I. část - Oblibene.cz

akváriumVzácným klenotem našich nádrží je čichavec medový (Trichogasterchuna)místě téhož svazku popsal Lacépède nazákladě mladého jedince – ano, Lacépèdepopsal mládě a dospělce jako dva různédruhy, každý dokonce v jiném rodu, alev oné průkopnické době to nebylo nic takvýjimečného) a Trichopodus trichopterus(čichavec šedý). Bloch a Schneider uváděliv rodu Trichogaster také dva druhy– Trichogaster fasciatus (čichavec pruhovaný)a Trichogaster trichopterus (čichavecšedý). Čichavec šedý tedy figurovalv obou knihách, pokaždé v jiném rodu.Počátkem 19. století se informace šířilyjistě pomaleji než dnes, ve věku internetu,ale i tak je zřejmé, že uvedená situacenemohla vydržet dlouho. A jak uvidíme zaokamžik, nevydržela.Stanovením typových druhů se poprvécíleně zabýval až D. S. Jordan, který vesvém čtyřsvazkovém díle The genera of fishesvydaném v letech 1917–1920 stanoviltypový druh pro každý tehdy známý rod.Pro rod Trichogaster to byl Trichogasterfasciatus: i podle dnešních pravidel zoologickénomenklatury je to jediný platnýtyp pro tento rod – to je pro pochopenísoučasné změny jmen důležité. Dalekosložitější je situace v rodu Trichopodus.Pro něj stanovil Jordan jako typový druhTrichopodus mentum. Jenže během vícenež 100 let, dělících ustavení rodu TrichopodusLacépèdem od díla Jordanova,byly publikovány další práce, v nichž seobjevily formulace, které podle dnešníchnázorů fakticky znamenají určení typu,i když to takto přímo neoznačují. V prvéřadě jde o sedmý svazek Histoire Naturelledes Poissons Cuviera a Valenciennesez roku 1831, který obsahuje větu považovanoudnes některými systematiky (a jinýmine, aby to bylo ještě složitější) za ustavenídruhového typu pro rod Trichopodus,jímž se stal Labrus trichopterus (jménotypového druhu se uvádí v podobě, jak byldruh poprvé popsán – čichavce šedéhopoprvé popsal Pallas v roce 1770 v roduLabrus). Už o dva roky dříve v jiném svémdíle ponechal Cuvier tento druh jako jedinýv rodu Trichopodus, zatímco všechnyostatní dosavadní druhy tohoto rodu přeřadildo rodu Polyacanthus (včetně Hamiltonemroku 1822 popsaných čichavců Trichopoduslalius či Trichopodus chuna),aby je pak v roce 1831 přeřadil ještě jednoudo nově vytvořeného rodu Colisa. Užz toho máte závrať? Nebojte se, pomalukončíme. Jiná věta považovaná (tentokrátjednomyslně) za potvrzení druhu Labrustrichopterus jako typového druhu pro rodTrichopodus je v díle P. Bleekera z roku6 AKVÁRIUM TERÁRIUM / LISTOPAD–PROSINEC / 2009

akváriumDříve docela často chovaný čichavec pyskatý (Trichogaster labiosa)z akvárií v posledních letech dost vymizelTotéž platí i pro čichavce pruhovaného (Trichogaster fasciata)1879. Jinými slovy, existuje přinejmenšímjedno a možná dokonce dvě určenítypového druhu v rodu Trichopodus jakoLabrus trichopterus, která jsou starší nežurčení Jordanovo. A podle ICZN platí prvníurčení, každé novější je neplatné.A jsme u nešťastného omylu G. S.Myerse v roce 1923. Myers se totiždomníval, že název Trichogaster Blochaa Schneidera je starším synonymemke jménu Trichopodus Lacépèdeho (veskutečnosti je to, jak již víme, obráceně).A tak je synonymizoval pod jménem Trichogasters typovým druhem Labrus trichopterus.Rod, jehož typovým druhembyl Trichogaster fasciatus, se pak začaljmenovat Colisa, protože to bylo nejstaršídostupné jméno pro tento taxon. Dnes setedy vrací situace zpátky před Myersemvyvolaný zmatek a stejně jako tehdy se„velcí“ čichavci z jihovýchodní Asie označujírodovým jménem Trichopodus, zatímco„malí“ čichavci z Přední Indie jménemTrichogaster.Čichavec zelený známý donedávnapod vědeckým jménem Trichogaster pectoraliszměnil celé své jméno a nově to jeTrichopodus cantoris. Změna druhovéhojména představuje návrat k historicky nejstaršímudostupnému jménu – už v roce1861 popsal totiž Günther čichavce zelenéjako Osphromenus trichopterus var.β cantoris, jenže v literatuře 20. století,zejména akvaristické, se uchytilo až jménoTrichopodus pectoralis, pod nímž čichavcezelené popsal znovu Regan v roce1910, aniž si povšiml, že jsou identičtís rybami popsanými skoro o 50 let dříve.Nakonec ještě vysvětlení k pravopisu.Pozorní čtenáři si jistě všimli zvláštníchkoncovek druhových jmen v roduTrichogaster – fasciata, labiosa, alelalius. Proč? Jméno Trichogaster je roduženského, proto druhová jména tvořenápřídavným jménem musí mít ženskouDnes zdaleka nejrozšířenějším „malým“ druhem čichavců mezi akvaristyje čichavec zakrslý (Trichogaster lalius)koncovku -a. Druhové jméno lalius všaknení tvořeno přídavným, nýbrž podstatnýmjménem (substantivem). Podle ICZNse druhové jméno tvořené substantivemnemusí svým rodem shodovat se jménemrodovým a zůstává v původní pravopisnépodobě, která se nesmí měnit. A úplně nazávěr ještě poděkování panu Jiřímu Plíštiloviza pomoc při obstarání originální literatury.LiteraturaBritz, R., 2004: Why Colisa has become Trichogasterand Trichogaster is now Trichopodus.Labyrinth, 136, 6–7Paepke, H.-J., 2009: The Nomenclature of Trichopoduspectoralis Regan, 1910; Trichopuscantoris Sauvage, 1884 and Osphronemussaigonensis Borodin, 1930 (Teleostei: Perciformes:Osphronemidae). Vertebrate Zoology59, 1, 53–60Roßmann, K.-H., 2008: New Gourami Names? DerMakropode, 30, 3, 81–82Schindler, I., 2009: Zur Schreibweise der Artnamender Gattungen Trichogaster (ehemals Colisa)und Trichopodus. Der Makropode, 31, 1, 5–9Töpfer, J., 2008: Lacepède. Part 2: His Anabantidsgenera Ospronemus, Trichopodus und Macropodusand the validity of the names. Der Makropode,30, 2, 41–52Töpfer, J. & I. Schindler, 2009: On the type speciesof Trichopodus (Teleostei: Perciformes:Osphronemidae). Vertebrate Zoology 59, 1,49–51IIIAKVÁRIUM TERÁRIUM / LISTOPAD–PROSINEC / 20097

Řasovník Haliichthys taeniophorus> Ryba, která je vidět málokdy – Tilapia snyderae z kamerunskéhojezera Bermin; původně jediný druh ryb se zde vyvinul v devět různých druhů,jež obsadily různé ekologické niky. Tilapia snyderae je ze všech těchtodruhů nejmenší (kolem 6 cm, v akváriu někdy trochu více), vytírá se na pevnýsubstrát, s třením začíná velmi záhy, v přírodě již ve velikosti asi 2,5 cmBerlin, a právě zmíněné Akvárium. Díky jehopoloze na okraji areálu ZOO ho lze navštíviti samostatně, protože budova má kroměvstupu ze zahrady (kombinovaná vstupenkaje samozřejmě levnější než dvě samostatné)ještě vlastní vchod z Budapester Straße. Tabudova je sama o sobě výjimečná, dvoupatrovás prosklenou střechou, postavená tak,aby přirozené světlo dopadalo až do nádržív přízemí. Je památkově chráněna, vždyťvznikla v letech 1911–1913. Třicet let pojejím otevření ji jedna z bomb při spojeneckémnáletu přeměnila v sutiny. Po válce všakbyla postupně obnovena do původní podobya zachováno zůstalo i rozdělení expozic– v přízemí akvária, v prvním patře teráriaa ve druhém insektária. Nepříliš kvalitnímateriály používané při poválečné obnověsi však na konci 70. let vyžádaly zásadnírozhodnutí – buď budovu znovu kompletněrekonstruovat, nebo postavit jinde zařízenízcela nové. Prý proto, že se nenašel vhodnýpozemek, zvítězila první varianta. Jakomalý kompromis pak byla na východní straněbudovy postavena nová přístavba, v nížakvárium> Prakticky neznámý druh tlamouna z jezera Tanganika – Oreochromistanganicae; většímu rozšíření v akváriích brání především jehovelikost (přes 30 cm), ale i nepříliš výrazné zbarvení mimo období námluva tření< K velkým úspěchům berlínského Akvária patří chov medúz – jednímz odchovávaných druhů je kořenoústka pacifická (Phyllorhiza punctata)> Skalára Leopoldova (Pterophyllum leopoldi) je druhem, po kterémtouží leckteří fanoušci skalárbylo vybudováno pět krajinných paludárií, onichž ještě bude řeč. „Starý kabát s novýmivnitřnostmi“ byl otevřen v roce 1983.Úžasné množství často velmi ojedinělechovaných druhů bylo pro berlínské Akváriumtypické vždy. Aktuálně však jeho atraktivituještě dále zvyšuje to, že mnohé nádržebyly v několika posledních letech kompletněvyčištěny a nově zařízeny. Jedinečnost berlínskéhoAkvária spočívá v komplexnosti,s jakou představuje obyvatele různých vodnaší planety. Většina veřejných akvárií mátendenci preferovat mořské nádrže, kteréjsou pro širokou veřejnost atraktivnější avesměs líbivější, Berlín však důsledně před-AKVÁRIUM TERÁRIUM / LISTOPAD–PROSINEC / 20099

U těchto ryb označených jako Tilapia mariae je červené zbarvení takintenzivní, až vyvolává otázku, zda jde skutečně o tento druh – mimořádněpestrým zbarvením je znám např. druh Tilapia margaritacea, o němž stálenení známo, zda se vyskytuje opravdu jen v povodí řeky Nyong v Kamerunu,odkud byl kdysi popsán, nebo má areál výskytu větší

