Rýmařovský horizont 2 - 2011 - Středisko volného času Rýmařov

2/2011Fenomenální kreslířka a grafičkazabývající se subtilními proměnamiproblematiky meditacea hudby. Příležitostně se věnujeilustraci knih. Vytváří svůj imaginativníprostor obohacený liniemia černými skvrnami. Vznikají časovézáznamy - prvotní, čistéa ničím nezatížené.Její jméno je úzce spjatos Olomoucí. Své vzdělání zasvětilastudiu matematiky a deskriptivnígeometrie, které se promítá dojejí tvorby. A co se v ní rýsuje?16RÝMAŘOVSKÝ HORIZONTMěstské muzeum a Galerie OctopusJednou laškuje a „Chytá stíny“,podruhé píše „Dopis“ nebo„Poslouchá Janáčka“. Přesto budemeautorku marně hledat vetmě, za stolem či na hudebnímkoncertě. Rozmanité aktivity IngeKoskové skrývají něco víc než jenkonkrétní situace a činnosti.Každý divák má prostor pro neomezenoufantazii, každý si podzmětí čar může asociovat jinémyšlenky. Autorka servíruje doslovašvédský stůl plný rozmanitýcha nejednoznačných asociací.Inge KoskováOndřej StaněkTitulek napoví, ale neodpoví.Jako by nám záměrně ponechalaprostor k meditaci.Jiří Valoch napsal o její tvorbě, žeminimální podoba kreseb másvou jedinečnou kvalitu. Kresbymistrně a ladně přechází do psanépodoby a naopak. Linie se proměňujedo textové podoby a obatyto prvky vzájemně souzní. Jeabsurdní hledat konkrétní prvkya situace. Dočkáme se jen shlukuhorizontál, vertikál, diagonál,spletí skvrn a bodů, které fungujína určitých principech. Stejně taknerozluštíme ani textovou část.Jistá „zašifrovanost“ je velmi příjemná.Diváka totiž nutí k zamyšlenínad obsahem a formou.Inge Kosková se ve svých pracíchzabývá i tématem jógy a přenášíosobité zkušenosti z ní přímodo výtvarné podoby. Odtud plynounázvy děl jako Tělové pocitya Kresba s mantrou. Je fascinovánai zvukem. Zachycuje rytmickécharakteristiky lidského hlasu pomocíkresebných záznamů.Vytváří výtvarné paralely hudby,kterou si přehrává - od klasikypřes Janáčka až po hudbu současnou.Je absolventem Filosofické fakultyUniverzity Karlovya Hradecké fotografické konzervatoře.Z osmdesátých let,kdy se věnoval překladatelsképrofesi, pochází dokumentárnícyklus Životní prostorNižněvartovsk, Sibiř 1981, kterývznikal rok a až o čtvrtstoletípozději se dočkal výstavy ve vídeňskéGalerie auf derPawlatsche. Návrat k fotografiizpůsobilo na přelomu tisíciletívystřízlivění z euforie tlumočníkapolistopadového establishmentu,ale především krátké intenzivnípobyty na Art SchoolInternational, Die Schule desSehens, v Berlíně. Od té dobyvedl dvojí život: na mezinárodníchkonferencích a ve starémsklepě, který mu sloužil jakoateliér.Jeho pozornost se upírala předevšímke zralejším ženám, a fotografoval-liakty, pak odhalenítěla sloužilo spíš jako cestak obnažení duše než k prvoplánovémupotěšení zraku. Zdevzniklo několik výstav, napříkladKamarádky a já či Mens incorpore - Duše v těle z let 2006-2009. Zájem o člověčinu se projeviltaké v nevelkém souboruMezilidskosti, vystaveném v roce2007 ve výstavní síni Makráč- fotografie povětšinou dvojiclidí, mezi nimiž existoval, dal setušit nebo právě se chystalvzniknout nějaký vztah. Velkývýznam má ve Staňkově tvorběcyklus Nedomazlenky, na kterémpracoval v posledních dvouletech. Je to psychologický sociálnídokument, ve kterém nafotografiích tělesně, mentálně čisociálně handicapovaných studentekDívčí katolické školypředstavuje vnitřní svět lidí,kteří zůstávají mimo pozornostšťastnější většinové společnosti.Soubor necelé stovky fotografiíbyl vystaven v Praze,Drážďanech a od března budeviset v Žitavě.Fotografie ze souborů Deja-vua Tacheles, který představujeu nás, sám nazývá nezávaznýmihrátkami s obrázky. Nejde muprý o žádné hlubokomyslné poselstvínebo ideu, nýbrž jeno vyjádření okamžitých nálad,dojmů či neurčitých vzpomínek- ať už je to cesta kolem křovínebo berlínský umělecký squat.Sobě i divákovi ponechává dostPro motivy autorky není určujícímfaktorem velikost papíru,i když hraje určitou roli. Liniea body pomyslně rotují i přes něj.Vertikály rostou, tančí, padají a létají.Kosková pracuje i formou nabalovánílinií vzájemně na sebe,přičemž respektuje dané geometrickétvary. Vodopády plné skvrnnebo jen vzkaz pomocí Morseovyabecedy? Nechme se unášet rytmyvážné hudby! O její dramatičnostiautorka píše výpovědi. Jsouto jakési sonáty s absencí not.I přesto, že její tvorba působí dostatečněstřízlivě, nechybí jí anihravost a rozmanitost v přístupu.Kosková se zabývá subtilními tématypocitů, hudby a meditace.Její kresby tato témata monumentalizují.Jste srdečně zváni na nevšednípodívanou v Městském muzeuRýmařov, Galerii Octopus, vednech 26. ledna až 20. února.Vernisáž uvede Jindřich Štreitv sobotu 29. ledna v 15 hodin zapřítomnosti autorky.Text k výstavě I. Koskovév Galerii Caesar (7. 1. - 29. 1.2010), autor: Kateřina Barabášová(zkráceno)prostoru pro fantazii. Zatímcov předchozích výstavách přinášelsvědectví o jiných lidecha prostředích, dnes poodhalujetakříkajíc vlastní vnitřní světa sám sebe.