Nevím, proč by popularita neměla patřit do vážné hudby - Kateřina ...

HUDEBNÍ ROZHLEDY 012008 | ročník 61 | cena 40 KčKateřina EnglichováRežisér Václav VěžníkTre Boemi in Italia200 let Pražské konzervatoře

P. T. OBČANÉ LITOMYŠLŠTÍ – ČALOUNÍK FRANTIŠEK SOBOTKAMAJITEL TOVÁRNY NA VÝROBU OLEJE JAN VANDASA KNIHKUPEC KAREL VESELÍK – JSOUCE DŘÍMAJÍCÍ ZACHYCENIKUPCEM A KRONIKÁŘEM QUIDEM ŠIMKEMPŘI NÁVŠTĚVĚ MEYERBEEROVÝCH HUGENOTŮV OPEŘE PAŘÍŽSKÉ LÉTA PÁNĚ 1900.ZE SRDCE VÁM PŘEJEME,ABYSTE MĚLI V CELÉM ROCE 2008DOBRÉ SPANÍ,TEDY NEUSÍNALI V OPEŘEA UŽ VŮBEC NE NA JUBILEJNÍ50. SMETANOVĚ LITOMYŠLI!**(HUGENOTY JSME DO PROGRAMU PRO JISTOTU NEZAŘADILI).18. ČERVNA – 5. ČERVENCE 2008VÝBĚR Z PROGRAMU: BEDŘICH SMETANA: LIBUŠE, PRODANÁ NEVĚSTA, MÁ VLASTEDVARD H. GRIEG: PEER GYNT • GIUSEPPE VERDI: NABUCCO • LEONARD BERNSTEIN: KADDISH • ANTONÍN DVOŘÁK: REQUIEMGIOACCHINO ROSSINI: LAZEBNÍK SEVILLSKÝ • SERGEJ PROKOFJEV: ROMEO A JULIE • SYLVIE BODOROVÁ: MOJŽÍŠWWW.SMETANOVALITOMYŠL.CZ

obsah 1 Harfistka Kateřina Englichová je mimořádně atraktivníhudební osobnost. Málokdy se podaří najít hudebníka tak komplexněvzdělaného, interpretačně všestranného, inteligentníhoa zároveň tak nesmírně pohotového a flexibilního. Svou koncertníčinností, celkovou image i dalšími aktivitami – ať už jakovelmi vyhledávaná pedagožka nebo autorka četných publicistickýchpříspěvků – pomáhá udržovat celý obor vážné hudby v současnémrychle se měnícím, „globalizujícím“ se světě „up to date“a vytváří jeho moderní obsah. Na každé vystoupení ať už v CarnegieHall nebo na jakémkoliv jiném místě přichází vždy dokonalepřipravena, a tak pokaždé znovu můžeme obdivovat nezaměnitelnýzpůsob, jakým dokáže strukturovat interpretovanoupartituru… → strana 3 Václav Věžník patří k nestorům české operní režie. Od doby,kdy jeho první operní inscenace, Donizettiho Don Pasquale,měla svoji premiéru, uplynulo již více jak půl století. Za tutopoměrně dlouhou dobu opera zažila již celou řadu inscenačníchtrendů, prošla údobími pro ni příznivými i krizovými. Operníprovoz se začal výrazněji proměňovat zejména po devadesátémroce, kdy se v operních divadlech začaly odrážet nové ekonomicképodmínky naší společnosti. Přestože umělecká činnost VáclavaVěžníka je spjata především s brněnskou operou, režíroval též navšech našich ostatních operních scénách a mnohokrát i v zahraničí.Ostatně dodnes je zván k pohostinským režiím. Možná právěproto se ve svém příspěvku zamýšlí i nad naší operní současností…→ strana 46Hradecký tiskař a nototiskař Jan Jakub Komárek, minoritskývarhaník a skladatel Bohuslav (Matěj) Černohorský a houslistai operní a oratorní skladatel Josef Mysliveček, o nichž vámv tomto roce přineseme řadu zajímavostí ve dvanáctidílném cyklu,vstoupili do hudebních dějin s přídomkem „Boemo“. Všichnitři totiž pocházeli z Čech (Hradec Králové, Nymburk a Praha),žili v Itálii dostatečně dlouho (30, 22 a 18 let) a vyrovnalise ve svých hudebních profesích domácím tak dobře, že jeItalové nejenom brali na vědomí, ale oceňovali u nich profesníi určité jedinečné rysy, aniž bychom se odvažovali mluvit přímoo nějaké umělecké nacionalitě. Vždyť už samu adaptaci a identifikacis italským uměleckým prostředím nutno považovat za velkýkariérní úspěch… → strana 50 Dvousté výročí založení předního hudebního učiliště v našichzemích, Pražské konzervatoře, se blíží téměř mílovými kroky,a tak pro vás, vážení čtenáři, připravujeme do následujících letobsažnou sérii článků, které vám přiblíží celou řadu zajímavostítýkajících se vzniku této instituce. A to nejen jejích počátků, rozvoje,či tzv. „zlatého věku“, ale i časů válečných, které se na jejímchodu podepsaly nepříznivě, nebo doby mistrovské školy Pražskékonzervatoře, jež připravila pozdější vznik Akademie múzickýchumění… tedy stručně řečeno: pohled do dějin Pražské konzervatořeaž po její „žhavou“ současnost. Tato instituce vychovalak umění od roku svého založení (1811) na tisíce absolventů, mezinimiž byli i nejvýznamnější umělci své doby, kteří šířili její věhlaspo celém světě… → strana 52ROZHOVORY3 · Kateřina Englichová6 · Klarinetista Irvin Venyš8 · Nadace Český hudební fondUDÁLOSTI11 · Štefan Margita a hosté ve Stavovském divadleFESTIVALY, KONCERTY12 · Dny soudobé hudby16 · IV. ročník Svatováclavského hudebního festivalu17 · Pontes každý rok jinak18 · Pocta Iljovi Hurníkovi19 · Pěvecké naděje z Karlových VarůHORIZONT24 · Jazz bez hranic25 · Pražský jazzový listopad zářil mnoha hvězdamiDIVADLO – OPERA · BALET · MUZIKÁL26 · V Brně ode zdi ke zdi28 · Festival Nové Evropy30 · Macbeth z MET v kině AeroZAHRANIČÍ36 · Světová operní divadla III.I. Slovenské národní divadlo v Bratislavě38 · Bratislavské hudební slavnosti39 · Podzim v Berlíně42 · Wagnerův Rienzi opět na scéněSTUDIE, KOMENTÁŘE46 · Zlatá éra české opery III.I. Aby se nezapomnělo – Václav Věžník48 · Novinky soudobé hudbyI. Pavel Kopecký: Surrealistická zahrada50 · Tre Boemi in ItaliaI. Úvod52 · 200 let Pražské konzervatořeI. ÚvodKNIHY57 · Volkmar Braunbehrens: Salieri – hudebník v Mozartově stínuSVĚT HUDEBNÍCH NÁSTROJŮ58 · Světoví houslaři a česká školaI. Věnceslav Metelka, Jaromír Joo a Náchodská soutěžREVUE HUDEBNÍCH NOSIČŮ59 · Od firmy k firmě61 · Recenze CD

2editorialvážení a milí ČtenáŘi,ani se mi nechce věřit, že opět stojíme na prahu novéhoroku, aniž bychom se stačili alespoň na chviličku zastavita ohlédnout. Čas je vskutku neúprosný diktátor, jemužse, bohužel, podřizujeme (i když možná leckdy ne zceladobrovolně) čím dál tím víc. A nakonec není divu. Jakmile setotiž pokusíme – byť pouze nepatrně – tomuto nastolenémutrendu dnešní doby vzepřít, okamžitě se potážeme se zlou, takco nám vlastně zbývá. Pokud k tomu připočteme i známouskutečnost, že s přibývajícími léty se běh času v našich myslíchještě zrychluje, nemáme v podstatě možnost se z tohotopevného sevření vymanit. Snad i proto se mi zdá, že uzávěrkya korektury na mne útočí snad každý týden a nikoliv „pouze“jednou za měsíc…Prosinec je k tomu všemu ještě vždy tím nejhorším obdobím.Nejenom proto, že vše obvyklé je zapotřebí zvládnout kvůlisvátečním dnům volna dříve, než tomu bývá jindy, alerovněž je nutno se s konečnou platností rozhodnout, jakoubude mít – co se týče dlouhodobějších plánů – příští ročníkčasopisu podobu. Ve kterých tématech zpracovaných dodvanáctidílných seriálů budeme pokračovat a která naopakopustíme či jaká nová vám, našim věrným čtenářům,nabídneme. A teď tedy již konkrétně k letošnímu, 61. ročníkunašeho časopisu: posledním číslem roku 2007 jsme uzavřelicelkem pět do celoročního cyklu rozložených témat. Duchovnípíseň v českých zemích jsme sledovali z pohledu muzikologů,literárních historiků a teologů, po stopách Pramenů živéhudby jsme se vydali od středověké liturgie až k 18. století,rozsáhlými sbírkami nástrojů Českého muzea hudby násbrilantně provedl Bohuslav Čížek, s českými operamiv gramofonovém světě nás s přehledem sobě vlastnímseznámil Jan Králík a Pohled do světa houslařského řemeslav Čechách, který letos nahradí seriál Světoví houslaři a českáškola, nám nabídl Rafael Brom. Dalších dílů se oproti tomudočkáte v oblíbených cyklech Zlatá éra české opery a Světováoperní divadla, které budou vycházet již ve třetí řadě svýchpokračování – a v Novinkách soudobé hudby, jež by se mohlystát přímo konstantní součástí Hudebních rozhledů, protožetéma soudobé tvorby je v podstatě nevyčerpatelné.Samozřejmě jsme pro vás připravili i témata zcela nová, kdydůvodem pro výběr prvního z nich (Tre Boemi in Italia) sevedle jeho atraktivnosti staly rozhodujícím faktorem i zcelanové, dosud nepublikované poznatky Stanislava Bohadla,a pro výběr dalších dvou, týkajících se našich významnýchkulturních institucí, Státní opery Praha a Pražskékonzervatoře, i skutečnost, že obě jsou v tomto roce spojenys významnými jubilei. Budova Státní opery Praha se 120.výročím a Pražská konzervatoř dokonce s 200. výročím svéexistence. Za historické datum vzniku Pražské kon-zervatořeje sice považován až rok 1811, kdy na ní byla zahájena výuka(byť kuriózně, v domácnostech profesorů, protože sešloz dohody s představiteli kláštera sv. Jakuba, kde měla původněkonzervatoř sídlit) a v němž – ovšem o dvě stě let později– průběžně realizované oslavné akce vyvrcholí, za samotnýzáklad zrodu této školy je však často považována už výzvašlechticů k opětnému zlepšení hudebních poměrů v Čecháchz 25. dubna 1808, která aktu založení Pražské konzervatořezcela zásadně předcházela a samotnou potřebu takovétoinstituce poprvé deklarovala.Ani časopis Hudební rozhledy však nezůstane v tomto rocebez „svého“ výročí. Jeho 60. ročník, který byl předmětemřady článků v loňském roce, totiž vystřídá jubileum oslavující60 let, jež letos uplynou od vydání jeho prvního čísla, a taksamozřejmě rovněž pro naši redakci není tento rok zcelaobyčejný… I proto jsme pro vás opět v lednovém čísle připravilidárek, tentokrát však poprvé v podobě DVD, určenéhopro přehrávání v počítači (nejvhodnějším programem jeWindows Media Player ve verzi 10, jehož instalaci na DVDnajdete). A proč právě DVD? Rozhodli jsme se totiž, že vámposkytneme na rozdíl od předcházejících let, kdy jsme dělalipouze výběr z jednotlivých akcí, všechna videa, která bylapořízena v rámci elektronického festivalového zpravodajství.Kromě kompletního archivu Hudebních rozhledů za rok 2007a zmíněného elektronického festivalového zpravodajství,které letos přinese informace z festivalů Pražské jaro, PragueProms, Svatováclavské slavnosti a Smetanova Litomyšl, zdenajdete opět oddíl Doporučujeme, jehož prostřednictvímse vám snažíme usnadnit výběr projektů v následujícíchměsících, i část s hudebními ukázkami z Mezinárodníhudební soutěže Pražské jaro, kde se v loňském rocesoutěžilo v oborech dirigování a lesní roh a vítězi se staliKrzysztof Urbański a Christoph Eß. A událost roku? Tu pronás tentokrát představoval 60. ročník Hudebních rozhledů,o jejichž leckdy strastiplné pouti se v rámci tohoto blokudočtete celou řadu zajímavých informací, doplněných ukázkouz adventního benefičního koncertu ve Stavovském divadle,jehož byly Hudební rozhledy hlavním mediálním partnerem.Protagonistou večera byl Štefan Margita, který náš časopisv závěru programu nejenom představil, ale rovněž mu popřáldo dalších let jen to nejlepší…A co bychom si měli přát my? Snad pouze to, aby onennadcházející rok byl zase o něco lepší, než ten minulý a chvíles Hudebními rozhledy nás i nadále povznášely nad veškerévšední starosti…Hana Jarolímková, šéfredaktorkaHUDEBNÍ ROZHLEDYčíslo 1 | 2008 | ročník 61Měsíčník pro hudební kulturuVydává: Společnost Hudební rozhledy,člen AHUV, za finanční podpory MK ČR,Nadace ČHF, Nadace B. Martinů, NadaceLeoše Janáčka, Nadace OSAŠéfredaktorka: Hana JarolímkováTajemnice redakce: Marcela ŠlechtováRedakční rada: Jan Baťa,Lucie Dercsényiová, Roman Dykast,Ivan Poledňák, Jiří Štilec, Ivan Štraus,Jan VičarExterní spolupráce: Jitka SlavíkováVýtvarné řešení: František ŠtormAdresa redakce:Radlická 99, 150 00 Praha 5tel. šéfredaktor: (+420) 251 554 088tel. redakce: (+420) 251 550 208(+420) 251 552 425tel. sekretariát: (+420) 251 554 089fax: (+420) 251 554 088e-mail: rozhledy@volny.czNevyžádané rukopisy se nevracejí.Distribuci a předplatné v Českérepublice provádí v zastoupení vydavatelefirma SEND Předplatné, P. O. Box 141140 21 Praha 4tel.: (+420) 225 985 225fax: (+420) 225 341 425SMS: (+420) 605 202 115e-mail: send@send.cz, www.send.czCena jednoho výtisku: 40 KčCena výtisku pro předplatitele: 30 KčDistribuce a předplatnéve Slovenské republice:Magnet-Press Slovakia, s. r. o.Šustekova 8, P. O. Box 169830 00 Bratislavatel.: (+421) 67 20 19 21,-2 – časopisy(+421) 67 20 19 31,-3 – předplatnéfax: (+421) 67 20 19 10e-mail: predplatne@press.skcasopisy@press.sk, www.press.skCena jednoho výtisku: 60 SKCena výtisku pro předplatitele: 50 SKObjednávky do zahraničí vyřizujeredakce a MEDIASERVIS, s. r. o.administrace vývozu tiskuSazečská 12, 225 62 Praha 10tel.: (+420) 271 199 255fax: (+420) 271 199 902Časopis Hudební rozhledy pro potřebyzrakově postižených zajišťujeprostřed nic tvím internetového serveruwww.braillnet.cz Sjednocená organizacenevidomých a slabozrakých ČRtel.: (+420) 266 038 714Sazba: studio Togga, PrahaTisk: Petr Dvořák, tiskárna DobříšOdevzdáno do sazby: 10. 12. 2007Evidenční číslo MK ČR E1244ISSN 0018-6996Na titulní straně Kateřina EnglichováFoto Ondřej Klímawww.hudebnirozhledy.cz

kateŘina englichovánevím, proČ by popularitanemĚla patŘitdo vážné hudby Jiří ŠtilecHarfistka Kateřina Englichová je mimořádně atraktivníhudební osobnost. Málokdy se podaří najít hudebníka takkomplexně vzdělaného, interpretačně všestranného, inteligentníhoa zároveň nesmírně pohotového a flexibilního.Zároveň svou koncertní činností, celkovou image i dalšímiaktivitami – ať už jako velmi vyhledávaná pedagožkanebo v řadě rozhovorů a publicistických příspěvků – pomáháudržovat celý obor vážné hudby v současném rychle seměnícím, „globalizujícím“ se světě „up to date“ a vytváříjeho moderní obsah.Přes relativní bohatství repertoáru z minulých historickýchobdobí se Kateřina Englichová nebojí soudobé hudbya dokáže se postavit za nově vzniklé kompozice, řadaautorů jí také své skladby věnovala – mj. Jan F. Fischer,Jindřich Feld, Sylvie Bodorová, Zdeněk Lukáš a další.Nebojí se ani rozhovorů s novináři nebo publicisty, jimžse někteří umělci raději vyhýbají, ale dokáže jednoznačněodmítnout publicitu, o níž není přesvědčena, nebo kteráby se snažila o popularizaci za každou cenu nebo primitivnímzpůsobem.Dokáže si laskavým, ale zároveň pevným přístupema názorovou konzistencí zjednat okamžitý respekt, umíi mávnout velkoryse rukou nad nevýznamnou maličkostí(pokud se netýká hry na harfu!!!) a vyzařuje z ní velkýkus pohody. Její interpretace a pohled na harfu přinášejínaprosto jasný „tvůrčí“ názor, na každé vystoupení, aťv Carnegie Hall, v Rudolfinu nebo na jakémkoliv dalšímmístě, přichází vždy dokonale připravena, obdivuhodnýje způsob, jakým dokáže strukturovat interpretovanoupartituru, „generovat“ smysluplný hudební proud z tohotonástroje. Má obdivuhodný smysl pro rytmus a souhrua mezi našimi harfisty a harfistkami bych ji jednoznačněpřisoudil prvořadé postavení.Formovalo ji mnoho vlivů – rodinné prostředí, výuka nakonzervatoři, studia v USA a společenské proměny devadesátýchlet týkající se i hudebního života, její bohatákoncertní praxe, ale i desítky špičkových nahrávekdoma i v zahraničí. Zajímavé jsou i její názory a postřehyo hudební současnosti. První otázka mířila k jejímu dětstvía mládí.Jaké jste měla v dětství a mládí vzory – obecně lidské,pokud to tak lze říci, a hudební?Každého ovlivní prostředí, ze kterého pochází. Já moc častovzpomínám na svého dědečka, architekta Vladimíra Weisse,který byl a je pro mne vzorem vzdělaného, kultivovaného a přitomneokázalého muže, jenž byl nejen nesmírně nadaný – překrásněmaloval, hrál skvěle na klavír (studoval u prof. Jiránka)– ale i velmi vlídný a přívětivý. Z těch hudebních vzorůto byl pro mne určitě Claudio Abbado, s kterým jsem sesetkala v Orchestru mladých Gustava Mahlera (GMJO).I když to asi bude znít velmi paradoxně, dnes si myslím, žejeden z důvodů, proč nehraji v orchestru, je právě moje účinkovánív GMJO. Jen málokdy dosáhnete totiž takové – zcelasólistické – dokonalosti, jako tomu bylo v orchestru mladých,talentovaných nadšenců, vedených takovou velkou osobností,jakou je Claudio Abbado.Kdo na vás v mládí nejvíce zapůsobil? Byla vaše cesta nadráhu sólové harfistky rovná nebo klikatá?rozhovory 3Já jsem se vlastně začala učit pořádně na harfu až na Pražskékonzervatoři. Ze začátku jsem hrála mnohem lépe na klavír,takže určitě na mne zapůsobila paní prof. Libuše Váchalová,která to se mnou „riskla“, nebála se mi dávat velké úkolya občas mne rovnou „hodit do vody.“Studovala jste díky Fulbrightovu stipendiu na CurtisověInstitutu ve Filadelfii v USA a předtím, jak jste již zmínila,na Konzervatoři v Praze. Jaký je podle vašeho názorua podle vašich zkušeností rozdíl mezi studiem u nása v zahraničí zejména v USA – z pozice studenta i pedagoga(vím, že od roku 2005 učíte na New York UniversityPrague).Řekla bych, že studenti na amerických univerzitách jsouaktivnější, nenechají si nic líbit a neobávají se své učitelenázorově „atakovat“ nebo konfrontovat s odlišnými, častoprotichůdnými názory. Pro pedagoga je to přínosné, protožeho to nutí, aby se sám stále vzdělával a „držel krok“. Výbornéškoly jsou drahé, mnozí ze studentů si berou úvěr, kterýpak léta splácejí, takže je tento postoj vlastně logický. Jetam větší neformálnost ve vztahu mezi učitelem a žákem.Je tam ale také obrovský rozdíl v kvalitě jednotlivých univerzit.Měla jsem obrovské štěstí, že jsem se dostala na prestižníškolu a i nyní mohu vyučovat na tak výborné instituci, jakouje NYU (New York University).Myslíte si, že je nějaký rozdíl mezi českým a zahraničnímhudebníkem – otázka míří k tzv. národnímu specifiku,pokud něco takového vůbec existuje?Tuším, na co narážíte. Nevím, jestli se to dá vyloženě nazvatnárodním specifikem. Já se většinou stýkám s kolegy, kteříjsou „kosmopolitní“, univerzálně orientovaní, takže rozdílyvíceméně nevidím. Všichni hrají sólově, komorní muziku,popřípadě učí. Všichni máme stejný zájem a baví násto. V orchestrech u nás mám občas dojem určité „opotřebovanosti“,který je zřejmě dán pocitem nedoceněnosti, aťuž finanční nebo společenské. Já to do určité míry chápu,také jsem hrála několik let ve Filadelfském orchestru a vím,jak nesmírně vysilující a vyčerpávající je sedět celé hodinyna zkouškách a „chrlit“ jeden koncert za druhým. Aletaké si myslím, že k profesionalitě hudebníka patří řešit tytověci mimo zkušebnu a nepodceňovat tak podvědomě profesiorchestrálního hráče – možná, že svoji roli tady sehrává i systémnašeho školství, který tak trochu vytváří dojem, že všichniabsolventi budou moci být sólisty. Určitá otrávenost nebonechuť zkoušet, ztráta alespoň stopy radosti z „dělání hudby“v orchestru může otrávit celé ovzduší a v takové atmosféřeje hrozné pracovat.Harfa a soudobá hudba? Sama velmi často interpretujetesoudobá díla, v čem je to obtížné a naopak, má to nějaké„výhody“?K soudobé muzice mne přivedla prof. Libuše Váchalována konzervatoři a dodnes se jí ráda věnuji. Obtížné je tov tom, že mnohdy panuje dost velký konzervatismus mezipořadateli a ti pak, často také díky přehnaným představámo (domnělých nebo reálných) poplatcích OSA nebo skutečněvysokým poplatkům vůči nakladatelům nebo v kombinaciobou faktorů, nechtějí soudobou muziku uvádět s tvrzením,že se lidem nelíbí. Moje zkušenost je zcela jiná. Ne, že bychbyla příznivkyně celovečerních recitálů poskládaných pouzeze soudobé hudby, ale když uvedu dvě tři skladby, reakce publikabývá velmi dobrá. Samozřejmě záleží na tom, co vyberetea na jakou příležitost. Pamatuji se na nádherné koncertyna Tanglewoodském festivalu, kde jsme hráli celý večerskladby George Crumba nebo Steve Reicha. Publikum bylonadšené. Soudobá muzika má ale také své výhody. Nejen, žežijeme v moderní době a prezentace moderní hudby je velmidůležitá jako určitá sebereflexe, ale učením se nových

4rozhovoryskladeb se každý hudebník dál zdokonaluje jak v technice,tak v interpretaci.Jak je to s repertoárem pro váš nástroj a jaké jsou jehomožnosti?Já si na repertoár nemohu stěžovat. Pochopitelně se to nedásrovnávat s klavírní nebo houslovou literaturou, ale když sepodíváte trochu hlouběji pod povrch, tak stejně zjistíte, že sevětšinou hraje těch 5 nejoblíbenějších klavírních a 5 houslovýchkoncertů.Jak se díváte na problém transkripcí – myslím, že nejstev tomto ohledu „fundamentalistka“ a dobrých úprav senebojíte, tak jako se jich nebáli jiní a tak, jako je provádělnapříklad i Johann Sebastian Bach?Úprav se nebojím, i když bych to rozhodně nesrovnávalas J. S. Bachem! Už od konzervatoře jsem byla zvyklá upravovatcembalové nebo klavírní party. Dělám to ale spíš pudově,stylem „pokus omyl“. Něco nakonec vyjde pěkně, něco ne.Je nějaká výrazová poloha vašeho nástroje, která je vámobzvláště blízká?Myslím si, že harfa má mnoho výrazových poloh, že to není„jen“ drnkací nástroj. Baví mne pokoušet se bourat právě ty„zajeté“ stereotypy o nerytmickém hraní, v kterém se nikdonevyzná. Na harfu se dá zahrát opravdu hodně, dá se na nífrázovat jako na klavíru. Je to jen mnohem těžší.Jakou hudbu posloucháte, pokud v takových situacíchvůbec něco posloucháte, když se nemusíte na nic připravovat?Správná otázka. Mnohdy raději poslouchám mluvené slovo,pokud možno inteligentní, což mi poměrně dost zužujevýběr. Mám také moc ráda jazz. Dříve jsem poslouchalahodně symfonickou muziku, Šostakoviče, Mahlera, asi jakokompenzaci k tomu, co dělám. Ale nejraději mám stejně živýkoncert.Jaká je role umění ve společnosti?Umění přináší určitou kultivovanost do našich životů, bezněj bychom byli duševně i duchovně mnohem chudší. Kdyžnám je nejhůř, umění nám většinou dává naději, mělo byv nás evokovat kladné emoce, pocit uspokojení. Patřímehistoricky do určitého kulturního prostředí a s tím souvisíi poslech, popřípadě produkce klasické hudby.Jaký druh umění vás kromě hudby nejvíce přitahujea proč?Určitě divadlo. Obdivuji, jak se herci umí převtělit do jinýchpostav.Co vám přináší vaše popularita a patří vůbec tato kategoriedo tzv. vážné hudby?Nevím, proč by popularita do vážné hudby neměla patřit,i když to samozřejmě s hudbou jako takovou nemá co dělat.Já sama si ale zas tak populární nepřipadám, aby mě tonějakým způsobem omezovalo. Konkrétně mi to přinášímilé dopisy lidí, kteří maximálně chtějí podepsanou fotografii.Myslíte si, že je možno popularitou případně nekonvenčníprezentací umělců či projektů (v jakékoliv formě, nejčastějivizuálně a tzv. neformálností) pomoci „přitáhnout“k vážné hudbě mladé posluchače, nebo je to jen zdánlivěsprávná cesta?Určitě se dá neformálností setřít jistý nepříjemný odér, kterýmožná, bohužel, na klasické muzice neprávem ulpěl ještěz minulých dob. Mám na mysli rovnítko: oficiální kultura =přenos Libuše či Prodané nevěsty z ND. Jinak si ale myslím,že veškerá vizualizace je sice fajn, ale na tzv. normální koncertvíc lidí nepřitáhne. Oni budou pak vždycky vyhledávatstejný formát, tj. buď show nebo určitého umělce, na kteréhojdou, ale úplně z jiných důvodů, než kvůli muzice.Myslíte si, že klasická hudba je záležitostí elit a těžko tomubude jinak?Nemyslím si, že je záležitostí pouze elit, ale skupiny lidí,která bude vždy v menšině. Ale to mě vůbec nedeprimuje!Naopak!Co podle vás přináší poslech tzv. vážné hudby posluchačům,stojí to za tu intelektuální námahu?Tak na to si každý musí odpovědět sám. Já samozřejměříkám, že to cenu má. Už jen proto, aby se všichni „neutelevizovali“.Jaká kultura, země či kontinent jsou vám nejbližší a co vásna nich přitahuje?Blízká je mi Amerika, žila jsem tam 5 let. Je to drsná zeměneomezených možností. Jinak mne přitahuje Nový Zéland.Jedete po silnici, zastavíte u stolku s ovocem, které si sámnavážíte a do kasičky zaplatíte. Nikde ani človíčka. Není tosnad země zaslíbená? (Jak dlouho by takový stolek vydrželasi u nás…?!)Co podle vás přináší moderní informační technologie,globalizace atd. současnému výkonnému umělci,jsme v informační společnosti nebo ve společnosti totálnězaplavené tolika informacemi, že už není možno je hierarchizovata z této oblasti se stává nové odvětví zábavníhoinfoprůmyslu?Když odmyslím všechny výhody komunikace přes internetpo celém světě, tak nám to přináší hlavně to, že se musímevíce snažit. A to není nikdy na škodu!Je něco, co vám vadí na současném hudebním životě? Jakáje současná hudební scéna, co by potřebovala a co jí schází?Vadí mi, že nedržíme jako muzikanti při sobě. Výtvarníciči divadelníci drží pospolu mnohem víc. Chybí nám hrdost.A přitom máme být na co hrdí. Ať už z historie nebo i prostětím, jakou těžkou a přitom krásnou a povznášející prácimáme. Práci, které jsme se věnovali od malička. Je to navícjeden z mála vývozních artiklů této země. Vadí mi, že si jakoby nevážíme práce jiných, ale mnohdy ani vlastní. Vím, žeto není jednoduché, ale není u nás stanovený ani minimálníhonorář. Muzikanti hrají často pod cenou. Tím tu našiprofesi degradují. Vždycky mne zabolí u srdce, když vidím,jak na nějaké bohaté recepci hrají k jídlu členové našich nejlepšíchorchestrů. Ani nechci vědět za kolik! A co bychompotřebovali? Někoho, kdo by za nás víc lobboval na místechjako je magistrát nebo ministerstvo kultury.Co byste dnes udělala jinak, pokud byste tak vůbec udělala,kdybyste se mohla vrátit o deset let zpátky?Kromě pár malicherností, vůbec nic.Vím, že máte skvělé rodinné zázemí, co pro vás tato skutečnostznamená? Co byste přála vašemu dítěti (vašimdětem), až bude dospělé?Znamená to pro mne vlastně všechno, za co stojí žít. Toostatní jsou jen vedlejší témata! •

