelektrické měniče, termočlánky, fotobuňkyatd. )C KondenzátoryD Digitální prvky a zařízení, zpožďovací zařízení, paměťové prvky (logické,číslicové, binární obvody, zpožďovací linky )E Různé komponenty. - součástky a funkční jednotky, (topidla, svítidla, chladícízařízení)F Jistící a ochranná zařízení (pojistky, jističe, bleskojistky )G Zdroje energie a signálu, napájecí zdroje (generátory rotační, baterie,oscilátory)H Signalizační zařízení (zvonky, houkačky, světelné indikátory)K Elektricky ovládané spínače (relé, stykače)L Indukčnosti, reaktory a tlumivky (indukční cívky, tlumivky)M Motory, servomotoryN Analogové prvky a jednotky ( analogové obvody)P Měřící přístroje, zkušební zařízení (hodiny, integrační přístroje)Q Spínače v energetických silových obvodech (vypínače, odpojovače)R Rezistory (potenciometry, reostaty, termistory)S Spínače ve sdělovacích a pomocných obvodech (voliče, tlačítka, řadiče,mezní, koncové vypínače)T Transformátory (napěťové a proudové)U Převodníky elektrických veličin na jiné elektrické veličiny (optrony,modulační prvky, modulátory, demodulátory, kodéry, konvektory, měničekmitočtu)V Elektrovakuové a polovodičové součástky (elektronky, obrazovky, výbojky,tranzistory, diody, tyristory)W Vedení, vlnovody, antény ( vodiče, kabely, přípojnice, vlnovody,, dipóly,směrové a parabolické antény)X Spojovací elektromechanické součástky ( svorkovnice, svorky, konektory,zásuvky, vidlice, kabelové koncovky a spojky, ovíjecí špičky, pájecí špičky aočka)Y Elektricky ovládaná mechanická zařízení (elektromagnety, brzdy, spojky,elektromagnetické ventily pro hydrauliku a pneumatiku)Z Zakončovací články, filtry, omezovače, vyrovnávače ( kompandory,útlumové články, korektory, elektrické výhybky)Tabulka 5-6Písmenový kódZa označení komponentu písmenným kódem se uvádí pořadové číslo komponentu(předmětu) stejného druhu, použitého v konkrétní sestavě (dokumentací definovaný výrobek)obr. 5-15.

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 95Předznamenání pro blok 3Kód označení druhu komponentu (předmětu)Číslo předmětu stejného druhuObr. 5-15Poznámka: Nemůže-li dojít k nejednoznačnosti, lze užít jen bloku 3 - označení komponent(obr.5-13).5.5 Způsoby kreslení elektrotechnických schématV různých oborech elektrotechniky se používají přednostně různé způsoby kreslení obvodů(A), různé metody kreslení schémat (B) i různé provedení uspořádání schématu (C). Užitíurčitých způsobů a metody záleží také na určení schématu.A) Způsoby kreslení obvodů :vícepólové znázornění - každý spoj je vyznačen vlastní čarou (obr. 5-16)jednopólové znázornění - více spojů je znázorněno jednou čarou (obr. 5.17)Poznámka: Na obrázcích 5-16 a 5-17 je znázorněno stejné zařízení (spouštění motoru).Obr. 5-16 Obr. 5-17

96 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněB) Metody kreslení schémat:nerozložené znázornění - znázorněné části složitých značek komponent jsou zobrazenypohromadě (obvykle tak, aby to odpovídalo fyzickému provedení komponenty) (obr. 5-18)rozložené znázornění - jednotlivé části značek jsou na schématu rozloženy tak, abyjednotlivé obvody byly zobrazeny co nejpřehledněji (obr. 5-19)polorozložené znázornění - obvykle užívané u komponent s mechanickou vazbou. Cílemužití je dosažení přehlednosti s vyznačením funkční závislosti (obr. 5-20)Obr. 5-20

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 97Poznámka: obr. 5-18 až 5-20 představují stejné komponenty: 1 - relé, 2 - tlačítko, 3 -vypínačovládaný ručně nebo motorem s volnoběžkou, vypínací cívkou, nadproudovou a tepelnouochranou.opakované znázornění - zobrazení, při němž se celá značka téhož komponentu na schématuopakuje vícekrát a písmenočíslicové označení zajišťuje srozumitelnost schématu (obr. 5-21)Obr. 5-21skupinové znázornění - znázornění, kdy značky částí jsou ohraničeny obrysově (obr. 5-22)nebo spolu bezprostředně sousedí (obr. 5-23)Obr. 5-22 Obr. 5-23C) Uspořádání schémat:funkční -uspořádání, při němž jsou značky umístěny tak, aby vynikla funkční souvislostkomponent, které značky představujítopografické - uspořádání, při němž jsou značky umístěny tak, aby to odpovídalo fyzickémuumístění komponent (půdorysné plány, mapy terénu, atd.)5.6 Druhy elektrotechnických schématČSN EN 61082-1 člení schémata na tyto druhy (výběr):A) Schémata vyjadřující funkci

98 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brněpřehledové schéma - zobrazuje hlavní vzájemné vztahy mezi hlavními komponenty uvnitřsystému (příklad:obr. 5-24A - radiopřijímač, obr.5-24B - ohřívací zařízení).blokové schéma - přehledové schéma s blokovými značkami.mapa sítě - přehledové schéma provedené na mapě (obr. 5-25 - nadzemní vysokonapěťovévedení).Obr. 5-25

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 99funkční schéma - znázorňuje detaily činností systému (obr. 5-26 - generátor časových pulzů)logické schéma - funkční schéma, které užívá značky pro binárně logické prvky.obvodové schéma - znázorňuje značky a spoje obvodů systému tak, aby byla vyjádřenafunkce bez zřetele na fyzické rozměry a umístění (obr. 5-27A - reverzační pohon, obr. 5-27B- část obvodového schématu s tabulkovými odkazy, obr. 5-27C -ukázka uspořádání obvodu vřádcích, obr. 5-27D - ukázka uspořádání obvodu ve smyčce)ekvivalentní obvodové schéma - funkční schéma znázorňující ekvivalentní obvody provýpočet charakteristik a chování obvodu (obr. 5-28: a - zapojení zářivky, b - ekvival. schémaobvodu zářivky)programové schéma - detailně znázorňuje programové prvky, moduly a jejich propojení tak,že vzájemné vztahy jsou jasně zřetelné (obr. 5-29 - průmyslový regulátor -výřez).