atrakcemi. Největší nádrž má i tak úctyhodnýobjem 190 000 litrů a patří žralokům,rejnokům a dalším velkým obyvatelůmIndopacifiku. Druhé velké nádrži s hlavičkouTropické oceány dominuje nádhernýkanic obrovský (Epinephelus lanceolatus).Naproti této dvojici nádrží je v nové přístavběseřazeno vedle sebe pět obřích nádržípokračujících do hloubky prostoru bujnouvegetací (samozřejmě pravou, jen „krajina“byla pro jednoduchost vytvořena z betonu).Tři tato paludária jsou sladkovodní. Jedno jevěnováno jihovýchodní Asii a žijí v něm fantastičtípangasové vláknoploutví (Pangasiussanitwongsei) a obrovské parmičky Julienovy(Probarbus jullieni), mimochodemuž 13 let zařazené na Červeném seznamuohrožených druhů. Dvě paludária patří JižníAmerice – v jednom plavou mj. arapaimyvelké (Arapaima gigas), v druhém třebadravé, tetrám příbuzné zubatice ozbrojené(Hydrolycus armatus) společně s brykonyhlavatými (Brycon cephalus) nebo dvěmadruhy obřích cichlid rodu Cichla. V dalšíchdvou paludáriích je slaná voda. Jedno představujeobyvatele brakických vod v oblastechmangrovových porostů (např. dvadruhy kaložroutů či okatci), druhé pestrousměs větších druhů z tropických moří, jimždominuje nádherný pilníkotrn velký (Aluterusscriptus).Druhově ještě zajímavější jsou pohledydo mnoha menších nádrží. Už v minulém čísleAT jsme si stručně představili rozedrancepestrého (Antennarius pictus), ale v dalšínádrži najdeme i rozedrance sargasového(Histrio histrio). Dvě sousední nádrže obývajízástupci bizarních ropušnic rodu Rhinopias.Velkým hitem současného akvaristickéhoBerlína jsou řasovníci Haliichthystaeniophorus, jež nedávno získalo nejenAkvárium, ale také Sea Life, k němuž se ještědostaneme. Tyto podivuhodné ryby příbuznékoníčkům a jehlám žijí pouze u severozápadníhoa severního pobřeží Austrálie.Jejich zbarvení je mimořádně proměnlivé,nejčastěji žlutohnědé až nazelenalé s kresboutvořenou nepravidelnými bělavými skvrnami.Tělo je pokryto lístkovitými výrůstkyrůzné velikosti a tvaru, které snižují nenápadnostryb v jejich přirozeném prostředí,jímž je mělčí voda s porosty rostlin.Zcela samostatnou kapitolu chovatelskýchúspěchů Akvária představují medúzy.Už jen samotný dlouhodobý chov těchtopodivuhodných láčkovců, kteří ve svémvývoji střídají nepohlavní stadium polypa< Jedním z nesčetných mořských druhů ryb chovaných v Akváriu je i pomec Holacanthuspasser obývající nádrž „Chaluhové lesy“; tento druh z východního Pacifiku(Galapágy, Isla del Coco, západní americké pobřeží od Kalifornského zálivu po Peru) jev akváriích k vidění zřídka, daleko častěji se objevují další zástupci tohoto rodu, kteřížijí v západním Atlantiku, jako třeba pomec modročelý (Holacanthus ciliaris)s pohlavním stadiem medúzy, je ojedinělýmúspěchem. Jedním z problémů je např.krmení, protože medúzy vyžadují jemnýmořský plankton, bez něhož se neobejdou.Druhý obtížný moment představuje prouděnívody – voda v nádrži s medúzami senesmí příliš intenzivně „točit“, ale na druhéstraně musí být jak planktonní potrava,tak i samotné křehké medúzy v neustálémmírném pohybu. V nádržích s medúzamiproto uvidíte perforované akrylátové desky,které jsou po stranách a vzadu vloženy20 cm před jejich betonové stěny. Za nimijsou skryty trubky od filtrů a čerpadel.Výtokové trubky čerpadel mají po celé svédélce drobné otvory, z nichž vytéká vodaa otvory v deskách se dostává do nádrže,kde vytváří potřebné pomalé proudění.V Berlíně ale medúzy nejen chovají, ale takémnoží! Samozřejmě ne přímo ve výstavníchnádržích – v zázemí Akvária je více než 50různě velkých nádrží s různě teplou, resp.chladnou vodou, v nichž se medúzy množí aodchovávají se polypové (právě oni potřebujíu mnoha druhů o 5–10 °C chladnější vodunež medúzy), z kterých pak nepohlavnímodškrcováním (strobilací) vzniká další generacemedúz.A co třeba sladkovodní nádrže! V jednénajdeme vzácné madagaskarské cichlidyParatilapia polleni, ve vedlejší ještěvzácnějšího endemita z kamerunskéhojezera Bermin Tilapia snyderae, který bylvědecky popsán teprve v roce 1992. Aleto vlastně nic není – v dalším akváriu plavetřeba Haplochromis thereuterion z Viktoriinajezera, vědecky popsaný ještě o čtyřiroky později, a v nádrži označené slibnýmnázvem „Pradávné ryby“ (myšleno fylogeneticky)zubatice tatauaia (Hydrolycustatauaia), jejíž vědecký popis byl zveřejněnteprve roku 1999. A to pořád nic není protitakovému studnaři Opistognathus randalli(to jsme si samozřejmě odskočili do mořskénádrže představující ryby indopacifickýchlagun), který byl vědecky popsán teprveletos. Sladkovodní nádrže skrývají i dalšípřekvapení v podobě sice třeba dlouho známých,ale málo nebo vůbec chovaných druhů,jako jsou například tanganičtí tlamouniOreochromis tanganicae a Oreochromissquamipinnis, štička africká (Hepsetusodoe), skalára Leopoldova (Pterophyllumleopoldi), polozubka laplatská (Apareiodonaffinis) nebo menší, do 10 cm dorůstajícícichlida z peruánské části Amazonkys téměř nevyslovitelným jménem Tahuantinsuyoamacantzatza. Vypočítávat dalšídruhy, nejen sladkovodní, ale i mořské, jakz tropických nádrží, tak z akvárií chladnějších(od nádrže Středozemního moře až poakvária představující obyvatele atlantskéhopobřeží severní Evropy či Severního moře– mimochodem, tyto chlazené nádrže majíelektricky vyhřívané čelní sklo, aby se zvláštěza teplých dnů nezamlžovalo a do nádržíbylo vidět) nemá smysl, je jich příliš mnoho.V celém Zoo-Akváriu včetně terária a insektáriajich žije na 800, dohromady to představujeasi 10 000 živočichů.V Tierparku, tj. v bývalé východoberlínskézoo, nemají zvláštní akvarijní pavilon,ale asi dvacet sladkovodních i mořskýchnádrží je umístěno v prostorách restaurace.I když také tam lze narazit na několikméně běžných druhů, např. tetru šikmopruhou(Thayeria obliqua) nebo tetru stříbřitou(Tetragonopterus argenteus), akváriarozhodně nejsou významnou součástí tétozahrady. Pokud ale má akvarista v Berlíněještě čas, může zajít do akvária Sea Lifenedaleko Alexanderplatzu. Jde o jednoz dnes už téměř 30 zařízení mezinárodníhořetězce, který nejvíce působí ve VelkéBritánii a Německu, ale postupně proniká ido jiných evropských zemí a jedno zařízenímá i v USA. Navzdory zastřešujícímu jménunejsou v Berlíně pouze mořská akvária.Každá pobočka je budována individuálně ata berlínská seznamuje s životem ve vodáchkomplexně – od pramene řeky po její ústí.Vychází z blízkých reálií, takže více než 30nádrží začíná na horním toku Sprévy a přesjezero Wannsee a řeku Havolu pokračujedo Labe a s ním do Severního moře a dáledo Atlantiku. Nádrže jsou doplněny nejrůznějšímidekoracemi, najdeme tu mlýnskýnáhon i nábřeží v Hamburku, zvláštní odděleníněkolika menších akvárií je věnovánokoníčkům, velmi působivá je velká kruhovánádrž s početným hejnem mořanů zlatých(Sparus aurata) i obří nádrž s rejnoky, kterounávštěvníci překonávají po můstku.Velká atrakce čeká úplně nakonec.Vypadá to, že prohlídka už vlastně skončila,z obchodu se suvenýry na konci trasyse vychází do vnitřní dvorany obchodníhoa kancelářského komplexu Domaquarée,kde je i recepce hotelu Radisson. Jenžeuprostřed dvorany stojí Aqua-Dom, největšíválcové akvárium na světě. Je vysoké 25 m,je v něm skoro milion litrů mořské vody, alenejen to – válec je dutý, jeho vnitřkem vedešachta, v níž jezdí dvoupatrový prosklenývýtah. Návštěvníci do něj dole nastoupí avýtah se pomalu rozjede nádrží. Zastavív polovině a pak ještě úplně nahoře, a zatímcozaměstnanec akvária podává výklad,naskýtá se divákům neotřelý pohled přeshejno okatců či klipek na svítící okna kancelářía hotelové chodby naproti. O akvaristikuuž v tomto případě nejde, ale zážitek je tozajímavý. Pro jeho intenzitu bychom nemělipřehlédnout ještě šest malých akvárií vedvoraně, která představují život korálovýchútesů v různých koutech naší planety. A touž je opravdu všechno.IIIAKVÁRIUM TERÁRIUM / LISTOPAD–PROSINEC / 2009akvárium11

mořeOstnyRopušnicovití (Scorpaenidae)jsou velmi zajímavou čele-Text a foto Martina Balzarovádí ryb. Jde o dravce charakterizovanéjedovými trny v ploutvích.Vyskytují se v tropických mořích,ale některé druhy jsou velmihojnévi ve Středozemním moři.pozoruMnoho druhů dokáže dokonalesplynout s prostředím tak, že jenzkušené oko je dokáže odlišitod obyčejného kamene. Častose povalují na dně, na korálecha mezi kameny, kde číhají nasvou kořist nikým nepovšimnuti.Živí se hlavně korýši, rybami,ale i hlavonožci. Výpad za kořistíje velmi rychlý, kratší 15 milisekund.Pokud jsou vyrušeni, ropušnicovitívětšinou jen napřímí svéjedové ostny a zůstanou na místě.Zde hrozí velké nebezpečí,když se člověk chce opřít, nevědomkyse tak může „nabodnout“na ropušnici. Pomoc popřípadném poranění spočíváv tom, že se postižené místo dádo horké vody (nakolik člověksnese, až 45 °C) a posečká podobu minimálně 40 minut. Teplozneutralizuje jed, který je bílkovinnépovahy.> Perutýn Dendrochirus brachypterus>>>>Peruýn (Pterois volitans)Perutýn (Pterois volitans nebo Pteroisrusselii)> Perutýn (Pterois miles), juvenilní jedinec>> Perutýn (Pterois volitans)12Své místo opouštějí ropušnicovitíaž v krajním případě. Většinadruhů má na vnitřní straněprsních ploutví výrazné zbarvení(většinou žlutavé či oranžové),jímž se v případě ohrožení snažípredátora zastrašit. Díky tomučlověk rybu snadněji spatří,a vyhne se tak možnému poranění.Přes to, jak tyto jedovatéryby vypadají, ocitají se častona lidském jídelníčku. Je aleAKVÁRIUM TERÁRIUM / LISTOPAD–PROSINEC / 2009

mořeAKVÁRIUM TERÁRIUM / LISTOPAD–PROSINEC / 200913

moředůležité umět je správně připravita odstranit jedové žlázy. V rámcitéto čeledi existuje několik specifickýchskupin.Ropušnice jsou velminenápadné, naprosto dokonalesplývají se svým okolím. Nejčastějijsou červeně až červenohnědězbarvené, s různými skvrnamia výrůstky na pokožce. Dorůstajíod 10 do 50 cm v závislosti nadruhu. Jak bylo výše zmíněno,nehnutě leží na svém oblíbenémmístě a čekají na kořist. K poraněníropušnicí dochází většinoušlápnutím nebo dotykemrukou v domnění, že se jednáo kámen. Při soumraku a v ranníchhodinách se ropušnice častopřesouvají blíže ke břehu napísčitá dna pláží. Důležité je tedysledovat, kam šlapeme. Jedovétrny mají v hřbetní ploutvi, na hlavěa v prsních ploutvích. Vnitřnístrana prsních ploutví je u různýchdruhů zevnitř různě zbarvena(je to jeden z determinačníchznaků). Ropušnice mají redukovanýplynový měchýř, a protovelmi špatně plavou. Často žijísamotářským způsobem životaa sdružují se pouze v dobětření (květen-srpen). V místěporanění se většinou objevíotok, bolest trvá několik dnů ažtýdnů. Dalšími příznaky mohoubýt změna tlaku krve, blouznění,mdloba, změna srdečníhorytmu, nevolnost a zvracení,paralýza a dýchací problémy.Ve Středozemním moři je největšímdruhem ropušnice obecná(Scorpaena scrofa) dorůstajícíaž 50 cm. Její vzhled bývá velmirozmanitý, nejčastěji připomínákámen porostlý řasami.Menšími druhy velkými kolem15 cm jsou ropušnice skvrnitá(Scorpaena porcus), dále druhyScorpaena notata a Scorpaenamaderensis. V Indopacifikumůžeme nalézt drobnou (max.8 cm) ropušnici maloploutvou(Scorpaenodes parvipinnis)schovanou mezi větvemi korálů.Dalším malým druhem vyhledávajícímkorálové trsy je nepřílišvýrazně zbarvená ropušnicekorálová (Sebastapistes cyanostigma).Běžnými indopacifickýmidruhy velkých ropušnic(asi 30 cm) jsou ropušnice vousatá(Scorpaenopsis barbata),zeleně zbarvená ropušniceďábelská (Scorpaenopsis diabolus)a nejběžnější ropušniceplochohlavá (Scorpaenopsisoxycephala).Perutýni jsou nejkrásnějšímia asi i nejznámějšímiz ropušnicovitých. Žijí pouzev tropických mořích Indopacifiku,v Karibiku se přirozeně nevyskytují.Od roku 1992 však žijíperutýni ohniví (Pterois volitans)v oblasti Key Biscayne na Floridě– onoho roku uniklo při hurikánuAndrew šest jedinců z místníhoakvária do moře. Mezi lety 2004a 2006 došlo k 50% nárůstupopulace a v oblasti SeverníKarolíny se dokonce zdesetinásobila.Jako nepůvodní druhperutýn velmi negativně ovlivňujezdejší ekosystém. Nemá tu přirozenénepřátele a je silnou konkurencípro ostatní organismy.Díky Golfskému proudu se jikryperutýnů šíří do severnějšíchoblastí a areál rozšíření se takdále zvětšuje. Předpokládá se,že se v budoucnu bude jednato největší ekologickou katastrofuinvazním druhem v oceánuzpůsobenou člověkem.Perutýni jsou nádherněa výrazně zbarveni, s nápadnýmpříčným pruhováním, nejčastějšímibarvami na jejich těle jsoubílá, červená a hnědá. Jejichprsní ploutve vypadají jako vějíře.Používají je k nahánění rybek,loví hlavně v noci. Perutýnise na rozdíl od ropušnic pohybujíve volné vodě. Jsou to teritoriálnízvířata, takže někdy mohouaktivně napadat vetřelce. V takovémpřípadě ryba skloní hlavu,napřímí směrem k narušitelisvé hřbetní ostny a vyrazí protiněmu. Je dobré se perutýnůmklidit z cesty, i když jsme mnohonásobněvětší než oni, stejněnikdy neustoupí a střetnutíby mohlo skončit poraněním.Malí nedospělí perutýni jsouvelmi zranitelní, jejich jedovéostny ještě nejsou zcela pevné,a proto neposkytují příliš velkouochranu. Mladí jedinci se protoukrývají ve štěrbinách a mezikameny.Perutýni podle druhu dorůstajírůzných rozměrů, malé druhykolem 10 cm, ty větší až 50 cm.Jejich jed způsobuje nevolnost,problémy s dýcháním, paralýzu,křeče a kolaps, ve výjimečnýchpřípadech i smrt. Bolestpo vpichu trvá většinou několiktýdnů, někdy dokonce i několikměsíců. V případě perutýnůse první pomoc velmi liší, jejichjed je podobný jedu kobry -tedy neurotoxin. Ponoření dohorké vody jed nezneutralizuje,ale naopak zrychlí jeho šířenítělem a zvětší bolest. Jediné,co můžete udělat, je provéstprotišoková opatření a čekat, ažbolest sama ustoupí. K nejrozšířenějšímperutýnům patří dvojicenavzájem velmi podobnýcha vzhledově prakticky nerozeznatelnýchdruhů s velmi tmavoukresbou – perutýn žoldnéř (Pteroismiles) žije v Rudém mořia Indickém oceánu, zatímcoperutýn ohnivý (Pterois volitans)obývá Tichý oceán. Dalšími hojnýmidruhy jsou perutýn africký(Pterois mombasae), perutýnpaprsčitý (Pterois radiata) s celkemnezaměnitelnou oranžověhnědou kresbou těla a výraznýmibílými ostny. Za perutýnaohnivého se někdy zaměňujeperutýn Russelův (Pteroisrusselii), který je však zbarvenvíce dohněda a v nepárovýchploutvích (hřbetní, ocasní, řitní)nemá žádné nebo pouze málotmavých skvrnek. Na písčitémdně je někdy k nalezení drobný(max. 20 cm) perutýn pruhovaný(Dendrochirus zebra) neboperutýn krátkoploutvý (Dendrochirusbrachypterus).Ze všech ropušnicovitýchjsou nejnebezpečnější odranci.Patří mezi nejjedovatějšízvířata na světě. Jde o rybydorůstající velikosti až 40 cm,které leží na mořském dně častozahrabány v písku tak, že jimkoukají jen oči a tlama. Anglickéoznačení „stonefish“ je více nežpříhodné. Ryba opravdu vypadájako porostlý kámen. Odranceod ropušnice poznáme snadno,odranec má tlamu ve tvaruobráceného U a navíc má ocaspřitisknutý k tělu, takže iluzeoválného kamene je naprostodokonalá. Jed je tak silný, že vevětšině případů končí poraněnísmrtí. Svalová slabost a dočasnáparalýza je následovánašokem a poté rychlou smrtí. Jedpronikne do těla během několikaminut. Na jed odrance již existujeprotijed, ale musí se udržovatv chladu, a tak na většině míststejně není k dispozici. Jed navícpůsobí tak rychle, že se protijedmusí podat prakticky okamžitě,což se většinou nestihne včas.Ve Středozemním moři odrancenenajdeme, zato v Indopacifikujsou velmi běžní. Odranecpravý (Synanceia verrucosa) ječasto teritoriální a žije po většinuživota na velmi malém území.Obecně se za soumraku vydáváblíže ke břehu a loví drobné rybky.V přírodě se s ropušnicovitýmirybami potkáváme velmi často,i když o tom ani mnohdy nevíme.V akváriích se často objevujíperutýni, kteří dokážou upoutatpozornost nejen svým nádhernýmzbarvením, ale i elegantnímpohybem v akváriu. Při manipulacis nimi je však vzhledem k jejichjedovatým ostnům třeba dávatvelký pozor. Někteří jedinci vyka-> Perutyn (Pterois volitans)> Inimikus (Inimicus filamentosus)zují zvýšenou agresivitu, pokudse necítí bezpečně, a mohoui záměrně zaútočit. Přirozenýmipredátory perutýnů jsou rozedranci(čeleď Antennariidae), kteřívypadají jako kus mořské houbyči korálu. Na hlavě mají vyvinutoujakousi udičku, s kterou mávají,a lákají tak k sobě kořist. Rozedranecdokáže pohltit perutýnastejně velkého, jako je on sám, přiotevření tlamy vytváří podtlak, kterýmkořist vtáhne do sebe.Mezi ropušnicovité patříi podivuhodný inimikus vláknitý(Inimicus filamentosus). Dorůstávelikosti až 25 cm, vyskytuje sepřevážně na písčitém dně. Anglickyse mu říká „walkman“, protožedva nejspodnější paprsky prsníchploutví jsou uvolněné a inimikusje používá jako kráčivé končetiny.Na dně tak za sebou zanechávátypickou stopu. Výstražné vnitřnízbarvení prsních ploutví je žlutéaž oranžové. Také inimikus máhřbetní ostny napojené na jedovoužlázu. I když je tento druhv tropických mořích Indopacifikuvelmi hojný, potkat ho v přírodě jevelmi vzácné.III> Perutyni (Pterois volitans)14 AKVÁRIUM TERÁRIUM / LISTOPAD–PROSINEC / 2009

