DVA ASPEKTY JAZYKA A DVA TYPY ŠPATNÉHO ČTENÍ

Vaškův obrázek je menší, utopený v prázdné ploše. Hlavně má však zcela opačnougeometrickou strukturu i některé významové parametry. Nepředstavuje linii figur se skrytýmči nezjevným prostředkem (já, Ivana- méďa), ale trojúhelník či, přesněji, výseč z kruhu.Kouzelník směřuje spíše k figuře mága než kabaretního umělce, jak to napadlo Ivanu(kouzelník je pro ni prostě kouzelník, ať se do scény hodí nebo ne); od rodiny není oddělen,ale naopak drží její členy jako nějaký cirkusový krotitel na šňůrkách. Znamená to pak, že sizvířata nemůžou nic udělat? Tato pacifikační funkce by pak možná vysvětlovala kouzelníkůvúsměv; jeho dětské vzezření asi Vaškovu implicitní identifikaci (že to bude on, veliký svysokou čepicí, kdo všechno zreguluje?).Podle explicitních určení je Vašek myš, táta je aligátor, oddělující ho pilkou svých zubů ihřbetu od mámy (řekl bych, naštěstí), od ušlechtilého koně ze zdviženou hlavou, "ségra" jeprase (se smíchem).Během kreslení se mě Vašek ptal, jestli mám taky špatný sny: on že je měl "v tom pokoji",než se přestěhovali; zdálo se mu, že "duch sežral mámu".Považuji tyto a některé další údaje za zajímavé, i když pro Jakobsona použijeme spíšerozdíl v kompozici; ještě pro nás bude důležitá okolnost, že Ivana držením významu slova,kouzelníka, nad kontextem posouvá celkový význam: její druh kouzelníka se asi hodí méněnež ten skoro mág, k němuž směřuje Vašek- pomocí těchto posunů, které aktualizujíslovníkové slovo, dělá Ivana někdy téměř vtipy.U oněch druhých zmíněných údajů, těch zajímavých navíc, které jsou vlastně tzv.psychosexuálního rázu, je třeba varovat před dvěma věcmi. Zobrazení rodiny jako snesitelnénebo ne není už z pojmových důvodů žádným přímým otiskem reálné péče, náklonnosti,dobré vůle či jejich absence, nad nimiž by bylo tak uspokojivé si sentimentálně zaplakat. Dáljde asi věřit G. Pommierovi (1993, s. 338) a jiným, že zobrazení, symbolizace sama užpředstavuje posun od aktuálního konfliktu, svědčí o jeho překonání- Ivana ani Vašek nejsouve stádiích, která zobrazují. Jindy se hovoří o tom, že je to sám akt symbolizace, kterýtendenci, činnost deblokuje: možná i proto Vašek při nepochybném neurotickém konfliktunebyl intelektuálně inhibován.Pommier a jiní mají asi obecně pravdu, nicméně je rozdíl dál v tom, nakolik naléhavě čiostře se psychosexuální konflikt vyjadřuje- a tento výraz je mnohem silnější u Vaška, už vefrekvenci nezastřených výroků a chování, jež sexualitu přivádějí na scénu přímo, i v roviněderivátů jako jsou typické chování a povaha nebo osud (nezastavitelná série průšvihů, nikdyale nezavršená opravdu velkým malérem).Ivana je poměrně vysoká a hubená holčička, která se v pubertě ještě rychle vytáhla; irezatostí a pihami připomíná Pipi Dlouhou punčochu, i když nemá její přivřené, ale spíševykulené oči; často se ale směje. V 5. a 6. třídě ještě dostala rovnátka, takže vypadá spíštrochu komicky než jako vamp; nevyhlíží ale ani jako heroina, ani jako panenka, ani jakorockerka (abych uvedl některé typy); přitom se velmi ráda strojí a nosí nejrůznější módníozdoby, přičemž to ovšem netvoří většinou sjednocený komplet.Nepatří k holkám, které demonstrují sexuální téma výrazně v jeho ostrosti (např. na rozdílod jedné, která při probírání tématu město vs. venkov v 6. třídě chtěla mluvit o tom, že navesnici se nedá koupit "ochrana"). Jednou mi sice vyprávěla o přestávce sprostý vtip, prýženský (ale že udělá výjimku)- chlap si od zlaté rybky přál být bílý a lepit se na ženy, tedyproměněn ve vložku (zapomněla ovšem zdůvodnit přání bílé rasisticky tím, že by to byl cikánnebo černoch); šlo však spíš o její mánii vyprávět a předvádět se, než o exhibování sexuálníhotématu (mánii stejnou, jako když třeba parodovala televizní slogany).Ve škole bývá sice označována za soutěživou (při vysvětlování jejího úspěchu v testugramotnosti i jinak), a je na tom kus pravdy- ale nejde o žádnou spalující ambici popremiantství, jako spíš o to, momentně se producírovat.9