DVA ASPEKTY JAZYKA A DVA TYPY ŠPATNÉHO ČTENÍ

Řečově geniální a výtvarně nápaditá Klára nenašla v hlavě plné kastrace a ženské rolenikdy správná místa pro desítkový zápis, matematika na výši jehlových podpatků. Kamil a Ivanemají sklon k dyskalkulii, ale k dyslexii: oba jsou v re-edukační péči školní speciálnípedagožky. Podle této paní doktorky je Ivanina porucha založena hlouběji než u Kamila, kdese odhaduje spíše sociální zanedbanost. Přesvědčuje o tom i šišlavost, s níž se Ivana objevilav 1. třídě a která je nyní téměř minulá.Oba měli potíže se čtením nahlas, po jeho zvládnutí však dost brzy čtou výrazově, sfrázováním; velké potíže měli asi i v 5. třídě s pravopisem, zejména v diktátech (Kamil asiméně v předtištěných cvičeních, Ivana i v nich).Tyto potíže neustávaly ani tehdy, když se pravopis přesouval od fonologických otázek (viznapř. kvantitu samohlásek; měkkost vs. tvrdost aj.), spojených s percepcí, se sluchovýmrozlišováním, k rozumovějším, vysouditelnějším otázkám, např. sémantickým (např.vyjmenovaná slova) nebo k syntaktickým (např. pádové koncovky- např. holubi/y). Kamil aIvana byli proto hlavními informátory pro formulování již zmíněné představy o pravopisnétoleranci.Nemůžeme se zde ale věnovat srovnávání těchto dvou dětí: nýbrž Ivany s někým jiným, sVaškem ze skupiny C), od velmi pomalých čtenářů. Vašek v skupině této nemá možná soběpodobného, jako Ivana v Kamilovi (a částečně i v Kláře)- i když ho některé aspekty výkonuspojují s Rómkou Denisou. Test gramotnosti dělali oba spíše s nechutí, hlavně ke konci; jejich"dovolenost" k mé osobě je vedla k tomu, že nechtěli pracovat (Vašek vyplnil poslední dvaúkoly zcela náhodně, bez čtení): to vše ale bylo způsobeno jejich únavou ze čtení.Podle mého odhadu neovládali zřejmě techniku, kterou připisuji takové Ivaně neboKamilovi (v testu až příliš spěchajícímu), spočívající v rychlém čtení očima, bez artikulace(ať už šeptem nebo úplně potichu). Výkonem se Denisa a Vašek nejvíce blížili Ivaně v žánrudokumentu, kde bylo penzum souvislého textu nejmenší. (Ale na rozdíl o Denisy má Vašeknejvětší potíž se žánrem vyprávění: jestliže teď budu anticipovat, je to možná i pro alegorickýcharakter příběhů; nelze ovšem vyloučit ani identitně založené odmítání některých oidipskýchtémat, např. v povídkách Ptáček a slon a Dědeček.)Nahlas přitom čítávala Denisa mnohem rychleji než Vašek, dokonce velmi rychle, sobčasným "přečtením se" (do smysluplných slov, s "vymýšlením si": "když jsem stáhl drakadolů"-> když jsme dali draka dolů): v tomto ohledu si s pomalu a pečlivě čtoucím Vaškempodobni nebyli.Technika rychlého čtení jen očima, v duchu chybí jistě více dětem, ale Vaška a Denisuspojovalo např. i to, že svým IQ patřili k nejlepším (Vašek je 1.), a i školně byli považovániza nenadanější (pozdější ztráta premiantství ve známkách se přičítala, a dost právem, úpadkumotivace- nebo že by začínal být blokován i svým čtením?).Výsledky Vaška a Ivany v testu gramotnosti byly pro většinu vychovatelů překvapivé:čímž myslím školu, paní doktorku- re-edukátorku a sebe, asi i Ivaninu maminku.Vašek mi se svým špatným čtením začal pojednou připadat víc kulturně ohrožený nežIvana: a přesto ve škole zatím s touto svou nedostačivostí tvrději nenarazil; jistě, chlubil sejako někteří jiní kluci, že nečte, nemá rád knížky, ale taková provokace není poruchou, kteráby se napravovala, ani nekázní, jež by se trestala.Zatímco u Vaška se nevědělo a vlastně neví dál o jeho mizérii (kterou asi sdílí s většímpočtem dětí), u Ivany se nevědělo o její kompetenci. Pro jistotu jsem ji donutil číst se mnou ozávod: dopadli jsme na stránce téměř stejně. Později v 5. třídě se výsledky z testu gramotnostinezdály ještě paní re-edukátorce, podle mě ze dvou důvodů: jednak i maminka tvrdila, žeIvana se toho doma moc z učebnic nenaučí (přečte si to, a nic si nepamatuje); jednak asi byloobtížné představit si čtení rozpůlené- aby byla v jednom druhu napravována, v druhémzáhadně vynikala.5