nízkoprahové kluby jako prostředek prevence problémů v chování

Děkuji vedoucí mé bakalářské práce PhDr. Věře Vojtové, PhD. za čas aobětavost věnovanou vedení mé práce.Dále bych chtěla poděkovat Mgr. Haně Slavíkové za cenné rady a poskytnuté materiály.

ÚvodMládež je velká sociální skupina lidí se specifickou pozicí a úlohou ve společnosti. Je tonezastupitelná složka současné společnosti. Prostřednictvím mladé populace docházík vývoji hodnotového systému společnosti.Současný stav ukazuje, že u mladé populace dochází nárůstu sociálně patologickýchjevů. Pro mnohé mladé lidi je nesnadné vyrovnávat se s nároky, které přináší tělesnézrání a psychické dospívání, a tak se jedinci i skupiny často ocitají v problémech, kteréještě nejsou schopni řešit díky své sociální nezralosti.Pro zlepšení současného stavu má zásadní význam prevence. V této oblasti hrajenezastupitelnou roli rodina. Pokud se tak stane, že rodina neplní svou funkci tak, jak byměla, nastupují do procesu prevence další sociální instituce jako je škola a nestátníneziskové organizace pracující s dětmi a mládeží.Ve své bakalářské práci se zabývám problematikou rizikových skupin mládeže, dáleobdobím dospívání. Hovořím o problematice problémů v chování a poruch chování,rozebírám možnosti řešení závažné situace v oblasti trávení volného času těchtorizikových skupin mládeže. Popisuji jednu z alternativ primární prevence sociálněpatologických jevů, a to práci s dětmi a mládeží v nízkoprahových klubech v Českérepublice. Popisuji situaci práce s neorganizovanou mládeží a věnuji se nízkoprahovýmklubům v oblasti Jihomoravského kraje.Bakalářská práce vychází především z knižních zdrojů, které jsem získala naPedagogické fakultě a Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity a dález informací, které mi poskytli zaměstnanci nízkoprahového klubu Rachot v Šumperku.Vycházím také z informací dostupných z internetu a ze svých vlastních zkušeností,které jsem získala během odborné praxe v nízkoprahovém klubu Rachot.5

2 AdolescenceTermín adolescence je odvozen z latinského slovesa adolescere (dorůstat, dospívat,mohutnět). Toto označení vyskytující se zejména v psychologii se v českém jazycečasto označuje termíny jako jsou dopívající či dorost. Pro pedagogiku a sociální vědy jetypické označovat tuto věkovou skupinu termínem mládež. Vstup do fáze adolescenceje biologicky ohraničen reprodukčním dozráním, tedy přibližně 15 lety věku (pohlavnídozrávání v normálním vývoji může pokračovat i v jejím průběhu). Závěr adolescencepak nastává dosažením psychické a ekonomické nezávislosti (osamostatnění). Názoryna horní věkovou hranici se různí, nejčastěji se hovoří o věkovém rozmezí 20-22 let(např. u vysokoškoláků dochází k psychosociální a ekonomické nezávislosti později nežu absolventů učilišť). Termín adolescence byl poprvé použit pro označení vývojovéhoobdobí už v 15. století. (Macek, 2003) Adolescenci chápeme jako vývojové obdobímezi pubertou a ranou dospělostí.„V tomto období dosahuje jedinec téměř vrcholu rozumových schopností, úroveňinteligence tohoto období překračuje v dalším životě jen výjimečně.“ (Geist, 1992:16)2.1 Pojetí adolescenceJedná se o období ontogenetického vývoje, v němž se mladý člověk stávádospělím. (Jedlička a kol. 2004)Adolescence se stala relativně samostatnou etapou v životě, to se projevuje v nejednéoblasti každodenního života. Mezi tyto oblasti řadíme například trávení volného času,vytváření kultury a hodnot. Odlišnost od ostatních je pro adolescenty velmi důležitýmjevem. Vytváří vlastní atributy subkultury (např. oděv, účes, hudba).7

2.2 DěleníDnešní autoři (např. Langmaier, Krejčířová, 1998) rozdělují dospívání do dvou složek,na pubertu (11 – 15 let) a na adolescenci. Macek (2003) se přiklání k pojetí adolescencejako k období mezi dětstvím a dospělostí.Zároveň Macek adolescenci rozděluje do tří období a to na období časné, střední apozdní. Každé z těchto období je charakteristické určitými znaky.Časná adolescence:Období od 10 (11) do 13 let. Převažují zde pubertální změny. Typické pro toto obdobíje např. zvýšený zájem o opačné pohlaví, ten je posilován pohlavním pudem a výskytemsekundárních pohlavních znaků. Jedinci s rizikovým chováním začínají žít sexuálnímživotem dříve než ostatní. Je to období emočně labilní. J. Smik (in Labáth, 2001)nazývá tuto etapu fází negativní, protože dochází k vymezení adolescenta vůčiautoritám.Střední adolescence:Období od 14 do 16 let. Pro tento věk je typická snaha odlišit se od okolí – v oblékání,preferování hudby, apod. V tomto období dochází k hledání osobní identity, tj. vlastníjedinečnosti. Je zde silné uvědomování si příslušnosti ke skupině vrstevníků. V tomtověku je charakteristická také experimentace. Dochází k dokončení vývoje abstraktníhomyšlení. Jedinec je schopen řešit problémy, které přicházejí a dokáže realističtějiplánovat budoucnost.Pozdní adolescence:Období od 17 do 20 let. Tato fáze nejvíce směřuje k dospělosti. Posiluje se aspektidentity, tj. potřeba někam patřit, podílet se na něčem a něco s druhými sdílet. Dalekovíce se adolescent zamýšlí nad svou osobní perspektivou, uvažuje o budoucích cílech aplánech, a to nejen ve vztahu k budoucí profesi, ale i v oblasti partnerských vztahů.Myšlení je více relativní, vztahové a sebereflektivní. Průběh se může lišit podle toho,stane – li se adolescent výdělečně činným, nebo dále studuje.8

3 Problémy v chováníProblémové chování je takové chování, kdy dochází k neúmyslnému narušovánínorem. Jedinec o problému ví a chce ho odstranit. Porušování norem je výsledkemkonfliktu mezi vnějšími požadavky a vnitřními potřebami. (Vojtová, 2005)Dospívání je období náchylné ke vzniku rizikového a problémového jednání. Tose může týkat jak poškozování sebe sama (tělesného, nebo duševního zdraví), nebo takéohrožováním společnosti. Za rizikovou mládež se považují „dospívající, u kterých je,následkem spolupůsobení více faktorů zvýšená pravděpodobnost selhání v sociální apsychické oblasti.“ (Labáth a kol., 2001: 11)Tři kategorie projevů, které jsou základem jeho vřazení do role problémovéhožáka dle Vágnerové (1997):a) problémy v oblasti školního prospěchu – žák má horší výsledky ve školnímprospěchu, než by se dalo očekávat vzhledem k jeho intelektub) problémy v oblasti chování – žák je nápadný svým chováním, liší se ve svýchprojevech od ostatních nebo přímo narušuje školní normyc) problémy v oblasti citového prožívání – jde o dítě nápadně úzkostné, bázlivé,citově labilní3.1 Poruchy chováníPojem porucha chování nebo emocí je na rozdíl od zmiňovaných problémův chování výrazem pro postižení, kdy se chování a emocionální reakce dítěte liší ododpovídajících věkových skupin, kulturních nebo etnických norem a mají nepříznivývliv na školní výkon včetně jeho akademických, sociálních, předprofesních aosobnostních dovedností. (Vojtová, 2005)Za nejvíce užívanou a korespondující s otázkami edukace je považovánadefinice amerického psychologa Bowera z roku 1981. Ta byla v Americe a některýchevropských státech východiskem pro popisy poruch chování a emocí a pro jejichdiagnostiku. Je založena na pěti charakteristikách, které jsou typické pro jedinces poruchou chování. Pokud tedy jedinec vykazuje alespoň jednu z pěti níže uvedenýchcharakteristik, lze v jeho případě hovořit o poruše chování. (Vojtová, 2005)9

Jedinec s poruchami chování porušuje určité normy chování. Ty mohou být buďvrozené nebo dědičné.5 charakteristik poruch chování podle Bowera (in: Vojtová, 2005)1. Neschopnost učit se – pokud ji nemůžeme vysvětlit intelektovými, smyslovýminebo zdravotními problémy…2. Neschopnost navazovat uspokojivé sociální vztahy s vrstevníky a s učiteli…3. Nepřiměřené chování a emotivní reakce v běžných podmínkách…4. Celkový výrazný pocit neštěstí nebo deprese.5. Tendence vyvolávat somatické symptomy jako je bolest, strach a to ve spojeníse školními problémy.Dle intenzity problému rozlišuje Bower 5 stupňů poruch v chování (in: Vojtová,2005)1. Chování jedince reaguje na problémy denního života, vývoje a získáváníživotních zkušeností. Nad tento rámec se nevymyká.2. Chování, nímž jedinec reaguje na krizové životní situace jako je napříkladrozvod rodičů, smrt v blízkém sociálním okolí, narození sourozence, těžkánemoc v rodině atd.3. Chování, kterým se jedinec vymyká očekávání. Je způsobené nedostatečnouschopností přizpůsobovat se podmínkám. Ve škole je však schopný ovládat se apřizpůsobit se.4. Zafixované a opakované nevhodné chování, které se dá při dobré školnídocházce upravit a jedinci se ještě dá pomoci navázat pozitivní sociální vztah.5. Zafixované a opakované nevhodné chování s tak výraznými symptomy, že sejedinec nedá ovlivňovat a vzdělávat v běžném prostředí školy, ale pouzev internátní škole (instituci) nebo doma.Populární pohledy na poruchy emocí a chování1. poruchy emocí a chování jsou zapříčiněny stresem2. emocionální poruchy a poruchy chování jsou reflexí nízkého sebehodnocení10

