tajný rukopis Omega - Český rozhlas

3/09ČTVRTLETNÍK POSLUCHAČŮ A PŘÍZNIVCŮSTANICE ČESKÝ ROZHLAS 3—VLTAVA12. 9.Pochválen buď,velký Otče Knedlíku!14. 11.V. Havel: Spiklenci28. 11.Den v Holešově

BOŘIVOJ ŽUFANsoukromá sbírka

STRANA 102DVOREKANDREJE KROBA13FRANTIŠEKBENDA11ROBERT CHALLE18HRY O MARII24LAHVOVÁ POŠTA04TAJNÝ RUKOPISOMEGA12JOSEF VAŠICA14FRANZ XAVER RICHTERDEN V HOLEŠOVĚ25JAZZ05GEORGESBERNANOS27VZPOMÍNKANA JOSEFA KOTKA20ROZHLASOVÝPODZIMPRŮVODCE SVĚTEM KULTURY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 38PROGRAM STANICE ČRO 3 – VLTAVA . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 40KLUB VLTAVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 46PARTNEŘI KLUBU VLTAVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 4708LITERÁRNÍKNEDLÍK06XAVER16DNY SLOVENSKÉKULTURY22EUGENEFROMENTIN28ZDRAVICEPRO VÁCLAVA DAŇKAVÁŽENÍ POSLUCHAČI,už v letech adolescence mě víc než pohyblivé obrázkyv biografu a v televizi uhranul rozhlas. Zprvu intuitivně,později vědomě jsem přilnul k Vltavě. Po sametovémpřevratu v roce 1989 sice moje setkání s Vltavou přestalabýt kvůli budování moderního „hudebního časopisectví“každodenní, o to vzácnější jsou chvíle s hudbou, literaturoua dokumenty. Od doby, kdy jsem editorem čtvrtletníkupro posluchače a příznivce stanice Vltava a poznávámblíže redaktory této stanice, vážím si jejich profesionálnípráce stále více. Každý měsíc nabízí Vltava řadu skvostů,které si můžete buďto v klidu domova, u Vašeho pracovníhostolu, při cestování nebo v přírodě vychutnat.I v podzimním vydání Vašeho magazínu najdete upoutávkyna mnoho hodin zajímavé redakční práce Vltavy.Určitě si nenechte ujít například uvedení hry VáclavaHavla Spiklenci, desetidílnou dramatizaci špionážníhorománu Normana Mailera Duch děvky, košatost Literárníhoknedlíku či Den v Holešově, města, z kterého vzešelmimo jiné skladatel František Xaver Richter.30MASARYKOVAUNIVERZITA SLAVÍ— LUBOŠ STEHLÍK —23VÝROČÍFRANTIŠKA HALASE33PROFIL:BOŘIVOJ ŽUFAN34O VARHANÁCH A VÍNUS MICHALEM NOVENKEM37ČESKÁ CENTRA

ROZHOVORSTRANA 2Být dvorním režisérem na Havlově dvoře anebDVOREKANDREJEKROBARozhovor s režisérem A. Krobempři příležitosti uvedení hry VáclavaHavla Spiklenci 14. listopadu 2009v Českém rozhlase 3 – Vltava.Vzpomeneš si na své první setkání s VáclavemHavlem?Nesčíslněkrát položená otázka si zaslouží inovovanouodpověď. Například mě napadá hladomornachebského hradu. Na začátku šedesátých let, přijednom z mých prvních zájezdů s Divadlem Nazábradlí pozval tehdejší kastelán chebského hradusvé přátele z Prahy na hrad na večírek. Do mělkéhradní hladomorny s chatrným zábradlím poskákalipostupně téměř všichni rozjaření účastnícizájezdu. Když viděl V. H. moje rozpaky nad průběhemvečírku, věnoval mi několik přátelských rada vysvětlení, které se mi později při vlastních pádechdo nezajištěných hladomoren docela hodily.Nebylo to sice první setkání s Václavem Havlema s životem u divadla, ale rozhodně stálo za to.Tehdy měl za sebou jen hru psanou pro potřebuarmádní soutěže, básně a písňové texty,nepletu se?Vojína Havla jsem potkával na prochladlých chodbáchkasáren z doby Marie Terezie v Českých Budějovicích,kde jsme oba u 15. ženijního praporusloužili. Vždy předpisově ustrojený a upravenývojín Václav Havel byl často vídán se svým přítelema s pozdějším režisérem Karlem Bryndou, sekterým si pořád něco pobaveně šuškali. Nakonecz toho vzešla hra Život před sebou. Příběh vojákazákladní vojenské služby, který na hlídce zaskočilza svého randícího kamaráda. Okolnosti tomuchtěly, že se mu během služby podařilo zastřelitdiverzanta. „Hrdinský“ skutek a s tím spojenépocty a vyznamenání musel na sebe vzít ale ten,který si někde ve křoví užíval se svou milou. Jakvidíte, už tehdy šlo o absurdní zápletku. Při prácina televizním seriálu o samizdatech jsem narazilna takzvané „Šestatřicátníky“. Havel, Kuběna,Topol a další se už od svých patnácti let věnovalipsaní. Vydávali dokonce sešity zvané Rozhovory36. Pokud vím, vycházely v nich také Havlovyrané verše.A tvoje první setkání s jeho dramatickým textem?To by mohly být spojováky k písním v představeníNejlepších rocků paní Hermanové. Šlo o textyhodně politické, na svou dobu dost odvážné, parodujícínapříklad Chruščevovy zásahy do kultury.Tímto představením začala má kulisácká kariéra.Historie zná řadu případů, kdy ta či ona hra, nebodokonce jenom představení, získala zásadní společenskývýznam. Ty jsi byl u zrodu takového případu,případu o to zvláštnějšího, že šlo o ochotnicképředstavení. Je sobota 1. listopadu 1975.V hospodě U Čelikovských v Horních Počernicíchmá světovou premiéru Havlova hra Žebrácká opera.Jak k tomu všemu tenkrát došlo?Jak je všeobecně známo, původně Žebráckouoperu napsal Václav Havel pro pražský Činoherníklub. Husákova normalizace však již tehdypokročila k výraznějším zákazům a omezením.Uvést Havlovu hru uprostřed sedmdesátých letbylo spojeno s velkými existenčními riziky přesto,že neexistoval žádný oficiální zákaz. A tak odjejí realizace Činoherní klub ustoupil. Nakonecjsme se „osiřelé“ hry ujali my, převážně kulisáciz Divadla Na zábradlí. Téměř po roce zkoušeníjsme Havlovu Žebráckou operu uvedli 1. listopadu1975 v divadelním sále hospody U Čelikovskýchv Horních Počernicích. Přitom jsme se distancovaliod jakékoli politizace našeho představenía zdůvodňovali náš zájem o hru pouze její kvalitou.Pokus udělat z ochotnického představení provokaciřízenou severoamerickým imperialismemtak směšně ztroskotal. Po četných výsleších, kteréjsme v Bartolomějské ulici všichni absolvovali,nebylo kulturním institucím doporučeno, aby mnezaměstnávaly. Několik lidí mi tehdy začalo říkatpane režisére. Těžko jsem si na to zvykal. Pro příštíchtřináct let jsem se totiž stal montérem kovovéhotěsnění do oken a dveří.Jak se ke zkoušení Žebrácké opery stavělVáclav Havel?Nejdříve tomu moc nevěřil. Když jsme mu v dubnu1975 na Hrádečku předvedli, jak jsme sezkoušením daleko, začal nás brát vážně. Napsalmi deset stránek připomínek a rad, ale jinak se na

ROZHOVORSTRANA 3zkouškách nijak nepodílel. Na generálku den předpředstavením přijel s Janem Grossmannem. Tentehdy po zkoušce řekl, že máme hru dobře přečtenoua že je nejvyšší čas s ní jít před diváky. Publikumbylo skutečně premiérové. Havel vnímal našepředstavení jako světovou premiéru své hry.FOTO — TOMKI NĚMECKteré hry Václava Havla už jsi inscenoval?Kterou máš nejraději?Během téměř 35 let jsem inscenoval téměř všechnyHavlovy hry. Některé dokonce několikrát.Nejraději mám ty jeho hry, na kterých právěpracujeme. V Divadle Na tahu jsme si dovolili poněkudjiný výklad Havlových „Vaňkovek“ včetněodepisovaného Protestu. Chystáme se na podzimvšechny tři aktovky v jednom večeru předvésttaké pražskému publiku. Nutno podotknout, žepředstavení vznikla ve spolupráci s karlovarskýmDivadlem V patře.Hra Spiklenci, kterou ve tvé úpravě a režii chystáČeský rozhlas 3 – Vltava, má ale v tvorbě VáclavaHavla trochu zvláštní postavení.Spiklence dopsal Václav Havel na jaře roku 1972.Jeho pokus vyrovnat se s událostmi kolem takzvaného Pražského jara v roce 1968 se mu všaknezdál příliš zdařilý. Hru považoval za nedopsanou,zanevřel na ni a nikdy se k jejímu dokončenínevrátil. Proto bylo jistým překvapením, že nakonecsouhlasil s jejím uvedením v Divadle Na tahu,přesto, že hru tehdy evidentně neměl rád a dokoncese jí „pomstil“ tím, že ji nezařadil do prvníhosouborného vydání svých her, které vyšlo záhy posametové revoluci. Možným důvodem Havlovýchrozpaků nad vlastní hrou mohl být nedostatečnýodstup od tragických událostí při psaní hry. S přibývajícímčasem také mohla hra Spiklenci Havlovipřipadat příliš zaujatá proti těm, kteří slovy náměstkaBaláše z Havlovy hry Vyrozumění to myslelidobře, ale dělali špatně. To všechno odneslčas. Neschopnost tehdejších reformátorů překročitsvůj vlastní stín a pokusit se napravit nenapravitelnévlastně vyústila, podobně jako ve hře,k návratu svržených poměrů v zemi. PředstaveníHavlových Spiklenců, které Divadlo Na tahu uvedlo1. listopadu 1992 v Divadle Na zábradlí svémuAndrej Krob a Václav Havel, Hrádeček, 1995obecenstvu, bylo diváky a kritikou dobře přijato.Nakonec vzal svou hru na milost sám autor.Co tvá pověst dvorního režiséra Václava Havla?Být „dvorním“ na Havlově dvoře, na to já prostěnemám povahu a tak tuto nálepku neberu přílišvážně. Václavův dvůr musí být vždy vzorněuklizen, musí v něm vládnout řád, vše musí býtna svém místě, všechno musí mít nějaký smysl.Jinak by snad ani nemohl být prezidentem. Já mámnaopak svůj, ne tak uklizený „dvorek“, který jsemsi se svými přáteli kulisáky před více než třicetilety pořídil a nazval ho Divadlem Na tahu. Dá seříci, že toto amatérské divadlo je desítky let mýmsvobodným prostorem, který není vyhrazen pouzepro Havlovy hry, ale kde si mohu dělat, co se mizachce, a kde nemusí být ani zdaleka tak uklizenojako na Havlově dvoře. Mám z doby svých divadelníchzačátků další oblíbené autory, o které seobčas pokouším. Samuel Beckett, Eugéne Ionesco,Franz Kafka… a z těch současných například můjdlouholetý přítel René Levinský. Pravda je ta, ževšichni výše jmenování mají něco společného.Všichni přemýšlí o tom, jak to vlastně s námi lidmina tomhle světě je. Pravdou také zůstává, že Havlovyhry jsou mi nejbližší. Po svém jim rozumím, posvém je inscenuji. Nejen v Divadle Na tahu.A kdyby sis mohl vybrat hru, bez ohledu na potřebya možnosti toho kterého divadla, měl k dispozicioptimální obsazení a prostor – která byto právě teď byla?Bylo by toho víc. Například Beckettovo Čekánína Godota, Landovského nedozkoušenou hru Protentokrát zbohatneme, Levínského Fysika a jeptišku,Svitákův a Havlův scénický grenóbl Dveře napůdu nebo hra Jerome Lawrence a Roberta Edwinao opičím procesu na začátku minulého stoletív Americe Kdo seje vítr. Kdo ví? Třeba na něněkde a někdy dojde. Tím spíše, že v Divadle Natahu jsme při minimálních podmínkách zvládli užnejeden náročný projekt. Martin Velíšek

SERIÁLSTRANA 4TAJNÝRUKOPISOMEGANa nedělní dopoledne připravuje Literárně-dramatickáredakce stanice Vltava nový desetidílný seriál.Na motivy dvoudílného románu amerického autoraNormana Mailera ho napsal dramatik a novinář JanKolář, který už má na svém kontě dva úspěšné seriálys podobnou tematikou, McEwannova Nevinnéhoa Hostovského Půlnočního pacienta. Také MailerůvDuch děvky nemá nic společného s příběhy lehkýchžen, jak by snad název napovídal, ale týká se jakov předešlých případech špionáže. Tentokrát jdeo dílo skutečně rozlehlé, zachycuje období studenéválky od padesátých do konce osmdesátých let.Přesto, že hlavním hrdinou knihy je jeden z nejzkušenějšícha nejdůležitějších pracovníků CIA, charismatickýHugh Tremont Montague – krycím jménemDěvka – jde zde vlastně o osobité, otevřené a upřímnémemoáry jiného, řadového příslušníka CIA, HarryhoHubbarda. Ten vypráví Děvkův i svůj profesnía osobní příběh na pozadí reálných historickýchudálostí dvacátého století, a proto se zde setkámei se skutečnými postavami, jako je například AllanDulles, William Harvey, E. Howard Hunt nebo JohnF. Kennedy, a octneme se spolu s ním v různých zemíchi světadílech v obtížných krizových situacích.Harry, slušný hoch z dobré rodiny, nastupuje do Firmy(ostatně je zde angažován i jeho otec a jeho pozdějšížena Kittredge) a stává se součástí spletitýchšpionážních her zpravodajských služeb, což dlouhochápe jako určité „ideologické“ poslání, aby nakonecuzavřel svůj vztah s geniálním, prací posedlýma nedostižitelným Montaguem a hodně překvapivěvyřešil i svůj vlastní osud ve Firmě. Svou roli v tomhraje i tajný rukopis Omega…Norman Mailer, který zemřel před dvěma lety,bývá označován za svědomí Ameriky. Často kritizovalamerickou politiku, patřil mezi vehementníodpůrce války ve Vietnamu i v Iráku, sám se pokoušeldvakrát stát starostou New Yorku. I přes svoupolitickou angažovanost byl však především spisovatelemse širokým záběrem (napsal 32 knih, odbiografií až po prózu o přistání člověka na měsíci),který ve svých dílech uplatňoval spolu s TrumanemCapotem a Tomem Wolfem postupy tzv. nového žurnalismu.Dvakrát obdržel Pullitzerovu cenu. Proslavilse už svým prvním románem Nazí a mrtví,zákulisí zpravodajských služeb filozoficky povýšita dát mu až mystický rozměr.V seriálu se objeví řada našich předních hereckýchosobností, kromě jiných Ladislav Frej, JosefSomr, Naďa Konvalinková, Vladimír Dlouhý, MartinŠtěpánek, Ladislav Mrkvička, Blanka Bohdanová,Vladimír Kratina a další. Ústřední role HarryhoHubbarda a Děvky Hugha Montagua ztvárniliJan Hartl a Václav Postránecký. Harryho osudovoulásku Kittredge hraje mladá členka Divadla na VinohradechLucie Štěpánková, Johna F. KennedyhoJan Šťastný a významnou postavu Rusa Masarovavytvořil dokonce režisér a umělecký šéf Dejvickéhodivadla Miroslav Krobot. Už po druhé se s autorskouprací Jana Koláře potkává režisérka MarkétaJahodová.FOTO — ARCHIVBlanka Bohdanováv němž zúročil vlastní válečnou zkušenost z bojův Tichomoří. Spolu Hellerovou Hlavou XXII je považovánza nejlepší válečný román všech dob. Mailerbyl označován za špičkového reportéra, měl nesmírnýpřehled a o tématu nepsal bez důkladnéhostudia materiálu. To se týká také Ducha děvky, kdese objevují i fakta do té doby nedostupná, a prototato jeho autorská fikce působí „reálněji než samydějiny“. Román nemá nic z obvyklých atributů špionážníhožánru, od oblíbených komerčních thrillerůje na hony vzdálený, přesto jde o dílo strhujícía plné napětí. Navíc Mailer dokáže svůj pohled doJan HartlJak se vám s Janem Kolářem spolupracuje?Režírovala jsem už jeho adaptaci románu EgonaHostovského Půlnoční pacient. Stejně jako tehdyani nyní se neobjevily žádné známky nesouladu.Pokud jsem měla v textu nějaké pochybnosti, vždyje pozorně a s pochopením zvažoval a vždy jsmedošli ke kompromisnímu řešení.Jan Kolář je autor, který má velmi přesnoupředstavu o tvaru inscenace, jejím hudebnímvybavení. Hudba není jen stavebním, interpunkčním,emotivním prvkem, ale otvírá dobovou atmosféru,působí i jako dramatický prvek, vytváří

ROK V EVROPĚSTRANA 5kontrasty, ironické posuny. Částskladeb zapůjčil Jan Kolář ze svéhobohatého archivu. Je příjemné, žesvoji představu realizace chápe jakonávrh a rád a se zaujetím o něm diskutuje.Z dialogu s ním vzniká pocitsamozřejmého spoluvytváření a to jevždycky radost.Jaký je váš vztah ke špionážnítematice?Musím přiznat, že špionážní literaturamne nikdy nijak nelákala. Aniv době, kdy jsem četla všechno, comi přišlo pod ruku. O filmech lze řícitotéž. Když o tom dnes přemýšlím,asi mě podvědomě odrazovalo to,že je to oblast lidské činnosti, jejížprazáklad je zrada. Špion je člověkplacený za podvádění.Mailerův Děvka, tento Bůh klamu,jmenuje s lehkou nadsázkoua uštěpačným úsměvem dvě hlavnípodmínky špionáže: totální podezíránívšech a všeho a absolutní cynismus.Jeho „Čarodějův učeň“ Hubbard,mladý idealista, který vidí v práciv CIA každodenní zodpovědnou péčio bezpečnost vlasti, je nepatřičný,odsouzený v tomto hájemství falšek deformaci ducha a nevratné prohře.Tak jsem přečetla Ducha DěvkyNormana Mailera a tak jej inscenuji.Je to hluboce poučená sonda dopráce CIA během 28 let, sahající odskutečných historických fakt k velmipravděpodobné fikci osudů jejíchagentů. Je to obraz praktik jednéze špionážních organizací, jimiž jeprotkaná planeta země. Vždy budemít smysl připomínat lidem hryo moc a majetek, které se pokryteckyschovávají za vlastenecké ideály.A v tomto pojetí špionážní tematikynacházím svoje téma. Jana PaterováGEORGES BERNANOS:LIST EVROPANŮMV cyklu Psáno kurzívou si pod názvemList Evropanům poslechneme na koncizáří třídílný esej francouzského spisovateleGeorgese Bernanose. Jde o úryvekz rozsáhlého souboru textů věnovanýchtéměř beznadějné situaci evropskécivilizace v rozpoutaném válečném pekle.Psáno v listopadu roku 1941. Pořadje zařazen do projektu Rok v Evropě:„Evropané! Evropané! Chtěl bych vámvydat svědectví ve chvíli, kdy ostatní světpřestal ve vás věřit. Je pravda, Evropané,že ten, kdo není zasvěcen do vašich dějina do vašich osudů, nemůže vidět bezhnusu, jak požíráte jedni druhé. Ale já, jáse vás pokouším pochopit. Koneckoncůvás dělí jenom malá řádka století odtěch, kteří byli vašimi otci a které nazývalicísařští úředníci barbary – což znamenalomnohem méně divochy nežlibuřiče, nepřátele zákona. Slovo barbarznělo římským uším asi tak, jak zní dnesuším mnoha lidí slovo revolucionář. Byliopravdu revolucionáři, byli jimi, anižto věděli; zdědili s krví svých bojovýchpředků, tuláckých a plných horoucnosti,jistý cit svobody, který se mohl snadnotakovému římskému prokurátorovi zdátčímsi anarchistickým, neboť to byl spíšepud nežli cit. Co bylo tenkrát slýchatv jejich ubohých chatrčích, podobalose bezpochyby tomu, co je dnes slyšetv leckteré vinárně...“Francouzský romanopisec, esejistaa dramatik Georges Bernanos (1888–1948) dosáhl prvního výrazného úspěchurománem Pod sluncem Satanovým(1926, česky 1928). Jeho patrněnejznámějším dílem je Deník venkovskéhofaráře (1936, česky 1937), příběhprostého venkovského kněze silnévíry. Významnou – a u nás praktickyneznámou – částí Bernanosova dílajsou esejistické knihy (souborně vyšlyve dvou svazcích v gallimardovskéedici Pléiade pod názvem Écrits decombat – Bojové spisy), v nichž odpůli třicátých let 20. století s nesmírnouenergií, jazykovou dovedností a myšlenkovouhloubkou tepal zlořády doby,prosazoval svobodu individua a varovalpřed technicistním přístupem ke světu.K Bernanosovým nejdůležitějším esejistickýmdílům patří Velké hřbitovy vesvitu měsíce, Skandál vyvolaný pravdou,My Francouzi, Pokořené děti,List Angličanům. V prvně jmenovanéknize z roku 1938 autor píše o děsivémprůběhu občanské války ve Španělsku,kterou sledoval na vlastní oči naostrově Malorca. V knize s názvem MyFrancouzi pak Bernanos tvrdě odsuzujeMnichov: „Mnichovský diktátznamená porážku Francie. Není to jennaše hanba. Jakákoliv jiná zem, ať jipokládáme za sebevznešenější, můžebýt dnes či zítra přinucena podrobit sepodmínkám vítěze. Tentokrát se našezem podrobila, ale my, my jsme nepřítelivydali sami sebe. 30. září bylo naElysejských polích slyšet něco, co tamnikdy slyšet nebylo a co už u nás nikdyslyšet nebude: Te Deum zbabělců, kterépřekryje každou Marseillaisu. Bědamalým Francouzům, kteří byli té nocipočati…“ Obsah Bernanosových Bojovýchspisů však není výlučně rozhořčený:autor píše i o hrdinech svých románů,vrací se k pramenům své inspirace,k dětství... V knize Pokořené dětiBernanos píše: „Co záleží na tom, abymé dílo přežilo? Milost, na niž čekám,je, aby znovu ožilo, i když v nějakémjiném století, v jiné době, v jiné zemiv nějaké jiné duši, která o mně nebudenic vědět, která nebude dokonce znátmé jméno. Tisíckrát větší čest je v tomzase ožít, než přežít.“V roce 1938 padesátiletý Bernanosodjíždí po anschlussu Rakouska doexilu. Z Paraguaye odjíždí několik dnípřed Mnichovem v září 38 do Brazílie.Po červnu 1940, kdy nacisté obsadiliFrancii, spisovatel publikoval řadu článků,v nichž podporoval boj za svoboduFrancie a Evropy. Z původně jednohotextu psaného pro irskou Dublin Reviewse posléze stala celá kniha: jde o sedm„listů“, adresovaných Angličanům,Američanům, Evropanům, psaných odprosince 1940 do listopadu 1941. Knihavyšla poprvé souborně v Rio de Janeiroroku 1942, o dva roky později pak v Alžírua v Paříži až v roce 1946.Vybrali jsme pasáž z listopadu 1941,v níž se Bernanos obrací k Evropanům.V Evropě je téměř beznadějná situace– nacistická vojska stojí před Moskvou...Z překladu Jana Čepa připravil PetrTurek. Vyšlo původně v prvním poválečnémčísle časopisu Vyšehrad, ročník I,1945. Rok v Evropě: ve dnech 30. 9. –2. 10., vždy v 10.00 hod.

SERIÁLSTRANA 6HEZKÝ DEN VÁM PŘEJEXAVERO novém rozhlasovém seriálurománuXaver s Janem VedralemPočátkem normalizace začal Československý rozhlasvysílat několikaminutové agitky, které proslulysvojí třídní záští i stupiditou. Do éteru s nimi každéráno vstupoval hlas představující se jménem Xaver.Kdo se pod tímto zlopověstným jménem skrýval?Pod tím jménem byl ukryt muž, který se jmenovalMiroslav Mráz. Dobrodruh a podivná existence.V té době to bylo už jeho druhé angažmá v Československémrozhlasu. Vrátil se na popud tehdejšíhoředitele Bohuslava Chňoupka. Jeho úkolem bylo„vyčistit“ rozhlas od lidí, jejichž občanské postojea činy byly pro komunisty nepřijatelné. V praxi toznamenalo provést první rozsáhlou normalizaci důležitéhomédia. Mrázovy „xaveriády“ tak byly vedlejšímproduktem jeho tehdejšího tvůrčího a politickéhopřetlaku.Bývalý herec a rozhlasový režisér Mráz patřilvšak k té skupině normalizátorů s natolik komplikovanýmiživotopisy a složitým charakterem, žese jich Husákova vláda zase velmi brzy zbavovala.Jejich aktivismus a fanatismus na úrovni padesátýchlet byl pro normalizační pragmatiky neúnosnýi nebezpečný. Navíc výplody jejich ducha veřejnostvnímala jako zdroj nechtěného komična. Mrázovyrozhlasové agitky proto měly opačný účinek, než sijistě přál. Bizarnost, komičnost a nepatřičnost jehominutových proslovů jenom zdůrazňovala ubohostnormalizátorů a posluchači z nich měli legraci.Vznikaly kluby příznivců Xavera a na pánských záchodcíchse pod tehdy oblíbeným nápisem „Servítje vůl“ objevoval dodatek: „Servíte, promiň. Vůl jeXaver!“ I tyto úsměvné události jsou dokladem toho,že propaganda, tak, jak ji dělal Mráz-Xaver, bylauž v té době naprosto neúnosná.Zachovaly se Xaverovy agitky v rozhlasovémarchivu?Ani jediná. Rozhlasový dokumentarista ZdeněkBouček, který o Mrázovi natočil zajímavý dokument,odhadoval, že jich Xaver přitom natočilkolem čtyř set. Normalizátoři po sobě důkladnězametali stopy a až na výjimky byla celá propagandistickátvorba z inkriminovaných let smazána. Nezachovalse ani list z tisíce stránek analýz a rozborů,o nichž Mráz tvrdil, že je tvořil na objednávkuředitele Chňoupka. Vzhledem k tomu, že Mráz bylgrafoman, je pravděpodobné, že je skutečně napsal.Díky Zdeňkovi Boučkovi, který se při svém pátránípo zvukových materiálech obrátil na veřejnost,hlavně na fonoamatéry, máme dnes k dispozicičtyři Xaverovy agitky natočené přímo z vysílání.Nekrácené zazní znovu v připravovaném seriálu.Jak jsi se k téhle obludné postavě z rozhlasovýchdějin dostal a kdy tě napadlo o ní napsat nejenomhru, ale rovnou celý seriál?S Xaverem jsem se nejprve potkal v době svéhodospívání. Samozřejmě jako posluchač rozhlasu.S normalizací jsem měl své problémy. Rodičebyli vyhozeni ze strany a mně byl různě odpírána komplikován přístup ke studiu na střední a pozdějii na vysoké škole. Když jsem později sámv rozhlase působil jako dramaturg v redakci rozhlasovýchher, potkal jsem tam pamětníky, kterýmse normalizačním čistkám podařilo uniknout. Přitomi jejich jména byla napsána v seznamech, nanichž se Mráz patrně také podílel. Ten dokumentse zachoval. Dozvídáme se z něj, jak normalizátořiplánovali čistky v několika vlnách. Nejprve sezaměřili na zpravodajství a publicistiku, ale neuniklijim ani lidé z uměleckých složek. Používali

SERIÁLSTRANA 7různé metody, někoho vyhodili okamžitě, někohoaž za půl roku, když za něj našli náhradu. Profesionalitanově příchozích byla ovšem vedlejší. Mojikolegové, na něž se při tomhle běsnění zapomnělo,Mráze a tu hrůzu, kterou v nich vyvolával, nesliv sobě jako tíživou vzpomínku. Tehdy jsem septal, proč se tito lidé, jejichž práce jsem si vážil,v některých situacích chovají jako oportunisté. Coje zlomilo. A zjistil jsem, že jednou z těch událostíbylo i setkání s Mrázem. Mráz byl bizarní zjev.Mohutná postava, zarostlá tvář. Kulhal. Jeho kráčejícífigura takřka zaplnila rozhlasovou chodbu,do jejíž podlahy bušil svou holí, takže protijdoucípropadal úzkosti, že nemá kam uhnout. Tak si hopamatoval třeba Josef Henke. Na něj navíc ještěMráz hulákal: „Tady přichází revoluční spravedlnost!“Tahle scéna se pro mne stala takovým obrazemtoho, co generaci, která pracovala v rozhlasena konci šedesátých let, postihlo a poznamenalo.Spolehlivé doklady o Mrázově životě téměř neexistovaly,kde všude jsi pátral, než jsi začal psát?To byl delší proces. Začal jsem se Mrázem zabývathlouběji. Dozvěděl jsem, že byl i v kontaktu s mourodinou. Jako herec a dramatik se setkal s mýmotcem, tehdy divadelním režisérem v Realistickémdivadle. Otec dokonce našel korespondenci,kterou s ním Mráz vedl poté, co odmítl režírovatjeho hru. Tu pak stejně Realistické divadlo uvedlo.Zjistil jsem, že jeho působení v rozhlase cobyXavera je vlastně jenom epizodou a nebylo jedinoubizarní událostí, kterých byl jeho život plný.Mluvil jsem s dalšími pamětníky. Ačkoliv Mrázvychází v jejich vzpomínkách pokaždé trochujinak, shodují se v tom, jak poznamenal, poškodil,poničil a deformoval životy mnoha lidí.V době, kdy seriál vznikal, jsem hovořil s jednímpamětníkem, tvým i mým bývalým rozhlasovýmkolegou. Zapochyboval, zda má smysl „o takovémmizerovi“ vůbec psát. Co bys na to odpověděl?Xaver je svým způsobem mýtická postava. S nadsázkoubychom ho mohli dnes vnímat jako konceptuálníhoumělce, který sám sebe koncipovaljako nějaký existenciální objekt, kterým zasahovaldo skutečnosti. Je pozoruhodné, že přese všechnobyl Mráz člověkem jistého talentu a píle, i když tanebyla systematická. Zkoušel to jako herec, spisovatel,dramatik i režisér. Byl však také agent, udavač,politický pracovník a cyklicky se v jeho životěopakovaly pády z kariérních míst, kam se vydrápal.Jednou si za ně mohl sám, podruhé s nímzametla moc, která ho předtím využila. Mrázůvživot je podivný obraz poměrů, které v totalitnímstátě panovaly. Osudy tohoto recyklovatelnéholumpa mnohé o poměrech v totalitním Československuvypovídají. Dospěl jsem k tomu, že mám-linapsat drama o tom, co se s touhle společnostístalo během čtyřiceti let od konce války do dobyvrcholné normalizace, že to lze zachytit právě natomhle obludném člověku s bizarním životem.Svému seriálu jsi dal podtitul rozhlasový román.Co si pod tímto označením má posluchačpředstavit?Seriál se odehrává z větší části v rozhlasu, s nímžbyl Mráz existenčně několikrát propojen. Svýmzpůsobem je to také obraz historie tohoto média.Pokusil jsem se popsat komplexně fenoménrozhlasu. Podtitul odkazuje k mé oblíbené Bulgakovověknize Divadelní román. V hyperbolickékomediální nadsázce jsem se pokusil vyjádřit, copro mne znamená Československý a nyní Českýrozhlas, médium, s nímž jsem již přes třicet letpracovně spjat. Jaké jsou v něm věci krásné a věci,které mne děsí. Jak to vypadá před kulisami a zakulisami. Zamyslel jsem se nad tím, jaká je veřejnoprávníúloha rozhlasu v dnešní době a jakéhlasy v jeho zdech stále znějí. Jedním z těch hlasů,které já tu neustále ve zdech slyším, je hlas Xavera.Vnímám strach, který tu zasel a který se pakprojevoval různou mírou autocenzury. Bohužel toje úkaz, který je tu dodnes do jisté míry živý.Použil jsem slovo román, protože příběh nenístriktně dramaticky vyprávěn. Seriál má kapitoly,jsou v něm části reflexivní, komentáře a samozřejměi části vypjatě dramatické. Využil jsem celouřadu rozhlasových žánrů a vyprávěcích postupů,od reportáže přes literárně-dramatický až po hudebnípořad. Je to zároveň parodie na prostředky,kterými rozhlas pracuje.Nedávno odvysílaná dokumentární série o MiladěHorákové v ČT vyvolala neomalenou reakci komunistů,kteří se dožadovali jejího stažení z programu.Myslíš si, že Xaver má stejnou „provokačnípotenci“ pro osoby s rudou minulostí?Myslím si, že má, i když životní příběhy MiladyHorákové a Miroslava Mráze se vůbec nedají srovnávat.Mráz je samozřejmě česká postava v tomtypickém, groteskním, nehrdinském vidění. MiladaHoráková byla osobnost, která musí dodnesčást tohoto národa iritovat tím, že zastávala jasnéhodnoty a byla konsekventní. Takové postavy tonemají v Čechách nikdy lehké. A neměli to lehkéani tvůrci onoho dokumentu. Já bych byl velmirád, kdyby seriál vzbudil nějaký ohlas, i polemický,i kritický. Kdyby podnítil nějakou diskusi.Velmi bych si to přál; obávám se sice, že rozhlasnemá dnes na veřejnost takový dopad jako televize,ale neztrácím naději, že seriál diskusi vyvolá.A rád bych viděl nějakého vysokého funkcionářekomunistické strany, který by se dneska s Mrázemztotožnil. I když nepochybuji, že v hlavách těchtolidí Xaver chodí mnohem častěji, než v budově naVinohradské třídě. Hynek Pekárek, dramaturg

