DVA ASPEKTY JAZYKA A DVA TYPY ŠPATNÉHO ČTENÍ

Někdy se vrstvy míchají: třeba u posledního stylu, který je všudypřítomný, i když se naprvní pohled zdá, že by měl být relevantní až třeba při volném slohu a nikoli u řešenípředjímaných cvičeními. Fakt, že cvičení vyžaduje odpověď, však zas upozorňuje na dalšívšudypřítomný aspekt, na aspekt komunikace.Explicitně se zmíníme se o jiných transversálních problémech: o otázce pravopisu, jestli naněj lze pohlížet jednoznačně z jedné nebo druhé osy (v paragrafu o slovotvorbě); o otázce tzv.vlastního jména (jak podle Bergèse vstupuje do problému čtení).K fonologiiVe fonologickém vědomí na úrovni hlásek a slabik je silnější Vašek než Ivana: viz jehoskvělé rozkládání slov už v 1. třídě nebo tyto jeho připomínky ke cvičením v 2. třídě: že by semísto su-d mohlo doplňovat na su-p, "žere mrtvoly, je to lepší"; viz také jeho citovaný návrhna da + le + ko; variaci od ko + le + da měl pod kontrolou, zatímco Ivana, když přehodí, taknemůže jinak: buden místo duben.Tím už se naznačuje, kam ji tyto chyby a rozvolnění v bodu fonémů vedou sémanticky, tj.zde vlastně lexikálně: ukážeme nyní jen dopady při nerespektování kořene slova, ať užfoneticky nebo graficky. Duben-> buden představuje neologismus (jistě, existuje svod ve zdenepřítomném rýmu, přesmyčce "duben, ještě tam budem"). U slov, přečtených do podobyneologismů, Ivana předpokládá, že to je pro ni sice neznámé slovo, které ale existuje, tedy mávýznam (a má pravdu, normálně se nepíšou texty z pseudo- slov): už tím si dělá sémantickýzmatek. Ale také existuje možnost, že někdy pro ni mají slova různou podobu, znění: neboťdalší sémantickou poruchou je zde vytváření rejstříku podobně znějících slov kolem jednohokořene, čímž se pomocí fonické blízkosti vytváří představa homonymie nebo polysémie,polysémie úplné či příbuznosti podobných slov. Zde tedy Ivana konstruuje falešné, ani nelzeříct že lidové etymologie, ať už cestou fonetickou nebo grafickou: viz onu neodpovídajícísugesci příbuznosti, "dědský" místo "dětský" v souvislosti s dětmi.To jde ve směru naznačeném Jakobsonem pro tento typ, k záplavě slovníku homonymy,limitně až k jednomu existujícímu slovu.Fonologické nedostatky (spíše než fonetické nedostatky; neboť slyšení a snaha o ně zdejsou naopak silné) v rovině psaní, tedy v pravopisu jsme prezentovali již v předních částech,citacemi ze cvičení a diktátů.K lexikuTento blok je velmi rozsáhlý. Již jsme se z něho právě zmínili o homonymii a polysémii zhlediska Ivančiných chyb. Nicméně se zdá, že Ivana má s polysémií samou (jako smluvnickou látkou) víc úspěchů než Vašek. Nemáme na potvrzení ovšem o moc víc údajů nežnásledující úkol z písemky ze 3. třídy, kde se mělo vymyslet slovo mnohoznačné a použít.Ivana: "Koruna stromu zelená." "Pan Karel IV. má krásná koruna." Vašek: "Maxipes Fík mávelkou boudu." "Kamilovi chutná fík."Ivanino řešení (byť ve třídě už zažité) mi připadá čistší než Vaškovo dodání dalšíhovýznamu vlastnímu jménu nebo naopak pozvednutí obecného jména na vlastní (podle toho, zkteré strany proces uvažujeme)- taková mnohoznačnost, polysémie se dá provést na každémsubstantivu (viz později partii o vlastním jméně).U Ivany si všimněme nejen stylistické podivnosti, ale i šokujícího selhání selhání rekce,slovesné vazby s "mít" (koho, co!).32