100 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 101

102 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněB) Schémata umístěnísituační plán - půdorysně provedený plán staveniště, inženýrských sítí, terénních úprav apod.(obr. 5-30 -situační plán závodu (výřez)).montážní plán - zobrazuje rozmístění komponentů.montážní schéma - znázorňuje propojení mezi jednotlivými el. předměty.Obr. 5-30C) Schémata pro zapojovánízapojovací schéma - znázorňuje spoje určité instalace či zařízeníschéma vnitřního zapojení - znázorňuje spoje uvnitř konstrukční jednotky (obr. 5-31)propojovací schéma - znázorňuje spoje mezi konstrukčními jednotkami (obr. 5-32, obr. 5-33)Obr. 5-33kabelové schéma - podává informaci o kabelech a vodičích (označení, umístění, zakončení)(obr. 5-34)

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 103Kontrolní otázkyObr. 5-341) Definujte pojem schéma a diagram.2) Vysvětlete pojem funkční prvek.3) Vysvětlete pojem značka.4) Popište význam značek elektrotechnických komponent uvedených níže:

104 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně5) Při kreslení spojů se používají na elektrotechnických schémat různé druhy a tloušťkyčar. Vyjmenujte je a specifikujte jejich použití.6) V tabulce níže je uvedena symbolika příslušná kreslení spojů. Co představují zdeuvedené symbol ?

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 1057) Definujte charakteristiku jednopólového a vícepolového kreslení elektrotechnickýchschémat.8) Při označování komponentů podle (ČSN IEC 750) se mimo jiné užívají symboly:= , - , +Jaký je význam těchto symbolů?9) Charakterizujte metody kreslení schémat v elektrotechnice.10) Jaké druhy elektrotechnických schémat rozeznává ČSN?11) Které schémata umístění znáte?

106 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně6 Grafická dokumentace desek plošných spojů.6.1 ÚvodTvorba dokumentace pro plošné spoje se řídí konstrukčními směrnicemi. Tyto určujíjednotlivé potřebné dokumenty a jejich provedení tak, aby bylo možné jednoznačně definovatvýslednou desku s plošnými spoji (DPS). Při vzniku konstrukčních směrnic byly v řaděpřípadů převzaty zkušenosti z norem sdružení Institute of Printed Circuits (IPC) se sídlemv USA. Tyto konstrukční směrnice se staly základem pro mezinárodní normy (např. IEC 326Desky s plošnými spoji), která má dvanáct částí a postupně se přejímá do národní soustavyjako norma ČSN IEC 326 (35 9020).6.2 Základní pojmy z oblasti plošných spojůPlošné propojení je propojení mezi součástkami elektrického nebo elektronického zařízenírealizované tenkými plošnými vodiči umístěnými uvnitř (u vícevrstvých desek) nebopřipevněnými k povrchu (u jednostranných nebo oboustranných desek) základníhomateriálu. Základní materiál je mědí plátovaná nebo holá izolační podložka, na které sevytvoří vodivý obrazec:• Odstraněním nežádoucích částí měděné fólie• Nanášením vodivého materiálu na základní neplátovaný materiálNa výkrese se základní materiál předepíše kódem podle obrázku obr.6-1.224 - 1 - 35 - 1,5 ČSN 34 6511Tloušťka základního materiálu v mmTloušťka měděné fólie v µmPočet vrstev deskyTyp základního materiáluObr. 6-1Provedení desek plošných spojů je rozděleno do šesti konstrukčních tříd charakterizovanýchhostotou plošných prvků obr. 6-2. Podle rozsahu výrobních tolerancí odpovídá šestikonstrukčním třídám šest tříd přesnosti.Třída přesnosti je dána:• Požadovanou nejmenší roztečí středů dvou pájecích nebo propojovacích bodů;• Nejmenším průměrem kruhových pájecích plošek pro daný průměr otvoru;• Nejmenší šířkou plošných vodičů a izolačních mezer;• Požadavky na tolerance rozměrů na výsledné desce.

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 107Při návrhu plošného spoje závisí volba konstrukční třídy na těchto vyjmenovanýchparametrech a také na ekonomickém hledisku. Různé části vodivého obrazce mohou býtnavrženy v různých konstrukčních třídách, ale při výrobě se vychází z nejvyšší třídy.Výběr základních informací o parametrech vodivého obrazce v jednotlivých konstrukčníchtřídách je v tabulce 6-1 a na obr. 6-2.ParametrVzdálenost středůpájecích bodůPočet vodičůprocházejícíchmezi pájecímibodyMinimální průměrvrtaného otvorupájecího bodu dMinimální průměrpájecí plošky d+Minimální šířkaplošných vodičůMinimální šířkaizolačních mezerTřídaI. II. III. IV. V. VI.5 3,54 2,5 2,5 2,5 2,51 0 0 1 2 30,8 0,8 0,8 0,7 0,7 0,71,9 1,45 1,05 0,7 0,5 0,50,50 0,40 0,35 0,30 0,20 0,150,9 0,7 0,45 0,35 0,25 0,20Tabulka 6-1I.třída II. třída III. třída IV. třída V. třída VI.třídaObr. 6-2Pro umístění středů součástkových, montážních a propojovacích otvorů na deskáchs plošnými spoji se používá základní síť. Tu tvoří dvě soustavy navzájem kolmýchrovnoběžek se stejnou vzdáleností – roztečí v obou směrech. Středy otvorů se umísťují doprůsečíků rovnoběžek. Pro umísťování připojovacích bodů na deskách s pošnými spoji sepřednostně používá metrická síť se jmenovitou roztečí 0,5 mm v obou směrech. Pokud jenezbytné pokračovat v používání palcové sítě, lze použít alternativní rozteč základní sítě sejmenovitou roztečí 2,54 mm v obou směrech.