VÍKENDOVÁ PŘÍLOHASTRANA 8literárníknedlíkza šišku…“ Jan Hus v traktátu tak nastiňuje českoněmeckourivalitu, která se samozřejmě netýká jenautorství vynálezu knedlíku.Ke knedlíku-šišce z hlediska původnosti názvuzaujal stanovisko o šest století později i Pavel Eisnerve své knize o češtině Chrám i tvrz: „...do každé jentrochu lidské kuchyně vnikne plným právem hromadacizích slov a jmen zcela nezbytných. Purismusv kuchyňském názvosloví je vždy neklamnýmindexem, že se v té zemi nejí, nýbrž že se v ní jenzpůsobem lidských tvorů nedůstojným ukájí hlad…Ostatně, cizí jméno sem, cizí jméno tam – mnohýani neví, že ten jeho českočeský knedlík je pustýgermanismus a že bychom mu měli říkat šiška.“Slovo knedlík je tedy německého původu, alezase tak jednoduché to není. V podunajské metropoliněmecky mluvící Vídeňané kdysi užívali proKloss nebo Knödel i tvar Knedlik, neboť byli přesvědčení,že slovo je českého původu, snad prý proto,že dobré knedlíky jsou jen české.Autor knihy Česko: návod k použití, Jiří Gruša,se při putování po Nepomucku věnuje nejen místnímurodákovi, světci Janu Nepomuckému: „Osudať si řádí a vře! Ať se vaří jako slaná voda, do kteréČech hází svoje knedlíky. Však se nerozbřednou,nic je nerozmělní, nezmůže je chaos par. Jen je zakulatí,nadme, nafoukne, jenom začnou klouzat, vláčné,úlisné, schopné odolávat vřavě elementu.Kulatost a kluzkost našich knedlíků, to je odkazčeské dovednosti. Každý jednou chytal tuto amébu,každý z nás se cvičil v jejich výlovu a lovu. V jejichkrocení na hladkém linoleu, když vyklouzly a vyjste je chtěli chytit. Nebo jste je krájeli na prkýnku.Knedlík kouřil – knedlík dýmal, Golem z krupice,ale ukrotit se dal vždy po zápase.“Jistě, knedlík-Golem má své místo v české kuchyninezpochybnitelně zajištěno, ale o solidní postaveníve společnosti musí tvrdě bojovat, i v literárnímsvětě se musí snažit, přičemž už teď můžemepřipustit, že ovocné knedlíky, zejména švestkové,trumfují na stránkách knih knedlíky houskovéi bramborové.Listujeme-li v české literatuře,brzy získáme dojem, že knedlíks námi pobývá odjakživa.Nebo my s ním.Knedlík sice nenajdeme v nejstarších pověstechčeských, ale skutečnost, že Mistr Jan Hus knedlíkzmiňuje v jednom svém traktátu jako samozřejmouvěc, nás opravňuje k jistotě o dlouhověkostiknedlíku: „Též nynie hodni by byli mrskánie Pražanéa jiní Čechové, jenž mluvie odpoly česky a odpolyněmecky, řiekajíc tobolka za tobołka, liko załyko, hantuch za ubrusec, šorc za zástěrku, knedlíkSINALÝ KNEDLÍK V ČECHÁCH VERSUSÚCTYHODNÝ KNEDLÍK V NĚMECKUMalíř Kamil Lhoták v jednom rozhlasovém vystoupenívyprávěl o tom, jak každý člověk potřebujek životu umění a krásu. Žít bez umění jen s přízemnímknedlíkem nelze. Americký germanistaPeter Demetz, narozený v Praze, popisoval kuchynisvých předků z otcovy strany. Jeho babička žijícív Praze ještě vařila ladinská jídla. Demetz o nichmluvil s despektem: jsou těžká a bez fantazie. Ladinimají knedlíkovou kuchyni, dodal.Knedlík je u nás symbolem měšťáckého životníhostylu a na příkladu Petera Demetze vidíme, žek zaujímání rezervovaného postoje ke knedlíkůmnejspíše stačí původ z Prahy. Knedlíky mají v českéliteratuře své hvězdné chvíle i trapné pády. V našíúvaze se dostaneme ke knedlíkové apoteóze JanaNerudy. O knedlíkovém ponížení se dovíme v knizeEvy Vrchlické v pasáži, ve které básník Jaroslav

VÍKENDOVÁ PŘÍLOHASTRANA 9Jaromír Dušek z šumavského penzionu U Dušků připravuje své proslulé „drbáky”. Tajemství šéfkuchaře: každý knedlíček se obalív solamylu.Vrchlický vzpomíná na pobyt v semináři a popisujeho s nasazením E. A. Poea z období Zánikudomu Usherů: „Nešťastní hoši v klerikách jedli jenjednou za týden, a to v neděli kůrku z buchty; takůrka, mastná, pocukrovaná a dozlatova vypečená,byla prý znamenitá; ale ostatek nebylo možná nežzahodit; po celý týden se plavalo v připálených polévkácha omáčkách, které zlověstně bublaly a vydávalydech zavilého močálu a maskovaly zsinalostknedlíků, těžkých jako hlava mrtvoly.“Český čtenář by očekával, že zsinalý knedlíktěžký jako hlava mrtvoly mu naservíruje zmíněnýPoe nebo třeba německý expresionista. Omyl.V Německu, zejména v Bavorsku si knedlík vydobylúctyhodné postavení. Tam se za knedlíky nestydí,určitě je nepovažují za symbol něčeho pokleslého,k čemu by se slušný člověk neměl ani hlásit.FOTO — TEREZA KONRÁDOVÁKNEDLÍK, HUSITÉ A RUKOPISYV 19. století se dva básníci, Linda s Hankou, rozhodlidoplnit chybějící články českých dějin. DějeRukopisů královédvorského a zelenohorskéhozaplnili hrdiny a hrdinkami, kteří se utkávají občasmezi sebou, ale hlavně s Němci. Nemysleme si,že vymýšlení hrdinných příběhů, které se nestaly,je jen naší doménou. V bavorském Deggendorfu vestejném století, ve kterém Hanka s Lindou pracovalina Rukopisech, „vymýšleli“ hrdinské kouskytakříkajíc regionálního charakteru. Do rolí směšnýchpostav obsadili naše krajany. Můžeme se jendomnívat, jestli tak nereagovali na naše Rukopisy.České obrozenské snahy žádné nadšení v Deggendorfurozhodně nevyvolávaly.Ve středověku bylo bavorské město obléhánoČechy. O době i průběhu obléhání existuje řadalegend. Největší oblibě se těší pověst, která líčíobléhání města husity. Deggendorfané se ukryli zahradbami. Husité je chtěli vyhladovět. Jenže když sehusitští zvědové drápali na hradby, aby se pokochalipohledem na hlady umírající obránce, místní ženyna ně zaútočily knedlíky. Čeští zvědové nejenžeutekli od hradeb, ale schlíple sbalili obležení. Město,které se brání vrháním knedlíků, přece nemůžebýt vyhladovělé. A může být něco potupnějšího, nežúprk z bitvy poté, co na vás ženská hodí knedlík?A zejména pro nás, Čechy, je to potupa velká. Vojsko,které zažene jeden nebo i více dobře nebo hůřemířených knedlíků, si určitě nezaslouží obdiv.Socha ženy vrhající knedlíky proti nepříteli (nejdeo sousoší, prchajícího nepřítele si musíme jenpředstavovat) se stala významným symbolem města.Na pohlednici ze začátku 20. století, vystavenév deggendorfském muzeu, od hradeb města překotněprchá oddíl husitů, který vede sám Přemysl (!),na pohlednici není uvedeno, jestli jde o Oráče nebonějakého jiného Přemyslovce.NADPŘIROZENÉ KNEDLÍKYV průběhu výprav za knedlíky do české literaturyjsem si všiml jedné zvláštní věci. Knedlíky obvyklepokládané za symbol života bez duchovníhovzletu poměrně často přicházejí na scénu v nečekanýchsituacích, pro knedlíky tedy. Literárníknedlíci se zjevují ve snech, mají co do činěnís nadpřirozenými silami, náboženskými předměty.Úryvek z Haškovy povídky Vzpoura trestanceŠejby je toho dokladem. Trestanec Šejba ministrujeve vězeňské kapli. Za odměnu dostává knedlík.Vedení věznice si ale jednoho dne řekne, že musíšetřit a Šejbovo ministrování už nehodlá odměňovatknedlíkem. Šejba se vzbouří. O vítězství musíbojovat. Chtějí ho vyhladovět. „Zamhouřil oči a vidělknedlík. Usnul. Zdálo se mu, že seděl v kostele.U oltáře posluhoval ministrant v bílé komži a tenministrant měl místo hlavy knedlík. Při obětováníměl už dva knedlíky a před posledním evangeliemtři. Najednou se začly ty knedlíkové hlavy kutálet,až se zakutálely k němu. Vedle něho seděl správcetrestnice, maje okovy na nohou a rukou. Prosil probohao jeden knedlík.“Také v pointě jedné groteskní situace románuObsluhoval jsem anglického krále Bohumila Hrabalaknedlík duchovně povýší. „Po pádu pinglaKarla se knedlíky z talíře a posléze z tácu svezouna klín jednoho významného hosta a jeden knedlíkse mu posadil na hlavě jako čepička, jak jarmulka,jak ji nosil rabín, jak kvadrátek velebný pán…“„ŠVESTKOVÝ KNEDLÍK MILUJU. JE TOMŮJ JÍDELNÍ IDEÁL“ (JAN NERUDA)Ovocné knedlíky, zejména ty švestkové, berou češtíspisovatelé na milost. Pokud se v českých písničkách

VÍKENDOVÁ PŘÍLOHASTRANA 10objevují knedlíky, pak to jsou nejčastějišvestkové. Dokonce Prezident Zakladatelsi na ně potrpěl.Labužníkem a výtečným znalcemčeské kuchyně byl Ignát Hermann –knedlíky nemohou chybět v jeho kdysitak oblíbeném čtení o životě pražskéměšťanské rodiny. Asi nejpůvabnějšíknedlíková pasáž pochází z pera JanaNerudy. Jestliže houskové knedlíkyněkdy evokují Golema nebo kukly nočníchmotýlů (viz další text), pak asociacevyvolané švestkovými knedlíky vefantazii Nerudy můžeme směle označitza erotické. Něžně erotické.„Panenky! Vskutku myslím, žešvestkový knedlík je co do svého roduženská. Že náleží k slabému, ale krásnémupohlaví. Ty jeho měkké, obléformy! Ta pikantnost! Ta okolnost, žeteprv pak je člověku zcela dobrý, kdyžmu dá člověk trošičku cukru! Ten starostlivě,samolibě upravený zevnějšek!...Ta měkkost a hladkost, a přecezase přitom příjemná těsta odpíravost– ta vábná líc – ta lahoda – ta vůně –Píšu a sbíhá se mi v ústech.“Tvarování knedlíků – to je výtvarná tvorba! Chce to šikovné ruce.Z 15 housek, 2 kg brambor a 6 vajec vzniklo 22 výstavních kousků! Teď už jen nakrájet na plátkya servírovat s vepřovým a zelím!KNEDLÍK A KUKLAPřed časem jsem napsal román o německypíšícím básníkovi z Kyjova HugoSonnenscheinovi-Sonkovi. V knizejsem jednu pasáž věnoval příjezduslavného francouzského sochařeAugusta Rodina do Prahy. „Odvážejího do hotelu Central v Hybernskéulici…V hospodě mu přeloží jídelnílístek. Nemůže se rozhodnout. Ať sivšichni objednají. On se nechá inspirovatjídly, která číšníci přinesou.Nejvíc ho zaujmou knedlíky se zelíma uzeným. Ochutná kousíček. Dlouhopřevaluje sousto v ústech. Opatrněho polkne. Potlesk hostů a personálu…Sochař se usmívá, ale nevyjadřujese, jestli mu chutnalo. Další nabídkuodmítá. Nechá si popsat přípravuknedlíku. Jde se do kuchyně podívatna těsto. Znovu si prohlíží hotovýknedlík na talíři. Něco takového ještěnikdy neviděl. Vypadá to jako rozřezanákukla můry. Rodin napichujesousedův knedlík na svou vidličkua drží řeč: Sochař hledá krásu všude,nové umění se nesmí bát žádné krásy.Knedlík představuje jakousi matečnímaterii, ze které v budoucnu vzniknenové jídlo. To se pak objeví na jídelníchlístcích všech dobrých restauracípo celém světě. Zatím je knedlíkFOTO — TEREZA KONRÁDOVÁjako Golem bez šému. Jako etruskéumění před Římany. Jako Akropolepřed příchodem Řeků. Jako sen umělcepřed básní.“V Praze Rodina provázel malířAlfons Mucha. „Největší lahůdkoupro Alfonse Muchu byly švestkovéknedlíky se švestkami z ivančickýchNových hor pod Jakubem… Takovépařížští kuchaři neuměli. Někdy si jeMucha s Luďkem Maroldem připravovalisami, mák však v Paříži sháněli ponáprstcích v lékárnách, protože máktam jako potravinu neznali.“RÁJ NA KNEDLÍKYMalíře Kamila Lhotáka jsem vylíčiljako nepřítele knedlíků. Ale Lhotákůvvztah ke knedlíkům byl ambivalentní,svědčí o tom jeho litografiez roku 1957 Muž se švestkovýmiknedlíky. Lhotákova muže rozhodněnemůžeme považovat za přízemníhotvora, jehož intelektuální obzor neprodyšněuzavírají knedlíky.Když se chcete mít blaze, tak podlelidových rčení shromážděných JaroslavemZaorálkem musíme Míti někde rájna knedlíky a blaženost na koláče. Takénálezy ve snáři knedlíkové fandy určitěpotěší: Knedlíky houskové viděti –dobrá kuchařka do domu. Z úvahy o literárníchknedlících nutně vyplývá, ževýklad snu týkajícího se švestkovýchknedlíků musí být ještě optimističtějšínež rozbor snu o houskovém knedlíku:Knedlíky švestkové viděti – dobrá náladaz peněz. Jiří Kamen Víkendová příloha stanice Vltavana knedlíkové téma (12. 9. 2009)a k výstavě v Chebském krajskémmuzeu Knedlík – Kloss – Knödelaneb Knedlíkové nebe (28. 8. 2009až 11. 1. 2010)

STRÁNKY NA DOBROU NOCSTRANA 11ROBERT CHALLEDeník z cesty do východní IndieRobert Challe zemřel v lednu 1721v Chartres, kde žil ve vyhnanství posvém vyhoštění z Paříže. Proč začínámjeho úmrtím? Z prostého důvodu– nedlouho po jeho smrti, v březnu1721, vyšel knižně a anonymně,jak bylo u Challa obvyklé, jeho Deníksepsaný na cestě do východní Indie.Ovšem rukopis textu, který v dohlednédobě vyjde česky a z něhož posluchačiuslyší několik úryvků, kteréve zkratce zachycují celou cestu, senašel teprve koncem 20. století v Bavorskéstátní knihovně v Mnichově.Challe se narodil 17. února 1659jako syn pařížského měšťana JeanaChalla a jeho druhé ženy SimoneRaymondové. V šestnácti letech složilúspěšně závěrečné zkoušky na lyceu,pak studoval práva, i když z některýchjeho poznámek lze soudit, žedosáhl nižšího svěcení. Pak se v roce1677 účastnil flanderského tažení,což naznačuje, že prodělal výcvik vevojenské akademii. Jeho vojenskoukariéru však ukončila mírová smlouva.Pak pokračoval ve studiu práv,stal se kancelistou u advokáta a posložení závěrečných zkoušek „advokátemv Parlamentu“, jak se sám označoval.Jeho život byl i nadále pestrý.Začal pracovat – z části i jako podílník– pro Společnost pobřežního rybařenív Akadii, v tzv. Nové Francii,tedy v Kanadě; jeho opakované pobyty,během nichž mimo jiné podniklpro Společnost i cestu do Quebeku,a to pěšky přes hory pouze v doprovodujednoho Indiána, však neskončilypředpokládaným obchodnímúspěchem – angličtí bukanýři z NovéAnglie na francouzské osadníky opakovaněútočili, mnohé zajali a jejichosady a zařízení plenili. Challe přišelo všechno – o peníze i o kožešiny, předevšímbobří, které hodlal ve Franciivýhodně zpeněžit. Po zatčení v Bostonuse pak vrátil přes Anglii domů.Jeho další osudy jsou poněkud nepřehledné.Dostal se patrně do konfliktuse zákonem, snad pro své názorya také kvůli souboji. Po otcově smrti,který zemřel 1. května 1681, měl i problémys vlastní rodinou, které souviselys dělením několika pozůstalostí. Nakonecmu jeho strýc z matčiny stranyPierre Raymond pomohl získat místolodního písaře, tzv. écrivain du Roi,na jedné z lodí eskadry, která v únoru1690 vyplula do východní Indie. DoFrancie se vrátila v srpnu 1691. Úkolemeskadry o šesti lodích bylo nejenobnovit obchodní styky s Indií, aleposílit francouzský vliv nejen v Asii,který utrpěl mimo jiné i státním převratemv Siamu, při němž byl sesazenFrancii a křesťanům přátelsky nakloněnýkrál, ale i na Antilách, kde neustáledocházelo k ozbrojeným střetůms Angličany. Méně veřejně proklamovanýmzáměrem eskadry bylo pokusitse zajmout – a vyplenit – co nejvícanglických a holandských lodí. Tedyjakési státní pirátství, ovšem omezenéna lodi nepřátelských zemí. Tomu odpovídaloi složení eskadry – na všechlodích byly totiž nejen obvyklé posádky,ale i vojáci a odpovídající výzbroj– tedy děla, ručnice a pod.Lodní písař neměl pouze na starostilodní deník: byl odpovědný i zaběžné zásobování, dále plnil i povinnostinotáře jako spisování závětí,pořizoval inventář majetku osob, kteréběhem cesty zemřely atd. Challesi vedl i osobní deník, který je snadidentický s deníkem, který byl určenjeho strýci.Mimo líčení vlastní plavby a poměrůna lodi je deník plný zajímavýchpostřehů o navštívených zemích,o tamní přírodě, obyvatelích, jejichzvycích, náboženství a podobně. Challebyl, jak ve svém Deníku opakovanězdůrazňuje, dobrý katolík. Nikolivvšak zaslepený a nekritický, naopak,jeho Svízele s náboženstvím předloženépáteru Malebranche dosvědčují jehohluboce kritický vztah k Církvi, odklonod katolické ortodoxie a příklonk přírodnímu náboženství a deismu.Vraťme se ale k jeho Deníku. Challenezapře budoucího spisovatele, jeholíčení je vždy živé, nikdy pedantskynudné, nechce poučovat, zachycujesvé dojmy a poznatky. Některéjeho názory jsou pro nás úsměvné– proč jsou vysoké hory i v horkýchkrajích zasněžené, kurděje pokládáza nakažlivou chorobu, i když zároveňupozorňuje na léčivé vlastnostiněkterých rostlin, které lodní felčařina ostrovech sbírají.Jak by si asi Challe připadal dnes,kdy by onu cestu mohl absolvovat,i s několikerým mezipřistáním, za24 hodin? Ale kde by pak bylo dobrodružství,ta nedílná součást veškeréhocestování v 17. století? A to nemuseloani jít o plavbu do východní Indies návratem přes Antily. Dagmar Steinová Stránky na dobrou noc: od 27. 9.vždy ve 23.00 hod

PSÁNO KURZÍVOUSTRANA 12JOSEFVAŠICASvatý Václav v památkách církevněslovanskýchKatolický kněz, teolog a literární historik,profesor staroslověnského překladuPísma sv. a slovanské liturgieJosef Vašica (30. 8. 1884 Štítina veSlezsku – 11. 4. 1968 Praha) vystudovalgymnázium v Opavě, poté se rozhodlpro kněžskou dráhu. Bohoslovízačal studovat v Olomouci, vážil sizde například Aloise Musila, profesoraStarého zákona, arabisty, archeologaa cestovatele. Vašica se seznámili se staroříšským překladatelema vydavatelem Josefem Florianem.Po skončení studií v roce 1906 začalVašica působit na kroměřížském arcibiskupskémgymnáziu. Začal zde rozvíjeti vědeckou činnost, v roce 1907již studoval i na vídeňské univerzitě,kde se zaměřil na studium jazyků(staroslověnština, čeština, ruština, latina,řečtina).Literární historik Antonín Škarkapozději (1949) o přístupu ojediněléhobadatele napsal: „Ve Vašicově snazepochopit dějinné epochy, jejich pracovníkya výtvory, je víc nežli pouháestetická záliba zaníceného objevitelea vykladače literárních a uměleckýchhodnot, dokonce víc nežli pošetiléochutnávání literárního labužníka,víc nežli pouhý dar a smysl, kterýostatně Vašica opravdu má, odkrývata postihovat literární a kulturní tradicea souvislosti, plynulý tok přítomnostia minulosti, mezi nimiž neníhranic, víc nežli vědomí, že vývoja růst výtvorů lidského ducha je takéurčován zvláštními a odchylnýmipodmínkami dobovými v jejich plnéšíři a spletitosti i nepostižitelnosti,víc nežli záliba a radost vyzkoušetnejrozmanitější poučky a metodya teorie vědeckého zkoumání, ačkolivi o těch je Vašica poučen a používájich.Vyciťuji v tom všem předevšímpalčivou žízeň po absolutní spravedlnosti,něco z moci svěřované Bohemzpovědníkovi, který má nejenprávo, nýbrž přímo povinnost zkoumata soudit Jeho jménem a na Jehomístě. Touha po zadostiučinění a poprávu a spravedlnosti, které se musíkonečně dostat také minulým literárnímgeneracím, ať s nimi jinak osobněsouhlasíme nebo jimi opovrhujeme, jevůdčím motivem Všech Vašicovýchprací (...). Proto vším tím Vašicovýmúsilím proniká stále charakteristickégesto konání spravedlnosti, zasedáník soudu, před nějž jsou povolávánisvědkové ze všech stran, straničtíi nestranní, neboť jde o poznání pravdya o zjednání práva.“Vídeňská filologická studia završilobhajobou disertační práce Olomouckýevangeliář, jeho jazyk a původ. Ponávratu do Kroměříže působil opět nagymnáziu. V roce 1919 se habilitovala přešel na olomouckou bohosloveckoufakultu na stolici staroslověnskéhojazyka a literatury, kde působil nejprvejako mimořádný (1921) a pozdějiřádný (1928) profesor do roku 1937,kdy odešel přednášet na bohosloví doPrahy.V roce 1950 nepřešel na nově organizovanoubohosloveckou fakultuv Praze, ale rozhodl se pro soukromouvědeckou práci. Zemřel roku 1968.Odborně se zabýval staroslověnskýmjazykem a literaturou, vývojem staročeskéhopřekladu biblického textu,staročeskými památkami, barokní literaturou,slovanskými jazyky a literaturami,překládal, působil jako editora organizátor. Přispíval do řady periodik(Rozmach, Archa, Akord, Řád,Slezský sborník aj.). Vedle edic a studiívydal dvě rozsáhlé syntetické práce:České literární baroko (1938, reed.1995) a Literární památky epochy velkomoravské(1966, reed. 1996).Sv. Václav je ve Vašicově líčenívelkou osobností evropských dějin:„Sv. Václav se pokládá za světce typickyzápadního. A vskutku, všecko jehoúsilí vladařské směřovalo k tomu, abypřičlenil českou zemi k rodině evropskýchnárodů, spojených duchovněspolečnou myšlenkou obecné církve.Jakou oddaností lnul k papežskémustolci, vysvítá dosti jasně ze slov jednéz nejstarších legend, že, pro láskuboží chtěl zanechati panování a odebratise do Říma, aby jej papež odělrouchem mnišským.‘ Latinští kněží,kteří se k němu pro jeho známouštědrost odevšad sbíhali z Bavor, zeŠvábska a z jiných krajů, rozšířili brzypo jeho tragickém skonu jeho úctua slávu jeho zázraků po celém katolickémsvětě.“Stať Svatý Václav v památkáchcírkevněslovanských vyšla původněv časopise Hlídka, r. 46, 1929. Přetiskv knize Josef Vašica – Eseje a studie zestarší české literatury (Tilia, Opava –Šenov u Ostravy 2001). Dvoudílnoustudii českého literárního historikapřipravil Petr Turek. Psáno kurzívou: 28. a 29. 9.,vždy v 10.00 hod.