inzerceTOMI - písek s.r.o.Cukrovarská 34, Praha 9 - Čakovice, 196 00VELKOOBCHODAKVARIJNÍCH RYBNejširší nabídka tropických akvarijních rybAsie, Afrika, Jižní Amerika, atd.,domácí produkce,studenovodní ryby,akvarijní písky a štěrkyNEJNIŽŠÍCENYZásilky možné i kurýrem ČD na dobírkuRozvoz po Praze zdarmaNa požádání zašleme aktuální ceníkProdej ryb po důsledné karanténěPro obchodníky zajímavé slevyOtevřeno st-pá, po tel. dohodě kdykoliTel.: 283 931 432, 736 503 151Fax: 283 932 456, e-mail: tomi-pisek@volny.czAKVÁRIUM TERÁRIUM / LISTOPAD–PROSINEC / 200915

akváriumTetraText a foto Jaroslav EliášHyphessobryconmegalopterus(Eigenmann, 1915)fantomováTento nevelký a mezinašimi akvaristy mimořádněoblíbený zástupce čeleditetrovitých (Characidae)je v akvaristických kruzíchznám pod vžitým jménemfantom černý. Také jehovědecké jméno bývalo jiné– Megalamphodus megalopterus.Když se ukázalo, žepro existenci samostatnéhorodu Megalamphodus neníopodstatnění, byli všichnijeho příslušníci vřazeni dodruhově velmi početnéhorodu Hyphessobrycon. Dodruhu Hyphessobryconmegalopterus se dnes řadírovněž ryby uváděné vestarší odborné literatuře podnázvem Megalamphodusrogoaguae.Fantom černý obývá vevolné přírodě vody jihozápadníBrazílie, zejména RioGuaporé. Dorůstá velikosti4,5 cm. Do Evropy bylpoprvé dovezen pravděpodobněv roce 1956 a velmirychle se stal objektemprestižní snahy chovatelůo rozmnožení v lidské péči.Po roce 1960 se dostal i dotehdejší Československérepubliky. Poprvé jsem tytorybky spatřil v roce 1964u brněnského chovateledrobných teter pana JanaŠvece, kterému se jejichrozmnožování zdařilo. Tentochovatel množil přednostněneonku obecnou (Paracheirodoninnesi), ale vždytaké usiloval o získání všechdostupných novinek. PanŠvec se mne v roce 1964ujal jako úžasně milý učitelv oblasti odchovů drob-ných characid. Zlí jazykovétvrdili, že ryby rozmnožujespíše jeho manželka, aleono to bylo pravděpodobnětak napůl. Ostatně i moježena, když jsem byl právěnemocný a ležel s horečkou,nejednou na podzim statečněnasedla i kolem desátévečer do tramvaje, aby jelapotmě nalovit tolik buchaneka „prachu“, kolik bylo zapotřebípro čerstvě vylíhnutýpotěr. Inu, v mládí si člověkmnohé útrapy spojené sesháněním živého planktonupro rybky tolik nepřipouští.Moje první pokusyo rozmnožení fantoma černéhoi fantoma červeného,dnes správně tetry Sweglesovy(H. sweglesi), bylykupodivu velmi úspěšné. PanŠvec mi věnoval dva chovnépáry bezvadně připravenépro tření. Jenže později,když jsem už své chovatelskéaktivity začal rozvíjetsám, jsem také pochopiljeho prvotní hodnocení těchtoteter: „Chcete vědět, co sio nich myslím? Jsou to zatracenémrchy! A pak navícrostou strašně pomalu. Jeto piplačka!“ Což o to, samcinapř. fantoma černého seskoro vždycky snažili třít, alev nejednom případě se samicesvatebního obřadu sicezúčastnily, ale jikry třebavůbec neodkládaly. Buď bylyjejich vaječníky prázdné,nebo v nich byly jikry naopakbeznadějně zatvrdlé.Fantom černý (Hyphessobrycon megalopterus),dole samec, nahoře samice16 AKVÁRIUM TERÁRIUM / LISTOPAD–PROSINEC / 2009

Fantom černý, soupeření dvou samcůO tom, že je nezbytnénasazení chovného párusprávně načasovat, sedočteme i v článcích mnohaautorů. Můj dnes již nežijícípřítel František Podveskýdokázal svýma mozolnatýmarukama až neuvěřitelněcitlivě ze samiček zatvrdléjikry masáží bříška vymáčknout,aniž by jim ublížil. Byljsem toho svědkem. A pakuž šlo jen o to, aby se znovujikrami zaplnily. Samozřejměnelze takovou masáž bříška,navíc subtilní rybky, obecnědoporučovat, neboť jeto opravdu riskantní zákrok,protože jím rybku můžemevážně poranit nebo dokoncenechtěně usmrtit.Fantom černý je hejnovourybkou a do společnéhoakvária bychom mělivždy vpustit alespoň 8 až 10jedinců. Kdybychom ale mělis rybkami větší chovatelskézáměry, pak by bylo vhodnézískat alespoň 15 rybek.Hned uvedu, proč. Z vlastnízkušenosti už vím, žesamičky jsou oproti samečkůmv tomto případu méněživotaschopné. Obvykle sez nádrže „vytrácejí” rychlejinež jejich partneři. To je zdedost obvyklé i při sebelepšípéči o ryby. A také, když sechovný pár řádně nevytře,jikrami zaplněná samičkamůže mít pohlavní produktybeznadějně zatvrdlé. Tentostav prozrazuje někdy takénápadný hrbolek na zadníčásti jejího bříška při odlovováníneúspěšného chovnéhopáru ze třecí nádrže.Pohlavně dospělí samečcizabírají v akváriu v rámcisvého druhu jakési pomyslnévýsadní teritorium. Svésoky nekompromisně vykazujído patřičných mezí, přitompřed sebou pózují a roztahujíhřbetní a řitní ploutev.Dominantní sameček sicetaké často atakuje slabšíhosoka, ale k žádnému zraněnírybek nedochází. U soupeřícíchsamečků se takév kratičké době mění sytostzbarvení těla z barvy šedéaž do sametově černé.Pro chov je vhodná vodacelkové tvrdosti do 18 °dGHpři hodnotě pH 6,2–6,9a teplotě 23–25 °C. Rybkámmůžeme podávat kroměpřirozené živé potravyi krmiva náhradní, určenápro drobnější tetry a parmičky.V době, kdy máme nazahrádce k dispozici dostatekčerných komářích larev,jsou jimi krmení fantomovéčerní v té nejlepší tělesnékondici. Bohužel, v příroděnebývá v létě často dostatekvhodné přirozené potravypro vylíhnutý potěr.Chovnému páru postačítřecí nádrž objemu 7 až 10litrů. Na jejím dně posloužíproti kanibalismu rodičůpoložený ochranný třecírošt. I když podle mého zjištěnífantom černý při třenípříliš nevyhledává jemnolistérostliny, je dobré dovnitřnějakou vhodnou vegetaciumístit. Zcela odlišně senaopak chovaly páry fantomačerveného, kterépreferovaly rostlinné houští.Zpravidla již druhý denv dopoledních hodinách začnesameček svou partnerkupronásledovat po celénádrži, což mnohdy až překvapí,neboť bývá po změněprostředí často dlouhozcela apatický. Samička sezprvu snaží před ním ukrývat,ale brzy se mu podvoluje,a to i tehdy, když třebanení schopná odkládat jikry.I tzv. plané tření může trvataž několik hodin, snad celédopoledne, ale málokdypři něm spatříme konečnýtypický „výkrut“ rybek. Rybkyzapózují tělo vedle těla,ale po vteřině se od sebezase vzdalují.I ne příliš zkušenýakvarista ví, že v případěodložení jiker samičkoua jejich následném oplodněníspermiemi samečka neníchovatelský úspěch zaručený,pokud nepoužijemeke tření vhodnou „vývojovouvodu“. Fantom černý i fantomčervený vyžadují v podstatětytéž chemické para-AKVÁRIUM TERÁRIUM / LISTOPAD–PROSINEC / 2009akvárium17

akvárium18 AKVÁRIUM TERÁRIUM / LISTOPAD–PROSINEC / 2009

metry vody pro zdárný vývojjiker jako neonka obecná,a to hodnotu pH 6,2–6,8; celkovou tvrdost 1–2 °dGH; uhličitanovou tvrdost0,1–0,2 °dKH; síranovouči stálou tvrdost 0,6–1,6 °dNKH při teplotě vody26–28 °C. Rybky odlovenépo skončeném tření jsoupak přibližně za dva týdny

akváriumMadagaskarskácichlidaText a foto Ondřej HesMadagaskarské cichlidypatří spíše k výjimečně chovanýmzástupcům této populárnískupiny ryb. V devadesátýchletech minulého století se začalyv literatuře objevovat stálečastější zmínky o zajímavýchčernobíle zbarvených cichlidáchz Madagaskaru.Jde o dva druhy: Paratilapiapolleni Bleeker, 1868 aParatilapia bleekeri Sauvage,1891. Paratilapia polleni jetmavě zbarvený druh s malýmitřpytivými tečkami, Paratilapiableekeri je obdobný druh s velkýmibělavými skvrnkami natěle. Systematické postaveníobou druhů není zcela jasné aukazuje se, že pravděpodobnědalší tři druhy rodu čekajína své popsání (Glaw a Vences,2007; Loiselle a Stiassny1994; Werner, 2003).Paratilapia polleni sePár Paratilapia polleni společně s mladýmirybkamiChov a odchovParatilapiapolleniBleeker, 1868vyskytuje na severu (ostrůvekNossy Bé, povodí řeky Ambassuana,která je typovou lokalitoudruhu) a na východě Madagaskaru.Paratilapia bleekeriobývá ostrůvkovitě zhrubaobdobnou oblast. Není známo,zda se oba druhy vyskytujísympatricky (Werner, 2003).V české literatuře se tyto cichlidyzmiňují zřídka a i v seriozníchčasopisech bývají na fotografiíchšpatně určeny, např. jako„Herichthys carpintis“.Paratilapia polleni patříbezesporu mezi velmi atraktivníryby. Jde o mohutně stavěnécichlidy se strmým čelem, kteréje výrazné zejména u samců.Zbarvení je mimo dobu péče omladé temně hnědočerné ažčerné se světlejší linií hřbetu.Celé tělo včetně hlavy a ploutvíje poseto drobnými bílýmiskvrnkami, které při vhodnémosvětlení modrozeleně září.V akváriu dorůstají velikostikolem 25 cm, samice bývajímenší.Do svého chovu jsem získalčtyři odrostlé ryby ve velikostikolem 10 cm, údajně se jednaloo dva pravděpodobné páry.Umístil jsem je do průtokového480litrového akvária s jemnýmpískem na dně a velkými valouny,které rozdělovaly plochudna zhruba na dvě poloviny.V centrální části byly vysázenyzákrutichy obrovské (Vallisneriagigantea) v miskáchobložených kameny. Voda bylazahřívána na 25 °C, parametryvody pH 7,9, kyselinová neutralizačníkapacita 1,22 mmol/l,vodivost 32,45 mS/m, tvrdost1,23 mmol/l.Ryby byly velmi plaché a poněkolik dní udržovaly typickoupolohu těsně u hladiny v blízkostivýtoku z filtru tak, jak popisujeliteratura (Werner, 2003).Přijímaly jen živočišnou potravutvořenou cvrčky, žížalami, rozmačkanýmihlemýždi, malýmišváby (Eublaberus distanti),dále zmrazené koretry, mysis,artemie apod. VzhledemSamec bránící mláďatak mému převážně teraristickyzaměřenému chovu nečiniloobstarávání různorodé potravyžádné obtíže. O jakékoli umělékrmivo nejevily ryby vůbeczájem.Zhruba po 3 týdnechdošlo v akváriu ze dne na denk drastické změně. Vytvořil sedominantní pár, který běhemmé pracovní doby (a nepřítomnosti)vytrhal veškeré zákrutichyz misek, druhou samicizatlačil do nejzazšího koutanádrže a druhého samce zbavil2/3 ošupení a části ploutví.Postiženého samce jsem oka-20 AKVÁRIUM TERÁRIUM / LISTOPAD–PROSINEC / 2009