ozhovory 5Kateřina EnglichováFoto Jakub Ludvík

6rozhovoryIrvin Venyšklarinetistuirvina venyše vábínejnároČnĚjší soudobádíla 20. století i folklor Miloš PokoraFoto archivŠestadvacetiletý klarinetista Irvin Venyš, rodák z Kyjova,je dnes už doktorandem Hudební fakulty AMU, jejíž magisterskýstupeň ve třídě profesorů Jiřího Hlaváče a VlastimilaMareše po předchozím studiu brněnské konzervatořenedávno absolvoval. To však je pouze zlomek toho, covšechno stačil ve svém věku na cestě za vzděláním stihnout.Kromě mistrovských kurzů u takových významnýchmistrů klarinetového oboru, jakými jsou Michel Lethiec,Michel Raison a Karl-Heinz Steffens, má za sebou ročnístáž na Conservatoire Supérieure de Musique et de Dansev Paříži, a to v prestižní klarinetové třídě profesora MichelaArrignona, přičemž kapitolou samou pro sebe jsou jehosoutěžní úspěchy. Je pravda, že na takové jsme u našichmladých talentů zvyklí, ale v tomto případě jde víc nežo pozoruhodnou bilanci. Považte sami – k 1. ceně v Soutěžikonzervatoří ČR (1999), 2. ceně z klarinetové soutěže naMadeiře (2004, 1. cena neudělena), 2. ceně z Mezinárodníhoklarinetového klání Jeana Françaixe v Paříži (2005),1. ceně v Soutěži o stipendium YAMAHA (2005) a nedávné3. ceně z Mezinárodní klarinetové soutěže v Markneukirchenu(2006) si letos nadělil dárek v podobě 1. ceny a cenypro absolutního vítěze v prestižní soutěži Pacem in terrisv Bayreuthu, a to v obrovské světové konkurenci nejen mladýchšpičkových klarinetistů, ale také hobojistů, fagotistů,flétnistů a saxofonistů! Když jsem se ptal prof. Jiřího Hlaváče,jak by několika slovy charakterizoval, o co se můžetento mladý klarinetista ve svém uměleckém zrání bezpečněopřít, odpověděl, že to je múzičnost, nástrojová dispozice,morální vlastnosti a nervová soustava. Škoda, ženemáme víc místa, abych vám přiblížil i další profesorovypostřehy, protože zde chceme dát prostor hlavně k tomu,aby se Irvin Venyš o sobě rozpovídal sám.Začínal jste rovnou s klarinetem, nebo jste před příchodemna brněnskou konzervatoř hrál ještě na nějaký jinýnástroj?Nastupoval jsem rovnou do klarinetové třídy, ale předtímjsem hrál dost dlouhou dobu, a myslím, že i docela slušně, nazobcovou flétnu, což mě velmi bavilo. Ke klarinetu mě vlastněpřivedla shoda náhod. Vzpomínám si, jak mi můj prvníučitel, prof. František Nečas, řekl, že flétna je sice krásnýnástroj, ale – teď bych se nerad kolegů flétnistů nějak dotkl– nikoli nástroj „pro chlapa“. Když mi pak sám na klarinetzahrál, zalíbilo se mi to natolik, že jsem se rozhodl to zkusit.Přiznám se, že mi přitom zaimponovala i možnost širokéhouplatnění tohoto nástroje – od folkloru přes klasiku až pojazz. A tak se stalo, že jsem se po ročním pobytu v Anglii, kdejsem byl s rodiči, dostal k MgA. Břetislavu Winklerovi naZákladní uměleckou školu Jaroslava Kvapila a posléze podjeho vedením mezi klarinetisty na brněnskou konzervatoř.Je známo, že ta má v tomto oboru nápadně vysokou úroveň,proč jste tedy nepokračoval na JAMU?Zmíněnou vysokou úroveň mohu jen a jen potvrdit, vždyťvysoké procento absolventů klarinetového oboru HAMUpochází z brněnské konzervatoře, což se týká zejména stávajícígenerace a hráčů o generaci starších. Důvod, proč jsemnepokračoval ve studiích v Brně, spočíval spíš v tom, že jsempotřeboval vyzkoušet něco nového, že mě hudební atmosféraPrahy vábila a také, že mě nějak přitahovali profesoři, kteřína HAMU učili – Hlaváč, Mareš, Koutník, Čáp a další.Jakým repertoárem jste už v té době disponoval?Pro zajímavost – konzervatoř jsem absolvoval CoplandovýmKlarinetovým koncertem, na soutěži konzervatoří v Teplicíchjsem hrál část Klarinetového koncertu Jeana Françaixea samozřejmě došlo třeba i na slavnou Poulenkovu klarinetovousonátu.A dnes? Vyhledáváte nějakou speciální repertoárovouoblast?Dobrý klarinetista by měl obsáhnout veškerou stylovou škálu.Sám mám například velmi rád náročný Klarinetový koncertCarla Nielsena, s nímž jsem absolvoval HAMU, zmíněnéhoCoplanda a také Françaixe (Koncert i Variace),ale stejně tak mě přitahuje třeba Debussy, Brahms, onenkouzelný Mozart nebo třeba koncert Vincenta Kramáře…Z komorní hudby klasiků 20. století, na jejichž interpretacijsem se podílel, bych zmínil například Milhaudovo Trio,Bartókovy Kontrasty, na něž se nyní chystáme s mou přítel-

ozhovory 7kyní Annou Veverkovou, nebo Martinů Septet Ronda (LesRondes), který jsme provedli na mém absolventském recitáluv zajímavém obsazení a chystáme se ho nahrát v živémpřenosu Českého rozhlasu.A co nejnovější hudba, myšleno včetně té, která vycházíz estetiky musica nova?Podílel jsem se na premiérové nahrávce dechového triaRondel Isanga Yuna pro Český rozhlas, za skvělou muzikupovažuji posluchačsky náročné skladby, kterými jsou např.Sekvence IXa pro klarinet sólo Luciana Beria a Denisovovusólovou sonátu, které se snažím zařazovat na programsvých recitálů. Neváhám je například uvádět na koncertechKPH i v těch nejmenších městech. Musím říci, že právě díkytomu, že ukazují nástroj v jeho extrémních polohách a jdoutzv. na dřeň interpreta a možnosti klarinetu, se u většinypublika i tam setkávají přinejmenším se zájmem. A pak tujsou komorní skladby mých vrstevníků, například TomášePálky, Jany Vőrősové a jiných, které se svými kolegy uvádímdo života.Čím to je, že má klarinet relativně široký sólový repertoár,a to i po stylové stránce? Že si ho dokonce, na rozdílod ostatních dřevěných nástrojů, v tomto směru všímalii romantikové? A vůbec – čím to je, že se u nás v poslednídobě vyrojilo tolik báječných klarinetistů?Zřejmě za to vděčí své obrovské výrazové škále a kontrole,které jsou hráči schopni docílit, když ho exponují v krajnímpianissimu a hned zase mocném fortissimu, aniž by tobylo pro posluchače jakkoli nepřirozené. Že zní úplně jinakve spodním registru, ve výškách a že disponuje – na rozdílod jiných dřevěných nástrojů – celou škálou různých ladění.Vždyť není náhoda, že pokud se skladatel snaží posluchačepohnout k nějakému velkému citu – a teď hovořími o orchestrálních a komorních sólech – používá k tomu velmičasto právě klarinet. Co se týče druhé otázky, často si jikladu sám, až mě to někdy „děsí“ (úsměv). Brabec, Daňhel,Dohnal, Kopáček, Mach, Řeřicha, Váchová a mnoho dalších,abych vzpomenul jen poslední období – co klarinetista,to osobnost a ani nechci pomyslet, na koho jsem zapomněl.Samo to z nebe nespadlo. Podle mého názoru na tommá vedle kvalitního školení a tradice české klarinetové školypodíl i ta skutečnost, že mluvíme česky. Jsem přesvědčen, žejazykové prostředí, v němž hudebník vyrůstá, je při hře nadechový nástroj hodně určující. S tím, jak hovoříme, souvisípostavení úst v nátisku i samotná představa zvuku, kteréhochceme na klarinet dosáhnout. Určité dispozice ke klarinetovéhře jakoby nám tudíž byly vrozeny.Váš kolega, Vilém Veverka, vzpomínal v nedávném rozhovoru,jak jeho profesor, když chtěl metaforicky postihnout,co znamená pro orchestr hoboj, prohlásil, že hoboj je kníže.Ke komu byste v této souvislosti přirovnal klarinet?Myslím, že v tomto případě „vím, odkud vítr vane“ (úsměv).První hráč má obrovskou zodpovědnost, kterou musí umětunést. Osobně jsem však také toho názoru, že je nezbytnědůležité umět se v některých momentech naprosto podříditpotřebám celku, tzv. „kopat za jeden team“ spolu s ostatnímikolegy dechové sekce orchestru, ať se jedná o jakýkolivnástroj a post. Vzhledem k tomu, že jsme za svých studiípřevážně školeni jako sólisté, není to zrovna nejlehčí úkol.Co se přímo klarinetu týká, má úžasnou schopnost proměn.Díky své flexibilitě umí připodobnit širokou škálu nejrůznějšíchlidských typů od beznadějně zamilovaných jedinců až poopilce a šašky. I zde jako v herectví platí, že opilec se hrajelépe za střízliva. Už jsem hrál i mlsného kocoura s hebkousrstí (Péťa a vlk).Máte pocit, že se na vašem projevu nějak odrazilo prolnutíčeského a francouzského školení?Včera jsem náhodou poslouchal nějaké své starší a paki novější nahrávky a musím říci, že ono české vykukujez mého projevu stále víc. Francie je zajímavá hlavně v tom,jak vynalézavě si počíná v oblasti výroby dřevěných dechovýchnástrojů – moc záleží na tom, jaké má člověk vybavení.A pak je tam mnoho dobrých hráčů i pedagogů. Je pravdou,že my máme o něco „živější“ tón než někteří Francouzi, kteříhrají spíše tónem rovným. O nějakém typicky francouzskéminterpretačním ideálu se ale hovořit nedá. Němci napříkladříkají, že Francouzi mají ostré tóny a já bych totéž zase řeklo některých Němcích. V našem oboru se ale opravdu nedámoc zobecňovat a už vůbec ne dle národností. Na pařížskékonzervatoři například učí klarinet dvě výrazné individuality,profesoři Michel Arrignon a Pascal Moragues, ale obajsou vyznavači naprosto odlišných stylů. Nejde jen o Francii.Vynikající klarinetovou školu mají v poslední době Seveřané– například Švéd Martin Fröst patří k nejlepším klarinetistůmna světě.Ze kterého svého soutěžního úspěchu máte největšíradost?Vždy z toho posledního. Pamatuji se, že velkou radost jsemměl z toho úplně prvního, když jsem vyhrál celostátní kláníkonzervatoří v Teplicích a z toho prvního „profesionálního“,což byla soutěž na Madeiře. Nejvíc si ale cením tituluabsolutního vítěze z letošní celosvětové soutěže flétnistů,hobojistů, klarinetistů, fagotistů a saxofonistů v Bayreuthu,která probíhala čtyřkolově a které se zúčastnilo 190 mladýchinterpretů z celého světa. Už také proto, že na ní byloabsolutní prvenství z pěti oborů snad vůbec poprvé přiřčenoklarinetistovi.Není žádným tajemstvím, že také rád vyhledáváte ještějiný svět, svět okouzlený ryzím folklorem…Rád si zahraji s leckterým hudebníkem, ať už jde o jazzovouimprovizaci, které moc nevládnu, nebo cimbálovku, kteroumiluji. Potkal-li jsem na poli vážné hudby skvělé muzikanty,pak stejně skvělé hudebníky potkávám i v tomto oboru. Občasčlověk narazí na muzikanty, ať už za cimbálem nebo kolemněj, s tak překypující talentem, že má někdy dokonce chuťsvého nástroje nadobro nechat. Z folkloru a jiných hudebníchžánrů by klasicky školení hudebníci měli do interpretacevážné hudby přenést minimálně radost z hudby a z toho,že ji mohou provozovat. Zářivým příkladem skutečnosti, žemá folklor obrovskou sílu, je Janáček a jeho syntéza. Moravská,slovácká, slovenská, horňácká a další muzika představujeklenot, který bychom měli stále pěstovat a rozvíjet, abychomo něj nakonec v unifikované Evropě nepřišli.Můžete nám prozradit své nejbližší plány?Před několika dny jsem se vrátil z Mannheimu, kde jsemv rámci festivalu Mozart der Europäer komorně spolupracovalv Mozartově Divertimentu a Kegelstatt triu. V prosincibudu hrát v Karolinu Brahmsův Klarinetový kvintets Kaprovým kvartetem. V první půli příštího roku přijdouna řadu další koncerty doma, včetně spolupráce s komornímorchestrem Berg ve Françaixově Variacích (česká premiérase smyčcovým orchestrem) a koncertu v rámci festivaluEuroart, kde budu hrát spolu s americkým souboremMiró Quartet. Na začátku července se budu snažit předatsvé dosud nabyté zkušenosti mladým klarinetistům a klarinetistkámna kurzech v Žirovnici. Stále promýšlím i svéprvní CD, na které bych však chtěl mít dostatek času a kterénechci uspěchat. A pak tu jsou další povinnosti. V rámcidoktorandského studia se chci pustit do interpretačně-metodickéanalýzy klarinetových koncertů Françaixe, Nielsena,Coplanda a Calandrelliho, které musím samozřejmě perfektnězvládat i po hráčské stránce. •

8rozhovorynadaceČeský hudební fondrozhovor s Ředitelemmiroslavem drozdem Hana JarolímkováČeský hudebný fond, jehož posláním je podpora umělecké,vědecké a publicistické tvorby v hudební oblasti, byl jednímze šesti kulturních fondů, jež byly v Československu zřízenypřed pětapadesáti lety autorským zákonem č. 115/1953 Sb.České fondy pak dále vyvíjely činnost ve smyslu nařízenívlády ČSR č. 159/1969 Sb. ze dne 5. 12. 1969, která se týkalanesmírně širokého okruhu aktivit, o nichž nám poskytujepoměrně vyčerpávající informace např. obsáhlé heslove Slovníku české hudební kultury (Editio SupraphonPraha, 1997).V chodu této instituce však docházelo v průběhu let k různým,větším či menším změnám, z nichž ta nejpodstatnějšínastala po roce 1989, kdy Český hudební fond (dále ČHF)postupně zahájil transformaci, jež přímo souvisela se změnoufinancování české kultury. Zcela zásadní obrat přineslzákon č. 318/1993 Sb., který potvrdil majetek bývalých kulturníchfondů, zároveň zastavil většinu jejich dosavadníchpříjmů a nakonec stanovil nové podmínky jejich další existence.A to přeměnou v kulturní nadace se zcela jiným systémemspravování vlastního majetku. To se samozřejmětýkalo i ČHF, který podobně jako mnohé ostatní instituceobdobného typu rovněž přikročil k celé řadě změn zahájenýchnapř. redukcí svých dosavadních kompetencí či účelovýchzařízení, jež tehdy spravoval. V roce 1992 se od ČHFoddělil Fond Leoše a Zdeňky Janáčkových, který nabylcharakteru samostatné nadace se sídlem v Brně (zaregistrovanépod názvem Nadace Leoše Janáčka) a analogickyse osamostatnila i Nadace Bohuslava Martinů. Vzhledemk tomu, že postupně začínají vznikat i další hudební nadacejako např. Nadace OSA, Nadace Antonína Dvořáka,Nadace Pražského jara ad., ČHF svoje někdejší monopolnípostavení pozvolna ztrácí. A právě v této nelehké doběse jeho novým ředitelem (a o dva roky později ředitelemNadace Český hudební fond) stává ing. Miroslav Drozd,který tak byl celé řadě ekonomických a právních změn, ježv té době nastaly, osobně přítomen.Pokud bychom je chtěli všechny shrnout, čeho všeho setýkaly?V první fázi se ČHF v roce 1994 podle vámi již citovanéhozákona z předcházejícího roku, který měnil postavenítehdejších kulturních fondů, transformoval v Nadaci ČHF(dále NČHF), tedy samostatný právní subjekt, zcela nezávislýna ministerstvu kultury, jemuž se do té doby formálnězodpovídal. Tato změna přinesla jeden závažný problém:nadace nemohla provozovat komerční ekonomickou činnost,kterou její předchůdce dosud vykonával. To se týkalopředevším nakladatelství a vydavatelství Panton, jenž bylodo té doby účelovým zařízením ČHF. V souladu s doporučenímministerstva kultury byl Panton zaregistrován jakospolečnost s ručením omezeným. Stejný přístup byl zvoleni pro Půjčovnu hudebních materiálů, která začala působitjako společnost Divertimento, s. r. o., jež své služby rozšířilai o prodej hudebních nosičů. Divertimento bylo v r. 1997úředně zlikvidováno a jeho činnost přešla na základě Zákonao obecně prospěšné společnosti do nově založeného Českéhohudebního fondu, o. p. s. Jeho součástí se stala i Půjčovnaklávesových nástrojů. Na základě stejného principubylo z ČHF vyděleno Hudební informační středisko, z něhožse rovněž stala obecně prospěšná společnost, která tak mohlasamostatně žádat o granty. V roce 1997 pak vyšel Zákono nadacích a nadačních fondech, který s účinností od 1. ledna1998 naprosto striktně vymezil pravidla činnosti nadace.S novým nadačním zákonem se vymezil i nový termín, tzv.nadační jmění…Ano, jedná se o majetek, jenž je zaregistrován ve výpisuz obchodního rejstříku a jehož minimální hodnotu zákonstanovuje na 500.000,– Kč. Mně se však podařilo správníradu přesvědčit o tom, že čím více majetku nadace budezaregistrováno v nadačním jmění, tím průhlednější budejejí hospodaření. Nic z toho, co je v něm zapsáno, se totižnesmí ztratit či – pokud se jedná o finance – snížit, díkyčemuž jsou znemožněny jakékoliv podvody a machinace,a to nejen s penězi, ale také s nemovitostmi. V nadačnímjmění NČHF jsou tak zapsány nejen domy v Besední a Radlickéulici v Praze, dům v Ostravě, rekreační zařízení na Hromovcea ve Třech Studních či dům v Buštěhradu, ale rovněžcca 90% všech jejich financí.To znamená, že všechny nemovitosti, jež vlastnil původníČHF, byly převedeny do vlastnictví NČHF?V podstatě většina, kromě restituované vily v Bechyni a objektův Hukvaldech, které v roce 1997 byly vráceny původnímumajiteli. Co se však změnilo, je jejich faktické využití, jakjsem již naznačil před chvílí. Pokud to shrnu, tak dům v Buštěhradu,kde byl dříve archiv ČHF, a rekreační zařízení naHromovce a ve Třech Studních jsou v pronájmu (Buštěhradod roku 1995, Hromovka od roku 1994 a Tři Studně od roku1999), dům v Besední, který ČHF na počátku 60. let koupilod bytového družstva Umělecká beseda, poskytuje v přízemíútočiště NČHF, ČHF, o. p. s. a HIS, 4. patro, kde bývaladříve jeho účtárna, si pronajali architekti, a suterén, dříveJanáčkova síň, kde fungovalo i studio, užívá od roku 2000Divadlo Na prádle, s nímž tam do roku 2002 působilo od14. 7. 1999 ještě Muzeum populární hudby, přestěhovanévšak po povodních do břevnovského domu U Kaštanu.A konečně dům v Radlické, kde sídlí i redakce Hudebníchrozhledů, je kompletně pronajatý nejrůznějším firmám jakonapříklad AHUV, České jazzové společnosti aj.Panton jste si tedy nechal záměrně nakonec, pane řediteli.V celém transformačním procesu také představoval asinejvětší kámen úrazu…Ano, to byl tehdy velký problém. Po přijetí nadačního zákonabylo zcela jasné, že nemáme žádnou šanci jej udržet a bylotudíž potřeba najít odpovídající řešení. Vyhlásili jsme veřejnévýběrové řízení, na které se přihlásilo mnoho zájemců.Výběrová komise, jejímiž členy byla řada významných českýchhudebních osobností, vybrala Bonton. Ten však mělzájem pouze o vydavatelství, a tak bylo nakladatelství bývaléhoPantonu na základě vzájemných smluv převedeno naněmeckou firmu Schott. Součástí naší dohody byl i odprodejpráv k vybraným dílům některých autorů (samozřejměpokud s tím oni sami či jejich dědicové souhlasili), mezinimiž byli P. Bořkovec, P. Eben, J. Feld, J. Hanuš, S. Havelka,I. Hurník, A. Hába, L. Fišer, M. Ištvan, L. Janáček,J. Jaroch, J. Ježek, M. Kabeláč, G. Klein, V. Kalabis, M. Kopelent,I. Krejčí, I. Kurz, I. Loudová, Z. Lukáš, B. Martinů,O. Mácha, J. Novák, J. Pauer, M. Ponc, J. Rychlík, E. Schulhoff,K. Slavický, J. Teml, V. Trojan a E. Zámečník.Všechny tyto změny však proběhly již v roce 1998. Jak Pantonfunguje nyní, tedy po devíti letech?Jeho činnost byla k 31. 3. 1998 ukončena, proběhla standardníúřední likvidace a v pronájmu v Radlicích místo něj fungujenakladatelství Schott.Dostáváme se tedy k samotné NČHF, k jejímu poslání,pravidlům rozdělování finančních prostředků a součas-

ozhovory 9né ekonomické situaci… NČHF byla registrována podlezákona o nadacích 16. 3. 1998 a její nadační jmění (tedyto, co bylo zapsáno v rejstříku nadací) činilo k tomuto dni159 204 800,– Kč. Dnes se nadační jmění této institucenavýšilo na celých 226 886 800,– Kč, z čehož určitou částtvoří finanční prostředky z tzv. Nadačního investičníhofondu. Co přesně tento pojem obnáší, o jakou částku sevlastně jedná, a jak jste se k těmto prostředkům vůbecdostali?Na rozdělení prostředků z Nadačního investičního fondu(dále jen NIF), jenž byl zřízen „pro účely podpory nadací“,vyhlásila v roce 1998 vláda ČR výběrové řízení. Mohly se do nějpřihlásit pouze ty nadace, které splňovaly vládou stanovenépodmínky. V prvním kole výběrového řízení NČHF dopadlavelmi dobře: skončila jako pátá a získala přes 24 milionů Kč.V druhém kole výběrového řízení jsme skončili jako čtvrtíz necelé sedmdesátky nadací. Před námi se umístily pouzetak významné nadace, jakými jsou například Nadace rozvojeobčanské společnosti, Nadace dobré vůle Olgy Havlové,či Nadace Partnerství.Částka, kterou jsme do dnešního dne díky tomu z NIF získali,činí cca 70 milionů korun. Vzhledem k tomu, že penízez NIF se úspěšným nadacím mohou rozdělit pouze v okamžiku,kdy je na jeho kontě minimálně 200 milionů korun,se však zdá, že už je v současnosti s rozdělováním konec. Vše– jako např. ruzyňské letiště – ale ještě zprivatizováno není,možná tedy, že se ještě nějakých peněz časem dočkáme…A o jakou část výnosu, kterou je možno použít na granty,se jedná?To je právě jedna z věcí, která se neustále podle situace natrhu mění. Peníze z NIF jsou např. investovány do podílovýchlistů v tzv. růstovém a balancovaném nadačním fonduv investiční společnosti Pioneer. Jedná se o fondy, které splňujívšechny podmínky, jimiž se nadace musí při disponovánís penězi řídit (tzn. včetně toho, že fond, do něhož nadačnípeníze uložíte, nesmí pracovat s akciemi, kterých tam můžebýt maximálně 30%!). Jaký však z nich bude výnos – a jestlivůbec nějaký, nikdy dopředu nevíme a nevím to tentokrátdokonce ještě ani dnes (tj. v polovině listopadu), a to do31. prosince, tedy do dne, během kterého by nám měli eventuálnívýnos převést na náš účet, chybí necelých šest týdnů!Například minulý rok dosáhl výnos více než pěti procent, cožpředstavuje obrovskou částku, ovšem dnes je téměř nulový– a to se týká veškerých podílových fondů, ne pouze těch,o nichž jsem se zmínil…Sídlo NČHF, ČHF, o. p. s. a HIS v Besední ulici na Malé StraněFoto Jiří SkupienA jak s těmi penězi můžete nakládat? Jste vázáni nějakýmipodmínkami?Ano, a to velice striktními, které stanovuje smlouva mezinadacemi a bývalým Fondem národního majetku – dnesministerstvem financí.A pokud byste měl ony podmínky stručně shrnout?Příspěvek z NIF musí být zapsán do nadačního jmění. Výnosz tohoto příspěvku musí být rozdělen v podobě grantů nejpozdějido konce kalendářního roku následujícího po roce,za který je výnos stanoven. Grantové řízení musí být veřejněvypsáno, přičemž jsou vyloučeny fyzické osoby – podnikatelé,právnické osoby založené za účelem podnikání, nadace,které získaly prostředky z NIF a stát.Peníze, které jste získali z NIF, jste tedy přičlenili k původnímumajetku NČHF. Jaká byla jeho výše?Původní majetek čítal asi 85 milionů korun, k němuž se přidaloještě oněch cca 34 milionů ze zvláštního účtu ministerstvakultury, o němž jsem se zmínil již na počátku našehorozhovoru, a ke kterému je nutno připočítat ještě hodnotudomů, jež vlastníme – a to je zhruba dalších 98 milionů.K prosinci 2006, což si můžete zjistit v každé výroční zprávěna našich webových stránkách, tak jeho celková výše činilapřes 261 milionů korun.Převážná část této sumy je zapsána v tzv. nadačním jmění.Co všechno tento pojem obnáší a jak se s majetkem, toznamená s penězi a nemovitostmi, které jsou jeho součástí,může disponovat?Pro peníze, jež pocházejí z NIF, platí stejná pravidla jakopro ostatní majetek, zapsaný v nadačním jmění: to znamená,že se jeho výše nesmí za žádných okolností snížit. Rozdílje však v tom, jak lze s těmito penězi nakládat. Co se týčečástky z NIF, zde je manévrovací prostor velmi úzký, protožesmlouva stanovuje pro její užití naprosto striktní podmínkyvčetně výše části výnosu, jež může být použita na grantya nadační příspěvky. Pohyb ostatních peněz je relativněmnohem flexibilnější, dokonce lze jejich objem, byť s velkýmiobtížemi a pouze výjimečně, i na čas snížit.