3. chování má genetický podklad a je kontrolované biochemickými procesybiologický aspekty chování jsou významnéPodle Vágnerové (2004) je charakteristickým projevem poruchového chování to, žejedinec sociální normy chápe, ale neakceptuje je, nebo je jimi nedokáže řídit. Důvodemmůže být jiná hodnotová hierarchie, rozdílné osobní motivy nebo neschopnost ovládatsvé chování, což bývá typické například pro hyperaktivní děti. Porucha chování seobvykle projeví neadekvátním chováním k lidem z okolí jedince. S tím souvisí ineschopnost navázat a udržet přijatelné sociální vztahy. Velmi závažnou překážkou jev tomto směru nedostatek empatie a značný egoismus, nadměrné zaměření na sebe a nauspokojování vlastních potřeb. Jedinci s poruchovým chováním nechápou nezbytnostpřizpůsobení se normě pro uchování nezbytného pořádku. Pro tyto jedince nejsoudůležitá práva druhých, mezilidské vztahy mají pouze takovou hodnotu, jaký aktuálníosobní užitek jim přinášejí. Pokud porušují normu nepociťují vinu, protože svědomítěchto jedinců není dostatečně rozvinuto. Výrazným rysem je také snížení zábran amenší citovost ke zpětné vazbě. Stejně tak můžeme zmínit nižší schopnostsebeovládání, kdy snadněji dochází k různým neadekvátním reakcím, např. k výbuchůmagresivity. Dochází k nim za daných okolností spíše v důsledku narušenéhosebeovládaní než neschopností rozeznat nevhodnost svého jednání nebo odmítání běžněuznávaných norem chování.Co je týče inteligence, IQ není faktorem, který by významnějším způsobem ovlivňoval,do jaké míry je pravděpodobný vznik poruchy chování. Jedinci s narušeným chovánímsice mívají v průměru o něco nižší inteligenci, než je průměr populace, avšak na druhoustranu se vyskytují i jedinci s asociálním chováním, kteří mají nadprůměrné schopnostia inteligenci. Za velmi významný lze však považovat vliv sociálních faktorů, které najedince působí. Život v nevhodném nebo nepodnětném prostředí představuje riziko vesmyslu rozvoje nežádoucích způsobů chování nebo nepříznivých osobnostníchcharakteristik. Nejdůležitějším sociálním prostředím je samozřejmě rodina, kteráposkytuje dítěti základní sociální zkušenost. Dítě si tak může pomocí nápodoby neboidentifikace s rodiči osvojit poruchové chování, přijmou odlišný normativní ahodnotový sytém nebo je může znevýhodnit zkušenost rané citové deprivace, kterápřispívá ke změně dětské osobnosti. Negativně však mohou působit i jiné sociálnískupiny, nejčastěji se jedná o vrstevníky, zejména pokud jde o asociálně zaměřenoupartu se svými specifickými normami a hodnotami. Vliv party však nemusí být tolikvýznamný, pokud rodina představuje pro dítě přijatelné zázemí. (Vágnerová, 2004)11

3.2 Rozdíly mezi problémem v chování a poruchou chováníPohled na rozdíly mezi žáky a problémem v chování a poruchou chování z hlediskazáměru v nežádoucím chování a z hlediska časové dimenze. Možnosti nápravy,kompenzace a reedukace. (Vojtová, 2005)Žáci s problémem v chování:• O problému ví a chce ho odstranit,• normy nenarušuje úmyslně,• porušování norem je výsledkem konfliktu mezi vnějšími požadavky a vnitřnímipotřebami žáka,• nálepkou problémového žáka trpí a vyvolává v něm negativní emocionálnízážitek,• problémy bývají krátkodobé,• mohou se projevovat v určitých periodách,• mívají vývojové souvislosti,• bývají důsledkem nezvládnutých konfliktů se sociálním okolím,• k nápravě vedou cílená pedagogická opatření v rámci systému a prostředí školyv systému a prostředí školy a třídy, v plánování výuky, ve využívaní rozličnýchpedagogických metod přímo ve výuce, kompenzace speciálně pedagogickýmimetodami.Žáci s poruchou chování:• není s danými normami v konfliktu• nepřijímá je, popř. je ignoruje• zpravidla nepociťuje vinu ve vztahu k důsledkům vlastního jednání• normy porušuje dlouhodobě• způsoby nežádoucího chování se prohlubují• náprava vyžaduje speciální péči12

3.3 Příčiny rizikového chování v adolescenciDůležitým úkolem každého dítěte je zařazení se do společnosti, převzetí jejích pravidela vzorců chování. Tento úkol se nazývá socializace. 1Mezi její hlavní činitele patří se především rodina, škola, vrstevníci av neposlední řadě také média. Hlavním činitelem socializace v raném dětství je rodina.V ní si dítě osvojí vzorce chování, které jsou pak velmi těžko měnitelné. Proto je vlivrodiny tak důležitý v příčinách a prevenci sociálně – patologických jevů. V dalšímstádiu vývoje začíná dítě přehodnocovat informace a zkušenosti, které získalo domas informacemi od vrstevníků, ze školy a z médií. V období pozdního dětství aadolescence nabývají na důležitosti sociální vztahy mimo rodinu.3.3.1 Vliv rodinyRodina je společenství lidí, které se v různých formách vyskytuje ve všech kulturách. Jetradičně považována za hlavního činitele, který svým selháním umožňuje u dětí vzniksociálně - patologického chování. Rodina je prostředníkem při komunikaci sespolečností.Funkcí výchovy je především utváření návyků, sebekontroly, učení, přijetídisciplinovaných forem jednání, očekávání odměn a trestů, apod. Dítě se učí z rodinybuď přímo, tedy nápodobou jednání rodičů, nebo nepřímo a to utvořenými normami ahodnotami. Důležité jsou názory, přesvědčení a postoje obou rodičů. Specifickývýznam má rodičovská tolerance k deviantnímu chování a vliv na chování dítěte.Studie delikventně jednajících mladistvých založené na jejich popisu rodinnéhoprostředí (Matoušek, 2003) ukazují rodinné prostředí přestupníků zákonů jako chladné,s minimálním zájmem rodičů o děti. Matoušek (2003) uvádí pojem emoční zneužívání,které definuje jako „trvale nepřátelský postoj rodiče k dítěti, naprostý emoční chladnebo využívání dítěte výhradně k plnění potřeb dospělého, který nebere v úvahu potřebydítěte“.1 Socializace je podle Koťi (in Jedlička a kol., 2004) v nejširším smyslu slova formování a růst osobnostivlivem rozmanitých vnějších podnětů, včetně lidských činností, které se souborně nazývají výchovou.13

Ty děti, jenž rodinné prostředí nepoznaly vůbec, mají nejen oslabenou schopnostnavazovat vztahy a nalézat v nich uspokojení, ale mají také malý smysl pro civilnírealitu. To znamená, že jejich delikventní chování může být výrazem zkresleného viděnísvěta.3.3.2 Vliv vrstevníkůV průběhu adolescence se výrazně zvyšuje vliv vrstevníků jako činitelů socializace.Prioritním se stává ocenění druhých. Právě na tomto hodnocení pak závisí jejichsebehodnocení. Adolescenční jedinec však nezůstává rodině odcizený. Důležitýmpojmem v adolescenci je referenční skupina. Je „výrazem pro skupinu či sociálnívrstvu, užívanou jedinci jako průvodce vývojem vlastních hodnot.“ 2 (Jedlička, 2004:37) Je tedy velice důležité, jakou referenční skupinu si jedinec zvolí, bude-li serealizovat mezi sportovci, umělci, skauty nebo naopak narkomany, sprejery apod.).Jak bylo již výše zmíněno, mládež tvoří vlastní kulturu. Ta plní dvě funkce:usnadňuje adaptaci mladých na svět dospělých a je ventilem napětí a odporu.“ ( Koťa,2002). O subkultuře hovoříme tehdy, jestliže se skupina mladých zásadně liší i odostatních vrstevníků. Je to například skupina jako sportovní fanoušci, obdivovateléněkterých hudebních skupin, trampové nebo náboženské skupiny. Bohužel se u nichčasto objevují sociální deviace jako jsou drogy, odpor k práci, vandalismus, rasová anárodností nesnášenlivost atd.Neméně zajímavé jsou výzkumy hodnot dětí a mládeže provedené P. Sakem(2000). Ten provedl výzkum hodnotových preferencí mládeže. Překvapivě stály naprvních místech klasické hodnoty jako zdraví a mír, následovala láska a životní partner.Na vyšší stupeň žebříčku hodnot řadí adolescenti oproti ostatním věkovým skupinámmajetek, prestiž a hédonismus - možnost „užívat si“. Zřejmá je také tendence touhy posvobodném životě a po životě bez závazků.2 Referenční skupiny mohou mít srovnávací, nebo normativní funkci. Pojímá-li jedinec vybranou skupinujako orientující a řídící i v situacích, kdy si není jistý pak hovoříme o normativní funkci. Lidé používajíkomparativní funkci těchto skupin při hodnocení vlastního chování a výkonu jiných osob a srovnávají hos tím svým. Referenční skupiny rozlišujeme také jako pozitivní – ty ke kterým by jedinec chtěl patřit anegativní – které jedinec odmítá a v budoucnosti by k nim nechtěl patřit.14

