DVA ASPEKTY JAZYKA A DVA TYPY ŠPATNÉHO ČTENÍ

na dalších částech citovaného textu vidíme, jak se Ivaně v průběhu let připojila kvantita; dálese zpřesnily souhlásky co do svého pořadí (šuci- cuší- suší), co do diferenciace a co dozmnožení ve skupiny (šeki- švěsky- švestky); naběhlo "automatické" ypsilon (vždy po k, svýjimkou cizích slov).Překvapivé ale přece jen je, že on "nyní" nezvládla jsouc pilná čtenářka (navíc čtoucípravidelně v re- edukaci), která ho musela mnohokrát vidět; zvláštní jsou také regresivnězapsané "prázniny"- nebo tyto dva jevy máme vykládat jako fonetické zlepšení? (Nemohubohužel ani vyloučit variaci mé vlastní výslovnosti- diktát nebyl z pásku.)Ještě větší rozdíl mezi našimi přáteli z počátků jejich psací kariéry ukazuje krátký diktátpaní učitelky (z 2. třídy), u Ivy zhoršený ještě dysgrafickými maléry. (Lomítky značím verše,tj. řádky.)IvanaDes má Eeva ma neskakate./ [s]Soa a si dostane./ Babičak jy u petl cepici./ Keš ji pí[o?]ni všechena prani./ Eevo, za šechono podekuj.VašekDnes má Eva svátek./ Co asi dostane?/ Babička jí uplete če-/ pici. Kéž jí splní vše-/ chnapřání. Evo, za všech-/ no [b]poděkuj!Možná, že Ivanka myslela první větu jako "Dnes má Eva má dneska svátek"- možná tedyneudržela přesné znění. Selhání v diakritice a interpunkci vynechávám: ty většinou dětem sobtížemi připadají sekundární ve srovnání se základním rozeznáváním hlásek. To je zde aletaké slabší. Typické je přehazování babičak, petl; u Ivany výrazné nerespektování hranic slov,zatímco Vašek už je perfektně dělí i na konci řádky (vrátí se nám to ještě v souvislosti sJakobsonem).Současně ale cítím v Ivančině transkripci úžasnou snahu opravdu slyšet- vůči níž Vašek sesvou správností jako by respektoval apriori, klišé oficiální normy; kdybych to měl vyjádřit valegorii hudby, dokáže Vašek dílo převést na správnou partituru, i když noty jsou v reáluhrány, vyslovovány trochu falešně. Narážím tím na Ivaniny chyby jako Eeva se zvýrazněnýma možná i delším e, na Soa a si, kde se setkávají, přelévají dvě podobné samohlásky. Dále nazajímavé podtržení ch samohláskami (šechena, šechono), na vynechání "v", /f/ (za šechono)-tomu se říká citlivá interpretace. Upozorňuje to podle mě na nedostatek opory v zafixovanémznění slov, ať už výslovnostně nebo pravopisně- podobně jako jsem to konstatovali pro jejíhomofonické oscilace. Obojí ale odráží reálné poměry v jazyce, v jeho fonetice, blízkost avzdálenost hlásek.Přeskočme nyní k diktátům až ze 4. (a později 5.) třídy.Po napsání žáci měli pro kontrolu nadepsat tužkou vzory podstatných jmen (moje grafikadovoluje jen simulaci do závorek).IvanaMinulou neděli (ženy) jsme navštívyli zajímavé obydlí (stavení). Na stole stojí dvě lampy(ženy), na starobylé trůhle (růže) se pěkně vyjímají broušené vázy (ženy). Do dřevěné truhly(ženy) někdo vložil dva páry obuvy (ženy) z lýka (města). Na zemi (kosti) leží ručně kanýkoberec. Stěny (ženy) jsou zdobeny krezbami (kosti) a malbami (kosti). Každou hvíly (ženy)se mi zdá, že postvy (ženy) na stěnách (žena) ožijí.(Známkováno 3-)17