10rozhovoryNadace Český hudební fondvypisuje grantové řízení k získání příspěvku NČHFs uzávěrkou 31. 3. 2008na následující projekty:OBOR SKLADATELSKÝ→ Realizace CD s díly žijících českých autorů vážné hudby,případně českých skladatelů druhé poloviny 20. století.Do grantového řízení budou přijímány projekty v rozsahu časovékapacity CD, a to jak autorské, tak se smíšenou dramaturgií (víceautorů). Žádost musí obsahovat názvy a duratu skladeb, jménapředpokládaných interpretů, nahrávky skladeb (i informativní),partitury skladeb (nebo alespoň jejich ukázky), jméno vydavatele(pokud nepodává žádost sám); jestliže již existují profesionální nahrávkyněkterých kompozic, uvést, kdy a kde byly pořízeny a budou-lipřevzaty na CD.→ Podpora koncertního provozování české hudby, vytvořené oddruhé poloviny 20. století,podíl minimálně 80% programu (počet titulů v rámci celého projektu).OBOR INTERPRETAČNÍ→ Realizace CD pro mladé talenty ve věku do 30 let.Podmínkou přijetí návrhu je zajímavá dramaturgie CD, reprezentačnínahrávka interpretačního výkonu z koncertu, doklady o umístění naprestižní mezinárodní soutěži v uplynulých dvou letech a aktivní koncertníčinnosti (hudební kritiky koncertních vystoupení). PřipravovanéCD může obsahovat nahrávky jednoho nebo dvou vybranýchinterpretů a mělo by sloužit propagaci českého interpretačníhoumění. Příspěvek je určen na část nákladů spojených s výrobou CD.→ Podpora studia v zahraničí pro studenty českých hudebníchvysokých škol nebo jejich absolventy do 30 let věku.Podmínkou přijetí návrhu je mimo jiné doklad o umístění na prestižnímezinárodní soutěži v uplynulých dvou letech, doklad o přijetí kestudiu na hudební škole v zahraničí nebo doklad o chystaném čiprobíhajícím přijímacím řízení, vyjádření současného (posledního)pedagoga hlavního oboru nebo zástupce školy, program studiav zahraničí, specializace (alespoň rámcově), případně jméno a specializacebudoucího pedagoga hlavního oboru.OBOR MUZIKOLOGIE→ Vytvoření nebo vydání monografie k české hudební kultuře.→ Zpracování hudebního fondu (archivu, pozůstalosti) osob či institucí(katalog, prameny).Osoby či instituce, jichž se projekty budou týkat, musí být významnéz hlediska české hudební kultury jakékoli historické epochy.K žádosti o vytvoření nebo vydání monografie je mimo povinnýchpříloh dle formuláře třeba připojit ucelenou ukázku textu (1 kapitolu)a podrobnou osnovu práce.OBOR HUDBY POPULÁRNÍ, JAZZOVÉ A PŘÍBUZNÝCH ŽÁNRŮ→ Realizace CD s archivními nahrávkami, které mapují historiičeské a moravské hudby.Podmínkou přijetí návrhu je předložení nahrávky a podrobný popisjejího původu.→ Podpora koncertů nebo koncertních cyklů, které se zaměřujína menšinové hudební žánry.Do grantového řízení NČHF jsou přijímány výhradně čitelněvyplněné formuláře „Žádost o příspěvek Nadace Český hudebnífond“,doplněné o příslušné přílohy (soupis obligatorních příloh jesoučástí formuláře).Formulář žádosti je k dispozici na internetových stránkáchNČHF www.nchf.cz, případně jej na požádání zašleme poštou.Nadace Český hudební fondBesední 3118 00 Praha 1tel.: 257 323 860, 257 326 975e-mail: nadace@nchf.czTedy i nadačního fondu ČSOB, kde máte další peníze vedenyjako tzv. správu aktiv?Bohužel, ano, je to obrovský problém. Pokud se v příštímroce počítá se 6% inflací a bankovní účet vám vynese např.2% úrok, bude ještě hůř… Zápisem majetku do nadačníhojmění jej sice ochráníte, ale nikdo vám nezaručí, jakéhovýnosu se vám za daných, přesně stanovených podmínekjeho investic, podaří dosáhnout. Samozřejmě by bylo možnépeníze převést jinam, ovšem za prvé nám momentálně nejsounikde schopni nabídnout nic lukrativnějšího, a za druhébychom museli ty investované peníze vykoupit, na čemžbychom vzhledem k tomu, že jsme podílové listy, v nichž jemáme uloženy, koupili po jedné koruně a teď stojí jeden listpadesátník, nutně prodělali.Existovala podmínka, že kompletně celý výnos musí býtpostoupen do grantového řízení. Je tomu tak i v současnosti?Není, protože NIF procento, které musí jít do grantů, snížil.My jsme však zatím pokaždé uvolnili celých 100%. Dalšímzdrojem peněz, z něhož lze teoreticky rozdělovat, jsou pronajatédomy. Ovšem ty se musí udržovat, což představuje obrovskéfinanční náklady jako například nová fasáda v Radlicích…A jakou částku jste celkově rozdělili minulý rok a mezikolik subjektů?Vloni to bylo kolem 5,5 milionu korun, které odešly na účtycca 400 žadatelů.A jakými pravidly vaše grantové řízení prochází?Tak nejprve připravíme celkový rozpočet, který schvalujesprávní rada NČHF, a stanoví částku, kterou je možno rozdělit.Po té se dostanou ke slovu tzv. poradní výbory, z nichžkaždý dostane k dispozici určitou sumu, o níž smí rozhodovat.V rozpočtu na uplynulý rok tak např. skladatelé dostali790.000,– Kč, interpreti 650.000,– Kč, jazzmeni 390.000,– Kča muzikologové 710.000,– Kč, z nichž 500.000,– Kč bylourčeno na hudební periodika. Nesmíme však zapomenoutani na Kruhy přátel hudby, mezi něž bylo rozděleno1.300 000,– Kč.Vy jste letos k přerozdělení dostali rovněž milion od Ochrannéhosvazu autorského…Ano, podepsali jsme s ním smlouvu a částka se rozdělilana dvou našich grantových řízeních, která míváme na jařea na podzim.To znamená, že se přidala k částce, kterou jste měli k rozdělenívy, tedy ke 4.800 000,– Kč?Přesně tak.Situace, jak vidím, není nikde, co se týče financí, nijakrůžová, a tak rovněž nadace musí mít ve svém čele spíšeobratného manažera, než kohokoliv jiného. Jeho úloha jevšak v dnešní, velmi nestabilní ekonomické situaci naprostonezáviděníhodná, protože často ve snaze o zajištěnípříznivějších výnosů, než zaručují relativně nejstabilnějšífondy, musí balancovat na hraně alespoň minimálníhorisku. Nicméně hospodaření Nadace Český hudební fondje průhledné a veřejně kontrolovatelné – a to nám dávánarozdíl od mnoha jiných rezortů v naší zemi – naději,že pokud se situace na našem finančním trhu stabilizuje,i jedna z našich nejvýznamnějších nadací v oblasti hudby,se bude moci vrátit k velkorysejší finanční politice a tímpádem i ke smysluplnější výši příspěvků, které má možnostrozdělovat. •

události 11štefan margita a hostéve stavovském divadlePraha, Stavovské divadlo Hana JarolímkováI na konci předcházejícího roku se příznivci tenoristy ŠtefanaMargity dočkali jeho vždy netrpělivě očekávanéhoadventního koncertu, který tentokrát pořádala firma Arco-Diva již počtvrté. Na rozdíl od předcházejících let, kdy seposluchači mohli se známým operním pěvcem setkat vždyv Národním divadle těsně před Štědrým dnem (v loňskémroce dokonce až v jeho předvečer 23. prosince!), se letostermín posunul již na počátek posledního měsíce v roce(3. 12.) a budovu Zlaté kapličky vystřídaly snad ještě krásnějšíprostory Stavovského divadla. Organizátoři koncertuje také hned využili a na pódiu vytvořili nápaditou kulisuz několika kulatých stolků, okolo nichž – stejně jako v lóžíchpostavených kolem pódia – seděli posluchači ve slavnostníchróbách včetně předsedy České nadace pro nemoci ledvin,Vladimíra Tesaře, jemuž v závěru večera předal slavnostněŠtefan Margita šek na 100.000 korun. Po obou stranáchjeviště byly navíc umístěny i schody s malým odpočívadlem,a tak mohl hlavní protagonista večera i jeho pozvaní hosté,slovenští pěvci, sopranistka Adriana Kohútková a basistaJán Galla, houslistka Jitka Hosprová a harfistka KateřinaEnglichová rozehrát své výstupy doslova se vším všudy(a to dokonce i s lahví šampaňského, jejíž obsah se po Margitověrozverném otevření při duetu Una parola, o Adinaz Donizettiho opery Nápoj lásky zčásti přemístil na krásnéšaty jeho sympatické slovenské kolegyně). Stali jsme se taksvědky provedení nejen celé řady písní a árií z oper GeorgeGershwina, Antonína Dvořáka, Franceska Ciley, BedřichaSmetany, Gioacchina Rossiniho, již zmíněného GaetanaDonizettiho, Giacoma Pucciniho nebo Petra Iljiče Čajkovského,které nám s profesionalitou sobě vlastní představilatrojice jmenovaných pěvců, ale např. i Variací na symfonickoubáseň Vltava, které podle Smetanova díla zkomponovalHanuš Trneček a seznámila nás s nimi v mistrné interpretaciKateřina Englichová, Čardáše pro violu a komorní orchestr,jehož autorkou, vycházející ve své úpravě ze slavného dílaVittoria Montiho je Sylvie Bodorová a skvěle se jeho provedenízhostila Jitka Hosprová či Koncertu pro violu, harfua smyčce d moll Antonia Vivaldiho, v němž jsme měli nakonecmožnost slyšet obě půvabné instrumentalistky hrát spolu.Samozřejmě, že nechyběla ani slavná píseň O sole mio(Eduardo di Capua a Giovanni Capurro), v níž kromě JitkyHosprové doprovodil Štefana Margitu výborně – jakoto činil ostatně po celý večer – Pražský komorní orchestrvedený Františkem Vajnarem, jemuž pěvec věnoval áriiz Čajkovského Evžena Oněgina Kuda, kuda a zavzpomínal,že právě toto představení s Vajnarem za dirigentským pultemmu otevřelo cestu k angažmá v Národním divadle. Milébylo i Margitovo představení dalšího hosta večera, mladéhotalentovaného dirigenta Marka Štilce, který svižně zahranoupředehrou k Rossiniho opeře Lazebník sevillský zahájildruhou polovinu programu. Potlesk přítomných posluchačův závěru příjemně uvolněného večera, kdy šarmu a lehkosti,s nimiž se Štefan Margita na jevišti pohybuje, zdárně sekundovalivšichni účinkující v čele se sympatickou dvojicí zeSlovenska, Adrianou Kohútkovou a Jánem Gallou, nebralkonce, a tak došlo i na přídavky: slavný Přípitkový duet z VerdihoTraviaty a Funiculì, Funiculà Luigiho Denzy.A protože jsme měli možnost setkat se po koncertě se ŠtefanemMargitou i osobně, využili jsme jeho přítomnostike krátkému rozhovoru. Jaké máte pocity po svém vystoupení?Štefan Margita s časopisem Hudební rozhledy při duetu Una parola, o Adinaa jeho milý host ze Slovenska, Adriana KohútkováJsem moc rád, že tak jako na minulých koncertech jsemi letos mohl představit celou řadu svých hostů: vynikající slovensképěvce Adrianu Kohútkovou a Jána Gallu, violistkuJitku Hosprovou, harfistku Kateřinu Englichovou a mladéhodirigenta Marka Štilce. Velmi rád jsem se po dlouhé doběsetkal i s panem dirigentem Františkem Vajnarem a zavzpomínalna naše začátky v Národním divadle. Největší radostmám však z toho, že výtěžek mého koncertu pomůže těm,kteří to nejvíce potřebují – České nadaci pro nemoci ledvin.Byl to asi ten nejkrásnější pocit, když jsem mohl předatpřímo na pódiu 100 000 Kč profesorovi Vladimíru Tesařoviz této nadace.Co bylo pro vás vrcholem uplynulého kalendářního roku?Určitě to byla květnová vídeňská inscenace opery LeošeJanáčka Z mrtvého domu v Theater an der Wien v rámcifestivalu Wiener Festwochen. Jako dirigent se zde poprvés Janáčkovým dílem setkal dvaaosmdesátiletý Pierre Bouleza režisér Patrice Chéreau. Skvělá spolupráce s těmito osobnostmibyla pro mne svátkem a jsem rád, že tato inscenacese podle časopisu Opernwelt stala „inscenací roku 2007“.Vážil jsem si rovněž toho, že se mezi mými prvními gratulantyobjevil i dirigent Seiji Ozawa.Hudební rozhledy oslavují letos kulaté šedesáté jubileum– co byste tomuto časopisu popřál?Hudební rozhledy čtu rád, protože přinášejí řadu informacíz operního světa doma i v zahraničí. Je dobře, že takovýčasopis u nás vychází, je totiž velmi zapotřebí.Přeji Hudebním rozhledům, které byly výborným mediálnímpartnerem mého adventního koncertu, hodně invence,hodně dobrých autorů a ještě více velkých hudebních událostía mnoho úspěchů do dalších let.Co vás čeká po novém roce?Hned po svátcích odlétám do Barcelony, kde vystoupím19. března v roli Waltera v opeře Tannhäuser od RichardaWagnera a pak budu v Berlíně vystupovat s Berlínskýmifilharmoniky a jejich šéfdirigentem Simonem Rattlemv Beethovenově Symfonii č. 9. Po té mne čekají Drážďanya inscenace Musorgského opery Boris Godunov, kde buduzpívat Dimitrije. A pak se opět vrátím do San Franciska v roliLogeho ve Wagnerově opeře Das Rheingold. V milánské LaScale začne v roce 2009 série představení opery Z mrtvéhodomu od Leoše Janáčka, v níž budu opět zpívat roli LukyKuzmiče. Vrcholem sezony bude debut v newyorské Metropolitníopeře, kde se v listopadu 2009 uskuteční devět představeníopery Z mrtvého domu. •Foto Ondřej Klíma

12festivaly, koncertydny soudobé hudbyPraha, Lichtenštejnský palác,Konzervatoř J. DeylaspoleČnost Českých skladatelŮ Miloš PokoraUž po sedmnácté mohli sledovat návštěvníci tří pražskýchmalostranských sálů festival Dnů soudobé hudby, jehož hlavníminiciátorem a organizátorem je Společnost českých skladatelůsdružená při Asociaci hudebních umělců a vědců. Vednech 5.–19. 11. na něm zaznělo 40 skladatelských novinekz různých oblastí republiky, z čehož více než polovina bylaalespoň v Praze představena vůbec poprvé. To je pozoruhodnábilance, zvláště, když si uvědomíme, kolik interpretů,přestože šlo téměř výhradně o počiny spíše komorníhorázu, se muselo na nastudování takové sumy hudby podílet.Zájem věrných návštěvníků, rozmnožených o některé studenty,potěšil, stejně jako minulá léta však mrzelo téměřnulové zastoupení ze strany těch, kdo by měli o takovýchaktivitách referovat. Relativně rozsáhlejším a z velké částiduchovně inspirovaným kompozicím byl věnován vstupnívečer (Sál Martinů, 5. 11.), což bylo logické, protože v každéz předvedených skladeb byly nějakým způsobem exponoványvarhany. Posluchač si ovšem musel zvyknout na to, žejde o počiny nesouměřitelného funkčního zaměření. Citlivébohoslužebné muzicírování amatérského rodu v podoběcyklu Blahoslavenství pro smíšený sbor, dva dechové nástrojea varhany Radka Rejška (premiéra) v tomto směru hodněkontrastovalo nejen se světsky blaženým melosem mistrovskynástrojově stylizované Sonáty De profundis pro trombóna varhany Juraje Filase (hráli Robert Kozánek a Aleš Bárta),nýbrž i s Temlovým varhanním Mystériem sacrum, jemněa detailně pracujícím s varhanním témbrem a pastorálnímii chorálními intonacemi (předvedla Irena Chřibková).Snad nejobsažnější kreaci tohoto večera však představovalaKvěchova autobiograficky inspirovaná 4. varhanní sonáta.Z pětivětého pásma, s nejzávažnější partií uprostřed, vyzařovaljak silný emocionální záběr, tak vynalézavost, zejménave vzhledem k varhannímu žánru nezvykle sonátově uchopené3. větě téměř kabeláčovského rodu a závěrečné codě,která jako by se vzpínala v bolestné melodické spirále. Jenk důkladnějšímu pochopení kolážovitých intermezz, kterána mě působila trochu překombinovaně, bych potřebovalopakovaný poslech, ale zážitek, umocněný mistrovskouinterpretací Jaroslava Tůmy, to byl.spoleČnost Českých skladatelŮ Miloš PokoraVečer 8. 11. (Konzervatoř J. Deyla) dal prostor komornímduovým až kvartetním instrumentálním nebo vokálnímkombinacím, přičemž z předvedené hudby často vystupovalasnaha o neotřelé uchopení nápadů exportovaných z jinýchhudebních sfér. Tak tomu bylo v případě v premiéře uvedenýchvariačních cyklů s názvem Cantus variabilis od MilanaKřížka pro sólové housle (zpaměti předvedl FrantišekJaroš), na nichž mě zaujal především první variační řetězec(variace na Campagnoliho téma), jež navzdory tonálnímutématu (to se ozvalo až na konci) abstrahoval od berličektonality, a přesto přesvědčoval svým „klasicky“ logickýmodvíjením, procházejícím různé náladové a témbrové vrstvy.Bezprostředně svěží dojem jsem si odnesl z Vičarova výletudo ryzí fantazijní zvukovosti jednoho oravského houslovéhosamouka a její transformace do klasického smyčcovédua v podobě skladby Pocta hudcům pro housle a violoncello(výtečně hráli Lucie Sedláková-Hůlová a Martin Sedlák).Ani stopy po nějaké snaze o zašifrování nebo přetavenífolklorních intonací do prestižní akademické roviny sdělení,nic zde nepůsobilo spekulativně, a přitom šlo o sytý, plnohodnotný„dvojhlas“, plně využívající hráčské erudice profesionálníchinstrumentalistů. Na milostných sonetech naslova renesančních básníků Edy Drigy (premiéra) v podáníbarytonisty Daniela Prokeše a klavíristy Luďka Šabakyokouzlovala jako vždy autorova melodika a velmi prostá,ale výmluvně „kreslící“ zvukovost (část Zrcadlo), subtilnějšípartie (zejména nádherný Ritornel) však s daným inspiračnímzdrojem komunikovaly výmluvněji než ty robustní.Punc závažnějších výpovědí měly poslední skladby večera,v premiéře představená Laburdova Violoncellová sonátaa Kubíkovy Metamorphoses pro klarinet, violoncello a klavír,obě pozoruhodně komponované a – to bych rád zdůraznil– s mimořádným zápalem také interpretované (v prvníze jmenovaných skladeb vystoupili Petr Nouzovský s DanielemWiesnerem, ve druhé k nim přibyl ještě klarinetistaJan Pařík). Laburdova sonáta, ctící klasické proporce stavby,imponovala svým detailně organizovaným plynutím v časei žhavou melodikou. Unisona, triolové ztěsnání pohybu,harmonické obraty a další postupy – vše mělo svou jasnoufunkci, na první poslech jsme rozeznávali hranice mezi jednotnýmidíly. A Kubíkovo trio? To se představilo jako jednaz vůbec nejpůsobivějších komorních kreací tohoto autora– se silným narativním nábojem, permanentním napětím,podpořeným pozoruhodně dosahovaným efektem velkéhozvukového prostoru a navíc skvěle nástrojově stylizovaná(ideálně „nalezený“ dvojhlas cella a klarinetu ad.), umocněnástrhujícím gradačním tlakem, v „tocattovém“ Allegroimpetuoso, rozžhaveném až do běla.spoleČnost Českých skladatelŮ,klub moravských skladatelŮ,tvŮrČí centrum ahuv ostrava,spoleČnost pro duchovní hudbu Miloš PokoraProgram 12. 11. (Sál Martinů) dal prostor novinkám, kterénalézaly prostor ke ztvárnění svých inspirací povětšinouv nezvyklých nástrojových a vokálně-instrumentálních kombinacích.Patřilo k nim i Šestákovo Nonetto s podtitulemHommage a Josef Triebense, využívající kombinace dvouhobojů, dvou anglických rohů, dvou lesních rohů, dvou fagotůa kontrabasu, plynoucí až příliš často v syrytmickém pohybua hutné zvukovosti, ale příkladně ucelené. Byl to jiný Šesták– zjitřeně subjektivní strunu v této prakticistně zamýšlenékompozici (hrála Harmonia Mozartiana Pragensia)tentokrát nerozrezonoval. Ctirad Kohoutek se snažil ve svézvukové fantazii pro klavír a violoncello s bicím nástrojis názvem Tkaniny doby (v pražské premiéře předvedli JosefKlíč a Pavel Kratochvíl) symbolicky reflektovat charakteryrozličných vzácných tkanin (temné, stříbřité, opojné)a v některých okamžicích si k tomu pomáhal rozeznívánímozvučné skříně klavíru, což v kombinaci s dalšími postupya pointami (živočišný rytmus v poslední části) skutečně evokovalokonkrétní obrazy (stříbřitost, mámení apod.) – zajímavá,originální poetika. Roztomilými, nespekulativnímia spíš jednoduše prosvětlenými než zvukově zahuštěnými„Pět a půl“ variacemi na píseň Kdybys měla má panenkosto ovec pro violoncello a bicí nástroje nás hladil Lukáš Hurník,přesto bych dodal, že angažovaná bicistka (s cellistkouMargit Klepáčovou spolupracovala Markéta Mazourová)je zvyklá na podstatně náročnější party. Olgu Ježkovou zlákalovyzkoušet si na půdorysu poetického komorního cyklu

spojení houslí, cembala, kytary a bicích nástrojů a když jidcera položila otázku „Mami, jak to zní, když se těšíme naJežíška?“, měla jasno, co udělá. Tak vznikl rozkošný čtyřvětýcyklus Advent (v premiéře hráli Štěpán Ježek, Silvie Ježková,Maxim Bělčikov, Markéta Mazourová), který se doslovamazlí s dialogy houslí a kytary, zdobícím cembalem, bicími,které nechává pásmo melodicky vést, a křišťálově prosvětlenýmipartiemi houslových sól (výtečný Ježek). Dojalo měvyústění skladby do zvláštního pocitu blaženosti. Exponovánísopránu, mezzosopránu a dvou akordeonů v Žalmové kantátěč. 2 Jana Grossmanna na 64. žalm přebásněný MilanemRúfusem dalo duchovnímu náboji neotřele syrový výrazovýrozměr (též díky modernímu způsobu vedení hlasů), tím vícje zajímavé, že některé partie zněly navzdory „civilní“ zvukovostivznosně až kontemplativně (vyústění). Oproti tomuŽesťový kvintet Jana Fialy (hrál Český žesťový soubor Bohemia)na antifonu Ecce quam bonum jsem chápal jen jakoautorem zamýšlené vděčné repertoárové číslo.spoleČnost Českých skladatelŮ praha,západoČeské hudební centrum plzeŇ,klub moravských skladatelŮ brno Miloš Pokorafestivaly, koncerty 13Závěrečný komorní večer, věnovaný klasickým komornímžánrům (19. 11., Sál Konzervatoře J. Deyla), ozvláštnila svounástrojovou kombinací v pražské premiéře skladba JiříhoBezděka s názvem Opsáno ze stříbrného jasu s podtitulemTři věty v duchu minimální hudby pro akordeon a violoncello(hráli Jarmila Vlachová a David Niederle). Nešlo jeno to, co si představujeme pod slovním spojením „Tři větyv duchu minimální hudby“, ale též o vynalézavé zacházenís témbrem. Vzrušující bylo naslouchat hned 1. větě, okouzlenénádherným prolínáním vysokého rejstříku akordeonua cellového pizzicata, a vemlouvavé druhé myšlence. Rovněždalší rozvíjení, postupující od nejjemnějších obrazů k výrazu,zahlcujícím celou škálu smyslového vnímání, mě svouobsažností vzhledem k takto skromně zvolnému instrumentářimile překvapilo. Zámečníkova Sonáta pro sólovou violu(v pražské premiéře předvedl Jan Řezníček), myšlenkověhutná, prozrazovala upřímný prožitek (Largo sostenuto)a naznačila, že by se mohla stát vítaným obohacením stáleještě skromného soudobého repertoáru violistů. Totéž byse dalo říci o Sonatině giocosa pro flétnu a klavír mladéhoLukáše Sommera, jejíž brilantní, rozverně a po harmonickéi kontrapunktické stránce jakoby neoprokofjevovsky dráždivépásmo v premiéře skutečně mistrovsky zvládli Jan Ostrýs Luďkem Šabatou. Ke kompaktnějším tvarům a přesvědčivélogice sdělení (podepřené inklinací k rubatovým partiím)dospěl ve srovnání s dřívějšími kompozičními novinkami vesvém 7. smyčcovém kvartetu Milan Jíra (v premiéře nastudovaloKvarteto M. Nosticové), přesto se mi při jeho poslechuvnucoval pocit málo prokrveného výrazu. Rozporné pocityjsem měl z Matysova komorního melodramu Chvíle Zastavenípro recitátora, flétnu a violu na básně Jiřího Wolkera(pražská premiéra, předvedli Jiří Dušek, Petra Řihákováa Jan Řezníček). V 1. básni jakoby se dvojhlas flétny a violyaž moc vnucoval, došlo i na velmi citlivé partie, přesto sinejsem jist, zda bylo melodramatické ztvárnění v případěnatolik svébytných veršů tím nejvhodnějším řešením. Z klavírníhotria Terra incognita Afrodity Katmeridu, zamýšlenéhojako pětivětý cyklus, měly být původně provedeny pouzedvě dokončené věty, těsně před koncertem (hrálo Českétrio) však bylo oznámeno, že byla dokončena ještě věta třetí.Vskutku aktuální služba soudové hudbě. Navíc se skladbadobře poslouchala, opět bylo znát, že autorka má cit prolineární vedení hlasů a zajímavé figurační pointy.sdružení pro soudobou hudbupŘítomnost praha Petr VeberJarmila Vlachová a David Niederle přednesli na závěrečném koncertě festivalu skladbu Jiřího Bezděka Opsáno ze stříbrného jasu.Druhý večer Dnů soudobé hudby byl věnován tvůrcůmsdružení Přítomnost a nabídl v sále Galerie AMU šestkomorních skladeb. Všem byla společná – přes současnýzvuk a výraz – v obecnější rovině tradiční zakotvenost bezsnahy ničit zavedené systémy, šokovat, pobouřit či provokovat.Foto Zdeněk Chrapek

