moředůležité umět je správně připravita odstranit jedové žlázy. V rámcitéto čeledi existuje několik specifickýchskupin.Ropušnice jsou velminenápadné, naprosto dokonalesplývají se svým okolím. Nejčastějijsou červeně až červenohnědězbarvené, s různými skvrnamia výrůstky na pokožce. Dorůstajíod 10 do 50 cm v závislosti nadruhu. Jak bylo výše zmíněno,nehnutě leží na svém oblíbenémmístě a čekají na kořist. K poraněníropušnicí dochází většinoušlápnutím nebo dotykemrukou v domnění, že se jednáo kámen. Při soumraku a v ranníchhodinách se ropušnice častopřesouvají blíže ke břehu napísčitá dna pláží. Důležité je tedysledovat, kam šlapeme. Jedovétrny mají v hřbetní ploutvi, na hlavěa v prsních ploutvích. Vnitřnístrana prsních ploutví je u různýchdruhů zevnitř různě zbarvena(je to jeden z determinačníchznaků). Ropušnice mají redukovanýplynový měchýř, a protovelmi špatně plavou. Často žijísamotářským způsobem životaa sdružují se pouze v dobětření (květen-srpen). V místěporanění se většinou objevíotok, bolest trvá několik dnů ažtýdnů. Dalšími příznaky mohoubýt změna tlaku krve, blouznění,mdloba, změna srdečníhorytmu, nevolnost a zvracení,paralýza a dýchací problémy.Ve Středozemním moři je největšímdruhem ropušnice obecná(Scorpaena scrofa) dorůstajícíaž 50 cm. Její vzhled bývá velmirozmanitý, nejčastěji připomínákámen porostlý řasami.Menšími druhy velkými kolem15 cm jsou ropušnice skvrnitá(Scorpaena porcus), dále druhyScorpaena notata a Scorpaenamaderensis. V Indopacifikumůžeme nalézt drobnou (max.8 cm) ropušnici maloploutvou(Scorpaenodes parvipinnis)schovanou mezi větvemi korálů.Dalším malým druhem vyhledávajícímkorálové trsy je nepřílišvýrazně zbarvená ropušnicekorálová (Sebastapistes cyanostigma).Běžnými indopacifickýmidruhy velkých ropušnic(asi 30 cm) jsou ropušnice vousatá(Scorpaenopsis barbata),zeleně zbarvená ropušniceďábelská (Scorpaenopsis diabolus)a nejběžnější ropušniceplochohlavá (Scorpaenopsisoxycephala).Perutýni jsou nejkrásnějšímia asi i nejznámějšímiz ropušnicovitých. Žijí pouzev tropických mořích Indopacifiku,v Karibiku se přirozeně nevyskytují.Od roku 1992 však žijíperutýni ohniví (Pterois volitans)v oblasti Key Biscayne na Floridě– onoho roku uniklo při hurikánuAndrew šest jedinců z místníhoakvária do moře. Mezi lety 2004a 2006 došlo k 50% nárůstupopulace a v oblasti SeverníKarolíny se dokonce zdesetinásobila.Jako nepůvodní druhperutýn velmi negativně ovlivňujezdejší ekosystém. Nemá tu přirozenénepřátele a je silnou konkurencípro ostatní organismy.Díky Golfskému proudu se jikryperutýnů šíří do severnějšíchoblastí a areál rozšíření se takdále zvětšuje. Předpokládá se,že se v budoucnu bude jednato největší ekologickou katastrofuinvazním druhem v oceánuzpůsobenou člověkem.Perutýni jsou nádherněa výrazně zbarveni, s nápadnýmpříčným pruhováním, nejčastějšímibarvami na jejich těle jsoubílá, červená a hnědá. Jejichprsní ploutve vypadají jako vějíře.Používají je k nahánění rybek,loví hlavně v noci. Perutýnise na rozdíl od ropušnic pohybujíve volné vodě. Jsou to teritoriálnízvířata, takže někdy mohouaktivně napadat vetřelce. V takovémpřípadě ryba skloní hlavu,napřímí směrem k narušitelisvé hřbetní ostny a vyrazí protiněmu. Je dobré se perutýnůmklidit z cesty, i když jsme mnohonásobněvětší než oni, stejněnikdy neustoupí a střetnutíby mohlo skončit poraněním.Malí nedospělí perutýni jsouvelmi zranitelní, jejich jedovéostny ještě nejsou zcela pevné,a proto neposkytují příliš velkouochranu. Mladí jedinci se protoukrývají ve štěrbinách a mezikameny.Perutýni podle druhu dorůstajírůzných rozměrů, malé druhykolem 10 cm, ty větší až 50 cm.Jejich jed způsobuje nevolnost,problémy s dýcháním, paralýzu,křeče a kolaps, ve výjimečnýchpřípadech i smrt. Bolestpo vpichu trvá většinou několiktýdnů, někdy dokonce i několikměsíců. V případě perutýnůse první pomoc velmi liší, jejichjed je podobný jedu kobry -tedy neurotoxin. Ponoření dohorké vody jed nezneutralizuje,ale naopak zrychlí jeho šířenítělem a zvětší bolest. Jediné,co