VÝROČÍSTRANA 13FRANTIŠEKBENDAOd tkalcovského stavu na dvůr pruského králeLetošní jubileum 300. výročí narozeníFrantiška Bendy (1709–1786)je možno chápat v jistém smyslu jakočesko-německou záležitost. Česképrostředí tomuto umělci poskytloprvní hudební zážitky, v Čecháchzískal základy svého neobyčejnéhohouslového umění, od svého 24.roku však byl umělecky formovánv Německu u pruského královskéhodvora tamními znamenitými hudebníkya múzickým králem BedřichemVelikým (Fridrichem II.), který mubyl velkorysým zaměstnavatelema ochráncem.Malý Benda chodil už osmiletýs otcem hrávat do hostinců – postupemčasu i se svými třemi bratry –a taneční hudba mu podle vlastníchslov pomáhala formovat dobré rytmickécítění. V té době získal solidnízáklady houslové hry a zpěvu, v devítiletech se stal choristou v benediktinskémklášteře u sv. Mikuláše naStarém městě.Během dětství a mládí vystřídalněkolik působišť, přičemž neváhalvolit útěk, cítil-li se svázán. Tak se dostalk jezuitům do chlapeckého sboruv Drážďanech, po návratu se v Praze jakoaltista zúčastnil obou slavnostníchpředstavení – Fuxovy opery Costanzae fortezza a Zelenkovy Sub olea pacispři příležitosti korunovace KarlaVI. roku 1723. Následující léta prožilv různých službách ve Vídni a mimojiné i v královské kapele ve Varšavě.V Polsku se dvacetiletý rozhodl konvertovatk protestantství. Když roku1733 zemřel král August I. Silný, odcestovalBenda nejprve do Drážďan,kde se oficiálně přihlásil k nové vířea po letech se setkal s rodiči, kteří semza ním přijeli. Po různých nesnázíchv panských službách nyní považovalza nejdůležitější vyvázat se z poddanství,což v několika týdnech učinil.Na jaře 1733 navštívil naposledyČechy. Za svou svobodu zaplatil200 zlatých a prostřednictvím JohannaJoachima Quantze, který bylučitelem flétny pruského následníkatrůnu (od 1740 krále Bedřicha Velikého)byl pozván na princovo sídlodo Ruppinu. Tam se mu 17. dubna1733 představil. Téhož dne večer pospolečné produkci byl přijat do jehoslužeb, nejprve jako primista, pozdějijako koncertní mistr.Již tento fakt předznamenává zcelaneobvyklý vztah dvou osobností– tkalcova syna a krále, kteří se naumělecké půdě setkali jako sobě rovnívirtuosové. „Není pro mne malousatisfakcí, že jsem měl milost být veslužbách tohoto vpravdě velikéhoFridricha a doprovázel po třicetiletína deset tisíc flétnových produkcí JehoVeličenstva“ – píše Benda v autobiografiiz roku 1763.Když se v době válečného taženíroku 1741 v Čechách král zdržovalblízko bydliště rodiny Bendových,dal si představit jejich nejmladšíhosyna. Poručil mu odcestovat do Pruskajako dalšímu budoucímu členusvé kapely; František Benda se chopilpříležitosti a požádal, aby bylo umožněnovycestování celé rodině. To králihned zařídil na své náklady; úlohuhrála asi i okolnost, že šlo o jeho v Čecháchšikanované souvěrce. Tak bylpoložen základ ke svobodě a blahobytucelého rodu. Mnoho jeho členů sestalo významnými hudebníky – hlavněhouslisty. Mladší Jiří Antonín dokoncev budoucnu proslulostí bratrapředstihl, neboť se stal tvůrcem prvníchživotaschopných melodramů.Františkův syn Karel byl považovánza stylově nejbližšího pokračovateleotcova v citovém přednesu adagia:„Vielleicht der beste Adagiospieler,denn der Geist seines Vaters ruht aufihm“, jak praví hudební almanachna rok 1782, vydaný pravděpodobněBendovým zetěm Reichardtem.František Benda vešel do dějin jakozakladatel tzv. „berlínské houslovéškoly“. Měl několik desítek žáků, kterécvičil mimo jiné i pomocí vlastníchpedagogických skladeb, capriccií. Jehodíla, psaná v době stylových proměnod baroka ke klasicismu, se vyznačujíspíše slohovými znaky baroka.Těžiště Bendovy tvorby je logickyv oblasti sólové a komorní, nechybív ní však ani sinfonie a houslové koncerty,konzultované s mladším z bratrůGraunových, Karlem, s nímž Bendupojilo dlouholeté přátelství. Základnímpramenem k poznání jeho životazůstává autobiografie z roku 1763,která nám umělce ukazuje z nejkrásnějšíchstránek jako člověka skromného,zbožného, odvážného i plnéhodětsky nevinného „haydnovského“humoru. Hudební tradice ctihodnérozvětvené rodiny se udržela až dodnešních dob. Olga Zuckerová

VÝROČÍSTRANA 14FRANZ XAVER RICHTERPO 300 LETECHDílo tohoto letošního jubilantasice není obecně známým kulturnímstatkem, ale pro ty, kdo svůjživot znásobili setkáváním s uměleckouhudbou, je nesporným„pojmem“.Český i evropský klasicismus by bez něj byl citelněchudší. Už proto, že patřil mezi nejkultivovanějšískladatele své doby a představoval tak tvůrčí typ, jakýchv české hudbě nebylo nazbyt.Podle tradice se narodil v Holešově, ale v tamějšíchmatrikách se zápis o jeho narození nenašel.Teprve roku 1991 byl Jiřím Sehnalem v archivníchmateriálech z 20. let 18. století vystopován věkemodpovídající student „Franciscus Richter MoravusHoleschoviensis, Altista et Instrumentista“. Je nanejvýšpravděpodobné, že se tento zápis týká mladýchlet námi ctěného F. X. Richtera, který tudíž bylsynem „Matieje Rychtra“, jenž byl v jedné dobovéškolní matrice zapsán jako „vojak zamku w Holešovie“.Z těchto i z dalších historických dokladůvyplývá, že město Holešov se k proslavenému skladateliFranzi Xaveru Richtrovi (1. 12. 1709 – 13. 9.1789) hlásí právem, právem je v něm umístěna jehobusta od Jana Habarty a jedno náměstí právemnese jeho jméno. Dosud postrádaný matriční zápiso jeho narození není žádnou pohromou ani zcelanezvyklou skutečností, neboť matriční zápisy tohoči onoho druhu chybí u řady velkých hudebníků18., ba i 19. století. Například u Richtrova mladšíhoskladatelského vrstevníka Glucka jsou jeho předkovéznámi jen v otcovské linii, žijící a působící většinouv Čechách, protože ledabylý farář ve falckémWeidenwangu se neobtěžoval zapsat do matriky taképříjmení jeho matky. A protože tam nezapsal aniobec, z které otec Alexander Gluck své novorozeněke křtu přinesl, je dnes obec Erasbach uváděna jakorodiště slavného skladatele Glucka jen na základědedukce…Majíce tuto specifickou problematiku na pamětinemáme důvod zpochybňovat poznatek, že matričnímizápisy doložený student gymnasia při jezuitskékoleji v Uherském Hradišti „Franciscus RichterMoravus Holeschoviensis, Altista et Instrumentista“a proslulý skladatel, houslista, pěvec-basista,pedagog a hudební teoretik Franz Xaver Richter(1. 12. 1709 Holešov /?/ – 13. 9. 1789 Štrasburk) jsoujednou a touž osobou. V Uherském Hradišti Richterstudoval a jako seminarista hrál a zpíval na kůruv letech 1722–27. Co se s ním dálo v dalších desetiletech lze spíše jen odhadovat. Jeho uvažovanásoučinnost s holešovskou zámeckou kapelou mladéhohraběte Franze Antona Rottala (1717–1762),která existovala až od roku 1731, mohla být nanejvýšjen epizodická. Zato z předmluvy k Richtrovupozdějšímu spisu Harmonische Belehrungen víme,že ho jeho hudební zájmy zavedly na čas i do Itálie.Další zatím nepotvrzenou dedukcí je, že – jakopozději znamenitý kontrapunktik – čerpal poučeníi u J. J. Fuxe ve Vídni.Od roku 1736 už se zase s Richtrovou biografiípohybujeme v lépe zmapovaném terénu. V tom roceje doloženo jeho působení jako zpěváka-basisty veslužbách württemberského vévodského dvora (Stuttgart,Ludwigsburg) a o rok později začala jeho prvnívýznamná kapitola kapelnická. Na základě doporučenírakovnického rodáka Ignáce Kalouska (Klauska) hopředstavený benediktinského opatství v bavorskémEttalu povolal osobním dopisem do funkce ředitelejejich hudby. Nemohl mu sice nabídnout vyšší platnež měl jeho předchůdce, ale zaručil mu vyšší „distinkce“,to jest že bude sedat „u stolu pánů kavalírů“atd. Richtrovo dvoudílné latinské velikonoční oratorium,jemuž se od jeho novodobé premiéry k oslavědokončení restaurace klášterní basiliky v říjnu 1968říká Ettaler Oratorium, je jeho největší dochovanouskladbou z oněch let. Vykazuje prvky dramatické,meditativní i didaktické, má rozsáhlé recitativy a árieKrista, Anděla, Hříšníka, Spravedlivého ad., oba dílykončí sborem.I z Ettalu Richter po čase odešel za lepším existenčnímuplatněním. V dubnu 1740 nastoupil jakovicekapelník do služeb knížete-opata v Kemptenu(Allgäu), kde se pak roku 1743 oženil s Annou JosefouMotzovou. Tam složil nejen ceněné Te Deum,ale i 12 symfonií pro smyčce, které byly 1744 vydányv Paříži tiskem, což k němu možná obrátilo pozornostfrankofonního falckého kurfiřta Karla Theodora,do jehož kapely v Mannheimu v roce 1747přešel. Lze se domnívat, že ho do Mannheimu přilákalydvě skutečnosti: a) pro hudbu tam byly vytvořenymimořádně příznivé podmínky včetně vyššíchplatů než byly jinde, b) mezi hudebníky byla řadaRichtrových krajanů. V čele smyčcové skupiny kurfiřtovapočetného orchestru (36 hráčů!) stál „Concert-MeisterBohemus“ Jan Václav Stamic, kterýRichtrovi nepochybně v mnoha směrech imponoval,o čemž svědčí i to, že ho v únoru 1750 požádal,aby se stal kmotrem jeho syna Jana Václava.Richter však v Mannheimu původně nastoupiljako zpěvák-basista, ovšem nejen na kostelním kůrujako dosud, ale i v opeře (1749 zpíval např. v GaluppihoL’Olimpiade). Pak však po léta zasedal v orchestruk partu 2. houslí, komponoval – a vyjížděl naumělecká turné. Jsou doklady o jeho pobytech nejenv různých zemích Německa, ale i ve Francii, Nizozemía dokonce i v Anglii, kde jeho symfonie, koncertya komorní skladby vycházely tiskem od 1759,

DEN V HOLEŠOVĚSTRANA 15některé z nich dokonce opakovaně.V Mannheimu strávil Richter celkem22 let a dobová korespondencedokládá, že tam za ním jezdili i jakoza učitelem skladby (viz osudydalšího českého hudebníka-emigrantaF. X. Pokorného). Z těchtozkušeností vzešel v letech 1761–67jeho rozsáhlý traktát HarmonischeBelehrungen oder gründliche Anweisungzu der musikalischenTonkunst und regulairen Composition.Rukopis, dedikovaný kurfiřtuKarlu Theodorovi, je dnes chovánv knihovně bruselské konzervatoře.Ve zkrácené verzi ho 1804 vydalv Paříži ve svém překladu mladýFriedrich Kalkbrenner jako Traitéd‘harmonie et de composition.Když se v roce 1769 nově obsazovalonejprestižnější hudebnickémísto v Alsasku, to jest místo ředitelehudby ve štrasburské katedrále,byla šedesátiletému Richtrovidána přednost před jinými uchazeči.Snad k tomu přispěla i krátcepřed jeho jmenováním v Mercurede France publikovaná pochvalnárecenze jeho zhudebnění žalmuSuper flumina Babylonis, provedenéhov jednom z pařížských ConcertSpirituel. V roce 1778 zažilW. A. Mozart, vracející se z Pařížepřes Štrasburk, v katedrále jeho novoumši a otci o ní do Salcburkunapsal, že je „charmant geschrieben“.S Leopoldem Mozartem sepak Richter setkal ještě v březnu1786 v Mnichově, kam zajel předatsvému někdejšímu mannheimskémuzaměstnavateli, falckému –a od 1778 i bavorskému – kurfiřtuKarlu Theodorovi řadu svých štrasburskýchskladeb.Ve velkolepé štrasburské katedrálepůsobil Richter až do smrti,maje od roku 1782, kdy ovdověla pociťoval úbytek sil, několikpomocníků, z nichž se Haydnůvžák J. I. Pleyel stal jeho nástupcem.Pro případ své smrti zkomponovalRichter smuteční hudbu, která –když nadešla ta chvíle – byla skutečněprovedena a holešovský rodákbyl pochován na štrasburskémhřbitově sv. Havla.Jako skladatel Richter v mnohasměrech respektoval tradici. A tonejen v chrámové tvorbě, v níž zanechalřadu mší, rekviem, Te Deum,motet atd. a v níž se osvědčilmimo jiné jako nápaditý kontrapunktik.V symfonické tvorbě senovátorskému zaměření Stamicovupřizpůsobil jen částečně (stavbatématu, uplatnění dechovýchnástrojů, v melodice „vzdechy“,dynamika apod.) Nadále však psali jen třívěté symfonie, končící menuetemči dokonce fugou. Jeho harmonieje ovšem i v orchestrálníchskladbách bohatší a vynalézavějšínež Stamicova. Nejosobitěji seovšem zapsal do dějin komorníhudby, a to především do vznikusmyčcového kvartetu. Šestice jehoosobitých kvartetů op. 5 vyšla tiskemroku 1768 v Londýně a krátcena to i v Paříži, ale vznikla patrněuž kolem roku 1757. Richtrem zdeuplatněný způsob tematické prácevskutku neměl předchůdce, a to aniv Haydnovi. Škoda, že právě s tímtodílem si naše zasloužilá edičnířada Musica antiqua bohemicaudělala v roce 1969 velkou ostudu:pod názvem Divertimenti vydala5 kvartet, netušíc, že vydává torsoRichtrova op. 5, o jehož významuse prof. J. Racek zasvěceně vyjádřilv úvodu svazku… Tomislav VolekHOLEŠOV: MĚSTO ŽIDOVSKÉTRADICE A STATEČNÝCHVÝSADKÁŘŮJedním ze zavedených způsobů portrétováníměst, která se vyznačují přitažlivýmgeniem loci, se v pravidelném pořaduVíkendová příloha stanice Vltava staly procházkyuličkami těchto měst a návštěvyjednotlivých domů v doprovodu architekta.Tento architekt se ovšem nevěnujepouze slohovým parametrům staveb nebourbanistickému rozměru města, ale jeschopen vyprávět o historii domů. A prostřednictvímvýpravyza architekturou sedostaneme nejenk událostem, kteréjsou s domy spojeny,ale také k širším kulturnímsouvislostem.Letos na začátku dubnav Poličce v rámcicelodenního vysílánío Bohuslavu Martinůnás takhle provázelhistorik moderníarchitektury profesorHolešov, 1905Rostislav Švácha. Podobný způsob zvolímei v pořadu, ve kterém se vypravíme do hanáckéhoHolešova, o kterém připravujemecelodenní vysílání ve vztahu k spoluzakladatelimannheimské školy, skladateli, kapelníkua interpretovi, rodáku z Holešova F.X. Richterovi. Naším průvodcem v Holešověbude architekt Jaroslav Klenovský.S ním se zaměříme především na židovsképamátky Holešova. Holešov byl totiž důležitýmcentrem židovského obyvatelstvana Moravě. První zmínky o osídlení HolešovaŽidy jsou z roku 1391. Ale až za vládyLadislava Pohrobka v polovině patnáctéhostoletí, kdy byli masově vypuzeni z královskýchměst, nabývá jejich komunita v Holešověna významu. A ten se ještě zvyšujeběhem obnovy po třicetileté válce. V roce1848 žilo v Holešově 1694 Židů. Pro zdejšížidovskou komunitu, ostatně jako ve všechmístech v Čechách a na Moravě, skončilokatastrofou období druhé světové války.Po osvobození se z nacistických koncentračníchtáborů vrátilo pouhých čtrnáctholešovských obyvatel židovského původu.S Jaroslavem Klenovským navštívímepředevším Šachovu synagogu a židovskýhřbitov, památky, které přečkaly nacistickéběsnění. Vypravímese na místa spojenás pobytem LudwigaWindera, německypíšícího židovskéhospisovatele, kteréhoMax Brod zahrnuldo své knihy Pražskýkruh, československéhovlastencea odpůrce nacistů,jednoho z prvníchstudentů holešovskéVyšší zemskéreálky Fr. Ferdinanda. Česky vyšlo několikWinderových knih, včetně té nejvíceceněné, historického románu Následníktrůnu. V jedné knize si Winder klade zásadníotázku, která bohužel ani dnes neztrácíaktuálnost: „Kdy bude lidská bolestopět něco znamenat?“ I další holešovskébudovy byly svědky významných událostí.V roce 1524 postavili v Holešově svůj důmČeští bratři. Dům čp. 180 přežil exodusBratří a dosud stojí na náměstí sv. Anny.Do moderní historie se zapsali výsadkářiz elitního holešovského pluku, kteří se přisrpnové invazi vojsk varšavského paktu nechtělivzdát. Lokalitu spojenou s výsadkářipři naší procházce Holešovem nemůžemevynechat. Jiří Kamen

SLOVENSKOSTRANA 16DNYSLOVENSKÉKULTURY2009Výrazné příběhy slovenské literatury2. 11. – 13. 11.OSUDY — PAVEL BRANKOKdyž jsme v roce 2004 vysílali v cyklu Psáno kurzívouprvní sérii hesel ze Slovníku floskulí VladimíraJusta, ozval se nám ze Slovenska Pavel Brankos tím, že něco podobného píše o slovenštině.Protože to byly i úvahy o vlivu češtiny na slovenštinu,rozhodli jsme se jeho Úklady jazyka vysílatv esejistické řadě Psáno kurzívou v minulémroce v rámci Dnů slovenské kultury. Pavel Brankopíše e-maily česky i slovensky, poslouchá digitálněVltavu, orientuje se výborně v české literatuře.Chtěla jsem tohoto vtipného slovenského intelektuálapoznat blíže, hledala jsem na internetu,ale tam pod heslem Pavel Branko figuroval pouzečlověk, narozený v roce 1921. Byla jsem přesvědčená,že ten, s nímž si píšu, musí být mladší, alepoté, co jsem se dočetla, že za své Úklady jazykadostal v roce 2007 Cenu Romboidu (literární časopiss tradicí od časů meziválečné avantgardy),bylo mi jasné, že ten svěží duch a vtipný glosátornašeho vysílání je filmový kritik a novinář, překladatela pedagog Pavel Branko, narozený 1921v italském Terstu.V deníku Sme se v životopisném článku Odsouzenýna doživotí píše: „Zpočátku dlouho nevnímal,že je Žid, ale Slovenský štát si ho našel. Za práciv ilegální komunistické straně ho odsoudili nadoživotí. Jako zázrakem přežil koncentrák, ale užse k tomuto tématu nechce vracet. Je to minulost,která ho dnes nejméně trápí, vždyť nacismus zmizelv propadlišti dějin. To, s čím se dnes nedokáže smířit,je současná konzumní společnost. Kapitalismusdrancuje zdroje a podle něj je trvale neudržitelný.I když ho osud těžce zkoušel, nepotřebuje útěchuv podobě víry.Jeho otec byl Žid, ale židovství nijak neprožíval,byl dokonce pokřtěný. Matka byla Ruska – ale vlastněne tak docela, byla jen součástí ruského úřednickéhoaparátu na polském území. Mezi jejími předkyse našli Němci, Rusové i Češi. Před bolševikemutekla na Sibiř, kde se setkala s otcem, který zdebyl jako zajatec rakousko-uherské armády. Tak sejeho rodiče seznámili a vzali. U otce to byla láska,u matky spíše příležitost emigrovat.Dětství prožil na Hačavě, v dělnické kolonii,kde otec pracoval jako vedoucí skladu. V jedenáctiletech se dostal do Bratislavy, kde otec, který chtěl,aby syn měl větší šance, koupil v Trnávce domek nahypotéku. Tam poprvé zaslechl, že je židák.“S Pavlem Brankem jsme připravili desetidílnéOsudy, v nichž bude řeč také o slovenském filmu,překladatelství, o Slovensku v šedesátých letechi za Husákovy normalizace, o literárních přátelstvíchi životě v Bratislavě po roce 1989. Zde sipřipomeňme, co Pavel Branko možná sám vyprávětnebude: poté, co se dostal z „černé listiny“ jakopublicista i překladatel, získal v roce 1997 čestnýdoktorát VŠMU, v roce 2000 Zlatou kameru naMezinárodním filmovém festivalu Artfilm a Cenuslovenskej filmovej kritiky za soubor kritik a esejůStraty a nálezy 1948–98 a v roce 2007 filmovou cenuSlnko v sieti na celoživotní dílo.2. 11. – 11. 11.ČETBA NA POKRAČOVÁNÍRUDOLF SLOBODA: RUBATORudolf Sloboda je jedním z nejosobitějších slovenskýchspisovatelů druhé poloviny 20. století. Osamělýbard z Nové vsi vystavovaný celá sedmdesátáa osmdesátá léta ústrkům režimu, zároveň ale autoršestadvaceti knih, z nichž mnohé na Slovensku,kde nebyla cenzura tak důsledná jako v Čechách,vyšly v té době v oficiálních edicích.Na to, jak výrazný autor Sloboda byl, pronikádo povědomí českých čtenářů jen velmi pozvolně.

SLOVENSKOSTRANA 17Za jeho života byly přeloženy do češtiny dvě knihy– Narcis (1968) a Rozum (1989). Pak dlouhonic, až v roce 2006 román Láska (pod tímto názvemvyšel na Slovensku posmrtně rukopis SlobodovýchPamätí), a nyní Rubato.Tento nepříliš rozsáhlý román napsal Slobodana úplném konci osmdesátých let, kniha vyšla veslovenštině v roce 1990. Pět let poté se osamělýa ztrápený Sloboda oběsil.Svůj vlastní příběh vypráví v Rubatu (názevje odkazem k hudební terminologii – s měnící serychlostí, s neklidným vzrušením) hlavní hrdinka,čtyřicetiletá inženýrka z dimitrovky UršulaPátková. K její povahové výbavě patří – a na tomvybudoval Sloboda celý román –, že má potřebuneustále komentovat dění okolo sebe a rozehrávatbizarní dialogy a situace. V tom všem nalézáuspokojení, jež jí ubohá a morálně i materiálnězdecimovaná slovenská vesnice osmdesátých let20. století dát nemůže. Zároveň je tato strašliváa v podstatě nešťastná ženština sama sobě obhájcemi soudcem. Nad její „inteligencí“ a úsudkemuž nic nestojí, a to ani v momentech, kdy opakovaněhledá a „obnovuje“ svůj vztah k Bohu.Tak se postupně dozvídáme, že usmrtila svéhobývalého manžela Jána Hodžu (není jisté jestlive vzteku nebo v sebeobraně před útokem opilce),že strávila nějaký čas ve vězení a po propuštěníse provdala za alkoholického stavbyvedoucíhoz Devínské Nové Vsi Miša Pátka. Tomu ve svémmonologu přiznává Uršula, jež se cítí morálněi lidsky vysoko nad ním, i některé dobré vlastnosti.To jí ovšem nezabrání, aby svedla gymnaziálníhostudenta Marcela Novotného, který jepodle vesnických klepů Pátkovým úředně nepřiznanýmsynem.Marcel žije v polorozpadlé chalupě s duševněnemocnou matkou Máriou. Inženýrka Uršula mladémuMarcelovi imponuje nejen svojí „vyzráloukrásou“, ale především inteligencí. Stane se jehopartnerkou, nejen sexuální, ale především v „intelektuálních“diskusích. Se vší vážností vedenýchdialogů Marcela a Uršuly o ateismu, víře, smyslulidského snažení, filosofii atd. Sloboda mistrněvyužívá ke karikování slovenské společnostiv době pozdní normalizace.Slobodova přesnost, se kterou popisuje všechnypokroucené vesnické charaktery, jejich gesta,zvyky, myšlenková schémata, fráze, ve kterýchmluví, dokazuje, že sám autor v tomto prostředístrávil většinu svého života a dokonale do něj pronikl.Že tím celý život trpěl, je zřejmé snad vícez jeho částečně autobiografických knih, ale lze točíst i z toho, jak nemilosrdně prokresluje tyto postavyv Rubatu.Uršula Pátková se vesnickým milostným dramatem,které rozehrála, náramně dobře baví. Čímje vše šílenější, tím se cítí více inspirována k dalšímčinům a k intenzivnějšímu přitahování a povolováníšroubů na potrubí lidských osudů a vášní.Pak se ale kolem ní přeci jen začne utahovatsmyčka. Inženýrka prchá.Na druhou stranu postava „nonkonformní“a vzpurné inženýrky Pátkové slouží autoroviv závěru knihy k tomu, aby jejími ústy vykřičeldo světa snad některé vlastní, obecnější odsudkypokrytecké a morálně rozložené společnosti konceosmdesátých let. Ty se týkají například kultusocialistické rodiny, slovenského rasismu nebovyzdvihování „moderní“ medicíny a lékařů. RubatoRudolfa Slobody do češtiny přeložila TerezaBoučková.6. 11.PÁTEČNÍ VEČER — FENOMÉN OUTSIDERPáteční večer, který pro Vltavu připravili slovenštítvůrci, doplňuje obraz moderní slovenské literaturyo další tři výrazná jména: Stanislav Rakús,Ivan Kadlečík a Pavel Vilikovský.Všichni tři jsou literárními kritiky, překladateli,literárními experimentátory. Páteční večer jepředstaví jak osobně v rozhovorech o jejich dílei tvůrčích metodách, tak v ukázkách, interpretovanýchpředními slovenskými herci.Obraz současné slovenské literatury doplnímetřemi esejemi Etely Farkašové z knihy Etudyo bolesti a jiné eseje v českém překladu a povídkouBraňo Hochela Prípad pani Katky ve slovenštině.Alena ZemančíkováHRY O MARIIHlavní hudební událost podzimu v Praze, premiéručtyřdílné operní série Her o Marii Bohuslava Martinův pražském Národním divadle, připravuje šéfdirigentlondýnského BBC Symphony Orchestra Jiří Bělohlávek.Čtenářům Magazínu Klubu Vltava posílá svojekrátké vyznání. (redakce)Operu, respektive cyklus čtyř jednoaktových mini-operHry o Marii jsem poznal poprvé jako zadaný úkol – dostaljsem v roce 1982 nabídku od Supraphonu poříditnahrávku tohoto díla s mým tehdejším orchestrem –Pražskými symfoniky, ve spolupráci s Pražským rozhlasovýmsborem a předními pěveckými osobnostmiNárodního divadla té doby. Byla to pro mne samozřejměšance a výzva, kterou jsem s nadšením přijal a vrhl se dotoho s ohromným elánem. Již během tohoto prvníhonastudování jsem si skladbu doslova zamiloval pro jejíosobitou krásu, její jistou nepoddajnost, ale hlavně prostylovou rozmanitost a vynikající charakterizační síluhudebního jazyka, které tyto partitury přinášejí. Podruhéjsem Hry o Marii nastudoval pro scénické provádění veStátním divadle v Brně s ansámblem Janáčkovy opery,v němž dominoval vynikající sbor.Myslím si, že jevištní realizace je báječným úkolem, kterýpřed inscenátory staví požadavek využít vrchovatě rozličnostcharakteru jednotlivých her a současně zachytit,neztratit a naplnit sjednocující ideu lásky a odpuštění,které jsou hlavní inspirací, tématem a nosným prvkemdruhé a čtvrté Hry.Hudební složka opery tento záměr plně podporuje,a vlastně pokud se podaří vynikajícím způsobem realizovatpartituru v celé její barevné instrumentační košatostii dramatickém náboji, je její účinnost zaručena. Jiří Bělohlávek

UDÁLOSTSTRANA 18OPERNÍ REVOLTA BOHUSLAVA MARTINŮ –K ŘÍJNOVÉ INSCENACI V NÁRODNÍMDIVADLE V PRAZEHRYO MARIIOslavy padesátéhovýročí úmrtí skladateleBohuslava Martinů(1890–1959) pokračujíi v sezoně 2009/2010.Na začátku roku jsme mohli shlédnoutvynikající představení operyJuliette v ND v Brně, v Praze budemít premiéru 29. října 2009 dalšíz Martinů ojedinělých hudebně-dramatickýchděl. Hry o Marii napsanév Paříži v letech 1933–34 jsou i prozkušeného operního návštěvníka neobvykloupodívanou a posluchačskynezapomenutelnou záležitostí.Hry o Marii patří k tomu nejsvébytnějšímua nejvýznamnějšímuv Martinů hudebně-dramatické tvorbě.V duchu meziválečné avantgardyMartinů rozvolňuje operní konvencea velmi svobodně nakládá se širokouškálou výrazových prostředků – odsólového zpěvu, přes postavy tvořenéskupinou zpěváků, tanec, mluvenéslovo, stylizaci lidového divadla a poezieaž k principům epického divadla.V tomto prvním duchovním opernímdíle nalézáme také některé konstantníznaky jeho pojetí opery: vysokámíra stylizace, zařazení tance a pantomimy,princip „divadla na divadle“,

UDÁLOSTSTRANA 19dvojsmyslnost snu a skutečnosti, vnitřní rozpolcenosthlavních postav. Hudba Her o Marii čerpá z lidovýchmotivů, avšak Martinů zvolená témata zpracovávás osobitou vynalézavostí a jemnocitem. Nežopera je pro Hry o Marii spíše výstižnější označení„cyklus čtyř miráklových her“, které jsou tematickypropojeny s legendami o Panně Marii.Brilantně je vypracován part sboru – v žádnéjiné opeře (odhlédnuto od Řeckých pašijí) mu nenípřisouzena tak významná role. Obzvláště ženskýsbor ve čtvrté části Sestra Paskalina patří k tomunejvzácnějšímu, co Martinů na poli sborové tvorbyzkomponoval. Sbor má zde také hned několik„funkcí“: buď tvoří samotné obecenstvo, nebo tlumočíkomentáře ke hrám, někde se zúčastní hryvlastní akcí a někde přijímá i úlohy hlavních osob.Martinů vnímal svůj miráklový cyklus dvojdílně– první část Panny moudré a panny pošetilé vycházíz novozákonního příběhu a je to také názevjedné z nejstarších liturgických her (12. století); navazujevlámský mirákl Mariken z Nimègue. Druháčást začíná hrou Narození Páně, na texty ze Sušilovysbírky lidových písní, a rozsáhlá část SestraPaskalina vycházející z předlohy Julia Zeyera (opíráse o španělský středověký mirákl – Soror Beatrix).Libreto Sestry Paskaliny je výsledkem jakési textovékoláže s umělými texty a texty lidovými (Bartošovasbírka). Proto v této části „lidová složka tvoří občasjakési vybočení, podobné vložkám do starýchher a i commedia dell’arte“, píše Martinů v úvoduk Sestře Paskalině.Svůj umělecký záměr objasňuje Martinů výstižněv rozhovoru s Vilémem Závadou, pořízenémpřed premiérou v Brně: „Opera, jak ji známez pozdního období romantismu, má křečovitou formua převažují v ní složky literární a psychologickévýklady. Hledal jsem tedy syžet, který sám užbyl dříve lidovým divadlem. Počátek jsem učinil sesvým Špalíčkem, zkomponovaným na text starýchlegend a pohádek. Ve Hrách o Marii jsem přišel keskutečnému středověkému divadlu, primitivnímu,bez romantických okras. Jsou to hry komorní na rozhranímezi operou a oratoriem. (…) Proti opernímuslohu současnému jsou tyto hry spíše statické. (…)Já sám nijak nesleduji náboženské cíle a vyvolil jsemty syžety spíše proto, že se mi dobře hodí pro mojiHry o Mariimuziku, to jest udělat je v lidovém tónu, a pak mi dovolují,jako vlastně pohádky, docela logicky vyhoditvšechen škvár ze současné opery.“Premiéra Her o Marii se konala v Brně v tehdejšímZemském divadle 23. února roku 1935. Skladatelspolupracoval s vynikajícími osobnostmi tehdejšíhouměleckého světa – scénu vytvořil FrantišekMuzika, choreografie se ujal Emerich Gabzdyl, kterýsvěřil jednu z hlavních tanečních rolí legendárníZoře Šemberové.Martinů již před premiérou vytvořil mnoho literárníchtextů vztahujících se k současné podoběopery a k popisu a poselství jeho nového operníhodíla. Nikdy potom již Martinů nevěnoval tolik vlastníchliterárních úvah, článků a rozhovorů žádnémujinému vlastnímu dílu. Tato veřejná aktivita bylazcela záměrná a měla zajistit popularitu a pochopeníhudební veřejnosti. Do velké míry se to podařilo.Kritiky byly vesměs nadšené, Praha provedla operujiž o rok později, mimo jiné i zásluhou VáclavaTalicha. K brněnské premiéře tehdy Listy Hudebnímatice napsaly: „Směle zdravíme jeden z nejživotnějšíchpokusů o novou formu hudebně divadelní(…) V baletní složce bylo dosaženo za vedeníGabzdylova zvláště sl. Šemberovou velmi krásnéúrovně a primitivní náznakovost výpravy Muzikovyzasadila jevištní obraz do nevtíravého a poddajnéhoprostředí.“ Oceněn byl také dirigent AntonínBalatka a režisér Rudolf Walter.Tanečnice Zora Šemberová vystupovala v sólovéroli ve hře Mariken z Nimègue – v příběhu naivnídívky z venkova, která se nechá poblouznit lákadlyvelkoměsta a zaprodá se ďáblu. Po setkání s PannouMarií skrze pouliční představení se dá Mariken napokání. Když umírá, ďáblovi sice již patří její tělo,ale její duše je spasena.Zaznamenána je četná korespondence s výtvarníkemscény Františkem Muzikou. Martinů semu zde snaží velmi obsáhle vyložit svoje představyo scénické podobě všech čtyř her. V poznámcek první části Panny moudré a panny pošetilé vlastněodhaluje své zakořeněné vnímání prostoru, kterézískal během svého dětství na věži poličskéhokostela: „Co bych hlavně chtěl docílit, je, nevím jakbych to řekl, pocit prostoru do výšky, jako by sechtěl člověk odlepit od země a vzletět, tedy dekor,který jaksi zřejmě utíká nahoru, Vy si asi myslíte, žese to lehko povídá, ale je to něco takového.“S dalším věčným motivem jeho hudebně-dramatickýchděl se setkáváme ve hře o sestře Paskalině:„Sestra Paskalina, legenda. Je to historie o sestře, kteráutekla z kláštera a po mnoha letech se vrací a shledá,že byla po onen čas stále Marie na jejím místě místoní a nikdo nic nezpozoroval. Všechno se odehráváspíše jako ve snu a výsledný dojem musí být jakorozervaný sen, s logikou, to jest nelogikou snu.“O společenském ocenění nové opery svědčí i jinývelký úspěch Martinů – v říjnu 1935 mu byla udělenastátní cena za Hry o Marii, společně s Podzimnísymfonií Vítězslava Nováka. Před válkou provedloHry o Marii ještě divadlo v Olomouci (1938), po roce1945 poté České Budějovice (1968), Plzeň (1968)a znovu Praha (1969). Ze zahraničních provedenímusíme zmínit inscenaci ve Wiesbadenu (1966). Lucie Berná