14festivaly, koncertyPětaosmdesátiletý Ilja Hurník představil v premiéře Hudbupro klavír, čtyřvětou kompozici obhlížející podle skladatelovýchslov nástroj z různých úhlů – v jeho clavecinistickébrilanci nebo romantické zvukové barevnosti i jako nástrojbicí. Odpovídá tomu různá stylizace: pocitově předevšímstaccatová v první větě; přívětivě impresivní, s motivickýmnázvukem na lidový popěvek ve větě druhé; zásadnější, rapsodičtějšía dynamičtější ve větě třetí a toccatově rychle běžící,polyfonní v poslední části. Hudba pro klavír má rozměri sled vět blízký sonátě, ale převládá ráz koncertantní, uvedlHurník do tištěného programu. Poslech k této informacipřidává zážitek z vnitřně proměnlivé, ale stylově sevřenéhudby, která má jasnou formu, virtuózní náboj a chytrouinvenci. Její základní vyznění je neoklasické, ale ne ve smyslupouhé pravidelnosti, diatoničnosti, jednoduchosti či snadtriviálnosti – spíše ve významu uměřenosti zvuku, záměrůa prostředků. Miroslav Sekera podal skladbu jako repertoárovýkus, suverénně, promyšleně. Partitura obsahuje velkémnožství not, ale interpretace ji zpřehlednila tak, že nenípochyb, že jsou všechny tam, kde mají být.Své „Momenti discreti“ Josef Marek svěřil flétnistovi RomanuNovotnému a harfistce Janě Bouškové, kteří se podlejeho vyjádření dokonce podíleli na dotváření a revizi skladby.Vhled do kompozice a ochota postavit se za její styl a vyzněníbyly u interpretů zcela zřetelné. Čtyři věty charakterizujíklasická italská tempová označení. Úvodní Liberamente jev pomalém tempu a ve své úryvkovitosti evokuje jakési závanyhudby. Další věta Allegro moderato nejprve letí kupředu,aby se v druhé části, motivicky podobné, zklidnila a ve třetíopět nabrala na rychlosti. Třetí věta Liberamente s výraznějšímflétnovým sólem je zprvu meditací, později se začínájejí tok zrychlovat a hudba jakoby směřuje vzhůru. Čtvrtáčást Moderato je ustrojena vnitřně kontrastně, využívá širšíspektrum běhů, skoků a trylků. Hovořit o interpretaci nelzeu této dvojice jinak než s nejvyšším uznáním. Skladba poskytujeprostor pro hráčské vyžití a vedle toho je v ní i dostatečnémnožství ryze hudebního dění, které se stává nositelemobsahu a může upoutat pozornost.V programu následovala Sonatina pro flétnu piccolu a klavírod Jindřicha Felda. V podání Jana Machata (za doprovoduAleny Tesařové-Grillové) vyzněla zcela typicky a naprostomistrovsky: autor zdůraznil charakteristické znaky tohotosólového nástroje – vyšší polohu, staccatovost a zvukově ažjakousi pichlavost. V první větě využil pravidelný metrickýzáklad kořeněný rytmy a „plivanými“ či jinak vypíchnutýmivysokými tóny, ve druhé větě ukázal možnosti kantilény,prošpikované ovšem i tak běhy, figuracemi a dalšími detaily;i v závěrečném ztišení, když melodii flétny podpořil doprovodemtéměř až romantizujícím, použil ovšem autor v klavírudisonance, aby udržel danou nesentimentální charakteristikucelého kusu. Třetí větou sonatina vrcholí v poloháchvyhrocených častými akcenty, staccaty a synkopami; současněvšak přichází nový prvek: opakovaně stupňovaná epickávýmluvnost, v níž piccola dokonce až jakoby „vykřikuje“a „utíká“. Sólista se zhostil těchto pasáží s ekvilibristickouzručností, virtuózně a přímo divadelně – hudbu hrál nejenve smyslu hráčském, ale i ve smyslu hereckém a svůj muzikantskývýkon tak korunoval strhujícím způsobem. I klavírnípart v závěru budil dojem mimořádné náročnosti. Sonatinanení úsměvná, ani veselá, ale je vtipná.Václav Kučera se prezentoval skladbou nesoucí název Romanettopro harfu a violoncello. Kantilénu rozvíjí volněji, zvukověse zde místy pohybuje ve světě téměř diatonickém. Takéon hudebními prostředky dosahuje dějového výrazu a různýchforem a úrovní napětí. V případě různě se přelévajícíjednověté a zhruba čtvrthodinové skladby bylo sice zřetelné,jak snadno by se mohlo v podobně zakotvené hudběstát obtížným udržet pocit o její formě. Jiří Bárta s JanouBouškovou ovšem vnesli do provedení strhující dynamičnosta přispěli k věrohodnému výkladu skladatelova záměru, žese hudba nemusí uchylovat k popisnosti či zvukové ilustraci,aby měla obsah.Housle a viola byly dvěma nástroji, které v kompozici Alterego rozezněl Ivo Bláha se vstupním nápadem o dvojjedinosti,o „druhém já“. Oba hlasy vstupují do partnerskýchvztahů i do vztahu soupeření, rozcházejí a scházejí se a stálepřitom jakoby zůstávají jedním tělem. Modelu se zhostilzručně. Zvuk houslí a violy se v provedení Jiřího Hurníkaa Jana Pěrušky proplétal a předháněl tak, že neexistovalrozdíl mezi prvním a druhým. Finální větu charakterizujeaccelerando, ale současně pocit, že je skladba ke konci užtrochu nastavována a formována nahodileji.Pavel Trojan přinesl Variace na téma J. S. Bacha pro dvě violoncella.Vzhledem k obsazení, podobně jako předchozí dílo,nebudou asi variace hrány příliš často. Je to přitom skladbapřiměřeně dlouhá, závažná, žádná hříčka; její spektrumsahá v širokém rozpětí od tradičně znějícího, hezky se pojícíhosouzvuku přes citace až po zahuštěnější a deformovanávybočení. To vše přitom neznamená, že by se občas nemohlozvat libý souzvuk…Závěrečnou kompozicí byly Tři melodramy na verše JitkyAdamové pro recitátora a klavír, jimiž se představil ZdeněkZahradník. Samota, Tobě a Slzy v moři – tři části, z nichžjedna zněla z hlediska ustrojení atematicky a z hlediska výrazuzahořkle, druhá byla pozitivněji laděna a třetí potvrdilazákladní kompoziční rys: nezávislou samostatnost klavírníhopartu, který text nejenže nepopisuje, ale je dokoncenaopak mnohoznačný či nejednoznačný. Petru Doležalovoudoprovodil u klavíru v zajímavých miniaturách sám autor.spoleČnost Českých skladatelŮ praha,tvŮrČí centrum ahuv ostrava Jiří ŠtilecNa programu komorního koncertu v úterý 13. 11. 2007 v Sálekonzervatoře Jana Deyla v Praze byla díla Milana Báchorka,Miroslava Kubičky, Pavla Kopeckého, Věry Čermákovéa Vojtěcha Mojžíše. Stylový a obsahový rozptyl prezentovanýchkompozic, z nichž většina zazněla buď v pražské neborepublikové premiéře, byl značný – od díla elektroakustickéhudby až k umírněnému neoklasicismu či dalším variantámrůzných tvůrčích zaměření na rozsáhlé a různorodémapě postmoderní či post-stylově mixované soudobé hudby.Důležitou roli a funkci jistého sjednocujícího činitele zdehrál žánr vokální hudby – většina děl pracovala s lidským hlasemnebo v případě sólového pozounu s jeho záměrnou stylizací.Samotné zařazení všech těchto rozdílně orientovanýchděl svědčí o tom, že taková konfrontace je možná, dnes užspíše obvyklá, a posluchačům přináší zajímavý kontrast, nakterý jsou ostatně ze svého okolí a z jiných kontextů zvyklí.Jistým otazníkem, k němuž mne vedl pohled do sálu, je spíše– nejen na tomto koncertu, ale možná i v širším kontextucelé přehlídky – možnost a efektivní způsob prezentace nověvznikající soudobé tvorby, její skutečné místo a společensképostavení – ale to samozřejmě přesahuje rámec i možnostitéto stati.První kompozicí celého večera byly Opožděné písně MilanaBáchorka na haiku Jaromíra Brabence pro soprán a klavír.Tuto formu klasického japonského tříverší (5, 7 a 5 slabik)skvělým způsobem interpretovala sopranistka Michiyo Keikove spolupráci s klavíristou Jaroslavem Šarounem. Autornapsal pět písní celého cyklu velmi úsporně a přesvědčivě.Zcela osobitým způsobem navazují na janáčkovský svět, alevůbec ne epigonsky, spíše v úsečnosti, křehkosti a jakésizvláštní lapidárnosti a pravdivosti. Určitě se zde projevilozajímavé spojení japonské poetické formy – haiku a autorovýchvlastních východisek i jeho citu pro vokální hudbu.

festivaly, koncerty 15Výrazový svět Miroslava Kubičky je již dlouho pevně vyhraněn.Jeho třívětá Sonáta pro pozoun a klavír z let 2004 až2006 přinesla kompozici volně navazující na neoklasicistnípřístup. Obě krajní věty jsou označeny jako „árie“ a přinášejírychlejší pohyb s důrazem na melodickou kresbu sólovéhopartu pozounu. Ve střední větě, „Elegii“, autor napsalkontrastní plochu závažnějšího výrazu. Velmi dobře se zdeuvedl jak pozounista Jan Triebenekl, tak klavíristka ŠárkaBudínská.Dvě části z elektroakustického cyklu Surrealistická zahradaPavla Kopeckého, Jezero a Zelené údolí, které byly premiéroványv roce 2006 ve Francii, mne velmi zaujaly. Jakuvedl sám autor: „Obě elektroakustické kompozice by mělyposluchače zavést do „nereálného“ zvukového světa. Výchozímmateriálem jsou čistě elektronické zvuky, které jsou základemmelodicky i barevně kontrastních motivických útvarů,zasazených do blízkých i vzdálených rovin.“ Myslím si, žese tu autorovi podařilo vytvořit zvukově bohatě barevnou,velmi originálně tvarovanou skladbu s celou škálou umělegenerovaných zvuků a souzvuků a zároveň kompozici, kterámá vygradovanou stavbu a stále ještě navazuje na současnýhudební vývoj. Nebylo zde nic prázdného nebo samoúčelného.První část působila velmi eufonicky, pokud to lze taktoformulovat – i příjemně, byť jsme se ocitli v ne, respektivenadreálném prostoru a času. Druhá část působila poněkuddramatičtěji, ani jedna však nebyla tvarově a rozměrově„přetažena“. Těším se, že se k této skladbě ještě vrátímv podrobnější analýze na dalších stranách tohoto číslaHudebních rozhledů.Skladatelka Věra Čermáková se představila opět v písňovémcyklu – Pět písní na básně Johna Gracena Browna pro soprán,flétnu, klarinet, housle, violu a violoncello. Interpretacedíla se ujala sopranistka Kristýna Valoušková a souborMondschein Ensemble, pro něž byl tento cyklus napsán.Dirigoval Miroslav Pudlák. Autorka bohatě využila škáluvšech prostředků, které patří – zjednodušeně formulováno– k jednomu z proudů avantgardní soudobé hudby s kořenyv období klasického darmstadtského stylu padesátých let.Hlas byl využit nejen jako vokální element v kratších útržcíchhudebního textu, ale i jako prostředek šepotů, hlukůa mluvy, podobně se pracovalo s dalšími nástroji. „Klasické“prostředky a postupy, jako je třeba interval tercie v písni„Only the birds“, se dostávaly do spíše disparátních, střípkovitěrozhozených skvrn. Převažoval permanentní kontrasts jakousi řízenou chaotičností.Na téměř opačném pólu tvůrčí poetiky se nacházela skladbaVojtěcha Mojžíše Hrst plná lásky – tříhlasý ženský sbors průvodem harfy na slova Marie Bednářové. Tato kompozicezazněla v podání Dívčího komorního sboru s dirigentkouMiloslavou Fouskovou a harfistky Pavly Jahodové. VojtěchMojžíš se nechal inspirovat verši studentky gymnázia a prostudentské muzicírování je tato kompozice určena. Samozřejmě,že gymnaziální dívčí lásky a jejich poetické obrazymají v sobě ještě značný díl idealizace, patří to k pubertálnímuvěku a je dobře, že i současné mládí, přes všechny„výdobytky“ sexuální revoluce, má v sobě tolik potřebný dílidealismu. Z hlediska svého určení kompozice přinesla dobřenapsanou a vokálně bezchybně posazenou hudbu, kteroubudou dívčí sbory rády zpívat. •Jiří Malát a Carmen Mayerová po provedení Griegova Bergliotamezinárodní festivalkoncertního melodramuPraha, Pálffyho palác, Žofín Míla SmetáčkováMyslím si, že ani iniciátorka a hlavní organizátorka tohotov Evropě ojedinělého projektu PhDr. Věra Šustíková, předsedkyněSpolečnosti Zdeňka Fibicha, zpočátku nedoufala,že její snaha oživit tradici melodramu u nás přinese takbohaté ovoce a že soutěž a festival koncertního melodramuse šťastně dočkají deseti let. A nejenom to. Festival se rozrostli mimo Prahu, letos do Vysoké u Příbrami, do Kralup a doPoděbrad. Znamená to tedy, že i mimopražské publikummá možnost seznámit se s tímto donedávna ještě polozapomenutýmhudebně – literárním žánrem a že zasetá semínkanadějně vykvétají.Na těchto stránkách jsem již několikrát o melodramech psala,a tak se tentokrát zmíním o průběhu letošního, již 10. jubilejníhoročníku (5. 10. – 3. 12. 2007) jen letmo. Většinapražských koncertů se odehrávala opět v útulném sálkuPálffyho paláce a hned na prvním večeru byl sál nabitk prasknutí. Dramaturgie festivalu byla mimořádně vynalézaváa setkali jsme se zde nejenom s nejúspěšnějšími dílyminulých festivalů, ale i s řadou zde dosud neprovedenýchskladeb (např. Schönberg, Milhaud, Poulenc, Satie a další.).Nechyběli ani naši soudobí tvůrci (Jemelík, † 1962, Fiala,J. F. Fischer, Sternwald, Kvěch) a opět řada premiér (Ježková,Janda, Viklický, Marek aj.).Dalším krokem kupředu byla hudební stránka, kde mnozískladatelé upustili od obvyklé klavírní verze, ale zvolili i jinánástrojová obsazení: housle, flétnu, klarinet, harfu, smyčcovékvarteto, marimbu či další kombinace těchto nástrojů.Bezesporu je to oživení melodramu jako žánru a lze doufat,že i v budoucnosti se skladatelé zaměří tímto šťastně nastoupenýmsměrem.Velmi potěšitelná je také skutečnost, že Festivalu zůstávajívěrni vynikající interpreti, kteří se s melodramem – zdáse – dokonale sžili, a ujímají se jej se zřejmým potěšením– za všechny jmenuji alespoň Hanu Maciuchovou, DalimilaKlapku a Martu Hrachovinovou, aniž bych tím chtěla znevážitvýkony mnoha dalších.Výjimkou, která snad potvrdí v budoucnu pravidlo, byloi zařazení skladby Viktora Ullmanna Píseň o lásce a smrtikorneta Kryštofa Rilka ve výborném podání Soni Červenéna koncertě České filharmonie pod taktovkou Leoše Svárovského.Ke slavnostnímu zakončení 10. festivalu koncertního melodramuve Fibichově sále pražského Žofína přispěly i sklad-Foto archiv

16festivaly, koncertyby, které zde zazněly. Nejprve chmurný, ale velkolepý FibichůvHakon (na text J. Vrchlického) v podání Petra Kostkya Griegův Bergliot (na slova B. Björnsona) v podání CarmenMayerové, jejíž interpretační výkon považují odborníciza jeden z vrcholů letošní melodramatické sezony. Popřestávce jsme s potěšením vyslechli duchaplný Komentářkrále Davida ke knihám Mojžíšovým Josefa Marka, kteréhose ujali v hebrejštině pěvci Luděk Vele a Jaromír Noseka v roli českého komentátora jako vždy okouzlující DalimilKlapka. Výbornou Plzeňskou filharmonii řídil Jiří Malát.Byla to povzbudivá tečka za letošní jubilejní přehlídkou koncertníchmelodramů. •strunám podzimuodchod z hradu svĚdČíPraha, Rudolfinum, Pražská křižovatka, Českémuzeum hudby aj. Vladimír ŘíhaJazzovými koncerty skončil v listopadu festival Struny podzimu.O obou koncertech píšeme podrobněji v jiném článku,v tomto bych chtěl jen shrnout dojmy z 12. ročníku průběžnéhofestivalu, který si našel pevné místo v konkurencidalších pražských festivalů.Po nuceném odchodu z Pražského hradu se organizátořinelekli a brzy si vybudovali silnou dramaturgickou i sponzorskouzákladnu, která jim umožňuje pokračovat v uváděníhostů přitahujících pozornost netradičního koncertníhopublika, kde převažují mladí lidé, což je určitě v kontrastuvůči převážně „šedivým hlavám“ dalších festivalů. Můžemediskutovat, zda-li je to skutečně zásluha obdivu k hudbě čijen určitá módnost či sponzorská „povinnost“, ale hlavní je,že sály jsou plné a program hodnotný.Za devět týdnů ve třech řadách devět koncertů, to není špatnábilance. Neviděl jsem sice úplně všechny (ruský Drevněrusskijraspěv a experimentální Handa Gote soubor),ale ostatní určitě stály za to. Mě osobně zaujaly předevšímpražské debuty tenoristy Iana Bostridge (psali jsme o jehokoncertu v HR č. 11) a jeho krajanky houslistky Chloe Hanslipna společném koncertu řady Osobnosti s violoncellistouJiřím Bártou, kde skladby Martinů, Ravela a Kodályhozazněly ve vskutku vzorovém podání. Vyzvedl bych ale i dalšídebut, a sice v řadě Inspirace (byť spíše patřící do Crossover),při kterém jsme poprvé v Praze slyšeli portugalskoufadistku Anu Moura a její trio, v němž nadchl předevšímJosé Manuel Neto hrou na portugalskou kytaru, nástroj připomínajícízvukem spíše mandolínu. Skvělý koncert zakončilypřídavky, mezi kterými nechyběly ani dvě písně od RollingStones (Brown Sugar, No expectations), při nichž sálPražské křižovatky okouzleně naslouchal coververzi s příchutícrossoveru toho nejvyšího druhu!Přitom v řadě Crossover zase polský Bester Quartet dokazoval,že klezmer již není v centru jejich pozornosti, i kdyžz něho vycházejí a skladby akordeonisty Jaroslava Besterajsou stejně kvalitní jako newyorská avantgarda Johna Zorna– krakovská čtveřice dovede obé. Závěrem musím zmínitoslnivý dojem z projektu Nouba v Rudolfinu, kdy spojeníPražské komorní filharmonie, marockých hudebníkůa zpěvačky flamenka Ginesi Ortegy Cortés pod zázračnýma nevtíravým vedením dirigenta Michela Swiercewského sepostaralo o další – nejen hudební, ale i zrakový, čichový (provoněnáscéna) a dokonce i chuťový (to těsně před začátkemkoncertu) dojem. Tento koncert by stál určitě za zopakování,mohl by sloužit jako názorná ukázka toho, jak zejménahudba Manuela de Fally (Čarodějná láska v první neuhlazenéverzi) může nově zapůsobit na posluchače. •iv. roČníksvatováclavskéhohudebního festivaluOstrava, katedrála Božského Spasitele, kostelPanny Marie Královny, kostel sv. Václava,Evangelický kostel, kostel Neposkvrněnéhopočetí Panny Marie, Husův sbor Igor FrantišákLetošní ročník Svatováclavského hudebního festivalu se jižpočtvrté konal v termínu 28. 9. – 28. 10. ve více než dvacetiměstech a obcích Moravskoslezského kraje. Organizátořitohoto festivalu připravili během jednoho měsíce třiatřicetkoncertů a dalších duchovních projektů, které se konalyvýhradně v sakrálních prostorách. O tom, že se jednaloo velice zdařilý ročník, svědčí především mimořádný zájemnávštěvníků těchto „Svatováclavských koncertů“ a ve většiněpřípadů téměř do posledního místa zaplněné kostely.Řada milovníků hudby, kteří se neměli možnost koncertůosobně účastnit, mohla být uspokojena několika přímýmipřenosy jako např. dne 8. 10. 2007 v 19:00 na stanici Vltavapřenosem pořadu Bolívijská barokní hudba – duchovní hudbaz jezuitských misií v podání souboru Florilegium, AshleySolomon – umělecký vedoucí (Anglie), sólista Henry Villca– tenor (Bolívie) či záznamů koncertů, které v průběhu festivalupořizoval Český rozhlas a také televize Noe. Dramaturgiefestivalu se vzhledem ke svému duchovnímu zaměřeníkaždoročně soustřeďuje na uvádění významných duchovníchděl hudební historie i současnosti. Značná část festivalu jezaměřena na takzvanou „poučenou interpretaci staré hudby“,kterou v letošním roce prezentovali především ScholaGregoriana Pragensis s uměleckým vedoucím DavidemEbenem, Musica Florea s Markem Štrynclem, EnsembleInégal s Adamem Viktorou, Societas Incognitorum s EduardemTomaštíkem, La Gambetta s Elen Machovou a předevšímjiž výše zmiňovaný anglický soubor Florilegiums Ashley Solomonem a bolívijským sólistou Henry Villkou,Flautando Köln z Německa a Collegium 1704, CollegiumVocale 1704 s dirigentem Václavem Luksem. Poslední třijmenované soubory se staly ozdobou letošního ročníku Svatováclavskéhohudebního festivalu, v jehož hodnocení se tentokrátzaměřím pouze na výběr některých koncertů pořádanýchv Ostravě.Zahajovací koncert Svatováclavského hudebního festivaluse konal již tradičně 28. 9. 2007 v katedrále Božského Spasitele.Tento slavnostní koncert k poctě sv. Václava byl tentokrátve znamení gregoriánského chorálu a uměleckéhopřednesu biblických textů v podaní souboru Schola GregorianaPragensis s uměleckým vedoucím Davidem Ebenema recitátorem Markem Ebenem. Program koncertu bylJiří Bárta v kruhu Scholy Gregoriany PragensisFoto Ivan Korč

festivaly, koncerty 17nazván „Tváře a prameny“ (Pohled do historie liturgickéhozpěvu na Pražském hradě).Nevšední hudební zážitek připravil 6. 10. ostravskému publikuv kostele Panny Marie Královny dirigent Václav Luks sesvým ansámblem Collegium 1704. Na tomto nezapomenutelnémvečeru předvedl Matoušovy pašije Johanna SebastianaBacha – dílo, které představuje nejen vrcholnou skladbuBachovy tvorby, ale zároveň duchovní hudby vůbec. CelýmiPašijemi provázel německý tenorista Erik Stoklossa,jehož uměřeně dramatický projev a příjemný hlas vytvořilyz Evangelisty jednu z nejzajímavějších postav večera. Takédalší sólisté (maďarský basista Milós Sebestyén v roli Ježíše,altistka Markéta Cukrová, barytonista Tomáš Král či sopranistkyHana Blažíková a Bénédicte Taran), kteří se v průběhuvečera představili, umocnili mimořádný umělecký prožitektohoto monumentálního díla. Celé tři hodiny obdivuhodněsoustředěný ansámbl očividně čerpal energii z dirigenta,který dokázal po celou dobu udržet napětí nejen mezi hudebníky,ale i publikem. Dirigent Václav Luks připravil posluchačůmmimořádně působivé provedení Matoušových pašijí,založené na kvalitních sólistech, perfektně dotaženýchfrázích, skutečně precizní artikulaci všech sólistů i zřetelnévýslovnosti obou sborů a výborné instrumentální složce, zacož ho nadšené publikum ocenilo neutuchajícím potleskema „Standing ovations“.Věhlasný anglický soubor Florilegium se představil v pondělí8. 10. v kostele sv. Václava v Ostravě s atraktivním programemnazvaným Bolívijská barokní hudba – duchovní hudbaz jezuitských misií. K tomuto projektu si přizval AshleySolomon (umělecký vedoucí) bolívijského tenoristu HenryhoVillku, se kterým soubor spolupracuje od roku 2004.Program koncertu se skládal z raně barokních skladeb, kterébyly před nedávnou dobou nalezeny v bolívijských archivechpocházejících z misijních kostelů San Rafael a SantaAna. Koncert byl živě přenášen Českým rozhlasem na staniciVltava a zároveň také televizí Noe.Slavnostní koncert ke 100. výročí založení Základní uměleckéškoly E. Runda ve Slezské Ostravě byl realizován vespolupráci se zmiňovanou školou. Tento koncert proběhl vestředu 10. 10. v Evangelickém kostele v Ostravě. Dramaturgiekoncertu byla vytvořena z děl českých skladatelů (JosefSuk: Meditace na staročeský chorál Svatý Václave, Fantazieg moll pro housle a orchestr, Antonín Dvořák: Biblické písněpro bas a orchestr, Josef Suk: Serenáda op. 6). Protagonistétohoto večera byli nejúspěšnější absolventi školy minulýchlet a dnes již uznávaní mladí umělci Martina Bačová– housle a Jan Martiník – bas, kteří se představili společněs Janáčkovou filharmonií Ostrava pod taktovkou šéfdirigentaTheodora Kuchara. Početné publikum vytvořilodůstojnou a zcela jedinečnou atmosféru a výjimečné výkonyumělců odměnilo dlouhotrvajícím potleskem.V sobotu 13. 10. zazněl v Ostravě – Přívoze v kostele Neposkvrněnéhopočetí Panny Marie atraktivní projekt, který bylv podstatě fúzí hudby jazzové a klasické. Interprety skladebPetra Kořínka – Porta coeli a Todes Fuge byli Alfred Strejček(liturgické texty a komentář), Pražské jazzové sextetos uměleckým vedoucím Petrem Kořínkem a Moravskýkomorní sbor se sbormistrem Jiřím Šimáčkem. Předevšímprovedení Kořínkovy skladby Todes Fuge (česká premiéra),která vznikla v roce 1998 na objednávku Evangelické diakoniev německém Schwäbische Hallu u příležitosti 60. výročí„Říšské křišťálové noci“, zanechalo v posluchačích silnýemocionální zážitek.Jistě velkým magnetem bylo účinkování skvělého německéhosouboru Flautando Köln ve složení Katharina Hess,Katrin Krauß, Ursula Thelen a Kerstin de Witt (pátek26. října, Husův sbor ve Slezské Ostravě). V podání čtyřskvělých hráček na zobcové flétny měli posluchači možnostvyslechnout hudbu 15. – 18. století a na vlastní oči vidět neuvěřitelněobsáhlý instrumentář tohoto u nás netradičníhokomorního obsazení. S téměř stoprocentní přesností, lehkostía maximálním muzikantským nasazením ohromovalotéměř dvě hodiny flétnové kvarteto Flautando Köln svéposluchače. Bouřlivý potlesk nadšeného publika si vynutilodva přídavky v podobě úprav irských lidových nápěvů.Závěr festivalu byl podobně jako v minulých letech ve znamenímonumentálního vokálně-instrumentálního díla. Tentokrátmělo ostravské obecenstvo možnost vyslechnout výběrz Quattro pezzi sacri Giuseppe Verdiho a Glagolskou mši LeošeJanáčka, které zazněly v podání Janáčkovy filharmonieOstrava, Českého filharmonického sboru Brno se sbormistremPetrem Fialou a sólistů Evy Dřízgové-Jirušové (soprán),Eriky Šporerové (alt), Petra Levíčka (tenor) a MartinaGurbaľa (bas). Tento závěrečný koncert byl důstojnoutečkou za letošním „hudebním maratonem“, který připravila realizoval Svatováclavský hudební festival. Koncert od dirigentskéhopultu řídil jeden z nejvýraznějších dirigentů mladégenerace Jakub Hrůša. Vynikající provedení obou skladebv podání všech účinkujících odměnilo publikum bouřlivýmpotleskem. •festa academica 2007Praha, Aula Vysoké školy ekonomické, kostelsv. Ludmily, Pražský Hlahol Jan Maria DobrodinskýVe dnech 16. a 17. 11. uspořádala Unie českých pěveckýchsborů a několik dalších organizací pod záštitou ministerstvakultury a ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy neformálnípřehlídku studentských sborů na oslavu Mezinárodníhodne studentstva.V těchto dvou dnech byly uspořádány čtyři koncertní akce.Na prvním koncertě byla i předána Cena Jana Opletalaa na posledním Smetanova cena – nejvyšší uznání pro českésbormistry. Zvláště při druhé zmíněné akci se dostalozasloužených ovací Prof. Dr. Jiřímu Kolářovi.Přítomní i obě organizace, které tuto cenu udělují – Uniečeských pěveckých sborů a Sdružení sborových dirigentů,mu poděkovali za jeho velkou práci a zásluhy o český sborovýzpěv.Dramaturgickou osou přehlídky byla inspirace českoua zahraniční lidovou písní a duchovní tvorbou několika století.Nešlo o běžnou sborovou přehlídku nebo soutěž, pozornémuposluchači však nemohla uniknout rozdílná – i kdyžvesměs velmi dobrá – úroveň sborů i jejich sbormistrů. I kdyžby si tento moment nepochybně zasloužil podrobné hodnocení,uveďme alespoň jména sborů v pořadí, v jakém účin-Cenu Unie českých pěveckých sborů a Sdružení sborových dirigentů obdržel nazávěrečném koncertu festivalu Festa academica prof. Jiří Kolář (vpravo) z rukouRomana Michálka, předsedy UČPS (vlevo) a Františka Zumra, místopředsedy UČPS.Foto Zdeněk Chrapek