108 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně6.3 Požadavky na provedení a kvalitu matric a předlohV rámci zpracování grafické dokumentace se zhotovují tzv. předlohy obr. 6-3 či matrice.Předlohy kresby vodivých obrazců se zhotovují pouze pro I. až III. konstrukční třídu. Prokonstrukční třídy IV až VI musí být zhotoveny přímo výchozí matrice na průhlednépolyesterové podložce. Polohová přesnost kresby je určena pro jednotlivé konstrukční třídy.Z technických důvodů (kontrola přesnosti, technologie zpracování spoje apod.) se nadokumentaci pro plošné spoje vykreslují speciální značky, body a kóty:‣ rohové značky (obr. 6-4a) – vyznačují obrys výsledné desky na matrici nebo předloze;‣ kontrolní body (obr. 6-4b ) – slouží pro kontrolu při přejímání dokumentace u výrobcedesek, případně k technologickým účelům výroby desek. Středy kontrolních bodů seumísťují zpravidla do průsečíků základní sítě. Umístění kontrolních bodů musí být shodnépro všechny matrice nebo předlohy desky jednoho typu;‣ kontrolní míra (obr. 6-4c) – kótuje se mimo obrys výsledné desky a je to vzdálenostkontrolních bodů;‣ zakládací body (obr. 6-4d) – slouží k přenášení obrazce na polotovar desky. Umístění apočet těchto bodů vzhledem k obrysům výsledné desky určí výrobce DPS, umístěnízakládacího bodu k rohové značce je vyznačeno na obr. 6-4e ;‣ výchozí bod (obr. 6-4f) – určuje počátek soustavy souřadnic, z níž se určují souřadnicestředů otvorů, výchozí bod se nikdy nevrtá.Obr.6-4a)Obr. 6-4b)Obr. 6-4c)Obr.6-4d) Obr. 6-4e)Obr. 6-4f)Obr. 6-3

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 1096.4 Výkresová dokumentace k plošným spojůmPro technologickou přípravu i pro výrobu se zpracovávají následující základní dokumenty:‣ Výkres výsledné desky (obr. 6-5) – obsahuje vyznačení obrysu desky, kóty vnějšíchrozměrů a tvaru ( zářezy apod.), vyznačení kontrolních bodů. Určení základníhomateriálu, třídy přesnosti desky a druha tloušťku povrchové úpravy, případně úpravupájecím lakem a seznam veškerých výrobních výkresů potřebných na zhotovení deskytzv. seznam podkladů;‣ Tabulka kruhových otvorů – obsahuje data pro souřadnicovou vrtačku, tj. souřadnicestředů otvorů s uvedením jejich průměrů;‣ Výkres kruhových otvorů (obr. 6-6) – udává polohu všech kruhových otvorů do určitéhoprůměru podle požadavků výrobce desek. Rozlišení průměrů je provedeno značkami avýkres zároveň udává počet otvorů podle průměrů;‣ Výkres(y) vodivých obrazců (obr. 6-7) – obsahuje kresbu vodivého obrazce, značky prokontrolní body, kótu kontrolní míry, orientační vyznačení speciálních otvorů a označenídesky;‣ Výkres potisku – znázorňuje stylizovanou kresbu rozložení součástek na sestavené desce,která napomáhá při montáži. Dále obsahuje kontrolní míru a legendu pro rozlišení plochpokrytých a nepokrytých barvou;‣ Výkres nepájivé masky – obrazec krytý barvou, která brání nanesení pájky na měďvodivého obrazce při pájení vlnou.Obr. 6-5 Obr. 6-6

110 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněObr. 6-7Pro DPS určené k povrchové montáži jsou zapotřebí ještě další dokumenty podle zvolenétechnologie:‣ Výkres masky pro nanášení pájecí pasty – obsahuje obrysy plošek, na které budenanesena pájecí pasta, kontrolní míru a označení matrice (A, B, C, atd.);‣ Výkres masky pro nanášení lepidla – obsahuje znázornění masky pro nanášení lepidlapro uchycení součástek.Pro sestavení desky tzn. pro montáž, kontrolu a měření jsou obvykle nutné následujícídokumenty:‣ Výkres rozložení elektrických součástek‣ Seznam spojů‣ Výkres testovacích bodů‣ Data pro osazovací automatKontrolní otázky1) Kolik konstrukčních tříd se při konstrukci DPS používá?2) Čím je charakterizována konstrukční třída?3) Jaký je význam značek uvedených níže?