FESTIVALSTRANA 20PODZIMProlog nového rozhlasového projektuNejistota vládne nejen v ekonomice a finančnictví,ale i v hudbě. Ještě před několika lety by nikohonenapadlo, že festival Pražský podzim, který chtělkonkurovat Pražskému jaru, zanikne. Stačí, kdyžhlavní sponzor zavře penězovod. Jak tomu bývá,i v tomto případě se otevřel prostor pro vznik něčehonového. Souběhem uvažování dnes již bývaléhogenerálního ředitele Českého rozhlasu VáclavaKasíka a ředitele Symfonického orchestru Českéhorozhlasu Jana Simona povstal nový hudební Pegas– Rozhlasový podzim, jehož páteří budou (11. – 30.září 2009) rozhlasové orchestry. Dva večery nabídnenáš SOČR, přirozeně s důrazem na českou hudbu,lipský MDR předvede pod vedením renomovanéhodirigenta Juna Märkla kromě Beethovena DvořákůvKoncert h moll se známým cellistou Danielem Müller-Schottem,orchestr Maďarského rozhlasu přiveze„svého“ Kodályho a Lisztův 2. koncert zahrajev Evropě jeden z nejznámějších maďarských pianistůJenö Jandó. Bonbonkem pak bude večer Komornífilharmonie Holandského rozhlasu s efektnímbarokně klasickým programem: Händel a jehoHudba k ohňostroji, díla Bachova syna JohannaChristiana a Mozart. Navíc koncerty Mozarta a jehovzoru Johanna Christiana Bacha zahraje vynikajícíklavírista (a také cembalista) Melvyn Tan.O festivalu jsem si povídal se dvěma velmi důležitýmiosobnostmi pořadatelského team worku –ředitelkou společnosti Radioservis, jež je rozhlasovýmvydavatelstvím, Kateřinou Konopáskovou a JakubemČížkem, vedoucím mezinárodního odděleníČeského rozhlasu.Paní Konopásková, jak se dostal Radioservisk pořádání festivalu?Český rozhlas byl řadu let mediálním partneremfestivalu Pražský podzim. Generálním partneremtéto akce byla Zentiva. Protože převládalo přesvědčení,že je škoda po zániku Pražského podzimuopustit rozhlasovou myšlenku a zklamatposluchače, kteří byli zvyklí v září navštěvovatkvalitní koncerty, tak se ředitelé obou institucísetkali a dohodli se na vytvoření společného novéhoprojektu, který by preferoval rozhlasová tělesa.Český rozhlas vypomáhá s organizací, zajišťujepodstatnou část propagace a marketingu a samozřejmězajišťuje rozhlasové přenosy; finančnírámec naplnila Zentiva. Organizačním zabezpečenímcelé akce byl pověřen Radioservis. Problémembyl nedostatek času, protože vše vzniklov dubnu a program musel být koncipován užv květnu. Půl roku pro přípravu zcela nové akce jeskutečně šibeniční termín. Už do začátku června,kdy byla vytištěna programová brožura, muselybýt vyřešeny všechny základní věci. Dát festivalujednotící základní rámec nebylo těžké. Přirozenějím je prezentace evropských rozhlasových těles.Samozřejmě i ty mají svůj dramaturgický plán,závazky, takže bylo třeba vyjednávat. Mantinelyprvního ročníku, nebo spíše prologu, byly finančníbudget a vymezený čas na přípravu. Připravilijsme tedy pět koncertů a podle mého mínění bylov rámci daných omezení dosaženo maximummožného. Jsou zde velmi dobré orchestry včetněnašeho domácího rozhlasového tělesa a renomovanísólisté.Kolik lidí se festivalu věnuje?V Radioservisu dva, jeden člověk z rozhlasovéhomarketingu, jedna dívka z produkce ConcertinaPraga. Pouze jediný člověk se tomu věnuje na stoprocent (především prodej lístků a s tím souvisejícípropagace) a dělá jakéhosi hlídacího psa,abychom neprošvihli různé termíny a podobně;jinak existuje jakýsi organizační „triumvirát“ – já,Jakub Čížek, který má zkušenosti s pořádáním hudebníhofestivalu a prosazuje festival do sítě EBU,a ředitel SOČRu Jan Simon, který má hlavní slovov dramaturgii. Zázemí velké organizace, jakou jeČeský rozhlas, je v tomto případě nedocenitelné.I když letošní prologový festival vznikal v časovétísni, nabízíte pětici renomovaných dirigentůa pětici kvalitních sólistů, kteří mají v evropskémhudebním životě dobré jméno. Jak jste je vybírali?Obecně lze říci, že zahraniční orchestry nabídlydramaturgii a sólisty, výběr sólistů dvou koncertůSymfonického orchestru Českého rozhlasu je věcíJana Simona.Dramaturgie koncertů je poměrně konzervativní.Budete v dalších letech originálnější?I když posluchači jdou po jistotách, tak bych rádabyla v budoucnu odvážnější. Myslím, že bude dostčasu na diskusi, jakým jít směrem.Jaká je vaše představa?Jednotící myšlenka festivalu rozhlasových orchestrůby byla asi do budoucna pro posluchačemálo, i když takováto tělesa mají v Evropěvysokou úroveň. Festival by měl dát prostor i prodalší soubory. Například s Českým rozhlasem je

FESTIVALSTRANA 21spjat Big band a BROLN. Rádi bychomse pustili i touto komornějšícestou. Přirozeně tomu bude odpovídatvýběr prostor, kde se koncertykonají. Pro regulérní první ročníkby bylo ještě smělé vykročit za hranicePrahy, ale i to je námět k přemýšlení,jak festival rozvíjet. Už jenvyužít potenciál Českého rozhlasu,který má v každém kraji studio, můžebýt velkou výzvou. Nejenom kvůličasto dobrým koncertním prostorám,ale i kvůli posluchačům, kteříby zajímavé živé rozhlasové akcemožná uvítali více, nežli v hudboupřesycené Praze.Pane Čížku, pořádání hudebníhofestivalu je pro Český rozhlasdo určité míry vstupem do novérole. Co bylo podle vás podnětem?Český rozhlas pořadatelské zkušenostimá. Příkladem může býtConcertino Praga, Concerto Bohemia,soutěž Prix Bohemia. Určitáparalela se nabízí s Pražskýmpodzimem, který se letos už neuskuteční.Jistě nejen kvůli názvu„podzim“, ale kvůli linii partnerstvía velkému množství živých přenosůa záznamů. Pro Český rozhlas to bylzajímavý artikl doma a v zahraničí.Další linií byl rozhlasový projekt,kdy na Pražském podzimu v rámcidesetileté smlouvy pravidelně vystupovalarozhlasová tělesa. Myslím,že právě toto vedlo bývaléhogenerálního ředitele ČRo k úvaze,jak na to navázat a jak tuto rozhlasovoulinii ještě prohloubit. Mezerutedy vyplňuje nový festival, kterýsice přišel s poněkud jinou ideou,ale návaznost na Pražský podzim tubezesporu je. Rozhlasová myšlenkaje asi to hlavní, co by mělo vyniknouta oslovit posluchače.Melvyn Tan (27. 9.)Jun Märkl (11. 9.)Daniel Műller-Schott (11. 9.)Pavel Kašpar (19. 9.)Sophia Jaffé (30. 9.)Stephen D’Agostino (22. 9.)Jaké jsou pilíře této rozhlasové ideje?Prvním je promyšlené zvaní zahraničníchrozhlasových orchestrů a ansámblůdo Prahy, druhým je možnostnatáčení všech koncertů, které budounabídnuty do Evropské vysílací unie,přičemž koncert orchestru Holandskéhorozhlasu 27. září se bude vysílati videopřenosem na webu Českéhorozhlasu. Třetím pilířem do budoucnaby mohla být ambice, že by festivalnabízel příspěvek naší hudební kultuřev podobě světových a českých premiér,případně výjimečných interpretací.Narážím tím na skutečnost, žerozhlasové orchestry veřejnoprávníhocharakteru jsou všude v Evropě průkopníkysoudobé vážné hudby, tedynejenže ji živě hrají, ale i natáčejí.Jak budete vybírat současnou hudbu?To už hodně předbíháme. Ale dovedusi představit, že by zahraniční orchestruvedl českou premiéru svéhodomácího skladatele a že by Českýrozhlas vybídl našeho špičkovéhokomponistu k napsání skladby proRozhlasový podzim a je jedno, zda jiprovede SOČR nebo hostující těleso.Jestliže osou festivalu budourozhlasová tělesa, je z čeho vybírat?Když se podíváte na rodinu veřejnoprávníchvysílatelů – rozhlasy a televize,sdružené do Evropské vysílacíunie, která zahrnuje více než 70 aktivníchčlenů a další přidruženéinstituce Severní Ameriky, Japonskaa Austrálie – tak téměř všude najdeteaspoň jedno rozhlasové těleso, orchestry,sbory, jazzové big bandy. Jenv Německu vysílá třináct rozhlasů.Myslím, že bude do budoucna nezbytné,aby byl Rozhlasový podzimžánrově pestřejší. Luboš Stehlík

ČETBA NA POKRAČOVÁNÍSTRANA 22EUGÈNE FROMENTIN:DOMINIKP„Poprvé jsem se s Dominikem setkalna podzim. Náhodou jsem ho poznalv ročním období, které měl nejradějia o němž často hovořil, asi proto, že sev něm opakuje všechno bytí ve zmírněnépodobě a naplňuje se a dokonáváv přírodním rámci průzračného tichaa stesku. ,Mám nešťastný sklon,‘ říkávalmi od té doby často, ,a nedaří semi ho vždycky zažehnat. Snažil jsemse ze všech sil, abych nebyl melancholikem,i v mladém věku je to přecesměšné, což teprve v mých letech.Ale některým lidem leží na duši jakásitesklivá mlha a ta se pak jako déšť roz-lije i po jejich myšlenkách.‘ “Těmito slovy začíná román Dominikfrancouzského malíře, prozaikaa výtvarného kritika Eugèna Fromentina(1820–1876). Dominik je něžný,steskem a nostalgií obestřený příběhmladé lásky, zarámovaný hrdinovousoučasností. Odehrává se na jihofrancouzskémvenkově, v okolí Fromentinovarodného města La Rochelle,v melancholické rovinaté krajiněu moře, kterou romanopisec umněevokuje v proměnách ročních obdobís básnickou i malířskou jasnozřivostízároveň, a v Paříži.Nejpůsobivější jsou autobiografickyladěné evokace chvil strávenýchna venkově, kde autorovu ruku vedlanešťastná láska přerušovaná okamžikyprchavého štěstí: „Dva měsíce strávenés Madeleinou v našem osamělémdomě v široké krajině, na břehu moře,v tak krásné roční době, ten skvělý pobytv mých vzpomínkách zůstává jakoneustálé střídání rozkoší a muk, a jimijsem se očistil. Nebylo ani jedinéhodne, aby mě nepoznamenalo většíči menší pokušení, ani jediné minuty,aby mi nebušilo srdce, nerozechvěljsem se, nedoufal a nezoufal láskou. Já,který jsem si ty slavné vzpomínky zachovalv paměti, mohl bych vám dnesříct přesné datum a ukázat i místa, kdese zachovala stopa tolika nepatrnýchpocitů. Ukázal bych vám zákoutí parku,schody na terasu, místo na poli,ve vsi, na břehu moře, kde se i v dušinecitelných věcí uchovaly vzpomínkyna Madeleinu a na mě, a kdybych jeještě hledal, Bůh mě toho chraň, našelbych je tak patrné, jako by to bylo druhýden po našem odjezdu.“Pro jemnou citovou analýzu a stylovoupropracovanost je Dominikpovažován za jeden nejlepších francouzskýchpsychologických románů19. století. Tohoto románu si vysocecenil i český básník a překladatel IvanSlavík, jak o tom svědčí zápis v jehopublikovaném deníku Hory roků (nakl.Triáda, Praha 1999).Eugène Fromentin byl nejprveznám jako malíř, krajinář okouzlenýbarevností africké přírody. Teprvedvě cestopisné knihy (Léto na Sahaře,1857; Rok v Sahelu, 1859) jej přivedlyk literatuře. Vedle výtvarných kritikshrnutých do svazku Staří mistři (1876)napsal Fromentin jediný román, Dominik(1863). Působivě komponovanýpříběh nešťastné platonické lásky mladéhomuže ke starší provdané ženě jev podstatě autobiografický.Na konečné verzi textu se radamipodílela spisovatelka George Sand,která Fromentinovi poskytla řadurad týkajících se zejména kompozicerománu. Autobiografičnost románuje jednoznačná: potvrzuje ji řadasvědectví současníků i Fromentinovakorespondence (Dopisy z mládí,1912). Románová usedlost Trembles,to je venkovský dům Fromentinovýchrodičů poblíž La Rochelle –Saint-Maurice. Městečko Ormesson– to je autorova rodná La Rochelle.A to nejdůležitější – Madeleine se siceve skutečnosti takto nejmenovala, alepředobraz románové hrdinky opravduexistoval: byla to dcera námořníhokapitána, po matce s kreolskou krví,hnědovláska s bělostnou pletí, veselá,oduševnělá žena dosti koketnípovahy... Byla o čtyři roky starší nežFromentin. Ve věku sedmnácti let seprovdala za staršího muže, který jinedokázal učinit šťastnou. V nepřítomnostisvého muže přijímala domanebohého zamilovaného Fromentina,v jehož návštěvách spatřovala vítanézpestření domácí nudy. Zdá sevšak, že jejich vztah zůstal čistě platonický.Nešťastný Fromentin nakonecodjel studovat do Paříže, odkudse vracel na prázdniny za svou láskou.To trvalo až do roku 1844, kdyžena zemřela ve věku sedmadvacetilet po těžké operaci. Fromentin v šokuz její smrti uvažuje o vstupu dořádu, nakonec se uchýlí do samotyv Meudonu nedaleko Paříže, odkudsi dopisuje s přáteli. Oba jsou pochovániv Saint-Maurice nedaleko La Rochelle.Desetidílnou četbu na pokračováníz románu francouzského spisovatelez překladu Evy Formánkovépřipravila Ilona Janská. Petr Turek Četba na pokračování: od 20. 9.,vždy v 18.30 hod.

VÝROČÍSTRANA 23HALASOVOVRTAČIVÉSLOVOStojíme-li na kunštátském hřbitověnad hrobem básníka Františka Halase,jehož ústa už dávno sevřelo pletivokořenů a kde stěna mezi vezdejšíma tamtím je tenká jak okvětní plátek,slušelo by se mlčet, postát, nerušit.Vždyť to nevyslovené a promlčenéje také plné významů a nese v soběintenzitu, která se vyrovná vyslovenému.Ostatně sám básník kdesi naznačil,že čas „vyplaví ji/lasturu hlínyhřbitovní/kdo k uchu přiloží ji/co zvíco zví od ní.“ A motivy ticha, mlčenía tmy přece patří k erbovním znakůmHalasovy poezie. Krásný text o tomnapsal Jan Tomeš a nazval jej příznačně:Básníkova cesta k mlčení.Čím Halas před lety zaujal dospívajícíhojinocha, který jeho knihy nosilpo kapsách? Neokázalostí, věrnostípřátelům, družností k mladším veršotepcům,ostrozrakem, drkotánímrytmu, rozlámaností verše. Jeho psaními připomínalo práci širočiny přiosekávání trámu. Literární kritik JanFranz přirovnával Halasovu tvorbu ze40. let k orbě paseky rádlem, které sekaždou chvíli zachytne o nějaký křemenči kořen v zemi nebo jako kdyžse hryže kus tvrdého masa jen tak několikazuby a ty se div nevylomí. Jednodušeřečeno – cítil jsem za jeho básněnímpřímo fyzickou práci, námahua úsilí, jakési rukodělné ručení, kterévšak nikterak viditelně netrčelo. O jehobásnickém profilu Šalda dokonceříká, že se vyštrachává „z vlastníchkořenů, které jsou uzlovité, temné,hlubokého ponoru“. A sám básníkk tomu dodává: „Nevyznal jsem senikdy příliš v technice básnického řemesla.Proto ty verše tak často skřípalya kodrcaly, ale co jiným trhalo uši, jáslyšel jako nebeskou muziku a vrtačilsi to po svém dále.“ Připadalo mi, žeHalas při práci intuitivně sestupovaldo sklepení paměti či podvědomí.Kdysi jsem četl o básníkově rodu a JanHalas mi nedávno půjčoval genealogickýstrom rodu Halasů, tu zajímavousondu do hlubin časů. Drnčí tamdvě vsi – Brťoví, v jehož jméně ještěšumí lesy a včely, a Rozseč, kdysi vykácenáplošina pro stříbrnou těžbu naostře vyfukovaném návrší. Tam odtudpochází první známí Halasové – JíraHalas a Matěj Halas, rok 1631. Dokoncese tam dozvídáme, že Jíra Halasmusel odvádět vrchnosti do Kunštátu7 slepic, 12 vajec a ovsa jeden korec.Ale proč to připomínám – většina známýchbásníkových předků byli tkalci.Možná, že právě ten kodrcavý, skřípavýrytmus tkalcovského stavu přecházelz generací básníkovi takříkajícdo krve. Dokonce v jednom válečnémdopise Jana Franze adresovaném Halasovičteme: „Když tvé verše dneskačtu, už mi to připadá, jako když se tkána stavu nějaká nepravidelně vzorkovanálátka, nebo jako pocuchaná vlna,anebo posléze jako bujná kštice potřebujícíčerného hřebene.“Chci tím vším říci, že Halasovasvojská střídmost a prosetost, jakásiodvaha slova odvažovat, jazykemnechrlit, nýbrž obtěžkávat, stále odolávákorozi času, nezvětrává a pevněstojí proti tomu dnes tolik rozlezlémumušinci žvástu, zábavnosti literaturya umění vůbec, proti inflaci slova,rozlezlé i v dnešní básnické produkci.Halas usvědčuje. A nejen svýmtvůrčím zaujetím, ale i řízným vyhraněním,pojmenováním, nebojácností.Na konci října uplyne šedesát let odsmrti Františka Halase a my si jehotvůrčí odkaz připomeneme v básnickémSouzvuku i esejistické řadě Psánokurzívou. Miloš Doležal

ČETBA NA POKRAČOVÁNÍSTRANA 24PETR CHUDOŽILOVLAHVOVÁPOŠTAPetr Chudožilov – cigaretaFOTO — PETR VÁCHAZDROJ — ČTK, fotoarchiv do roku 1989Literární redakce Českého rozhlasu3 Vltava připravuje dvanáctidílnoučetbu na pokračování z knihy českéhospisovatele Petra Chudožilova žijícíhove švýcarské Basileji. Děj tohotorománu v epizodách se odehráváod druhé poloviny 60. let do počátkůtakzvané normalizace.Spisovatel a publicista Petr Chudožilovse narodil 2. února 1943 v Prostějověv rodině ruského exulanta. Doroku 1957 žil na Moravě, potom v Praze.Po maturitě na pražské jedenáctiletce(1960) pracoval jako redaktor ČTK,dřevorubec, závozník, přidavač, mlékař.V letech 1966–1970 při zaměstnánístudoval žurnalistiku na Fakultěsociálních věd a publicistiky UniverzityKarlovy v Praze, ale studiumukončil bez závěrečných zkoušek.V období 1967–1969 byl redaktoremLiterárních novin, Literárníchlistů a Listů. Poutavé reportáže, alei úvahy, fejetony a povídky také uveřejňovalve Filmových a televizníchnovinách, Plameni, Orientaci, Sešitechpro mladou literaturu, Práci aj.Od roku 1969 byl ve svobodném povolání.Od roku 1971 pracoval jakonoční hlídač, řidič, stavební dělník.Byl signatářem Charty 77 a v roce1982 se s rodinou pod nátlakem Státníbezpečnosti vystěhoval do Švýcarska.V exilu pracoval opět v rozmanitých,často dělnických profesích a zároveňstudoval a znovu nedostudovalna basilejské univerzitě historii. Pozdějise živil jako nezávislý publicistaa spisovatel.V polovině 80. let začal psát fejetonypro české vysílání Hlasu Ameriky.Po listopadu 1989 přispívalzejména do Lidových novin, ale takédo Revolver Revue a její Kriticképřílohy a dalších periodik. Spolupracujes Českým rozhlasem. Je autoremvečerníčků, vysílaných Bavorskýmrozhlasem. V německy mluvících zemíchse stal úspěšným autorem literaturypro děti, především pohádeka fantastických povídek: v roce 1991byl jako tvůrce dětské literatury zapsánna Čestnou listinu IBBY, v roce1993 získal Evropskou cenu zanejlepší německy psanou pohádkuza povídku Der Mantel ze souboruCharlotte von Huglfing.Česky vydal knihu povídek Kapřiv kvetoucích trnkách (1969, 1970,1996), pohádky Na velrybě, souboryfejetonů Boj o fusekli (1996) a Kulturníšok aneb setkání třetího druhu(2000), nostalgický dětský příběh Baladao Bobíkovi (1998), výbor z publicistikyProč necítím národní hrdost(1999) a povídky Papír je poslednídomov (2003).Autobiografická kniha Lahvovápošta podle autorova vročení vznikalaod roku 1966 až do roku 2008.Odehrává se v atmosféře agónie novotnovskéhoČeskoslovenska druhépoloviny šedesátých let, událostí rokušedesát osm, zejména ruské okupacea postupně přicházející normalizace.Autor v ní vypráví příběhy pražskýchintelektuálů, literátů, výtvarníků,vědců i umělců, kteří v těchto letechhledali azyl i vzájemnou podporuve staroměstských hospodách. Sjednocujícími obranným prostředkemproti nepřátelskému vnějšímu světuje alkohol, v obrovském množstvíprolévaný hrdly nešťastníků, jimžspisovatel, včetně sebe, přidělil expresivněladěná jména a přezdívky.Zasvěcení je většinou dokáží identifikovat,avšak všechny postavy románupřesně neodpovídají postavámskutečným – někdy skuteční aktéřisloužili jen jako inspirace k vytvořeníjedné postavy. Název knihy odkazujeke dvěma hlavním konotacím – jednakk té alkoholické, ke všem těm vypitýmlahvím a půllitrům, které snadpomáhaly přežít, a zároveň upomínána poselství vložené do zazátkovanélahve vhozené do moře. Je tu na jednéstraně marnost takového počínání,avšak zároveň i naděje, že se zprávajednou někde objeví. Jiří Vondráček Český rozhlas 3 Vltava, 12.–23. 11.,vždy v 18.30

JAZZSTRANA 25pátečníJAZZNA VLTAVĚPo dvou měsících prázdnin,kdy byly především reprízoványty nejlepší jazzové pořady,které Vltava za uplynulý rokodvysílala, znovu od září tradičnězačínají hudební publicistézprostředkovávat své aktuálnípostřehy ze světa jazzu všechobdobí, stylů a žánrů.Chris CheekFOTO — MILOŠ ŠÁLEKPosluchači se mohou opět těšit na nový přísun komentovanéhudby v tradicionalisticky zaměřenémdopoledním Jazzofonu, kaleidoskop veškeré světovéi tuzemské produkce přinese Jazzový podvečera nespavcům zanotuje Noční vlna jazzu. Vše v tradičníchčasech, beze změn, a ani páteční podvečeryv tomto směru nebudou představovat žádnouvýjimku – opět zaměří svou pozornost k živýmkoncertům, respektive k jejich záznamům.Na přelomu srpna a září se v pražském PaláciAkropolis uskutečnila významná hudební událost.Své padesátiny oslavil ve velkém stylu hudebník,který posledních dvacet let udává se stupňující razancítón i tempo současného českého jazzu – JaromírHonzák. Kromě toho, že by mu nikdo ono jubileumnetipoval (posledních deset let vypadá stálestejně), jeho oslava nesla i další pozoruhodnosti.V jeden večer totiž zahrály snad všechny hudebnísoubory, s nimiž dříve působil nebo právě působí.A těch bylo minimálně sedm! Vedle jeho současnýchjazzových projektů Jaromír Honzák Quartet,Face of the Bass a Sato-San To vystoupili napříkladaktuální Honzákovi nejazzoví spolupracovníci BratřiEbenové anebo jen pro tuto příležitost znovuobnovenákapela Čikori s Ivou Bitovou a VladimíremVáclavkem.Třetí a historicky neméně pozoruhodnou dominantouHonzákovy oslavy narozenin byl křest novéhoCD Little Things, jenž na jaře nahrál s českopolskýmkvartetem a přizval si též velevzácnéhozahraničního hosta Chrise Cheeka. A právě jarnínahrávání aktuálně vydávané desky zachytil štábČeského rozhlasu v jeho živelném stádiu na jednomz koncertních představení, která Honzákův kvartets Chrisem Cheekem absolvoval. Hned v úvodu září(4. 9. a 11. 9.) proto v souvislosti s pořádanýmslavnostním koncertem a křtem desky Little Thingspřinášíme záznam hudebního představení JaromíraHonzáka, Chrise Cheeka, kytaristy Davida Dorůžky,pianisty Michala Tokaje a bubeníka Lukasze Zytyuskutečněného na festivalu Jazzinec 2009.Říjnová vysílání pořadu Jazz Live budou zaměřenana mezinárodní festivaly. Po koncertu DaveHollanda, který se představil na letošním Pražskémjaru a jehož záznam vysílala Vltava v srpnu, budemepokračovat dalším záznamem z Pražského jara

JAZZSTRANA 26Rhytm Desperados– koncertem kapely Rhythm Desperados.Tento soubor vznikl v roce 2003,kdy působil se zpěvačkou TonyouGraves (známou především z populárníhofunky bandu Monkey Business).Stylově se zaměřil na fúzi jazzu,rocku, latinskoamerické hudby a soulu.Repertoár přejal od Milese Davise,Herbie Hancocka nebo Weather Reporta tyto jazzové standardy doplnilo osvědčené hity Borise Urbánka z 90.letech minulého století.Rhythm Desperados dnes jižs Tonyou Graves nevystupují, ovšemzbytek osazenstva zůstal zachován.Po boku klávesisty Borise Urbánkav kapele hrají bubeník Michal Hejna,baskytarista Martin Lehký, saxofonistaMichal Žáček a perkusista PavelPlánka. Tito jazzrockoví desperáti byjistě nadzvedli ze židlí nejednoho zarputiléhomilovníka opery či romantickéklavírní písně. Záznam koncertuproběhne na Vltavě v prvních dvoupátcích měsíce října (2.10. a 9.10.).Nedlouho po odeznění posledníakce Pražského jara se uskutečnil dalšíhudební festival, menší rozsahem,avšak v pravdě evropského významu.Jazz Bridge, jak zní jeho oficiální název,se od dob svého vzniku specializujevýhradně na bigbandy. Svouhistorii započal v roce 2004 jako festivaloslavující vstup České republikydo Evropské unie. Za symbol novéhopolitického spojení byl zvolen tzv.mediální most, jímž Český rozhlas 3 –Vltava zprostředkoval přenosy koncertůdo zemí Evropské vysílací unie.Vltava byla letos opět přítomna a prosvé posluchače zaznamenala hudbuspolu s atmosférou všech tří koncertů,které na Mánesu zazněly. Pro podzimníčást vysílání redakce vybralakoncert bigbandu Kentonmania s významnýmhostem – americkým saxofonistouDonem Menzou (působil jakosólista a aranžér například v orchestrechMaynarda Fergusona, Stana Kentonanebo Buddyho Riche). OrchestrKentonmania se jmenuje po slavnémStanu Kentonovi, jenž jako první zařadildo svých aranžmá lesní rohy a historickytak obohatil bigbandový zvuk.Název je tedy opravdu velmi příznačný,protože hornista a lídr souboru RudolfMazač zařadil do svého bigbanduneobvykle rozsáhlou sekci lesních rohůčítající osm těchto hráčsky velmináročných nástrojů. Koncert orchestruKentonmania si mohou posluchačiVltavy vychutnat ze záznamu v pátek16. října.Na konci listopadu 2009 u nás zahrajeletos již podruhé v rámci celoročníhofestivalu Jazz Meets World jedenFOTO — IVAN MALÝ | MHF PRAŽSKÉ JAROz nejpozoruhodnějších jazzových hudebníkůsoučasnosti Avishai Cohen.Bude proto zajímavé sledovat, zdanaváže na úspěšný koncert z březnatohoto roku, kdy si bezvýhradně podmanilpublikum v Paláci Akropolisnovým projektem Eastern Unit, kterýse blíží world music mnohem více,než jeho tradiční trio. Oproti dřívějškuse projevil hlavní hudební rozdíl,mimochodem zaznamenaný na nejnovějšímalbu Aurora, tím, že Cohenpřibral do svého týmu zpěvačkuKaren Malaka a s ní dokonce odhalilvlastní vokál. Světu tak přinesl tradičníizraelské písně v jazzovém hávu.Organizátoři Jazz Meets World navícvsadili na slavnostnější kartu a situovalidruhý letošní Cohenův koncertdo reprezentativních prostor Dvořákovysíně pražského Rudolfina. Opět sevedle Avishaie Cohena a Karen Malakapředstaví pianista Shai Maestro, hráčna arabskou loutnu oud Amos Hoffmana mladičký perkusista Itamar Doari.Český rozhlas 3 – Vltava odvysílázáběry z tohoto koncertu v prvníchdvou listopadových pátečních Jazzovýchpodvečerech (6. 11. a 13. 11.).Nesmíme opomenout, že podhlavičkou Jazz Live se také objevujízáznamy koncertů z Mezinárodníhofestivalu jazzového piana. Seriálo jazzových pianistech, který připravujea uvádí Vladimír Truc, prostupujevysílání Vltavy celým rokem, a takani závěr roku nebude ochuzen o koncertníukázky umění jazzového klavíruz celého světa. Kolekci podzimnínabídky pak doplňují koncerty z krajskýchstudií Českého rozhlasu – Brnoa Českého rozhlasu – Olomouc a pátečnípřenosy Euroradio Jazz Season.Z dosud neodvysílaných nahrávek,pořízených letos přenosovým vozemČeského rozhlasu, na posluchačečekají v dohledné době koncertyz festivalu Jazz Černošice 2009, kde sepředstavili například kytarista JonathanCrossle (Jižní Afrika) nebo třebapozoruhodné slovenské trio PaCoRas cimbálem a svérázným propojenímjazzu a hudebního folkloru. Náš štábbyl také přítomen na festivalu Jazz Polička2009, odkud přivezl hudební záznamysouborů Elisabeth LohningerQuartet (USA) nebo Ruchadze BandAmsterdam Beyond (Holandsko, ČR).Redakce jazzové a populární hudbyČeského rozhlasu 3 – Vltava připravilabohatý program a snad i z těchtoněkolika odstavců vyplynulo, že jazzovýpodzim 2009 bude pestrý a plněnasycený příležitostmi k nevšednímhudební zážitkům. Václav Vraný