3.3.3 Vliv školyVstup do školy je pro dítě něčím zcela novým. Dítě je nuceno přizpůsobit novémuživotnímu rytmu.Škola je poskytovatelem široké palety podnětů a informací. Dítě se zde může setkalnejen s pozitivními, ale i s mnoha negativními jevy jako jsou šikana, násilí, sexuálnízneužívání, záškoláctví a právě zde má také možnost účastnit se jich. Škola dítěpřipravuje na přijetí norem uznávaných společností, a tak mu dává jakási měřítka, podlekterých bude hodnotit každodenní události.Můžeme ji tedy chápat jako prostor pro setkávání s vrstevníky a také jakozprostředkovatele nejrůznějších zájmových aktivit. 3 .Škola má přirozenou tendenci rozdělit skupinu na úspěšné a méně šikovné děti. Tomůže být pro některé z nich, zejména pak pro ty hůře hodnocené, impuls pro následnouztrátou motivace, což může být rizikovým faktorem pro vznik sociálně – patologickéhochování.Zde se stává velmi důležitou postava učitele, který právě svým jednáním můžesilně ovlivnit jednání žáků. Učitel by měl být profesionál s citlivým přístupem k žákůma měl by umět rozpoznat, kdy nastalá situace překročila míru únosnosti a je potřebaaktivního zásahu. Při vzniklých potížích by měl být schopen dát dětem a jejich rodičůmdoporučení, jak danou situaci řešit, případně doporučit kam jinam se mohou obrátit.Zkušenost se školní docházkou je velmi důležitou formou socializace.3 Havlík a Koťa (2002) uvádí funkce školy:• funkce výchovná – převod kulturních vzorců chování a hodnot z jedné generace na druhou• funkce vzdělávací – představuje vědomosti a učí děti je používat, za důležité se považujepřechod od výchovy k sebevýchově a od vzdělání spíše k tomu, aby byl člověk schopen se sámučit• funkce kvalifikační – získání potřebných znalostí a rozvíjení schopností a dovednostípožadovaných pro výkon v zaměstnání• funkce integrační – podporuje vytváření postojů a dovedností, umožňujících sociální styk akomunikaci nejen uvnitř školy, ale i v sociálním životě širšího společenství, žáci se učí respektuk odlišnostem a individualitě různých lidí, učí se druhým rozumět, navazovat s nimi vztahy,komunikovat• funkce selektivní – jedná se o funkci vysoce kontroverzní, selekce je prováděna na mnohýchúrovních. Příklady selekce jsou např. přijímací zkoušky, vysvědčení a známkování všeobecně.• speciální funkcea) ochranná – přestupky dětí vyvolávají okamžité sankce a odezvy, některé školy fungují jakospeciální ochranná zařízení pro mládež s vrozenými, nebo získanými vadami, neboobtížemi.b) resocializační (nápravná) – jako hlavní náplň tuto funkci mají některá speciální školskázařízení vznikající např. při věznicích pro mladistvé, nemocnicích atd.15

3.3.4 Vliv masmédiíDalším rizikovým faktorem je nepochybně vliv masmédií, a to zejména televize. Zaznepokojivé je považováno především to, že mnoho dětí tráví u televize dvě až třihodiny denně, některé i více.V česku můžeme najít mezi odborníky z řad pedagogů, sociologů a psychologů celouřadu názorů na televizi, a to od odmítavých až po zcela pozitivní.Sledování televize na nás má bezpochyby nějaké, jak už pozitivní tak negativní,účinky. 4 Televize se stala neprostým standardem a převážná část dnešní populace si bezní svůj život nedokáže představit. Problém spočívá podle Jedličky a Koťi (1998) v tom,že dospělý člověk disponuje zkušenostmi z reálného života a má tedy srovnání mezitím, co vidí v televizi a realitou. Tuto výhodu však dítě nemá. Proto může špatněrozumět tomu, co jim televize nabízí. Děti jsou v televizi vystavování násilí nejenv akčních filmech, ale i v kreslených pohádkách.Studie zabývající se vlivem televize na chování dětí dokládají, že již velmi maléděti, dokáží napodobovat to, co viděly v televizi. Agrese v televizním pořadů pak můžesloužit jako vzor hodný napodobení.Mnohé výzkumy také prokázaly, že ty děti, které se projevují násilně, si samivybírají v televizních programech pořady s vysokou mírou brutality.Zdůrazňuje se však také pozitivní vliv televize na chování dnešních dětí. Pro dětipocházejících z nižších socioekonomických vrstev a pro jedince s nižším stupněminteligence může být televize přínosem pro jejich rozumový rozvoj a pro rozvíjeníjejich schopnosti učit se. Jako pozitivní vliv můžeme chápat také to, že umožňuje dětempoznávání rozličných kultur a jiných národností. Taky poznávají různé lidské trápenís nimiž se v životě budou setkávat a mezi než patří například nemoci, stáří, neštěstí asmrt. Matějček (2000) uvádí, že dítě, které se nedívá na televizi se může cítit odstrčenéa vyřazené z kolektivu.4 Jirák a Köpplová (2003) uvádí záměrné a nezáměrné účinky televize. Mezi záměrné se zařazují účinkyreklamy, účinky politických kampaní na volební chování, účinky mediálních rituálů na sociální kontrolu aúčinky na zvýšení solidárního chování ve společnosti. Jako nezáměrné jsou uváděny účinky na agresivníchování, účinky na stereotypizaci, účinky erotických a sexuálně explicitních obsahů na postoje a jednání aovlivnění poznávací činnosti, životního stylu a vkusu.16

Je tedy důležité, aby rodiče, učitelé a vychovatelé s dětmi o pořadech diskutovalia pomohli jim tak utvořit si pevné názory.Fenoménem posledních let je stále větší využívání počítačů dětmi adospívajícími. Ti jsou často schopny strávit u počítače celé hodiny a to bez jakékoliinterakce s nejbližším okolím. Prostřednictvím počítače, potažmo internetu, hledajímladí lidé přátele s podobnými zájmy, vyhledávají informace a mají možnost se dohloubky zabývat tématem, které jejich zájmu. Rozhovory s různými lidmi mohouzlepšovat své sociální dovednosti a mohou hovořit i o tom, o čem by se v „reálném“životě nedokázali bavit. (Šmahel, 2002) Velkým problémem je ale stále otázka cenzury.Dosud nebyl nalezen uspokojivý způsob cenzury informací, takže i malé dítě se můžedostat prakticky ke všem tématům, která dnešní svět nabízí. Nebezpečnou se může jevitskutečnost, že mladí lidé trávící převážnou část svého volného času na počítači, nemajízábrany a těžko si stanoví hranice, kam až zajít. Může dojít například až ke zneužívánípřes internet.3.3 Druhy rizikového chováníMezi oblasti nejčastějšího rizikového chování adolescentů se řadí nejčastěji:• drogová závislost, alkoholismus a kouření,• kriminalita a delikvence,• patologické hráčství (gambling),• virtuální drogy (počítače, televize, video a DVD přehrávače),• šikanování, vandalismus a jiné formy násilného chování,• xenofobie, rasismus, intolerance a antisemitismus,• záškoláctví,• poruchy příjmu potravy,• sexuální rizikové chování (včetně předčasného mateřství a rodičovství),• sebevražedné pokusy a dokonané sebevraždy.K těmto oblastem a formám rizikového chování se nově zařazují také rizikovésporty a rizikové chování adolescentů při řízení vozidel. Každý z okruhů problémovéhochování má svá specifika, svoje příčiny a genezi.17

Zjišťování a hodnocení patologického jednání je obtížné, protože je často skryté(například šikana, která je často bagatelizovaná; její odhalování, dokumentování aprokazování je poměrně obtížné, dále také například drobné krádeže v obchodech i naulici atd.). Jejich počty jsou pouze odhady.K těmto oblastem se v poslední době i nově řadí rizikové sporty. Každýs uvedených okruhů problémového chování má své příčiny, specifika a genezi.3.4 Možnosti intervenceExistuje celá řada řešení právě takovýchto projevů rizikového chování. V ménězávažných případech mohou jedinci s rodinnými příslušníky navštěvovat pedagogicko -psychologické poradny 5 , k dispozici jsou rodičům i dětem také poradny pro rodinu,manželství a mezilidské vztahy 6 . Pro ohrožené děti a mládež je ve větších městechmožné najít pomoc i u některých občanských sdružení, obecně prospěšných organizacíapod., které poskytují služby např. v rámci nízkoprahových zařízení a terapeutickýchkomunit, a právě nízkoprahové kluby pro děti a mládež budou tématem následujícíchkapitol.5Zabývají takovými problémy jako je zralost dítěte pro vstup do školy, zjišťování neúspěchů dětí veškole, pomáhají při volbě povolání atd.6Pomáhají v partnerských vztazích, radí s výchovou dítěte, pomáhají řešit neshody a krize, zabývají serozvodem.18

