DVA ASPEKTY JAZYKA A DVA TYPY ŠPATNÉHO ČTENÍ

Celkové rozdíly jdou dost jasně v Ivanin prospěch.K slovotvorběLexikální úspěšnost Ivany je ohrožena nejen fonologickým řáděním v jednotlivýchmorfémech (např. v kmenech), ale i v bodu skládání slova z těchto morfémů. To proberemejednak jako hranice slova, jednak jako odvozování.Navzdory tomu, že chyby v oddělování slov vyhlížejí graficky velmi hrozivě, skoro nějakpsychoticky, nesmíme zapomenout, že existence mezer mezi nimi není vůbec nic přirozeného,ale inovace a konstrukce: Martin tvrdí, že tzv. scriptura continua začala mizet v 11. století(1996, s. XXXIII); podle Lahirea v jeho sociologii psané, psací kultury zas není pravda, co siučitelé myslí: že se žákům při špatně členěném zápisu musí rozpadat význam; lze si ověřit, žetomu žáci rozumějí (1993, s. 104-113).Ani v našem případě si nejsme jisti, o čem by chyby měly svědčit; tedy hlavně chybyIvany.Ze 2. třídy:Ivana: Mě síc vy chází nadlesem.Vašek: Měsíc vychází na dlesem. (Pak opravil: nad lesem)Šlo o speciální cvičení, kde se mělo dělit Měsícvycházínadlesem. Chyby se jinak méněvyskytují v diktátech, kde pedagog většinou "napovídá" už svým přednesem (s výjimkouspojení předložek jako /knám/); více jich bývá ve slohu, na nějž jakžto na materiál takéodkazujeme (viz partii o stylu).Nepochybuji ve shodě s Lahirem, že Ivana výše rozdělené větě výborně rozumí. Ale jakpřesto tyto chyby vykládat? Že je sémanticky už na verbální či orální úrovni tak silná, že sityto nesmysly v psaní může dovolit? (To je opakování myšlenky o pravopisné toleranci.) Stím by dál korelovala i určitá syntaktická slabost v soumeznosti na jedné z hierarchickýchúrovní jazyka (k tomu se dostaneme později). Na druhé straně zde opět narážíme na některénevyjasněnosti obecnějšího rázu.Jestliže je písmo, psaní samo určitým metajazykem, jak to, že je v něm Vašek ortografickyúspěšnější? Věc by do určité míry řešila následující otázka: je ale vztah písma k řeči opravdujen metajazykový, čistě automaticky překladový? Jistě, zde jde o nějakou substituci, ale cokdyž má charakter spíše doplnění řeči než vytvoření jejího synonyma, žádné ekvivalence,jako kdybychom třeba kódovali už napsané slovo morseovkou. Ona ani zmínka o možnéslabší kontrole syntaxe u Ivany jako faktoru naši otázku neruší, ale podporuje: neboť je toprávě pravopis, který syntax demonstruje. Je to otázka samozřejmě neuzavřená.Tradičně se také vědomí slov, vědomí existence slov včetně jejich hranic, dál jejichsamostatného slovníkového překrývání, dál i jejich druhů (morfologie), spadání pod tytodruhy, dává do spojení s psacím postojem ke skutečnosti: podstatnou jeho složkou má přitombýt monologičnost (jak u Bachtina, tak po něm i u Lahirea), resp. představa adresátanepřítomného, jenž nežije ve společném kontextu. Jak to, že i z tohoto hlediska je Vašeklepší? A nebo děláme mechanickou chybu v uvažování a Jakobsonem popsanou závislostpacienta na kontextu a komunikujícím druhém si musíme vyložit pro psaní jinak? Tatozávislost je možná citlivost, s kterou se dál něco dělá. A sice: možná že forma, kde by typVaška mluvil sémanticky plně, tématicky jasně je právě psací komunikace bez druhého, který36