HOMMAGESTRANA 27JOSEF KOTEK11. 4. 1928 — 3. 6. 2009Nejvýznamnější historik české populární hudby,muzikolog a publicista PhDr. Josef Kotek, CSc. zemřelve středu 3. června 2009 po déle trvající nemociv Praze ve věku 81 let. Autor řady sociologickýchstudií, analýz českého šlágrového trhua především dvousvazkových Dějin české populárníhudby a zpěvu patří neodmyslitelně k pilířůmčeské hudební vědy a publicistiky.Cesta za jeho zálibou, která se stala celoživotnímposláním, přitom nebyla jednoduchá. Narodilse v Praze, maturoval na gymnáziu v MladéBoleslavi a v roce 1947 začal studovat právnickoufakultu Univerzity Karlovy. Po únorových událostechroku 1948 byl však ze studií z politickýchdůvodů vyloučen a nucen pracovat jako dělníka sloužit vojenskou službu v Pomocných technickýchpraporech (nechvalně proslulé PTP), např.v kladenském dole.Ke studiím se tak mohl vrátit až v roce 1953,kdy si zvolil hudební vědu a zároveň i dirigovánína HAMU.Když pomineme krátkodobé angažmá sbormistrovskéa redaktorské (Hudební rozhledy v letech1957–1961), můžeme říci, že většinu svého aktivníhoživota, od roku 1962 až do odchodu do důchoduv roce 1993, zasvětil poslání odborného a pozdějivědeckého pracovníka, specializovaného na českoupopulární hudbu. Stále stejné pracoviště postupněJosef Kotek – podobenka z konce 60. letproměňovalo názvy – nejprve šlo o Ústav pro hudebnívědu ČSAV, pak o hudební oddělení Ústavuteorie a dějin umění ČSAV a konečně, od roku 1990,Ústav pro hudební vědu AV ČR.Josef Kotek byl publikačně velmi aktivní, spolupracovals řadou médií jako autor i jako členredak-čních rad (Melodie, Gramorevue, Hudebnírozhledy, Hudební věda), napsal a odmoderoval řadurozhlasových pořadů a připravil mnohé gramofonovéedice (např. Sjezd swingařů nebo Písničkya songy E. F. Buriana). Byl příkladně systematickýa pečlivý, zejména co se důkladného zpracovánípramenů týče, jeho práce vždy obsahovaly zajímavéobrazové přílohy, grafy a podobné názornépříklady. Jako kolega byl velmi laskavý a trpělivýa nezištně obětavý. Bezpochyby se zasloužil o to,že začala být u nás populární hudba vedle hudbyvážné akceptována a vnímána jako seriózní předmětvědeckého bádání. A hlavně – odpracoval tuzákladní černou dřinu, kterou jeho následovnícijiž nemusí absolvovat: prokousal se spisy ZdeňkaNejedlého a spoustou tiskovin 19. i 20. století, kteréjsou pro dnešního čtenáře velmi nezáživné, a vytahalz nich to podstatné, co se týká české populárníhudby. Na práce Josefa Kotka tak lze jen s radostínavazovat.Josef Kotek byl ze staré školy a vždycky se dívals velkou nedůvěrou na elektronické vymoženosti.Jeho historický záběr sahal až po rockovou hudbu,kterou respektoval, ale za její hranice již nikdynešel. Počítače nikdy nepřijal za své. Všechny svépráce psal až do posledního dechu na jednom stařičkémkufříkovém psacím stroji. K jeho obvyklýmprůpovídkám patřilo „zvyk je železná košile“ anebo„vot těchnika“ – touto glosou projevoval skoroaž škodolibou radost, když nejmodernější technikaněkde selhala. A dlužno dodat, že v éře rozvinutéhosocialismu se to stávalo velmi často.Josef Kotek byl dvakrát ženat. V letech 1958–78s Janou, rozenou Havlovou, a od roku 1979 s Alenou,rozenou Havlíčkovou, významnou českou šansoniérkou.Má dva syny, Petr Kotek je filmovým režisérema scénáristou. Podrobnou bibliografii JosefaKotka naleznete např. na stránkách www.ceskyhudebnislovnik.czAleš Opekar

HOMMAGESTRANA 28votaběhu překladatel, básník a, jak se rádo říká,„mnohaletý“ rozhlasový redaktor Václav Daněk.To „mnohaletý“ v jeho případě znamená, že přes-POKUSO GRATULACIS NEZBYTNOU9. července 2009 uzavřel osmé desetiletí svého žiněpolovinu svého dosavadního života, tedy celýchčtyřicet let, strávil ve službách Československého(později Českého) rozhlasu, který se tak stal vlastnějediným jeho zaměstnavatelem!PŘEDMLUVOUKdyž roku 1954, po absolutoriu oboru dramaturgiena pražské DAMU, poprvé usedl do redaktorskéžidle v právě se rodící rozhlasové literární redakci,probíral se teprve rozhlas ze svých nejhorších poúnorovýchlet, z tupé ideologické služebnosti, z monolitnímyšlenkové i formální sterility „umění lidového,ideového a stranického“ a samozřejmě i z tvrdéa neomezené nadvlády politické cenzury. Celýchdvanáct let taky ještě muselo proběhnout, než bylypoloženy základy ke „stanici náročného posluchače“,z nichž nakonec vyrostla dnešní Vltava, v jejímžrámci teprve mohlo získat vysílání poezie, jemužpředevším se hodlal Daněk zasvětit, cílevědomoua široce založenou koncepci a systém. A právě odjakživake svobodomyslnosti tíhnoucí Václav Daněk sestal jedním z těch nečetných, kteří se ze všech svýchsil snažili tento ideologický monolit narušovat a, jakjen to bylo možné, vnášet do vysílání všechny méněkonformní, modernější, myšlenkově i formálněuvolněnější trendy. Dlouho to tedy neměl nikteraklehké a nejrůznějšími konflikty s dogmatickými nadřízenýmia omezenci všech odrůd „procházel“ častojen se značným, občas až neuvěřitelným štěstím.Skutečně dařit se mu začalo – pochopitelně – teprveod poloviny 60. let, to byl pro něj onen čas, v němžvytvářel nové literární programové typy a zkoušelrůzné netradiční postupy, při čemž se mimo jiné inspirovali dědictvím meziválečné avantgardy (pásmo-koláž,„polyekranový“ typ montáže apod.), a cobylo pro jeho obor zvlášť významné, získal pro pravidelnouspolupráci s rozhlasem prakticky všechnytehdejší špičkové překladatele poezie (J. Koláře,J. Hiršala, J. Vladislava, Z. Urbánka, L. Čivrného,E. Fryntu, I. Slavíka, J. Pokorného, L. Kubištu,V. Mikeše ad.), a zároveň ovšem cílevědomě „vychovával“i řadu překladatelů mladých. Rozsah básnicképrodukce literární redakce byl v těch „kulturocentrických“60. letech tak široký, že odpovídal kapacitěnemalého nakladatelství a nejedna významnápřekladová knížka byla také rozhlasovými pořady(například v cyklech Panoráma zahraniční poezie,Klenotnice klasické poezie apod.) inspirována! Československýrozhlas tedy nejenom v oblasti rozhlasovýchher, ale i v prezentaci poezie patřil mezi nejpřednějšíevropské rozhlasy a jeho prestiž v českémkulturním světě až do nástupu normalizace jen dálerostla. A to bylo nepochybně i zásluhou VáclavaDaňka, který byl po celý svůj rozhlasový život praktickyu všeho, čím se toto médium ve svých slovesnýchsložkách hýbalo dopředu a výš…

HOMMAGESTRANA 29I on sám se v této době stal jedním z předníchpřekladatelů-rusistů své generace. Věnovalse přitom jak ruské básnické klasice (Blok,Jesenin, Anněnskij), tak i poezii moderní – nejprvebásníkům, kteří se snažili jen překonávatstalinistický dogmatismus, jako byli A. Vozněsenskij,B. Achmadulina, ale i písničkáři B.Okudžavovi, později i těm, kteří byli v sovětskémliterárním kontextu spíš jen trpěni, třebaA. Tarkovskému či A. Kušnerovi, nakonec setéměř zcela soustředil na oběti stalinského teroru(O. Mandelštam) a na básníky režimemvysloveně pronásledované (D. Charms, A. Veděnskij,J. Brodskij). Přebásňoval ovšem i básníkyukrajinské, maďarské, pákistánské a mongolskéa s jejich tvorbou průběžně seznamovali rozhlasové posluchače…Neměli bychom tu rozhodně opomenoutani Daňkovo „společenské angažmá“ ze 60. let.Agilně působil v rozhlasových odborech i veSvazu československých spisovatelů. Podepsalprohlášení českých rusistů proti srpnovéinvazi (a nikdy, na rozdíl od jiných, svůj podpisneodvolal); ve své absurdní grotesce Blátotlačkazesměšnil tehdejší drážďanskou okupačnívysílačku, podílel se na gramofonové descek poctě činu Jana Palacha… A pak, v těžkýchnormalizačních časech, se významně zasloužilo to, že se v literární redakci podařilo přes všemožnétlaky zvenčí udržet profesionální kvalitupráce, jakož i ovzduší vzájemné solidaritya lidské slušnosti. A hlavně: srdnatě poskytovalve vysílání prostor řadě zakázaných překladatelůi autorů rozhlasových pásem, kteřípak po celá dvě desetiletí významně zkvalitňovaliprofil rozhlasového vysílání, ovšemžepod jmény takzvaných „pokrývačů“, k nimžostatně patřil i on sám (šlo např. o J. Hiršala,B. Grögerovou, M. Červenku, L. Čivrného ad.).A tak se stalo, že signatář Charty 77 J. Hiršal,ukrývající se pod více než dvaceti jmény povolenýchpřekladatelů, se stal v 70. a 80. letechdík Daňkovi dokonce zřejmě vůbec nejčastějivysílaným překladatelem poezie!V 70. letech začal Daněk vydávat i knížkysvé vlastní poezie, které ovšem nebyly v ničempoplatné dobové normalizační ideologii,ani politicky „žádoucí“. Na vroucně intonovanéúvodní sbírky milostné inspirace Jak jsmelili zvon a Svět jsou dva navázaly v osmdesátýchletech další knížky smyslově kypivémetaforiky a formální virtuozity, Dům sonetůa Gazely a kola, v prvním desetiletí našehostoletí pak knihy životních bilancí, soubor„věnců sonetů“ Z hnoje snů tobě a loni vydanéBalady a svízelky.Byl to jistě hlavně značný lidský a uměleckýkredit, jímž disponoval, který ho krátce polistopadu 1989 předurčil a legitimoval k převzetífunkce předsedy komise pro rehabilitacipoliticky postižených rozhlasových pracovníků.A konečně, jeho vztah k různým podobámrozhlasového, fónického pokusnictví, který sesnažil ve vysílání uplatnit už v 60. letech, hov letech 1990–1994 přivedl do čela „redakcerozhlasové paměti a literárního a hudebníhoexperimentu“, takzvaného Audiostudia.S Daňkovým jménem se ovšem posluchačiliterárních pořadů stanice Vltava setkávajíi nadále, v řadě repríz, a také v premiéráchjeho nových textů a překladů… Vědí o něm aledobře i ti, kteří sledují aktivity českého centraPen klubu i Umělecké besedy a kteří znají jejírevue Život. V obou těchto významných uměleckýchinstitucích totiž patří Václav Daněkk jejich nejagilnějším a nejobětavějším osobnostem.V žádném případě tedy neodešel, a takyrozhodně nemíní odejít do nějakého „tvůrčíhodůchodu“, byl by ostatně naprosto předčasný.A upřímné jubilejní přání od všech rozhlasáků,kteří ho pamatují a znají, přání, k němužse jistě rádi připojí i čtenáři Magazínu, totižaby mu ta jeho neobyčejná vitalita a životní radostenstvívydržely co nejdéle, mu jistě budemilé, ale, jak jsem ho za těch třiačtyřicet let poznal,vím, že je spíš jenom potěšeně uloží „adakta“ – a jeho loď mine tuto bójku s číslicí 80bez většího povšimnutí, a vesla vzápětí znovua zplna zaberou… A tedy: „ad multos annos“,milý Vašku, duše kamarádská! Rudolf MatysZPRÁVY Pokud vás v našem letošním vysílání zaujaly cykly Evropskáopera a Evropské katedrály, můžete se těšit na jejich pokračování.Novou desetidílnou řadu návštěv ve velkých evropskýchoperních domech budeme vysílat už od 12. října – tedyprávě na začátku nové operní sezony – a do dalších desítkyslavných katedrál vás zavedeme v čase adventním:od 30. listopadu. Máte rádi bajky? Pak tedy nezapomeňte poslouchatPáteční večer 23. října. Miroslav Stuchl ho věnuje dvěmatisícům let evropských bajek. A pokud dáváte přednost pohádkám,budeme mít Páteční večer i pro vás. Po loňském setkánís mezinárodní pohádkovou hvězdou Popelkou připravuje letosEliška Závodná setkání v Perníkové chaloupce – přesněji řečenov chaloupkách, do kterých lze zabloudit nejen u nás, ale i v dalšíchevropských zemích. Na Vltavě se bude bloudit v pátek4. prosince. Od října se do našeho vysílání vrací velice úspěšný cyklus,který po několik let připravoval pro Vltavu prof. Martin Hilský –Divadlo Svět. Do barvitého světa Shakespearových postav a příběhůse budeme vydávat každou druhou sobotu vždyv 16 hodin. Pro tuto reprízu Martin Hilský zvolil nový klíča jednotlivé Shakespearovy hry seřadil jednak chronologickya jednak podle žánrů. Začneme komediemi, následovat budouhistorické hry, tragédie, romance a úplně na závěr Shakespearovybásně. Projekt tak ve 43 částech obsáhne celé Shakespearovodílo. Hned dvakrát vás v letošním roce pozveme do krásnéhoa slavného města na řece Arno. V prvním zářijovém týdnu uvedemev programové řadě Rok v Evropě pětidílný cyklus MilošeDoležala „Florencie – pět květů toskánské lilie“. A protože pětdílů na všechny pozoruhodnosti města, přezdívaného kolébkanebo perla renesance, opravdu nestačí, připravuje Miloš Doležal,který v Toskánsku pilně natáčel, na konec listopadu ještěPáteční večer. Příští rok bude určitě ve všech kulturních institucíchprobíhat ve znamení Karla Hynka Máchy, od jehož narozeníuplyne v listopadu rovných 200 let. K velkému výročí se celousérií pořadů připojí i naše stanice; ještě než se tak stane, doporučujemenaše webové stránky Čtenářský deník s vynikající četbouMáchových Cikánů v podání Lukáše Hlavici a se studiovounahrávku Máje z brněnského Divadla U stolu.

VÝROČÍSTRANA 30MÁME-LI MÍTJEDNU,MUSÍME MÍTDVĚ…Setkání s prezidentem Masarykem v LánechČeský rozhlas 3 – Vltava připomene 90. výročízaložení Masarykovy univerzity v Brně –druhé české univerzityByl to jeden z prvních zákonů, kterýbyl přijat v nově vzniklé Československérepublice: zákon ze dne28. ledna 1919, kterým se v Brně zřizuječeskoslovenská státní Masarykovauniverzita o čtyřech fakultách:právnické, lékařské, přírodovědeckéa filosofické. Posláním nové univerzitymělo být, řečeno slovy pamětnílistiny z roku 1919, aby „žila, mohutnělaa kvetla v ušlechtilém závoděníse starší sestrou pražskou“. Rok 1919je tedy rokem, od něhož se počítajídějiny univerzity. Nikoli však datem,kdy se tato myšlenka rodila … Historieboje za českou univerzitu v Brněmá svůj počátek už v 60. letech 19.století. Právě tehdy přišel Masaryks tezí, že máme-li mít jednu univerzitu– tedy Karlovu – musíme mítdvě. Chtěl, aby vzniklo konkurenčnínárodní centrum, aby v zemi nebylajen jedna izolovaná univerzita s českýmvyučovacím jazykem, která bytak nutně upadala do podprůměru.Pro svoji myšlenku získal sice podporuakademické obce české univerzityv Praze, ale situace na Moravěbyla složitá: Brno bylo totiž městemdvojjazyčným a brněnští Němci seobávali, že zřízení české univerzityoslabí jejich pozice ve městě, které doté doby politicky zcela ovládali. Cestak úspěchu se otevřela tedy až povzniku nového státu – a v letošnímroce se univerzita může ohlédnout zasvými devadesáti roky existence.Na rozhlasových vlnách ČRo 3 – Vltavabude tomuto ohlédnutí věnovánasobota 26. září. Masarykovou univerzitouprošla za tu dobu řada vynikajícíchosobností z oblasti vědy a kultury. Prvnímčestným doktorem MU se stal v roce1925 skladatel Leoš Janáček (uslyšímenapříklad příběh jeho skladby,nazvané „1. X. 1905“, jejíž vznik bylinspirován tragickou událostí, kteráse stala při demonstracích, spojenýchse založením druhé české univerzity).Panorama vzpomínek nabídne úvahydramatika Milana Uhdeho, sociologaMiloslava Petruska, spisovatele ZdeňkaKožmína nebo slavný esej literárníhohistorika a rektora MU v tragickýchletech 1938–1939 Arne Nováka. AntonínPřidal připomene postavu význačnéholiterárního historika, překladatelea zakladatele anglistiky v Brně nafilozofické fakultě prof. Františka Chudobu.Rozhlasová hra Ovidiův návratuvede dramatika, kritika a prozaikaMiloše Rejnuše, který působil do roku1961 – až do nuceného odchodu – nakatedře historie. Režie příběhu z antickéhoŘíma se ujal režisér J. A. Pitínský,který vysoce kultivovaný text hry nověpřečetl a příběh o střetnutí básníkas mocí (Ovidia s císařem Augustem)usadil na pozadí konfliktu civilizacea barbarství, jehož vpád nemusí být jendestruktivní. Přitom nezapomíná najednu z hlavních myšlenek Rejnušovyhry, totiž, že úlohou člověka v časechproměn je vědět, co je důležité, a jentak může obhájit smysl svého jednání.Odpolední koncert je věnován hudebnímuvědci, skladateli a zakladatelibrněnské muzikologie prof. VladimíruHelfertovi, který zemřel v roce 1945na následky věznění v koncentračnímtáboře. Zakladatel právnické fakulty,rektor univerzity v roce 1923, spoluautorprvních zákonů nové republikya blízký spolupracovník Karla Engliše– to byl prof. František Weyr, kterývzpomínky na svůj bohatý život uložildo svých pamětí, z nichž jsme vybralijednu část. Brněnští muzikologovéna filosofické fakultě před několikalety rekonstruovali a poprvé provedliunikátní Šostakovičovu operu Antiformalistickýráječek, která je parodiína vystoupení tehdejších představitelůsovětské moci. V rozhlasovém nastudováníuslyšíme v hlavní roli MiroslavaDonutila. V pořadu Čajovnase představí studenti MU se svýminetradičními aktivitami – arteterapií

FESTIVALSTRANA 31HUDEBNÍ FÓRUMHRADEC KRÁLOVÉSlavnost základního kamene nového univerzitního kampusua streetworkem. Mnoho významnýchuniverzitních profesorů a vědců, kteřípůsobili na brněnské univerzitě,dnes už připomínají jen názvy ulic,které jsou po nich pojmenovány. Pobrněnských ulicích se projdeme s historičkouMilenou Flodrovou v pořaduJména na štítě. Jazzovým podvečerembudou znít skladby autorů, rovněž spojenýchsvým působením s univerzitou– například Miloše Štědroně či PavlaBlatného, v operním večeru představímedílo skladatele a profesora muzikologieZdeňka Blažka Verchovina.Antonín Trýb byl nejen významnýmbrněnským dermatologem a profesoremlékařské fakulty, ale také básníkema prozaikem. S jeho tvorbou se seznámímev pořadu Svět poezie. Absolventprávnické fakulty spisovatel Ivan Křížje autorem povídky Zítra neděle budev cyklu Stránky na dobrou noc.Současnost Masarykovy univerzity,této druhé největší univerzityv České republice, která má devět fakults více než 200 katedrami, ústavya klinikami, přijde v úvodu dne představitjejí rektor profesor Petr Fiala.Nahlédneme také do budoucnosti nověvznikajícího univerzitního kampusu,jednoho z nejrozsáhlejších a nejmodernějšíchuniverzitních „městeček“,která vznikají ve střední Evropěa na jehož výstavbě se podílejí předníčeští architekti a výtvarníci.Auditorium maximum (celouniverzitníaula) má na své čelní stěněod roku 1938 obraz o velkosti 7,5 x13 metrů. Jeho autorem je malíř AntonínProcházka, který si jako motiv vybralProméthea přinášejícího lidstvuoheň se skupinou postav dychtícíchpo ohni poznání. Na poslání univerzityse za dobu její existence na tomtosymbolu nic nezměnilo. I v nelehkýchdobách nedávno minulých bývala ostrůvkemnaděje na poznání a vzdělání.Posledních dvacet let se rozrostlado jedné z největších institucí městaBrna, které se i díky „své“ univerzitěa mnoha dalším vysokým školám můžeprávem pyšnit přívlastkem „městostudentů“. Do jeho uliček nahlédnemev Českém rozhlase 3 – Vltava v sobotu26. září. Olga JeřábkováFestival Hudební fórum Hradec Královése koná letos už popáté. Opětna něm bude znít světová hudbav podání pořádající FilharmonieHradec Králové, která, pokud jdeo hudbu 20. století a soudobou,se tak postupně stává nejzasvěcenějšímtuzemským orchestrem. Na zahajovacímkoncertě festivalu uvede v jejímčele Krzysztof Penderecki svou5. a 8. symfonii, na závěr pakdirigent Pavel Šnajdr skladby HenrihoDutilleuxe a Witolda Lutoslawského.Během celkem pěti koncertů mezi3. a 13. listopadem se FHK vystřídáse Symfonickým orchestrem Českéhorozhlasu (v čele s BernhardemKontarskym), Komorní filharmoniíPardubice (s Andreasem SebastianemWeiserem) a Janáčkovou filharmoniíOstrava (s Peterem Vrábelem).Mezi pozvanými sólisty jsou pěvciMichaela Kaune, Agnieszka Rehlis,Lauren Flanigan, Gabriela Beňačkováa Ivan Kusnjer. I letos pokračujesymbióza s Českým rozhlasem3 – Vltava: všechny koncerty sevysílají přímým přenosem a vybranékoncerty se dostanou i do nabídkyEurorádia (EBU). Dramaturgickouprioritou festivalu je vyváženost mezinovými formami a tématy soudobéhohudebního umění a posluchačskoupřístupností, skladby uváděné na HFHKjsou většinou už prověřeny úspěšnýmživotem na světových koncertníchpódiích. Hradecké publikum tak uslyšínapříklad symfonie Johna Adamse(Doctor Atomic) a Philipa Glasse,samostatné večery budou věnoványhudbě Bernda Aloise Zimmermannaa schubertovskému projektu HanseZendera (Zimní cesta). Tradicí HFHK jeKrzysztof Pendereckisvětelný design, který činí z koncertůnevšední audiovizuální záležitost.Královéhradecké hudební fórumza uplynulé čtyři roky svého trvánívyrostlo v jedinečný festival, kterýv tuzemském hudebně-kulturnímkontextu nemá obdoby. Nabízí hudbusdělnou a přitom atraktivní, jednotlivékoncerty i festival jako celek jsouvyvážené, do Hradce Králové přijíždějívynikající sólisté, provedenímnohých skladeb, které zde zaznělyv české premiéře, vejdou nepochybnědo atlasů hudební historie. — wd —

Filharmonie Hradec Králové a Český rozhlas 3 – Vltava5/11/099/11/0911/11/0913/11/093/11/09Michaela Kaune sopránAgnieszka Rehlis mezzosopránIvan Kusnjer barytonFILHARMONIE HRADEC KRÁLOVÉ, PRAŽSKÝ FILHARMONICKÝ SBORKRZYSZTOF PENDERECKI – DIRIGENTProgram: PendereckiJan Filip Ťupa violoncello, Trio PraesenzSYMFONICKÝ ORCHESTR ČESKÉHO ROZHLASU / BERNHARD KONTARSKY – DIRIGENTProgram: ZimmermannAleš Briscein tenorKOMORNÍ FILHARMONIE PARDUBICE / ANDREAS SEBASTIAN WEISER – DIRIGENTProgram: ZenderLauren Flanigan sopránJANÁČKOVA FILHARMONIE OSTRAVA / PETER VRÁBEL – DIRIGENTProgram: Takemitsu, Adams, GlassGabriela Beňačková soprán, Kateřina Kněžíková sopránFILHARMONIE HRADEC KRÁLOVÉ / PAVEL ŠNAJDR – DIRIGENTProgram: Dutilleux, Lutoslawski:: Sál Filharmonie Hradec Králové :::: Přímé přenosy na ČRo 3 – Vltava :::: Koncerty se světelným designem :::: Začátky koncertů ve 20:00 :::: Vstupenky: tel. 495 221 901, www.hkpoint.cz ::www.hfhk.cz

PROFILSTRANA 33„MALUJIJAKSIPRUDCE…“Medailon malíře, medikaa nimroda Bořivoje ŽufanaV časech studií na pražské Akademii byl malíř BořivojŽufan „bouřlivákem školy“, napsala v jehomonografii Věra Hasalová. Bořivoj Žufan (1904–1942) se narodil v rodině železničáře na pražsképeriférii, v Holešovicích.„V rozsáhlém komplexu nádražních dílen pracovalotec,“ píše Věra Hasalová, „vedlejší nezastavěnéplochy půdy vzrušovaly ambicemi růstu, heřmánekna březích Vltavy mu později přiblížil vesnici,od Stromovky to vanulo dechem rostlin, ale o kusdále pronikaly už smutné, dráždivé pachy z jatek.“Rod Žufanů je ale spojen s vesnicemi Myslívema Polánkou nedaleko Nepomuku. Malířova sestranavštěvovala básníka Ladislava Stehlíka, který patnáctlet učil na myslívské škole. Na její návštěvyvzpomíná i básníkova dcera Blanka.Historici umění na Žufanových plátnech a akvarelechnalézají fauvistické (Matisse, Špála) a expresionistickéinspirace (Kirchner, Kokoschka). Sám sehlásil k Derainovi a Cézannovi. Počátečním zájmemo velkoměstskou periferii předznamenává tématamalířů a fotografů Skupiny 42.Výjevy z české vesnice, často ve světle letníhoslunce, se staly leitmotivem jeho tvorby. V Žufanovědíle se setkáváme s dvorky venkovských stavení,s postavami prázdninově uvolněných chlapců a dívek,se zátišími s houbami nebo okurkami, s lesemprotékaným potokem. Zvláštní pozornost si zasloužíŽufanova záliba v malování květin. V žádném případěale nejde o nějaké folkloristické nostalgie, ale„mapování“ krajiny českého venkova a jeho rituálůmoderními výrazovými prostředky.„Maluji jaksi prudce…, říká. A dodnes vidímestékat plátek růže na jedné z kytic, jak se nebál pracovatrychle, se štětcem hodně namočeným,“ napsalave své monografii Věra Hasalová.Žufan často zajížděl do Přelouče nad Labem,odkud pocházela jeho matka. Polabské krajiny s leskemvodní plochy, zrcadlení stromů rozechvělýchvětrem v hladině řeky, plynutí oblak patří k těm nejlepšímŽufanovým dílům a nejsugestivnějším portrétůmPolabí mezi Kolínem a Pardubicemi.Život Bořivoje Žufana se vyznačuje podivuhodnýmiperipetiemi. Od roku 1935 byl malíř vážněnemocen. Onemocněl chronickým zánětem čelníchdutin. Trpěl velkými bolestmi. Jeho stav se zhoršoval.Možná kvůli své nemoci se rozhodl, že vystudujemedicínu a stane se plastickým chirurgem. Hodlalsi otevřít noční ordinaci. Můžeme si položit otázku,jak to s tou plastickou chirurgií myslel, jestlinechtěl své estetické představy realizovat takříkajícneumělecky, přímo do tváří a postav lidí. V pětatřicetiletech byl přijat na medicínu, absolvoval čtyřisemestry, jenže pak nacisté zavřeli české vysokéškoly.Bolesti hlavy zesilují do nesnesitelnosti. Nováoperace už by byla riskantní. Malíř se stává chorobněpřecitlivělým. Navíc ho stravuje chorobnýstrach. Ztrácí chuť do života. Dusná nálada protektorátuposiluje defétistickou náladu. Obává se,že ho někdo pronásleduje. Svůj byt tak trochu podivínskyzabezpečuje přístroji, které sám sestavuje.Zakopává své nimrodovské pušky na koroptvea zajíce, ale neusne bez revolveru pod polštářem.V podobě mrtvých děvčátek nebo obrazů z pitevnynebo umrlčích prken u Nýrska přichází do jeho obrazůtéma smrti.Ve venkovských výjevech s mrtvými zvířaty, zejménas drůbeží, se obsahově i rukopisem přibližujek tvorbě židovského malíře Chaima Soutina působícíhove Francii, který také umírá během okupace.Soutina fascinovala mrtvá zvířata: beran, kohout,králík. Můžeme spekulovat o tom, jestli Soutinei Žufan ve zpodobení těchto zvířecích mrtvol hledalizárodky vzkříšení.Obrazy malíře Žufana se v poslední době začínajíobjevovat v nabídce českých obchodníků s uměníma na aukcích dosahují slušných výsledků. Malířovystopy nalezneme nejen v galeriích, v kunsthistorickéliteratuře a v memoárech souvisejících s českýmvenkovem, kde umělec maloval, ale například takév rozhovoru pro časopis Babylon s Ivanem MartinemJirousem, který na malíře vzpomíná jako „natéma přijímacího pohovoru“ na FAMU, nebo v románuIvony Borské Osud jednoho Čecha. Jiří Kamen K pořadu Polánka, který bude vysílán v rámciVíkendové přílohy stanice Vltava 10. 10.FOTO soukromá sbírka

POHYBLIVÝ SVÁTEKSTRANA 34Cestování za varhanami a vínems Michalem NovenkemVARHANYPOD POSTELÍNejdřív chtěl být klavíristou, jenževe třinácti ho okouzlily varhanya propadl jim. Postupně odkrývaljejich jedinečnost.Celý život putuje za varhanami i za vínem: „Platí, coříkají léčitelé: jinou vlastnost má pokrm a nápoj, kterýčlověk konzumuje v místě, kde vznikl. Vychutnatsi jídlo v regionu, kde vzniklo, je jiné, než se pokusitho doma napodobovat. Navzdory globalizaci jei dnes třeba za chuťovými požitky cestovat“. VarhaníkMichal Novenko se zrovna vrátil z Francie.Kde jste hrál? A co jste ochutnával?Koncertoval jsem v katedrálách v Sens a Bourges.K tomu jsem se ještě chvíli zdržel v regionu Champagne.Poprvé jsem byl ve Francii jako student díkyšvýcarskému stipendiu, dnes už cesty do Francieani nejsem schopen spočítat. I tentokrát jsem sivedle koncertů vyhradil chvilky na víno. Cestovalijsme s manželkou, a tak jsme se mohli střídat zavolantem, aby vždy aspoň jeden z nás mohl něco„okoštovat“. Navíc jsem chtěl vybrat v Champagninějakou specialitu mému tatínkovi k osmdesátinám.Výlet jsem spojil s „lovem varhan“ v katedráleChahlons-en-Champagne, v Épernay a v několikaokolních vesnicích.Vy jste je jel ulovit? Tedy koupit?To se povedlo! Ne, na koupi varhan opravdu nemám...„Lovit varhany“ pro mne znamená seznámitse osobně s nástrojem, který neznám. Je totaké určitý druh degustace. Mimochodem starýmzvykem bývalo, že stavitel varhan dostal po jejichdokončení jako „příplatek“ tolik vína, kolik se vešlodo největší píšťaly.Jak váš letní lov dopadl?Rozšířil jsem svoje poznání o patnáct nástrojů –barokních, romantických i nových. Každé varhanyjsou jiné. Neuvěřitelně se liší už velikostí: od přenosnéhotypu se dvěma rejstříky až po ty, co majítisíce píšťal. Píšťaly se podle svého zvuku spojujído nejrůznějších skupin. Varhaník si musí celý živottříbit smysl pro rejstříkování – onu zvukovoualchymii, která dělá varhany varhanami.Jaké jsou francouzské varhany?Varhany jsou, stejně jako víno, svázané s prostředím,kde vznikly: už od 17. století mají svůjnárodní styl. Zcela jiné než francouzské jsounapříklad varhany italské a české – mají hodněvokální charakter. Francouzský styl je naprostosvébytný a pro mě velmi přitažlivý právě tím, conaše varhany dříve neznaly. Francouzské baroknínástroje jsou bohatě vybavené takzvanými jazýčkovýmirejstříky a jejich barva silně připomíná dechovousekci orchestru, včetně trumpet a hobojů.Francouzské romantické a moderní nástroje tentozáklad ještě rozšířily do bohaté zvukové paletya vysloužily si název „symfonické varhany“.Je to problém, když chcete „degustovat“v cizí zemi cizí varhany?Jak kde. Například v Německu či ve Slovinsku sena menších místech celkem snadno najde někdokompetentní, kdo mě k varhanům pustí. Samozřejměse musím představit jako renomovaný varhaníka profesor konzervatoře – každého k varhanámpustit nelze. Ve velkých katedrálách se obvyklemusí návštěva domluvit předem. Ve Španělskuvětšinou musím za knězem, ten dohlíží na všechno.Ve Francii je to složité, každé varhany majítitulárního varhaníka. Toho lze obejít jen výjimečně,takže i na malých vesnicích většinou vše zařizujidopředu. Ale často jsou z toho milá setkání:varhaník třeba řekne: „Až si zahrajete, zvu vás nakafe… Nebo si dáme raději skleničku vína“. A jetu neplánovaná degustace. Tentokrát mě jedenkolega pozval na šampaňské, které vyrábí přímomístní hoteliér.Jaký dárek jste tatínkovi nakonec vybral?Přivezl jsem mu „tekutou mapu“ naší cesty. Obsahovalamalou kolekci šampaňského z Épernay:tam je vyhlášená Avenue de Champagne, kde stojív řadě vedle sebe proslulé vinařské domy („Maisonsde Champagne“), což jsou opravdové palácea zámky nejvýznamnějších vinařských rodin. Vzaljsem také lahev z Vertus, což je malé městečko jižněod Ěpernay (s krásnými varhanami v románskémchrámu). Leží v té nejexponovanější poloze „premiercru“, což jsou státem označené nejlepší vinice.