4. Nízkoprahové kluby pro děti a mládež v ČRNízkoprahové zařízení pro děti a mládež 7 spadají do systému sociálních služeb.Zařízení tohoto typu nemají v České republice příliš dlouhou tradici. Začali vznikat jakonovodobý fenomén až na počátku 90. let 20. století.Začali vznikat jako reakce na celkový rozvoj nestátních neziskových organizací po roce1989.V 90. letech vzniká ČAS – Česká asociace streetwork 8 , která sdružuje nízkoprahovésociální služby, jako reakce na nutnost zprofesionalizovat stávající nabídku služeb. Tabyla do té doby poskytována především mladými lidmi, kteří neměli k provozování tétopraxe jak příslušné vzdělání, tak dostatek zkušeností.4.1 Mládež v České republiceV České republice tvoří mládež početnou skupinu obyvatelstva. Ve statistické ročenkaČeské republiky (2005) se můžeme dočíst, že počet dětí a mládeže od narození do 26 lettvoří více jak 32 % celkového obyvatelstva v České republice.Dnešní dospívající v České republice se od generací předchozích výrazně liší, a tozejména zcela odlišnou osobní zkušeností. To, co bylo na počátku devadesátých letmladými lidmi oceňováno jako nové možnosti – např. svoboda názorů a postojů,možnost kvalitního vzdělání, cestování do zahraničí, prostor pro seberealizaci, jesoučasnou mladou populací vnímáno jako samozřejmá realita. Běžnými atributy jejichživota se také stávají charakteristiky, které nově provázejí život v současné Evropě(rozvoj informačních technologií, globalizace kultury, relativizace tradičních hodnot,7 Dále budu v textu používám zkratku NZDM. Pro nízkoprahová zařízení pro děti a mládež je v praxipoužívána tato zkratka.8 Česká asociace streetwork sdružující nízkoprahové sociální služby (ČAS) je profesní organizacezastupující fyzické i právnické osoby působící v oblasti nízkoprahových sociálních služeb, tedypředevším terénní programy (pro různé cílové skupiny), nízkoprahová zařízení pro děti a mládež(NZDM), kontaktní centra pro uživatele drog, další stacionární nízkoprahové programy a pracovníkytakovýchto programů, pokud jsou individuálními nebo skupinovými členy asociace. Hlavním cílem jezvyšování kvality práce v oblasti nízkoprahových sociálních služeb, a to zejména prostřednictvímvytváření klimatu pro práci v oboru, vytváření metodických nástrojů a tvorba know-how proprofesionalizaci oboru, realizace projektů určených pro setkávání a vzdělávání odborné veřejnosti.(http://www.streetwork.ecn.cz/asociace.php?obsah=co-je-cas)19

odklad rodičovství atd.). Styl života současné mládeže rovněž charakterizuje relativněvysoká míra individuální svobodné volby, je však také doprovázena vyšší mírou osobnía sociální nejistoty. (Macek, 2003)4.2 Přehled organizací pracujících s mládežíOrganizací, které pracují s mládeží je v naší zemi celá řada.Státní organizace, které se zabývají mládeží, spadají pod různé gesce ministerstevStátními organizacemi jsou:• Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zajišťuje zájmové vzdělávání proděti a mládež v rámci středisek volného času, školní družiny a školního klubu.Dle vyhlášky č. 74/2005 se činnost střediska volného času uskutečňuje ve víceoblastech zájmového vzdělávání nebo se zaměřuje na konkrétní oblastzájmového vzdělávání. Středisko zpravidla vykonává činnost po celý rok, a to ive dnech, kdy neprobíhá školní vyučování.Středisko volného času má tyto dva typy:a) Dům dětí a mládeže (DDM), který uskutečňuje činnost ve více oblastechzájmového vzděláváníVyhláška upravující práci DDM, vymezuje v zásadě sedm typů činností,kterými se tato instituce zabývá: pravidelné zájmové kroužky, příležitostné akce,organizace spontánních aktivit, táborová činnost, příprava soutěží, metodickápráce a spolupráce s neziskovými organizacemi a školami a v neposlední řaděvýukové kurzy. V dnešní době téměř každý Dům dětí a mládeže v ČR obsáhne vnějaké míře všechny z nich. Jejich konkrétní rozsah pak záleží na místníchpodmínkách a bohužel také na finančních možnostech. (Kukal, 2002)Domy dětí a mládeže nabízí nepřeberné množství nejrůznějších zájmovýchkroužků. Ty však oslovuji především děti ve věku 12 až 13 let. Pro adolescentyvšak z pravidla nebývají nijak atraktivní. Děti a mladiství v této životní etapě20

mají více volného času a DDM je není schopen zaujmout na celé odpoledne,popř. večer;b) Stanice zájmových činností zaměřená na jednu oblast zájmového vzděláváníŠkolní klub poskytuje zájmové vzdělávaní žákům jedné školy nebo několikaškol. Klub vykonává činnost ve dnech školního vyučování, ale může i ve dnech,kdy školní vyučování neprobíhá.Činnost školní družiny je určena přednostně žákům prvního stupně základníškoly.• Ministerstvo vnitra má zájem na prevenci sociálně patologických jevů apodporuje nestátní neziskové organizace prostřednictvím grantové politiky.• Dalšími státními institucemi zabývajícími se problematikou spojenou s mládežíjsou i ministerstvo práce a ministerstvo zdravotnictví• Zakládání organizací pro mládež mají v rámci samosprávy na starost obce akraje. Právě ti bývají zřizovateli středisek volného času pro děti a mládež aškolních družin.Nezastupitelnou roli při organizované práci s dětmi a mládeží mají bezpochybně tzv.nestátní neziskové organizace. Ty se rozdělují podle charakteru činností a práce, kterouorganizují na organizace dětí a mládeže a na organizace pracující a dětmi a mládeží.V obou dvou případech se setkáváme s třemi možnými právními formami:1. občanské sdružení podle zákona č.83/1990 Sb.2. obecně prospěšná společnost podle zákona č. 248/1995 Sb.3. účelové zařízení církve podle zákona č.3/2002 Sb. (Strategie podpory,2005).Systematickou práci s mladou populací v České republice nabízejí převážněnízkoprahové kluby.21

4.3 Charakteristika nízkoprahového zařízeníPojem nízkoprahovost obvykle znamená, že poskytovatel služby, v našem případě jejedná především o péči, pomoc a intervenci, organizuje a uspořádá službu tak, aby bylaumožněna její maximální přístupnost a fyzická dostupnost. (Klíma, 2004)Principy nízkoprahovosti podle Herzoga (2004)• zařízení vytváří prostředí, které je svým charakterem a umístěním blízképřirozenému prostředí cílové skupiny• pro omezení přístupu klienta ke službě není důvodem pasivita či názorováodlišnost• klient má možnost zůstat v anonymitě. Jakákoliv dokumentace obsahující osobníúdaje klienta musí být vedena s klientovým souhlasem a s právem do ní nahlížet.Zařízení získává jen ty údaje klienta, které jsou stanoveny jako nezbytné proposkytování odborných a kvalitních služeb• pro užívání služby není podmínkou členství ani jiná forma registrace. Pravidelnádocházka do zařízení není podmínkou užívání služby. Klienti mohou přicházet aodcházet v rámci otevírací doby zařízení podle svého uvážení. Klient nenípovinen zapojit se do připravených činností• služby sociálního charakteru jsou poskytovány bezplatně• provozní doba služby odpovídá potřebám klienta. Je otevřeno v době, kdy klientmá podmínky přijít do zařízení (jak z hlediska dne, tak měsíce a roku). Zároveňje provozní doba služby stabilní a nedochází k jejím náhlým výpadkům• službu může využít kdokoliv z cílové skupiny bez omezení, pokud svýmchováním a jednáním neomezuje a neohrožuje sám sebe, ostatní klienty,pracovníky či efektivitu službyNZDM tedy realizují nabízené služby právě tak, aby byla umožněna maximálnípřístupnost. Snahou je odstranit časové, prostorové, psychologické a finanční bariéry,které by bránily cílové skupině vyhledat prostory zařízení či využit nabídkyposkytovaných služeb.22

Služba je určena dětem a mládeži, které se ocitly v obtížné životní situaci nebo jsou jíohroženy. Dále je určena těm, kteří nemají chuť k vyhledání standardní formyinstitucionalizované pomoci a péče. Jde zde o navazování kontaktu, poskytováníinformací, odbornou pomoc, podporu a vytváření podmínek pro sociální začlenění,případně o pozitivní změnu v způsobu života. Jedná se o stacionární formu sociálníslužby nízkoprahového charakteru. Cílem je minimalizovat možná rizika související sjejich způsobem života, umožnit jim lépe se orientovat v jejich sociálním prostředí avytvářet podmínky, aby v případě zájmu mohli řešit svoji nepříznivou sociální situaci.(Herzog, 2004)Herzog (2003) také uvádí, že NZDM jsou zařízeními s nízkoprahovým režimem, cožznamená, že poskytují veřejně prospěšné služby zaměřené na cílovou skupinuneorganizovaných dětí a mládeže formami kontaktní práce, sociální pomoci apsychosociální podpory, které jsou kombinovány s nabídkou volnočasových aktivit.Nízkoprahové kluby jsou v převážné většině případů nestátními neziskovýmiorganizacemi, které se věnují práci s mládeží v jejím volném čase a tím se snažípředcházet sociopatologickým jevům.V rámci dané lokality se nízkoprahové kluby specializují a zaměřují na stanovenoucílovou skupinu a to samozřejmě s ohledem na vlastní možnosti.Cílovou skupinou NZDM jsou podle Herzoga (2004) děti a mládež:a) zažívající nepříznivé sociální situace jako jsou: konfliktní společenské situace obtížné životní události omezující životní podmínkyb) ve věkových skupinách: od 6 do 12 let od 13 do 18 let od 19 do 26 letc) žijící nebo se pohybující v konkrétní lokalitě, kterou lze vymezit: sociálně geografickyd) vztahují se k nim další (doplňkové) charakteristiky:23