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 1117 Tvorba technických textových dokumentůPravidla platná zejména pro technické textové dokumenty typu monografických vědeckýchprací a technických zpráv jsou stanovena mezinárodní normou ISO 5966 Documentation -Presentation of scientific and technical reports (ČSN ISO 5966 Dokumentace. Formálníúprava vědeckých a technických zpráv).Tato pravidla je vhodné aplikovat i na další technické dokumenty, jako jsou výroční zprávy,příručky a ve školství i na diplomové práce, technické projekty, ročníkové projekty apod.Vědecké a technické zprávy jsou dokumenty popisující postup nebo výsledky výzkumu nebostav řešení vědeckého nebo technického problému. Informace jsou v takových zpráváchprezentovány systematicky utříděné nebo chronologicky srovnané. Ze zprávy může kvalifikovanýčtenář pochopit podstatu a řešení vědeckého výzkumného úkolu nebo získat odbornétechnické informace.Rozsáhlejší technický textový dokument (technická nebo vědecká zpráva, diplomová práce,technický projekt) má tyto části:• úvodní část (kap.7.1)• hlavní textová část (kap7.2)• závěrečná část (kap.7.3)• dodatky (kap 7.4)Její součástí mohou být i různé další přílohy (např. i modely).7.1 Úvodní část dokumentuSoučástmi úvodní části jsou v daném pořadí:• přední deska a hřbet vazby• titulní stránka• abstrakt, klíčová slova• obsah• seznam použitých značek, veličin a jednotek• seznam použitých zkratek ( termínů)• předmluvaPřední deska a hřbet vazbyPřední deska je první (lícní) strana obálky. Přední (a zadní) deska chrání dokument předpoškozením; může být buď tvrdá (plátěná, laminovaná) nebo měkká. Kontrast mezi barevnoudeskou a tiskařskou barvou písma má být dostatečně kontrastní. Protože přední deskaprezentuje dokument, musí obsahovat charakteristické informace o dokumentu a má býtesteticky upravená.Charakteristické informace o dokumentu jsou:• identifikační označení dokumentu, tj. alfanumerické označení, které identifikuje instituci(organizaci, podnik apod.), příslušnost dokumentu k určitému souboru dokumentů a vneposlední řadě daný dokument. Počet znaků používaných v identifikačním označení

112 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brnědokumentu včetně pomocných znaků (spojovníků, pomlček apod.) má být minimální;maximální povolený počet je 32. Tvoří-li dokument jeden svazek ze souboru, považuje sekaždý svazek za zvláštní dokument a má vlastní identifikační znak. Je-li dokumentsvázaný do dvou nebo více částí, každá z částí má totéž identifikační označení.Pro snadnou identifikaci je doporučeno, aby identifikační znak byl umístěn na třech místechpřední desky (obr.7 – 1). Nelze–li tomuto doporučení vyhovět, umístí se vpravo nahoře.Poznámky:1) Ve všech alfanumerických označeních je třeba dbát na rozlišení nuly 0 a písmene O;2) Z administrativních důvodů může mít dokument několik identifikačních znaků.Hlavní identifikační znak (pod nímž má být zpráva všeobecně známá) se zvýrazňujevelikostí písma. Hlavní identifikační znak se z důvodů reprografických výtahů(separátů nebo jednotlivých stránek) má opakovat v záhlaví nebo zápatí každéstránky (listu).• mezinárodní standardní číslo seriálové publikace ISSN nebo knihy ISBN. Tato čísla seumisťují do pravého horního rohu pod identifikační znak dokumentu (viz obr.7-1)Poznámka:Jestliže byl dokument registrován v národním středisku (Intemational Standard SerialNumbering), které je součástí mezinárodního systému údajů o seriálových publikacíchIntemational Serials Data System nebo byl dokument registrován v mezinárodní agentuřestandardního číslování knižních publikací ISBN (Intemational Book Data Systém), musíbýt číslo publikace otištěno na každém výtisku každého dokumentu z edice.• název (popř. jméno) a sídlo (popř. adresa) instituce včetně státu. Je vhodné doplnit itelefonní číslo, fax, e-mailPoznámka:Úprava adresy se řídí doporučením příslušné národní pošty v zemi původu dokumentu.• jméno a příjmení autora. V případě autorského kolektivu se uvedou autoři v abecednímpořadí. Pokud má dokument hlavního autora uvede se tento na prvním místě.Poznámky:1. Vzhledem k rozdílnému způsobu psaní křestních jmen a příjmení v různýchzemích doporučuje se aby příjmení bylo psáno písmeny velké abecedy (př.František NOVÁK)2. Norma připouští i jiné způsoby označení příjmení (podtržení prvního písmenepříjmení či podtržení celého příjmení. Jednou z možností je i použití kurzívypro křestní jméno.• datum vydání dokumentu. Formát data může být podle ISO 2014 různý.Příklady :leden 2000 15.září 2000 2000-10-20 2000-03-09• klasifikace z hlediska utajení, případně údaje omezení distribuce dokumentu. Přednostníumístění na přední desce je vpravo nahoře nebo vpravo dole.

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 113• další údaje, jako např.poznámky o autorském právu (copyrightu), případně sdělení o tom,že dokument nahrazuje jiné dokumenty. Tyto údaje mohou být také umístěny i na rubupřední desky, či na titulní straně (kap.7.1.2).Identifikační znakIdentifikační znakNázev instituceIdentifikační znakNázev dokumentuPodnázev dokumentuJméno PŘIJMENÍ (autora(ů))CopyrightStupeň utajeníobr.7-1Hřbet vazby. Jestliže to rozměr hřbetu dovoluje, doporučuje norma na něm uvést příjmeníautora, název dokumentu a identifikační znak. U spodního okraje hřbetu má být zachován

