Supplementum 1+2/2010 - SpoleÄnost pro pojivové tkánÄ›
Supplementum 1+2/2010 - SpoleÄnost pro pojivové tkánÄ›
Supplementum 1+2/2010 - SpoleÄnost pro pojivové tkánÄ›
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
stélky obuvi, a <strong>pro</strong>to není schopen kvalifikovaněschválit výběr obuvi, který bygarantoval „dostatečný vnitřní <strong>pro</strong>storobuvi hlavně v její prstové části“.Posun obutých nohou po stélceve směru dopředu, zejména během pohybu(chůze, běhu) v místech největšího ohybuse rovněž nepodařilo dokázat. Ani otiskynohou na stélkách vyrobených z neformovatelnýchmateriálů tento jev nedokazují.Ohraničení otisku nohou na stélkách jeostré a délka otisků se shoduje s délkounohou.Dokonalá flexibilita (ohebnost)obuvi v místech jejího největšíhoohybu při chůziNa flexibilitu (ohebnost) spodku obuviexistovaly dva rozdílné názory. První formuloval<strong>pro</strong>f. Erne MAYER, který tvrdil, žeobuv musí co nejméně omezovat funkcinohou. Jinými slovy, obuv by měla mít conejmenší odpor <strong>pro</strong>ti ohybu. Sám v nadsázcetvrdíval, že nejlepší obuví je žádná obuv.Proti tomu byla v bývalém Československu,Polsku, NDR, Maďarsku a dalších zemíchuzákoněna norma na měření flexibility.Její součástí byly přípustné hodnoty sílypotřebné <strong>pro</strong> ohyb obuvi o jeden stupeň.Tyto hodnoty byly upraveny podle typuobuvi (rozdílné <strong>pro</strong> zimní, vycházkovoua přezůvkovou). Tento požadavek byl tvrděvyžadován a z výrobních <strong>pro</strong>gramů československýchvýrobců byly vyřazoványstovky modelů nesplňující tuto administrativněstanovenou hodnotu flexibility.Naopak v Západní Evropě tento požadavekzaveden nebyl a řada předních výrobcůdětské obuvi nabízela obuv s vysokoumírou tuhosti. V roce 1993 byla publikovánapráce CAVANAGH, ULBRICHT (9),ve které byla doporučena, na základě klinickéstudie <strong>pro</strong> nesložitější postiženínohou diabetiků, obuv typu „rocker“ nebo„roller“. Oba typy jsou charakteristickévysokou tuhostí (rigiditou) spodku obuvis podešvemi, které musí být geometrickyupraveny v podélném <strong>pro</strong>filu (umožňujícíhoupání, nebo odvalování). StudieČERNEKOVÉ a PAVLAČKOVÉ (10), kterátestovala dětskou obuv o pěti úrovníchflexibility, <strong>pro</strong>kázala, že flexibilita obuvineovlivňuje dynamické rozložení tlakůmezi nohou a obuví. I samotné důslednévyžadování prahových (nízkých) hodnotflexibility <strong>pro</strong> dětskou obuv komplikovalojejí <strong>pro</strong>dej, <strong>pro</strong>tože normu stanovenépožadavky nesplňovaly např. skořepinovétypy bruslařské a lyžařské obuvi, dětskédřeváky apod. Systém výjimek se nakonecneosvědčil. Prosazení tohoto požadavkudo evropských norem dnes není možné,<strong>pro</strong>tože <strong>pro</strong> zdůvodnění je nutná serióznístudie zveřejněná v časopise s Impact indexema ta neexistuje. Stejně nedostatečnězdůvodněná je <strong>pro</strong>blematiky torzní tuhostiobuvi.Úměrná výška podpatkuVliv výšky podpatku na následný vznikdeformit nohou je stále otevřeným <strong>pro</strong>blémem.Na nebezpečnost vysokých podpatkůbylo upozorňováno již zmíněnýmPetrem CAMPERIEM v 18. století (1). Stálevšak schází dostatečně přesvědčivé důkazyo přímém vztahu mezi deformitami nohoua nošením obuvi s vysokým podpatkem.Jako <strong>pro</strong>tiargumenty jsou používány statistikyporovnávající četnost deformit meziskupinami stejně starých žen a mužů (u kterýchse nošení obuvi s vysokými podpatkynepředpokládá). Ty nejsou dostatečně přesvědčivé.Patrně samotná výška podpatkunebude <strong>pro</strong> zdravou nohu tak riziková,198 15. Kubátův den