POHYBLIVÝ SVÁTEKSTRANA 35Jsou jich tu hektary a hektary – je krásné tudyi jen projíždět, navíc v každé vesnici najdete takéněkolik menších vinařství. Tekutá mapa cestyobsahovala také Sens, kde jsem měl koncert v katedrále.Je to na okraji burgundské oblasti, blízkoChablis, odkud jsem vzal stejnojmenné špičkovébílé víno. Klasické červené burgundské jsem vzalz oblasti Dijonu. Kuriozitou cesty byl pobyt v penzionuz patnáctého století v Bourges a po koncertěpřípitek v Café „u Guillotina“ (vynálezce guillotinytam skutečně pobýval).Vztah k vínu jste zdělil po otci?Rodiče byli spoluzakladatelé Státního souborupísní a tanců. Folklor byl i za socialismu takovounaší výkladní skříní. Díky tomu i v dobách,kdy se mohlo cestovat jen omezeně, naši sjezdilivelkou část světa. Tatínek byl vždy zvídavý, věděl,že k cestování patří poznávání a ochutnávánímístních jídel a nápojů. Postupně si tříbil chuťa na cestách se rád seznamoval s novými lidmi,v západní Francii poznal Slováka, který odešel „zachlebem“ v době velké předválečné krize. Tatínekse nebál mu pomoci obnovit kontakt s jeho rodinouv Československu, přerušený po osmačtyřicátémroce. Svoje přátelství s emigrantem dokázali obhájit i před soudruhy, vysvětlil jim, že je tovystěhovalec z doby té „zlé kapitalistické krize“.No a do jeho rodiny se přiženil Francouz – profesorvinařské školy v Barbezieux... Ohromný kontakttáta získal také se slavným barmanem hotelu„Georges V.“ v Paříži s panem Rudolfem Slavíkem,nositelem řádu Čestné legie za odbojovou činnostza války (vznikla o něm i knížka). Vysokým německýmdůstojníkům mistrně míchal drinky, kteréjim rozvazovaly jazyky, a pan Slavík mohl dodávatodboji důležité strategické informace. Po válce sestal předsedou světové barmanské asociace. Méhotátu si oblíbil a dal mu tzv. „Rudolfův pas“ – kartičkus doporučením. Tatínka díky tomu zdarmahostili ve špičkových a slavných podnicích.Jednou kdesi v Americe už se cítil trochu trapně,tak nejdřív normálně zaplatil. Až pak ukázal „pas“a oni mu s velkými omluvami vrátili peníze a dostalod nich ještě dárkový balíček. Říkali – kdyžmáte „pas“, to je jakoby přišel Rudolf osobně!Otec pak dokonce organizoval do Francieza vínem výjezdy.Putování za vínem bylo na špičkové úrovni, zúčastnilse ho i náš respektovaný vinařský odborníkprofesor Kraus. Táta totiž dokázal zorganizovat návštěvysklepů, kam nemá normální veřejnost šancise dostat (také díky onomu kontaktu s profesoremvinařské školy v Barbezieux). Navíc má velmi dobrouschopnost domluvit se. Pilně se celý život učiljazyky (tohle nadání jsem po něm zdědil). Povídáník vínu neodlučně patří – pít mlčky, to hraničís alkoholismem.Dnes je z otce vinař…V důchodu si táta splnil sen a koupil vinohrádeku Břeclavi. Má tři ary vinice u vesnice Týnec. Říkáo sobě, že není vinař, ale vinaříček a nikdo ho tamnemůže pokládat za konkurenta. Vyrobí jen troškupro vlastní potěšení, díky tomu mu nezištně radiliti nejlepší vinaři z okolí a byli překvapeni, jakšpičková vína se mu podařilo udělat. Dělá hlavněsměsky (vznešeněji „cuvée“): však na Slováckumají rčení, že „čím víc muzikantů, tím lépe hrajů“.Na vinici má Ryzlink vlašský, Ryzlink rýnskýa Vetlínské zelené. Z červených Frankovku, Portugala Zweigelt. Snaží se vína nechat dozrávat až dopozdních sběrů, aby byla skutečně čistá, přírodníbez přislazování.Další vinná oblast, ke které má vaše rodinavztah, je Tokaj…Táta se narodil na jižním Slovensku, maďarsky seza války musel učit dokonce pod nátlakem. Ovšempak se mu to hodilo. Po stránce gastronomie a vína

POHYBLIVÝ SVÁTEKSTRANA 36je Maďarsko opravdovou velmocí.Byli jsme tam spolu také na krásnýchvinařských výletech a i tam tátazískal řadu přátel. Když se domluvíteplynnou maďarštinou, věci jdouopravdu jinak. Maďaři na cizí jazykymoc nejsou. Ale těch druhů vína!Počínaje Pannonhalmou (starobyléopatství s pěknými varhanami), přesBalaton k jihu, na východ přes Matru,Eger až do Tokaje...Zrovna z Tokaje mám velký zážitek:inauguroval jsem tam zrestaurovanévarhany. Hostil nás pan Pál– tátův kamarád vinař, který slavnostsponzoroval. Přivítáni jsme byliobědem s typickou rybí polévkouhalászlé z ryby, kterou to ráno chytilpan Pál v řece Tisze. Po koncertěbyl hlavním chodem večeře kančíperkelt – týden předtím kance skolilopět sám pan Pál. A vše se zapíjelovýběrem z jeho tokajských vín.U nás se toho o Tokaji příliš mocneví. Mimochodem mezi významnástřediska tokajské oblasti patří Sárospatak,což je onen „Blatný potok“,kde působil Jan Ámos Komenský.Zdejší víno získává vysokou sladkostpřírodní cestou díky zvláštním klimatickýmpodmínkám. Na hroznechse vytváří ušlechtilá plíseň – takzvanábotrytida, která hrozny odvodňujea zahušťuje v nich obsah cukrů i minerálů.Zatímco jinde je botrytidabonbónek, tady se na plíseň vysloveněčeká, aby vzniklo to typické tokajské.Pěstovat se zde smí jen furmint,lipovina a žlutý muškát. Z nich semohou dělat samostatně odrůdovávína, ale ono slavné „královské“ tokajskéje z jejich směsky. Sladké vínovzniká zásadně bez přídavku cukrutakzvanou dvojí fermentací: uděláse normální víno a vybrané sladkérozinky se nechají stranou. ZákladMichal Novenkose v nedoplněných sudech necházáměrně zoxidovat. A pak se do něhopřidávají po takzvaných putnáchbotrytické hrozinky. Nejvyšší početje šest puten, z toho vzniká to nejvzácnějšítokajské víno.Pro specifický výrobní postup jevzácné tokajské víno i lékařskyuznáváno jako přírodní léčivo.Působí prokazatelně jako silný antioxidanta stimuluje kardiovaskulárnísystém. Má vysoký obsah přírodníhocukru, ale i kyselin a dostatekalkoholu (12–14 procent). Díky těmtotřem přírodním konzervantům jeto možná jediné víno na světě, kterévydrží nekonečně dlouho. „Šestiputňovku“můžete nechat otevřenouměsíc a nic se jí nestane. Tohle vínose nepije, ale ucucává. Nejstarší víno,které jsem pil, bylo právě tokajské.Ročník 1956, víno starší než já.Půl decovou skleničku jsme vydrželivychutnávat půl hodiny – tolikvůní a chutí se postupně otvíralo.FOTO — ZDENĚK CHRAPEKV tokajském vinném muzeu majívína až ze 17. století, kdy specifickámetoda výroby byla objevena.Tam mě napadlo, že i Komenský simožná mohl pochutnat na jednomz prvních tokajských vín. Jen pozor:nenechte se oklamat značkou„Tokay“ u vín z Itálie, Německa čiFrancie. I tam se jako bonbónek můžouvyskytnout botrytické hrozny.Pravé tokajské je ale nezaměnitelnéa jediné na světě.Které oblasti jsou nejzajímavějšína spojení vína a varhan?Ve Francii je bezkonkurenčním spojenímtěchto dvou fenoménů Alsasko.Proslulá Alsaská vinná cesta byklidně mohla nést druhé pojmenování– alsaská varhanní cesta. Moumilovanou lokalitou je Mallorca – rájspecificky španělských historickýchvarhan a osobitých vín, na našemtrhu neznámých. Ve švýcarskémValais se nacházejí vedle sebe dvě„nej“: nejvýše položené vinice Evropya oficiálně nejstarší hrajícívarhany světa ve městě Sion. A našemilá jižní Morava? Mikulov, Valtice,Drnholec – tam všude jsou historickévarhany. Asi nejkrásněji je tospojeno v klášteře Louka u Znojma,kde v podzemí jsou sklepy ZnovínuZnojmo a na kůru kostela jednyz nejvzácnějších moravských varhanze sedmnáctého století.Varhany nejsou hudební nástroj,který varhaníci mají často doma.Kde cvičíte?Doma cvičím na klavír nebo v kostele.Bydlím v Praze, v domě Husovasboru, a varhany mám doslova přímopod postelí. Máme byt nad kůrem. Jolana Matějková

ČESKÁ CENTRASTRANA 37ROK 1989V ČESKÝCH CENTRECH VE SVĚTĚNosnou kostrou podzimního programu se pro Českácentra stalo výročí roku 1989. Generální ředitelČeských center Ing. Jaroslav Kantůrek k podzimnímuprogramu řekl:„Ačkoliv jsme se tématu výročí pádu železnéopony věnovali už během předsednického půlroku,s blížícím se datem 17. listopadu se, počet akcíspojených s tímto tématem zvyšuje. Ředitelé, kteřípůsobí na našich Centrech v zahraničí, připravujícelou řadu individuálních projektů – ať už jsou tovýstavy, přednášky, debaty, filmové projekce či hudebnínebo divadelní vystoupení. Programové odděleníČeských center však pro ně připravilo i několikputovních výstav, které mapují vývoj demokraciev České republice v posledních 20 letech.“Mezi tyto putovní projekty patří výstava Zeď:Jak jsem vyrůstal za železnou oponou, pořádanáu příležitosti vydání stejnojmenné knihy Petra Síse,složená z ilustrací a textů, které knihu doprovázejí.Expozici, kterou jsme připravili s nakladatelstvímLabyrint, návštěvníkům nabídla již Českácentra Bratislava, Košice, Mnichov, Praha a Vídeň.Na podzim ji potom bude možno vidět napříkladv Berlíně, Paříži a Sofii.Cirkus totality – Opona představuje program,který je koncipovaný jako pocta těm, kteří se zasadilio pád železné opony. Komponované pásmoCirkus totality se uskuteční v průběhu roku 2009 vedvanácti hlavních městech Evropské unie.Dvaceti letům života v demokratické společnostijsou věnovány fotografické výstavy Jedni z nás,která mapuje osudy politických vězňů z padesátýchlet, Jeden den v ČR, během nějž bylo osloveno 120nejlepších českých fotografů, aby v jeden den vyfotografovaliobyčejný den v ČR, či výstava pracípředních českých fotografů s názvem Od pražskéhojara k sametové revoluci, jejíž kurátorkou je DanaKyndrová. Česká centra již také několik let podporujíi festival s lidskoprávní tematikou pořádanýnadací Člověk v tísni Jeden svět. V roce 2009 jsouozvěny festivalu cíleny na téma Střední Evropa –zpráva pro demokracii a na vývoj v zemích StředníEvropy po roce 1989.Dlouhodobý ucelený program chystají napříkladv Českém centru Haag. Série akcí tu nazvali 1989+20Dvacet let svobody. Petra Prinsová, ředitelka tamníhoCentra, ho popsala následovně: „Smyslem projektu,zaměřeného v různých programových částechna odborné i široké publikum, je připomenout sipřelomové události podzimu 1989 v zemích střednía východní Evropy a následnou radikální proměnuspolečnosti v dalších dvaceti letech. O celém programovémzaměření lze říci, že hlavní pozornost věnujefenoménu náhlého nabytí svobody a způsobu, jakse s ním vypořádat, jak se zorientovat v překotně sevyvíjející popřevratové době. Dále se projekt věnujesoučasnému směřování Evropy jako celku a pozici,kterou v něm jednotlivé země zaujímají.“Rok 1989 bude také převažujícím prvkem již11. ročníku festivalu Dnů české a německé kulturyv Drážďanech a v Euroregionu Elbe/Labe, kterýpravidelně spoluorganizuje ČC Drážďany. Ředitelkadrážďanského Centra Hana Klabanová dodává:„Oficiálně bude festival zahájen 30. října koncertemKvarteta Martinů a oslavou státního svátkuČeské republiky, hlavní festivalové akce potrvajído 16. 11. 2009. Připraveno je 101 akcí a očekáváme,že návštěvnost se bude opět pohybovat kolem11 000.“Mezi další zajímavé akce bude patřit veřejnábeseda Václava Havla a Richarda von Weizsäckera,která proběhne v Berlíně 1. října 2009, v Budapeštichystají na listopad sérii programů nazvanou Sedmnáctzastavení podzimu, přehlídky toho nejlepšíhoz české kinematografie za posledních 20 let chystajípod názvem Best of Czech Cinema 1989–2009v Londýně a The Ironic Curtain: Czech Cinema sincethe Velvet Revolution v New Yorku.Významné prezentace české literatury připravujíČeská centra v Madridu, Římě, Stockholmu,Varšavě či ve Vídni. V Tokiu se o České republicea roku 1989 bude mluvit ve spojitosti s rozsáhlouvýstavou Bořka Šípka, která se za přispění ČC Tokiokoná v Museum of Tokyo University of Arts.Více informací o připravovaných programechnaleznete na www.czechcentres.cz Radka Labendz

PRŮVODCESTRANA 38PRŮ–VODCESVĚTEM KULTURYK POCTĚ PETRA EBENA14. Mezinárodní varhanní festivaldo 24. 9. 2009V bazilice sv. Jakuba v Praze na StarémMěstě začal v srpnu mezinárodní varhannífestival. Pořádá se již počtrnáctéa do 24. září představí osm renomovanýchevropských varhaníků. Letošnímtématem festivalu je vzpomínka na PetraEbena jako výrazného představitele českéi světové hudby druhé poloviny 20.století. Ke cti skladatele, který by se letosv lednu dožil 80 let, bude také v ambitukláštera minoritů výstava s akcentem najeho varhanní dílo.www.auditeorganum.cz/festivalSVATOVÁCLAVSKÉSLAVNOSTI 20095. 9.–28. 9. 2009Praha, Tábor, BechyněSvatováclavské slavnosti jsou mezinárodnífestival duchovního uměnípropojující hlavní směry, které historickyutvářely a ovlivňovaly kulturníživot v Praze (pravoslaví, katolicismus,protestantismus a judaismus). Poslánímfestivalu je představovat publikuduchovní hudbu v celé její pestrosti a vevysoké interpretační kvalitě. Letošníjiž 18. ročník přináší mnoho novinek,premiér a dramaturgických zajímavostí.Mimořádný zážitek slibuje vystoupenífenomenálního mužského sboru Lashariz Tbilisi (22. 9.), který představí publikugruzínské chorály doplněné světskýmipísněmi. Ve světové premiéře bude provedenooratorium na liturgické motivyNer Mitzva (Svaté svíce) izraelského dirigentaa skladatele Eli Jaffeho. Vrcholemfestivalu se určitě stane koncert slavnéhoamerického kvarteta Golden GateQuartet (23. 9.), které se v Praze vůbecpoprvé představí v rámci svého turné narozloučenou, celosvětově ohlášenéhona rok 2009–2010.www.svatovaclavske.czLÍPA MUSICA19. 9.–17. 10. 2009Zahajovací koncert 8. ročníku Mezinárodníhohudebního festivalu Lípa Musicase uskuteční 19. září 2009 v Kulturnímdomě Crystal v České Lípě. Části z cykluMá Vlast Bedřicha Smetany a 8. symfoniiAntonína Dvořáka zahraje Česká filharmonies dirigentem Leošem Svárovským.V rámci festivalu se posluchačůmpředstaví i Schola Gregoriana Pragensis,Pavel Haas Quartet, Collegium 1704,Eternal Seekers s Lenkou Dusilovoua mnoho dalších špičkových interpretů.Festival kromě České Lípy navštíví dohromadydevět obcí Libereckého kraje.Závěrečný koncert nabídne vzpomínkuk nedožitým 80. narozeninám skladatelePetra Ebena.www.lipamusica.czSTRUNY PODZIMUXIV. ročník mezinárodního hudebníhofestivalu22. 9.–20. 11. 2009Dlouho očekávané české debuty, kontaktse světovou interpretační špičkoui prověřená jména v nových uměleckýchsouvislostech – to jsou základní stavebníkameny 14. ročníku festivalu. Zahájenífestivalu bylo 22. 9. svěřeno umělkyni,jejíž jméno je s festivalem Strunypodzimu provázáno od prvních ročníků,Ivě Bittové. 29. a 30. 9. nabízí festivalčeskou premiéru projektu Schwarz aufWeiss Heinera Goebbelse v nastudovaníkomorního orchestru Berg a režijníhotandemu SKUTR. 31. 10. vystoupí královnajazzového vokálu Cassandra Wilson.O pár dní později 4. 11. na festivalu společněvystoupí proslulý herec MichaelYork a pianista Libor Nováček. Srovnánítzv. dobově poučené a „moderní“ interpretacehudby nabídne koncert 415versus 442! 10. 11. Houslový virtuos GilShaham vystoupí 21. 10. Bohatý programzabrousí i do žánru world music, 8. 10.nabízí pod názvem Heimatklänge kombinacitradičního alpského zpěvu s experimentálnímitechnikami, 16. 11. paknabídne strhující argentinské rytmy skupinaAstillero Tango. V rámci série SPOT-LIGHT, představující mladé talentovanéumělce, vystoupí 15. 10. jazzman a hráčna elektrické varhany Ondřej Pivec.Festival uzavře významný celosvětověuznávaný hudebník – italský skladatela pianista Ludovico Einaudi 20. 11.www.strunypodzimu.czDER FILM 41.–7. 10. 2009 / kina Aero a SvětozorVedle unikátní kolekce snímků německéhopoválečného studia DEFA nabídneletošní festival německy mluvenýchfilmů DER FILM i reflexi převratnéhoroku 1989. Dvacet hraných snímků a jižtradičně silně obsazená sekce dokumentárníchfilmů zprostředkují podnětnýpohled na nedávnou minulosti přítomnost, se všemi klady i traumaty,očima filmařů z Německa, Rakouskaa Švýcarska. Hlavní programovou sekciDER FILM pak doplní trilogie se známýmrakouským hercem a kabaretiéremJosefem Haderem v hlavní roli. KolekceEastSideStories pak připomene zlatouéru slavného, dnes již neexistujícího studiaDEFA. Dvacáté výročí symbolickéhopádu Berlínské zdi, jeden z hlavních leitmotivůfestivalu, připomene napříkladdokument Einstürzende Neubauten,který dokumentuje první koncert kapelyv prosinci 1989 „za zdí“.www.derfilm.cz

PRŮVODCESTRANA 39FUNKEHO KOLÍN /STOPY A ZÁZNAMY8. Fotografický festival3. 10.–2. 11. 2009Fotografický festival Funkeho Kolín jepořádán od roku 1993 a postupně sevyprofiloval jako jediná pravidelná akcezaměřená na prezentaci fotografie.Během let se zde vystřídala celá řada kurátorůi vystavujících autorů. Letošní roknení, na rozdíl od předchozích, zaměřenna specifická témata (Krajina či Rodina),ale obrací se k fotografii jako svébytnémumédiu, uvažuje nad možnostmikonstrukce reality a snaží se o návratk původnímu vnímání fotografie. Festivalpředstaví více než 20 autorů na nejrůznějšíchmístech v Kolíně, jeho součástíjsou i dvě doprovodné akce – výstavaStopy v Galerii Školská v Praze a workshoppro nejširší veřejnost mapující proměnyperiferií města Kolína. K festivalubude připraven katalog – jeho grafickéúpravy se letos ujal Jan Šerých.www.funkehokolin.comKYTARA NAPŘÍČ ŽÁNRY18. 10.–28. 11. 2009Program 12. ročníku mezinárodníhofestivalu nabídne nejen v Praze věhlasnézahraniční kytaristy, domácí kytarovélegendy a další zajímavé interprety.O zahájení se 18. 10. v Dejvickémdivadle postará bluesman Steve White(USA). Vyvrcholením festivalu pak bude28. 11. koncert v Paláci Akropolis,kde virtuózní kytaristky z USA – JenniferBatten (spolupráce s MichaelemJacksonem a Jeffem Beckem) a VickiGenfan (držitelka titulu Guitar Superstar2008) – představí nový společný projekt.Zajímavým hostem festivalu je italskýkytarista Beppe Gambetta, pohybujícíse na rozhraní blues, popu a rocku. 26.10. vystoupí sólově v Kaštanu a 27. 10. sek němu v Paláci Akropolis přidají –123minut a L‘arrache-coeur. Dvě české kytarovélegendy si připomenou významnáživotní jubilea. Jiří Jirmal oslaví 20. 10.v Atriu za podpory Pražského kytarovéhokvarteta 65 let na koncertních pódiícha Milan Zelenka 3. 11. v Písecké bráně70. narozeniny. Hudební gratulaci obdržíod Pavla Steidla, Lenky Filipové a dalšíchhostů. V rámci festivalu zazní i nástrojkytaře příbuzný – niněra. Představí ji mj.rakouský umělec Matthias Loibner (6. 11.Písecká brána).www.kytaranapriczanry.czFENOMÉN MARTINŮdo 26. 10. 2009České muzeum hudby představujeneobyčejně silný lidský příběh a originálnídílo českého hudebního skladatelesvětového významu Bohuslava Martinů.V roce 2009 si světová kulturní veřejnostpřipomíná 50. výročí jeho úmrtí.Dynamicky pojatá expozice se opíráo dva pilíře – o skladatelův bohatý života fenomenální dílo na straně jednéa o dobovou i současnou reflexi jehoscénického díla na straně druhé. Výstavaje koncipována tak, aby se návštěvníkmohl nejen seznámit s faktografií, alehlavně aby emocionálně prožil setkánís hudbou a specifickým světem hudebníhodivadla Bohuslava Martinů. Díkyarchitektonickému pojetí akad. arch.Daniela Dvořáka se návštěvník ocitáve stejných prostředích jako BohuslavMartinů během svého života. Výstava sepomocí působivého grafického ztvárněnía krátkých audiovizuálních dokumentůvěnuje také skladatelovým baletůmi operám a představuje osobité inscenacena české i zahraniční scéně od jejichpremiér do současnosti. Hudební světBohuslava Martinů se tak prolíná s historickoui současnou výtvarnou a scénografickoutvorbou.www.nm.cz/ceske-muzeum-hudby13. MFDF JIHLAVA 200927. 10.–1. 11. 2009Ve dnech 27. října až 1. listopadu se naVysočině uskuteční již 13. ročník největšíhofestivalu autorského dokumentu vestřední a východní Evropě. Hlavní částprogramu Mezinárodního festivalu dokumentárníchfilmů Jihlava tvoří čtyři soutěžnísekce – Opus Bonum přinese dojihlavských kinosálů ty nejlepší dokumentyz celého světa; Mezi moři se zaměřína výběr nejkvalitnějších filmů střednía východní Evropy; tradičně největšídomácí lákadlo festivalu nabídne Českáradost, soutěžní klání českého dokumentu;soutěžní výběr pak doplní loňskýmrokem zahájená soutěž experimentálníchdokumentů s názvem Fascinace. Z nesoutěžníchčástí filmového programuje třeba zmínit především retrospektivuvýjimečné osobnosti dějin francouzskéhodokumentu, Georgese Rouquiera (např.fascinující Farrebique z francouzskéhovenkova) nebo Studia Bély Balázse,někdejšího útočiště oficiální produkcíperzekvovaných autorů v komunistickémMaďarsku. MFDF Jihlava i letos nabídnebohatý doprovodný program. Paralelněs festivalovým děním se především pořádáprestižní sekce pro filmové profesionály,největší setkání filmových tvůrců,producentů a distributorů ve středoavýchodoevropském regionu.www.dokument-festival.czPRAŽSKÝ DIVADELNÍ FESTI-VAL NĚMECKÉHO JAZYKA29. 10.–8. 11. 2009Již 14. ročník Pražského divadelníhofestivalu německého jazyka přivážív období 29. 10.–8. 11. 2009 to nejlepšíz německojazyčného divadla. Festival veVinohradském divadle zahájí představeníG. Büchnera Vojcek v režii mladéhoa talentovaného Daniela Špinara. MnichovštíKammerspiele v režii AndreaseKriegenburga zde také představí ProzessF. Kafky. Dalším lákadlem je koprodukčníprojekt PDFNJ s ansámblem RiminiProtokol, Národním divadlem a StaatsschauspielDresden. Inscenace Vùng biêngió‘i nahlíží do zvláštního vietnamskéhosvěta, který vznikl podél česko-německéhranice. Divadlo Archa hostí inscenacisoučasné nejdůležitější a nejprovokativnějšíizraelské režisérky Yael Ronenz berlínské Schaubühne (představeníTřetí generace). Festival uzavře inscenaceSbor se šeredně plete v režii RenéPollesche a se Sophií Rois v hlavní roli.www.theater.czDÁLE DOPORUČUJEME(sledujte také aktuální nabídku nawww.rozhlas.cz/vltavaa www.rozhlas.cz/mozaika)Festivaly a koncerty:Musica Floreawww.musicaflorea.czHudební most Praha – Drážďanywww.collegium1704.comExpozice a aktuální výstavy:Galerie Rudolfinumwww.galerierudolfinum.czNárodní galerie v Prazewww.ngprague.czGalerie hlavního města Prahywww.ghmp.cz