114 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brněpruh o délce minimálně 30mm pro potřeby údajů knihovny (archivace). Údaje se uvádějíshora dolů tak, aby byly čitelné při položení dokumentu přední deskou nahoru.Titulní stránkaTitulní stránka je první lícová stránka dokumentu; obsahuje bibliografické informace potřebnépro archivaci a vyhledání dokumentu, popř. pro další práci s ním. Titulní stránku musíobsahovat každý dokument. Údaje na titulní strance mohou být shodné s údaji na přednídesce. V některých případech může titulní stránka nahradit přední desku ( například při vazbědo průhledných desek).• Titulní stránka má obsahovat:• údaj o omezení distribuce nebo stupni utajení dokumentu, je-li to požadováno.Uvádí se nejvyšší stupeň utajení na místě stanoveném bezpečnostním orgánem. Přednostníumístění je v horním levém nebo dolním pravém rohu desky nebo titulní stránky;• identifikační znak dokumentu, tj. alfanumerické označení, které identifikuje instituci,příslušnost dokumentu k určitému souboru dokumentů a samotný dokument.Maximální počet znaků v identifikačním označení včetně pomocných znaků(spojovníků, pomlček apod.) má být 32. Tvoří-li dokument jeden svazek ze souboru,považuje se každý svazek za zvláštní dokument a má vlastní identifikační znak. Je-lidokument svázaný do dvou nebo více částí, každá z částí má totéž identifikačníoznačení. Identifikační znak se opakuje v záhlaví nebo zápatí každé stránkydokumentu;• mezinárodni číslo seriálové publikace ISSN nebo mezinárodní číslo knihy ISBN (vizpřední deska). Uvede se bud na titulní stránce nebo na rubu titulní stránky;• jméno a sídlo (adresu) instituce (viz přední deska);• úplný název, popř. s podnázvem nebo podnázvy . Název a podnázev uváděný natitulní stránce musí být shodný s názvem a podnázvem uváděnými na přední desce(viz přední deska);• jméno a příjmení autora (autorů), popř. s uvedením jejich pracoviště, není-li to jižuvedená instituce (viz přední deska);• datum vydání (viz přední deska);• datum priority autora. Pří uvádění data priority autorovy práce předchází datu slovanapříklad „Rukopis dokončen“. Toto datum se umisťuje na titulní stránku v hranatýchzávorkách nebo menším písmem. Lze ho též umístit na rub titulní stránky.Abstrakt a klíčová slovaAbstrakt (výtah, referát) je informací o obsahu dokumentu, zejména vyjadřuje cíle, metody,výsledky a závěry. Doporučený rozsah abstraktu je 250 až 500 slov, tj. asi 1/2 až 1 stránkaformátu A4. Abstrakt má být srozumitelný i bez prostudování dokumentu. V textu se užívácelých vět, slovesa v činném rodu a ve třetí osobě. Obrázky, tabulky, diagramy, grafy seužívají v abstraktu výjimečně. Abstrakt se umisťuje bezprostředně za titulní stránku- často najejí rub. Je-li abstrakt umístěn na samostatné stránce, musí se před ním (anebo bezprostředněza ním) uvést úplná bibliografická identifikace podle mezinárodni normy ISO 30:• jméno a příjmení autora (autorů);• úplný název;• identifikační znak dokumentu;

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 115• instituce;• datum vydání dokumentu.Klíčová slova se uvádějí za abstraktem. Mají být volena co nejvhodněji, aby vystihovaliv dokumentu obsaženou problematiku.ObsahS výjimkou velmi krátkých dokumentů je obsah povinnou součástí dokumentu. Obsah seumisťuje obvykle na samostatnou stránku (stránky) za abstrakt.V obsahu se uvádějí názvy oddílů (kapitol) a pododdílů dokumentu a všech dodatků a k nimpříslušející čísla stránek. Může být připojen i seznam obrázků a tabulek.Poznámka:Je-li dokument svázán do více části, uvádí se úplný obsah v každé části.Seznam značek, zkratek a termínůSeznam (slovník, výklad) značek, zkratek a termínů v dokumentu použitých se umisťuje zaobsahem. Odděleně se uvede:a) seznam značek veličin a jednotek,b) seznam a význam zkratek,c) případně výklad termínů.Uvedení významu zkratky v tomto seznamu nezbavuje autora povinnosti výkladu v textu,kdykoliv se poprvé zkratky použije.PředmluvaPředmluva se umisťuje bezprostředně před hlavní textovou částí dokumentu na závěr úvodníčásti, není však povinnou součástí dokumentu. Je-li více svazků, otiskne se předmluva pouzev první části. Jsou-li dokumenty vydány jako samostatné svazky souboru, obsahujepředmluvu každý dokument.V předmluvě se uvádí historické nebo jiné okolnosti, které vedly k napsání práce, vztahydokumentu k jiným pracím apod. V některých případech může být předmluva umístěna i narubové straně čelního listu nebo přední desky.7.2 Hlavní textová část dokumentuHlavni textovou část dokumentu tvoří:Úvod• úvod• jádro dokumentu (vlastní zpráva s obrázky, diagramy a tabulkami)• závěry a doporučení• poděkování• seznam citované literatury.V úvodu se uvádí cíl práce, její účel a smysl, případně volený metodický přístup. Úvod nemáobsahovat podrobný výčet teorií, metod a výsledků, ani opakovat závěry a doporučení. Neměl

