DVA ASPEKTY JAZYKA A DVA TYPY ŠPATNÉHO ČTENÍ

Pod dostatečnou kontrolou nemáme bohužel navyklou, nespisovnou výslovnost, vzhledemk níž může dítě zapisovat někdy správně (kopírovat, kódovat ji). Další, ale podobná situacenastává tehdy, když žák přečte spisovný tvar podle své, hovorové výslovnosti; Vaškova chyba/do kapci/ zde dokazuje, že výraz přečetl správně a dokonce správně pochopil, když taktopodle sebe přizpůsobil. Nemáme přesný přehled ani o kvantitě samohlásek- zde např. proKamila, částečného souputníka Ivany, tvrdí kolegyně Prouzová, že chlapec délku v řečinerespektuje: v psaní také ne. O Ivanině šišlání se ví; co se délek týče: pomáhal jsem jí jednous cvičením na i/í, y/ý. Z k-tara udělala kýtara, š-pku nevěděla; když si slova říkala přesně, ipřesně je zapisovala, ale říkala si je přesně málokdy. Možná právě kvůli tomu se tolikprosazuje čtení nahlas- ne jen kvůli čtení samému, ale kvůli možnosti zabezpečit jeho dopadna správnou výslovnost. (Jinou cestou ovšem muže být získání vizuálního vzoru, jak slovavypadají.) Každopádně má pečlivá výslovnost -nachází ji pro Vaška kolegyně Prouzováafinituse čtením nahlas; zatímco Iva se svou šišlavostí jako by čtení nahlas mohla a chtělaraději vynechat.Bezesporu tedy může existovat celková či příčná jazyková norma jedince, jeho idiolekt vevýslovnosti a v pravopisu, který mu dovoluje i při velké řadě odchylek od oficiálních norem(jimiž jsou spisovný jazyk, obecná čeština aj.) se v jazykovém prostředí dorozumět.Dosud jsme předpokládali zrcadlení mezi čtením a psaním. Ale pak zde ještě máme jejichdistanci, onu pravopisnou přibližnost či toleranci, o níž se jinak neustále zmiňujeme.Maximální vzdálenost mezi přečteným a zapsaným vystihuje opět jedna historka: Ivana mi v1. třídě nakreslila klikyhák; když jsem se zeptal, co to znamená, prohlásila, že umí psát, nečíst. Chápejme to jako znamení jejího osudu v této sféře.Tato distance má pro nás opět dvě formy, společenskou normu a individuální verzi. Kespolečenské normě pravopisu jsme se vyjádřili v textu za 3. třídu, v subkapitole o tzv.pravopisném obratu. Výuka začíná tím, aby děti přesvědčila o alfabetickém principu, o tom,jak zcela přesné řadě hlásek odpovídá zcela přesná řada písmen- viz též práce E. Ferreiro, jakje namáhavé v dětech vytvořit představu korespondence 1 hláska: 1 písmeno.Jenže tuto reguli naplňuje úplně jen speciální, fonetická transkripce, dodatečný, pomocnýkód profesionálních lingvistů. Sám "normální" pravopis (jistě, kontrolovaný taképrofesionály) postupuje jinak (a zde viz práce Josefa Vachka): vlastně by se za pravopis v tomnejstriktnějším smyslu slova mohly považovat pouze odchylky od fonetické transkripčnínormy; šlo by je označit za ochylky ideografické v tom nejširším smyslu slova, kde ideosugeruje obraz, eidos, a tedy přesah fonetiky.V souvislostech pravopisného obratu, určitého návratu k ideografii na vyšším stupni, jsmeřekli hypotézu, že různým dětem trvá různě, než jsou schopny se pracně naučenéhofonetického vzdát: např. číst a psát spodobu nepřesně přesně: číst "dub" jako /dup/, a ne/dub/; a psát /dup/ strom jako "dub" a dupnutí jako "dup". K uvolnění z rizik (hyper)fonetičnosti zde bezpochyby pomáhá čtení v duchu (bez artikulace), s nímž si člověk spojujeglobálnost jako techniku. Nicméně i čtení nahlas zde může být důležité, a to zejménaopravované výslovnostně: u toho, kdo by v něm postupoval synteticky a komu by tedy hrozilahyperkorektnost (číst "dub" jako /dub/ nebo psát dup jako "dub"); ale i u toho, kdy by četlglobálně, ale neznal by spisovnou výslovnost slov, tedy od začátku dokonce, nebo, jak si topředstavuji u Vaška, kombinovaně (že syntetizuje slovo až ho rozpozná, a pak ho "globálně",neslabikovaně vysloví podle sebe). Proto jsme kdysi hovořili až o tom, že by děti podle tohotozabudovaného schématu českého pravopisu měly vlastně předčítat intelektuálům, aby s jejichkorekcemi získaly onu patřičnou, quasi- aristokratickou ležérnost.Myšlenka indiviuální pravopisné tolerance žáků, na to navazující, pak vyjadřovalaschopnost snášet veškeré odchylky už od foneticky odchýleného pravopisu- a to buď směrem15