Rýmařovský horizont 2 - 2011 - Středisko volného času Rýmařov

2/2011RÝMAŘOVSKÝ HORIZONTKdo byl kdoPrvní světová válka byla pro českýnárod složitá. Domácí odporpředstavovali opoziční politiciKramář, Rašín a další, z nichžmnohé přivedly válečné soudymonarchie pod šibenici, od kteréje 1916 zachránil nový tolerantnícísař a poslední český král blahosl.Karel III. Zahraniční odbojsymbolizovala a řídila silná trojkarepublikánských intelektuálů,charismatičtí T. G. Masaryks M. R. Štefánikem a pracovitýE. Beneš.Maršálporučík Josef SchönSnahu po odtržení českých zemía Slovenska od habsburské říšepředstavovala armáda prvníhoodboje, přes 100 tisíc vojákůčeskoslovenských legií v Rusku,ve Francii a Itálii. Tvořili je sezahraničními krajany někteříčeští a slovenští vojáci, kteří přeběhlinebo byli zajati. Vzácněbychom mezi nimi našli i českéNěmce. Na opačné straně frontyvšak bojovalo pod černožlutýmiprapory za rakouského císařeo hodně víc než 2 miliony Čechůa Slováků, ba i Jan Masaryka Klement Gottwald. Ohromnoumasu mužů, kteří tvořili významnoučást vojska a setrvaliv něm až do konce války, nelzepřehlédnout. Dezerce posloužilyneschopnému velení svádět rakousképorážky na „nespolehlivé“Čechy zvláště na východnífrontě, třebaže se v bezvýchodnésituaci ochotně vzdávali stejněMaďaři i Němci. Jinak tomu bylopři neobyčejně těžkých horskýchbojích ve skalnatých výšináchseveroitalských Alp, kde seČeši v císařských oddílech nejednouvyznamenali. Demobilizovaníčeští a slovenští vojáci armádymonarchie se stali po válcehorkým bramborem. Státo nich nechtěl slyšet, nevěděl siJosef Schön - feldmaršál z Tvrdkovas nimi rady, na zrádce národajich bylo příliš mnoho, takže jakoby nebyli. Mnozí po válce nasadiliživot za republiku v těžkýchbojích proti rudýmMaďarům. Ani legionáři si kroměslávy mnoho neužili, domácízápecníci vše rozebrali dřív, nežchlapci svlékli uniformy. Jak obvyklé.Zbyly jim většinou jenpověstné trafiky, pronásledovalije nacisté a odsoudili je komunisté.Na rozdíl od zahraničí seteprve po roce 1990 množí odbornáliteratura o záměrně zanedbávanémtématu. Účastníci válkyse satisfakce nedočkali, poumírali.Do stejné doby patří i zajímavýrodák z Tvrdkova, voják, jakýchměla habsburská monarchiev první světové válce pořídku.Polní maršál Josef Schön a nositelnejvyššího rakouského vyznamenánírytířského řádu MarieTerezie klame na fotografii čtenářesvou vizáží. Podlouhlou tvářís energickou bradou, rozježenýmknírem a dobovými brýličkamiponěkud připomíná Švejkova obskurníhonadporučíka Duba.Nenechejme se však mýlit, neměls ním kromě uniformy nic příbuzného.Narodil se v roce 1863v zapadlém koutku monarchiev rodině tvrdkovského sedláka.Významnější část kariéry plukovníkazahájil v letech 1909-1912v čele známého brněnského 3. pěšíhopluku arcivévody Karla,kam narukovali výhradně chlapciz moravských okresů od roku1715. Velitelství tehdy převedliz Brna do Těšína. Roku 1913 užvelel části 28. terezínské divizev hodnosti generálmajora. Zde jejdostihly zprávy o sarajevském a-tentátu i vyhlášení první světovéválky.Svými kvalitami předčil řadusvých kolegů a generální štáb jejnasazoval tam, kde ostatní zklamali.Na rozdíl od jiných měl asike svým vojákům blíže, vážili sijej. Útok proti Srbsku zahajovaly28. července 1914 české jednotkyvčetně 102. benešovskéhopluku, což je málo známo. V čele57. terezínské pěší brigádya dalších jednotek se Schönovi16. září 1914 podařilo přes silnoustřelbu protivníka překročitv silných deštích a rozbahněnémterénu řeku Sávu. V dalšíchdnech přinutily jeho jednotkySkupina českých poddůstojníků v Haličik ústupu Timockou divizi, patrněnejlepší v Srbsku. S pozdějšímmaršálporučíkem Aloisem Podhajským,velitelem 1. zeměbraneckéstřelecké divize a nakonecgenerálem československé armády,se jim po rychlém postupuzdařilo rozprášit srbské oddílyu Grabovace. Vrchní velení všakvítězství nevyužilo a útok 20. zářízastavilo pro naprosté vyčerpánísil. Kdoví, jak by se Schönzachoval v době, když se válkana Balkáně zvrhla ke krvavémuvyřizování účtů z obou stranvčetně zvěrstev na civilistech,ale to už byl pryč. První část válkyskončila do roka rakouskýmfiaskem. Srbsko protivníka vyhnalo,ale žádný důvod k radosti.Nástup Němců a Bulharů roku1916 vedl k jeho porážce.V červnu 1915 se generálmajorobjevil na italské frontě u 22. pěšízeměbranecké divize. 18. října1915 již jeho infanteristé umíraliv třetí bitvě o řeku Soču(Isonzo). Snad nejhorší zážitkySestřelené italské letadlo u Isonzy 1918si odnesli ti Schönovi vojáci, copřežili „peklo u Doberda“. Nahorské planině se v silné bubnovépalbě podařilo pěšákům zakrutou cenu zastavit nástup Italůa obrátit je na útěk. Neobyčejnětvrdé boje ukončily již 4. listopadudrtivé ztráty vojáků obou nepřátelskýcharmád a velmi špatnépočasí. O pět dní později povýšiligenerála na polního maršálporučíka(9. listopadu 1915).Jen se však trochu zamodrala obloha,zahájila italská generalitamohutným úderem čtvrtou bitvu.Byla stejně marná jako předešlé.Italové sice dobyli něco pozicpár kilometrů za rakouskou linií,ale ztráty z předchozí bitvystouply nyní na 110 tisíc Italůa 97 tisíc rakouských vojáků,mezi nimiž padla i řada Čechů.K významným úspěchům maršálapatřilo též dobytí pevnostíAsiago a Arsiera v květnu 1916.Všechny rakouské útoky se tříštilyo Monte Grappa, skalnatouhoru provrtanou chodbami, ubi-10