116 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brněby se v něm opakovat ani abstrakt. Délka úvodu může být různá podle množství informací,které autor potřebuje sdělit ještě před vlastním textem jádra dokumentu (zprávou).Poznámka:Záhlaví úvodu se nečísluje nebo se čísluje číslicí (obvykle číslicí 0), například:Jádro dokumentu0 ÚVODJádro dokumentu (vlastní zpráva) obsahuje text, obrazový materiál a tabulky . Jádrodokumentu se dělí na• oddíly• pododdíly• článkyDalší (hlubší) členění se nedoporučuje. Oddíly, pododdíly, články se uvádějí vždy s vlastnímčíslovaným záhlavím. Číslování má odpovídat mezinárodní normě ISO 2145, například:obecně: příklad 1: příklad 2:2. oddíl: 2 METODY MĚŘENÍ 2 METODY MĚŘENÍ1. pododdíl 2. oddílu: 2.1 Měření tepelných veličin 2.1 Měření tepelných veličin2. pododdíl 2. oddílu: 2.2 Měření elektrických veličin 2.2 Měření elektrických veličin1. článek 2. pododdílu: 2.2.1 Napětí 2.2.1 Napětí2. článek 2. pododdílu: 2.2.2 Impedance 2.2.2 ImpedanceHierarchii oddílů, pododdílů a článků lze rozlišit kromě číslování i velikostí použitého písma– příklad 2.Poznámka:Pokud se číslují odstavce, neuvádí se za číslem zvláštní záhlaví, ale zvýrazní se (půltučněnebo tučně) první slovo (slova) odstavce, například:Počáteční obvodová rychlost se udává jako rychlost na počátku…….. ..Jádro dokumentu (zpráva) se člení do oddílů, pododdílů a článků podle logické stavby, tj.například na :• oddíl zabývající se teorií,• oddíl zabývající se použitými metodami,• oddíl popisující průběh měření a naměřené hodnoty (výsledky)• oddíl obsahující diskusi výsledků.Popisy teorie, metod a výsledků jsou u převážné většiny technických dokumentů(výzkumných zpráv apod.) určeny odborníkům s určitou úrovni odborných znalostí, protonení třeba je příliš rozvádět; postačí logicky srovnat jednotlivé dílčí kroky práce. Matematickédůkazy, podrobnosti experimentů, nepodstatné ilustrace apod. je lépe uvést v dodatcích av potřebném místě na tyto dodatky učinit odkaz.Obrázky a ostatní ilustraceObrázky a ilustrace ( výkresy, fotografie, diagramy, grafy) se zařazuji do jádra zprávy navhodné místo, obvykle bezprostředně za první zmínku o nich v textu (případně okamžitě,

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 117jakmile lze obrázek či ilustraci vložit). Ty obrázky a ilustrace, které nelze umístit na stránku vtextu zprávy ( mapy, výkresy velkých formátů apod.) se umísťují v dodatcích a potřebnýchmístech se na ně udělá odkaz – viz dále.Obrázky a ilustrace se číslují průběžně v celém dokumentu (přednostně) nebo v každémoddílu zvlášť. Průběžné číslování může způsobovat problémy, jestliže se na zpracovánízprávy podílí více autorů nebo zpráva vzniká jako výsledek řešení několika problémů. Podobrázkem za číslem ilustrace může být uváděn doprovodný text (legenda, podpisek),například:Obrázek 6 Diagram závislosti teplota - napětínebo jsou-li ilustrace číslovány v každém oddílu zvlášť, např. v oddílu 2:Obrázek 2-6 Uložení deskyPoznámky:1) Diagramy, grafy, fotografie a další ilustrace se označují a číslují jako obrázky.2) V některých případech je výhodnější umístit všechny ilustrace společně na koncioddílu nebo na konci jádra dokumentu (zprávy). Odkazy na takto umístěné ilustracemusí být doplněny číslem stránky, na které se obrázek nalézá.TabulkyDo jádra zprávu se umísťují,(pokud je to možné) bezprostředně za prvním odkazem natabulku nebo na nejbližším dalším vhodném místě. Rozsáhlé doplňující tabulky (napříkladtabulky těch naměřených hodnot, které jsou uvedeny v jádru dokumentu ve formě grafů)mohou být umístěny v dodatcích. Tabulky, podobně jako ilustrace lze v případě potřebyumístit i na konec oddílu, popř. na konec jádra zprávy s příslušnými odkazy na číslo tabulky ana stránku, na níž je tabulka umístěna.Číslování tabulek má být průběžné v celém dokumentu. V praxi se však užívá i číslovanípodle oddílů (např. tabulky v oddílu 3 jsou číslovány Tabulka 3 – x, kde x je pořadové číslotabulky v oddílu). Číslo a název tabulky se umisťují nad tabulku vystředěně, například:Tabulka 11: Naměřené hodnotyDélkaHmotnost [kg]Hodnoty v milimetrechNad horním okrajem tabulky vpravo se uvádějí názvy jednotek (nikoliv značkou) hodnot vtabulce převažujících, viz příklad výše. Pokud tabulka obsahuje více hodnot udávaných vrůzných jednotkách, uvádějí se značky jednotek v záhlaví příslušného sloupce v hranatýchzávorkách.Poznámky:Tabulky se přednostně orientují souhlasně s textem (výjimečně pootočené o 90° v případechvětší šířky tabulky .Pokud možno se nemají vkládat tabulky větší než je rozměr stránky (skládané, přeloženéapod.)

118 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněVzorce a rovniceUmisťují se průběžně v textu zprávy obvykle na samostatném řádku. Jedná se o vzorcematematické, fyzikální i chemické.Vnitřní matematické vztahy mezi fyzikálními veličinami se vyjadřují podle mezinárodnínormy ISO 31 , část 0, jako rovnice mezi veličinami. Používají-li se vztahy mezi číselnýmihodnotami, musí se uvést odpovídající jednotky.Není-li k dispozici zařízení (např. psací stroj), které obsahuje matematické znaky, vepíší sematematické vztahy do textu rukou tuší, popř. podle šablony. Současné počítačové textovéeditory obvykle zahrnují i programy pro psaní rovnic a jsou v nich zahrnuty nejenmatematické značky, ale i písmena řecké abecedy apod.Pozornost při výběru řezu písma je třeba věnovat možnosti záměny některých znaků.Například při čtení písmena malé abecedy l „l jako lék“ a číslice 1 může při kombinacirůzných typů písma dojít k záměně:bezpatkové písmo (Arial) l, I, 1,patkové písmo (Times) 1, I, 1,patkové písmo (Courier)1,I,1.Možnost takové záměny v technické (vědecké) zprávě musí být vyloučena.Poznámka:Zejména při psaní na psacím stroji je třeba pečlivě rozlišit číslici 1 a písmeno malé l. Bývázvykem bud u písmene l doplnit smyčku (jako u psacího písma) nebo dopsat zobáček pročíslici l.Psaní číslic a čísel se řídí normou ISO 31. Pro odděleni desetinných míst se užívá čárky (vněkterých počítačových programech je možné užít pouze tečky). Čárky ani tečky se neužívápro oddělení řádů tisíců a milionů, lze však užít oddělení mezerou po každých třech číslicích.Příklady zápisu: .Rovnice10 201,50 nebo 10201,50; 0,523; 3,14; 6 500 256 nebo 6500256Rovnice se píší od pravého okraje stránky na samostatný řádek a oddělují se větší mezeroumezi řádky. Každá rovnice se označí pořadovým číslem v oblých závorkách- například:P = U . I (1)Pro lepší identifikaci čísla rovnice se doporučuje před číslo v oblých závorkách uvéstzkratku eq. (z angl. equation), například:Poznámky:4a 2 -2ab-c = 0 (eq. 1)1) Nevejde-li se rovnice na jednu řádku, ukončí se řádka v místě za znaménkem (+,- , = ), které se na další řádce před pokračováním rovnice opakuje.2) Nedoporučuje se dělit rovnice v místě, kde jsou výrazy v závorkách nebo pododmocninou apod.