jsem se domníval, že pár jikrysežral, vzhledem k tomu, že šloo první výtěr. Chování a zbarveníobou rodičů nasvědčovaloo opaku. Obě ryby výraznězesvětlaly zejména v hřbetníchpartiích a agresivně sledovalydění před nádrží. Jikry jsemnalezl ukryté mezi menšímikameny. Po pěti dnech došlok vylíhnutí potěru. Samice larvynikterak nepřenášela, spíšeje převalovala zhruba na ploše15 × 15 cm. Zhruba po dalšíchpěti dnech se potěr rozplaval.Počet mladých bych odhadlzhruba na 150 jedinců. Jakoprvní potravu jsem jim nabídltekutý preparát Liquifry, kterýrybky přijímaly s nevelkou chutí.Začal jsem tedy podávat čerstvěvylíhlé nauplie žábronožkysolné, které byly mladými rybkamiloveny s nadšením. Obadruhy potravy jsem střídal aobčas přidal zmrazené koretry,mysis a umělé krmivo pro potěr,později klasická umělá krmivapro dospělé ryby.Mladé rybky jsem ponechalv péči dospělých dva měsíce.Hejno prořídlo, ale mohl jsempozorovat péči o potěr ve velkénádrži. Obě dospělé ryby zcelaSamec v pozdní fázi odchovu mláďat zcela ztrácí svétmavé zbarveníztratily své atraktivní zbarvení,většinou byly stříbřité se světlýmiskvrnkami a jen občas sevybarvily do své původní atraktivnípodoby. Je zajímavé, žev době péče o mláďata začalioba rodiče přijímat veškeroupotravu nabízenou mladým,tedy i umělá krmiva. Černézbarvení se vrátilo zhruba zaměsíc po odlovení mláďat.V této době docházelo k dalšímuimponování a pokusům otření. Můj pár se k sobě chovápoměrně tolerantně, pouze jednousamec samici významnějinapadl a zbavil ji části šupin.Preventivně jsem do nádrže přidalOmnipur a vybavení doplnilo vertikálně opřené desky břidlice,které samice využívá jakoúkryt před dotírajícím samcem.Některé páry (Černička M.,2009 – osobní sdělení) jsouvšak velmi neurvalé a samcisamici občas zabijí.Mladé rybky rostou přiměřeně,obdobně jako většinastředoamerických či jihoamerických,běžně chovanýchcichlid. Po třech měsícíchpřijímají veškerou zmrazenoua umělou potravu, stejně jakonauplie žábronožky solné, kterépodávám prakticky denně.Zbarvení je stříbřité s naznačenýmipříčnými pruhy a černou„tilapií“ skvrnou pod zadnímokrajem hřbetní ploutve.Paratilapia polleni asi nikdynebude patřit k masově chovanýmrybám. Bylo by však skvělé,kdyby se podařilo v akváriíchudržet životaschopnou populaci,vzhledem k nejisté budoucnostivětšiny živočichů v jejichmadagaskarské domovině.LiteraturaGlaw F., Vences M., 2007: A field guideto the amphibians and reptilesof Madagascar. 3rd ed., Cologne,Vences & Glaw Verlag, 496 str.Loiselle, P. V., Stiassny M., 1994:Combien de Markely? Revue fr.Cichlidophiles, 137, str. 16-24Werner, U., 2003: Paratilapia - Fabulouslybeautiful cichlids fromMadagascar. Cichlid News, 12 (1)str. 29-34Poznámka: Jak autorsprávně uvádí, systematikamadagaskarských cichlidje velmi „živá“ a lze se v ní vbudoucnu nadít ještě různýchpřekvapení i popisů dalšíchnových druhů. V současnédobě jsou všechny madagaskarské„paratilápie“ považoványza jeden druh, pro kterýplatí na základě historicképriority jméno Paratilapia polleni,zatímco jméno Paratilapiableekeri je neplatným synonymem.Jaroslav HofmannakváriumIIImžitě přelovil do malé zastíněnénádrže, zavedl vzduchování,mírně osolil vodu a udržovalteplotu na 27 °C. Bohužel do třídnů uhynul. Odlovená samicese v samostatné nádrži rychlevzpamatovala a začala přijímatnormálně potravu.Pár ve velikosti 12 cm(samec) a 10 cm (samice) začalčistit plochý kámen v centruakvária. Vytřel se v doběmé nepřítomnosti. Jikry bylyzabalené do chuchvalce tak,jak popisuje literatura (Werner,2003), ovšem barva bylaběložlutá, nikoliv oranžová.Samice neustále jikry obíralaa přetáčela. Po dvou dnechvývoje jikry zmizely. ZpočátkuAKVÁRIUM TERÁRIUM / LISTOPAD–PROSINEC / 200921

akváriumSnůškavajíčeksuchozemskéhoVšichni suchozemští krabi, kteří seobjeví na našem trhu, pocházejí z odchytuz volné přírody, protože jejich odchov v lidsképéči je problematický a zatím se nedaří.Tito krabi totiž vypouští larvy do moře,kde se stávají součástí zooplanktonu. Larvypostupně procházejí sedmi vývojovýmistadii a po konečné přeměně se malí krabivrací zpět do sladké vody. Je jasné, ženasimulovat vhodné podmínky v umělémchovu je v současné době takřka nemožné.Navíc jsou samice nosící vajíčka velmi citlivéna stres a při jeho zvýšené míře pak častosnůšku odhodí či sežerou.Proto mě velice překvapilo, když jsemmezi čerstvě importovanými kraby z Nigérieobjevil několik samic „in berry“, tedy s hroznemvajíček. To mě inspirovalo k sepsánítohoto textu pojednávajícího o rozmnožováníkrabů Cardisoma armatum.Nejprve krátce k popisu tohoto krabaa několik poznámek k jeho chovu. C. armatumse vyskytuje v západní Africe, kde volněžijící populace ohrožuje hlavně nadměrnátěžba dřeva v pralesích, degradace životníhoprostředí a lov na jídlo. Dorůstá 15 až20 cm průměru krunýře, vzácně se najdoui větší jedinci. Krunýř je modrý až fialový, nabřišní straně bílý, nohy jsou jasně oranžové,a to včetně kloubů. Klepeta jsou šedobíláa prsty zpravidla čistě bílé. Samci jsouvýrazněji zbarvení než samice, před svléká-Text a foto Jiří PatokakrabaCardisomaarmatumHerklots, 1851Čeleď: GecarcinidaeKomerční názvy, pod kterýmije tento krab prodáván: lagoonland crab, moon crab, patriotcrab, purple land crab, rainbowcrab, rainbow land crab, soapdishcrab, krab tříbarvý, krabharlekýn, krab duhovýním krunýře ale obě pohlaví světlají podobnějako raci. S přibývajícím věkem barvyztrácí na kontrastu a krunýř získává hnědavýnádech. Jedno klepeto je větší, dominantní.To je patrné především u samců a většinouse jedná o pravé klepeto. Pohlaví je snadnorozlišitelné podle trojúhelníkovitého zadečkupevně přitaženého k břišní části hlavohrudi.Samci mají zadeček subtilní a úzký,samice naopak široký. C. armatum se dožíváv průměru tří let, v péči člověka to všakpři vhodné péči může být i výrazně více.Potravu těchto krabů tvoří předevšímrostlinná složka, hlavně ovoce a listy rostlin.Do krmení je potřeba přidávat vápník.Občas je vhodné doplnit stravu kouskemmasa, protože suchozemští krabi obecněfungují i jako tzv. zdravotní policie a v přírodělikvidují mršiny. Kromě toho jsou i překvapivězdatní lovci, požírají měkkýše a hmyz, alei menší kraby, drobné plazy, obojživelníkya ryby. Při větší hustotě krabů v omezenémprostoru projevují i kanibalské sklony a jsouagresivní. Z tohoto důvodu získali i triviálnínázev „soapdish crab“, protože bývají transportovánijednotlivě v krabičkách připomínajícíchpouzdra na mýdlo.Nejkritičtějším obdobím v životě krabaje proces ekdyse, tedy svlékání krunýře.Jakmile začne krab ztrácet barvu, měl bybýt separován, protože po svléknutí krunýřeje měkký a snadno zranitelný. Do nádržek ostatním krabům by měl být vypuštěn ažpo úplné kalcifikaci nového krunýře.K chovu je nejlepší vybudovat paludáriums převahou souše nad vodou. Výškavodního sloupce by měla být minimálněstejná, jako je průměr krunýře chovanéhojedince a voda může být i mírně přisolena(přibližně jedna polévková lžíce soli na 100 lvody). Suchozemští krabi rádi ryjí v substrátu,dekorace tedy musí být dobře zajištěnaproti podhrabání. Jako úkryt dobře posloužíkořeny a vhodně umístěné ploché kameny.Dobře se osvědčila i korková kůra. Teplotavody by se měla pohybovat okolo 24 °C a jedůležité, aby vzduch nebyl výrazně chladnější.Alespoň na dvě hodiny denně je také22 AKVÁRIUM TERÁRIUM / LISTOPAD–PROSINEC / 2009

dobré rozsvítit zdroj UVB záření. Krabi jsoumistři útěků, proto by nádrž měla být vybavenai krycím sklem.C. armatum se často zaměňujes podobnými kraby z Jižní Ameriky a Karibiku,jako např. s druhy Gecarcinus ruricolanebo G. quadratus.Pohlavní dospělosti dosahují obě pohlavítohoto kraba ve velikosti 5 cm (průměrkrunýře). Po úspěšném spáření začínajíkrabi během noci migrovat směrem k moři.Podobně je tomu i u dalších suchozemskýchkrabů této čeledi. Vajíčka ve vaječnícíchsamic dozrávají postupně od lednado dubna a samice je kladou od květnado června. Dosud nebyla objevena žádnásamice, která by kladla vajíčka vícekrátza rok. Při migracích se krabi pohybují vevzdálenosti 50 až 100 m od břehu a migrujíod pozdního dubna do června. Zatím nebylakvárium< Samice držící snůšku zralých vajíček> Společně by měli být chováni krabi podobně velcí, jinak hrozíporanění nebo zabití menšího z nich>Pokud k tomu dáme krabům příležitost, zcela jistě z chovné nádržeuprchnouAKVÁRIUM TERÁRIUM / LISTOPAD–PROSINEC / 200923

akváriumprokázán žádný vliv faktorů prostředí naintenzitu nebo načasování migrace. Migrujícíkrabi jsou z více než 80 % samice, přičemžčást z nich již nese nakladená zralávajíčka. Zbylé samice pak kladou vajíčkaaž v blízkosti mořského pobřeží. Migrujícísamice jsou v průměru větší než migrujícísamci, i když v celé populaci dosahují samcipřibližně o 5 mm větší velikosti krunýře.Tito krabi kladou velké množství vajíček.Jejich počet závisí na velikosti samicea v průměru dosahuje 85 000 kusů. V přírodědosahují populace těchto krabů ve vhodnémprostředí početnosti několika stovekaž tisíc jedinců na hektar, největší hustotabývá v mangrovových porostech a v tocíchpoblíž ústí do moře, kudy samice migrují,aby vypustily larvy do vody, a kudy se taképak z moře vracejí juvenilní jedinci. Jinak setito krabi ale běžně vyskytují až několik kilometrůod pobřeží. Běžně se s nimi lze setkatnapř. na polích v blízkosti vody.Závěrem musím bohužel konstatovat,že i v mnou popsaném případě samice podvlivem transportního stresu během několikadní zlikvidovaly snůšky vajíček a potvrdilytak, že odchov těchto atraktivně zbarvenýchkrabů není jednoduchou záležitostí.Jedinec s dominantním levým klepetemJedinec s dominantním pravým klepetemLiteraturaAmeyaw-Akumfi, C., 1987: Mating in the lagoon crabCardisoma armatum Herklots. Journal of crustaceanbiology. 7:3, str. 433-436Bright, D., Hogue, C., 1972: A synopsis of burrowingland crabs of the World and list of their arthropodsymbionts and burrow associates. Contributionsin Science, 220 str.Costlow, J. D. Jr., Bookhout, C. G., 1968: The completelarval development of the land-crab, Cardisomaguanhumi Latreille in the laboratory (Brachyura,Gecarcinidae). Crustaceana. Supplement. 2, str.259-270Cuesta, J. A., Anger, K., 2002: Morphology of the larvalstages of Cardisoma armatum Herklots (Brachyura,Gecarcinidae) reared in the laboratory, 8th. ColloquiumCrustacea Decapoda MediterraneaHartnoll, R. G., Baine, M. S. P., Britton, A., Grandas,Y., James, J., Velasco, A., Richmond, M. G., 2007:Reproduction of the Black land crab, Gecarcinusruricola, in the San Andres Archipelago, WesternCaribean. Journal of Crustacean Biology. 27: 3,str. 425–436Hartnoll, R. G., Baine, M. S. P., Grandas, Y., James,J., Atkin, H., 2006: Population biology of the Blackland crab, Gecarcinus ruricola, in the San AndresArchipelago, Western Caribean. Journal of CrustaceanBiology. 26: 3, str. 316–325Gordon, C., 2000: Hypersaline lagoons as conservationhabitats: macro-invertebrates at Muni Lagoon,Ghana. Biodiversity and Conservation. 9:4, str.465-478Omotoso, O. T., 2005: Chemical composition andnutritive significance of the land crab, Cardisomaarmatum (Decapoda). African Journal of AppliedZoology & Environmental Biology. 7, str. 68–72III24 AKVÁRIUM TERÁRIUM / LISTOPAD–PROSINEC / 2009

