nízkoprahové kluby jako prostředek prevence problémů v chování

2.2 DěleníDnešní autoři (např. Langmaier, Krejčířová, 1998) rozdělují dospívání do dvou složek,na pubertu (11 – 15 let) a na adolescenci. Macek (2003) se přiklání k pojetí adolescencejako k období mezi dětstvím a dospělostí.Zároveň Macek adolescenci rozděluje do tří období a to na období časné, střední apozdní. Každé z těchto období je charakteristické určitými znaky.Časná adolescence:Období od 10 (11) do 13 let. Převažují zde pubertální změny. Typické pro toto obdobíje např. zvýšený zájem o opačné pohlaví, ten je posilován pohlavním pudem a výskytemsekundárních pohlavních znaků. Jedinci s rizikovým chováním začínají žít sexuálnímživotem dříve než ostatní. Je to období emočně labilní. J. Smik (in Labáth, 2001)nazývá tuto etapu fází negativní, protože dochází k vymezení adolescenta vůčiautoritám.Střední adolescence:Období od 14 do 16 let. Pro tento věk je typická snaha odlišit se od okolí – v oblékání,preferování hudby, apod. V tomto období dochází k hledání osobní identity, tj. vlastníjedinečnosti. Je zde silné uvědomování si příslušnosti ke skupině vrstevníků. V tomtověku je charakteristická také experimentace. Dochází k dokončení vývoje abstraktníhomyšlení. Jedinec je schopen řešit problémy, které přicházejí a dokáže realističtějiplánovat budoucnost.Pozdní adolescence:Období od 17 do 20 let. Tato fáze nejvíce směřuje k dospělosti. Posiluje se aspektidentity, tj. potřeba někam patřit, podílet se na něčem a něco s druhými sdílet. Dalekovíce se adolescent zamýšlí nad svou osobní perspektivou, uvažuje o budoucích cílech aplánech, a to nejen ve vztahu k budoucí profesi, ale i v oblasti partnerských vztahů.Myšlení je více relativní, vztahové a sebereflektivní. Průběh se může lišit podle toho,stane – li se adolescent výdělečně činným, nebo dále studuje.8