nemohou nebo nechtějí se zapojit do standardních volnočasovýchaktivit vyhýbají se standardním formám institucionalizované pomoci apéče dávají přednost pasivnímu trávení volného času dávají přednost trávení volného času mimo domov mají vyhraněný životní styl.Proto můžeme nízkoprahová zařízení chápat jako jistou sociální službu.Tímto celkem označujeme zájem společnosti (státu, obce, kraje) na pomoci, podpoře apéči lidem, kteří se ocitají v obtížných životních situacích.4.4 Nízkoprahové kluby v systému primární prevence v ČRPrimární prevencí rozumíme veškeré konkrétní aktivity realizované s cílempředejít problémům a následkům spojeným se sociálně patologickými jevy, případněminimalizovat jejich dopad a zamezit jejich rozšíření. (Strategie prevence, 2005)Strategie prevence sociálně patologických jevů (2005) rozděluje primární prevencina:• specifickou primární prevenci: tj. systém aktivit a služeb, které se zaměřují napráci s populací, u níž lze v případě jejich absence předpokládat další negativnívývoj, a který se snaží předcházet nebo omezovat nárůst jeho výskytu. Součástísystému jsou Standardy primární prevence, od jejichž naplňování připreventivních aktivitách se očekává dodržení potřebné úrovně a kvality danýchaktivit. Specifické primárně-preventivní programy v oblasti prevence jsou tedyprogramy, které se explicitně zaměřují na určité cílové skupiny a snaží se hledatzpůsoby, jak předcházet vzniku a rozvoji sociálně patologických jevů.Specifičnost programů je dána nutností zaměřit se na určitou cílovouskupinu, jevící se jako ohroženější či rizikovější, než skupiny jiné. Programy24

specifické primární prevence jsou všechny takové programy, které byneexistovaly, kdyby neexistoval problém sociálně patologických jevů, tj. tytoprogramy by za neexistence fenoménu sociální patologie nevznikaly a nebylyrozvíjeny;• nespecifickou primární prevenci: tou se rozumí aktivity, které tvoří nedílnousoučást primární prevence a jejímž obsahem jsou všechny metody a přístupyumožňující rozvoj harmonické osobnosti, včetně možnosti rozvíjení nadání,zájmů a pohybových a sportovních aktivit. Programy nespecifické prevence(např. různé volnočasové aktivity) by existovaly a byly žádoucí i v případě, žeby neexistovaly sociálně patologické jevy, tj. bylo by i v takovém případěsmysluplné tyto programy rozvíjet a podporovat. Jako primární prevence jsous úmyslem získání finančního příspěvku velmi často prezentovány nejrůznějšívolnočasové aktivity.Institucí zabývající se primární prevencí v České republice je Ministerstvo školství,mládeže a tělovýchovy. To může na různých úrovních spolupracovat s příslušnýmiresorty Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva vnitra, Ministerstva práce a sociálníchvěcí či s Ministerstvem obrany a nadresortními orgány (Rada vlády pro koordinaciprotidrogové politiky při Úřadu vlády a Republikový výbor prevence kriminality přiMinisterstvu vnitra – v těchto orgánech jsou zastoupeny všechny věcně příslušnéresorty). Meziresortní spolupráce bude rozšířena v letošním roce o Ministerstvo financía Ministerstvo spravedlnosti. Na vertikální úrovni ministerstvo metodicky vede akoordinuje síť koordinátorů, tvořenou krajskými školskými koordinátory prevence(pracovníci odborů školství, mládeže a tělovýchovy krajských úřadů), metodikyprevence (pracovníci pedagogicko-psychologických poraden) a školními metodikyprevence (vybraní pedagogové ve školách a školských zařízeních). (Strategie prevence,2005)NZDM se tedy snaží v rámci primární prevence provázet děti a mládež v obdobíjejich dospívání a pomáhá jim poznání sebe sama, dále nabízí pomoc v oblastirodinných vztahů, ve škole a v oblasti kamarádských vztahů.25

4.5 Služby nabízené v nízkoprahovích klubechNízkoprahově nabízené služby zahrnují rozsáhlý rejstřík metod, přístupů astrategií. Nejznámějšími z nich jsou terénní práce – streetworku, která pracuje s cílovouskupinou v jejím prostředí a kontaktní centra pracující především s drogově závislýminebo mladými prostituty a v neposlední řadě také preventivně orientovanánízkoprahová „volnočasová“ zařízení či komunitní centra, která pracujís neorganizovanou mládeží. (Klíma 2004)Služby nabízené v nízkoprahových klubech jsou dětem a mládeži poskytovány zcelazdarma.Nízkoprahové služby se podle Klímy (2004) od standardních služeb liší předevšímve tří různých úhlech:1) Z hlediska zamýšlených cílů – ty bývají formulovány pragmatičtěji, než je tomuu jiných výchovně vzdělávacích nebo sociálních aktivit2) Z hlediska dostupnosti služby – snaží se co nejvíce přiblížit uživateli3) Z hlediska specifického přístupu pracovníků ke klientům jejich problémům4.5.1 Konkrétní službyNízkoprahové kluby poskytují dle Herzoga (2004) jistý typ sociálních služeb, mezityto služby patří:• Kontaktní práceJde o vytvoření základního pracovního rámce potřebného pro realizaci konkrétníslužby. Jedná se o specifický druh kontaktu s klientem, který má za cíl vytvořitdostatečnou vzájemnou důvěru a podmínky, potřebné pro rozvíjení kontaktu aposkytování dalších služeb. Součástí kontaktní práce je hledání a upevňování hranickomunikace s klientem a kultivování jeho schopnosti vyjádřit své potřeby a naučit sevyužívat existující nabídky služeb. Kontaktní práce má nejčastěji podobu rozhovoruv kontaktní místnosti.Lze dělit na:26

- kontaktní práce v kontaktní místnosti- kontaktní práce v klubu- navázání prvního kontaktu- kontaktní práce na ulici• Situační intervenceSociálně pedagogická práce v situacích s výchovným obsahem, které vznikajív prostoru zařízení. Pracovník při nich vstupuje do interakcí, které nastávají meziuživateli služby, přináší podněty, reflektuje situaci a používá další techniky, kterévytváří či zvýrazní výchovný efekt situace.• Informační servis klientoviPoskytování specifických informací pracovníkem klientovi, nejlépe v kontaktnímístnosti. Informační servis je prováděn ústní formou, může být doplněn také písemnouformou – letáky, vytištění údajů. Tématicky mohou být informace zaměřeny na základníinstrumentální témata (např. škola, rodina, shánění brigády, vztahy), sociálně právní azdravotní témata (právní normy, bezpečný sex, rizika užívání návykových látek) nebospecifická témata – dle dohody s klientem.• PoradenstvíOdehrává se formou rozhovoru s klientem nejlépe v samostatné místnosti, obsahujevyhodnocení situace, nabídku rady, informací a řešení vedoucí k odstranění obtíží. Jde ořešení aktuálních problémů a zvyšování kompetence klienta tyto problémy řešit.Poradenství v NZDM se nejvíce zaměřuje na záležitosti vztahů, rodiny, sexu,návykových látek, školy, volného času, sociálně právní a jiné.• Krizová intervence / Pomoc v kriziŘešení krizové situace, vzniklé v životě klienta. Jde o diagnosticko-terapeutický přístuppřispívající ke zvládnutí psychické krize. Může jít o pozorování chování klienta sdůrazem na posouzení aktuálního psychického stavu, rozhovor směrovaný k základníorientaci v příčinách krizového stavu, cílenou intervenci zaměřenou na zvládnutípotíží. Intervence obsahuje také návrh opatření. Rozsah intervence závisí na tom, zdapracovník je kvalifikován pro krizovou intervenci. Pracovník bez kvalifikace poskytne27

klientovi v krizi pomoc pouze v rozsahu akutní intervence s odkázáním na odborníka(eventuelně doprovodem).• Zprostředkování dalších služebJedná se o dojednání návazné služby v zařízeních návazné péče, fyzický doprovod dotěchto zařízení a asistenci při jednáních v těchto zařízeních.• Kontakt s institucemi ve prospěch klientajedná se intervence realizované pracovníkem (ústně, telefonicky, písemně) u institucínávazné péče nebo dalších institucí, které ovlivňují klientův život. Kontakt je realizovánse souhlasem a vědomím klienta (nejlépe za jeho přítomnosti).• Případová práce - dlouhodobá individuální práce. Případová práce se dějeplánovaně, při zachování tohoto postupu:1) společné vydefinování kontraktu2) vytvoření individuálního plánu a stanovení podmínek kontraktu,3) vedení dokumentace, s kterou je klient obeznámen4) pravidelné revize kontraktu s klientem (zda se naplňuje kontrakt)5) práce je časově ohraničená, je stanoven její začátek a konec6) konzultace vedení případu klienta na intervizních a supervizních setkáníchtýmu7) pravidelná reflexe• Skupinová práce / práce se skupinoucílená aktivita poskytovaná skupině klientů, zaměřená na rozvoj psychosociálníchdovedností, časově (prostorově) ohraničená• Práce s blízkými osobamiporadenství, informační servis poskytované blízkým osobám klienta (rodiče, přátelé,kamarádi …), realizované pouze se souhlasem klienta.28

