3.2 Rozdíly mezi problémem v <strong>chování</strong> a poruchou <strong>chování</strong>Pohled na rozdíly mezi žáky a problémem v <strong>chování</strong> a poruchou <strong>chování</strong> z hlediskazáměru v nežádoucím <strong>chování</strong> a z hlediska časové dimenze. Možnosti nápravy,kompenzace a reedukace. (Vojtová, 2005)Žáci s problémem v <strong>chování</strong>:• O problému ví a chce ho odstranit,• normy nenarušuje úmyslně,• porušování norem je výsledkem konfliktu mezi vnějšími požadavky a vnitřnímipotřebami žáka,• nálepkou problémového žáka trpí a vyvolává v něm negativní emocionálnízážitek,• problémy bývají krátkodobé,• mohou se projevovat v určitých periodách,• mívají vývojové souvislosti,• bývají důsledkem nezvládnutých konfliktů se sociálním okolím,• k nápravě vedou cílená pedagogická opatření v rámci systému a prostředí školyv systému a prostředí školy a třídy, v plánování výuky, ve využívaní rozličnýchpedagogických metod přímo ve výuce, kompenzace speciálně pedagogickýmimetodami.Žáci s poruchou <strong>chování</strong>:• není s danými normami v konfliktu• nepřijímá je, popř. je ignoruje• zpravidla nepociťuje vinu ve vztahu k důsledkům vlastního jednání• normy porušuje dlouhodobě• způsoby nežádoucího <strong>chování</strong> se prohlubují• náprava vyžaduje speciální péči12
3.3 Příčiny rizikového <strong>chování</strong> v adolescenciDůležitým úkolem každého dítěte je zařazení se do společnosti, převzetí jejích pravidela vzorců <strong>chování</strong>. Tento úkol se nazývá socializace. 1Mezi její hlavní činitele patří se především rodina, škola, vrstevníci av neposlední řadě také média. Hlavním činitelem socializace v raném dětství je rodina.V ní si dítě osvojí vzorce <strong>chování</strong>, které jsou pak velmi těžko měnitelné. Proto je vlivrodiny tak důležitý v příčinách a prevenci sociálně – patologických jevů. V dalšímstádiu vývoje začíná dítě přehodnocovat informace a zkušenosti, které získalo domas informacemi od vrstevníků, ze školy a z médií. V období pozdního dětství aadolescence nabývají na důležitosti sociální vztahy mimo rodinu.3.3.1 Vliv rodinyRodina je společenství lidí, které se v různých formách vyskytuje ve všech kulturách. Jetradičně považována za hlavního činitele, který svým selháním umožňuje u dětí vzniksociálně - patologického <strong>chování</strong>. Rodina je prostředníkem při komunikaci sespolečností.Funkcí výchovy je především utváření návyků, sebekontroly, učení, přijetídisciplinovaných forem jednání, očekávání odměn a trestů, apod. Dítě se učí z rodinybuď přímo, tedy nápodobou jednání rodičů, nebo nepřímo a to utvořenými normami ahodnotami. Důležité jsou názory, přesvědčení a postoje obou rodičů. Specifickývýznam má rodičovská tolerance k deviantnímu <strong>chování</strong> a vliv na <strong>chování</strong> dítěte.Studie delikventně jednajících mladistvých založené na jejich popisu rodinnéhoprostředí (Matoušek, 2003) ukazují rodinné prostředí přestupníků zákonů <strong>jako</strong> chladné,s minimálním zájmem rodičů o děti. Matoušek (2003) uvádí pojem emoční zneužívání,které definuje <strong>jako</strong> „trvale nepřátelský postoj rodiče k dítěti, naprostý emoční chladnebo využívání dítěte výhradně k plnění potřeb dospělého, který nebere v úvahu potřebydítěte“.1 Socializace je podle Koťi (in Jedlička a kol., 2004) v nejširším smyslu slova formování a růst osobnostivlivem rozmanitých vnějších podnětů, včetně lidských činností, které se souborně nazývají výchovou.13