18festivaly, koncertykovaly na koncertech: Musica Oeconomica Pragensis, Dívčíakademický sbor z Plzně (vystoupil na prvním koncertěi na matiné duchovní hudby), Vysokoškolský pěvecký sborOstravské univerzity, Jihočeský vysokoškolský sbor, Pěveckýsbor Masarykovy univerzity Brno, Smíšený komornísbor Ateneo Univerzity Palackého Olomouc (vystoupil namatiné duchovní hudby i na třetím koncertě), podobněi Vysokoškolský umělecký soubor z Pardubic a Komornímužský sbor Nona z Ústí nad Labem. Jako určitou alternativuposkytlo Gymnázium Jana Keplera z Prahy provedenírockového oratoria Eversmiling Liberty dánských autorůJensena Johansena a Erlinga Kullberga v podání Spojenéhosboru pražských gymnázií a doprovodného instrumentálníhosouboru. •pontes každý rok jinakPraha, Rudolfinum Vladimír ŘíhaVskutku nezničitelná je energie Oldřicha Vlčka, uměleckéhošéfa orchestru Virtuosi di Praga. Ten již podvanácté zorganizovalmezinárodní festival Pontes, který spojuje historickámísta Čech, Moravy a Slovenska zapsaná v památkáchUNESCO a přidává k nim v posledních letech i dalšístáty. Letos jimi byly Španělsko a některé státy bývalé Jugoslávie.Závěrečný koncert 4. 12. v Rudolfinu jakoby rekapitulovalceloroční snažení organizátorů podporujících hudebnípřátelství měst a států.Zároveň obsahoval i nově zaváděnou tradici zakončovatkaždý ročník festivalu Českou mší vánoční Jakuba Jana Rybyne však v provedení profesionálního sboru, nýbrž sborusestaveného z amatérů působících v jednotlivých městech.Dvojnásobně veliký sbor umístěný pro svou početnost napódium a k varhanám se spolu s orchestrem Virtuosi di Praga,hlavním sloupem festivalu, a sólisty (Zdena Kloubová,Pavla Vykopalová, Tomáš Černý, Roman Janál) i všeřídícím Vlčkem postarali o výjimečný zážitek z důvěrně známéhodíla. Objevem večera byl i černohorský klavírista BorisKraljevič v Mozartově Koncertu C dur, KV 415, výbornýtechnicky i výrazově, který letos s Virtuosi absolvoval mnohokoncertů. Objevili ho právě v bývalé Jugoslávii. Večeruzavřely přídavky, kterými byly koledy, a tak ještě podtrhlypředvánoční pohodu v zaplněném sále, kde nechyběliněkteří starostové z měst projektu Pontes.Do nového 13. ročníku opět ve spolupráci s Ministerstvemkultury ČR připravuje Oldřich Vlček řadu novinek. Připojíse další země – Island, Maďarsko a Turecko, propagovánabude hudba slovenského Jána Levoslava Belly, českou duchovnískladbou bude Missa Pastoralis F. X. Brixiho (navážena letošní Mši B dur Josefa Suka, která zahájila projekt Obnovačeské duchovní hudby) a v Litomyšli by měla být uvedenapůvodní verze Prodané nevěsty. Festival navštíví i městanezahrnutá dosud v památkách UNESCO jako Cheb, Žatecči Slavonice. Má vzniknout i speciální odnož, Salon Pontes,pro šansoniéry či písničkáře. Zahajovací koncert novéhoročníku bude 17. 6. v Rudolfinu a vystoupí na něm umělciz ČR, Islandu, Turecka, Černé Hory a další. •pocta iljovi hurníkoviPraha, Lichhtenštejnský palác Rafael BromKaždé, nejen kulaté životní jubileum, by mělo probíhat zaúčasti širšího kruhu rodiny a přátel. V případě profesora IljiHurníka zaplnila jeho „rodina“ koncertní sál pražské akademietakřka do posledního místa. Koncert k jeho poctě uspořádaly28. 11. 2007 čtyři instituce – Společnost VítězslavaNováka, Konzervatoř v Praze, Umělecká beseda a Hudebnínadace OSA – tedy společnosti jubilantovi důvěrně známéz dlouholeté pedagogické či organizační činnosti.V Novákově společnosti je stále předsedou, vždyť byl takéjeden z jeho posledních žáků, jak připomněl v tištěném programuProf. PhDr. Miloš Schnierer. Ten se také, jako místopředsedajmenované SVN, ujal úvodní zdravice. Koncertzahájil agilní Ensemble Martinů čtvrtou větou ze Sonátyda camera samotného jubilanta – ostatně koncert byl sestavenjen z tvorby Ilji Hurníka. Následující Hudba pro klavírzazněla v provedení pianisty Miroslava Sekery, v tomtosále již podruhé, nedlouho po provedení v programu Festivalusoudobé hudby dne 7. 11. 2007. Pianistu vystřídalo dámskéduo Lenka Kozderková (flétna) a Kateřina Englichová(harfa) a přidalo Tombeau de Köchel. Poslední skladboupřed přestávkou byl Sextet pro žestě a varhany v provedeníSouboru AMU s Petrem Čechem u varhan a AloisemČočkem u dirigentského pultu. Na přestávku se nechvátalo,neboť v programu předřadil šotek ještě jednu skladbu, kteráměla zaznít a také přišla později. Sólistkou v Hurníkově díleVerba sancta pro soprán a komorní orchestr byla Lívia Vénosováa doprovázel ji Komorní orchestr Pražské konzervatořepod vedením Františka Pospíšila. A podle známého latinskéhopřísloví o finále předstoupili před jubilanta klavíristaMiroslav Sekera, varhanice Ivana Michalovičová, opět souborEnsemble Martinů a konečně smíšený sbor Gaudiumpragense se sopranistkou Veronikou Pokornou. Skladbunastudovali Michaela Šreinová a syn jubilanta Lukáš Hurník,který také provedení dirigoval. Zpívali Prastaré obrazypana profesora DrSc.h.c. Ilji Hurníka, držitele Státníhovyznamenání Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění, kterému 28. 10. 2007 udělil prezident ČR Václav Klaus. Koncertnívečer měl intimní pokračování v klubu HAMU, kdese jubilantovi dostalo dalších gratulací a konečně i hvězdnérozvahy Hurníkova přítele, astrofyzika Jiřího Grygara. •symfonie atlantisváclava bŮžkaTeplice, Dům kultury Lenka PřibylováSeveročeská filharmonie Teplice nabídla ve svém druhémabonentním koncertě cyklu B (22. 11.) posluchačům zcelanetradiční program, neboť světová premiéra programnísymfonie soudobého autora není na našich koncertníchpódiích častým jevem. Teplický skladatel Václav Bůžek sepři kompozici Symfonie nazvané Atlantis inspiroval Platónovoupověstí a jednotlivé věty nesou programní názvy.Autor v současné době působí jako zástupce ředitele na Konzervatořiv Teplicích a intenzivně se mimo jiné věnuje výuceskladby. Mnozí z jeho žáků úspěšně studují kompozici nahudebních fakultách AMU a JAMU a dosáhli i výraznýchmezinárodních úspěchů. Sám Václav Bůžek prošel kompozičněznačně složitým vývojem a jeho skladby jsou uváděnyu nás, v řadě evropských zemí i v dalekém zámoří, v USA,v Austrálii a jinde.V Teplicích premiérovaná symfonie byla dokončena na jařeroku 2006 a vedle typických rysů autorova kompozičníhojazyka, jakými jsou přehlednost formy, záliba v kontrapunktua výrazné rytmičnosti, klade důraz na maximum využitínástrojové barevnosti a překvapující melodické bohatství.Symfonie má podtitul Hudba k neexistujícímu filmu a obsahovězde, podle vlastního autorova vyjádření, dominuje „přesvědčenío věčném přetrvání dvou největších lidských positiv– lásky a odpuštění“. První věta, nazvaná Poslední den,

festivaly, koncerty 19obsahuje v rámci sonátové formy tři témata s konkrétnímsmysluplným programním posláním, kde posluchače důvěrněcitově osloví zejména tonálně zakotvené, melodicky jímavělyrické téma lásky. Sólové vstupy houslí, orientálně zabarvenésólo anglického rohu, hoboje, ale i melodické úryvkyzvonů a kompletní široká paleta melodických bicích nástrojůnesly svůj zřetelně hudebně cizelovaný náboj v souzněnís koloritem celkového orchestrálního zvuku. Kompozičníspecifikum druhé věty s názvem Poslední noc leží na ne zceladůsledně provedené passacaglii, jejíž kontrapunktickobarevnýpotenciál navozuje atmosféru „duševního sporu jednotlivců“.Kontrastní barevnost a údernost velkého zmaruPosledního úsvitu třetí části nenechá nikoho na pochybácho mýticky všeničivém zemětřesení spolu s likvidačním úderemmořské vlny, poetické téma lásky z první věty však dáváv souznění s něžnou zvukovostí celesty ve vlastním závěruskladby lidstvu naději na nový život.Publikum ve zcela vyprodaném koncertním sále teplickéhoDomu kultury dostalo k dispozici programní výklad symfonie,skladba by však byla dostatečně hudebně vypovídajícíi bez tohoto podkladu. Severočeská filharmonie řízenáTomášem Koutníkem byla skvěle připravená a podalavýborný výkon propracovaný do všech melodických, rytmickýchi barevných detailů či interpretace sólových nástrojovýchploch. Symfonii Atlantis lze uvítat jako moderní programnídílo, které se oproti současným zvyklostem nebojívyužívat širokou melodickou výpověď, dále těží z detailůkompozičních technik a zvukových možností symfonickéhoorchestru. O tom, že se skladba autorovi zdařila, svědčili spontánní ohlas publika.Druhou polovinu programu zahájila úsměvná, výrazověpřesně zahraná předehra ke komické opeře Divadelní ředitelWolfganga Amadea Mozarta. Následoval Koncert prohousle a orchestr, op. 8 Richarda Strausse. Sólistou tohotokompozičně přehledně stavěného díla teprve osmnáctiletéhoskladatele se stal Pavel Šporcl. Jeho podání neslopunc zralé technické virtuozity a interpretačního nadhledu,v melodicky meditativně jímavé druhé větě posluchačponěkud postrádal větší klid a citovou hloubku pojetí. Vevýsledném dojmu publika převládl pocit uspokojení a výkonsólisty, dirigenta a orchestru byl obdobně jako v první částikoncertu odměněn přesvědčivým potleskem. Dramaturgickákombinace posluchačsky spolehlivé hudby minulostis dílem naší ryzí současnosti slavila v Teplicích jednoznačnýúspěch. •pĚvecké nadĚjez karlových varŮKarlovy Vary, Lázně I, Lázně III,Grandhotel Pupp Jan KrálíkMezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka, pořádanáv Karlových Varech letos po dvaačtyřicáté, se těšila na PeteraDvorského a Gabrielu Beňačkovou v úvodním koncertua v porotě. Oba, bohužel, onemocněli. Porotcům z Českérepubliky, Slovenska, Saska, Bavorska, Itálie, Ruska a JižníKoreje tak předsedali dirigent Jiří Stárek a pěvkyně BrigitaŠulcová. Věrnost sponzorů zajistil a organizátory zkušeněvedl Alois Ježek. Do soutěže se přihlásilo 74 soutěžících školenýchv šestnácti zemích světa od Anglie, Německa a Itáliepřes Polsko, Rusko a Arménii až po Čínu, Jižní Koreua Japonsko.V kategorii píseň, spoludotované Kruhem přátel hudbyDvořákova kraje v Kralupech, zvítězil měkce zpívajícíTomáš Šelc ze Slovenska, který tím získal i cenu karlovarskéhohejtmana a za nejlepší interpretaci Dvořákových písnípřevzal také cenu Společnosti a Muzea Ant. Dvořáka.Druhou cenou byla odměněna stylově čistě zpívající LeonaKellerbauerová, Češka studující v Mnichově. Třetí cenuobdržela Daria Rosickaja z Ruska, kterou poctil zvláštnícenou i KPH Dvořákova kraje. Čestná uznání převzalyKarolina Ferenczová z Maďarska, Jevgenija Sabadyšinaz Ruska a Dominika Kopecká z ČR, jíž se za přednesLiturgických písní Zdeňka Lukáše dostalo také ceny Českéhorozhlasu a ceny Asociace korejsko-českého přátelství.Cenu Josefa Hercla za interpretaci barokního duchovníhodíla obdržel za Stradellovo Pieta Signore Jozef Brindzák zeSlovenska, studující na pražské HAMU.Absolutní vítěz Dvořákovy soutěže, Lee Soongooz Jižní Koreje.Foto archiv

20festivaly, koncertyV kategorii junior – ženy zvítězila sopranistka s temnějšímoblým hlasem Anna Gorbačeva, poctěná současně cenougalerie MIRO a pozváním předzpívat v SND v Bratislavě.Druhou cenu udělila porota kultivované sopranistce LuciiSilkeové z ČR a třetí cenu opět křehké sopranistce s velkýmhlasem Darii Rosické z Ruska. Čestná uznání převzalyKlaudia Vašinová ze Slovenska a Martina Šnytová z ČR,která jako nejmladší česká účastnice finále obdržela i cenuJarmily Novotné.V kategorii junior – muži, spoludotované jihokorejskou společnostíSeouloratorio, nebyla první cena udělena. Druhoucenu získali společně barytonisté Peter Mazalán ze Slovenskaa Jiří Brückler z Česka, který byl navíc odměněn cenouJosefa Hercla za interpretaci barokního duchovního díla –árie z Händelova Samsona – a jako nejmladší účastník fináleobdržel i cenu Viléma Zítka. Třetí cenu získal slovenskýbarytonista Tomáš Šelc. Čestná uznání převzali tenoristéSergej Zarickij z Ukrajiny a Won Yong-ki z Jižní Koreje.V kategorii opera – ženy, opět spoludotované společnostíSeouloratorio, zvítězila sugestivní sopranistka Zaida Šarifaljevaz Ázerbajdžánu, která obdržela pozvání do Ostravya jako jediná byla pozvána i na čtyři koncerty do Soulu v JižníKoreji. Druhá cena byla rozdělena mezi slovenské sopranistkyHelenu Szabóovou a Petru Záhumenskou, prváz nich bude hostovat v Plzni, Brně a Košicích, druhá dostalapozvání nastudovat roli a hostovat v Ostravě, a obě shodněbyly pozvány předzpívat v ND v Praze. Třetí, rovněž dělenácena, byla udělena sopranistkám Leoně Kellerbauerovéa Yukiko Kinjo-Šrejmové, jež získala také ocenění a pozvánípražské Opery Mozart.V kategorii opera – muži, spoludotované Nadačním fondemNatland CZ, zvítězil tenorista Lee Soongoo z Jižní Koreje,který byl zároveň vyznamenán titulem absolutního vítězea obdržel pozvání hostovat v SND v Bratislavě. K vítězstvíjej dovedl krásný, vyrovnaný hlas temnějšího témbru a soustředěný,muzikálně vytříbený zpěv. Druhou cenu získal hlasověvyzrálý barytonista Jakub Pustina z ČR. Třetí cenoubyl odměněn jihokorejský basista Yoon Jih-wan, vyznamenanýtaké Nadačním fondem Antonína Dvořáka za nejlepšíinterpretaci Dvořákovy operní árie a pozváním hostovatve Státní opeře Praha. Čestné uznání převzali tenoristé IljaHovzič z Běloruska a Juraj Nociar ze Slovenska.Všichni ocenění pěvci dostali hodnotnou poukázkovou prémiinakladatelství Editio Bärenreiter Praha. Za vynikajícíklavírní doprovod byla oceněna Martina Hussmannováz Mnichova. •jitro pokŘtilo nové cd„petr eben“Hradec Králové, Sál Filharmonie Jan MíšekSál Filharmonie Hradec Králové byl v úterý 27. 11. 2007 svědkemmimořádné hudební události – koncertu při představenía křtu nového kompaktního disku Královéhradeckéhodětského sboru Jitro a jeho uměleckého šéfa prof. JiříhoSkopala s jednoznačným a výstižným názvem Petr Eben.V úvodu koncertu se představilo nejstarší přípravné odděleníKrálovéhradeckého dětského sboru Vlčí máky pod vedenímJiřího Skopala ml. Skladbička Šťastnou cestu byla malouukázkou Ebenovy tvorby pro děti.Liturgické zpěvy napsal Petr Eben na přání brněnského zpěvákaJiřího Bara. Deset drobných cyklů na liturgické textypro jednohlasý sbor a varhany prokazuje jeden z významnýchrysů Ebenovy tvorby. Čistotu, prostotu a průzračnost.Dramatičtější provedení tří částí prvního cyklu – Introituset Psalmus 29 ad Introitum, Graduale a Evengelium – tentorys překvapivě ještě zdůraznilo. Přesvědčivé oduševnělépodání plně vynahradilo opomenutí chorálem inspirovanéhovedení melodie.Katonova mudrosloví patří k nejobtížnějším dílům komponovanýmpro dětské sbory. Cyklus myšlenek přisuzovanýchřeckému mysliteli Katonovi svou formou vychází z baroknísuity. Na koncertě zazněly tři části cyklu: technicky nesmírněnáročné Preludio, jímavé Air a strhující Gigue. Jitro býváčasto oceňováno za svou technickou dokonalost, kterou plněprokázalo při – tentokrát až skoro frenetickém – provedeníobou rychlých částí (Preludio a Gigue). Dnešní Air naznačilo,jak zvláštní a inspirující může být symbióza tradičníbarokní formy, současného zvuku a sbormistrova v podstatěromantického cítění.„Vlaštovky a dívky, bytosti půvabné a křehké, veselé a švitořivé,a přece smutní ptáci, přelétavé a přece věrné, volné ve svémmladistvém letu a přece si hnízdo stavíte v chodbách našehosrdce. Je podzim v nás po vašem odchodu a čekáme dlouho,až nám přinesete jaro“, napsal Petr Eben. Finální část cykluO vlaštovkách a dívkách Vlaštovička lítá byla v podání Jitratímto rozverným švitořením obou krásných stvoření. Perfektnípolyfonní vedení hlasů a současná výborná zvukovávyrovnanost se skvěle doplňovaly.Malým, ale opravdu příjemným překvapením byla Ebenovapíseň Ukolébavka pro dcerku, kterou sólistka Jitra, BarboraNovotná, za citlivého klavírního doprovodu Michala Chrobákazazpívala překrásným přirozeným hlasem s lehounkým,až nevinným vibratem.Závěr první půlky koncertu patřil Ebenově vrstevníku ZdeňkuLukášovi. Poselství hudby, nesmírně náročná a působiváskladba, kterou Zdeněk Lukáš před devatenácti lety JiřímuSkopalovi a Královéhradeckému dětskému sboru složil„na tělo“, byla dnes věnována památce Petra Ebena. Tatoskladba Jitru vysloveně sedí, profesor Jiří Skopal v ní mámožnost uplatnit hlavní rysy svého dirigentského rukopisu:smysl pro dramatičnost a pravdivost podání hluboké myšlenky.Poselství hudby bylo jednoznačným interpretačnímvrcholem koncertu.Druhou půli koncertu zahájila mladší část hlavního sboru– Jitříčko se svým sbormistrem Jiřím Skopalem ml. kompletnímcyklem Benjamina Brittena A Ceremony of Carols.Tento cyklus na staroanglické novozákonní texty dnes patříke zlatému dnu světové vokální tvorby. Jitříčko z pochopitelnýchdůvodů nedisponuje tak velkým dynamickým a zvukovýmrozsahem jako „dospělé“ Jitro, o to působivější je všakhebkost a přirozenost dětských hlasů ve srovnání s jejicho čtyři roky staršími spoluzpěváky. Provedení také prospělonaprosto přirozené, nevyumělkované frázování.Vystoupení Smíšeného sboru Jitro – opět pod vedenímmladšího ze sbormistrů – prokázalo, že se absolventi Jitranemusí obávat o svou budoucnost. Příjemné, mladé a svižnéprovedení tří Moravských dvojzpěvů Antonína Dvořákav úpravě Leoše Janáčka bylo přesvědčivou pozvánkou provšechny, kteří ve východních Čechách chtějí navštívit koncertdobrého smíšeného sboru.Závěr koncertu patřil tvorbě inspirované lidovou hudbou.Jitro dokonce i stylově „změnilo dres“ a do druhé půlkynastoupilo v lidových krojích – a to včetně sbormistra a klavíristy!Úvodní sbor z opery Prodaná nevěsta Proč bychomse netěšili nepostrádal svou nutnou rustikálnost. Entuziasmusdívčího sboru dokonale vyvážil absenci mužského prvkuna pódiu.Koncert gradoval třemi částmi z Moravských lidových písníOtmara Máchy a hitem Tancuj, tancuj v úpravě MiroslavaRaichla.Závěrečná skladba Jana Vičara Gorale pro dětský sbor, bicínástroje a klavír na goralské motivy je strhujícím důkazem,jak úžasná lidová hudba může být. Dvacetihlasý klastr v úvo-

festivaly, koncerty 21Foto archivDětský pěvecký sbor Jitro s Jiřím Skopalemdu, virtuózní tempo, téměř tříoktávový rozsah a netradičnívýrazové prostředky dělají z Gorale opravdu výjimečný kousek.Snad jen ti, kteří znají původní aranžmá pro smíšenýchlapecký sbor, mohou postrádat jadrnost a barvu mužskýchhlasů.Koncert byl pro posluchače velkým zážitkem. Pro ty z nás,kteří se na české sborové scéně dobře orientují také – v dobrémslova smyslu – žádným překvapením. Jitro si svou vysokouuměleckou úroveň drží bez sebemenšího zakolísání užneuvěřitelných 30 let. •dny mladých interpretŮBrno, Konvent Milosrdných bratří Věra LejskováTo už je takový tradiční minifestival Klubu moravských skladatelův Brně, kdy se na čtyřech, třech nebo i dvou (podlefinančních možností) večerech představují mladí instrumentalisté,mnohdy ještě posluchači konzervatoří nebo vysokýchškol, kteří ovšem už vykázali nezanedbatelné umělecké úspěchy.A nejsou to jen interpreti brněnští, jak by se dle pořadatelemohlo zdát, ale zdaleka přesahující rámec kraje, letosdokonce bylo zastoupeno i zahraničí. Koncerty byly dva:19. a 22. 11. v sále Josefa Dobrovského v Konventu Milosrdnýchbratří a zahájil je sympatický kontrabasista GunarsUpatnieks, takto už sólokontrabasista Lotyšské filharmoniev Rize, navíc ověnčený četnými tituly mezinárodníchsoutěží, který v současné době dokončuje magisterské studiumna JAMU v Brně ve třídě doc. Miloslava Jelínka.V náročných skladbách Adolfa Míška (Sonáta e moll, op. 6)a Giovanniho Bottesiniho (Allegro di Concerto „Alla Mendelssohn“)přímo oslnil až krkolomnou virtuositou, kterouzvládal s neuvěřitelnou lehkostí, i lahodou tónu; skvěloupartnerkou u klavíru mu byla Marcela Jelínková. Jelikož posólistech Dnů mladých interpretů je požadováno, aby uvedlii některého soudobého moravského autora, nejraději členaKlubu moravských skladatelů, vybral si Upatnieks letošníhojubilanta, Jiřího Matyse, a s citem a porozuměním přednesljeho Hudbu pro kontrabas sólo.Stejného soudobého autora si zvolila i pianistka KateřinaProkopová, která celým výběrem skladeb na svém půlrecitáludemonstrovala svůj vztah k současné tvorbě (dnes tedyjiž k hudbě 20. století): kromě Matysových velmi lyrickýchMalých preludií to bylo Scherzo Bély Bartóka a Toccatachromatica Jana Nováka – jeho klavírním dílem se pianistkahlouběji zabývá v rámci svého doktorského studia na JAMUv Brně. Úvodní, velmi náročné Obermannovo údolí FerenceLiszta předznamenalo další přednost pianistky – v kontrastuke své útlé postavě dokáže z klavíru dostat maximum,aniž by tím ovšem utrpěla kultivovanost jejího úhozu i promyšlenávýstavba hraných děl.Komorní soubor Puella Trio (Terezie Fialová – klavír, EvaKarová – housle, Markéta Vrbková – violoncello), laureátkyčetných soutěží našich i zahraničních, které studují v současnédobě na AMU v Praze, se představily opět jednou nadomácí půdě, v Brně, kde jejich soubor vznikl v roce 2003na brněnské konzervatoři ve třídě prof. Václava Horáka.Těžištěm jejich vystoupení bylo Klavírní trio op. 70 „Geistertrio“L. van Beethovena, které tyto tři dívky předneslys mladistvým ohněm, temperamentem a elánem, až s nečekanourazancí, ale také něhou (volná věta s náznakem česképísně Dobrú noc). Stejně sugestivně vyzněl i jednovětý Klavírníkvartet Alfreda Schnitkeho, v němž spoluúčinkovaladalší z dcer Petra Fialy, violistka Kristina Fialová. Přirozenějako současný autor nemohl být uvedený nikdo jiný, než PetrFiala, a to jeho Meditace, tklivá i značně vzrušená.Posledními interpretkami tohoto malého festivalu byly houslistkaBarbora Valečková – studentka brněnské konzervatořeve třídě prof. Miloše Vacka, ale už laureátka soutěží,např. Mezinárodní rozhlasové soutěže Concertino Praga2007, mimoto byla letos vyhodnocena jako nejlepší účastniceAkademie Václava Hudečka a získala i mistrovský nástrojz dílny Karla Poplštejna – a klavíristka Libuše Pančochová.Nevytýčily si zrovna lehký úkol: Sonátu pro housle a klavírLeoše Janáčka a Sonátu č. 1 f moll pro housle a klavír, op.80 Sergeje Prokofjeva. Jejich výkony v obou sonátách bylyúctyhodné; výstavba děl, mužný až razantní tón houslistky,zanícené, místy až naturalistické pojetí obou interpretekvyvážené ovšem lyrickými partiemi. I když je to hodnoobdivu, nemohu se ztotožnit s tím, aby pianistka hrála svůjpart zpaměti (Janáčkova sonáta) a houslistka z not – buď obězpaměti, nebo žádná – a já bych řekla žádná.V podstatě se všichni interpreti obou večerů prezentovali užjako hotoví umělci, z takto nadějné generace můžeme mítjen radost. •

