DVA ASPEKTY JAZYKA A DVA TYPY ŠPATNÉHO ČTENÍ

"symbolický" význam. Tuto koncepci charakterizuje mnohem podstatněji neúplnérespektování materiálu čtení, specifiky toho, s čím se nakládá, než případné pátrání pomozkovém substrátu poruchy.Kladu představu o čtení jako činnosti se specifickým materiálem, který navíc variuje; měníse i jeho kontext (svými implikacemi zcela vnitřní), a to "sociálně" (číst pro někoho vs. prosebe), i textově (čtením se má vytvořit typizovaná odpověď, zavedený žánr).K popisu tohoto bohatství existuje bezesporu věda: přinejmenším lingvistika, ale i literárnívěda, vlastně i sémiotika či sémiologie.Jakobsonův popis, který přejímáme, paradoxně sám nijak pojmově bohatě diferencujícínení. Jde o redukci do jakýchsi dvou velkých reflexů na jazyk, do dvojí produkce v něm:řazení v horizontále (do syntagmatu) a výběr na vertikále (z paradigmatu). Podobné zobecněníse zdá být velmi málo. Ale na druhé straně už to, že je zde jeden typ navíc (vůči běžnémuchápání), je možná dobré k tomu, aby to upozornilo třeba i na stránky čtecího a jazykovéhochování, které jinak téměř nevystupují.Text se dělí na pět větších úseků: v prvním popisujeme situaci vedoucí k problému; vdruhé představíme oba protagonisty, nositele typů špatného čtení, Ivanu a Vaška; ve třetíprobereme vybranou literaturu o typech dyslexie, jak by se vztahovala k našim hrdinům; večtvrté představíme Jakobsonovu teorii dvou aspektů jazyka; ve páté se vrátíme k jazykovýmprojevům Ivany a Vaška na různých úrovních jazyka a v různých situacích: z hlediska, zdavždy jen z nich naplňuje vždy jeden z Jakobsonových aspektů.EXPOZICE PROBLEMATIKYSpouštěcí situace: test čtenářské gramotnosti I. E. A.Podnětem k mé otázce o typech špatného čtení, též o typech čtení krátce, byly výsledky vtestu čtenářské gramotnosti, sestaveném institucí International Association for Evaluation ofthe Educational Achievement za řízení Warwicka Elleyho (viz podrobněji zprávu za 4. třídu).Jak známo, pojem gramotnosti ("literacy") sám, ať už jako funkční nebo čtenářské,představuje určitý posun za nejobvyklejší hlediska dyslexie: vědcům a sociálnímpracovníkům už nejde o to, aby chudáci nebo domorodci vůbec nějak překoktali písmo, aleaby se dokázali zorientovat v hotových a reálných textech ze společenského života- většinou zoblasti politické, ze státní (aby mohli být byrokraticky řízeni), ale i z kulturní.Gramotností se tak zavádějí dvě nová hlediska. První je hledisko žánrů, neboť reálné textymají různé podoby: zmíněný test I. E. A. pak výklad- vyprávění- dokument. Druhé hlediskospočívá v tom, že se vyzdvihne praktický výsledek, odpověď na text, a tedy jako by pomineproces čtení. Ten je nejzřetelněji zachycován při čtení nahlas; zde vlastně podle ideáludyslektické diagnostiky máme před sebou právě jen určitý proces a nic jiného (k této otázcese budeme několikrát vracet).Toto limitní hledisko diagnostiky se částečně kryje s běžnými školními zkouškami. Děti senejprve učí číst nahlas- později je tato schopnost spíše jen kontrolovaná na hodinách čtení aliteratury. Největší váhu pro známku z češtiny má ovšem už něco jiného, a sice pravopis, vzásadě diktáty. A kupodivu potíže s ním někdy mívají opět ti, co špatně četli nahlas, což lzetaké nazvat přechodem dyslexie v dysortografii.Tuto dysortografii nebo potíže s pravopisem je ovšem někdy možné vidět i jakopravopisnou přibližnost- pojem, který jsme formulovali v textu za 4. třídu; protože někteří z2