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 119Veličiny, jednotky a jejich značkyNázvy a značky veličin jsou uvedeny v ISO 31. Značky fyzikálních veličin se píší kurzívou(italic) vždy, kdy to je možné (například nelze uplatnit při psaní dokumentu mechanickýmpsacím strojem). Názvy a značky veličin užité v dokumentu se uvádějí v seznamu značek,jednotek, zkratek a termínů.V technických dokumentech se používá jednotek a jejich násobků ze soustavy SI (viz normyISO 31 a ISO 1000). Jednotky použité v textu bez udání číselné hodnoty se vypisují slovy,například:„Naměřené hodnoty jsou udávány v milimetrech“Poznámky:Bez uvedení číselné hodnoty nelze užít značku jednotky . Nelze proto psát „. . . jsou udáványv mm“, ale je správné „. . . měří se na délce 10 mm“.Je třeba zejména dbát na správnost psaní značek jednotek, které jsou v hovorové řeči běžnězaměňovány (např. sekunda - vteřina).Úplný přehled užívaných jednotek a jejich značek obsahují příslušné normy a je též uvedenv publikaci:Drastík, F . a kolektiv: Strojnické tabulky pro konstrukci i dílnu. OstravaMONTANEX.OdkazyOdkazy na dodatky1996, vydalZapisují v textu zprávy tak, že se uvedou svým názvem (definicí) umístěným v závorkáchnapř.:„Umístění komparátoru (Dodatek A) je takové, že…….“nebo„Umístění komparátoru (Příloha A) je takové, že…….“Odkazy na publikaceV textu dokumentu se umisťují odkazy na použitou resp. citovanou literaturu, včetněodborných článků a technických norem. Odkaz může být proveden různými způsoby:• číslem uvedeným v hranatých závorkách. Číslo je shodné s číslem které je uvedeno vseznamu literatury citované literatury, například„. . . tyto hodnoty dosahují minimálně dvojnásobku původních [23].“Poznámka:Pro zprávy v oblasti technické je tento způsob pro svou stručnost a jednoznačnostnejvhodnější.• jménem a datem ( případně i stránkou ), které odpovídají jménu autora a datu vydání vabecedně řazeném seznamu citací, například:„... tyto hodnoty jsou podle Nováka (1991, s. 255) minimální.“nebo:

120 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně„… tyto hodnoty jsou považovány [Novák, 1991, s. 255] za minimální .”• jménem a datem (případně i stránkou), které odpovídají jménu autora a datu vydání práceuvedené formou poznámky na téže stránce dole pod čarou.Poznámka:Dokumenty zpracované elektronicky pomocí programu, který umožňuje provádět odkazyna vyznačená místa a křížové odkazy, mohou mít odkazy uspořádané odlišným způsobem.Závěry a doporučeníTato část zprávy je určena pro celkové zhodnocení výsledků práce. Vychází se přitom z jádradokumentu; shrnou se kvantitativní údaje, podrobnosti se neuvádějí. Doporučení se mohoutýkat popisu dalších možných postupů prací v oboru zprávy a vycházet mají z poznatků azkušeností získaných v průběhu práce.PoděkováníPoděkování se ve stručné formě uvádí bez číslování oddílu na závěr textu jádra zprávy .Poděkovat se má za výraznou pomoc při zpracování zprávy, za poskytnutí přístupu na různáměřící zařízení, za pomoc kolegů, za poskytnutí práva na zveřejnění částí práce jiného autoraapod. Doporučuje se poděkování umístit na samostatnou stránku.Seznam citované literaturyUmísťuje se na zvláštní stránku (stránky) na závěr hlavní textové části dokumentu. Jedná se očíslovaný seznam všech citovaných informačních zdrojů použitých ve zprávě (dokumentu).Číslování má začínat číslicí 1. Číslice se uvádějí před vlastní citaci – viz níže.Způsob psanícitací se řídí normou ISO 690.Základní sled údajů v uvedené citaci je následující:Příklady:[číslo] PŘÍJMENÍ, Jméno: Název díla. Údaje o vydání.Citace z knižního díla:[3] Doležal, V.: Plastické hmoty. Praha 1977, SNTL: s.60 – 61.Citace časopiseckého článku:[3] Drastík, F.: Vývoj způsobů předepisování jakosti povrchu na výkresech. MagazínČSNI 5/1998: s.190 – 195.Citace statě ze sborníku:Poznámky:[3] Drastík, F. – Poláček, D.: International Standards of Accuracy of MachineProducts and their Harnonization with CSN. Relations between Tolerance of Sizeand Geometry. In: Harmonizace českých technických norem pro strojírenství.Sborník referátů doprovodného programu mezinárodního strojírenského veletrhu.Praha 1996, ČSTVTS: s.20 – 22.1) V citacích periodik se mají uvádět jejich celé názvy.2) Lze citovat i jiné informace než tištěné.V citaci osobních informací se uvedepříjmení a jméno osoby, která informaci sdělila, adresa jejího pracoviště a datumsdělení.

