999902

ČOS 9999022. vydáníOprava 1pokud je SRS totožné nebo větší než stanovený požadavek na SRS přes minimální kmitočtovýrozsah 100 Hz až 20 000 Hz a doba trvání zkušební přechodové je v rámci 20 % z doby trvánínormální odezvy výbuchového rázu pro ostatní uspořádání.21.2.3 PosloupnostVýbuchový ráz obvykle působí těsně u konce životního cyklu, s výjimkou případůuvedených v Profilu životního cyklu. Normálně plánujte zkoušky výbuchového rázu na závěrposloupnosti zkoušek, ledaže by materiál musel být konstruován k tomu, aby odolal mimořádněvysokým úrovním výbuchových rázů, u nichž se vibrace a další rázová prostředí považují zajmenovitá. Zkoušky výbuchového rázu se mohou považovat za nezávislé na ostatníchzkouškách vzhledem k jejich jednoznačně a přesně vymezené povaze a důvody pro prováděnízkoušek kombinovaným prostředím budou vzácné. Je dobrou praxí vystavit jednotlivýzkoušený objekt postupně všem příslušným podmínkám prostředí, jestliže nezávislost ostatníchzkoušek se nedá přesvědčivě zdůvodnit.Kromě toho provádějte zkoušky při okolní teplotě v místě zkoušení, pokud nenístanoveno jinak nebo pokud zde není důvod se domnívat, že buď vysoká nebo nízká provozníteplota může zvýšit úroveň prostředí výbuchového rázu.Tato metoda nezahrnuje poučení souvisící s posloupností zkoušek pro neplánovanápřerušení zkoušky v důsledku selhání výbušného zařízení nebo mechanického zkušebníhozařízení v případech, kdy se výbuchový ráz simuluje mechanicky. Obecně platí, že při selhánívýbušného zařízení nebo při přerušeních, které se vyskytnou během mechanického rázovéhoimpulzu, je třeba opakovat tento rázový impulz. Je nutné věnovat pozornost tomu, aby napětívyvolaná přerušeným rázovým impulzem neznehodnotila výsledky následných zkoušek.Především zkontrolujte funkčnost materiálu a prověřte celkovou integritu materiálu, aby sezajistila stejná integrita jako před zkouškou. Zaznamenejte a analyzujte údaje o tomto přerušenípředtím, než budete pokračovat v realizaci programu zkoušek.21.2.4 Výběr postupů zkoušeníVýběr zkušebního postupu je určován mnoha činiteli včetně provozního prostředía druhu materiálu. O těchto a dalších činitelích se pojednává ve všeobecných požadavcíchAECTP-100 a v definici prostředí v AECTP-200. Tato metoda zahrnuje čtyři zkušební postupy.21.2.4.1 Postup I – Blízké pole se skutečnou konfiguracíReprodukování výbuchových rázů pro prostředí blízkého pole s použitím skutečnéhomateriálu a přiřazeného výbušného zařízení v provozním uspořádání (Postup I) je určeno kezkoušení materiálu včetně mechanického, elektrického, hydraulického a elektronického,v provozním režimu a ve skutečném uspořádání. Fyzická návaznost zkoušeného objektua výbušného zařízení se udržuje v laboratorní zkoušce. Při Postupu I je materiál nebo některájeho část umístěna v blízkém poli výbušného zařízení (výbušných zařízení).21. 2.4.2 Postup II – Blízké pole se simulovanou konfiguracíReprodukování výbuchových rázů pro prostředí blízkého pole s použitím skutečnéhomateriálu, ale s přiřazeným výbušným zařízením izolovaným od zkoušeného objektu (Postup II)je určeno ke zkoušení včetně mechanického, elektrického, hydraulického a elektronického,v provozním režimu, ale se simulovaným konstrukčním uspořádáním. Obvykle to budeminimalizovat náklady na zkoušení, protože bude poškozeno méně uspořádání materiálua/nebo platforem spojených se zkoušeným objektem. Zkušební sestava se může použít proopakované zkoušky při měnících se úrovních. Měl by se využít každý pokus uplatnit tento276