Atraktivní akváriumIng. Karel KrčekKarel Krekvíce než320 fotografiíATRAKTIVNÍAKVÁRIUM inzerce E-shop ●široký výběr ryb ●výroba akvárií a terárií na zakázku ●Rozměr 170×240 mm, 144 stran, více než 320fotografií, křída, tvrdá vazba, cena 299,- KčNovinka nakladatelstvíGranit, která vychází v září,jistě zaujme jak zkušené,tak i začínající akvaristy. Jerozdělena do osmi hlavníchkapitol: Ryby rodící živámláďata, Ryby z dopisníobálky, Není tetra jako tetra,Sumečci v akváriu, Rybydýchající vzduch, Kaprovitía jejich rodinný klan, Krásnéa zajímavé cichlidy, Nevšedníakvaristické zajímavosti.Jak vyplývá z jednotlivýchnázvů, sedm kapitolzahrnuje běžně chovanétropické sladkovodní ryby(pod názvem Ryby z dopisníobálky se skrývají vejcorodíhalančíci), které spojujevzájemná příbuznost a častoi podobné nároky nachov a prostředí. Závěrečnákapitola je směsicí méněčasto chovaných kuriozita zajímavostí a kromě rybv ní najdeme i korýše (kre-vetky, kraby, raky), vodníželvy a plže.Předností knihy jsoumimořádně zdařilé fotografie,přinášející množstvíbarevných a tvarovýchforem i zajímavých projevůchování jednotlivých druhůryb. Doprovází je čtivýa srozumitelný text, prokládanýosobními vzpomínkami,zkušenostmi a doporučenímiautora, který seakvaristikou zabývá celýživot a dosáhl mnohýchúspěchů i ocenění. Chovatelskádoporučení jsou grafickyzvýrazněna, aby bylana první pohled patrná.Pro rychlou čtenářovuorientaci slouží také rejstříkčeských i vědeckých jmenv závěru publikace a nechybíani seznam doporučenéliteratury.Knihu lze objednat nawww.granit-publishing.czProdej naSPLÁTKYPočernická 633/93, Praha 10www.miga.cz®EXOT HOBBY s.r.o.,382 23 Černá v Pošumaví 74Tel.: 380 744 281, Fax: 380 744 104,mobily: 608 774 281, 602 442 420e-mail: exothobby@exothobby.czhttp://www.exothobby.czŽádejte ve Vaší akvaristice nebo přímo u nás:> Krmiva značky SAK - Speciální Akvarijní Krmiva. České krmivo, vlastní výrobai receptury, vysoce stravitelné!SAK 55 pro tetrovité rybySAK green pro rostlinožravé rybySAK energy pro dravé rybySAK gold pro kaprovité rybySAK mix pro všechny druhy rybSAK Spirulina s obsahem 30 % řasSAK Caridina pro krevety a rakyBalení 50 g, 125 g, 500 g a 1 kg, v šesti velikostech granulek 00, 0, 1, 2, 3, 4(od nejmenší po největší), nově také ve formě extrudovaných vloček a tablet!> Artemie značky Sanders ® , kvalitní, jemná a spolehlivá> Špičkové UV čističe a reverzní osmozy hw Wiegandt> Transportní sáčky na akvarijní ryby, různé rozměry a síly> Účinné LED osvětlení (nejen) pro akvaristiku> Provádíme také výkup, prodej a export akvarijních rybZastoupení pro Slovenskou republiku:ALMUS, spol. s r.o., tel.: +421 (0)905 316 392, www.almus.skAKVÁRIUM TERÁRIUM / LISTOPAD–PROSINEC / 200925

akváriumCichlidkavysokoploutváText a foto Radek BednarczukMikrogeophagusaltispinosusCichlidka vysokoploutváje poměrněčasto chovanýmdruhem vespolečenských akváriích.K jejím charakteristickýmznakům patří vysoké tělo,pestré zbarvení, malá velikosta hlava ve tvaru papouščíhozobáku.Rodové jméno Mikrogeophagusje složeno zetří částí: mikros je řecky„malý“, geo „země“ a fagos„pojídač“, takže celé jménomůžeme přeložit jako „malýzeměžrout“. Druhové jménoodkazuje na dlouhé paprskyv přední části hřbetní ploutve– altus je latinsky „vysoký“a spinosus „ostnitý“.Druh byl původně vědeckypopsán v roce 1911 jako Crenicaraaltispinosa, pozdějibyl přeřazen do rodu Apistogramma.Protože morfologiei třecí chování tohotodruhu jsou podobné jakou cichlidky Ramirezovy (Mikrogeophagusramirezi), bylnakonec zařazen do stejnéhorodu jako ona. Někteří vědciPro cichlidky vysokoploutvé je typické duhovézbarveníse na základě určitých morfologickýchdetailů, předevšímtvaru hřbetní ploutve a hlavy,ale i na základě odlišnéhozbarvení a absence velkétmavé skvrny v místech třetíhopříčného pruhu na boku,domnívají, že cichlidka vyso-Ryby často ryjí v substrátu a pak ho „přežvykují“a hledají v něm potravu26 AKVÁRIUM TERÁRIUM / LISTOPAD–PROSINEC / 2009

akváriumPři námluvách si rybky vzájemně předvádějí svépůvabykoploutvá je blíže příbuznácichlidám rodu Biotodomanež cichlidce Ramirezově.BiotopCichlidka vysokoploutvápochází z Bolívie a Brazílie.Všechna její známá nalezištěleží v povodí horního toku RioMadeira. Rybky se většinouvyskytují v mělkých tůňkáchs písčitým dnem, s vodouo teplotě kolem 27 °C, pH7,0–7,6 a uhličitanovou tvrdostínižší než 100 mg uhličitanůna litr (tj. pod 4,6 °N).VzhledZbarvení těchto cichlidekje mimořádně pestré. Dospělí,plně vybarvení jedinci zářívšemi barvami duhy. Celkovémuvzhledu těchto nádhernýchryb dominují velkéoči, charakteristický rypecve tvaru papouščího zobáku,prodloužené přední paprskyv hřbetní ploutvi, tmavýproužek přes oko a malá černáskvrna na boku. Je-li rybave stresu, objeví se na bocíchšest nezřetelných příčnýchpruhů. U samic pečujícícho potomstvo je velmi intenzivnížlutavé zbarvení těla, černýoční proužek a černá skvrnana boku.Chov v akváriuNejvhodnější je pořídit siskupinku 6–8 mladých rybek.Během několika měsíců sedočkáme toho, že se vyberoupáry. Cichlidka vysokoploutvánevyžaduje velmi měkkoua extrémně kyselou vodu,je schopna se přizpůsobitrůzným podmínkám a dobřev nich prospívat. Hodnota pHvody by se měla pohybovatv rozmezí 6,5–7,5, celkovátvrdost by neměla být vyššínež 10 °N, vhodná teplota je25 až 28 °C. Ryby sice dorůstajídélky „jen“ 8–10 cm, projeden dospělý pár bychomale měli počítat s objememvody nejméně 50 l a nádrž byměla být asi 100 cm dlouhá.Z vybavení nádrže je důležitýjemný písek na dně, v němžcichlidky horlivě ryjí. Vhodnéje použití kořenů, jež poskytnourybám úkryt. Zapomenoutnesmíme na plochékameny, na něž se rybkyvytírají. Nádrž osázíme rostlinami,protože cichlidky vysokoploutvévypadají skvěle napozadí svěží zeleně. Musímejim však ponechat i dostatekvolného prostoru na plavání,neboť jde o aktivní ryby. Prospějejim, když jim do nádržepořídíme společníky – např.některé cichlidky rodu Apistogrammanebo menší tetry.Důležitá je kvalitní filtracea pravidelná každotýdenníčástečná výměna vody, kterousnížíme hladinu dusičnanů.Ty ve větších koncentracíchnegativně ovlivňují kondicicichlidek vysokoploutvýcha u mladých jedinců mohoubýt i příčinou úhynu.Potrava cichlidek vysokoploutvýchby měla býtdrobná a rozmanitá. Rybypřijímají stejně ochotně živoupotravu i umělá krmiva. Pozorje třeba dávat na překrmování,protože tento druh je velmihltavý.RozmnožováníSamci jsou o něco větší(délka 10 cm) a štíhlejší nežsamice, které jsou zaoblenějšív bříšku. Pohlavně dospělísamci jsou velmi aktivnía často se s roztaženýmiploutvemi předvádějí předsamicemi. Jakmile si samecsamičky všimne, začne sejí dvořit a zároveň odhánětpotenciální soky. Při třeníjsou vidět urogenitální papilyrybek – samice ji má zaoblenou,zatímco samec zašpičatělou.Námluvy mohou trvatAKVÁRIUM TERÁRIUM / LISTOPAD–PROSINEC / 200927

akváriumi několik dnů, jejich součástíje vzájemné boční imponováníi čištění různých kamenůči kořenů, které by se mohlystát třecím substrátem. Kdyžsi pár konečně vybere vhodnýkámen, znovu ho očistía v písku kolem něj vyhloubíjamky, do nichž budou pozdějipřeneseny larvy. Samecje v této době velmi agresivní,proto je vhodné oddělit párod ostatních ryb v akváriuskleněnou přepážkou.Po několika hodinách čištěnívybraného kamene předvedesamice několik „cvičných“třecích aktů, při nichž jisamec bedlivě pozoruje. Pakjiž začne skutečné tření – přikaždém aktu naklade samiceněkolik vejčitých světlešedých jiker, které samecihned oplodní. Tření trvá asihodinu, celkový počet jikernakladených do kruhu sepohybuje od 100 do 300. Poskončení tření zaujme samicepozici nad výtěrem a začneho ovívat prsními ploutvemi –vždy jednou ploutví ovívá jikrya druhou udržuje svoji polohu.Samec chrání třecí teritorium,ale občas na pár vteřinpomůže i své partnerce.Zhruba po 48 hodinách(v závislosti na teplotě vody)se z jiker vylíhnou larvy.Samička jim někdy pomáháuvolnit se z jikerných obalůa pak je v tlamce přenesedo předem připravené jamkyvedle třecího kamene. Zadalších 5–8 dnů se potěrrozplave a lze ho začít krmitčerstvě vylíhlými naupliemižábronožek a mikrami. Každýden by se mělo vyměnit asi40 % objemu vody za čerstvouo stejných fyzikálnícha chemických vlastnostech,neboť potěr je citlivý na zvýšenoukoncentraci dusičnanů,jež může způsobit značnéztráty. Mláďata jsou velmiaktivní a rodičům se obranateritoria příliš nedaří, takže semláďata mohou snadno státkořistí ostatních ryb – i protoje vhodné je oddělit. Buďse mohou přelovit do jinéhoakvária, nebo, jak už jsemuvedl, oddělit i s matkou vestávající nádrži sklem. Přidobrém krmení dorůstají mláďatav šesti měsících délky4 cm.Cichlidka vysokoploutváklade jikry zpravidla na pevnýpodklad (kámen, kořen atd.),jen zcela výjimečně do jamkyv substrátu. V měkké vodějsou ryby plodnější, a co jevelmi zajímavé – vytváří semezi nimi velmi silný monogamnívztah.Tlamka je malá a tvarem připomíná zobák papouškaSouhrnCichlidka vysokoploutvámá všechny znaky oblíbenéakvarijní ryby – je mimořádněbarevná, menšího vzrůstu,všežravá, přizpůsobí se různýmpodmínkám prostředía snadno se množí. Vzhledemke své mírné povaze jeideálním druhem do spole-čenského akvária a s klidemji lze doporučit i začínajícímzájemcům o jihoamerickécichlidy.LiteraturaRömer U., 2001: Cichlid Atlas, Vol.1. Mergus Verlag, Melle, Germanyhttp://www.cichlidae.comKonigs A. (red.), 2002: EnjoyingCichlids. Cichlid PressIIICihlářova 170, 142 00 Praha 4, tel./fax: 241 722 133, mobil: 605 281 171NABÍZÍME:Literaturu, pH metry, konduktometry, UV sterilizátory, filtry, filtrační média, čerpadla, topítka, vzduchovací kompresorky, hadičky, vzduchovací kamínky a clony,dekorace pro akvária, porodničky, fontánky, lovítka a odkalovací zvony, krmítka včetně automatických, magnetické stěrky, škrabky na řasu, osvětlovací tělesa a zářivky,krmiva , léčiva a přípravky na úpravu vody, testy na zjišťování kvality vody a další výrobky českých i zahraničních firem.Zdarma zašleme nabídkový ceníkzásilková služba pro akvaristy a chovatele, nákup, prodej a výroba potřeb pro akvaristy a chovatelePohodlně, 24 hodin denně, můžete nakoupit v internetové prodejně pro chovatelewww.zoo-shop.cz28 AKVÁRIUM TERÁRIUM / LISTOPAD–PROSINEC / 2009