• Pobyt v zařízenírozumí se jím pobyt klienta bez čerpání dalších služeb. Klientovi je poskytováno, teplo,světlo, místo k sezení a odpočinku, základní zázemí, sociální zařízení, eventuelněobčerstvení. Zároveň je klientovi umožněna realizace osobních aktivit.• Volnočasové aktivityJde o aktivity, poskytující náplň volného času klientů, které nespadají do jiných výkonůNZDM. Existuje tato hierarchie aktivit:a) Základní jednoduché instrumentální aktivity, které klient realizuje z vlastnívůle a vlastní aktivitou, pracovníci je pouze zprostředkovávají (např. zapůjčívybavení). Jedná se např. o poslech hudby, kreslení v běžných prostoráchklubu, pouštění filmu, který si klienti sami vybrali.b) Složitější volnočasové aktivity, které realizuje klient z vlastní vůle a vlastnísilou. Pracovníci je pouze zprostředkují nebo poskytnou podporu (návodnoupomoc), aby je klient mohl smysluplně využívat. Tyto aktivity jsou vytvářenyna základě zájmu a potřeb klientů a s jejich spoluúčastí. Jedná se například ohudební zkušebnu, výtvarnou dílnu, počítačovou místnost. Tyto aktivitymohou klienti vykonávat samostatně, bez instruktáže pracovníka.c) Akce, které iniciovali sami klienti, a u jejich realizace dochází ke kooperacimezi klienty a pracovníky. Pracovníci usilují o zvýšení organizačníchdovednosti klientů a jejich seberealizaci.d) Akce, které slouží k propagaci zařízení nebo zpestření rutiny (každodennosti)klubu – koncerty, turnaje atd. Připravují je sami pracovníci klubu a pokud je tomožné, zapojují do realizace klientye) Dílny – pravidelné či nepravidelné akce, na nichž je zajištěn lektor (internínebo externí) pracovník. Klient může dílnu vyhledat a volně se zapojit donabízených aktivit.f) Preventivní, výchovné a pedagogické programy - jde o speciální programyvytvořené dle specifických potřeb cílové skupiny a dané lokality.Preventivními programy jsou myšleny tzv. programy specifické prevence.Jedná se o:- Jednorázové či příležitostné programyDiskuse, beseda, komponovaný pořad a podobné aktivity realizované v zařízení buďinterními nebo externími pracovníky.29

4.5.3 Personální zabezpečeníZaměstnanci tvořící tým nízkoprahového klubu bývají především lidé ve věkové hranicimezi 22 až 30 lety. Je to z důvodu toho, aby k sobě klienti a pracovníci klubu mělinejen věkově, ale i názorově blízko.V týmu zpravidla působí vedoucí zařízení, kontaktní pracovníci klubu a terénní sociálnípracovníci (streetworkwer).Každý pracovník by měl mít odpovídající vzdělání k vykonávání dané profese. Úroveňvzdělání určují jak standardy NZDM, tak i samotní zřizovatelé jednotlivých NZDM.Možnosti vzdělávání kontaktních pracovníků a terénních sociálních pracovníků:• pregraduální vzdělávání:- studium na Středních pedagogických školách,- studium na Vyšších odborných školách,- studium na Vysokých školách v oborech: Pedagogika, Speciální pedagogika,Sociální pedagogika, Sociální práce a příbuzných oborech.• specializované vzdělávání:- absolvování specializovaných akreditovaných kurzů,- rekvalifikace prostřednictvím Úřadů práce,- odborné stáže,- vyškolování pracovníků.Po roce 1989, jak se zmiňuji na začátku této kapitoly, nebyl na vzdělání pracovníkůNZDM kladen příliš velký důraz. To však v 90. letech - vzniká ČAS, nabralo zlepšujícíse tendenci.Organizace NZDM v současné době po svých pracovnících vyžadují odpovídajícíúroveň vzdělání.Důležitou roli v oblasti pracovního týmu zde hraje supervize. Jedná se o formu odbornépřípravy na určitá povolání, kdy adept nebo začátečník pracuje v reálných podmínkáchpod dohledem, popř. vedením zkušenější osoby. (Kopřiva, 1997)31

4.6 StreetworkJedná se o specifickou metodu práce s klientem, o takzvanou práci na ulici, která rovněžspadá do oblasti nízkoprahových programů a tedy nabízí své služby v terénu to znamenána místech, kde se mládež setkává. Metodu terénní sociální práce lze tedy zařaditzejména mezi služby sociální prevence.Streetwork je v České republice víceméně novou formou práce s rizikovou mládeží.V USA se praktikuje již desítky let a v západní Evropě od šedesátých let našeho století.Vznikla a rozšířila se jako reakce na úpadek velkoměstských čtvrtí a související nárůstdelikvence mládeže, kterou se nepodařilo běžnými způsoby represivních zásahů anizpůsoby sociální práce regulovat. Zpočátku byly předmětem zájmu pouličníchsociálních pracovníků gangy mládeže páchající trestnou činnost. S rozvíjením tétoformy práce se v USA a západní Evropě okruh cílových skupin postupně rozšiřoval i naskupiny dětí a mládeže pouze potenciálně rizikové, na bezdomovce, uživatele drog aprostitutky, resp. prostituty. Sociální pracovníci vycházejí do ulic z důvodu, aby svýmklientům poskytli informace, služby, přímou pomoc nebo jim zprostředkovali spojenís institucemi působícími v jejich městě. (Matoušek, Kroftová 1998)Streetworker 9 pracující v rámci NZDM a má za úkol nabízet své služby v prostoru, kdese sdružují subkultury mládeže jako jsou ulice, parky, kluby, herny, nádraží apod.Úkolem streetworkera je vyhledávání a následný kontakt se skupinou a jednotlivcem,kteří jsou způsobem trávení svého volného času více ohroženi negativními sociálnímijevy a následné nabídnutí, nebo zprostředkovaní pomoci.Podle České asociace streetwork (2006) se u neorganizovaných dětí a mládežestreetworker setkává s velkým spektrem problémů jimiž jsou pasivním trávenímvolného času, s experimentováním s drogami, trestnou činností a vandalismem,psychickými a sociálními problémy spojenými s dospíváním, s problémy v rodině a veškole nebo záškoláctvím.Streetworker také pracuje často s mladými lidmi, kteří se hlásí k některé vyhraněnésubkultuře. Těmto lidem streetworker nabízí poradenství přímo v terénu, instrumentální9 Streetworker: sociální pracovník pracující na ulici.32

pomoc s jejich problémy (např. doprovod na úřady, zprostředkování další odbornépomoci), nebo asistenci při realizaci jejich vlastních nápadů a akcí.Od roku 1994 působí při městských a okresních úřadech pouliční sociální pracovníci,kteří jsou metodicky řízení Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR (čili sociálníasistenti). Jsou tam podřízeni přímo přednostovi úřadu, nebo vedoucímu referátusociálních věcí. Sociální asistenti pracují ve sféře státní správy se zatím nezabývajískupinami s pevnou strukturou, jako jsou například skinheads, nezabývají se anidrogově závislými, prostitutkami a skupinami romských dětí. Streetworkeři nestátníchorganizací se pokoušejí pracovat i s některými s těchto nejhůře ovlivnitelných skupin.(Matoušek, Kroftová 1998)5 Nízkoprahová zařízení pro děti a mládežJihomoravského krajeV oblasti Jihomoravského kraje najdeme hned několik organizací, které se v rámcinízkoprahových klubů věnují práci s neorganizovanou mládeží:• DROM, romské střediskoNízkoprahová klubovna patří k nejstarším aktivitám střediska Drom. Klubovna denněnabízí volný vstup dětem bez rozdílu věku a zájmu, zpravidla ji navštěvují děti ve věkuod 3 do 17 let Klubovna je vybavena množstvím hraček, her, výukových materiálů,didaktických pomůcek, maňásků, školních pomůcek, výtvarných potřeb atd., kterépokrývají různorodost zájmů a schopností návštěvníků klubovny. Průměrná dennínávštěvnost klubovny je asi 50 dětí a mladistvích. Na pravidelnou každodenní činnostklubovny navazují jednorázové či nepravidelné akce: výjezdové aktivity, návštěvykulturních a sportovních akcí, tábor, oslava Mezinárodního dne dětí, oslavaMezinárodního dne Romů, Husovický skřivánek a Mikulášská besídka. Klubovnasídlící na Bratislavské ulici v Brně je otevřena každý všední den a to od 14 do 17 hodin.33

• Klub LabyrintCílem činností tohoto klubu je rozvíjet tvůrčí potenciál neorganizovaných dětí amládeže, asistovat při realizaci aktivit vycházejících z nápadů dětí a mládeže.Nízkoprahovým způsobem poskytovat potřebným dětem a mládeži pomoc v krizovémobdobí dospívání a zprostředkovat řešení jejich problémů. Klub se sídlem na Švermověulici v Brně je určen dětem a mládeži ve věku od 12 do 20 let a je otevřený od pondělído čtvrtku v době od 14 do 20 hodin.• Klub pohodaP- centrum je jediným zařízením v Hodoníně a jeho okolí, které se zaměřuje naneorganizovanou a nabízí jí alternativní způsoby trávení volného času. Pracuje s dětmia mládeží všech etických skupin a národností, zejména s takovými, kteří jsou nějakýmzpůsobem ohroženi ve svém vývoji a projevují poruchy chování. Klub je určen dětem amládeži ve věku 13 – 21 let. Klientům je k dispozici netradiční výtvarná dílna, hudebnízkušebna, tancování, keramická dílna, sportovní aktivity, videopárty, spol. hra Dračídoupě, volnočasové aktivity- elektronické šipky, stolní fotbal,kulečník,stolní tenis,stolní hry.• Nízkoprahové centrum JonášProjekt Jonáš je určen neorganizovaným dětem a mládeži ve věku 12-18 let.Prostřednictvím svých programů nabízí brněnským dětem a mládeži prostřednictvímsvých programů nabízí smysluplné využití volného času. V klubovně je klintům kdispozici ping-pongový stůl, stolní fotbal, kulečník, elektronické šipky, rotoped, různéstolní hry a sportovní pomůcky. Využíváme také přilehlé hřiště, které je dostatečěvybaveno k provozování většiny míčových her. Kromě sportovního vyžití nabízíme takékulturní programy - pořádáme diskotéky, koncerty hudebních skupin, videoprojekce,výtvarné a rukodělné aktivity. Klub k dispozici od pondělí do pátku a je určený pro dětia mládež od 9 - 20 let.• PavlačNízkoprahový klub Pavlač usiluje o zlepšení kvality života dětí a mládeže, kteří senacházejí v nepříznivé sociální situaci a žijí v pavlačovém domě, kde se klub nachází34