PROGRAMSTRANA 40PRO–GRAMVÁŽNÁ HUDBAVedoucí Redakce vážné hudby Petr Veber(petr.veber@rozhlas.cz)POŘADY SYMFONICKÉ,OPERNÍ, KOMORNÍA DUCHOVNÍ HUDBY83. KONCERTNÍ SEZONASYMFONICKÉHO ORCHESTRUČESKÉHO ROZHLASUúterý 20.00vysílání záznamů koncertů v abonentního cykluve Dvořákově síni Rudolfina15. 9. Záznam koncertu SOČRuze 7. 9. 2009A. Dvořák: Koncert pro violoncelloa orchestr h moll op.104B. Martinů: Symfonie č.1Sólista: Michal Kaňka – violoncelloDirigent: Vladimír Válek20. 10. Záznam koncertu SOČRuz 12. 10. 2009M. de Falla: Suita č.2 z baletuTřírohý kloboukM. Ravel: Koncert pro klavír a orchestr G durF. Mendelssohn-Bartholdy: Symfonieč. 4 A dur, Italská, op.90Sólista: Hugues Leclére – klavírDirigent: Manuel Hernandez Silva27. 10. Záznam koncertu SOČRuz 24. 10. 2009M. I. Glinka: Předehra k opeře Ruslana LudmilaA. Chačaturjan: Koncert pro houslea orchestrP. Hindemith: Malíř Mathis. SymfonieSólista: Václav Hudeček – housleDirigent: Jiří Malát16. 11. Záznam koncertu SOČRuz 2. 11. 2009 (výjimečně v pondělí)G. Rossini: Předehra k opeře Straka zlodějkaC. M. von Weber: Koncert pro klarineta orchestr č.2 Es durJ. Brahms: Symfonie č.4 e moll, op.98Sólista: Irvin Venyš – klarinetDirigent: Amos TalmonSPECIÁLNÍ PROJEKTY10. 9. „Setkání se sousedy“Komorní koncert v rakouském pohraničnímměstě RaabsPřímý přenos ČRo 3 a ORF NÖÚčinkuje Wihanovo kvarteto a další30. 9. Zámecký koncertPřímý přenos Českého a Slovenskéhorozhlasu z Nového Města nad Metují17. 11. Hudbou k výročí SametuPřímý přenos koncertu Studenti hrajístudentům, který se koná v RudolfinuHraje Orchestr 17. listopadu(Janáček, Eben, Smetana, Dvořák)28. 11. Den v HolešověProgram věnovaný rodišti skladateleF. X. Richtera (1709–1789)KONCERTNÍ SEZONApondělí – 20.00Z programových nabídek Eurorádia, z českýchhudebních festivalů a koncertních sezonorchestrů2. 9. Dvořákova Praha 2009Záznam koncertu Rozhlasovéhosymfonického orchestru Vídeň z 25. 8.(Berlioz, Brahms)3. 9. Dvořákova Praha 2009Přímý přenos koncertu Pražské komornífilharmonie a J.Bělohlávka (Martinů, Dvořák)7. 9. Dvořákova Praha 2009Záznam koncertu Evropskéhomládežnického orchestru a V. Ashkenazyhoz 24. 8. (Dvořák, Roussel, Šostakovič, Ravel)9. 9. Sezona České filharmonieZáznam zahajovacího koncertu sezonys šéfdirigentem E. Inbalem z 5. 9. (Dvořák,Martinů, Janáček)11. 9. Rozhlasový podzim 2009Přímý přenos zahajovacího koncertufestivalu. MDR Sinfonieorchester Leipzig(Dvořák, Beethoven)13. 9. Mezinárodní hudební festivalČeský Krumlov 2009Záznam koncertu Kvarteta Martinů z 6. 8.(Dvořák, Martinů, Mozart)14. 9. Dvořákova Praha 2009Záznam koncertu OrchestrePhilharmonique de Radio France z 30. 8.(Ibert, Rachmaninov, Čajkovskij)21. 9. Rozhlasový podzim 2009Záznam koncertu SOČRu z 19. 9.(Novák, Martinů, Čajkovskij)22. 9. Rozhlasový podzim 2009Přímý přenos koncertu Symfonickéhoorchestru Maďarského rozhlasu(Kodály, Liszt, Mahler)24. 9. Sezona Moravskéfilharmonie OlomoucPřímý přenos zahajovacího koncertuz olomoucké Reduty, dirigent Petr Vronský(Krejčí, Martinů, Dvořák)5. 10. Rozhlasový podzim 2009Záznam koncertu Komorní filharmonieNizozemského rozhlasu z 27. 9. (G. F.Händel, J. Ch. Bach, W. A. Mozart)6. 10. Rozhlasový podzim 2009Záznam koncertu SOČRu z 30. 9.(Šostakovič, Dvořák)12. 10. Operetní večer26. 10. BBC Proms 2009Záznam koncertu Symfonického orchestruBBC a Jiřího Bělohlávka v londýnské RoyalAlbert Hall 17. 7. (Stravinskij, Chabrier,Čajkovskij, Poulenc, Elgar, Bruckner, Brahms)2. 11. Mezinárodní hudební festivalČeský Krumlov 2009Záznam koncertu Pražské komornífilharmonie a J. Hrůši z 22. 8.(Mendelssohn-Bartholdy, Schumann,Dvořák)3. 11. Hudební fórum Hradec Králové 2009Přímý přenos zahajovacího koncertufestivalu. Filharmonie Hradec Králové,dirigent K. Penderecki9. 11. Hudební fórum Hradec Králové 2009Přímý přenos koncertu Komornífilharmonie Pardubice, dirigent A. S. Weiser(Zender)11. 11. Hudební fórum HradecKrálové 2009Přímý přenos koncertu Janáčkovyfilharmonie Ostrava, dirigent P. Vrábel(Takemitsu, Glass, Adams)13. 11. Hudební fórum HradecKrálové 2009Přímý přenos koncertu Filharmonie HradecKrálové, dirigent P. Šnajdr (Dutilleux,Lutoslawski)

PROGRAMSTRANA 4114. 11. Concerto Bohemia 2009Slavnostní koncert vítězů 18. ročníkurozhlasové a televizní soutěže v paláciŽofín. Uvádí Lukáš Hurník.23. 11. Lucernský festival 2009Záznam koncertu Magdaleny Koženéa Claudia Abbada z 21. 8. (Mahler)24. 11. Hudební fórumHradec Králové 2009Záznam koncertu SOČRu z 5. 11., dirigentB. Kontarsky (Zimmermann)OPERNÍ VEČERsobota5. 9. 20.00 Operní nabídka EBU – VídeňGiuseppe Verdi: Stiffelio12. 9. 19.30 Operní nabídka EBU – VídeňG. F. Händel: Partenope19. 9. 19.30 Operní nabídka EBU – ŘímCh. W. Gluck: Ifigenie v Aulidě28. 9. 19.00 Den české státnosti – přímýpřenos z Národního divadlaB. Smetana: Prodaná nevěsta3. 10. 19.00 Operní nabídka EBU – MadridC. Monteverdi: Odysseův návrat do vlasti10. 10. 20.00 Operní nabídka EBUD. Auber: Fra Diavolo17. 10. 19.00 Operní nabídka EBU –záznam z Lyric Opera ChicagoA. Berg: Lulu24. 10. 20.00 Operní nabídka EBU –Amsterdam záznam z 8. 5. 2009C. Saint-Saëns: Samson a Dalila31. 10. 19.30 Třikrát z archivuMetropolitní opery (1953)A. Ponchielli: Gioconda7. 11. 19.00 Operní nabídka EBU –záznam z Národního divadla z 29. 10. 2009B. Martinů: Hry o Marii21. 11. 20.00 Třikrát z archivuMetropolitní opery (1959)G. Verdi: Macbeth28. 11. 19.30 Třikrát z archivuMetropolitní opery (1974)G. Verdi: Sicilské nešpory /I Vespri Siciliani/AKADEMIE – STUDIO LIVEstředa, 20.00 – 21.45Výběr z pořadů:16. 9. Earl Wild – fenoménklavírního uměníPortrét amerického klavíristy23. 9. Studio A Českého rozhlasuv KarlíněÚčinkuje Dětský pěvecký sbor Českéhorozhlasu, sbormistři Blanka Kulínská a LukášJindřich, Lenka Navrátilová (klavír) a hostéBohuslav Martinů, Jan Vičar, Pavel Vranický,Antonín Dvořák aj.7. 10. Studio live z Betlémské kapleHrají Eduard Bayer (housle), Jakub Tylman(violoncello) a Stanislav Gallin (klavír)14. 10. Bohuslav Matoušek – portréthouslisty21. 10. Studio live z Ostravy4. 11. Studio live z Brna25. 11. Studio liveHrají Jitka Hosprová (viola) a Michal Mašek(klavír)HUDEBNÍ FÓRUM S…pondělí až pátek, 23.15 – 24.0031. 8.–4. 9. Hudební fórums Wandou Dobrovskou7.–11. 9. Hudební fórum s Jiřím Temlem14.–18. 9. Hudební fórum z Ostravy21.–25. 9. Hudební fórums Josefem Třeštíkem28. 9.–2. 10. Hudební fórum z Plzně5.–9. 10. Hudební fórums Vítězslavem Mikešem12.–16. 10. Hudební fórum z Olomouce19.–23. 10. Hudební fórum z Brna26.–29. 10. Hudební fórums Otomarem Kvěchem2.–6. 11. Hudební fórums Wandou Dobrovskou9.–13. 11. Hudební fórum z Ostravy16.–20. 11. Hudební fórums Jaromírem Havlíkem23.–26. 11. Hudební fórum z PlzněRONDOpondělí až pátek, 9.00 – 9.30Kritické sondy do světa kompaktních disků.Pořad pro zájemce o stříbrné nosiče a nahrávkyklasické hudby.1. 9. Serenáda s Radkem Baborákem2. 9. Anna Nětrebko s Pražskoukomorní filharmonií4. 9. Mešní kompozice Jacoba Obrechtav podání souboru The Sound and the Fury9. 9. Sergej Bortkjevič:Klavírní koncerty 2 & 310. 9. Purcellova operní a vokální tvorba11. 9. Joseph Summer: Tolik cest...CD profil anglického skladatele15. 9. Braniborské koncerty dvougenerací16. 9. Slavné hlasyRoberto Alagna, Beverly Sills a další18. 9. Jon Balke: Siwan22. 9. Nové nahrávky Johannesa Brahmses Markem Janowskim25. 9. Švýcarský skladatel AlfredZimmerlin29. 9. Nové nahrávky českýchinstrumentalistů6. 10. Lehár a Strauss od Temže7. 10. Mahlerova Píseň o zemize San Franciska13. 10. Klasické hobojové koncertys Františkem Hantákem14. 10. J. Haydn: Die Jahreszeiten20. 10. Leoš Janáček z Anglie27. 10. Mirella Freni v Pucciniho Triptychu3. 11. Romance s Josefem Sukem10. 11. Previn – Maestro24. 11. Rudolf Kempe diriguje RichardaStrausseDalší programy dle aktuálního výběruMATINÉúterý až pátek, 10.15–11.30Dopolední hudební pořad naplněný známýmia posluchačsky přístupnými skladbami, který sesnaží být především příjemným společníkem připráci i relaxaci. Průvodci týdenními bloky pořadůbudou hudební redaktoři Českého rozhlasu 3Vltava i některé známé hudební osobnosti.Výběr z připravovaných pořadů:1.–4. 9. Matiné s Jiřím Pilkou15.–18. 9. Matiné s Iljou Šmídem22.–25. 9. Matiné z Ostravy s IgoremFrantišákem6.–9. 10. Matiné s Jiřím Hlaváčem20.–23. 10. Matiné s Vojtěchem Babkou27.–30. 10. Matiné s WandouDobrovskouCD LASERneděle, 21.00–23.00Výběr z chystaných pořadů:Klíč od domovaVOKÁLNĚ-INSTRUMENTÁLNÍ TVORBAB. Martinů – dokončení cykluUvedeno k 50. výročí úmrtí B. Martinů6. 9. Kytice (řídí Karel Ančerl)Polní mše (řídí Sir Charles Mackerras)Hymnus k sv. Jakubu (řídí Pavel Kühn)13. 9. Izaiášovo proroctví (řídí Pavel Kühn)Epos o Gilgamešovi (řídí Jiří Bělohlávek)20. 9. Kantáty z Vysočiny (řídí Pavel Kühn)Houslistka Anne-Sophie Mutter:klasicky i moderně27. 9. Lutoslawski, Dutilleux, Prokofjev,Mendelssohn-Bartholdy4. 10. Gubaidulina, Franck, Beethoven11. 10. Rihm, Bartók, Brahms18. a 25. 10. Violoncellista Mischa Maisky

PROGRAMSTRANA 421. 11. Čtyřicetiletí Komorní filharmoniePardubiceJ. V. Voříšek: Symfonie D dur (řídí LiborHlaváček)D. Šostakovič: Symfonietta pro smyčcea tympány (řídí Libor Pešek)A. Dvořák: Serenáda E dur pro smyčce (řídíLeoš Svárovský)W. A. Mozart: Symfonie č. 35 D durHaffnerova (řídí Libor Pešek)Symfonický architekt Bernard HaitinkUvedeno k letošním 80. narozeninámdirigenta8. 11. V AmsterodamuAntonín Dvořák: Symfonie č. 7 d mollBéla Bartók: Koncert pro orchestrClaude Debussy: Moře(s Orchestrem Concertgebouw)15. 11. V LondýněF. Liszt: Tasso, lamento e trionfoD. Šostakovič: Symfonie č. 7 C durLeningradská(s Londýnskou filharmonií)22. 11. V Bostonu a ve VídniJ. Brahms: Symfonie č. 3 F durA. Bruckner: Symfonie č. 3 d moll(s Bostonským symfonickým orchestrema Vídeňskými filharmoniky)29. 11. Mahlerovský dirigentMahler: Symfonie č. 3 d moll(se sólisty, sbory a OrchestremConcertgebouw)DUCHOVNÍ HUDBAneděle, 8.00–9.006. 9. První presbyterský chrám v SanAntoniuO své cestě do Texasu hovoří varhaníkMichal Novenko.13. 9. a 20. 9. Jihoamerické a africké mšeProvází hudební skladatel, režiséra muzikolog Milan Slavický.27. 9. a 4. 10. Hudba andělských chórů“Hudba pro oči“ na nástěnných malbáchv kryptě sv. Kateřiny v kostele sv. Štěpánav Kouřimi, v křížové chodbě klášteraNa Slovanech a na Karlštejně. Připravilyhistorička umění Zuzana Všetečkováa muzikoložka Marcela Kubartová1. 11. , 8. 11, 15. 11., 22. 11.Radost ze službyRozhovory o životě pražských chorregentůa varhaníků v uplynulém půlstoletíPřipravuje muzikoložka Jitka SlavickáLITURGICKÝ ROKneděle, 7.00–7.35 | repríza sobota, 1.05–1.40Liturgický rok na českých a moravských kůrechv 19. století. Cyklus o 55 dílech, který od listopadu2008 připravuje Tomáš Slavický. Uvádí VojtěchBabka.6. 9. Narození Panny Marie (8. 9.)Tři duchovní zpěvy a první dvě části MšeD dur Antonína Dvořáka13. 9. Jména Panny Marie (12. 9.)Mše D dur Antonína Dvořáka (Credo,Sanctus, Benedictus, Agnus Dei)20. 9. Sv. Ludmila (16. 9.)V pořadu zazní závěrečná část oratoria sv.Ludmila A. Dvořáka: Hospodine, pomiluj ny27. 9. Sv. Václav (28. 9.)Korunovační mše V. J. Tomáška (1. část)4. 10. Korunovační mše V. J. Tomáška (2.část)11. 10. P. Maria Růžencová (7. 10.)V pořadu zazní liturgické písně o PanněMarii18. 10. Sv. Lukáš (18. 10.)Křečovická mše B-dur Josefa Suka25. 10. Sv. Voršila (21. 10.)V pořadu zazní duchovní árie J. Myslivečka1. 11. Slavnost Všech svatýchV pořadu zazní anonymní varhanní skladbya offertorium Festa sanctorum AugustinaŠenkýře8. 11. Vzpomínka na všechny věrnézemřelé („Dušičky“)Slavnostní requiem c moll J. Zacha15. 11. Sv. Cecílie (22. 11.)V pořadu zazní Missa papae MarcelliG. P. da Palestriny22. 11. Kristus KrálV pořadu zazní Te Deum Antonína Dvořáka29. 11. Liturgický rok v anglikánské církviPrvní díl nového cyklu pořadů, kterýpřipravuje varhaník Michal NovenkoDALŠÍ HUDEBNÍ POŘADYTRYLEK pondělí až pátek, 13.00–13.30 |repríza /kromě soboty a neděle /druhý den 5.00–5.30HUDEBNÍ GALERIE pondělí až pátek,13.40–15.00SOUDOBÁ HUDBA pondělí až pátek,01.05–2.00PARTITURY pondělí až neděle, 6.05–6.50 |repríza druhý den 4.00–4.45PASTICCIO pondělí až sobota, 12.10–12.50PAUZA pondělí až pátek, 16.30–17.00MUSICA ANTIQUA čtvrtek, 21.20–22.45Komentované záznamy koncertů z EBUa z českých a moravských festivalů.Komponované pořady z hudby středověku,renesance, baroka a klasicismu.Výběr z pořadů:1. 10. Mezinárodní hudební festival ČeskýKrumlov 2009Záznam vystoupení souboru Musica Florea.8., 15., 22. a 29. 10. Duchovní hudbafrancouzského barokaPřipravil a uvádí Josef Prokop.KOMORNÍ HUDBA pátek, 22.00–22.47VARHANY pondělí, 17.00–17.30DEPOZITÁŘ HUDEBNÍ GALERIE pondělí,22.00–22.45SÓLO PRO sobota, 7.15–8.00PROMENÁDNÍ KONCERT sobota, 11.00–11.30ODPOLEDNÍ KONCERT sobota, 16.30–17.45ZVONY neděle, 12.00–12.05 | reprízav pondělí 0.00–0.05KONCERT SYMFONICKÉHO ORCHESTRUČESKÉHO ROZHLASU neděle, 12.10–12.50KRÁSNÉ HLASY neděle, 13.05–14.00VÝROČÍ TÝDNE neděle 15.15–15.30 |15.45–16.00CONCERTINO PRAGA neděle, 15.30–16.00KOMORNÍ KONCERT neděle, 16.30–17.45HUDEBNÍ PUBLICISTIKATELEFONOTÉKA pondělí, 10.15–11.30Živě vysílaný hudebně-publicistický pořadse soutěží o kompaktní desky a s možnostítelefonických dotazů posluchačů na hostyve studiu, jimiž budou v těchto měsícíchpředevším interpreti a organizátoři hudebníhoživota, spjatí s koncertními cykly zahajovanýmipo prázdninách. Pozvání přijal např. ředitelSymfonického orchestru hl.m. Prahy FOKIlja Šmíd, hobojista Vilém Veverka, dirigentMartin Turnovský, organizátoři mezinárodníhohudebního festivalu evropských rozhlasovýchtěles Rozhlasový podzim, prof. Ilja Hurník čiSchulhoffovo kvarteto. Neopomeneme aninové kompaktní desky a hosty, o kterých jsmepřesvědčeni, že je posluchači rádi přivítají. Aťuž je to např. skladatel Otomar Kvěch nebomuzikoložka Michaela Freemanová, která stálaspolu se svým mužem Davidem při prosazováníautentické interpretace a přijímání tzv. staréhudby u nás.DA CAPO úterý, 17.00–17.30 |repríza ve středu, 00.35–01.05Rozjímání Lukáše Hurníka a jeho hostů nadhudebními pojmy, jevy, nad pravidly a záhadamiskladatelské a interpretační praxe. Díly odvysílanév posledním roce, včetně cyklu Hudební dějinyv kostkách, si můžete poslechnout na internetovéstránce stanice Vltava (www.rozhlas.cz/vltava)SLOVO O HUDBĚ středa 17.00–17.30Hudebně-publicistická půlhodinka, věnovanáaktuálním otázkám našeho i zahraničníhohudebního života, přiblíží v neposlednířadě i zájmovou uměleckou činnost našichamatérských orchestrů a sborů, zajímavépremiéry nebo nové nahrávky či knihy s hudebnítématikou. Ve vysílání se objeví rovněž reportážez našich i zahraničních hudebních festivalů.PÁTEK 17.00–17.30Český rozhlas 3–Vltava zde bude pokračovatve vysílání cyklu pořadů s názvem Posluchárna,které připravuje houslista, pedagog a hudebnípopularizátor prof. Ivan Štraus. Vybírá skladbyzajímavé postavením ve světě hudby i osudya ve svém často pronikavém průvodním slově sevěnuje i osudům jejich autorů – tentokrát např.francouzských či s Francií spjatých skladatelů20.století – Milhauda, Debussyho a Ravela.Nechybí ani paralely s naší současností.STUDIO M čtvrtek 17.00–17.30 |repríza v sobotu, 0.35–1.05Magazín mladých muzikantů

PROGRAMSTRANA 43POSLUCHÁRNA pátek, 17.00–17.30 | reprízav úterý, 00.35–01.05EUPHONIA sobota, 13.00–14.00V této programové řadě vysíláme v premiéřerozsáhlý rozhlasový cyklus věnovaný dvojímuvýročí Bohuslava Martinů (8. 12. 1890–28. 8.1959). Deset pořadů připravila specialistka EvaVelická z Institutu Martinů v Praze a zaměřila jena poměrně neznámé pohledy na skladatele:najdeme zde např. téma Martinů a humor, Martinůa ženy či Odraz nové doby v díle Martinů. Cyklusbohatě využívá korespondence a jiných dobovýchdokumentů.POŘADY PRO DĚTI A MLÁDEŽRANNÍ PÍSNIČKA pondělí až pátek+ neděle 6.55–7.00HLASY A HLÁSKY sobota, 6.55–7.15VLTAVA DĚTEM – SLUCHÁTKOneděle, 9.00–9.32JAZZ,ALTERNATIVA,ETNO, WORLDMUSIC, FOLK,ROCKvedoucí Redakce jazzové a populární hudby AlešOpekar (ales.opekar@rozhlas.cz)JAZZOVÁ HUDBAJAZZOFONvšední dny 9.30–10.00PONDĚLÍ Projížďka v rytmu s AntonínemMatzneremÚTERÝ střídavě Big Band Panorama JanaHály a Napříč jazzovými žánry s OtakaremSvobodouSTŘEDA střídavě Swing Session s KamilemHálou, Swing z Brna a Swing z OstravyČTVRTEK střídavě Ochutnávkaz jazzových kompaktů s LubomíremDorůžkou a Popjazz s Petrem ZvoníčkemPÁTEK klasický jazz uvádí Luboš ZajíčekJAZZOVÝ PODVEČER17.45–18.30PONDĚLÍ střídavě Blues z hospodyi ze studia s Ondřejem Konrádema Jazz Update s Davidem BradouÚTERÝ střídavě Jazzové mezníkys Antonínem Matznerem, Jazzová myšs Pavlem Dostálem, Hudba bez hranics Petrem Zvoníčkem a Mezi proudys Jiřím HlaváčemSTŘEDA střídavě Electric Jazz VáclavaVraného, Jazzový pozdrav MichalaMatznera a soutěžní pořad Tour de Jazzs Alešem BendouČTVRTEK Jazz notes – týdeník aktualita zajímavostí ze světa jazzu střídavě uvádějíJiří Starý a Martin Starý.PÁTEK střídavě Jazz live z Prahy, z Brna,z Ostravy a cyklus Mezinárodní festivaljazzového piana, který připravuje VladimírTrucSOBOTA Sladké je žít (jazz doprovázípoezii, poezie doprovází jazz)NEDĚLE Jazzové lelkovánís Alešem BendouEURORADIO JAZZ SEASONpátek 22.30–24.00satelitní přenosy jazzových koncertů střídavěz různých zemí Evropy25. 9. Přenos jazzového koncertu z GoetheInstitutu v Thessaloniki (Řecko). Účinkujesoubor Jazz Society (Tony Lakatos, ThomasStabenow, Oleg Chaly a Alexander Mashin)30. 10. Přenos jazzového koncertuz Lublaně (Slovinsko). Účinkuje SlovenianRadio-Television Big Band27. 11. Přenos jazzového koncertuz Rigy (Litva). Účinkuje Kristaps VanadzinsOrchestraJAZZOVÁ SNÍDANĚvíkend 4.45–5.55střídavě z Brna, Ostravy a PrahyJAZZOVÝ KLUBnoc ze soboty na neděli 0.05–1.30K půlnočnímu setkání s jazzem a blues zvoustřídavě Jan Hála, Ondřej Konrád, Jana Koubkováa Otakar Svoboda.NOČNÍ VLNA JAZZUkaždou noc 2.00–3.00OSTATNÍ HUDEBNÍ ŽÁNRYČAJOVNA 19.00–20.00Hudba a styl nové generaceHUDEBNÍ FÓRUM víkend 23.15–24.00 |sobota – střídavě:SVĚT JINÉ HUDBYAlternativní hudební směry a mezižánrové fúzeuvádějí Zdeněk Slabý nebo Petr SlabýETNOHRÁTKYTematické pořady a záběry z koncertů worldmusic, etnické a folkové hudby domácíi zahraniční scény uvádí Ivana Radechovskáneděle:OÁZAHudbu pro relaxaci a meditaci, povzbuzeníi uklidnění, střídavě uvádějí Vlastimil Mareka Jiří MazánekMEZI DRAKEM A HADEM 3.00–4.00Magickou předjitřní hodinku s relaxační hudbouk meditaci připravují Ivana Radechovskás kolektivem externích autorů: ElenouKubičkovou, Jiřím Mazánkem, Petrem Dorůžkoua Kareřinou AndršovouSPEKTRUM pondělí až pátek, 15.00–16.00Kulturní servis doplňují jazz, etnická hudbaa world music, které vybírají Ivana Radechovskás kolektivem externích autorů: VladimíremKouřilem,Petrem Dorůžkou, Kateřinou Andršovoua Petrou SvobodaLITERATURAA ROZHLASOVÁ HRAvedoucí Literárně-dramatické redakceMartin Velíšek (martin.velisek@rozhlas.cz)ČETBA NA POKRAČOVÁNÍdenně 18.30–19.0014. 9.–19. 9. Viktor Dyk: Krysař (6 částí)20. 9.–30. 9. Eugéne Fromentin:Dominik (10 částí)1. 10.–10. 10. Ismail Kadare:Krvavý podzim (10 částí)11. 10.–15. 10. Petra Soukupová:Zmizet (5 částí)16. 10.–21 .10. Jacques Cazotte:Zamilovaný ďábel (6 částí)22. 10.–25. 10. Jordan Radičkov:Kozel (4 části)26. 10.–29. 10. Václav M. Havel:Mé vzpomínky (4 části)30. 10.–1. 11. Jáchym Topol:Kukaččí mládě (3 části)2. 11.–11. 11. Rudolf Sloboda:Rubato (10 částí)12. 11.–23. 11. Petr Chudožilov:Lahvová pošta (12 částí)24. 11.–5. 12. Ivan Martin Jirous:Pravdivý příběh Plastic People (12 částí)OSUDYvšední dny 11.30–12.00repríza následující všední den 0.05–0.35Rozhlasové memoáry7. 9.–18. 9. Přemysl Pitter:Sám proti zlu (10 částí)21. 9.–25. 9. Pavel Brázda (5 částí)29. 9.–2. 10. Příběhy učených žen(4 části)5. 10.–9. 10. Miloň Čepelka (5 částí)12. 10.–16. 10. Nora Musatova:O svém otci G. M. (5 částí)19. 10.–23. 10. Jarmila Vrchotová-Pátová(5 částí)26. 10.–30. 10. Jiří Gruša (5 částí)2. 11.–13. 11. Pavel Branko (10 částí)16. 11.–20. 11. Eva Kantůrková (5 částí)23. 11.–27. 11. Jarmila Mucha-Plocková(5 částí)30. 11.–4. 12. Václav Hroch (5 částí)MODERNÍ POVÍDKAčtvrtek 16.00–16.303. 9. Jaakov Šabtaj: Odchod10. 9. Zdena Salivarová: Na zájezdě17. 9. Dimitré Dinev: Nad hlavou světlo24. 9. Magdaléna Platzová: Cesta na jih1. 10. Johannes Urzidil:Veřejný posluha Kubát8. 10. Markéta Pilátová: Dlužníci upíra15. 10. Torny Lindgren: Mérabina krása22. 10. Philippe Delerm: První lok pivaa další drobné radosti

