DVA ASPEKTY JAZYKA A DVA TYPY ŠPATNÉHO ČTENÍ

jinde jsou dány dohromady: sexuálně zneužil, a tím znemožnil, ha- ha, tedy sexuálněznemožnil; přecházet zrak bude, žasnout budete, ergo přecházet vás úžas.U Vaška jako by šlo naopak o to, že se nemůže oprostit od daného kontextu nebo oddaného paradigmatu, na něm se podílejícího: pokud začne říkat druhy barev, pak u nich musízůstat, a tmavě červená nemůže být řečena než jako černá. (Jakobson, s. 64, zde u Vaškovatypu uvádí také problém s barvami: jedna pacientka neříkala než primární čtyry barvy, typosunuté, spojené s původními na základě podobnosti odmítala.)Vašek o řazení a stupňování ostatně často přemýšlí: např. jestli by existovala známka 5-;jedničku prý má rád, že je před nulou (ze 2. třídy).I snahu o regularizaci a přesnost bych přičítal přání omezit se na jeden kontext, který jepak třeba chápat jakoby doslovně, nepřeneseně. Vzpomeňme si i na reakci v Termanověslovníku: obálka do dopisu, na dopis, dám ho do obálky. Protože Vašek nepoužil úplněsprávně první předložku, do dopisu (ale i s nepřesností je to velmi srozumitelné), opravuje se :na dopis. V abstraktním významu předložky je to zcela v pořádku (obálka je na dopis, jako jemiska na jídlo); ale to mu nestačí, protože je připoután ke korekci časoprostoru lodiEnterprise; a tak se vrací k původní předložce "do", která je pak správná při prohození členůdopis- obálka.Prochází stylový rozdíl i do výtvarného projevu, do kresby "začarované rodiny"? Ano,syntax obou obrázků je naprosto rozdílná. U Ivy vidíme sérii s určitou strukturou, kteránechybí, ale je implicitní, skrytá zdánlivě rovnocennou řadou členů (jejich středem je aleautorka). U Vaška jako bychom měli strukturu a řízení v ní přímo znázorněné linkami drátků,od podmětu, kouzelníka, k různým předmětům, z nichž jeden se s podmětem identifikuje amezi ostatními, včetně sebe, by tam chtěl udělat pořádek.Poslední bod, který se stylem zmíníme, je problém jména. Trochu jsme na něj narazili upsychoanalytika G. Pommiera (na vstupu k Jakobsonově koncepci, kterou v důsledcíchvlastně jako relevantní odmítl). Podobně operuje i další psychoanalytický autor, J. Bergès(1994), který rozepisuje otázku jména trochu podrobněji. Ve své dost spekulativní stati tvrdí,že jeho francouzští nečtenáři měli v souběhu potíže: s tříděním (klasifikací); s ukázáním ajmenováním; se vztahem k autoritě.Probandi nebyli s to jednoznačně roztřídit karty s třemi kritérii (velikost, barva, druhpředmětu) exkluzívně, vybraně podle jednoho znaku a se zanedbáním zbývajících: naopak sesnažili o tabulku s trojím vstupem, kde by políčka vyjadřovala všechna kritéria, hlediskasoučasně- Bergèsovi to připadá pouze blokující a má tendenci to snižovat, ale tento velkýkognitivní výkon není jen absurdní: má analogii např. v určování, v oněch "košilkách"ohebných slov (kde se nesmí vynechat např. číslo).Potíže s tříděním by měl mít podle Jakobsona typ s poruchou podobnosti, tedy Vaškovatypu (a Vašek být tedy možná lepší ve zmíněném určování, resp. v jeho pečlivosti).Bergès tvrdí, že neschopnost zanedbat ostatní kritéria, rozhodnout se výběrem logickysouvisí s neschopností vynechat či zredukovat ve francouzském čtení písmena (např. dlouhé"monsieur" dá v hláskách jen /m e sjö/). Protože takový nečtenář prý tedy chápe písmenaizolovaně, nikoli slitá ve výslednici, dělá mu potíže písmeno zopakovat, když už ho jednouřekl (takže čte "baratin" jako "bartin")- zde nemáme od Vaška tak rané údaje, ale pouzeindikace pro podobný postoj např. oněmi dvěma negacemi v Termanově slovníku (a také jehopomalé čtení, kopírující podrobnosti "terénu").Někteří nečtenáři prý současně mají potíže se jmény osob, a raději je opisují (moje babičkane Karolína, ale Velká, Malá)- zde máme na podporu ono nahrazení jména Jirky bratrem (vopakování vět). Vyzvednutí jména jako by vadilo, má jít o podobně rozhodné, jednoznačné49