nebo v jeho blízkém okolí. Těmto dětem a mladým lidem klub nabízí bezpečné místopro trávení volného času a zároveň podporu a odbornou pomoc s problémy.Cílovou skupinu klubu tvoří děti a mládež ze sociálně a ekonomicky znevýhodněnéhoprostředí ve věku 3 - 18 let, kteří žijí v pavlačových domech na ulici M. Horákové 19 a17 a v Brně a také v jejich blízkém okolí. V zhledem k umístění klubu tvoří převážnoučást klientely děti a mládež romského etnika, pro které je klub často jedinou alternativoutrávení volného času.• LikusákNízkoprahový klub Likusák je stejně jako výše zmíněný klub Pavlač jedním s programůobčanského sdružení Ratolest. Cílem programu je působit preventivně a snižovatnegativní následky komplikovaných situací v období dospívání a tak přispět kezkvalitnění života těchto mladých lidí.NZDM Likusák je nízkoprahovou sociální službou pro neorganizované děti a mládežve věku 13 až 21 let, žijících anebo se pohybujících v lokalitách Brno Vinohrady aLíšeň. Klienti jej mohou navštěvovat od pondělí do pátku od 16 do 20 hodin. Prostoryklubu jsou vybaveny základním vybavením ke trávení volného času. Jde zejména ostolní fotbal, šipky, hry, hakis, časopisy, bonga, míče apod. Na stěnách klubu je možnépo domluvě dělat legální graffiti anebo malovat.• Čajo klub Wu – WejKlub nabízí mladým lidem jak bezpečný a otevřený prostor s volným vstupem aminimálními vstupními pravidly k neformálnímu setkávání a posezení u čaje (a jinýchnealko nápojů), tak možnosti aktivního trávení volného času (keramika, výtvarné dílny,přednášky, výstavy, koncerty atd.). Svým působením pomáhá nízkoprahový klubmladým lidem na cestě k dospělosti a přispívá k jejich lepší orientaci v sobě samých, vblízkém okolí i v širší společnosti. Tím působí také v oblasti snížení rizik sociálněpatologickýchjevů. V klubu je k dispozici čajovna, zájmové aktivity jako je šerm,keramika,tvořivé dílny, půjčování hudebních nástrojů, petanque, ping-pong aj. Klub másídlo v Kyjově na ulici Svatopluka Čecha a je pro své klienty otevřen v odpoledníchhodinách od pondělí do soboty.• Pestrá klubovnaNízkoprahová Pestrá klubovna byla otevřena v červnu 2004 je otevřena předevšímromským dětem, ti se nemusí předem nahlašovat, stačí jen přijít ve stanovený čas.35

Klubovna nabízí každý den jiný program s jiným. Předškoláci se zde učí základůmpráce s barvami, nůžkami apod. Starší děti se cvičí v dovednostech, které potřebují veškole a to formou různých soutěží a úkolů, které zkouší splnit. V současné doběKlubovna nabízí kroužky hip-hopu, karate, romských tanců, děti společně hrajíspolečenské hry a jsou vedeny k výtvarným aktivitám s prvky arteterapie. DáleKlubovna nabízí zábavné a poznávací akce např. výlety po Brně a okolí, návštěvykulturních zařízení, oslavy spojené s aktuálními událostmi a výročími. Nachází se naVáclavské ulici v Brně a je otevřena od pondělí do čtvrtka a to mezi 14 a 17 hodinou.• PetrovJedná se o občanské sdružení pro práci s dětmi a mládeží brněnské diecéze. Hlavnímcílem pravidelné činnosti je vytváření nabídky volnočasových a vybraných cílenýchaktivit pro organizované i neorganizované děti a mládež. Cílem je také rozšiřovánínabídky neformálních a zájmových aktivit. Cílovou skupinou jsou v zásadě děti amládež 6 – 26 let. Vedení jednotlivých skupinek a kroužků je zajištěno dobrovolníkyz řad středoškolské a vysokoškolské mládeže, převážně pedagogického a humanitníhozaměření. V provozu je klub od pondělí do soboty od 13 do 17 hodin.• PVC BlanskoNízkoprahový klub PVC poskytuje zázemí, podporu a odbornou pomoc dospívajícím vobtížné životní situaci z města Blanska a spádové oblasti. Cílovou skupinou jsoudospívající ve věku 13 až 20. V klubu jsou k dispozici hlavní místnost, která je největšímístností v klubu, je v ní umístěn velký air hokej, elektronické šipky, stolní hry, knihy.V místnosti je patro na poklidnější sezení. Využívá se pro všechny akce - např.videoprojekce, diskuze, taneční akce. Dále je k dispozici herna, fotokomora, zkušebna,počítače, půjčovna sportovního a kulturního vybavení, výtvarná a keramická dílna,ping - pongová místnost. Klub je otevřen denně od 14 do 20 hodin.• Zlatá zastávkaZřizovatelem NZDM je oblastí charita Blansko. Základním cílem projektu je ochranamládeže města Adamov před vznikem, rozvíjením a prohlubováním nežádoucíchsociálních jevů a patologií. Celkový počet klientů NZDM je asi 100. Jedná se o mládežod 10 do 24 let. Většina klientů jsou chlapci, dívek je přibližně 15. Je to buď mládežbezproblémová nebo problémová neorganizovaná mládež, tzv. "děti ulice" a v poslední36

řadě i uživatelé drog a starší problémoví klienti (nad 20 let věku). Zařízení můženavštívit kdokoliv bez rozdílu věku, pohlaví, náboženského vyznání atd. Zařízení jevybudováno jako klub pro mládež, dvě velké místnosti, jeden velký sál, toalety, sprcha.Pro volnočasové a zájmové aktivity klub nabízí například filmové videoprojekce,hudební akce a vyžití, společenské hry, stolní fotbal, ping pong, šipky, výtvarné apracovní činnosti, besedy na různá témata, sportovní činnosti na hřišti nebo v hale,posilovna, návštěva bazénu, soutěže, práce a obsluha počítače, počítačové hry,doučování do školy, plnění školních domácích úloh atd. Vše záleží na zájmu klientů.5.1 Internetové adresy nízkoprahových klubův Jihomoravském krajihttp://www.drom.cz - Drom - romské střediskohttp://labyrint.luzanky.cz/ - Klub Labyrinthttp://www.hodonin.caritas.cz - klub Pohodahttp://www.armadaspasy.cz/ - Nízkoprahové centrum Jonášhttp://www.ratolest.cz/ - Nízkoprahový klub Likusák, Nízkoprahový klub Pavlačhttp://www.kyjov.caritas.cz/ - Nízkoprahový klub Wu-Wejhttp://www.pestouni.cz/ - Pestrá klubovnahttp://www.sdruzenipetrov.cz/ - Petrovhttp://pvcklub.unas.cz/ - PVC Blanskohttp://blansko.caritas.cz/?kapitola=zastavka - Zlatá zastávka37

ZávěrZáměrem mojí práce bylo prozkoumat oblast nízkoprahových klubů. Zařízení tohototypu fenoménem poslední doby a tak mě zajímalo, jak vysoká je jejich úroveň a jsou-livhodným prostředkem prevence sociálně - patologických jevů.Projevy poruch a problémů v chování lze ze sociálního hlediska charakterizovat jakoprojevy rizikového chování. Zaměřila jsem se na zkoumání činitelů, které jsou nejčastějipopisovány v publikacích, které se zabývají problematikou rizikové mládeže. Těmitofaktory jsou zejména rodinné prostředí, vztahy s vrstevníky, školní prostředí, média,dědičnost a biologické vlivy. Mezi nejčastější oblasti rizikového chování patří např.drogová závislost, alkoholismus a kouření,kriminalita a delikvence, virtuální drogy (počítače, televize, video a DVD přehrávače),šikanování, vandalismus a jiné formy násilného chování, záškoláctví, poruchy příjmupotravy,sexuální rizikové chování (včetně předčasného mateřství a rodičovství),sebevražedné pokusy a dokonané sebevraždy.Existuje široká paleta řešení právě takovýchto projevů rizikového chování. Proohrožené děti a mládež je ve větších městech možné najít pomoc i u některýchobčanských sdružení, obecně prospěšných organizací apod., které poskytují službyv rámci nízkoprahových zařízení.Také se ukazuje, že nízkoprahové aktivity – ačkoliv se v českém prostředí rozvíjí pouzepatnáct let – jsou na vysoké úrovni.I přes svou krátkou historii nízkoprahové kluby ukazují, že jejich fungování jev současné době nezbytné. Tyto kluby zaplňují prázdné místo v oblasti práce s mládeží,kdy státní organizace nejsou schopné svou nabídkou mládež zaujmout. Nízkoprahovéaktivity se lépe přizpůsobují dané cílové skupině, dokážou klienta svou nabídkouoslovit a zaujmout, a hlavně mu pomoci v té chvíli, kdy to nejvíce potřebuje. Mládežmá nezastupitelné místo ve společnosti a proto by této problematice měla být věnovánavelká pozornost. Za velmi pozitivní považuji také vysokou úroveň erudovanostipracovníku v oblasti sociální práce. Zlepšení práce s rizikovou mládeží je investicí dobudoucnosti, kdy může dojít ke snižování výskytu sociálně – patologických jevů v celéspolečnosti.38

