999902

ČOS 9999022. vydáníPříloha 23BOprava 123.B.2 Generování zkušebních průběhů ze SRSVyužití sčítání impulzů oscilačního typu bylo uznáno jako přijatelná metoda prozobrazování určitých druhů rázových prostředí. S rozvojem metod digitálního řízení je možnéreprodukovat komplexní časové průběhy.Poměrně širokého využití dosáhly dva druhy oscilačních impulzů. Jsou to jednakrozpadající se sinusoida, mající formu:A = A o e -ζωt sin (ω t) Rovnice 1jednak impulz vlnkového typu mající formu:A = A o sin (ω t) sin (ψt) Rovnice 2A, ω, ψ, ζ jsou amplituda, cyklické kmitočty a část kritického útlumu (rychlost rozpadu)oscilačních impulzů.Přijatelné výsledky lze získat při použití kteréhokoliv z těchto impluzů. Zdeuvažovaný postup je aplikace rozpadajících se sinusoid. Komentáře jsou nicméně doznačné míry použitelné pro oba druhy oscilačních impulzů.Základní postup pro odvození odpovídajícího průběhu ze stanoveného SRS,zobrazeného na obrázku 80, je následující:a. za prvé – výchozí odhad se provádí z charakteristiky požadovaného průběhu;b. za druhé – tento odhad se vylepší použitím nějaké iterační metody.Má se za to, že získávání výchozích odhadů zkušebního průběhu může mít tři stránky,a sice zjištění kmitočtů významných sinusových složek, stanovení rychlosti rozpadu pro každousložku a vymezení amplitudy každého rozpadajícího se sinusoidu.Pro SRS, která projevují zřetelně identifikovatelné vrcholy, je počáteční výběrkmitočtových prvků poměrně jasně daný. Ale tam, kde neexistují žádné zřetelné vrcholy, můžeodkaz na Fourierovo spektrum nebo na spektrální hustotu energie provozních dat pomociproniknout do podstaty vhodného výběru výchozích kmitočtů.Rychlost rozpadu každé sinusové složky se může stanovit buď z revize časovéhoprůběhu odezvy nebo z přidruženého SRS. Rychlosti rozpadu lze získat z časového průběhuodezvy využitím takových metod jako je například logaritmický úbytek. Tvar SRS, jak ukazujeobrázek 81, může také napomáhat výběru rychlostí rozpadu.Amplitudy sinusoid se mohou odhadnout z obrázku 82. Obrázek 82 představujenormalizovanou maximální odezvu systému s jedním stupněm volnosti na rozpadající sesinusový vstup jako funkci rychlosti rozpadu sinusoidy. Graf je pro různé úrovně útlumuv systému s jedním stupněm volnosti. Obrázek 83 je graf inverzní k obrázku 82, to jest úroveňvstupu pro maximální odezvu systému s jedním stupněm volnosti s útlumem. Amplitudasinusových složek může být tudíž určena vynásobením hodnoty zkušebního SRS v kmitočturozpadající se sinusoidy vstupní úrovní odpovídající příslušné rychlosti rozpadu z obrázku 83.Znaménko amplitudy sinusových složek může být buď kladné nebo záporné. Volbaznaménka nemá žádný vliv na absolutní maximax SRS kombinovaného průběhu. Jestližespektrum obsahuje diskrétní vrcholy, potom bude superpozice soufázových průběhůzdůrazňovat kladné a záporné vrcholy spektra. Jestliže je však spektrum bez výrazných330