TetraMoenkhausia pittieridiamantováEigenmann, 1920Text Petr Rosmaníkfoto jaroslav hofmannJakou barvu má briliant? Žádnoua přitom všechny barvy světelného spektra.Stejné je to i s tetrou diamantovou, zástupcemv akváriích hojně rozšířené čeledi tetrovitých(Characidae). Tetra diamantovápochází z Venezuely, kde dorůstá až 6 cm,v akváriích pak asi 5,5 cm. Aby se nám briliantpředvedl v plné kráse, potřebuje k tomuvhodné světlo, a stejně tak i tato rybka. Alesvětlo není vše, dále je to početná skupinastejného druhu, vhodné doplňující druhya prostředí k životu obecně. Jako všechnytetrovité ryby, nejlépe se cítí ve vodě měkčí,slabě kyselé s pH rozhodně pod hranicí 7.Na teplotu není náročná a dobře prospíváv teplotním rozmezí 22 až 24 °C dosahovanémpo většinu roku v bytových nádržíchi bez přitápění topným tělískem. Vzhledemk tomu, že jde o rybu hejnovou, považujiza rozumnou velikost nádrže pro přibližně10 jedinců osmdesát litrů, akvárium spíšepodlouhlé než vyšší. Jelikož nepředpokládámchov pouze v monokultuře,doporučuji nádrž nejméně stolitrovou,osázenou skupinami jemnějších rostlins dostatečným prostorem pro plaváníryb, kde tetry diamantové doplníme jinýmiklidnějšími rybami, nejlépe opět z čelediCharacidae, kde je výběr skutečně velkolepý.Vzhledem k větší plachosti teterdiamantových však volme druhy klidné,neagresivní. Neviděl jsem ještě zdařilejšíkombinaci než hejno teter diamantových,neonek obecných (Paracheirodon innesi),doplněné skupinou modravých teterkrálovských (Inpaichthys kerri). Dno jetřeba pokrýt drcenou břidlicí, namístovyluhovaného kořene vložíme kus hnědéhouhlí o velikosti menší pěsti.Rostlinný porost v mém akváriu tvoří trsynafialovělé kryptokoryny červené (Cryptocoryneaffinis), temně zeleného bolbitisevodního (Bolbitis huedelotii) a hustý porostsvěžího šípatkovce jemného (Echinodorustenellus). Tetry diamantové přijímají veškeroupotravu, tedy kromě živé i sušenoua uměle připravenou. Zamýšlíme-li je odchovávat,pak je vhodné potravní složku obohatito průsvitné komáří larvy (Corethra), červenépakomáří larvy (Chironomus) a samozřejměživý vodní plankton. Protože ten bývá nejčastějšímzdrojem potravy akvarijních ryb,přece jen si neodpustím jedno upozornění.I dobře míněné přilepšení chovaným rybámživým planktonem může mít z dlouhodobéhohlediska neblahé následky. Plankton mátotiž tu vlastnost, že v sobě kumuluje jedyjako např. detergenty a tenzory ze saponátůa pracích prostředků, insekticidy, pesticidya herbicidy z přihnojování a ošetřování kulturníchplodin aj. Jestliže takovým „jedovatým“planktonem krmíme dlouhou dobu,nezřídka celou sezonu, má to neblahý vlivvedoucí k některým sekundárním infekcím,šokovým stavům a v nejhorším případě kegenetickým postižením projevujícím sei v následných generacích, pokud takovíjedinci jsou ještě schopni reprodukce. Jeproto důležité věnovat pozornost místům,odkud plankton lovíme, brát v úvahu možnostsplachů z okolních polí, sledovat, coa odkud do nádrže přitéká, zda do ní nejsouvylévány nebo neprosakují ropné látky,např. z nedaleké autoopravny, strojírenskéhopodniku atd., případně si vyslechnoutzkušenosti jiných akvaristů s krmením nalovenýmv dané lokalitě.Předpokládejme, že máme ryby zdravéa v dobré tělesné kondici. Samečci zahánějívýpady jiné ryby, které vpluly do jejichpomyslného teritoria, a mezi sebou paksvádějí neškodné souboje. Z nich vzejdenejsilnější sameček, který láká zaplněnésamičky do rostlin k výtěru. K němu skutečněve společné nádrži často dochází.Ovšem mladých se nedočkáme. K tomuje třeba připravit separátní vytírací nádržkuobjemu alespoň 10 až 15 litrů. Do polovinyji naplníme vodou z chovné nádrže, zbytekdoplníme vodou čerstvou a navečer do nípřeneseme vybraný pár. Samečka snadnorozpoznáme podle většího vzrůstu a zejménapodle dlouze protažené hřbetní ploutve.Poněkud menší samička je viditelně plnějšía kulatější v břišní partii. Malý rozdíl je i vetvaru ploutví břišních a ploutve řitní, ale myzůstaneme u těch na první pohled viditelnýchznaků. Zpravidla druhý nebo třetí dense ryby vytřou do trsu rostlin nebo vytíracístřiže. Při teplotě 26 °C se larvy v přistíněnévytíračce vylíhnou asi za 30 hodin a 5. dense volně rozplavou. Nebývá jich více jak 150.V tu dobu je už samozřejmě rodičovský párzpět v chovné nádrži, neboť by odloženéjikry požral. Krmit začínáme nálevníky, naupliemibuchanek, přikrmujeme rozetřenýmžloutkem natvrdo uvařeného vajíčka a naprach rozmělněným kvalitním vločkovanýmkrmivem, ale vždy teprve tehdy, až plůdekstrávil vlastní žloutkový váček a počíná serozplavávat.Zpočátku rychle rostoucí mláďata svůjrůst i přes dostatek různorodé potravyz nevysvětlitelných důvodů ve stáří 2 měsícůnápadně zpomalí. Nicméně správněodchovávané tetry diamantové dorostouprodejní velikosti ve stáří 5 měsíců a mohouzačít zdobit nádrže jiných akvaristů. Ve stáříjednoho roku jsou schopné další reprodukce,přesto k odchovům nasazujemesamečky poněkud starší, nikoliv však staré.V chovném hejnu by početně měli převládatsamečci. Nikoliv proto, že jsou přece jenomoku pohlednější, ale především proto, abysamičky s dozrávajícími jikrami měly dostmožností se vytírat i ve společné nádržia nedošlo u nich k přezrání a následně případnémuzatvrdnutí jiker.Až tuto zdánlivě nezajímavě stříbřitourybu vysokého zploštělého těla, s červenouhorní polovinou oční duhovky uvidíte v prodejnínádrži, věřte, že tam vypadá úplnějinak, než bude vypadat později ve správnězařízeném akváriu - tak, jako se ze surovéhodiamantu teprve vybroušením stane zářivýbriliant.IIIAKVÁRIUM TERÁRIUM / LISTOPAD–PROSINEC / 2009akvárium29

mořeZradil mořeText a foto Jozef Májsky(Alticus kirkii)slizoun KirkůvPro svůj nevšední způsobživota na hranici moře a soušejsou nejenom akvaristůma milovníkům ryb, ale i širšíveřejnosti poměrně dobřeznámy „obojživelné“ ryby– lezci, hlavně z rodu Periophthalmus.Kromě těchtospecializovaných ryb z čeledihlaváčovití (Gobiidae) seale v průběhu evoluce vydalydobýt alespoň okrajovou částsouše i některé další druhy.V mnoha ohledech se lezcůmtéměř vyrovnají zástupci čeledislizounovití (Blenniidae).Jedním z nejproslulejších„obojživelných“ druhů je slizounKirkův (Alticus kirkii),popsaný vědecky Güntheremv roce 1868 jako Salarius kirkii,který žije v Rudém mořia na mnoha místech Indickéhooceánu.Mladší jedinci na pobřežních skalách Rudého mořeSlizoun ve svém úkrytuTato drobná rybka dorůstajícíběžně do délky 9 cm (max.11 cm) vyhledává, na rozdíl odlezců preferujících mangrovovéporosty a bahnitá pobřeží,strmé skály a balvany vyčnívajícíz moře v litorální zóně. Tatočást pobřeží bývá zaplavovánapřílivem jen příležitostně, skályjsou většinou pouze ostřikoványvodou. Takové pásmonad čarou normálního přílivuse někdy označuje jako supralitorál.V této specifické zóněse střetávají mořští a suchozemštíživočichové a rostliny.Specializovaným druhem jei slizoun Kirkův, který se zdeživí okusováním řas. Na souši,i když pořád vlhké, tráví většinuživota, do moře se noří,jen když si potřebuje navlhčitkůži, která vytváří značnémnožství slizu. K dýchaní vodu30 AKVÁRIUM TERÁRIUM / LISTOPAD–PROSINEC / 2009

Portrét slizouna Kirkova(podle Zandera 1972)prakticky nepotřebuje,vystačísi se vzdušnýmkyslíkem. Důležitouanatomickouadaptací propohyb na soušijsou zesílenépaprsky prsníchploutví do podoby jakési pinzety,díky kterým se hbitě přichytáváo drobné výstupky skal.I když za mnoha druhy lezcůtrochu zaostává, má i tentoslizoun poměrně vyboulenéoči, které mu umožňují nasouši dobrou orientaci. Mrštníslizouni nás proto spatří užna velkou vzdálenost, protožeale mají maskovací zelenkavě-hněděskvrnité zbarvení,zůstávají dlouho klidní. Ažkdyž se přiblížíme na pár kroků,hbitě prchnou do nějakéškvíry nebo na druhou stranubalvanu. Na základě svýchzkušeností mám pocit, že jehonička a hra na schovávanoudocela baví.Barevně se obě pohlavíprakticky neliší, na rozdíl odsamic se samcům v dospělostivyvíjí na temenu hlavyvětší tukový hrb v podoběúzké, vypouklé hřebenovitépřilby, podobně jako třebau slizouna hrbohlavého (Istiblenniusenosimae), žijícíhou japonského a korejskéhopobřeží. Při svých toulkáchpo kamenitém litorálu Rudéhomoře jsem většinou pozorovalmenší, nedospělé exempláře,jen několikrát jsem zahlédlpěkné samce, byli ale přílišopatrní a nedalo se k nim přiblížitna „dostřel“ fotoaparátu.I přes značnou specializacina supralitorál se slizoun Kirkůvtrvale bez mořské vodyneobejde, protože se vytíráv moři, podobně jako jeho příbuzní,kteří vodní živel nezradili.Lepivé jikry klade samičkana kamenité dno. Po vylíhnutízde tráví první dny životaplůdek a pak i malé rybky porozplavání až do doby, kdyzesílí a proběhnou u nich anatomicko-fyziologickézměny,které jim umožní opustit vodu.Přes veškerou snahu jsemnezjistil, zda se chovu A. kirkiivěnovali někteří akvaristé.Nerad bych příliš pouštěluzdu fantazii, myslím si ale, žezařídit mořské akvárium s imitacísupralitorálu by neměločinit větší potíže. Se současnoutechnikou jde poměrněsnadno zabezpečit ostřikovánískal vodou, vhodné uměléosvětlení by mělo stačit prorůst řas – základní potravytohoto druhu. V přírodě jsemnepozoroval u těchto slizounůna relativně malém prostoruvýraznější agresivitu, v akváriuvšak může být situace odlišná.Tyto úvahy by bylo samozřejmělepší nahradit pokusemv umělých podmínkách.Celkem rád bych se do chovuA. kirkii pustil, bohužel jsemnenašel odvahu vyvézt několikdrobných rybek z Egypta– země, ze které si turistépo dovolené neodnesou animušličku. Doufám, že přessoučasná, často nesmyslnáochranářská opatření, se najdeněkdo, kdo získá slizounaKirkova do akvária a podělí seo své zkušenosti s chovemtohoto specializovaného druhuse čtenáři AT.Poznámka: Populaciz Rudého moře popsal Klausewitzv roce 1964 jako samostatnýpoddruh Lophalticuskirkii magnusi (druh byl v tédobě řazen do samostatnéhorodu Lophalticus vytvořenéhoSmithem v roce 1957). Dnesje jméno Lophalticus kirkiineplatným synonymem, alepostavení rudomořské populacejako zvláštního poddruhuje vesměs stále akceptováno.IIIVÝKUP AKVARIJNÍCH RYBZÁSILKA MOŽNÁ I SPĚŠNINOU ČDNABÍDKY VŽDY V PONDĚLÍ,POPŘ. V ÚTERÝ DO 12:00PRO OBCHODNÍKYA DODAVATELENABÍZÍME:AKVARIJNÍ RYBY Z IMPORTUTERARIJNÍ ZVÍŘATAARTEMII, MRAŽENÉ, VLOČKOVÉA GRANULOVANÉ KRMENÍSÁČKY A POLYSTYRENOVÉ PŘEPRAVKYPRO TRANSPORT RYBLÉČIVA, SÍŤKY, TESTY A DALŠÍ POMŮCKYPRO CHOVATELENABÍZÍME MOŽNOSTBRIGÁDNÍ SPOLUPRÁCEPŘI EXPORTUAKVARIJNÍCH RYBAdresa:PETRA-AQUA s.r.o.Heleny Malířové 9/283, Praha 6 - Břevnove-mail: petra@aqua.czTEL: 220 516 264FAX: 220 517 883www.petra-aqua.comAKVÁRIUM TERÁRIUM / LISTOPAD–PROSINEC / 2009inzerce31