22festivaly, koncertyper quattro maniBrno, JAMU Věra LejskováNeobyčejně hřejivá atmosféra panovala na koncertu laureátů6. soutěže Per quattro mani 25. 11. v aule JAMU v Brně– není také divu, vzhledem k jejich věku! Ve čtyřech soutěžníchkategoriích vystoupili všichni nositelé prvních a druhýchcen, a vždy také zazněla skladba povinná pro tu kteroukategorii: v první to byl Karel Černý, na téma W. A. Mozartaz dvaceti Rondinettos op. 775, ve druhé W. A. Mozart –1. věta ze sonatiny B dur, ve třetí F. Kuhlau – 1. věta ze sonatinyop. 66, č. 3 a ve čtvrté L. van Beethoven – 1. věta ze sonátyD dur, op. 6. Pořadatelé tentokrát „vsadili“ pouze na klasikyjako na nejspolehlivější měřítko skutečné dovednosti, teprvepak měli účastníci možnost výběru – v rámci předepsanéminutáže – z děl autorů odlišných slohových období.Soutěže, která probíhala ve dnech 23. a 24. 11. v prostoráchZUŠ Jar. Kvapila v Brně, se zúčastnilo 42 dvojic, nejpočetnějšíbyly kategorie nejmladší a nejstarší, nejslabší co dopočtu byla kategorie do 16 let – to je zřejmě takové obdobínejistoty, kdy se mladý člověk rozhoduje, co vlastně budev životě dělat, a na klavír mu moc času nezbývá (pokud právěon není tím nástrojem vyvoleným!) A tak do Brna přijeli žáciz devatenácti základních uměleckých škol z celé republiky,nejvíce účastníků – po pěti – bylo z Českých Budějovic a Karviné– Mizerova, po čtyřech z Havlíčkova Brodu a z Lipníkunad Bečvou, po třech z Třeboně, Rychnova nad Kněžnoua z pořádající školy, ZUŠ Jar. Kvapila Brno.Ať již výsledné hodnocení dopadlo jakkoliv, nebylo výkonu,o němž by se dalo říci, že nebyl poctivě připraven, za cožsi mohou připsat zásluhu paní učitelky (v důsledku pokračujícíhomatriarchátu byl pan učitel jen jeden!). Navíc pakbylo z výkonů přirozeně patrné, dovedou-li ještě malí a mladímuzikanti dodat něco sami ze sebe, takový výkon pak jistěvíce přesvědčil.Na většině účastníků byla vidět jistá úleva, když dohrálipovinnou skladbu a se zjevnou radostí se pustili do skladeb(pokud jimi přímo nezačínali!), které přinášely „rytmyjejich doby“, nebo do skladeb odpovídajících jejich citovémuzaložení. Chvályhodné je, že zmizeli obraceči, i když sepak na pultech objevovaly noty přeroztodivných tvarů, mámdojem, že klasické noty už prakticky neexistují.Přiřknout cenu, kterou uděluje Nadace Antonína Dvořáka,jediné soutěžící dvojici, bylo jako vždy pro porotu trochunáročné, i když tentokrát přece jen nakonec mohla volitmezi třemi výkony! Porotě předsedal Petr Hanousek, členybyli Renata Bialasová, Jiřina Kolmanová, Věra Lejskováa Radim Pančocha. Soutěž byla po celou dobu sledovánaposluchači s velkým zájmem, organizace byla skvělá, za cožpatří dík pořádající škole, ZUŠ Jar. Kvapila.Co mě trochu iritovalo, bylo to, že u některých dvojic bylyuvedeny v programu dvě vyučující, myslím si, že v komorníhře přejímá odpovědnost pouze jedna. A pak bych přece jenpřevedla do češtiny Thema von Mozart, či leichte Sonatinennebo Kindermarsch, ale to už by byla otázka, zda uvádět přesněnázev z toho kterého vydání, nebo vše uvést česky. Nehleděuž na našeho největšího klavírního pedagoga, Karla Černého,který až do konce svého života mluvil česky (napsal tak i svouzávěť) a přece mu zůstalo Carl Czerny, ale to už do vlastní soutěženepatří. Důležité jsou výsledky, uvedu hlavní ceny:I. kategorie do 12 let1. cena: Tomáš Boček – Alice Rajnohová, ZUŠ Jar. Kvapila BrnoBarbora Potocká – Kateřina Potocká, SZUŠ Havl. Brod2. cena: Pavla Bubleová – Ondřej Hybrant, ZUŠ B. Jeremiáše, České BudějoviceMartin Hýl – Alžběta Šimíčková, ZUŠ Brušperk3. cena: Johana Juríková – Ewa Gawlasová, ZUŠ B. Smetany Karviná-MizerovJana Otáhalová – Ráchel Kalvachová, ZUŠ Klobouky u BrnaII. kategorie do 14 let1. cena: Pavel Břoušek – Daniel Šimek, ZUŠ Jar. Kvapila Brnozároveň absolutní vítěz soutěžeNora Novotná – Zora Novotná, ZUŠ Praha 42. cena: Markéta Mamicová – Jakub Šotkovský, ZUŠ B. SmetanyKarviná-Mizerov3. cena: Gabriela Sobková – Hana Kubíková, ZUŠ Ant. DvořákaLipník n. BečvouBarbora Pitrová – Bára Kahudová, ZUŠ B. Jeremiáše, České BudějoviceIII. kategorie do 16 let1. cena: Bára Handzušová – Lucie Pokorná, SZUŠ Havl. Brod2. cena: neudělena3. cena: Ivona Vízková – Karolína Janoušková, ZUŠ Hradec KrálovéIV. kategorie do 23 letl. cena Bára Handzušová – Tereza Stejskalová, SZUŠ Havl. Brod2. cena: Michaela Bahúlová – Irena Ryšánková, ZUŠ Uničovzároveň cena Nadace Ant. DvořákaLenka Dandová – Michaela Peterková, ZUŠ Žatec3. cena: Kateřina Horáčková – Petr Mádr, ZUŠ Ant. Dvořáka Lipník n. BečvouKromě toho byla udělena řada čestných uznání a také diplomnejúspěšnějšímu pedagogovi, jímž se stala Blanka Skálováze SZUŠ Havl. Brod. •1. cenu v I. kategorii získali Tomáš Boček a Alice Rajnohová.Foto archiv

taje naší mluvy Věra LejskováVždy mi trochu vadí vyjadřování neskutečné, přibližné, neurčité,ba až zavádějící, jako třeba je „černá vlna na bílémberánku“ (už jsem o tom jednou dost obšírně pojednala), nebo„nade mlejnem pode mlejnem husy se perou“: tak kde – buďnade nebo pode, nebo na obou lokalitách, předpokládám, žekdyž je řeč o mlýně a o husách, tak tam patrně poteče nějakářeka! Nebo jsem onehdy zaslechla takový povzdech dvou lidí– jeden muž děl „tak už je zima přede dveřmi“, a druhý opáčil,„ba, už je za dveřmi“. Tomu tedy už opravdu nerozumím:je-li za dveřmi ve vztahu ke mně, pak je někde mimo mne a játy dveře nakonec nemusím otvírat. Ovšem je-li ve vztahu kemně přede dveřmi, pak vlastně je přímo zde, vedle mě, a jábych ji eventuálně mohla otevřením dveří vypustit ven, jenžepak by byla zase za dveřmi… možná by se při určování zimníhoobdobí mohly ty dveře úplně vypustit a stačilo by jen říct,že už je, či brzy už bude zima.Také se vžila celá řada takových zvláštních úsloví, jako třebaže něco je o něčem, přičemž ten lokál (nikoliv hospoda, ale6. mluvnický pád) tu vůbec není opodstatněný. Místo, abytotiž někdo řekl prostě – to je vinou radních, tak řekne – toje o radních! Nebo když politik chce říci, že na nějakou akcinejsou peníze, pokrčí rozpačitě rameny a řekne – to víte, to jeo penězích! Tím „o něčem“ uhýbáme z konkrétních informací,problém opisujeme, ba zamlžujeme.Nerozumí-li někdo něčemu, říká s oblibou – „Nevím, kterábije“, či není-li si jist, kdo bude dalším ředitelem třeba filharmonie,říká starostlivě – „Nevím, jak je to s tou filharmoniíošetřeno!“ Chce-li říci, že si s někým výborně rozumí, říkáobvykle, že „mají stejnou krevní skupinu“, i když jsem si jista,že nezná ani tu svou, natož aby znal krevní skupinu ještěněkoho jiného! Má-li před sebou nesnadný úkol, neřekne,že mu to bude dlouho trvat, ale v duchu doby musí pronést– „To je běh na dlouhou trať“. A také už se neříká, že – „tvénázory nestojí zanic“, ale chcete-li být „in“, musíte říci – „tváfilozofie je mi nejasná“, nebo „s tvou filozofií se neztotožňuji“,i když pravděpodobně proniknutí do skutečné filozofie bybylo aktérům dost vzdálené.Závěrem dumám nad jedním výrokem, dosti pozoruhodnýma nutícím k zamyšlení. Jeden můj známý, chtěje se ke mnějako k Moravance vlichotit, pronesl: „Já jsem také trochuMoravan, narodil jsem se nedaleko hranic Moravy, přestožerodiče byli tenkrát v Praze….“ Jak se jen bez rodičů dokázalnaro dit, to je mi opravdu záhadou – leda, že by za to všemohla ta nedokonale vyjadřovaná čeština…. •doporuČujemeBRNOFilharmonie BrnoJanáčkovo divadlo10. a 11. 1. 2008C. Debussy: Preludium k Faunovu odpoledniL. van Beethoven: Koncert č. 2 B dur proklavír a orchestr, op. 19A. Dvořák: Symfonie č. 8 G dur, op. 88Sólista: K. Gerstein – klavírDirigent: M. TurnovskýČESKÉ BUDĚJOVICEJihočeské divadloDK Metropol25. 1. 2008G. Puccini, R. Balogh: Madame Butterfly– premiéraTaneční balada na motivy japonského dramatuRežie a choreografie: R. Balogh j.h.Dirigent: D. Binetti j.h., Martin PeschíkHRADEC KRÁLOVÉFilharmonie Hradec KrálovéSál Filharmonie10. 1. 2008B. Blacher: Variace na Paganiniho téma proorchestr, op. 26S. V. Rachmaninov: Rapsodie na Paganinihotéma pro klavír a orchestr, op. 43F. Chopin: Variace B dur na téma „La cidarem la mano“ z opery Don Giovanni W. A.Mozarta, op. 2P. Hindemith: Symfonické metamorfózy natéma C. M. von WeberaSólista: M. Kasík – klavírDirigent: A. S. WeiserOLOMOUCMoravská filharmonie OlomoucReduta17. 1. 2008E. Jaffe: Festive OuvertureS. Prokofjev: Koncert pro housle a orchestrč. 1 D durJ. Brahms: Symfonie č. 3 F durSólista: M. Ambroš – housleDirigent: E. Jaffe (Izrael)OSTRAVAJanáčkova filharmonie OstravaSpolečenský sál DK Města Ostravy21. 1. 2008J. Haydn: Koncert pro violoncello a orchestrC durSymfonie č. 44 e moll „Smuteční“Sólista: L. Fenyö (Maďarsko) – violoncelloBratislavský komorní orchestrPARDUBICEKomorní filharmonie Pardubicefestivaly, koncerty 23D. Šostakovič: Koncert č. 1 a moll pro houslea orchestr, op. 77A. Glazunov: Symfonie č. 5 B dur, op. 55Sólistka: L. Josefowicz – housleDirigent: W. Keller24. a 25. 1. 2008L. van Beethoven: Koncert D dur pro housle aorchestr, op. 61A. Bruckner: Symfonie č. 4Sólista: F. Zimmermann – housleDirigent: M. HoneckSymfonický orchestr hl. m. Prahy FOKRudolfinum26. 1. 2008Světová klavírní tvorbaD. Šostakovič: Preludium a fuga d moll,op. 87 č. 24J. S. Bach / F. Busoni: Ciaccona d mollL. van Beethoven: 32 variací c mollF. Liszt: Léta putování: II. část „Itálie“ – výběrSólistka: M. Rubackyté - klavírSymfonický orchestr Českého rozhlasuRudolfinum21. 1. 2008K. Penderecki: Ciaccona – In MemoriamGiovanni Paolo IIH. Wieniawski: Koncert pro housle a orchestrč. 2 d moll, op. 22R. Schumann: Symfonie č. 3 Es dur, op. 97„Rýnská“Sólista: I. Ženatý – housleDirigent: T. StrugalaPražská komorní filharmonieRudolfinum13. 1. 2008B. Smetana: Předehra k opeře TajemstvíR. Schumann: Koncert pro violoncello aorchestr a moll, op. 129C. Reinecke: Symfonie č. 2 c moll „HakonJarl“, op. 134Sólisté: A. Knjazev – violoncelloDirigent: Ch. Olivieri-MunroeStátní opera PrahaOslavy 120 let budovy Státní opery Praha12. 1. 2008G. Puccini: ToscaV hlavní roli: Zvetelina VassilevaRežie: M. OtavaDirigent: E. Dovico22. 1. 2008P. I. Čajkovskij: Labutí jezeroChoreografie: L. Ivanov, M. Petipa,P. Ďumbala, H. VláčilováV hlavních rolích: D. Klimentová a D. Gruzdyev,sólisté Anglického národního baletuKresba Jan BlažíčekSukova síň Domu hudby21., 22. a 23. 1. 2008L. Cherubini: Medea, předehra k opeřeC. Saint-Saëns: Karneval zvířat, zoologickáfantazieS. Prokofjev: Symfonie č. 1 D dur „Klasická“,op. 25Z. Kodály: Tance z GalantySólisté: Pražské klavírní duo (Z. Kolářová a M. Hršel)Dirigent: Ch. Olivieri-Munroe (Kanada)PRAHAČeská filharmonieRudolfinum10. a 11. 1. 2008P. I. Čajkovskij: Romeo a Julie, předehra– fantazieZLÍNFillharmonie Bohuslava Martinů ZlínDům umění23. a 24. 1. 2008Večer ruské hudbyA. P. Borodin: Polovecké tanceA. Arutjunjan: Koncert pro trombonN. Rimskij-Korsakov: Šeherezáda, symfonickásuita, op. 35Sólista: J. Zívalík – trombonDirigent: J. Hrůša

24horizontjazz bez hranicPlzeň, Velké divadlo Tomáš KuhnV první polovině listopadu (2.–15. 11.) proběhl v plzeňskémetropoli již tradiční podzimní festival Jazz bez hranic, kterýje pokračováním předcházejících osmi ročníků Mezinárodníhobig bandového festivalu a sedmi koncertů seriáluJazz na divadle.Letošní ročník byl však přece jen v něčem nový. Jazz si našeltentokrát své posluchače i v dalších městech Plzeňského krajea přitom šlo o neméně prvotřídní hudbu. O tom svědčívystoupení Ondřeje Havelky & Melody Makers v Rokycanechnebo koncert Doug Hammond Tria (USA) v Klatovech.Obě vystoupení doplnily regionální big bandovéorchestry Junior Big Band ZUŠ Rokycany (řídil Jan Vimr),Tremolo ZUŠ Třemošná a Západočechův Big Band v čeles leaderem Sváťou Čechem. V rámci festivalu se uskutečnilataké již tradiční česko-německá jazzová dílna pod vedenímHelmuta Nieberleho a následně koncert a jam sessiončesko-německého orchestru mladých. V klubech House ofBlues a Buena Vista Club zazněly jazzové tóny v podání skupinDoug Hammond Trio (USA), Euregio Band (Česko,Německo, Rakousko), Paul Zauner & Blue Brass (Německo)a Tony Lakatos (Německo) & Ivan Audes Trio.Hlavní program jazzového festivalu nazvaný Jazzový galakoncertse uskutečnil ve dnech 10. a 15. 11. ve Velkém divadle.K 80. výročí narození Antonia Carlose Jobima (v Brazíliipůsobícího pod jménem Tom Jobim) předvedli své uměnív rytmu afro-latinské hudby Juliana Da Silva & Brazil Project(Brazílie). Zazněly jak skladby známé a osvědčené (Girlfrom Ipanema, Corcovado) tak i písně, které v našich končináchneslyšíme tak často. Skvělá byla především vynikajícízpěvačka Juliana Da Silva, která svým bohatým barevnýmrejstříkem od armstrongovského chrapláku až po bittovskékvílení spolu se smyslem pro rytmické cítění „latiny“ uvedlaposluchače do toho správného varu, který ke každému jazzovémukoncertu patří. Výborně ji doplnili také spoluhráčina kytaru, basu a bicí a vtipnými improvizacemi jako hostsvětoběžník, saxofonista Tony Lakatos.Druhá část večera patřila orchestru Rudolfinum JazzOrchestra pod vedením Milana Svobody, ve kterém působípřevážně hráči České filharmonie, doplněné o přední českéjazzmany. Koncert byl uveden jako Pocta Jaroslavu Ježkovike 100. výročí narození (byl proveden již v prosinci 2005ve Dvořákově síni Rudolfina ve spolupráci s Mezinárodnímhudebním festivalem Pražské jaro), z jehož písňové tvorbyvycházely všechny aranže. Asi nejvíce avantgardní kompoziciEmila Viklického Ježkiána (obsahuje tři části inspirovanépísněmi Nebe na zemi, Strýček hlad a Svět patří nám)jednoznačně překračující hranice třetího proudu a blížícíse spíše soudobé vážné hudbě (např. aleatorními plochami)provedlo těleso s ohromným drivem a nasazením. V podstatěv tradiční aranži zazněly skladby Karla Růžičky, např.Kytice (Když jsem kytici vázala). Posluchače ale jednoznačněnejvíce zaujaly kompozice Milana Svobody Na návštěvě(Tři strážníci) a Ezop Story (Ezop a Brabenec) napsanév duchu moderní jazzové harmonie s neuvěřitelně komplikovanýmkinetickým plánem obsahující jak polymetrii, křížovérytmy, metrické nepravidelnosti, double time v kontrastus normálním tempem ap. Výborně napsané aranže podtrhlotaké vynikající provedení, které z not jistili hráči Českéfilharmonie a jazzovými sóly okořenili Michal Géra, PavelPivarči, Pavel „Buddy“ Zbořil a další.Druhý jazzový galakoncert obsadil skvělý Big band FelixeSlováčka a především jeden z nejlepších současných jazzovýchtrumpetistů James Morrison (Austrálie). V úvodnímvstupu orchestr zahrál několik známých swingových evergreenů(C. Basie, D. Ellington, S. Kenton), které doplnilrockovými skladbami v pěveckém podání Felixe Slováčkaml. a Leony Machálkové. Zejména zpěvačka interpretovalaskladby se solidním rockovým feelingem.Vrchol celého festivalu patřil jednoznačně Jamesu Morrisonovi.Hráč na všechny možné dechové nástroje, který mimochodemvystupoval s takovými osobnostmi světového jazzujako byli Dizzie Gillespie, Ray Charles nebo B. B. King,uváděl téměř každým svým tónem posluchače v úžas. Nutnoovšem podotknout, že big band mu byl naprosto rovnocennýmpartnerem. Skvělé byly jak dixielandové skladbynapříklad Up The Laisy River, volně přecházející ve swing,který vyústil až do be bopu, tak také vlastní kompozice (Onthe Edge, No Regret) z jeho posledních alb. Excelentní bylyzejména střemhlavé dvaatřicetinové běhy, jejichž interpretacesi nijak nezadala se slavnými sóly Dizzie Gillespieho.James Morrison byl navíc skvělým bavičem, a když dokázalvyloudit jakoby mimochodem ze svého trombónu něcotéměř nemožného – několikahlasý zvuk, fanoušci byli v extázi.Závěrečná skladba Saint Luis Blues, zahraná současně natrumpetu a klavír, světové kvality interpreta jen potvrdila.Nezbývá než doufat, že podobného hosta pozve pořádajícíObčanské sdružení Jazz bez hranic v čele s dr. Ivanem Slabýmtaké příští rok. Myslím, že se opět máme na co těšit. •Tony Lakatos a Juliana da SilvaFoto archiv

horizont 25pražský jazzový listopadzáŘil mnoha hvĚzdamiPraha, Rudolfinum, Kongresové centrum,Národní dům Vinohrady, Lucerna. Vladimír ŘíhaListopad je dle dlouholeté evropské tradice měsícem, kdydo Evropy přijíždí mnoho amerických jazzových hvězd, abyobohatily svou přítomností evropské festivaly či na turnépředvedly Evropanům hudbu z pravlasti jazzu. Po roce 1989je jednou z jejich častých zastávek i Praha a Česká republikaa letošní listopad nebyl výjimkou. Přiznávám, že následujícířádky budou trochu pragocentrické, ale referovat o dalšíchakcích mimo Prahu (Slánský festival aj.) by už bylo mimorozsah jednoho článku.Dvě osobnosti střední generace přivezl festival Struny podzimu,kterému velice prospělo opuštění hradních prostora zpestření programové nabídky – v Rudolfinu tak zahrálotrio klavíristy Brada Mehldaua a festival tam zakončil koncertkvintetu houslistky Reginy Carterové. Swingový festivalna Vinohradech zase potěšil starší pamětníky – poprvév Praze zazpíval vokální kvartet Manhattan Transfer.Mimo festivaly zahráli ve Smetanově síni klávesista ChickCorea a banjista Béla Flack a jako závěrečnou tečku bermekoncert zpěvačky Dee Dee Bridgewaterové v Kongresovémcentru jako součást 31. ročníku Mezinárodního jazzovéhofestivalu.Prvotřídními zážitky, které měly veliký ohlas ve vyprodanýchsálech, byly především koncerty Brada Mehldaua a ManhattanTransfer. Reprezentovaly rozdílné jazzové styly: prvnízcela moderní, komorní až intelektuální projev tří vynikajícíchhráčů, kde hvězdný klávesista je jen jedním z rovnocennésestavy. Druhý zase nadchl projevem již 35 let existujícíhovokálního kvarteta vycházejícího sice ze swingu, aleschopného zpívat vše včetně Milese Davise se skvělým frázováníma vedením hlasů.Houslistka Regina Carterová předvedla při první pražskénávštěvě nástroj, který je v USA v jazzu málo frekventovaný.Projev jejího kvinteta i její vlastní určitě nezklamal, alena rozdíl od jejího posledního CD působil dost chladně a jejíhra se odvázala až při přídavcích. Kuriózní spojení jazzrockovýchkláves a bluegrassového banja přinesl koncert veSmetanově síni, kde s Chickem Coreou hrála country legendaBéla Flack. Dvě hodiny výborné hudby i vtipných slovníchdialogů nemohly ale zakrýt určitou jednotvárnost tétokombinace – nepovedlo se ani umístění do velkého špatnězaplněného sálu.Koncert Dee Dee Bridgewaterové také trpěl slabou návštěvoua na rozdíl od minulého vystoupení, konaného přededvěma lety, byl diskutabilní i svým zaměřením. Za doprovodusedmičlenné kapely (většinou Afričané) hrající na tradičníafrické nástroje zpěvačka spíše než jazz předvedla dvouhodinovýpřehled etnohudby, který by se ale spíše hodil dofestivalu world music a ne jazzu. Seznámila ale dobře reagujícípublikum s většinou neznámou malijskou hudební kulturou,a tak převážně komerčně působícímu hudebnímu průmyslunastavila osobité zrcadlo.Dva obrovské zážitky přinesl i festival Kytara napříč žánry.Krom mnoha menších koncertů s vynikajícími kytaristypřilákaly nejvíce pozornosti dva super koncerty – Pakade Lucii a Tommyho Emmanuela. První ve vyprodanémKongresovém centru 2. 11. se na svém celkem již čtvrtémpražském hostování ukázal s novou skupinou i zpěvačkamia i program byl rozdílný – zatímco v první části hrál ponejvícesám a typické flamenco, ve druhé s šestičlennou kapeloupřevažovaly již jazzové prvky či prvky soudobé hudbya flamenkovský ráz dodávaly jen výborné zpěvačky. Senzacíbyl závěrečný koncert festivalu, kdy jako tornádo se přehnalLucernou kytarový showman ale i skvělý hráč AustralanTommy Emmanuel. Až nepochopitelná ekvilibristikavysokého Australana sice obsahovala trochu prvky americkéshow, ale v tomto případě byla podložena nezpochybnitelnoukvalitou, a to ať hrál country či jazz, nebo zpíval vlastníbalady v duetu se snoubenkou Lizzy Watkinsovou.regine carterovástudovala jsem sice klasiku,ale propadla jsem jazzuJednou z amerických hvězd listopadových koncertů v Prazebyla i již zmíněná černá houslistka Regine Carterová(41 let), která v Rudolfinu zakončila festival Struny podzimua jíž jsme položili několik otázek.Máte sice klasické vzdělání na housle, ale hrajete nyní většinoujazz, jak jste se k němu dostala?Byla to moje kolegyně ze střední školy, vynikající zpěvačkaCarla Cooková, která mne seznámila se světem jazzu. Dostalajsem od ní desky s houslisty Noelem Pointerem, StephanemGrappellim a Jeanem Lukem Pontym. Jejich způsobhraní na housle na mě působil velice vzrušujícím dojmem,bylo to úplně jiné, než co jsem se učila ve škole. A tím takémoje dobrodružství ve světě jazzu začalo.Vaše poslední CD mi tyto vzory, zejména Grappelliho, připomíná,je to tak?Studovala jsem evropskou klasickou hudbu velice dlouho,a tak její vliv i vliv evropského jazzu Grappelliho stylu jev mém hraní dost patrný. Když jsem nahrávala dosud svojeposlední CD, I’ll Be Seeing You/Sentimental Journey, myslelajsem ale hlavně na kontrabasistu Raye Browna a houslistuStuffa Smithe. Nikdy jsem nechtěla znít jako někdojiný, ale jsme všichni někým ovlivnění – hudebním okolíma životem vůbec.Na CD je i mnoho písní, ale vy je nezpíváte. Proč?Zpěvačkami jsou profesionálky Dee Dee Bridgewater a CarlaCooková. Obě pocházejí z Michiganu, mého rodného státua já mám jejich syté, temně zabarvené, skvěle swingujícía frázující hlasy ráda. Za mne zpívají mé housle.Místy mi některé skladby připomínají i klezmer, mámpravdu?To asi kvůli tomu akordeonu, co tam hraje v některýchvěcech, ale to není to, co bychom měli při natáčení v úmyslu.Housle i akordeon se používaly v americké lidové hudbějiž dávno, ale později po nástupu bebopu v jazzu se někamvytratily.Hrajete ještě na Paganiniho housle Il cannone?Měla jsem skvělou příležitost na ně hrát při koncertechv New Yorku a v Janově. Rovněž jsem na ně nahrála jednoCD Paganini – After A Dream. Housle Il cannone zůstávajív Janově a dle mých informací se nepůjčují, snad jen s výjimkoukrátkých nahrávání či zvláštních koncertů. •

26divadlo – opera · balet · muzikálFoto archivZleva Pavla Vykopalová (Rosina), Jiří Sulženko (Bartolo), Vladimír Chmelo (Figaro)v brnĚ ode zdi kde zdi Josef Hermananatomie moci podle musorgskéhoNárodní divadlo Brno – M. P. Musorgskij: BorisGodunovZdálo se, že Karel Drgáč, další z krátkodobých kormidelníkůbrněnské opery, hodlal brněnské operní divadlo rozhýbatinscenačně provokativními výklady známých oper. To bychpřivítal, kdyby takový úmysl měl estetický a myšlenkovýsmysl, to jest, kdyby posun reálií či doby příběhu odkryl novýpohled na dílo, nejlépe samozřejmě v souvislostech, to jestv dialogu s dnešní dobou. Jako veškerá interpretace je i tatodo značné míry věcí osobního „vkusu“, nicméně přinejmenšímjedno, myslím, objektivizovat lze – a sice nakolik je tvarinscenace koncízní, především nakolik adekvátní je novépoloze příběhu také nové chování postav, tedy nakolik jsouony režisérské posuny dovedeny do konkrétních hereckýchpostupů a prostředků. Připomeňme, že v Donu Giovannimjezdily po jevišti vagóny Orient Expressu, zatímco postavygestikulovaly jako v malovaných barokních kulisách.Proto mě překvapily zdrcující recenze inscenace MusorgskéhoBorise Godunova, které zhruba řečeno vytýkaly neladnouscénu a nelogický posun v čase. Deklarovaly to hned navstupní scéně, v níž lid nahnalo několik četníků k povinnémuholdu nastupujícímu imperátorovi – prý jich bylo málo,byli podivně oblečeni a prý bylo nelogické, že sami přineslia instalovali pouliční zábrany proti demonstrantům. Jájsem tuto pasáž chápal jako dotvrzení Potěmkinovy vesnice,kterou v té chvíli staví vlastně všichni: Šujskij oblečený dohonosného kožichu současných ruských zbohatlíků je jediný,kdo to bere vážně, i ti policajti hlídají dav nikoli z přesvědčení,ale z rozkazu nadřízených, tedy ledabyle. Korunupůsobivému a ovšem stylizovanému obrazu totalitní parádynasadil příchod Borise, shrbeného muže v ošoupanémšedém obleku, v němž vymetal stranické sekretariáty podlezákulisních příkazů bohatých „Šujských“, muže, který funkciimperátora přijímá tak trochu jako stranický úkol s vědomím,že nemůže skončit jinak než špatně. Neomezený vladařa zároveň lovná zvěř, to je dobře známá rovnice z ruskýchdějin a posléze všech totalitních režimů. A inscenace,myslím, prokázala, že už Musorgskij nepsal jen obrázkyz dějin samoděržaví, ale famózní analýzu mechanismu mocicoby strojku na lidské maso. A právě posun příběhu v časea reáliích to umožnil názorně nahlédnout, vztáhnout událostia postavy k nedávným totalitní režimům, aniž se to podlemne míjelo s významovým gestem Musorgského hudby.Odkryté jeviště, na něm nedokončené socrealisticky nadutébetonové sochy a stavby, některé ještě pokryté lešením,považuji za výtečné vizuální dořečení popsaného principu.Stejně tak kostýmy spojující různé prvky v oblouku odtemného dávnověku k neméně temné nedávné současnosti,a kdo ví, přinejmenším v Rusku možné temné budoucnosti.Nakonec imperátor se může zjevit kdekoli. To považujiza logické a emotivně přesně dořečené kontexty inscenace.Mimochodem, právě kostýmy napomohly logickému sou-

divadlo – opera · balet · muzikál 27časnému jednání postav, režisérka zjevně dbala na individuálnígestický a pohybový profil každého, kdo se jen objevilna scéně, i když se jí to ne vždycky zcela vydařilo, či spíšene vždycky a ne každého přesvědčila o potřebě zbavit senavyklých operáckých póz a gest. Také, myslím, zbytečněonen základní významový prostor narušila popisnými zbytečnostmijako vozem coby krčmou, či propadlem, v němžmnich Pimen skrýval své letopisy. Naopak napětí mezi dvěmav portálech proti sobě situovanými symboly, vlevo totalitníhoznaku s kladivem (sic!), vpravo středověkého náhrobku,považuji za významově i emocionálně velmi silné. Zvláště,když se pod náhrobkem povaluje opuštěná koruna spolus historicky provedeným nádherným pláštěm – dva odznakymoci, o níž se bojuje, a které v samém úvodu inscenacena jeviště jako trofeje pro vítěze přinesl Šujskij v nákupnítašce z vietnamského tržiště. Když si je v závěru sám nasadíve vítězné póze, ani on se nevyhne křeči z obav, co budedál – je na řadě!Inscenaci by bylo možné analogicky dokumentovat v dalšíchvýznamových detailech, z nichž režisérka Inga Levant ažna různé neobratnosti poutavě staví nový pohled na operu,aniž by ji destruovala nebo se na ní jen předváděla. Podlemne jedna z nejpozoruhodnějších brněnských inscenací.Hraje se v úpravě Rimského-Korsakova a škrt polského obrazuje v takové inscenaci logický. Premiéru vedl dirigent JanZbavitel s obvyklou pečlivostí a tempovou rozvážností naúkor dramatického rozpětí partitury. Jevhen Šokalo vystihlpředevším jímavé polohy titulní postavy, herecky pak obavyosamoceného imperátora, Václav Málek jeho protivníkaŠujského zpíval i hrál s přemírou expresivity, která z postavyv logice režie učinila jednoznačného zloducha. Nakonecvšechny vedla režisérka k výrazným typům a našla vesměsvýtečné interprety – snad ještě vyzdvihnu Jiřího Sulženka(Pimen), Jana Hladíka (Vaarlam), Petra Levíčka (Jurodivý)a Andreu Priechodskou (Xenie). Jako obvykle precizněsezpívaný a připravený sbor přišel koncepcí o parádní výstupy,dramaticky vystavěné scény však za to stály.Logika inscenace, a nakonec i její zdaleka ne dokonalá podoba,je zcela v souladu se současným hledáním evropskéhooperního divadla režisérského typu. Že v brněnském prostředíbude možná hůře stravitelným soustem, jak naznačilyjiž kritiky, přičítám spíše dosavadnímu směřování brněnskéopery. Zprv trpké zdá se…Brno, Národní divadlo – Modest Petrovič Musorgskij:Boris Godunov. Dirigent Jan Zbavitel, režie Inga Levant,scéna a kostýmy Friedrich Eggert, sbormistr Josef Pančík.Premiéra v Janáčkově divadle 26. 10. 2007.nuda v brnĚ podle rossinihoNárodní divadlo Brno – G. Rossini: LazebníksevillskýV předchozí recenzi konstatovaná snaha Karla Drgáčeinscenačně provokovat nakonec zřejmě nebyla tak důsledná,jinak si neumím vysvětlit, proč k nastudování Lazebníkasevillského pozval italský inscenační tým. VýtvarníkMichele Chiapperino jeviště zastavěl kašírovaným Bartolovýmdomem se dvěma balkónky, který zůstal jen zbytečnoustafáží, plastickým zadním prospektem, neb režisér SandroSantillo ho v aranžmá prakticky nevyužil a situoval výstupypřevážně na malé pódium uprostřed jeviště. Kromě několikanástupů či odchodů postav hledištěm nenabídl jedinýnápad, jímž by oživil nudné jevištní dění, však se v umrtvenémjevišti za celou premiéru nikdo nezasmál. Snad jediněnad hloupostí některých akcí, například když na začátkubouře nechal režisér stáhnout tylovou oponu, aby na nímohl promítat světelné blesky, nebo když v závěru prvníhojednání nechal patrolu přešlapovat do rytmu z nohy na nohu.K tomu, aby vytvořil alespoň žánrový obrázek, mu chybělapřinejmenším prostorová důslednost – do domu postavyvcházejí zcela náhodně. Netuším, co signalizovala oponas výjevy komedie dell´ arte, když režisér otrockou, navícnedůslednou popisností dokonale zabil gagy a pointy. Vehementněmu v tom pomáhal dirigent Luca De Marchi, kterýsice pěkně rozvrhl předehru, leč nevhodnou volbou a kolísánímtemp nejednou rozhodil orchestr se zpěváky a sboremtak, že bylo seriózní odklepat a nasadit znovu.Zachraň se, kdo můžeš, tak reagovali naštěstí vesměs zkušenísólisté, kteří se sami za sebe snažili stvořit věrohodnépostavy, k lepší souhře a hlavně k vypointovaným situacímby jim ovšem režisér musel alespoň trochu pomoci. JaroslavBřezina se snažil vyrovnat s náročným partem hraběteAlmavivy zkušeně, s opatrností ve výškách, ovšem přece jenpro prostor Janáčkova divadla nevelkým hlasem. Komediálněexpresivní hereckou zkratkou se ovšem z dění na jevištivyčlenil, ostatní šli spíše cestou věrohodných komediálníchcharakterů. Jiří Sulženko podal Bartola spíše jako rozcuchanéhopodivína nežli starce, Pavla Vykopalová stvořilaRosinu jako až příliš jemnou dívku, která trpělivě čeká našťastný konec, Martin Gurbaľ dominoval premiéře sonornímbasem. K Figarovi se vrátil Vladimír Chmelo také s jistouopatrností, která nebyla marná – jeho hlas je stále krásný,vemlouvavý, nejlépe zní ve středních polohách, a postavumá promyšlenou dokonale. Bez dobrého obsazení a bez opětvýtečně připraveného sboru by byl propad premiéry, která doBrna vrátila hodně vousaté divadlo, podstatně bolestnější.Brno, Národní divadlo – Gioachino Rossini: Lazebníksevillský. Hudební nastudování a dirigent Luca De Marchi,režie Sandro Santillo, scéna a kostýmy Michele Chiapperino,sbormistr Pavel Koňárek. Premiéra v italském originálev Janáčkově divadle 8. 12. 2007. •od myšlenkovékonstrukcek plnokrevnému divadluBrno, Komorní opera HF JAMU Lenka ŠaldováVe staroindické legendě princezna Sávitrí svou oddanostízachrání manžela ze zajetí smrti. Pro Beno Blachutaml., který na JAMU režíroval stejnojmennou operu GustavaHolsta, je dnešní obdobou smrti televize, která „máZ opery Velká láska: zleva Lucie Kašpárková, Jan Šťáva, Veronika Demelováa Jan Ondrejka.Foto archiv

