nízkoprahové kluby jako prostředek prevence problémů v chování

3 Problémy v chováníProblémové chování je takové chování, kdy dochází k neúmyslnému narušovánínorem. Jedinec o problému ví a chce ho odstranit. Porušování norem je výsledkemkonfliktu mezi vnějšími požadavky a vnitřními potřebami. (Vojtová, 2005)Dospívání je období náchylné ke vzniku rizikového a problémového jednání. Tose může týkat jak poškozování sebe sama (tělesného, nebo duševního zdraví), nebo takéohrožováním společnosti. Za rizikovou mládež se považují „dospívající, u kterých je,následkem spolupůsobení více faktorů zvýšená pravděpodobnost selhání v sociální apsychické oblasti.“ (Labáth a kol., 2001: 11)Tři kategorie projevů, které jsou základem jeho vřazení do role problémovéhožáka dle Vágnerové (1997):a) problémy v oblasti školního prospěchu – žák má horší výsledky ve školnímprospěchu, než by se dalo očekávat vzhledem k jeho intelektub) problémy v oblasti chování – žák je nápadný svým chováním, liší se ve svýchprojevech od ostatních nebo přímo narušuje školní normyc) problémy v oblasti citového prožívání – jde o dítě nápadně úzkostné, bázlivé,citově labilní3.1 Poruchy chováníPojem porucha chování nebo emocí je na rozdíl od zmiňovaných problémův chování výrazem pro postižení, kdy se chování a emocionální reakce dítěte liší ododpovídajících věkových skupin, kulturních nebo etnických norem a mají nepříznivývliv na školní výkon včetně jeho akademických, sociálních, předprofesních aosobnostních dovedností. (Vojtová, 2005)Za nejvíce užívanou a korespondující s otázkami edukace je považovánadefinice amerického psychologa Bowera z roku 1981. Ta byla v Americe a některýchevropských státech východiskem pro popisy poruch chování a emocí a pro jejichdiagnostiku. Je založena na pěti charakteristikách, které jsou typické pro jedinces poruchou chování. Pokud tedy jedinec vykazuje alespoň jednu z pěti níže uvedenýchcharakteristik, lze v jeho případě hovořit o poruše chování. (Vojtová, 2005)9