(Vaškův typ). Jorm tvrdil opak: vývojoví dyslektici podle něj mají zablokovanoufonologickou cestu, zatímco ta přímá od grafiky k sémantice jim funguje (případ Ivany), ikdyž prý hůř než u jiných čtenářů. Ellis zas kritizoval Jorma: chyby u vývojové dyslexienejsou vlastně sémantické (nevím, jestli zde autoři mají na mysli to, že děti vyslovují slova,jejichž význam neznají- operování s přečtenými sémantickými chybami za velmi maléholexika je sporné, to je pravda; proto se ve výzkumech dyslexie, právě i u Casalisové aLecocqa, kontroluje i lexik, nejen inteligence probandů); dále že vizuální chyby jsou u všechtypů dyslexie (ano, a dělení chyb je vůbec velmi obtížné za situace, kdy každá změna znění jevizuální změnou a současně posunem významu: buď do neologismu či pseudo- slova, nebo dojiného existujícího slova).Takové rozpory v aplikaci poučení ze získaných dyslexií na vývojové prý vedly kpokusům členit vývojový proces samostatně. Frithův model pak dělí osvojení čtení na etapulogografie (slova se rozpoznávají podle indikací v kontextu a podle profilujících grafickýchrysů); na etapu alfabetickou (kdy se čte vlastně po písmenkách, odpovídajících hláskám askládajícím se dohromady); na etapu ortografickou (kdy se rozpoznání uskuteční už bezjednotlivých korespondencí po grafémech/ fonémech, ale po celých morfémech či dokonceslovech). Ke každé etapě se musí získat nové čtecí strategie. Dyslexie by pak mohla spočívatna přechodu od logografie k alfabetismu, zatímco mezi alfabetismem a pravopisnou fází byležela dysortografie.Tento model je velmi zajímavý. Na jedné straně jsou zde uváděny dvě místa zlomu, tedyopět představa dvou typů dyslexie. Na druhé straně zde ale Bressonův zvuk vs. významzaznívají fakticky na třech místech: význam totiž obsazuje jak fázi logografickou, takortografickou; zvuk pak fázi alfabetickou.Fáze ortografická, tedy její nedosažení by se mohlo blížit i Matějčkovu typu C- ale vidímzde i teoretický rozdíl. Český autor si představuje, že je pravopis fonetický, ba stálefonetičtější: viz následující citaci, kde srovnává svoje výsledky s A. Benettovou: "Avšakskutečnost, že přes odlišnost struktury češtiny a angličtiny je základní schéma rozloženíčtenářských chyb pozoruhodně shodné, svědčí o tom, že i proces vázání zrakového vjemu nafoném a chápání symbolického významu zrakem vnímaného tvaru je v podstatě v oboujazycích shodný, neboť v obou případech je pravopis fonetický. Jen míra této fonetičnosti jerůzná a v důsledku toho je i různá účast prosté sluchové diferenciace jednotlivých hlásek veslově, hodnocení jejich kvantity, určování jejich pořadí atd. jakožto podkladu pravopisu. Spřibývající fonetičností pravopisu přibývá nutně účasti a významu sluchové percepce, přičemžporuchy a obtíže v sluchové percepci se nutně budou projevovat obtížemi dysortografickými."(1975, s. 76-77)Citovaní francouzští a angličtí badatelé naopak s pravopisem vidí novou hranici- podobnějako já s heslem pravopisného obratu, který v nejužším a téměř paradoxním významuznamená obrat od fonetičnosti, ba od fonologičnosti: pravopis je kódování navíc (sezvláštními dopady na samu mluvenou řeč, s dopady, které dosud nejsou ani zaregistrovány,navzdory všem hádkám mezi tzv. verbofily a skriptofily). Sama pravopisná látka v mluvniceukazuje, jak fonetičnost mizí, pokud vůbec nějak byla. Gdee? nhoooskraiě.Pokud se odmítne pravopis jako rozdíl vůči fonetice, pak není žádné materiální opory proteoretické uchopení čtení v duchu, pro onen zkrácený let- a před námi jsou logografickéchyby nižší fáze. Jak zavést do úvah morfologii, jak syntax? Čtení zůstává dál připoutáno kmodelu "nahlas". Pokud je ale rozdíl mezi pravopisným kódováním a čtením tak markantní,ba projevuje se přímo vynecháváním velkého počtu vyslovovaných hlásek, odkazuje to najinou modalitu s jejími prostředky, a přímo sugeruje myšlenku jakési zkratky, "hustoty",naddeterminace: odkud? Z hierarchicky vyšších jazykových kontextů. Jako v případupravopisné látku jota/ ypsilon: ty vypovídají, aniž je podmět jmenován, zda jím jsou/ nejsouosoby mužského rodu životného. (On ani Bresson nejmenuje dostatečně explicitně ortografii,24