28divadlo – opera · balet · muzikálschopnost nás k sobě připoutat natolik, že propadáme různýmsnům, iluzím, trikům, příběhům atd.“ Satjáván v jehoinscenaci „propadá Maye – Smrti – Televizi, a ztrácí kontaktse svojí ženou.“ Hezká teze, z jevištního jednání postavzřetelná: Satjáván (Petr Volný) usedne před televizi, Smrt(Tomáš Král) se zjeví Sávitrí (Anna Jelínková) na obrazovce.Nicméně to je jen výchozí situace, v opeře pak jde předevšímo samotný boj Sávitrí se Smrtí, na jehož vystiženírežisér v podstatě rezignoval. Veškeré jevištní dění se omezujena to, že se na obrazovce mezi záběry stromů či kachničekna vodě zjevuje Smrt, přičemž Sávitrí stojí čelem k publikua (nesnesitelně falešně) zpívá. Nestačí první myšlenka, jesttřeba ji též divadelně rozvést…To Tomáš Studený, který režíroval dva činoherní žerty HanseSachse a Zouharovu sachsovskou operu Velká láska, jezručný divadelník, který dokáže vtipně vypointovat situace.Téma žertů (a vlastně celého večera) lapidárně vystihl užčtyřmi úvodními „záběry“: na posteli ve vzájemném objetíspí žena a muž – tma – muž a žena spí každý na své straněpostele, nedaleko od sebe – tma – vzdálenost mezi mužema ženou se zvětšila, leží zády k sobě – tma – muž a žena, každýna svém krajíčku postele, se přetahují o peřinu. Na jevištěrežisér přivádí muže, kteří vystrkují holé břicho, nebokterým čouhá ze svetru košile a podél těla plandají kšandy,a ženy v zástěrách pod vytahaným svetrem nebo v nočníkošili pod županem, na hlavě natáčky. Chlapi popíjejí pivo,ženské drbou a kuchtí. Jakub Tuček, Zdeňka Trávníčková,Veronika Demelová, Jan Šťáva, Jan Ondrejka a Lucie Kašpárkovározvíjejí vtipné půtky mezi mužem a ženou, aby senakonec manželé vždycky usmířili – nejlépe nad sklenkouvína či piva. Zábavná inscenace, v níž studenti operního zpěvudokázali pod vedením Tomáše Studeného rozehrát grotesknísituace s nadsázkou, bez přílišného přehrávání.Brno, Komorní opera HF JAMU – Gustav Holst: Sávitrí.Dirigent Zuzana Pirnerová, režie a scéna Beno Blachutml., kostýmy Eliška Ondráčková. Hans Sachs: Nést žhavéželezo, Chtěl vysedět telata; Zdeněk Zouhar: Velká láska.Dirigent Gabriel Rovňák, režie a scéna Tomáš Studený,kostýmy Eliška Ondráčková. Premiéra 23. 11. 2007. •festival nové evropyPraha, Duncan Centre Jan MalíkV divadle Duncan Centre proběhl ve dnech 23. – 26. 11. FestivalNové Evropy, v němž se představilo šestnáct choreografiímladých tvůrců z Bulharska, České republiky, Estonska,Kypru, Polska, Rumunska a Řecka. Dva večery byly veřejněprezentovaným finále soutěže o Cenu Jarmily Jeřábkové.V úvodním večeru, který předcházel vlastní soutěži, sepředstavili vítězové loňského ročníku Ceny JJ s novými díly.Byly jimi Marta Ladjánszki s dílem Flame, Dora Hoštováa její Bio-Graf a Dagmar Chaloupková – „X“.Cena Jarmily Jeřábkové zavazuje každého choreografak vytvoření dvou děl – volné kompozice a choreografie nahudbu povinného skladatele. Jedná se o představitele českémoderny, které na letošním ročníku reprezentoval LubošFišer. Skladatel pro příští rok byl ředitelkou konzervatořea zakladatelkou soutěže Evou Blažíčkovou vyhlášen při slavnostnímzávěrečném večeru (26. 11.), v němž se představilinoví vítězové. Jsou jimi Klára Alexová z České republiky zasólo K13OMNATA a za duet Hidden Rooms (spolu s TerezouLenerovou). Mezinárodní porota ocenila její schopnostvytvořit silnou a napínavou atmosféru, velkou tělesnost jejíhoprojevu a celkový tanečně-divadelní koncept. Druhoucenu získala Katerina Papageorgiou z Řecka za sólo OstiaKlára Alexová ve své choreografii K13OMNATAa duet Noose. Šlo o zralý taneční a choreografický projev,zejména při práci s hudbou Luboše Fišera (15 listů z DürerovyApokalypsy), kdy dokázala pohybovou akcí předjímatdramatické vpády hudby a vytvářela tak situace plné napětí.Třetí cenu získala Milena Ugren Koulas z Kypru za Whilewalking, kdy se před diváky představila jako novodobá bakchantka,posedlá a zároveň mající plně pod kontrolou svétělo. Slavnostní večer byl doplněn – jak je na soutěži zvykem– exkluzivním koncertem sestaveným z děl skladatele LubošeFišera, v němž se představili houslista Ivan Štraus s klavíristouVladimírem Sekerou (Sonáta pro housle a klavír„Ruce“, Amoroso) a Zemlinského kvarteto (Festis).Letošní ročník soutěže o Cenu Jarmily Jeřábkové byl jedenz nejúspěšnějších a naplnil ideu zakladatelky vybudit mladéchoreografické síly „nové Evropy“. •Foto Dragan Dragin

o muzikálech s eduardemklezlou Barbora Dolejšová, Kateřina Řehákovádivadlo – opera · balet · muzikál 29Foto archivDivácký zájem v oblasti českého hudebního divadla sev současné době upírá zejména k muzikálům. Na přípravěmnoha z nich se jako hlasový poradce podílí EduardKlezla, pedagog Konzervatoře Jaroslava Ježka, který vedezdejší muzikálové oddělení.V Praze je nadměrná produkce muzikálů. Je taková situacepodle vás udržitelná a má vůbec smysl ji zachovat?Není spíš kontraproduktivní? Netříští se kvalita i zájemdiváků?Zdálo by se vám vhodné rozebírat a zabývat se takovou otázkouna Broadwayi, v Londýně či dalších metropolích, kdesi uvádění muzikálů vydobylo stálou pozici? Produkce muzikálův Praze se ustalují podle zájmu publika nebo, chceteli,trhu. Když uvážíte, že většina muzikálů vzniká v soukromýchprodukcích, pokud kvalita bude tak nedostatečná, žeby na muzikály nechodili diváci, tyto produkce samozřejmězaniknou. Pokud máte vyprodaná divadla, bude vždy velicetěžké bavit se o kvalitě, to by bylo téma na disertační práci.Co si kdo vlastně představuje pod pojmem kvalita? Je to vždyo produkcích a producentech. Věřte, že ty muzikály, kterénejsou divácky atraktivní, nepřežijí ani do dalšího jara.Jedním z pražských specifik je tvorba původních muzikálů.Mají šanci uspět i v zahraničí, tedy mohou zaujmoutproducenta, který by usiloval o licenci pro svoji vlastní produkci?Máme původní české muzikály, které mají výborné melodickénápady a propracované písně, možno říci árie, kterémohou směle konkurovat zahraničním titulům. Pokudse mě ptáte, zda je možno uspět v zahraničí, s klidem vámodpovím ano. Vše však záleží na kontaktech a zájmu zahraničníchproducentů.Jiná situace je v kamenných divadlech, zejména na oblastech,kde jsou muzikálové inscenace součástí dlouhodobéhodramaturgického plánu. Zvláštním případem je Městskédivadlo v Brně, které inscenuje jak klasické, tak původnímuzikály napsané přímo pro zdejší soubor. Většina z nichje úspěšná u diváků i kritiky. Dokázal byste specifikovat,proč tomu tak je a proč tomu tak obvykle není u pražskýchkomerčních produkcí?Myslím si, že je správné v kamenných divadlech na oblastech,v rámci dramaturgického plánu, uvádět i muzikálovéinscenace, které neměli diváci dříve možnost v takové mířevidět i mimo Prahu. Je určitě potěšitelné, když jsou tytoinscenace kvalitní a mají úspěch. Samozřejmě, že důvodemmůže být i to, že inscenace vzniká, jak se říká, přesně na trikourčitému divadelnímu souboru.Ale stejné principy tvorby využívají i pražské komerční produkce,jinak to ani nejde, a proto na některá pražská muzikálovápředstavení není vůbec možné sehnat vstupenky.Dostat se v divadle Broadway na muzikál Angelika je naprostonemožné, jelikož je beznadějně vyprodáno.Eduard KlezlaPražské produkce jsou postavené na hvězdách pop music,které nemají muzikálové školení, ale které inscenaci „prodají“.Byly by tyto muzikály bez nich neživotaschopné? Majíabsolventi muzikálových oborů na Ježkově konzervatořia na JAMU šanci narušit monopol populárních zpěvákůa prosadit se jinde než ve vedlejších rolích a v company?V naší zemi se po revoluci při muzikálovém startu skutečněsituace vyvinula tak, že muzikály prodávaly hvězdy popmusic. Je férové přiznat, že některé špičky naší pop musicv hlavních rolích muzikálů obstojí výborně a jejich obsazováníje v tomto období umělecky v naprostém pořádku, protožedosud nemáme střední generaci vyškolených muzikálovýchsólistů. Na druhou stranu mohu tvrdit, že nejlepší absolventimuzikálových oborů ať na Konzervatoři J. Ježka v Praze čiJAMU v Brně již dávno monopol populárních zpěváků narušilia jsou obsazováni do hlavních rolí muzikálů.Na Ježkově konzervatoři vzniklo muzikálové odděleníteprve před pěti lety, kdy nahradilo pěvecké. Vedly k tétozměně vyhlídky na lepší uplatnění absolventů?Ne. Ke vzniku muzikálového oddělení vedlo více důvodů.Jedním z těch nejpodstatnějších však bylo, že v té době v Prazefungovala 2 oddělení výuky populárního zpěvu a to naKJJ a Pražské konzervatoři. Na počet obyvatel Prahy byltento fakt zbytečným přepychem. Tým pedagogů na KJJproto transformoval své oddělení do podoby, která na středoškolskéúrovni neexistuje ani v Čechách ani na Slovensku.Hlavním důvodem bylo přinést pro zájemce o studiumpopulárního zpěvu a muzikálu moderní a zcela nový studijníprogram, který kromě populárního zpěvu zahrnuje i výukumoderního tance a herectví. •

30divadlo – opera · balet · muzikálmacbeth z met v kinĚ aeroPraha, kino Aero Hana JarolímkováGounodova opera Roméo et Juliette s Annou Netrebkoa Robertem Alagnou zahájila 15. 12. 2007 sérii přímýchsatelitních přenosů z představení v Metropolitní opeře NewYork do České republiky. Projekt nesoucí název MetropolitanOpera: Live in HD je revoluční inovací v distribuci živéhoumění a Hudební rozhledy o jeho existenci uceleněreferovaly jako první specializované hudební periodikumv České republice (Eva Vičarová: Přežije opera digitalizaci?,HR 11/2007). Diváci v 600 kinech na celém světě mohouv sezoně 2007/2008 sledovat 8 přímých přenosů z představenív Metropolitní opeře. Mezi osmi přenášenými tituly jsoujak legendární inscenace, které má Met na repertoáru užněkolik desetiletí a kterou je například Zefirelliho La Bohémes Angelou Gheorghiu a Ramónem Vargasem v titulníchrolích (5. 4. 2008), tak i inscenace velmi nové. Jednou z těchnových je i Macbeth Giuseppa Verdiho, jež byl v Met premiérovánteprve na sklonku listopadu 2007 a čeští milovníciopery jej mohou vidět už 12. 1. 2008 v přímém přenosuv HD obrazové kvalitě a digitálním prostorovém zvuku 5.1Zeljko Lucic a Maria Guleghina sklidili v MET zasloužené ovace...v kině Aero v Praze na Žižkově. Soudě podle velice pozitivníchreakcí na newyorskou premiéru inscenace, které proběhlyjak oficiálním tiskem, tak nesčetným množstvím blogůoperních fanoušků, máme se v Čechách na co těšit.Verdiho Macbeth byl v Metropolitní opeře premiérován19. 11. 2007 a bylo to po dvaceti letech poprvé, co se toto ranéVerdiho dílo vrátilo na repertoár věhlasného newyorskéhooperního domu. Režisérsky v Met s Macbethem debutovalAdrian Noble. Pod taktovkou uměleckého šéfa Met JameseLevina se v titulních rolích představili stálice jeviště Metropolitníopery Maria Guleghina a publiku Met dosud neznámýbarytonista Zeljko Lucic. Ten však v náročné roli Macbethapodal úctyhodný výkon a lze předpokládat, že si od tétochvíle bude jeho jméno newyorské operní publikum dobřepamatovat. Anthony Tommasini, renomovaný newyorskýkritik, o Lucicově výkonu při premiéře Macbetha do listuNew York Times napsal: „S mohutnou postavou, rozcuchanýmivlasy a těkavým pohledem, zpívaje ve verdiovském stylus elegantním legatem a zvučným hlasem Lucic dokonalepřetlumočil neutuchající ambice a zároveň sžíravé vnitřnípochybnosti Macbetha.“Populární newyorský bloger Vincent Vargas, který jinak nasvém wagneroperas.blogspot.com neušetří nikoho, tentokráttaké nešetří chválou: „Macbeth, který dokáže znít jakFoto Nick Heavican/Metropolitan Opera

divadlo – opera · balet · muzikál 31vznešeně, tak podle. Jak vzdorovitě, tak poraženě. ZeljkoLucic předvedl strhující herecký výkon, který podtrhl svýmúžasným hlasem.“Oba výše citovaní ocenili velmi pozitivně i výkon MariiGuleghiny, která zpívala Lady Macbeth. O jejím hlasu psalijako o hrozivě mocném s planoucími výškami, které dobřepronikaly zvukovou masou orchestru v kombinaci se sborem.Komu se však dostalo největšího kritického uznání,byl dirigent James Levine. Umělecký šéf Met se dva rokypotýkal se zdravotními problémy. Zahájení letošní sezonyMet, kdy velice úspěšně dirigoval Luciu di Lammermoor,dalo však velmi jasný signál, že Levine své neduhy překonala premiéra Macbetha jenom potvrdila, že maestro jezpět v plné síle. Anthony Tommasini píše, že v lyričtějšíchpasážích zněly smyčce tak sametově a každá nuance byla takdokonale propracovaná, že si nemohl odpustit shakespearovskouparafrázi: „Je to Vídeňská filharmonie, co zde předsebou slyším?“ Ocenil však i náležitě krvavý verdiovský zvukv burácivých dramatických pasážích. „Bez jakéhokoliv omezeníarchitektonické struktury díla je Levine nanejvýš sensitivník potřebám pěvců, permanentně připraven přizpůsobitjim dynamiku či tempo, aby výsledkem vždy byla krásná frázeprovedená společnou jednotou orchestru a zpěváka,“ píšev New York Times Tommasini.O tom, jestli se s výše prezentovanými kritickými reakcemina premiéru Macbetha esteticky ztotožníte či ne, se s výjimkounákladného výletu do New Yorku na představení Metropolitníopery můžete nejlépe přesvědčit v lednu v kině Aero,kam bude v přímém přenosu přenášena repríza Macbethaz Met. A to ve stejném obsazení (kromě Macbetha, kteréhobude tentokrát zpívat Gruzínec Lado Ataneli) a se stejnýmdirigentem jako při premiéře. Je určitě na co se těšit.Více informací o satelitních přenosech Metropolitní operydo České republiky lze nalézt na www.metinhd.cz •Důstojné místopro královské nástrojekontakt:P.M. Investment, a.s.Českomoravská 21, 190 00 Praha 9tel.: 296 645 405, info@pianosalon.czPraÏská komorní filharmoniePrague PhilharmoniaLEDEN S PRAÎSKOU KOMORNÍ FILHARMONIÍBudete se s námi bavit......a my s Vámi!PONDùLÍ 7. ledna 2008Komorní koncertSkladby pro violoncello a klavírBeethoven, Chopin, BrahmsSalon Philharmonia, 19.30 hodinSOBOTA 12. ledna 2008Dûtsk˘ koncertHUDBA V DIVADLEÚãinkují: Vanda Hybnerováa Sa‰a Ra‰ilovDvofiákova síÀ Rudolfina,10.00 a 13.30 hodinNEDùLE 13. ledna 2008Orchestrální koncertSmetana, Schumann, ReineckeAlexander Knjazev – violoncelloDirigent Charles Olivieri-MunroeDvofiákova síÀ Rudolfina,19.30 hodinPONDùLÍ 21. ledna 2008Krása dne‰kaHudba pro ÏesÈov˘ kvintetBernstein, Scelsi, Bozza, Schuller·vandovo divadlo, 19.30 hodinVíce na tel.: 224 322 488 nebo na www.pkf.czwww.pianosalon.cz

32zprávy z domovahudba v prazeAgentura NKL Žofín zorganizovala do konceroku několik velkých koncertů a navázalatak na tradici zemřelého ředitele Jana Nekoly.K jeho nedožitým 65. narozeninám seuskutečnil 5. 12. na Žofíně benefiční koncert,kde vystoupil mj. vedle Karla Gotta a LucieBílé i houslista Pavel Šporcl, orchestr Žofínařídil místo zemřelého Františka PreisleraMirko Krebs. 21. a 22. 12. se uskutečnilyvánoční galakoncerty To nejlepší z klasikypěvkyně Dagmar Peckové, kterou doprovodilaPražská komorní filharmonie. vlaCyklus koncertů Pražské komorní filharmoniepro rodiče s dětmi pokračoval 24. 11.v pražském Rudolfinu dvakrát programemUžitná hudba – Oslavujeme život zpěvema tancem, v němž PKF řídil Jakub Hrůša. Dálev režii Davida Jařaba účinkovali jako průvodciSaša Rašilov a Vanda Hybnerová. vlaPokračování cyklu Krása dneška pořádanéhoPražskou komorní filharmonií ve Švandovědivadle mělo 26. 11. pod titulem Sonátana programu komorní skladby Bély Bartóka,Eliotta Cartera a György Ligetiho. Po prosincovépomlce pokračuje cyklus 21. 1. programemZlaté žestě se skladbami L. Bernsteina,G. Scelsiho, P. M. Daviese a G. Schullera. vlaHudební projekt Čtyři kroky do novéhosvěta se od listopadu do června pořádá prostředoškolské studenty. Zahajovací koncertse konal 26. 11. a zazněly na něm dvě symfonickébásně Vltava a Šárka od B. Smetany.Projekt již druhým rokem pořádá Českáfilharmonie ve spolupráci s Českým studentskýmorchestrem. Organizátoři pro studentypřipravili čtyři dopolední koncerty i hudebnívíkendové semináře. Český studentskýorchestr na koncertech zahraje mimo jinévýběr ze známých symfonických děl: ukázkyz baletu Romeo a Julie od S. Prokofjeva, svituTaras Bulba od L. Janáčka a Obrázky z výstavyod M. P. Musorgského.Česká premiéra skladby Sylvie BodorovéBern Concerto pro housle, violu a smyčce,která byla napsána na objednávku souboruCamerata Bern a v níž autorka pracujes kombinací balkánských rytmů, modalitya prvků témbrové hudby, zazněla na poslednímze čtyř koncertů abonentní řady „Quattrohraje Quattro“ v Galerii Miro (4. 12.). Svojipříležitost dostali – jak je v tomto cyklu typické– mladí umělci: Vítězslav Ochman – housle,Jitka Hosprová – viola a Komorní orchestrQuattro s dirigentem Markem Štilcem. Jižpředtím zazněla v rámci této série premiéraskladby Zdeňka Lukáše Dies natalis – Koncertpro housle a orchestr a další dva koncertybyly věnovány osobnostem Otmara Máchya Luboše Fišera. Cyklus bude pokračovati v příštím roce.jarŠvýcarský smyčcový ansámbl Stradivarikvarteto debutoval 13. 11. ve Dvořákově sínipražského Rudolfina. Na koncertu představilsmyčcové skladby od J. Haydna, D. Schnyderaa B. Smetany. Kromě Prahy navštívil i Berlín,Budapešť, Eisenstadt, Salcburk a Vídeň.Těleso vzniklo v letošním roce a jeho členovéhrají na vzácné smyčcové nástroje ze Stradivarihodílny.Soubor Kapralova Quartet vystoupil 15. 11.v pražském kostele svatého Šimona a Judy.Hostem večera byla šansoniérka Hana Hegerová,která zazpívala známé písně ze svéhorepertoáru v doprovodu klavíristy PetraMaláska a své kapely. Poprvé vystoupilai v doprovodu Kapralova Quartet. KapralovaQuartet nese jméno po prvorepublikovéskladatelce Vítězslavě Kaprálové. Vzniklona počátku 90. let a do roku 2001 vystupovalopod názvem Venus Quartet. Mezijeho členy patří houslistky Rita Čepurčenkoa Simona Hurníková, violistka Světlana Jahodováa violoncellistka Margit Klepáčová.Komorní orchestr Berg uspořádal 20. 11.netradiční koncert v bývalé slévárně hliníkuLa Fabrika v pražských Holešovicích. Vystoupenís názvem Temperamenty a múzy nabídlodivákům dva koncertně i tanečně provedenébalety a premiéru skladby psanou proKomorní orchestr Berg. V premiéře od MartinaHyblera se představil mladý fagotistaTomáš Františ. Skladba je jedna z osmi, kterési u Hyblera orchestr Berg v roce 2007 objednal.V rámci vystoupení zaznělo také koncertníprovedení baletu Apollón Musagetes odI. Stravinského.Ruského pianistu Vladimíra Bunina přivezlpo šesti letech do České republiky – tentokrátdo Ostravy – již osvědčený pořadatelskýtandem PAM market Ostrava a T. S. JuniorPraha. Bunin hrál před vyprodaným hledištěmkostela Neposkvrněného početí PannyMarie v Ostravě – Přívoze skladby Beethovenaa Schumanna. Nad koncertem převzalzáštitu hejtman Moravskoslezského krajeIng. Evžen Tošenovský a po koncertu pořadatelépředali správě kostela šek na 50.000 tisíckorun. S velkým ohlasem se setkal také seminářpro budoucí pianisty na Ostravské univerzitěfakulty umění, který umělec provedl beznároku na honorář.jarFestival jazzového piana ve svém 12. ročníkuprobíhal 10., 17. a 24. 11. v kostele sv. Vavřincea zahráli na něm Slovák Pavol Bodnár,Maďar Péter Rozsnyoi a náš Kryštof Marek(10. 11.), polský pianista Pawel Kaczmarczyk,Rumun Mircea Tiberian a Belgičan Eric Legnini(17. 11.) a Rakušan Peter Ponger, NěmkaOlivia Trummer a Izraelec Shai Maestro(24. 11.). Pořádala opět PJ Music PetraPylypova.vlaVLADIMÍR LEIXNER8. 1. 1952 – 26. 10. 2007Čas nám měří údajně spravedlivě, ale nikolistejně. V některých případech dává dokoncežalostně málo. Violoncellista VladimírLeixner dostal času nemnoho, a přestodokázal vytvořit podobu Stamicova kvartetai řady uměleckých artefaktů. Některýmibyly nahrávky ověnčené prestižními cenamiv tuzemsku i zahraničí, jinými pak festivalya koncertní výstupy s jasnou uměleckoukoncepcí a mimořádnou úrovní interpretace.Osobnost Vladimíra Leixnera byla všestrannáa jedinečná. Vedle jasných uměleckýchpostojů v ní vždy dominovala lidskosta hluboké pochopení pro umělecké snažení.Byl zcela nezištným rádcem nejen svýmkolegům, ale i mladým, nastupujícím interpretům.Svoji snahu dokázal nasměrovat naširokou oblast interpretačního, autorskéhoi posluchačského spektra.Velká pracovitost a profesionalita jej provázelaza studií na konzervatoři a na Hudebnífakultě Akademie múzických umění v Prazea stala se jeho uměleckým a povahovýmrysem i v další interpretační kariéře. VladimírLeixner byl členem řady grémií, porota uměleckých rad, v nichž mohl uplatnit svůjpřehled, moudrý úsudek a velkou mezinárodnízkušenost. Pro všechny umělce byloradostí a ctí s ním spolupracovat. V jehoosobnosti ztrácí české koncertní umění jednuze svých jistot a hodnot. Ztrácí člověka,jemuž byl dán talent a on jej přetavil do uměleckéhomistrovství.Jiří HlaváčAgharta Jazz Festival měl v listopadu naprogramu koncerty maďarského KalteneckerTria (2. a 3. 11.) v AJ Centru, francouzskéhotria kytaristy Marka Ducreta (9. 11.)v AJ Centru, kapely saxofonisty Maceo Parkera(12. 11.) v Lucerna Music Baru a 14. 11.švédského E. S. T. Tria vedeného pianistouEsbjörnem Svenssonem. Etnický RespectPlus festival hostil 21. 11. v žižkovském PaláciAkropolis jamajskou kapelu The Skatalitesa 29. 11. kapverdského kytaristu a zpěvákaTcheku. V paláci Akropolis se odehrálve dnech 23. a 24. 11. jazzový festival ŽižkovMeets Jazz s koncerty skupin a sólistůz ČR, Slovenska, Německa, Velké Britániea USA. Festival Jazz na Hradě pokračoval21. 11. v Nové galerii koncertem kytaristyLuboše Andršta a obou jeho kapel L. A. Groupa L. A. Blues Band.vlahudba v ČecháchCyklus koncertů Hudba v synagogáchplzeňského regionu letos proběhl již po šesté.Myšlenka zpřístupnění synagog koncertnímupubliku si získala stálý okruh posluchačůa koncerty v plzeňské Velké a Staré synagoze,v synagogách ve Kdyni, Radnicích, Hartmanicícha Kasejovicích se těší velkému zájmu.Poprvé se letošní ročník rozšířil i za hraniceregionu, a to přidruženým koncertem v synagozeblízkého městečka Floss v německémOberpfalzu. Organizátorům se podařilo oslovitnaše přední umělce, v 6. ročníku vystoupiliharfenistka Jana Boušková, Duo di Basso

