DVA ASPEKTY JAZYKA A DVA TYPY ŠPATNÉHO ČTENÍ

obě děti liší tak výrazně ve formální, geometrické kompozici začarované rodiny, dokonceproč se Ivana obléká z mnoha kousků, ale bez sladění do kompletu?Pokusíme se hledat podobnu transversální představu v Jakobsonově vysvětlení druhůafázie (1995), a sice afázie motorické jako poruchy soumeznosti a afázie sensorické jakoporuchy podobnosti- jak známo, autor odsud extrapoloval do sémiologie (např. do kompozicevýtvarných, filmových a literárních děl).Možná proto, že se "-fázie" týkají primárně pouze mluvení a "-lexie" mluvení, řečení užzapsaného, nenarazil jsem, s jednou výjimkou, na žádnou explicitní referenci k Jakobsonověteorii. I pro tuto vzdálenost mezi specifikou čtení a psaní vs. předpokládanou obecnostímluvení a znakového chování nemohu přidělit Jakobsonovu modelu jasnou funkci: nemohurozhodnout, zda si obecná figurína obléká šaty z jiné látky nebo zda téže figuríně jen různěsednou šaty zcela odlišných střihů.Zmíněnou výjimku představuje G. Pommier (1993, s. 305- 308), který Jakobsona citujepodle mě ve velmi zúženém významu, dokonce tak, že mu to slouží jen k tomu, aby afatickétypy od dyslektických zásadně odlišil.Tento psychoanalytik zajímající se o písmo a zprostředkovaně i o dyslexii, tvrdí, žespecialisté na dyslexii konstatují u svých pacientů potíže s rytmem nebo neschopnost provádětopakované úkony- to se spojovat nepochopením kombinatoriky písmen do slabik, a tak sobtížemi čtení (i Ferreirová, 1988, zjistila, že děti v "ontogenezi" čtení vyžadují, aby se znakyneopakovaly, ale lišily- viz náš text za 1. třídu). Tuto spojitost, kterou považuje za nejasnou,doplňuje Pommier převedením problému opakování na problém podobnosti, na poruchupodobnosti, kterou Jakobson připsal jednomu z typů afázie, a sice afázii sensorické. Poruchupodobnosti pak Pommier přejmenuje na neschopnost metafory (jako je to u Jakobsona), k níždál přidá potíže se shiftery a se subjektem výpovědi. Ale protože prý jsou tyto jazykovéaspekty zasaženy u každé dyslexie, nejen u jednoho druhu, činí z toho Pommier závěr, že vpísmu (tedy v dyslexii) existuje subjekt už na hierarchické úrovni písma, zatímco v řeči (tedyu afázie) až na úrovni věty. A basta.Jistě, něco podobného tvrdí i sami specialisté na písmo a psanou řeč, hovoříce o kódu nadruhou v pravopisu a o jeho nasávání významu z okolí; nicméně se zdá, že Pommier máJakobsona jen v malém zrcátku na dráze své spekulace.Porucha soumeznostiS Pommierem zazněl již jeden typ poruchy podle Jakobsonova dělení; začneme ovšemtypem opačným, abychom dodrželi zde v textu obvyklé pořadí, nejprve Ivana, typ Ivana, po nídruhý Vašek, typ Vašek. Typ Ivana, typ Vašek: přejímáme určitý neurologický obraz, jehožpatologii se ani jeden co do závažnosti naštěstí neblíží.Vedle výrazu soumeznost používá Jakobson i výrazů kombinace a kontextuace. Jde ořazení a skládání jazykových jednotek do vyššího kontextu, z něhož se pak dál zas tvoříjednotky pro kontext komplikovanější- tedy od fonémů až po výpovědi a texty.V jazyce přitom existují útvary s různou mírou stabilního, stereotypního a povinnéhoseřazení; obecně se tato míra volnosti zvětšuje od striktních fonémů směrem k vyššímkontextům (ale i dál můžeme najít ustálená spojení, fráze).Selekce a substituce jsou operace, které jsou slabší v opačné poruše (typ Vašek), v jižPommierem zmíněné poruše podobnosti. Aby se něco mohlo zkombinovat, sestavit vpromluvu, musí se to odněkud vzít, ze zásobníku, z kódu. Vybrat (nyní se s počítačovouterminologií navrhuje v něčem výstižnější překlad pro select, a sice označit; ba řekl bych29