a jeho slavný význam, le sens bohužel také nemá materiální oporu; navzdory tomu, že se jímprosazuje podle nás správný typologický aspekt.)Legrační ovšem je, že právě ve škole (a asi často i v neškolních textech) je text sám natolikurčující, že je koncovkou zakódovaná informace redundantní- nutnost ji procvičit vede knadbytečnosti v zadání (nesmí se stát, že by mohl platit i opačný význam).Možná i částečně proto, kvůli této školní redundanci pravopisu (kdy jsou s trochou úsilívěty pochopitelné i s pravopisnými chybami), nevím, jak napasovat typy z Frithova modeluna naše přátele. Jak jsme již řekli, fonologická fáze by nejvíc odpovídala Vaškovi, včetně jehohloubějšího postoupení do ortografie než u Ivany- ovšem v rovině pravopisných cvičení, tedyhlavně diktátů; možnosti pravopisu však zdaleka nevyužívá, je to pro něj vnější záležitost;řekl bych, že je navíc hodně připoután k hovorové normě.Ivana jako byla v pravopisu dál, ale čím: svým rychlým čtením v duchu, a v diktátech sidovoluje pravopis vůbec nerespektovat; také její ideace, na sémantické rovině jako skákání ponejrůznějších polích je přitom ohromující; ale o jejím plném dosažení fonologického stádiapro psaní lze pochybovat, resp. jako by se chvílemi pohybovala mezi fonetikou a fonologií (stím, co už ta druhá nese trochu pravopisného v úzkém slova smyslu).Seymurův model tří procesorů (podle Casalisové a Lecocqa)Autor koncepce chce navazovat na Frithovu představu etap, kterou ale ztělesňuje domodelu staromódně by se řeklo kybernetického, nyní spíš informatického, ve smyslupočítačového zpracování informací.Systém se skládá ze tří procesorů a ze třech cest mezi nimi.P. fonologickýc.G. / // / c. M.h.P. vizuálně / /grafémický \\c.M.d. \\\ P. sémantickýProcesor fonologický se týká produkce řeči. Skládá se ze dvou částí: ze slovníku, tj. zezásobárny slov, uložených ve fonologické formě; z jednotky, která rozkládá řeč nainframorfémické části (tedy na fonémy a skupiny fonémů).Procesor sémantický se stará o porozumění významům a o jejich výraz v řeči nebo vjednání, v akci; slouží jednak k rozpoznání sémantických rysů ve slovních pojmech a odkazů,referencí k objektům, dále k interpretačním konstrukcím.Procesor vizuálně grafémický je specializován na analýzu písma a na rozpoznání různěvelkých grafémových útvarů (písmena, jejich skupiny, samostatné nebo spojené morfémynejdetedy o naivně či obecně percipující oko).Čtení jako zpracování informace popisují cesty.Cesta G do fonologie: vizuální procesor rozpozná grafémy nebo jejich skupiny a pošle jedo databáze, kde se najde odpovídající vzor mezi fonologickými (či fonémickými, používá se25
- Page 1 and 2: DVA ASPEKTY JAZYKA A DVA TYPY ŠPAT
- Page 3 and 4: těchto žáků (u nás např. Kami
- Page 5 and 6: Řečově geniální a výtvarně n
- Page 8 and 9: Expozice v řadě začíná kouzeln
- Page 10 and 11: Je to ona, kdo se hlásí v 5. tř
- Page 12 and 13: egistruje následující situaci: -
- Page 14 and 15: "a pekařky" do u pekařky, z "vaje
- Page 16 and 17: do idiolektu (viz první část poz
- Page 18 and 19: VašekMinulou neděli (růži) jsme
- Page 20 and 21: TYPY DYSLEXIE V ODBORNÉ LITERATUŘ
- Page 22 and 23: záměnám. Ale současně jsme ča
- Page 26 and 27: jako synonyma) prvky; ty jsou uspo
- Page 28 and 29: ni správně zařaditelné slovo ta
- Page 30 and 31: zaškrtnout), to předpokládá exi
- Page 32 and 33: Někdy se vrstvy míchají: třeba
- Page 34 and 35: Vidíme, že Vašek je zde konkrét
- Page 36 and 37: Celkové rozdíly jdou dost jasně
- Page 38 and 39: To, že Ivana a Vašek vycházejí
- Page 40 and 41: Jakobsona vlastně zprostředkovan
- Page 42 and 43: Poté se mělo napsat souvětí pod
- Page 44 and 45: IvanaHrnečku, vař!(Vypravování)
- Page 46 and 47: Není asi proto náhoda, že Jakobs
- Page 48 and 49: významu panuje nejistota, jestli m
- Page 50 and 51: gesto, jako když se v třídění
- Page 52 and 53: Matějček, Z. Dyslexie. Specifick