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 1213) Při citaci jiných než publikovaných informací se uvedou údaje, které informacispecifikují ( číslo jednací, číslo archivní položky, osobní archiv apod.)7.3 Závěrečná částZávěrečnou část textového dokumentu tvoří:• analytický list• rozdělovník s údaji o dostupnosti• zadní deskaAnalytický list je důležitý pro zpracování informací o dokumentu v automatizovanýchrešeršních systémech. Obsahuje veškeré základní informace o dokumentu jako jsou:vydávající instituce, název, autor, datum vydání, datum přijetí, čísla souvisejícího projektu,údaje o sponzorech, seznam příjemců, abstrakt, údaje ISSN (ISBN), klíčová slova,klasifikační systém a třída apod. Umísťuje se na poslední lichou stránku dokumentu.Doporučuje se ho provést i ve více světových jazycích.Rozdělovník s údaji o dostupnosti je seznam příjemců dokumentů označovaný jako DIL(Document Issuing List). Umísťuje se na rubovou stranu zadní desky (nebo tvoří samostatnýlist). Kromě adres příjemců dokumentu může obsahovat i specifické údaje k jednotlivýmpříjemcům (např. o médiu, na kterém mu byl dokument poskytnut). Součástí DIL má býti informace, kde je dokument k dispozici (je-li šířen jinými institucemi než tou, která jeuvedena na čelní straně dokumentu) .Zadní deska. Na zadní desce má být údaj o uložení originálu (prvního výtisku) dokumentua mohou zde být i údaje o tiskárně nebo organizaci, která technicky zajistila realizacidokumentu.7.4 DodatkyV dodatcích ( nazývaných též přílohy) se uvádí text, ilustrace, tabulky apod., které nebylomožné (rozsah, velikost formátu) nebo vhodné (jejich zařazení do dokumentu by ho činilonepřehledným) zařadit do dokumentu. Mezi dodatky tedy patří části, které:• jsou nezbytné pro úplnost, ale nejsou vhodné pro zařazení do jádra dokumentu zejménaproto, že by byla narušena logika stavby textu zprávy;• mají jinou velikost než je velikost stránky dokumentu nebo jsou reprodukovány jinýmzpůsobem než je celý dokument ( např. mapy, široké tabulky, někdy i barevné obrázkya fotografie);• jsou tak podrobné, že mohou být zajímavé pro odborníka, nikoliv pro běžného čtenáředokumentu.V dodatcích mohou být umístěny i další informace jako jsou např.:popisy zařízení, podrobnýpopis použitých matematických postupů a metod,popis použitých počítačových programůapod.Dodatky se označují písmeny velké abecedy počínaje písmenem A. Příklady:Označení dodatku: Dodatek A nebo Příloha A

122 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v BrněObsahují-li dodatky tabulky, obrázky či rovnice označují se písmenem dodatku a číslem.Příklady:Označení tabulky: Tabulka B.3Označení obrázku: Obrázek B.6Označení rovnice: (eq. B.14) nebo (B.14)Jsou-li dodatky uspořádány v oddílech a pododdílech označí se písmenem dodatku, číslemoddílu i případně pododdílu.Příklady:Označení oddílu 1 v dodatku B: B.1Označení pododdílu 2 oddílu 1 v dodatku B:Poznámka:Dodatky nejsou povinnou součástí každého dokumentu.B.1.2Kontrolní otázky1) Úvodní část rozsáhlejšího dokumentu má předepsané určité části. Vyjmenujte je apopište stručně jejich obsah2) Co znamená zkratka ISBN a kdy je na dokumentu používána.3) Kam se u obsáhlejšího textového dokumentu umísťuje jeho obsah?4) Jaké metody se užívají pro číslování oddílu,oddílů a čánků v textovém dokumentu?5) Jaké formáty se užívají pro označení obrázků a tabulek?6) Jaká pravidla platí pro psaní rovnic uvnitř textového dokumentu?7) Jaké způsoby se používají při psaní odkazů na publikace?8) Jaké zásady se používají při psaní seznamu citované literatury a kam se tentoseznam v textovém dokumentu umísťuje?ShrnutíAbsolvováním předmětu „Materiály a technická dokumentace“ získají studenti hnedv 1. semestru svého bakalářského studia základní vědomosti jednak z oblasti materiálů, jejichvlastností a aplikací, jednak z oblasti tvorby technických dokumentů. Získané znalosti využijípotom studenti v dalších předmětech a ročnících bakalářského nebo posléze navazujícíhomagisterského studijního programu EEKR.

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 123Použitá a doporučená literatura:[1] Procházka, P - Mazlová,T: Technická dokumentace a základy její počítačové tvorby.Brno 1996. VUT v Brně.[2] Procházka, P - Mazlová,T: Technická dokumentace a základy její počítačovétvorby.Zásady tvorby technické dokumentace. Brno 1998. VUTIUM Brno.[3] Drastík, F : Normativně technická dokumentace. Ostrava 1998. Montanex Ostrava.[4] Drastík, F : Technické kreslení podle mezinárodních norem I. Pravidla tvorby výkresůve strojírenství. Ostrava 1994. Montanex Ostrava.[5] Poláček,D. : Technické kreslení podle mezinárodních norem III. Pravidla tvorbyvýkresů a schémat v elektrotechnice. Ostrava 1995. Montanex Ostrava.[6] Kletečka J.- Fořt, P.: Technické kreslení. Brno 1999. Computer Press Brno.[7] Drábek, K.: Deskriptivní geometrie I. Praha 1978. SNTL Praha