můžete udělat, je provéstprotišoková opatření a čekat, ažbolest sama ustoupí. K nejrozšířenějšímperutýnům patří dvojicenavzájem velmi podobnýcha vzhledově prakticky nerozeznatelnýchdruhů s velmi tmavoukresbou – perutýn žoldnéř (Pteroismiles) žije v Rudém mořia Indickém oceánu, zatímcoperutýn ohnivý (Pterois volitans)obývá Tichý oceán. Dalšími hojnýmidruhy jsou perutýn africký(Pterois mombasae), perutýnpaprsčitý (Pterois radiata) s celkemnezaměnitelnou oranžověhnědou kresbou těla a výraznýmibílými ostny. Za perutýnaohnivého se někdy zaměňujeperutýn Russelův (Pteroisrusselii), který je však zbarvenvíce dohněda a v nepárovýchploutvích (hřbetní, ocasní, řitní)nemá žádné nebo pouze málotmavých skvrnek. Na písčitémdně je někdy k nalezení drobný(max. 20 cm) perutýn pruhovaný(Dendrochirus zebra) neboperutýn krátkoploutvý (Dendrochirusbrachypterus).Ze všech ropušnicovitýchjsou nejnebezpečnější odranci.Patří mezi nejjedovatějšízvířata na světě. Jde o rybydorůstající velikosti až 40 cm,které leží na mořském dně častozahrabány v písku tak, že jimkoukají jen oči a tlama. Anglickéoznačení „stonefish“ je více nežpříhodné. Ryba opravdu vypadájako porostlý kámen. Odranceod ropušnice poznáme snadno,odranec má tlamu ve tvaruobráceného U a navíc má ocaspřitisknutý k tělu, takže iluzeoválného kamene je naprostodokonalá. Jed je tak silný, že vevětšině případů končí poraněnísmrtí. Svalová slabost a dočasnáparalýza je následovánašokem a poté rychlou smrtí. Jedpronikne do těla během několikaminut. Na jed odrance již existujeprotijed, ale musí se udržovatv chladu, a tak na většině míststejně není k dispozici. Jed navícpůsobí tak rychle, že se protijedmusí podat prakticky okamžitě,což se většinou nestihne včas.Ve Středozemním moři odrancenenajdeme, zato v Indopacifikujsou velmi běžní. Odranecpravý (Synanceia verrucosa) ječasto teritoriální a žije po většinuživota na velmi malém území.Obecně se za soumraku vydáváblíže ke břehu a loví drobné rybky.V přírodě se s ropušnicovitýmirybami potkáváme velmi často,i když o tom ani mnohdy nevíme.V akváriích se často objevujíperutýni, kteří dokážou upoutatpozornost nejen svým nádhernýmzbarvením, ale i elegantnímpohybem v akváriu. Při manipulacis nimi je však vzhledem k jejichjedovatým ostnům třeba dávatvelký pozor. Někteří jedinci vyka-> Perutyn (Pterois volitans)> Inimikus (Inimicus filamentosus)zují zvýšenou agresivitu, pokudse necítí bezpečně, a mohoui záměrně zaútočit. Přirozenýmipredátory perutýnů jsou rozedranci(čeleď Antennariidae), kteřívypadají jako kus mořské houbyči korálu. Na hlavě mají vyvinutoujakousi udičku, s kterou mávají,a lákají tak k sobě kořist. Rozedranecdokáže pohltit perutýnastejně velkého, jako je on sám, přiotevření tlamy vytváří podtlak, kterýmkořist vtáhne do sebe.Mezi ropušnicovité patříi podivuhodný inimikus vláknitý(Inimicus filamentosus). Dorůstávelikosti až 25 cm, vyskytuje sepřevážně na písčitém dně. Anglickyse mu říká „walkman“, protožedva nejspodnější paprsky prsníchploutví jsou uvolněné a inimikusje používá jako kráčivé končetiny.Na dně tak za sebou zanechávátypickou stopu. Výstražné vnitřnízbarvení prsních ploutví je žlutéaž oranžové. Také inimikus máhřbetní ostny napojené na jedovoužlázu. I když je tento druhv tropických mořích Indopacifikuvelmi hojný, potkat ho v přírodě jevelmi vzácné.III> Perutyni (Pterois volitans)14 AKVÁRIUM TERÁRIUM / LISTOPAD–PROSINEC / 2009
inzerceTOMI - písek s.r.o.Cukrovarská 34, Praha 9 - Čakovice, 196 00VELKOOBCHODAKVARIJNÍCH RYBNejširší nabídka tropických akvarijních rybAsie, Afrika, Jižní Amerika, atd.,domácí produkce,studenovodní ryby,akvarijní písky a štěrkyNEJNIŽŠÍCENYZásilky možné i kurýrem ČD na dobírkuRozvoz po Praze zdarmaNa požádání zašleme aktuální ceníkProdej ryb po důsledné karanténěPro obchodníky zajímavé slevyOtevřeno st-pá, po tel. dohodě kdykoliTel.: 283 931 432, 736 503 151Fax: 283 932 456, e-mail: tomi-pisek@volny.<strong>cz</strong>AKVÁRIUM TERÁRIUM / LISTOPAD–PROSINEC / 200915
Change language