akváriumZastavmeText Petr RosmaníkPři svých cestách republikou si vždyudělám čas k návštěvě akvaristických prodejenprávě tam, kde se zrovna nacházím,pokud tam taková prodejna je. A ona jetéměř všude. Pryč je doba ojedinělých Zverimexůnebo malých spolkových obchůdků.V současnosti lze akvarijní ryby koupit téměřvšude, navíc i přes internet. Ponechme stranouotázku, zda je to dobré nebo špatné.Faktem však je, že prodejci jsou převážně,nikoliv všichni, pouhými obchodníky bezzákladních akvaristických znalostí. Nezřídkamajitelé obchodu zaměstnávají prodavače,kteří nejen, že nejsou znalí akvaristikyvůbec, ale nerozumí ani obchodování. Jaksi jinak vysvětlit ty nepochopitelné absurdity,kdy lze v jedné prodejně koupit např.kardinálku čínskou (Tanichthys albonubes)za trojnásobek ceny neonky obecné (Paracheirodoninnesi), což vůbec neodrážíobtížnost odchovu první a druhé.Tak bychom mohli pokračovat řadoujiných příkladů, ale na to jsem nechtělpoukázat, konečně, je to každého věc, najakou cenu přistoupí a neználka ze sebeudělá nakonec on sám, nikoliv obchodník.Mne spíše trápí to, co vše lze dnes prodatnebo koupit. Znepokojující je situace u relativněsnadno křížitelných labyrintek, kdy senaprosto nesmyslní kříženci bez jakékolivhodnoty prodávají jako nové formy, druhy,nebo jen zaměněné za jiné. Tak např. špinavěšedohnědý kříženec pravděpodobněčichavce pyskatého (Trichogaster labiosa)s bůhví čím ve velikosti asi 5 cm se prodávájako mladý čichavec medový (Trichogasterchuna), ačkoliv ten i v nejpokročilejší dospělostinepřesáhne délku 4 cm a je navíc překrásněvybarven. Mé upozornění obchodníkůzřejmě padlo na úrodnou půdu, a takse dnes ti samí jedinci prodávají jako Colisasota, což je opět naprostý nesmysl. Stejnětak můžeme vidět křížence rájovců dlouhoploutvých(Macropodus opercularis) s černými(Macropodus spechti) prodávané podnejrůznějšími vymyšlenými názvy za značněvysoké ceny, ačkoliv jde o bezcennébastardy. To stejné platí např. pro křížencečichavců Trichopodus trichopterus Cosbys Trichopodus trichopterus sumatranus(modrá a zlatá forma). Potomstvo nedefinovatelnéhovzhledu obchodníci neznalýmakvaristům prodávají pod smyšlenýmnázvem a dráž, než formy čisté, dlouholetýmichovy ustálené.Samozřejmě můžete namítnout, ať sikoupí každý to, co se mu líbí. Jenže ono vždynejde o to, co se mi líbí na první pohled, aletaké co od toho mohu v budoucnu očekávat.Tak například onen čichavec medový můžesvojí krásou v dospělosti směle konkurovatkorálovým rybám, zatímco z onoho nabízenéhokřížence mi nevyroste nic jiného, nežšpinavě šedohnědá ryba nepředvídatelnévelikosti. O tom, že jde o klamání spotřebitelenemluvě. Vždyť drogista také nemůževodu po holení prodávat jako šampón navlasy. Takové počínání je i neetické. Neznalýčlověk nikdy nepochopí, kolik úsilí, znalostía trpělivosti je zapotřebí k vyšlechtění novéustálené formy (nebo např. odrůdy v ovocnářství),a pak jeden nezodpovědný chovatelbuď z neznalosti, nebo spíše z touhy ponějakém zanedbatelném zisku začne mařittoto dlouholeté dílo, vědom si, že neznaléhoprodavače při výkupu zmate vymyšlenýmnázvem.Ještě horší je situace u ryb živorodých,které dodává prodejnám snad každý, kdoněkdy spojil ve své nádrži jakéhokolivsamečka s jakoukoliv samičkou a nakonecmladé nějak dochoval alespoň do 2 cm,aby je mohl nabídnout prodejně. Ta mnohdydílo zkázy dovrší vzájemným pomíchánímjednotlivých druhů v jediné nádrži. Covšechno lze dnes v sortimentu živorodýchryb koupit, to už přesahuje zdravý rozum,jímž se vůbec nedá dopátrat, z čeho všehotito jedinci vznikli, neboť nejde o křížencepouze barevných a tvarových odrůd jednohodruhu, ale i mezidruhové! Samozřejmě,kříženci vznikají přirozeně i ve volné přírodě.Rod Xiphophorus je rozšířen na tak obrovskémúzemí, že jeho přirozenou variabilitouvzniklo mnoho územních a lokálních forem,jenže s tím rozdílem, že se z mnoha důvodůustálily a dostaly dokonce své vlastní vědecképojmenování.Že moje výzva není ničím novým, svědčícitát z knihy Norberta Dokoupila Živorodky,vydané již v roce 1981:„Naší snahou nesmí být nikdy honbaza novými tvarovými a barevnými odchylkami.K tomu, aby některý druh vymizel, jezapotřebí jen velmi krátká doba. Jako příkladmůže sloužit černá Poecilia sphenops(Black Molly) s normálními ploutvemi. Tytoryby dnes vidíme jen velmi zřídka. V prodejnáchmůžeme zakoupit víceméně strakatéformy s nejrůzněji tvarovanými hřbetnímia ocasními ploutvemi. Potomstvo těchtorybek je všechno možné, jen ne původníBlack Molly. Pokud se včas nevzpamatujeme,čeká podobný osud i mečovky a platy.“Já jen dodám, že totéž platí nejen pro živorodky,ale i pro jiné druhy a čeledě.Apeluji proto na nezkušené akvaristy,než se vypravíte do prodejny akvarijníchryb pořídit si „něco nového“, poraďtese s opravdu znalým akvaristou nebo jejpožádejte, aby prodejnu navštívil s vámi.Nečekejte radu od prodavačů (znovu podotýkám,až na výjimky), jejichž profesní zájemje prodat cokoliv za nejvyšší dosažitelnoucenu. Mějte na paměti, že to, co koupítednes, by vám mělo zdobit nádrž v průměru3 až 5 roků. Bohužel, v tomto sortimentunepomůže ani Česká obchodní inspekce.Leda, že by se mezi nimi našel někdo znalýakvaristiky a postihoval takovéto prodejcealespoň za špatné a zavádějící popiskynázvů prodávaných ryb, které jsou nezřídkatak absurdní a matoucí, že si při odchoduz prodejny musím prohlédnout prodavače,zda také není náhodou křížencem člověkatřeba s oslem.LiteraturaDokoupil, N., 1981: Živorodky, Státní zemědělskénakladatelstvíIIImrzačení!32 AKVÁRIUM TERÁRIUM / LISTOPAD–PROSINEC / 2009

Vydání AT2009Otázkač. Varianty odpovědí*Vydání AT2008Vydání AT2009LEDEN-ÚNORBŘEZEN-DUBENOtázkač.Varianty odpovědí*1 A B C2 A B C3 A B C1 A B C2 A B C3 A B CVydání AT2008 2009ČERVENEC-SRPENZÁŘÍ-ŘÍJENOtázkač.Varianty odpovědí*1 A B C2 A B C3 A B C1 A B C2 A B C3 A B CJméno a adresa 1 soutěžícího: A B CLEDEN-ÚNORBŘEZEN-DUBEN2 A B C3 A B C1 A B C2 A B C3 A B C1 A B CsoutěžČERVENEC-SRPENZÁŘÍ-ŘÍJEN1 A B C1 A B CKVĚTEN-ČERVEN2 A B CLISTOPAD-PROSINECKVĚTEN-ČERVEN2 A B CLISTOPAD-PROSINEC2 A B C3 A B C3 A B C3 A B C* křížkem označte správnou odpověď* křížkem označte správnou odpověďSIHATs.r.o.Pražská 66678 01 BlanskoVzduchové turbínymnožství vzduchu40 a 75 m 3 /hod.(v třífáz. i jednofáz.provedení)Za bezkonkurenční cenyjiž od 5 000,- Kč bez DPHNabídka platí do vyprodání zásobTel./fax 516 418 172E-mail: sihat@sihat.czwww.sihat.czKRMENÍ pro akvarinÍ RYBYpatentky, koretry, artémia, maina, cyclop, dafnia, gamarus, krill pacifica, krocaní a hovězí srdce, mýsis,Mražené: černý komár, mix, rybičky, zeleninový mix, diskus quick, diskus speciál (červená a modrá barva + vitamíny),cichlid mix, rybí filé špenát, kreveta, špenátSUŠENÉ:ŽIVÉ:gamarus, kreveta, vločky Super-mix, žábronožka solná ALTA, dafnia, lyofilizované krmivo – nitěnky, tablety(zelené, červené, hnědé)mouční červi, zofobáci, patentky, koretry, kladafora (biofilr)KONTAKT:Huml JaromírTovární 565338 08 ZBIROHtel./fax:+420 371 784 423mobil: 777 203 924AKVÁRIUM TERÁRIUM / LISTOPAD–PROSINEC / 200933

začínáme s akvaristikouZakládámetext Ivan PojarakváriumPráce s informacemiAkvaristé se setkávajía hovoří o jejich akvaristickýchúspěších a omylech. Někdytaké vedou spory o nějakémvlastním přesvědčení a osobnízkušenosti, o informaci, kteráje podle nich důležitá. Samozřejmě,že při komunikaci předevšímprosazují své osobnípriority a dokonce někdy přitom potlačí důležité sděleníod jiného účastníka, anebojej pouze přehlédnou nebopřeslechnou. Je v naší povazevětší pocit blaženosti z prosazenísebe sama, než přijmoutnázor jiného… Na jednomtakovém mém problému sepokusím popsat příklad, jakvypadá účast a vedení dialogupři výměně informací a možnái následném názorovém střetu,ve kterém bude mým cílemtaké předat možná důležitésdělení, a uvidíme, jak sek tomu partner zachová. Zdamu půjde také o informacenebo osobní prestiž. A témaje to opravdu aktuální. Nazvalbych jej „Heiko Bleher a Pterophyllumaltum“.V září 2009 se při příležitostisoutěžní výstavyakvarijních ryb v pražskébotanické zahradě pořádalypřednášky známého a současněasi jediného opravduterénního badatele v oborusladkovodní akvaristiky, panaHeiko Blehera. Akce se těšilyvelkému zájmu chovatelů„symphysodonů“ a ryb roduPterophyllum (pozorní čtenářisi všimnou, že nepoužívámčeské, nesprávně vžité označení„skaláry“).Předem avizovaná sděleníinformačního letáku přednášekpana Blehera byla akcentovánado jakéhosi hlavníhopojednání přednášky, tedy dopřekvapivého sdělení panaBlehera, že ryby Pterophyllumaltum vyskytující se v Evropě,ať už jako importy obchodníkůs akvarijními rybami, neboúdajné odchovy jmenovanéhodruhu, pocházející z „dílny“pana Horsta Linkeho, nejsouopravdovými nositeli vědeckéhonázvu Pterophyllum altum.Právě toto bylo hlavním důvodemvelkého zájmu českýchakvaristů, takže také já jsems potěšením kvitoval, že něcotakového bude sděleno, odůvodněnoa diskutováno právěu nás – v Praze. Osobně jsembyl velmi vzrušený případnýmpředvedením dokladu o tétoskutečnosti a dokonce jsemse těšil na možnost existenceještě „něčeho lepšího“, nežco v současnosti považujemeza vrchol krásy u ryb roduPterophyllum. Chtěl bychpouze připomenout pro neinformované,že se dlouhodobězabývám obecně řečenobiologií „pterophyll“ a že jsmespolečně s úzkou množinoušťastlivců ryby tohoto rodurozmnožili. A to včetně vzácných„altů“ (alespoň jsme si todo té doby mysleli). No a právěnyní jsme se měli dozvědět,že vlastně druh Pterophyllumaltum nevlastníme a tudížjsme je v našich akváriích aninerozmnožili!? Ale co to tedyvlastně chováme a na co jsmetedy hrdí? To bylo naší jedinouotázkou. Napětí v očekáváníBleherovy argumentacea dokladovosti bylo veliké.Přednášející se nejprvezabýval popisnými informacemivšech druhů rodu Pterophyllum.Až na druh Pterophyllumaltum se jednaloo známé informace, které bylyjiž dříve uváděny v dostupnéliteratuře. U „altů“ mě zaujalainformace o lokalitách výskytu- šest míst na horním tokuvenezuelském povodí Orinokaa jen dvě místa na povodíkolumbijském (na brazilskéčásti se prý tzv. pravé altynevyskytují). Toto sdělení víceméně sděluje, že místa výskytunejsou vymezená nějakýmmalým teritoriem a že nejsoutedy výhradně na horním Orinoku.Pozn.: spíše jsou roztroušenyna propojenémČÁST 24povodí Orinoka a Amazonky,míst tzv. bifurkace (přítokyobou veletoků – propojenéBrazo Casiquiare, ramenemOrinoka, které je současněpřítokem Rio Negra, patřícíhodo povodí Amazonky,dále řekou Pasimoni, tekoucído Casiquiare a následně doOrinoka, je možné se vodoudostat na druhou, jižní stranuřekou Cauaburi, tekoucí takédo Rio Negra, kanálem zvanýmMaturacá).Následovalo sdělení o ú-dajně jediném odchovu Pterophyllumaltum kanadskýmchovatelem. V této části mězaujala informace o náhodném,avšak správném načasováníúpravy kvality vody v jehoakváriu (myšleno snížení obsahurozpuštěných minerálníchlátek), ve stejném termínu,ve kterém v oblasti výskytuskončilo období vydatnýchdešťů, při kterém se hladinavod v této oblasti zvedneo mnoho metrů a to na rozlozetisíců čtverečných kilometrůa kvalita pralesní vody se takézmění naředěním srážkovouvodou (a nastává doba rybíhorozmnožování). Zde bychsi dovolil odbočit a upozornitakvaristy, že i já spolu s kolegouP. Hákem jsme taktopředpokládali optimální obdobípro jejich rozmnožovánía také jsme počátkem březnačinili vše, abychom naše rybystimulovali k této fázi roku(pestrá živá potrava, oddělenípředpokládaného páru odspolečnosti jiných altů v jarníchměsících, častá výměnavody za vodu více demineralizovanou).Přednáška pokračovalaa my jsme stále a v napětíčekali na předvedení dokladůo existenci morfologicky,a bůh ví jak ještě, odlišnýchjedinců ryb druhu Pterophyllumaltum. Dočkali jsme se ažv samotném závěru přednášky,v podobě několika nepříliškvalitních snímků kreseb, nakterých byly barevnou tužkouponěkud schematicky vyznačenyúdajné znaky typicképro tzv. pravé alty. Jednalo seo zdůraznění dominance vertikálytěla na úkor jeho délky.Dále následovalo upozornění,že mají mít na měkkých paprscíchhřbetní, ocasní a řitníploutve pouze tři nepříliš výraznéhnědé pruhy. Ryby prýmají i v dospělosti zachoványdlouhé hřbetní a řitní ploutvena rozdíl od tzv. amazonskýchskalár – altů (zde byla poněkudnejasná nomenklaturnídeterminace), které při pohybusklápějí směrem k ocasníploutvi, což má být důsledekjejich délky. Sklopením ploutvíryba tak snižuje odpor přirychlejším pohybu vodou.Opakovaně pan Bleherupozornil na nevhodnostkřížení importů s rybami chovanýmiv lidské péči. Zde bylovšak opomenuto vysvětlení– proč?Bohužel, tím vše skončilo.Jiné dokumenty nebyly. Až najeden – fotografii tzv. holotypuPterophyllum altum, vzácnězachovaném v pařížskémmuzeu, starém formalínovémpreparátu, který byl poznamenándobou uložení. Kdyžsi uvědomíme, že tehdejšíprvní odchyty a dovozy doEvropy se konaly kolem roku1910–14, tak pro srovnávánía dokladování specifickýchmorfologických znaků nebyltento dokument zrovna mocpřesvědčivý a zřejmý. Mimochodem,podle Blehera bylydo Evropy dovezeny, mimoPellegrinova dokladovéhovzoru, ještě další dva jedinciP. altum. Pak se ovšem nejednáo holotyp, ale o tzv. izotop– duplikát/y.Na přednášku jsem si přineslrůzné fotografie „našichaltů“, které jsme v poslednídobě odchovali, a tak jsempo přednášce požádal panaBlehera o komentář k našimrybám. Bez zaváhání je označiljako Pterophyllum scalare– „amazonskou skaláru“.U několika snímků se pozastavila označil je jako „možnéalty“. Ptal se na jejich původa po mé odpovědi nic neko-34 AKVÁRIUM TERÁRIUM / LISTOPAD–PROSINEC / 2009

