999902

26.1.3 OmezeníČOS 9999022. vydáníOprava 1Přesné laboratorní simulace vibračního třepání vyžadují náležité upevnění k nosnékonstrukci letadla, instalaci podvěsu a sjednocení impedance zkušebního zařízení a zkoušenéhoobjektu až na skutečné provozní podmínky. Obvyklá omezení laboratorních simulačníchpostupů jsou uvedeny dále:a. simulace skutečného provozního prostředí třepání není možná, protože omezenív upevnění nebo fyzikální omezující podmínky zkušebního zařízení neumožňujíuspokojivou aplikaci vibračního buzení téhož tvaru na všechna místa zkoušenéhoobjektu;b. současná zařízení pro řízení vibrací nemusí být schopna simulovat měřené vibracekvůli negausovskému nebo přechodovému vibračnímu prostředí;c. zkušební výchozí náročnosti nemusí být použitelné u podvěsů s velkým činitelempodélnosti s proměnným průměrem podél délky podvěsu;d. zkušební výchozí náročnosti nezahrnují vibrační buzení generované uvnitř podvěsů.26.2 NÁVOD PRO ZKOUŠENÍ26.2.1 Vlivy prostředíVelké množství parametrů ovlivňuje maximální dynamickou odezvu podvěsůmontovaných na křídla nebo trup. Přesná předpověď a charakterizace odezvy k odstraněníproblémů také má různé přístupy. Obecně mohou měření letových údajů pro požadovanéprofily letových úkolů, modální analýza a analytické modelování dostačujícím způsobempředpovědět možnost poruch na konkrétních místech nosné konstrukce letadla a podvěsech.Následující seznam není určen k tomu, aby byl vyčerpávající, ale poskytuje příklady problémů,jenž by se mohly vyskytnout, pokud je materiál vystaven prostředí vibračního třepání:a. konstrukční porucha nebo únava materiálu upevňovacích míst podvěsu, a to jak nakonstrukci letadla, tak na podvěsu;b. porucha vnitřních součástí podvěsu;c. snížení provozní životnosti podvěsu následkem silného dynamického prostředí;d. omezení letových manévrů letadla následkem vazby pohybů draku letadlaa podvěsu.26.2.2 Výběr postupů zkoušeníPostupy této zkušební metody jsou navrženy pro reprodukování hlavníchnízkofrekvenčních dynamických odezev měřených za letu plně vybavených podvěsů a prozajištění realistické laboratorní simulace podmínek příslušných letových úkolů prostřednictvímpoužití vibračního a teplotního kondicionování. Pro účely této zkušební metody jsou letadlovépodvěsy rozděleny do dvou skupin – nízký a vysoký štíhlostní poměr (AR). Každá z těchtodvou skupin rovněž obsahuje zvlášť podvěsy upevněné na křídle a na trupu letadla. Případynaznačené v tabulce 33 jsou zahrnuty v této zkušební metodě. Bezrozměrný štíhlostní poměr jedefinován v rovnici 1 jako poměr délky a průměru podvěsu.Obecně se podvěsy mohou klasifikovat jako podvěsy s nízkým štíhlostním poměrem(AR< 7, tuhá kostra) nebo podvěsy s vysokým štíhlostním poměrem (AR >15, pružnákonstrukce). Materiál s nízkým AR, obvykle pumy nebo těžké objekty, mají základní prvníohybové kmity vyšší než podvěsy s vysokým AR – obyčejně střely nebo rakety. Tedy prvníohybové kmity pro podvěsy s nízkým a vysokým AR jsou přibližně 200 Hz a 60 Hz v tomto431