ShrnutíTato práce pojednává o nízkoprahových klubech jako součásti primární prevence v ČR.Poskytuje přehled organizací pracujících s mládeží. Poukazuje na příčiny vznikurizikového chování v adolescenci. Zachycuje nejčastější problémy u dětí, které tytonízkoprahové kluby navštěvují. Zmiňuje se také o způsobech práce nízkoprahovéhoklubu s dětmi a mládeží. Popisuje průběh konání volnočasových aktivit i samotnýprincip nízkoprahovosti. V poslední kapitole nabízí přehled nízkoprahových zařízenív rámci Jihomoravského kraje.SummaryThis thesis deals with Youth Clubs as an element of the primary prevention in the CzechRepublic. It provides the summary of the organisations that work with the youth. Itpoints out the reasons of the origin of malicious behaviour in adolescence. It detects themost frequent problems of the children which visit Youth Clubs. The thesis alsomentions the ways of work of Youth Clubs with children and adolescent. It describescourse of leisure activities and the principle of Youth Clubs. In the last chapter thethesis provides the list of Youth Clubs and similar organisations in Southern Moravia.39

POUŽITÁ LITERATURA:GEIST, B. Sociologický slovník. Praha: Victoria Publishing, 1992. ISBN 80-85605-28-7HAVLÍK, R., KOŤA, J. Sociologie výchovy a školy. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-635-7HERZOG, Aleš. Pojmosloví Nízkoprahových zařízení pro děti a mládež [online]. Praha:Česká asociace streetwork, 2004Dostupný z JEDLIČKA R. a kol. Děti a mládež v obtížných životních situacích. Praha: Themis,2004. ISBN 80-7312-038-0.JEDLIČKA, R., KOŤA, J. Analýza a prevence sociálně patologických jevů u dětí amládeže. Praha: KAROLINUM, 1998. ISBN 382-233-97JIRÁK, J., KÖPPLOVÁ, B. Média a společnost. Praha: Portál, 2003. 80-7178-697-7KUKAL, Petr. Čím je, má a může být Dům dětí a mládeže. In DĚTI A MY – časopis prorodiče, učitele a pracovníky pomáhajících profesí [online]. Praha: Portál, 2002.Dostupný z LABÁTH, V. a kol. 2001 Riziková mládež. Praha: SLON, 2001. ISBN 80-85850-66-4LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada Publishing,1998. 80-7169-195-XMACEK, P. Adolescence. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-747-740

MATĚJČEK, Z. Co, kdy a jak ve výchově dětí. Praha: Portál, 2000. ISBN: 80-7178-494-XMATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence, Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-226-2PRUCHA, Jan. WALTEROVÁ, Eliška. MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. Praha:Portál, 2001. ISBN 80-7178-579-2SAK, P. Proměny české mládeže. Česká mládež v pohledu sociologických výzkumů.Praha: Petrklíč, 2000. ISBN 80-7229-042-8Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortuškolství, mládeže a tělovýchovy na období 2005 – 2008 [online]. Praha: Ministerstvoškolství mládeže a tělovýchovy, 2005.Dostupný z http://www.msmt.cz/Files/HTM/MBSTRATEGIE2005_2008web.htmŠMAHEL, D. Poslední revize: 17.11.2002. Mladí ve světě počítačů. 2002.Dostupný z VÁGNEROVÁ, M. Patopsychologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2002.ISBN 80-7178-678-0VOJTOVÁ, V. Přístupy k poruchám emocí a chování v současnosti. Brno: Masarykovauniversita, 2005. ISBN 80-210-3532-3Vyhláška č. 74/2005. In Sbírka zákonů Česká republika – Částka 20 [online]. Praha:Ministerstvo vnitra České republiky, 2005. 32 s. [cit. 2005-04-07]Dostupný z 41

Příloha č. 1:Přehled možností řešení obtížných životních situací dětí a mládeže v ČR:Pedagogicko – psychologické poradenstvíPoradenské a preventivní služby a pomoc při vzdělání jsou součástí podpůrných systémů působícíchv regionálním školství (základní školy, střední školy, vyšší odborné školy, předškolní a školská zařízení).Speciálně pedagogická centra poskytují psychologickou pomoc dětem s určitým handikepem.Střediska výchovné péčeSpolupracuje na zpracování plánů aktivit prevence sociálně – patologických jevů a drogových závislostí naúzemí své působnosti a koordinuje jejich realizaci.Pedagogická rehabilitaceSoubor speciálně – pedagogických postupů, kterými se upravují společenské vztahy, obnovují narušenépraktické dovednosti i seberealizace postiženého jedince.Diagnostický ústavPodle zákona 109/2002 Sb. o výkonu ústavní výchovy diagnostický ústav plní úkoly diagnostické, výchovně –vzdělávací, terapeutické (v oblasti psychologické, pedagogické), organizační, metodické a koncepční. Máministerstvem určenou oblast působnosti. Diagnostický ústav poskytuje po dobu nezbytně nutnou, nejdéle všakpo dobu tří pracovních dnů, péči dětem a mladistvým s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannouvýchovou, zadrženým na útěku, z jiných zařízení, popřípadě z místa dočasného pobytu, či podmíněnéhoumístění.Člení se vnitřně na čtyři pracoviště: diagnostické, výchovně – vzdělávací, sociální práce a záchytné.Diagnostické ústavy jsou dále rozlišeny podle věkuDětský domovZajišťuje výkon ústavní výchovy svěřenců bez vážných poruch chováníVýchovný ústavZajišťuje výkon ústavní výchovy dětí zpravidla starších deseti let s vážnými poruchami chování nebo výkonochranné výchovy. Děti jsou rozděleny do výchovných skupin.Preventivně – výchovná péče ve školských zařízeníchProbíhá ve střediscích výchovné péče pro děti a mládež, která jsou organizační součástí diagnostických ústavů čivýchovných ústavů, nebo mohou být zřizována i samostatně.Nízkoprahově organizovaná výchovná a sociální práce (kontaktní práce)Jedná se zejména o kontaktní centra, terénní programy a nízkoprahová zařízení pro mládež. Cílovou skupinoujsou neorganizované a sociálně ohrožené děti a mládež. Nízkoprahovost vyjadřuje, že poskytovatel organizuje auspořádá službu (péči, pomoc, intervenci) tak, aby byla umožněna její maximální přístupnost a fyzickádostupnost.Jedlička, 200442

Příloha č. 2:Medicínské hledisko klasifikace poruch emocí nebo chováníKlasifikace vychází z MKN 10.revize z roku 1993hyperkinetické poruchy F90 - porucha aktivity a pozornosti- hyperkinetická porucha chování- jiné hyperkinetické poruchyporuchy chování F91 - porucha chování vázaná na vztahy v- nesocializovaná porucha chování- porucha chování samotářského typuo nesocializovaná agresivní porucha chování- opoziční vzdorovité chování- socializovaná porucha chovánío porucha chování skupinového typuo skupinová delikvenceo poklesky v souvislosti s členstvím v ganguo krádež s partou- jiné poruchy chování- nespecifikované poruchy chovánísmíšené poruchy chování a emocí F92 - depresivní poruchy- smíšené poruchy chování a emocíoporucha chování spojená s emoční poruchouF93 (úzkostná porucha apod.)o porucha chování spojená s neurotickouporuchou- smíšená porucha chování a emocí nespecifikovanáemoční poruchy F93 - separační úzkostná porucha v dětství- fobická anxiozní porucha v dětství- sociální anxiozní porucha v dětství- porucha sourozenecké rivality- jiné dětské emoční poruchyo porucha identityo nadměrně úzkostná poruchao dětská emoční porucha- dětské emoční poruchy nespecifikovanéporuchy sociálních funkcí F94 - elektivní mutismuso selektivní mutismus- reaktivní porucha příchylnosti dětí- porucha desinhibovaných vztahů a dětío citově chladná psychopatieo syndrom ústavního dítěte- jiné dětské poruchy sociálních funkcí- porucha dětských sociálních funkcí nespecifikovanáVojtová, 200543

Příloha č. 3:Diagnostická kritéria poruch chováníBěhem uplynulého roku musí být přítomny tři, nebo více symptomů s jedním symptomemtrvale přítomným v posledním půlroce. Mezi symptomy se zahrnuje následující chování:Agrese k lidem a ke zvířatům:- často šikanuje, vyhrožuje, nebo zastrašuje druhé;- často začíná pranice, bitky;- jako zbraň používá předměty, které mohou těžce zranit druhé (např. cihly,nože, rozbité láhve...);- projevuje fyzickou agresi a hrubost k lidem;- projevuje fyzickou agresi a hrubost ke zvířatům;- krade způsobem, při němž dochází ke střetu s obětí (např. loupežná přepadení,vydírání...);- vynucuje si na druhém sexuální aktivitu.Destrukce majetku a vlastnictví:- zakládá ohně se záměrem vážného poškození- ničí majetek druhýchNepoctivost nebo krádeže:- vloupává se do domů, budov a aut;- často lže, aby získal prospěch nebo výhody nebo aby se vyhnul povinnostem,závazkům;- krádeže bez konfrontace s obětí (např. v samoobsluze, padělání peněz, listin...)Vážné násilné porušování pravidel:- před třináctým rokem opakovaně zůstává přes zákazy rodičů celé noci venku;- utíká z domova, ačkoli bydlí v domě rodičů nebo jejich zástupců (nejménědvakrát) nebo se nevrací po dlouhou dobu;- časté záškoláctví před třináctým rokem.Hort a kol., 2000, str. 316, 31744