PROGRAMSTRANA 4429. 10. Hermann Ungar:Tajná válka, Bratři5. 11. Braňo Hochel: Případ paní Katky13. 11. Josef Hasslinger:Fiona a Ferdinand19. 11. Milena Štráfeldová: Agáta26. 11. Antoine Volodine: Menší anděléPOVÍDKAneděle 11.30–12.006. 9. Gustav Roger Opočenský:Imre má strach13. 9. Leila Aboulela: Návštěvníci20. 9. Isaak Branner: V sobotu večer27. 9. Josef Škvorecký: Sam píše recenzi4. 10. Kathleen Anne Porterová:Jak babička Whetherallová dostala košem11. 10. Hugo Salus: Královská lázeň18. 10. Karel Horký: Zlá osoba25. 10. Ray Bradbury: Příběh lásky1. 11. Ivan Bunin: Jermil8. 11. Imre Kertész15. 11. Higuči Ičijó: Za úplňku22. 11. Emil Artur Longen:Paměti Vinci Špandy29. 11. Bruno Schulz:Traktát o manekýnechNOČNÍ BIBLIOTÉKAneděle 1.30–2.006. 9. Karel Klostermann:Z červánků mého mládí13. 9. Věroslav Mertl: Dveře20. 9. Josef Věromír Pleva: Eskorta27. 9. Karel Schulz: Rekviem4. 10. Jiří Mahen: Vašíček a lěší11. 10. Eduard Petiška: Pověst o štěstí18. 10. Věroslav Mertl: Stoly25. 10. Josef Lada: Drezúra předmětů1. 11. Jindra Tichá:Novozélandský antikvariát8. 11. Blanka Kubešová: Život v domě15. 11. Egon Erwin Kisch:Probudit zase Golema22. 11. Ladislav Grosman:Ořechová postel29. 11. František Gellner: KonkurentiSCHŮZKY S LITERATUROUneděle 20.00–21.006. 9. Slawomir Mroźek:Moje jméno bude: Baltazar13. 9. Bytosti schopné zemřít20. 9. Stefan Andres: El Greco malujeVelkého inkvizitora27. 9. Po stopách Josefa Váchala4. 10. Divoký chór (S. Undsetová,K. Hamsun)11. 10. Vladimír Papoušek: Zavržení18. 10. Liao-i Wu: Krveprolití25. 10. E. T. A. Hoffmann: Rytíř Gluck1. 11. Wojciech Wenzel: Matarna8. 11. Avram B. Jehošua: Milenec15. 11. Jan Novák: Samet a pára22. 11. Není pivovar jako Pivovar29. 11. MaďařiSOUZVUKneděle 9.32–10.306. 9. Evropští humanisté na své pouti13. 9. Leonardo da Vinci:Ó čase, polykači věcí20. 9. Jiří Kolář: Jsem obraz pro sluch27. 9. Ať stálou láskou miluji (německástředověká dvorská lyrika)4. 10. Edgar Allan Poe: Havran11. 10. Suzanne Renaudová:Lehounké stíny18. 10. Ráj i peklo lásky25. 10. František Halas:V deštivých dnech záduší1. 11. Vít Cíza: Smrti, smrti, tys hladová8. 11. Jehuda ben Šlomo al-Charízí:Mé srdce je svitkem15. 11. Skrytá tvář Friedricha Nietzscheho22. 11. Zbyněk Hejda:Z Cerekve pěšky do Horní Vsi29. 11. Ivan Sergejevič Turgeněv:Sbohem čtenářiSVĚT POEZIEsobota 22.45–23.005. 9. Jan Zábrana: Sám jako hřebíkv zahozené botě12. 9. Aleš Debeljak: Slova obklopenátichem...19. 9. Kaloty26. 9. Yveta Shanfeldová: Místo nedělí3. 10. Wolf Biermann: Baladao pruském Ikarovi10. 10. Karel Zlín: Nedaleko pyramid17. 10. Eugeniusz Tkaczyszyn-Dycki:O polských rodinách24. 10. Jakub Trojan: Evropě31. 10. Vít Janota: Miniová pole7. 11. Erik Ondrejička: Pět dokonalostí14. 11. Sabina Eschgfällerová:Řečeno do kouta21. 11. Helena Lawsonová:Odvaha za úsvitu28. 11. Sylvester Pollet:Když kopeš v MaineNEDĚLNÍ VERŠE12.05–12.106. 9. Julius Slowacki: Závěť13. 9. Vladimír Holan: Do zpěvu20. 9. Hermann Hesse: Pomíjejícnost27. 9. Oldřich Mikulášek: Babí léto4. 10. Antonín Sova: Pohled do kraje11. 10. Louise Glücková: Zahrada18. 10. Giuseppe Ungaretti: Lucca25. 10. František Halas: Prosba1. 11. Sep Skalitzky: Horský hřbitov8. 11. Jan Skácel: Tenkrát15. 11. Pierre de Ronsard:Tolikrát věrný být...22. 11. Miroslav Holub:Stěna v rohu u schodů29. 11. Jan Marius Tomeš: Umírající stromySNYneděle 0.00–0.05Slova ze sna a do snů6. 9. Karel Brušák13. 9. Jiřina Hauková20. 9. Gottfried Keller27. 9. Jan Zrzavý4. 10. Jan Pavlík11. 10. Jan Zábrana18. 10. John Millington Synge25. 10. Richard Weiner1. 11. Eva Syřišťová8. 11. Friedrich de la Motte Fougué15. 11. Michel Tournier22. 11. Fernando Pessoa29. 11. Sny římských císařů podle GaiaSuetonia TranquillaETICKÁ KNIHOVNAsobota 1.40–2.005. 9. Marcus Fabius Quintilianus:O výchově12. 9. Xenofón: O výchově k manželství19. 9. Josef Heyduk: Fragmenty o životě26. 9. Henry David Thoreau:Walden čili Život v lesích3. 10. Myšlenky řeckých tragiků o pravdě,moci a právu10. 10. Aristotelés:O normách mravních hodnot17. 10. Zdeněk Mařatka: Životní krédo24. 10. Myšlenky antických filozofůo lásce31. 10. Gustav Adolf Lindner:O záhadě štěstí7. 11. Ralph Waldo Emerson:O radosti a cti14. 11. Seneca: O shovívavém životě21. 11. David Hume: O spravedlnosti28. 11. Starý zákon – O moudrosti životaPSÁNO KURZÍVOUvšední dny 10.00–10.15Úvahy a fejetonySLADKÉ JE ŽÍTsobota 17.45–18.30Jazz doprovází poezii, poezie doprovází jazzZPRÁVA ČTENÁŘE...všední dny 13.30–13.40Pět minut s knihami, na které nesedá prachSTRÁNKY NA DOBROU NOC23.00–23.15Krátké prózy a výňatky z prózFONOGRAMYpátek 16.00–16.30Návraty po stopách zvukuOSTROV, KDE ROSTOU HOUSLEneděle 9.00–9.30

PROGRAMSTRANA 45KLUB ROZHLASOVÉ HRYúterý 21.301. 9. Daniil Charms: Alžběta Bam8. 9. Alena Zemančíková: Noc a den15. 9. Kristina Žantovská:Umění konverzace22. 9. Klaus Händel:Muž se smutnýma očima – Divoši29. 9. Ivan Bunin: V temné aleji6. 10. Magdalena Frydrychová:Panenka z porcelánu13. 10. Karl Hoff: Alvhilda20. 10. Jiří Just: Klauni a vlastenci27. 10. Jan Vedral: Delfy3. 11. Daniela Fischerová:Čeho se bojí Mistr10. 11. Michal Lázňovský:Zahrádkáři aneb Až se jaro zeptá17. 11. Jan Vedral: Xaver – 1. část24. 11. Jan Vedral: Xaver – 2. částHRA PRO TENTO VEČERčtvrtek 20.003. 9. 2x Averčenko:Teorie dr. Mutonena + Sebevrah10. 9. Dorothy Leigh Sayersová:Pyrenejský příběh17. 9. Roman Cílek:Den, kdy se zatmělo slunce24. 9. E. A. Longen:Dezertér z Volšan + Delikátní záležitost1. 10. Petr Pýcha – Jaroslav Rudiš:Salzburský guláš8. 10. Ivo Fischer: Byl jednou jeden15. 10. Agatha Christie: Krysy22. 10. Rolf Defrank:Vaše jméno je uvedeno v protokolu29. 10. Jiří Roth: Odepsaní5. 11. Raymond Chandler: Španělská krev12. 11. Jan Kolář:Pražské impromptu pana Gustava M.19. 11. Benjamin Kuras: Antonína František jsou naživu26. 11. Vlastimil Venclík: Setkání v sádřeROZHLASOVÉ JEVIŠTĚsobota 14.005. 9. Titus Maccius Plautus:Lišák Pseudolus12. 9. Josef Kainar: Ubus se vrací19. 9. Václav Kliment Klicpera: Zlý jelen26. 9. Miloš Rejnuš: Oidipův návrat3. 10. Federico García Lorca: Pláňka10. 10. Václav Cibula:Auccasin a Nicoletta17. 10. Oscar Wilde:Strašidlo cantervillské24. 10. Jan Drda: Hrátky s čertem31. 10. Viktor Dyk: Posel7. 11. Friedrich Schiller: Marie Stuartovna14. 11. Václav Havel: Spiklenci21. 11. Honoré de Balzac:Otec Goriot – 1. část28. 11. Honoré de Balzac:Otec Goriot – 2. částROZHLASOVÉ SERIÁLYneděle 10.306. 9. Leo Rosten:Pan Kaplan má stále třídu rád (10. část)13. 9.–20. 9. Marie Říhová:Femme fatale (1.–2. část)4. 10.–1. 11. Karel Josef Beneš:Uloupený život (1.–5. část)8. 11–22. 11. Eyvind Johnson:Břehy a příboj (1.–3. část)29. 11. Norman Mailer:Duch Děvky (1. část)DOKUMENTY,ZPRAVODAJSTVÍA PUBLICISTIKAVedoucí Redakce dokumentu a speciálníchprojektů Jiří Kamen (jiri.kamen@rozhlas.cz)Vedoucí Redakce zpravodajství a kulturnípublicistiky Antonín Pfeifer(antonin.pfeifer@rozhlas.cz)ZPRAVODAJSTVÍ VLTAVYvšední dny v 6.00, 7.00, 8.00, 12.00, 15.00 a 17.30| přehled hlavních událostí také v 10.15, 13.30,16.30 a v 19 hodinMOZAIKApondělí až pátek, 7.00–9.00Informace, rozhovory, glosy, recenze, výběrz kulturních stránek domácího i zahraničníhotisku, soutěže pro posluchače prokládanéhudbou minulých století a alternativních žánrů.Mimořádný kulturní servis, s jakým se na jinýchstanicích nesetkáte.SPEKTRUMpondělí až pátek, 15.00–16.00Moderovaná hodina kulturních aktualit a reportážíprovázená jazzovou nebo etnickou hudbou.SETKÁVÁNÍneděle, 14.00–15.15Profilový rozhovor s výraznou osobnostíkulturního a společenského života.VÍKENDOVÁ PŘÍLOHA STANICEVLTAVAsobota, 8.00–11.00Kulturně-publicistický týdeník. 180 minutreportáží, rozhovorů, glos, fejetonů, dokumentů,literárních ukázek a hudby jazzové i vážnépřipravují a uvádějí Blanka Stárková a Jiří Kamen.KRITICKÝ KLUBpondělí, 16.00–16.30 | repríza čtvrtek 0.35–1.05Diskuse odborníků o současné literatuře, filmu,architektuře a výtvarném umění, které připravujímoderátoři: Pavel Janáček, Vladimír Hendrich,Bibiana Beňová, Tomáš Dimter, Václav Jamek, EvaBeránková a další.FILMOVÝ MAGAZÍNúterý, 16.00–16. 30 | repríza pondělí 0.35–1.05Aktuality ze světa filmu připravují Tomáš Piláta Josef Vomáčka.HISTORICKÝ KLUBstředa, 16.00–16.30Reflexe historických událostí, výročí, osobností,novinek historické literatury apod. Připravuje JanTůma.HOVORY O VÍNĚkaždá druhá sobota v měsíci, 16.00–16.30O vinné kultuře rozmlouvají Lukáš Hurník a JiříMejstřík.RADIODOKUMENTstředa 21.452. 9. Ondřej Vaculík: Kladno a Záporno9. 9. Milan Hanuš: Umění vytvářetspolečenství16. 9. Jiří Kamen: Luzernský kruh23. 9. Hana Železná: Haiku kojící matky30. 9. Alena Zemančíková – AlenaWagnerová: A zapomenuti vejdemedo dějin7. 10. Eva Nachmilnerová:Najponkovo tvrdohlavé blues14. 10. Marie Poláková: Kraj podKašperkem v proměnách času21. 10. Gabriela Albrechtová:Sváťovo Dividlo28. 10. Vlasta Gallerová – Karel Kříž:Res publica aneb Kdo jsme4. 11. Marek Janáč: H + Z11. 11. Jiří Kamen:Chtěl jsem se potkat s Jiřím Ortenem …18.11. David Vaughan:Pod mými okny kráčely dějiny25.11. Hana Soukupová:Rackové s křikem poletují kolem mne …RADIOATELIÉRsobota 00.055. 9. Polská scéna 1958–2008 #112. 9. Polská scéna 1958–2008 #219. 9. Polská scéna 1958–2008 #326. 9. PremEdice – Petr Wajsar:Nedokončené rádio3. 10. Polská scéna 1958–2008 #410. 10. Polská scéna 1958–2008 #517. 10. Polská scéna 1958–2008 #624. 10. Polská scéna 1958–2008 #731. 10. PremEdice – Kurt Schwitters:Ursonate (s hlasy Pavla Novotnéhoa Jaromíra Typlta)7. 11. Portugalské rezonance #114. 11. Portugalské rezonance #221. 11. Portugalské rezonance #328. 11. PremEdice – Petr Cusack –Miloš Vojtěchovský: Nejmilejší zvuky Prahy

KLUBSTRANA 46Staňte se členyZískáte řadu členských výhod a podpoříte vydávání tohoto výjimečnéhočtvrtletníku posluchačů a příznivců stanice Český rozhlas 3–Vltava.150 Kč ročně, ukázkové číslo zdarma.Pro všechny nové předplatiteleje připraven dárek.klub.vltava@rozhlas.czwww.rozhlas.cz/vltavaČESKY ROZHLAS 3 – VLTAVA V CELÉ REPUBLICE NA VKV (FM)BRNO — 102 | BRNO-MĚSTO — 90,4 | Č. BUDĚJOVICE — 96,1 | HODONÍN 100,4 | CHEB — 106,2CHOMUTOV — 96,3 | JESENÍK — 98,2 | JIHLAVA — 95,4 | KAPLICE — 105,9 | KARLOVY VARY — 105,7KAŠPERSKÉ HORY — 107,2 | KLATOVY — 88,6 | LIBEREC — 103,9 | OSTRAVA — 104,8 | PARDUBICE — 102,7PÍSEK — 105,2 | PLZEŇ — 95,6 | PLZEŇ-RADEČ — 93,3 | PRAHA — 105 | PŘÍBRAM — 107 | TRUTNOV — 101,9ÚSTÍ N. LABEM — 104,5 | VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ — 96,8 | VARNSDORF — 88,4 | VSETÍN — 98,3 | ZLÍN — 94,8ZNOJMO — 99,2 | NEBO — WWW.ROZHLAS.CZ/VLTAVANA VÝLETS VLTAVOUNa rozhlasové „Výlety s Vltavou“ jsmev našem vysílání zvali po celý červeneca srpen. V září zveme členy Klubu Vltavana výlet do Plasů: po předloňskémValdštejnu a loňském Kuksu to budeuž třetí krásné místo, které společněnavštívíme. Výlet se koná 12. září:zastavíme se v Mariánském Týnici,v Plasích si prohlédneme proslulýklášter a nakonec vás pozveme navarhanní koncert Jaroslav Tůmy.Odjezd v 8.30 od budovy Českéhorozhlasu (Vinohradská 12), návrat kolem20 hodiny. Účastnický poplatek: 100 Kč.Zájemci, hlaste se na telefonním čísle221 552 677 nebo 221 552 686!NA DVOJKUDO ÁČKAPo létě Vás opět zveme na pravidelnéklubové večery, které se konají vždy1. čtvrtek v měsíci v 19.00 ve Studiu A,Český rozhlas, Hybešova 10, Praha 8.První setkání proběhne 1. října,programem provede Eliška Závodná.KLUB VLTAVA Klub Vltava je pro všechny, kteří poslouchajístanici Česky rozhlas 3 – Vltavaa k jejichž životním potřebám patří kontakts hudebním a slovesným uměním a kulturouv tom nejširším slova smyslu. Je určentěm, kteří chtějí víc než jen kvalitní rozhlasovýprogram. Klub Vltava nabízí možnost bližšího kontaktumezi posluchači a tvůrci pořadů, účastna natáčení přímých přenosů, organizujeklubová setkání, besedy, předpremiéry rozhlasovýchpořadů, návštěvy kulturních akcí. Klub Vltava vydává čtyřikrát ročněčtvrtletník posluchačů a příznivců staniceČeský rozhlas 3 – Vltava, který přinášíinspiraci ze světa kultury a umění, exkluzivnírozhovory, podrobné informace o programustanice, přehled partnerů Klubu,členských výhod a slev, aktuální nabídky,soutěže a další zajímavosti. Klub Vltava nabízí možnost využívat výhodsjednaných s partnerskými institucemi,které vybírá tak, aby umožnil svým členůmještě intenzivnějši kontakt s aktualnímděním ve světě kultury. Členské výhodyposkytují přední kulturní organizace po celéČeské republice – hudební festivaly a symfonickéorchestry, divadla a divadelní festivaly,galerie, muzea, nakladatelství a další.Jejich počet se stále rozšiřuje. Aktuální nabídky, setkání, soutěžea akce, stejně jako statut Klubu naleznetena www strankách Klubu. Osobní členství: roční členský příspěvekčiní 150 Kč. Rodinné členství: roční členskýpříspěvek činí 290 Kč (obdržíte průkazyčlena Klubu Vltava i pro další dva rodinnépříslušníky). Pro zaslání členského příspěvku sivyžádejte individuální variabilní symbol.Klub Vltava, Česky rozhlas 3 – VltavaVinohradská 12, 120 99 Praha 2informační linka Klubu Vltavatel.: +420 221 552 686, 221 552 677e-mail: Klub.vltava@rozhlas.czwww.rozhlas.cz/vltava/klubvltava

PARTNEŘI KLUBU VLTAVASTRANA 47PART–NEŘIKLUBU VLTAVANa uvedené otázky odpovídejtevýhradně na lince Klubu Vltava.HUDBAPRAŽSKÝ KOMORNÍ ORCHESTR –AGENTURA S. R. O.20 % sleva na nákup vstupenekna abonentní koncertyČernokostelecká 6, 100 00 Praha 10tel.: +420 274 772 697www.pko.cz, agency@pko.czSYMFONICKÝ ORCHESTRČESKÉHO ROZHLASU30 % sleva na dopolední veřejné generálnízkoušky. Cena vstupenky po slevě 50 KčVinohradská 12, 120 99 Praha 2tel.: +420 221 551 412, fax: +420 221 551 413www.rozhlas.cz/socr, socr@cro.czTALICHŮV KOMORNÍ ORCHESTR15 % sleva z ceny abonentní vstupenkyna Sezonu 2009–201010 % sleva z ceny jednotlivých vstupenekna koncerty abonentního cyklu sezonyKoncerty se konají v Sále Martinů Lichtenštejnskéhopaláce, Malostranské nám. 13, Praha 1tel: +420 244 062 601, +420 777 068 451www.talich.com, office@talich.comČESKÁ KULTURA S. R. O.Pořadatel a spolupořadatel festivalů konanýchv rámci Českých kulturních slavnostíHouskova 1876, 413 01 Roudnice n. Labemtel: +420 606 269 016, +420 777 269 032www.ceske-kulturni-slavnosti.czinfo@ceskakultura.czkrizanovsky.radek@volny.czCOLLEGIUM MARIANUMPořadatel cyklu koncertů Barokní podvečery10 % sleva z ceny vstupnéhoMelantrichova 971/19, 110 00 Praha 1tel.: +420 224 229 462, +420 731 448 346www.collegiummarianum.czARS/KONCERT, SPOL. S R.O.Pořadatel MHF Brno (30 % sleva z cenyvstupného na uvedený festivalHybešova 29, 602 00 Brnotel.: +420 543 420 951www.arskoncert.cz, ars@arskoncert.czNÁRODNÍ MUZEUM –ČESKÉ MUZEUM HUDBYVýstava Fenomén MartinůKarmelitská 2, 118 00 Praha 1www.nm.czPro členy Klubu Vltava pořádá ČMHkomentovanou prohlídku ve středu30. 9. 2009 od 14.00 hod. za účasti autorkyvýstavy PhDr. Kateřiny Maýrové a kurátorkyvýstavy PhDr. Jany Vojtěškové, CSc.Vstup pro členy Klubu zdarma.Svoji účast prosím potvrďte na emailu:iveta_konigsmarkova@nm.czDIVADLANÁRODNÍ DIVADLOSpolupráce s Klubem přátel operyNárodního divadla: besedy, speciálnípředstavení, návštěvy festivalů, slevya mnoho dalšího pro příznivce opery.Pro bližší informace kontaktujte Klub přátelopery Národního divadla.Ostrovní 1, 112 30 Praha 1(kancelář v 5. patře provozní budovy ND,místnost č. 522)tel./fax: +420 224 901 390www.narodni-divadlo.czkpo@narodni-divadlo.czČinohra Národního divadla nabízí členůmKlubu Vltava vstupenky s 20 % slevou nanásledující tituly:H. Ch. Andersen: Sněhová královna11. a 26. září 2009 v 18 hod., StavovskédivadloJ. Zeyer: Radúz a Mahulena4. a 30. října 2009 v 19 hod., Národní divadloBarevný život (Benefice B. Bohdanové)16. a 29. listopadu 2009 v 19 hod., DivadloKolowratNa jeden členský průkaz lze se slevouzakoupit maximálně dvě vstupenky najeden titul. Počet vstupenek je omezený.Ovocný trh 6, 112 30 Praha 1tel.: +420 224 901 419www.narodni-divadlo.czj.tycova@narodni-divadlo.czNÁRODNÍ DIVADLO V BRNĚ10 % sleva z ceny vstupného na vybranápředstavení pořádaná divadlemDvořákova 11, 657 70 Brnotel.: +420 542 158 111, www.ndbrno.czDIVADLO KOMEDIE20 % sleva z ceny vstupného na představenípořádaná divadlemJungmannova 1, 110 00 Praha 1tel.: +420 224 222 734www.prakomdiv.cz, divadlo@prakomdiv.czDIVADLO ARCHA10 % sleva ze vstupného na vybranápředstavení, více na infolince klubu nebov Divadle ArchaNa Poříčí 26, 110 00 Praha 1tel.: +420 221 716 333www.divadloarcha.czpokladna@divadloarcha.czDIVADLO NABLÍZKO50 % sleva z ceny vstupnéhoPředstavení se konají v hostitelskýchdivadlech.tel./fax: +420 257 007 684www.nablizko.cz, info@nablizko.czDIVADLO PONEC30 % sleva z ceny vstupnéhoHusitská 24A/899, 130 00 Praha 3tel.: +420 224 817 886 (9–17h),+420 222 721 531 (17–20h)www.divadloponec.cz, office@tanecpraha.czMORAVSKÉ DIVADLO OLOMOUC50 % sleva z ceny vstupnéhoTřída Svobody 33, 771 11 Olomouctel.: +420 585 223 533 (předprodej vstupenek)www.moravskedivadlo.czpokladna@moravskedivadlo.czJIHOČESKÉ DIVADLO ČESKÉ BUDĚJOVICEAktuální slevy na představení a klubovéakce ve spolupráci s Klubem přátelDr. Stejskala 23, 370 47 České Budějovicetel.: +420 386 355 245www.jihoceskedivadlo.cz,jihocesledivadlo@iol.cz

PARTNEŘI KLUBU VLTAVASTRANA 48VÝTVARNÉ UMĚNÍGALERIE RUDOLFINUM50 % sleva z ceny vstupného, ke každévýstavě komentovaná prohlídkaAlšovo nábřeží 12, 110 00 Praha 1tel.: +420 227 059 309 (pokladna)www.galerierudolfinum.czgalerie@rudolfinum.orgČESKÉ MUZEUM VÝTVARNÝCH UMĚNÍV PRAZE50 % sleva z ceny vstupného na aktuálnívýstavyHusova 19-21, 110 01 Praha 1tel.: +420 222 220 218, fax: +420 222 221 190www.cmvu.cz, muzeum@cmvu.czGALERIE HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY20 % sleva ze vstupného na aktuální výstavyVýstavní místa: Městská knihovna, DůmU Kamenného zvonu, Staroměstskáradnice, Dům U Zlatého prstenu, Trojskýzámek, Bílkova vila, Bílkův dům v Chýnově.Mariánské nám. 1, Praha 1tel.: +420 222 310 489, +420 222 313 357www.citygalleryprague.czPRAŽSKÝ DŮM FOTOGRAFIE – PRAGUEHOUSE OF PHOTOGRAPHY, O. P. S.30 % sleva z ceny vstupnéhoVáclavské nám. 31, Praha 1tel.: +420 222 243 229www.phpweb.cz, php@ecn.czGALERIE AMUMalostranské náměstí 12, 118 00 Praha 1www.amu.czTOPIČŮV SALONVstupné dobrovolnéNárodní 9, 110 00 Praha 1tel.: +420 224 232 500topicuvsalon@volny.czGALERIE VERNONVstup zdarmaJanovského 23, 170 00 Praha 7tel.: +420 774 155 591jana_tinab@mac.comwww.galerievernon.comARS VIVA CESTY ZA UMĚNÍMSpecializovaná cestovní kancelářSlevy až 12,5 % budou poskytnuty ve výšiuvedené u zájezdu dle kataloguMuchova 9, č. p. 223 (1. patro), 160 00 Praha 6tel.: +420 233 324 099, fax: +420 224 311 585www.arsviva.cz, arsviva@arsviva.czKNIHY, ČASOPISY, CDSPOLEČNOST FRANZE KAFKY30 % sleva na veškerou knižní produkciz nakladatelstvíŠiroká 14, 110 00 Praha 1tel.: +420 224 227 452www.franzkafka-soc.czmail@franzkafka-soc.czRADIOSERVIS, A. S.Hudební a knižní vydavatelství Českéhorozhlasu, vydavatel Týdeníku Rozhlas25 % sleva v zásilkovém obchodě na vlastnízboží, zájemcům zašleme zdarma katalogObjednávky: Jeseniova 36, 130 00 Praha 3tel.: +420 222 713 037, +420 221 551 384eshop@rozhlas.cz10 % sleva na celý sortiment ve firemníprodejněVinohradská 13, Praha 2tel.: +420 222 254 480A2 KULTURNÍ TÝDENÍKAmerická 2, 120 00, Praha 2tel.: +420 222 510 227www.tydenikA2.czSANQUISČasopis o umění a zdravém životním stylu20 % slevu na předplatné a dárek pro novépředplatitele (cena ročního předplatnéhopo slevě činí 680 Kč, možnost zasláníukázkového čísla zdarma)Při objednávání uvádějte kód „Vltava“www.sanquis.czNAKLADATELSTVÍ ROMEO30 % sleva z ceny knihPod Bání 21, 180 00 Praha 8tel.: +420 283 840 193, +420 605 960 211www.jirijosek.com, jirijosek@volny.czNAKLADATELSTVÍ LIKA KLUBaž 25 % sleva na všechny publikaceKostnické nám. 5, 130 00 Praha 3tel.: +420 222 541 166likaklub@volny.czNAKLADATELSTVÍ CARPE DIEMEdice klubové poezie, Edice knihdoplněných o DVD20 % sleva na veškeré titulyCarpe diem, 691 11 Brumovice 175tel.: +420 519 423 378www.carpe.cz, carpe@carpe.czLIBRI, SPOL. S. R. O.15 % sleva z ceny knihNa Hutmance 7, 158 00 Praha 5tel.: +420 251 613 113, fax: +420 251 611 013www.libri.cz, libri@libri.czŽAKET – KARTOGRAFICKÉ VYDAVATELSTVÍ30 % sleva z ceny všech map při přímémodběruSlánská 381/10, 163 00 Praha 6tel.: +420 210 083 570www.zaket.cz, info@zaket.czMAGAZÍN KLUBU VLTAVAČtvrtletník posluchačů a příznivců stanice Český rozhlas 3 – Vltava – XIV. ročník, číslo 3, září–listopad 2009Vychází 4x ročně. Evidenční číslo MK ČR E 14038. – Šéfredaktor: Luboš Stehlík – Redakce: Marcela Hájková, Eva da Silva MeloGrafická úprava a sazba: Colmo, www.colmo.cz – Tisk: Tiskárna Macík, s. r. o. – Distribuce: SEND, předplatné s. r. o. – Český rozhlas 3 – Vltava,ředitel stanice Lukáš Hurník – Vinohradská 12, 120 99 Praha 2, tel.: 221 552 677 – www. rozhlas.cz/vltava – e-mail: vltava@rozhlas.czNAKLADATELSTVÍ ATLANTIS, SPOL. S R. O.20 % sleva na produkci nakladatelství,při objednávce dvou a více knihneplatíte poštovnéPS 374, Česká 15, 602 00 Brnotel./fax: +420 542 213 221www.atlantis-brno.cz, atlantis-brno@volny.czNAKLADATELSTVÍ BASETaž 15 % procent sleva na vybrané publikaceredakce: Sokolská 66, 120 00 Praha 2-NovéMěsto, tel.: +420 244 402 705,+420 244 402 707expedice – prodejní sklad: Plovdivská 3400,143 00 Praha 4, tel./fax: +420 244 402 706www.baset.cz, baset@ok.czMLADÁ FRONTA A.S.20% sleva z ceny knihPři objednávce nad 600 Kč balnéa poštovné zdarmaObjednávky: prodej@mf.cztel.: +420 225 276 284Mezi Vodami 1952/9, 143 00 Praha 4-Modřanywww.bookcafe.cz, www.mf.czNAKLADATELSTVÍ LABYRINT20 % sleva z ceny knihDittrichova ulice č. 5, 120 00 Praha 2tel./fax: +420 224 922 422http://labyrint.net, labyrint@wo.czNAKLADATELSTVÍ TITANIC20% sleva na všechny knihyPlzeňská 222, 150 00 Praha 5tel.: +420 257 211 257www.titanic.n.cz, nakl-titanic@colny.czČlenské výhodyVeškeré soutěžní plnění je možné čerpatprostřednictvím informační linky KlubuVltava. Odpovědi volejte na klubovou linku+420 221 552 686 nebo pište na e-mailovouadresu klub.vltava@rozhlas.cz. Chcete-livyužít členských výhod u našich partnerů,uvádějte při písemných objednávkáchčlenské číslo. Při osobním odběru seprokažte průkazkou Klubu Vltava.Změna výhod partnerů a konkrétních foremspolupráce vyhrazena.

Staňte se předplatitelem časopisu Art+Antiques a získáte:slevu na vstupném do partnerských galeriíspolehlivou distribuci do vaší schránkyslevu 165 Kč oproti koupi na stánkuzdarma tři starší čísla časopisuJak objednat?na webu: www.artantiques.czemailem: predplatne@artantiques.cztelefonicky: +420 585 203 697faxem: +420 585 203 721poštou: Art+Antiques, Na Střelnici 48,779 00 OlomoucPředplatnéRoční: 825 KčPůlroční: 500 KčArt+Antiques je měsíčník, pouze v létěvychází jako dvojčíslo. Předplatnéje klouzavé, lze je uzavřít kdykolivv průběhu roku. Půlroční předplatnése vztahuje na 6 čísel, přičemž letnídvojčíslo je počítáno jen jako jedno číslo.

Staňte se členy Klubu Vltava!Získáte řadu členských výhod a podpořítevydávání tohoto výjimečného čtvrtletníkuposluchačů a příznivců stanice Českýrozhlas 3–Vltava.150 Kč ročně, ukázkové číslo zdarma.Pro všechny nové předplatitele je připraven dárek.klub.vltava@rozhlas.cz | www.rozhlas.cz/vltavarozhlasových hudebních těles.POTĚŠTESEBE I SVÉNEJBLIŽŠÍ!Dvanáctidílná četbana pokračování.Přímé přenosy a záznamykoncertů z festivaluK 90. výročí založeníMasarykovy univerzity v Brně.od 11. 9.ROZHLASOVÝ PODZIM26. 9.DEN BRNAod 24. 11.18.30 hodin / denněI. M. JIROUS: PRAVDIVÝPŘÍBĚH PLASTICPEOPLEpředplatné Dějiny a současnostStřídavě Jazz live z Prahy,z Brna, z Ostravy a cyklusMezinárodní festival jazzovéhopiana.Předplatitelské výhody:– zvýhodněná cena– kartička Předplatitel 2009– 10% sleva při nákupu knih z produkce NakladatelstvíLidové noviny ve Vinohradském knihkupectví– volné nebo zlevněné vstupné do muzeí, galeriía dalších partnerských institucíKaždý měsíc 52 stranpoutavého čteníRozhlasový seriál podleslavného románu.Víkendová příloha na témaknedlíky nejen v literatuře.od 29. 11.10.30 hodin /neděleN. MAILER: DUCHDĚVKYPremiéra méně známé hryV. Havla v režii A. Kroba.Zajistěte si předplatné za zvýhodněnou cenu!Objednávky: SEND, distribuce tisku, www.send.cztel.: 225 985 225, fax: 267 211 305další informace na www.dejiny.nln.czod 4. 9.17.45 hodin / pátekJAZZ LIVESTRANA 212. 9.9.20 hodinPOCHVÁLEN BUĎ,VELKÝ OTČE KNEDLÍKU!K 300. výročí narozeníF. X. Richtera.14. 11.14.00 hodinV. HAVEL: SPIKLENCI28. 11.DEN V HOLEŠOVĚPROGRAMOVÉ TIPY STANICE ČESKÝ ROZHLAS 3–VLTAVA