mentoval, jen uznale pokývalhlavou nad množstvím odchovanýchryb. Dále jsem sejej ptal, jestli si myslí, že propřesvědčivou dokladovoststačí postavit argumentaci naněkolika málo morfologickýchznacích základního habitusuryb, viz předešlé. Ptal jsemse na další možné druhovérozdíly (morfologie žaberníchtyčinek, ploutevních paprskůa DNA). Zde jsem se dočkalsdělení, že je to moc nákladnéa že o tom nic neví. Řeklmně, že připravuje výpravu doVenezuely, na místa výskytuPterophyllum altum – bezbližšího komentáře. Po chvílijsme rozhovor ukončili. Ne takmezi přihlížejícími a naslouchajícímičeskými akvaristy.Tam ještě pár minut trvaladebata o předvedeném holotypupocházejícím z počátkuminulého století. Vlastně sepochybovalo o jeho přesvědčivostijako vzoru pro existencitohoto druhu v té podobě,jakou chápeme my dnes. Přirozhovoru nebylo vhodnéhrotit situaci a vést při o tom,že naše Pterophyllum alumnejsou Pterophyllum scalarea že už pouze v základnímorfologii (velikosti adultníchryb, vzájemných parametrůa zbarvení části těla) se podlenás shodují s jeho popisemaltů. Pan Bleher na mě působilvelmi příjemným dojmem.Jeho argumentace nebylanátlaková, ani nikterak demagogická.Odpovídal na otázkyvelmi seriózně a na úrovni– v rámci jeho přesvědčení.Mimochodem vůbec nemluvils despektem o úspěšíchodchovů pana Horsta Linkeho,jak bylo očekáváno. Jense zmínil, že Linkemu doporučoval,aby si nechal posouditpravost Pterophyllum altumu jmenovaného švédskéhoakvaristy, který je prý jejichznalcem (pozn. Horst Linke jepovažován za prvního Evropana,který si alty dovezl přímoz místa výskytu a také je jakoprvní rozmnožil).Jak to tak bývá, myšlenkyse mně „honily“ v hlavě vícea více, každou další minutou,spolu s rostoucím množstvímdalších otázek. Bohužel,později – v autě, až na cestěz přednášky…S odstupem času ve mněuzrávala myšlenka, dodatečněse dožadovat odpovědi nato, co mě zůstalo nezodpovězeno,na co bych se ještě jednourád pana Blehera zeptal.A tak jsem poslal e-mail domísta jeho současného pobytu– do Itálie. Požádal jsem jejo vyjádření na přiložené otázkya některé mé myšlenky:Viděl jste již někdy „pravéalty“ v přírodě a kde?Máte jejich fotografie?Mohl byste nějaké poslate–mailem? Respektuji Vašeautorská práva.Mohl byste mně poslatobrázek nebo foto s barevněvyznačenými typickými znakyaltů (uváděno na přednášcev Praze).Kdo je ten švédský expertna alty, kterého jste doporučilpanu Horstu Linkemu k posouzenípravosti jeho ryb?Proč není vhodné chovata odchovávat importy z přírodys rybami v péči člověka? Myslítesi, že není možné (vhodné)chovat (myšleno i křížit) pravéalty případně se stejným druhem?Jak jste to myslel?Co si myslíte o dlouhodoběodchovávaných rybáchdruhu Pterophyllum scalarev akváriích, které jsou dnespo mnohaletém chovu v akváriíchabsolutně jiné od přírodnícha co si myslíte o ztrátějejich většiny přírodních znakůtěla (př. velikosti těla) vlivemimbreedingu (příbuzenskéhokřížení)?Zmínil jste se v Prazeo kanadském chovateli altů,který byl jediný úspěšnýREDAKCE ČASOPISUAKVÁRIUMTERÁRIUMnabízí jednotlivá vydání AT za zvýhodněné ceny: ročníky 1995-2004(1995-1997 nekompletní) v jednotné ceně 26,- Kč za jeden výtisk, dvojčíslaroku 2005-2006za 45,- Kč za jedenvýtisk, 2007-2008za cenu 55,- Kč,2009 za cenu 75,-Kč (+ poštovné dletarifů České pošty),předplatné 2009 (à75,- Kč) - poštovnézdarmaakvarista při jejich odchovu.Můžete mně to znovu opakovat?Posílám Vám nějakéfotografie našich ryb (altů).Můžete napsat, co si o nichmyslíte?Po odeslání e–mailunásledovala dlouhá doba bezodpovědi, a tak jsem pozdějiodeslal dotaz na druhou internetovouadresu. Dostal jsemokamžitou odpověď od paníjménem Rosella Bulla, že panBleher bude zpět ve čtvrteka že mně pošle informace.Podotýkám, že jsem se v úvodumých dotazů zmínil, žemám v úmyslu napsat článekdo „Akvária Terária“ o jehopřednášce v Praze a významujeho sdělení pro českou akvaristickouobec. Jelikož jsemještě stále odpověď nedostala vzhledem k termínuodevzdání příspěvku redakcičasopisu, ponechávám dalšípokračování mého postupupři získávání informací v případěHeika Blehera a „altů“na následnou dobu, kdy, jakvěřím, se „dopídím“ meritukauzy Pterophyllum altum.Takže pokračování příště– možná…začínáme s akvaristikouIIIAKVÁRIUM TERÁRIUM / LISTOPAD–PROSINEC / 200935

aktualityAKTUALITYNový druh růžových teterJako kdyby už teď nebojovali občas akvaristé se zdánlivěnepřeberným množstvím růžových teter, popsal GünterHein další nový druh v této skupině. Ryby ze severní Bolívie,jejichž typovou lokalitou je řeka Manuripi nedaleko PuertoCardenas, pojmenoval podle provincie, v níž se lokalitanachází – Hyphessobrycon pando. Ryby dosahují standardnídélky 3–3,5 cm, tvarem těla, zbarvením i kresbouv hřbetní ploutvi připomínají zmenšenou verzi tetry ozdobné(Hyphessobrycon rosaceus), mají však velmi zřetelnouramenní (humerální) černou skvrnu na bocích za skřelemi,kterou vpředu i vzadu lemuje zlatavě bronzový proužek čidefinováním druhu, který popsal na základě dvou jedincůuž Bleeker v roce 1851 jako Betta anabatoides, českybojovnice lezounovitá. Roku 1879 však sám Bleeker spojilněkolik původně samostatných druhů bojovnic dohromadypod jménem Betta picta (bojovnice jávská). Tato synonymizacetehdy postihla jak druh Betta anabatoides, taktřeba i známý druh Betta pugnax (bojovnice tlamovcová).O revalidizaci bojovnice lezounovité se do značné míryzasloužili v posledních zhruba 20 letech především němečtíakvaristé svými dovozy z přírody a následnými pozorovánímiv nádržích. Původní Bleekerův materiál, který jeuložen v Národním přírodovědném muzeu v nizozemskémLeidenu, je však ve velmi špatném stavu, a tak Tan požádalMezinárodní komisi pro zoologickou nomenklaturu o výjimku,již obdržel, a vybral namísto původních dochovanýchsyntypů nový neotyp z aktuálně nově naloveného materiálu.Druhý druh, bojovnice zlatošupinná (Betta midas),byl v této práci popsán Tanem vskutku poprvé, jenže jdeo ryby, které akvaristé znají již od počátku 90. let 20. stoletíjako Betta sp. aff. anabatoides“. Betta midas se odBetta anabatoides liší méně nápadnou tmavou kresbou nahlavě, větším počtem zlatých šupin na bocích a přítomnostídrobných tmavých teček v hřbetní a ocasní ploutvi.Pramen: Tan, H. H., 2009: Redescription of Betta anabatoides Bleeker,and a new species of Betta from West Kalimantan, Borneo (Teleostei:Osphronemidae). Zootaxa 2165, 59–68.Hyphessobryconrosaceus;nahoře samice,dole samecskvrnka. Tvar této skvrny se u různých jedinců liší, někteřímají skvrnu téměř okrouhlou, jiní protáhlou. Nově popsanýdruh patří do předpokládané kladistické větve růžovýchteter, jejíž existenci poprvé zmínili Weitzman s Palmerovouv roce 1997. Tato větev obsahuje dvě podskupiny druhů,jejichž zástupci jsou nově popsanému druhu v různé mířepodobné. Jednou je podskupina „Hyphessobrycon bentosi“,kam patří i nově popsaný druh, druhou pak podskupina„Hyphessobrycon eques“. Základní rozdíl mezi druhy zeskupiny H. eques a novým druhem Hyphessobrycon pandoje v počtu zubů na maxile (2–3 ve skupině H. eques,5–8 u druhu H. pando). V rámci skupiny H. bentosi se nověpopsaný druh odlišuje od všech ostatních barvou a tvaremramenní skvrny, jakož i tím, že jeho samci nemají prodlouženouhřbetní ploutev.Pramen: Hein, G., 2008: Hyphessobrycon pando sp. n., a new rosy tetrafrom northern Bolivia (Teleostei, Characiformes, Characidae). Bulletinof Fish Biology, 10, 1/2, 1–10.Staré bojovnice v novém hávuSingapurský ichtyolog Heok Hui Tan popsal v letošnímroce vědecky dva druhy tlamovcových bojovnic zeZápadního Kalimantanu. Ani v jednom případě však nejdeo skutečné novinky. První z obou popisů je vlastně pře-Nádherná drobnoústkaA ještě jeden nově popsaný druh, který akvaristé znajíjiž několik let. Drobnoústku, dováženou pod obchodníminázvy Nannostomus sp. „Purple“, Nannostomus sp.„Rot“, Nannostomus marginatus „Purple“ či Nannostomusmarginatus „Red Purple“, popsal Axel Zarske jakonový druh Nannostomus rubrocaudatus. Ryby pocházejíz peruánské provincie Loreto. Jejich nejbližšími příbuznýmijsou drobnoústka trpasličí (Nannostomus marginatus)a drobnoústka Mortenthalerova (Nannostomus mortenthaleri).Jako u jediného druhu v rodu Nannostomus jeu Nannostomus rubrocaudatus vyvinut výrazný sexuálnídichromatismus, tj. rozdílné zbarvení samců a samic.Pokud bychom měli k dispozici pouze samce obou druhů,i pak se dají ryby od sebe rozeznat. Samci Nannostomusrubrocaudatus nemají bílou skvrnu v hřbetní ploutvi, majívýrazně tenčí černé podélné pruhy na bocích a bělavě stříbřitéhrdlo.Drobnoústka Nannostomus rubrocaudatus již bylau nás rozmnožena. V jednom třecím aktu bývá uvolněnapouze jedna, zpočátku lepivá jikra, navíc rodiče jikry s chutípožírají. Odchov je proto málo produktivní, 10 mláďat odjednoho páru bývá úspěchem.Pramen: Zahrádka, K., 2009: Krasavice z Peru má jméno – Nannostomusrubrocaudatus. Aquaristik 3, 64–66.Zarske, A., 2009: Nannostomus rubrocaudatus sp. n. – ein neuerZiersalmler aus Peru (Teleostei: Characiformes: Lebiasinidae). VertebrateZoology 59, 1, 11–23.Text Jaroslav HofmannKresba Jaromír a Libuše KnotkoviZ AKVARISTIKY36 AKVÁRIUM TERÁRIUM / LISTOPAD–PROSINEC / 2009