zprávy z domova 33KAREL KŘEMENÁK24. 10. 1929 – 19. 11. 2007Karel Křemenák patřil k předním pěvcům,kteří se podíleli na poválečném formováníplzeňské opery. Po krátkém působenív Opavě nastoupil 1. 11. 1952 do angažmáv Divadle J. K. Tyla v Plzni, kam jej přijaltehdejší šéf opery František Belfín na základěhostování v roli Vodníka ve DvořákověRusalce. Karel Křemenák se stal jednouz opor souboru pro svou spolehlivost, muzikalitua v neposlední řadě i pro své herectvía široký hlasový obor, neboť zpíval nejenbarytonové, ale i basové role. V Plzni jichvytvořil přes 200, vystoupil zde ve více než3 000 představeních, hostoval však rovněžv řadě dalších operních domů včetně Národníhodivadla v Praze.Neuvěřitelně rozsáhlý soupis jeho jevištníchpostav zahrnuje role velké i malé, vážnéi komické, neboť bohatý pěvecký i hereckýrejstřík mu umožňoval široké repertoárovérozpětí. Jenom v operách BedřichaSmetany vytvořil v Plzni 13 rolí, řadu z nichv několika inscenacích. Tak např. v Prodanénevěstě zpíval Indiána, Míchu i Kecala, přitomMícha byl jeho nejčastěji zpívanou rolív Plzni vůbec.Ze světového repertoáru Karel Křemenákvytvořil např. Pizzara ve Fideliovi, Greminav Eugenu Oněginovi, Mefistofela ve Faustovia Markétce, Scarpiu v Tosce, Figarave Figarově svatbě, Renata v Maškarnímplesu, Tomského v Pikové dámě, Escamillav Carmen či Wolframa v Tannhäuserovia mnoho dalších.Z českého repertoáru jmenujme alespoňVladislava v Daliborovi, Přemysla v Libuši,Bohuše i Purkabího z Jakobína, Prosperav Bouři, Lamingera v Psohlavcích, MartinaAvdějiče v české premiéře opery BohuslavaMartinů Čím lidé žijí nebo Revírníka v Příhodáchlišky Bystroušky.V závěru své kariéry vytvořil řadu menšíchrolí, přičemž každé z nich vtiskl neopakovatelnýpunc své osobnosti. Jeho posledníoperní rolí byl Jonáš ve Foersterově Bloudovi,naposledy vystoupil na jevišti Velkéhodivadla jako Čang v Lehárově operetě Zeměúsměvů 19. června 2004.(J. Hudec, F. Host), houslista M. Vilímec s klavíristouV. Vilímcem, Haasovo kvarteto a Českéfilharmonické kvarteto. Při závěrečnémkoncertu ve Staré synagoze v Plzni zaujalave spolupráci s M. Vilímcem a violoncellistouD. Niederlem akordeonistka Jarmila Vlachová,plzeňská propagátorka svého nástroje,zatímco na zahajovacím koncertu ve Velkésynagoze vystoupil s večerem skladeb A. Dvořákaslavný český houslista Josef Suk za spolupráceklavíristky I. Kondratěnko. Výtěžekz koncertů je každoročně věnován na pokračujícírekonstrukci Staré synagogy v Plzni.Koncert ze skladeb Zdeňka Lukáše seuskutečnil 9. 11. v kostele Československécírkve husitské v Jílovém u Prahy, jehož sestal skladatel čestným občanem a kde vytvořilvětšinu svých skladeb. Vystoupila na němřada souborů a interpretů mj. Mladota Ensemble,Sukův komorní sbor, Jílovský pěveckýsbor, Naděžda Chrobáková (soprán), JanJanda (baryton), Hana Dufková (klavír) a DuoECO. Členky tohoto komorního souboru PavlaFranců (housle) a Eva Franců (viola) zahrályskvělým způsobem v premiéře Lukášovuskladbu Rotlevův šlojíř vycházející z místnípověsti o těžbě zlata. Mezi hosty večera bylai hudební skladatelka Sylvie Bodorová, kterýzavzpomínala na uměleckou skupinu Quattro,jejímž byl Lukáš členem.jarRadka Fišarová, muzikálová zpěvačka a šansoniérka,uskutečnila v listopadu dva koncertys Filharmonií Hradec Králové v Hradci a Plzni.Program nazvaný Paris, Paris! obsahuješansony Edith Piaf a dalších francouzskýchšansoniérů jak ve francouzském origináletak s českými texty. Doplnily je písně z vlastnítvorby Fišarové. Vedle Orchestru řízenéhoPetrem Chromčákem zpěvačku doprovázelii akordeonista Adam Hanzl a klavírista VlastaBičík.vlaV katedrále sv. Bartoloměje v Plzni bylyzahájeny benefiční koncerty, které se konajína podporu záchrany třímanuálových varhanz roku 1935 v plzeňském františkánskémkostele Panny Marie Nanebevzaté. Charitativníakci zahájil 19. 11. význačný varhaníka profesor Akademie múzických umění v Praze,Jaroslav Tůma. Varhany potřebují opravuza nejméně milion korun.Plzeňská filharmonie dostane na koncertovánív roce 2008 dotaci 12 milionů korun.Zároveň nechá nově jmenovaná správní radado konce června 2008 vyhotovit personální,ekonomický a umělecký audit filharmonie,který naznačí, co s hudebním tělesem dál. Poprovedení auditu by mělo být jasné, zda budevýhodnější spojit PF s orchestrem opery DivadlaJ. K. Tyla nebo ji nechat i nadále fungovatsamostatně jako symfonický orchestr.hudba na moravĚa ve slezskuMěstské divadlo v Brně hostovalo v Prazeve dnech 25. 10. až 2. 11. se slavným americkýmmuzikálem Čarodějky z Eastwicku, kterýměl v únoru premiéru v Brně. Dílo autorůJohna Dempseyho (libreto a texty písní) a DanaP. Rowea (hudba) je napsané podle známéhorománu Johna Updika, jehož filmováverze se hrála i u nás. V režii Stanislava Mošia v překladu Jiřího Joska vzniklo představenív choreografii Igora Barberiče. Aranžmá IgoraVavrdy dirigoval Jiří Petrdlík a v hlavních rolíchse v jedné z alternací představila trojice JanaMusilová, Johana Gazdíková a Hana Holišová,jako Darryl Martin Havelka a Zuzana Mauréryjako Felicie. Pražské publikum nešetřilo chváloua úroveň inscenace potvrdila čelné postaveníbrněnské scény v muzikálovém oboru.vlaPoetická hudba pro varhany, sólová skladbaod letošního osmdesátníka Ladislava Burlasev podání Petra Čecha, zahájila (1. 11.) netradičnědruhý koncert Velkého symfonickéhocyklu Janáčkovy filharmonie Ostrava. Programdále obsahoval Janáčkovu symfonickoubáseň Taras Bulba a Brahmsův 2. klavírníkoncert. Sólistou byl ostravský rodák PavelKašpar – pianista žijící v Mnichově. Orchestrřídil současný šéfdirigent opery Slovenskéhonárodního divadla v Bratislavě Rastislav Štúr.vebCyklus mladých sólistů Jeunesses musicalesv programu Janáčkovy filharmonie dal(8. 11.) ve Společenském sále Domu kulturyměsta Ostravy prostor Leoši Drdovi (housle),Martině Kučerové (violoncello) a klarinetistoviJanu Juráňovi. Drda je z havířovské Základníumělecké školy B. Martinů, považované zaúspěšnou líheň výborných mladých hudebníků.Nastudoval pro své vystoupení SarasatehoCikánské melodie. Juráň, student Janáčkovykonzervatoře v Ostravě, se představiljako sólista poprvé, a to v Mozartově Klarinetovémkoncertu. Kučerová je studentkouJana Hališky na Fakultě umění Ostravské univerzitya zahrála Čajkovského Rokokové variace.Dirigoval Jaroslav Brych. Cyklus se koná12 let. vebAmerický houslový virtuos James Buswell,s nímž se poprvé setkali ostravští posluchačiv loňském roce, se letos představí v sáleDomu kultury města Ostravy v rámci čtvrtéhokoncertu Velkého symfonického cyklu Janáčkovyfilharmonie Ostrava (13. a 14. 12. 2007),kde zahraje Koncert pro housle a orchestr č. 2B. Bartóka. Další den se představí rovněž jakokomorní hráč – a sice ve společném vystoupeníse šéfdirigentem JFO Theodorem Kucharem(viola), ředitelem JFO Peterem Krajniakem(housle), Alenou Ondrišíkovou (viola),Jiřím Hanouskem a Ivo Fišerem (violoncello)v nově otevřeném Hudebním sále v prostoráchJanáčkovy filharmonie (Bach: Partitač. 2 d moll, Brahms: Smyčcový sextet B dur,op. 18 a Čajkovskij: Smyčcový sextet d moll,op. 70 „Vzpomínky na Florencii“). jarrŮznéČeský filharmonický sbor Brno převzal nasvém koncertě 22. 11. 2007 v sále Besedníhodomu v Brně od zástupců „DeutschePhono-Akademie“ dvě významné evropskéceny v oblasti klasické hudby „ECHO KLAS-SIK 2007“. Titul Vokální soubor roku 2007 zanahrávku Duchovních motet Antona Bruckneraa cenu Nejlepší nahrávka roku 2007 zasnímek tříhodinového oratoria Ference LisztaChristus. Na nahrávce tohoto titulu sesbor podílel společně s Beethoven OrchesterBonn.jarČeské muzeum hudby uspořádalo (5. 10.2007–4. 2. 2008) výstavu Zaniklé chrámy –Živá hudba. Jejím cílem je ukázat zmizelousakrální pražskou architekturu a připome-

34festivaly, koncertyklikněte sipro klasikuwww.rozhlas.cz/d-durWolfgangAmadeusMozartKlasická hudbav nejvyšší kvalitě24 hodin denně.Vysíláme digitálně na internetu,v kabelových sítícha v systémech DVB-T a DVB-S.SYMFONICKÝ ORCHESTRHL. M. PRAHY FOKLEDEN 20083. 1. 2008 | čtvrtekKostel sv. Šimona a Judy v 19.30 hodinJohann Sebastian Bach, Antonio Vivaldi, Sergej Prokofjev,Isang Yun, Karel JanovickýVáclav Vonášek | fagotJana Vonášková-Nováková | housleLukáš Vendl | cembaloDaniel Hanzlík | vizuální umělec15. 1. 2008 | úterýKostel sv. Šimona a Judy v 19.30 hodinHUDBA V BAROKNÍ PRAZEJohann Joseph Fux, Antonio Vivaldi,Antonín Reichenauer, Jan Dismas ZelenkaCOLLEGIUM MARIANUMJana Semerádová | umělecká vedoucíHana Blažíková | sopránMarkéta Cukrová | alt01/0826. 1. 2008 | sobotaDvořákova síň Rudolfina v 19.30 hodinD. Šostakovič: Preludium a fuga d moll, op. 87 č. 24J. S. Bach/F. Busoni: Ciaccona d mollL. van Beethoven: 32 variací c mollF. Liszt: Léta putování: „Itálie“ (výběr)Múza Rubackyté | klavírPŘEDPRODEJ VSTUPENEKPředprodejní pokladna FOKU Obecního domu 2 (naproti hotelu Paříž), Praha 1Po – Pá: 10.00 – 18.00Tel: 222 002 336, Fax: 222 322 501E-mail: pokladna@fok.czwww.fok.czVstupenky je možné zakoupit rovněž 1 hodinupřed začátkem koncertu v pokladně příslušného sáluNOVINKA: rezervace vstupenek on-line na www.fok.cz

zprávy z domova 35nout hudební tradice, které s ní byly spojeny.Soustředěn je tu ojedinělý soubor hudebníchpamátek, grafik, uměleckých předmětů,fotografií, starých plánů a archeologickýchnálezů z 13.–19. století. Mezioborovézaměření výstavy si vyžádalo širokou spoluprácimuzea s mnoha dalšími státními, církevnímia soukromými institucemi. Výstavaje koncipována jako procházka po Malé Straně,Starém Městě, Novém Městě a Hradčanechse zastávkami v nejvýznamnějších chrámech,které již nestojí, nebo jsou přestavěny,případně slouží jiným účelům. Návštěvníkydoprovází hudba, a to jak psaná (autografy,dobové opisy, staré tisky, libreta apod.),tak hudba reprodukovaná (audioprůvodce) –Adam Michna z Otradovic, Jacob Handl-Gallus,František Tůma, František Xaver Brixi,Jakub Jan Ryba, Jan Antonín Koželuh, JanNepomuk Škroup ad.vebKarel Dlouhý, sóloklarinetista České filharmoniev poválečné éře a nástupce VladimíraŘíhy a jeho žák, má od 31. 10. pamětní deskuv Mělníku v budově Základní školy na VelkémBorku, kde se blízko narodil, a kde začínal studovat.Odhalení desky se kromě mělnickýchosobností (zástupci školy a města) zúčastnilarovněž početná delegace České filharmoniev čele s Dlouhého spoluhráči (Jaroslav Kopáček,František Herman, Jiří Seidl, Karel Špelinaaj.). Za HAMU promluvil klarinetista JiříHlaváč.vlaRudolfinum Revue, časopis České filharmonie,přinese v prosinci i vzpomínky na dvě klarinetovélegendy – bývalé sóloklarinetisty ČFVladimíra Říhu a jeho žáka Bohuslava Zahradníka.Říhovo výročí sto let od narození jsme sipřipomínali v roce 2005, Bohuslav Zahradníkměl dokonce vloni dvě výročí: 23. 6. by se dožil60 let a 25. 11. uplynulo 20 let od jeho tragickésmrti.vlaRádio Místo setkávání zahájilo své vysílánídne 21. 12. 2007 na internetové adresewww.mistosetkavani.cz. Rádio je zaměřenéna různé duchovní cesty a určené posluchačům,kteří si uvědomují vlastní spiritualitua věnují pozornost svému osobnímua duchovnímu růstu. Podporuje českéautory a původní příspěvky, vysílá duchovní,etnickou a klasickou hudbu, přináší rozhovorya přednášky z různých oblastí včetněochrany životního prostředí z hlediska trvaleudržitelného rozvoje, nekonvenční medicínynebo např. transpersonální psychologiea poskytuje dostatek prostoru pro jednotlivéduchovní cesty a nadnáboženský dialog,meditace a sdílení.Kniha Jiřího Vondráka Básníci Evropy vycházejícív edici České televize byla pokřtěnav úterý 20. 11. v reprezentační prodejněČRo na Vinohradech. Autor stejnojmennéhotelevizního cyklu a průvodce všemi díly režisérJiří Vondrák v ní shromáždil 14 textů představujícíchlegendy evropského šansonu a písně– mj. Bulata Okudžavu, Gilberta Bécauda,Donovana, Huguese Aufreyho, Iana Andersona,Jiřího Suchého či Milana Lasicu. Za účastiautora byla kmotrou knihy herečka ChantalPoullainová.vlaKytarista Štěpán Rak si letos připomněl 25let od okamžiku, kdy se začala na pražskéAkademii múzických umění vyučovat hra nakytaru. Byl tehdy prvním pedagogem, kterýna tento nástroj na škole začal učit. V roce2000 se také stal prvním vysokoškolskýmprofesorem kytary v Česku. „Když jsem v roce1982 měl tu čest založit na hudební fakultěobor kytary, byl to opravdový zázrak – kytaratady do té doby byla popelkou, vyučovala sejen na střední škole,” řekl. Kytara měla i svépříznivce, ale mezi hudebníky a mezi úředníkybyli naopak také někteří, kdo tehdy podleRaka tvrdili, že „na AMU nepatří – že patřík táboráku, nebo ještě lépe do táboráku”.Počátkem letošního roku kytara vstoupilapoprvé také mezi nástroje rozhlasové soutěžemladých interpretů Concertino Praga.* Rak v 70. letech vyučoval pět roků ve Finsku.Koncertní kytara už běžně patřila ve 20.století na vysokých školách k rovnoprávnýmnástrojům. V českých zemích to bylo podleRaka trochu těžkopádnější. * Prvním, kdo učilkytaru jako samostatný obor na české konzervatoři,byl jeho učitel Štěpán Urban. Mělpřání, aby se vyučovala i na vysoké škole, alenedůvěra ke kytaře byla u nás tak velká, že seto za jeho života nedalo překonat, uvedl Rak.vebSto let od narození Jiřího Srnky oslaviloměsto Písek: vydalo výroční knihu Jiřího Pilkydoplněnou CD, uspořádalo koncert Píseckéhokomorního orchestru s autorovou hudbou,Filmová akademie M. Ondříčka natočilapatnáctiminutový film o tvůrci, Městskáknihovna uspořádala velkou výstavu o životěa díle a zorganizovala besedu s autogramiádouautora knihy, místní kina v době od červnado října promítla čtyři retrospektivní filmyse Srnkovou hudbou. Oslavy doplnilo několikrozhlasových pořadů.vebSbírky Českého muzea hudby obohatil vzácnýEdisonův fonograf. Přístroj z konce 19. stoletíreprodukuje dvouminutové a čtyřminutovézáznamy na válečcích. Dar GE Money Bankzásadně obohatil sbírky, v nichž dosud žádnýfonograf nebyl. Vzácný exponát si mohou návštěvníciprohlédnout v hlavní budově muzeana Malé Straně. Jedná se o model Standard,který je schopen zvuk pouze reprodukovat.Přístroj je kompletní a původní, pouze několiksoučástek je nově vyrobených. Originálníjsou všechny nejpodstatnější části – napříkladplechový zvonkovitý trychtýř s původnímhnědým lakem, převodní závěsná konzole,pohonná jednotka, zvukovka a dřevěnálakovaná skříňka. Fonograf je zcela funkční.Muzeum spravuje významnou sbírku zhruba70.000 historických zvukových nosičů –fonoválečky, standardní gramofonové desky,magnetofonové pásy a další záznamovámédia. První přístroj schopný zaznamenata zreprodukovat zvuk zkonstruoval v srpnuroku 1877 Thomas Alva Edison; patentovánbyl o rok později pod názvem fonograf, ale doprodeje byl uveden až po deseti letech dalšíhovývoje. Zvuk byl zaznamenáván na fonoválečcích– nejprve se staniolovou fólií, pozdějinahrazenou hmotou podobnou vosku. V roce1878 založil Edison společnost Edison GeneralCompany, která se roku 1892 přeměnila vespolečnost General Electric. Tato firma uvedlana trh mimo jiné i fonograf.vebVlaková opera je název koncertního provedeníspolečného projektu skupiny PlasticPeople of the Universe a orchestru Agon, kterése konalo v sobotu 1. 12. v Divadle Archa.Autorem hudby je Michal Nejtek, libreto napsalVratislav Brabenec, autorem filmovýchdotáček byl Radek Tůma a sólistou zpěvákJiří Hájek. Obě kapely řídil Petr Kofroň. vlaTřetí díl Plovárny neboli televizních rozhovorůMarka Ebena Na plovárně vydalo nakladatelstvíReaders Digest. Na prezentaci knihyv restauraci Parnas 27. 11. řekl Eben mj., žejeho snem je udělat ještě rozhovory s BobemDylanem a Woody Allenem. Třetí díl obsahujei dva rozhovory s muzikanty – s MiroslavemVitoušem a Richardem Müllerem. Textověknihu připravil Jiří Janoušek, fotky jsou odJana Hojtaše.vlaKřest knihy Josefa Blechy Karikatury,slavné tváře v čarách, se uskutečnil 27. 11.v Aria Hotelu v Praze. Kmotrem knihyvýznamného českého karikaturisty byl profesorFrantišek Dvořák. Přepychová publikacepřipravená grafičkou Clarou Istlerovoustojí 1600 Kč, vydalo ji liberecké nakladatelstvíKNIHY 555 a sestavil ji kunsthistorikMartin Zlatohlávek. Obsahuje 222 slavnýchosobností z oblasti hudby, literatury, výtvarnéhoumění, divadla a filmu. Blecha (55 let) jenásledovníkem Adolfa Hoffmeistera a v knize,která kromě karikatur obsahuje i fotaz Blechova života a statě o něm, může čtenářnajít mj. karikatury Gustava Mahlera, alei Boba Dylana, Beatles, Rolling Stones a dalšíchosobností rocku i popu včetně jazzovýchlegend.vlaEdice Fonogram v restauraci Červená sedmana pražské Kampě 21. 11. připomnělaprehistorii české populární hudby. Setkalise zde potomci prvorepublikového zpěvákaa skladatele českých lidovek Karla Vacka,tenoristy Karla Ctibora a skladatele JiříhoČerveného. Společně si zavzpomínali i napísně Tulačko svádivá, Je nedaleko Šanghajči Cikánko ty krásná. Edice vznikla v roce2001 jako jeden z pořadů Českého rozhlasu,věnovala se především meziválečné hudběa poté začala vydávat alba. Podle Gösselazatím vydala 40 kompaktních disků, kterése věnují předním osobnostem prehistoriepopulární hudby, kupříkladu Josefa Stelibského,Jiřího Traxlera nebo R. A. Dvorského.Zpracovala Šárka Mrázová

36zahraniČísvĚtová operní divadla iii.i. slovenské národní divadlov bratislavĚ Zbyněk BrabecNa Slovensku působí tři operní soubory. Vedle nejstaršíhooperního domu ve slovenské metropoli Bratislavě se operahraje též v Košicích (divadlo bylo otevřeno v roce 1899)a v Banské Bystrici, kde operní soubor působí od roku 1960.Přibližně v místech, kde dnes v Bratislavě stojí historickábudova SND, bylo již v roce 1776 vybudováno kamenné městskéklasicistní stavovské divadlo, kde se hrála opera. Hostovalyv ní německé i maďarské operní společnosti, zazněla tamroku 1816 prvotina Kyffhäuserberg Heinricha Marschnera,který v Bratislavě působil. Hrálo se zde až do roku 1884.V letech 1884/1886 se za 340 000 zlatých vystavěla nová reprezentativníbudova, kterou navrhla známá dvojice divadelnícharchitektů Ferdinand Fellner a Hermann Helmer, jejichždivadelní budovy stojí v mnoha evropských městech. Divadlobylo slavnostně otevřeno 26. září 1886 operou Bánk bánFerence Erkela v provedení souboru budapešťské opery, sesamotným autorem za dirigentským pultem.Budova SND měla původně k sezení 859 míst, jejich počet sevšak postupně snížil na dnešních 611. Na přelomu 60. a 70. let20. století prošlo divadlo generální rekonstrukcí. Byla zrušenagalerie, v jejíchž prostorách byla instalována osvětlovacíkabina. Divadlo dostalo nová sedadla, byla vybudována klimatizace,zvětšeno orchestřiště. Také byla vybudována přístavbapodle projektu architekta Hirtha v zadní části divadlapro administrativu. Pod přístavbou a pod Komenskéhonáměstím byly zbudovány rozsáhlé sklady dekorací (s obrovskýmvýtahem pro dekorace a kostýmy) a prostorné baletnísály a další zkušebny. Provoz v zrekonstruované budově bylzahájen 16. září 1972.Ale vraťme se ještě do historie SND. Rozkvět bratislavskéopery nastal po vzniku Československé republiky. V roce 1919bylo pověřeno Družstvo SND založením Slovenského národníhodivadla. To uzavřelo smlouvu s ředitelem Východočeskédivadelní společnosti, Bedřichem Jeřábkem. Právě jeho opernía činoherní soubor začal v roce 1920 provozovat v budověbývalého Městského divadla nejen operu a činohru, ale téžbalet. Tak začalo v roce 1920 působit profesionální Slovenskénárodní divadlo. Bylo třísouborové – vedle opery a baletuzde působila také činohra, která se v roce 1950 přestěhovalado budovy nesoucí jméno P. O. Hviezdoslava. Operní souborzahájil činnost 1. března 1920 nastudováním SmetanovyHubičky. V opeře tehdy působila řada českých umělců. Předevšímto byl v letech 1923/30 dirigent Oskar Nedbal, pozdějitéž jeho synovec Karel Nedbal (1928/38). Ten vybudovalz opery SND špičkový soubor, který mohl konkurovatnašim předním operním divadlům. Karel Nedbal uvedl řadunovinek, např. v listopadu 1935 Šostakovičovu Lady MacbethMcenského újezdu, jejíž premiéru odvysílal v přímémpřenosu i francouzský rozhlas. Nedbal uváděl ovšem i dalšímoderní opery, např. Blocha, Zemlinského a v roce 1931v československé premiéře Prokofjevovu operu Láska ke třempomerančům.Moderní inscenace tehdy v Bratislavě vytvářel český režisérViktor Šulc se scénografem Františkem Tröstrem. Ve třicátýchletech docházelo k časté výměně představení mezi bratislavskouoperou a vídeňskou Volksoper. Blízkost Vídně s Bratislavouumožňovala, že renomovaní pěvci z Vídně jezdilipohostinsky vystupovat i do slovenské metropole. Tak mezihosty 30. let čteme například tato jména významných pěvců:Maria Németh, Jarmila Novotná, Maria Olczewska, RosetteAnday, Richard Tauber, Leo Slezak a další. V roce 1934 v Bratislavěvystoupil i legendární ruský basista Fjodor Šaljapin,Slovenské národní divadlov roce 1936 a v roce následujícím na začátku své kariéry stojícíchorvatská pěvkyně Zinka Milanov, pozdější dlouholetásólistka newyorské Metropolitní opery.Do Bratislavy přijížděli také významní skladatelé dirigovatsvá díla, např. Pietro Mascagni svého Sedláka kavalíra, WilhelmKienzl Evangelistu a Richard Strauss Elektru a Růžovéhokavalíra.Bratislava byla dlouho městem tříjazyčným – žili tu vedle sebeSlováci, Maďaři i Němci. Uvádět slovenské hry a opery bylodlouho velice obtížné, neboť tento repertoár v patřičné kvalitěchyběl. Opery se hrály v českých překladech, ale i v němčiněa maďarštině. I původních slovenských operních pěvcůbylo málo. Za prvního slovenského profesionálně vyškolenéhopěvce, který byl rovněž zaníceným interpretem a sběratelemslovenského folkloru, je považován dr. Janko Blaho, kterýv SND poprvé vystoupil v březnu 1924 jako Vojtěch v Blodkověopeře V studni a sólistou se tu stal v roce 1927. Spolus dr. Blahem k předním pěvcům tohoto období patřili takéHelena Bartošová a Arnold Flögl. Tuto zakladatelskou generacislovenských pěvců ve 30. a 40. letech doplnili pěvci, kteříještě dlouho po válce patřili k oporám opery SND – MargitaČesányiová, Zita Frešová, Mária Kišoňová-Hubová, OlgaHanáková, František Zvarík a Štefan Hoza, všestranný umělec– tenorista, libretista několika oper (Krútňava), dramaturg,pedagog, režisér i operní teoretik.Ve dvacátých letech se na jevišti SND objevily první slovenskéopery – v roce 1926 Kováč Wieland Jána Levoslava Bellya o dva roky později Detvan Viliama Figuše-Bystrého. Zásadnídílo slovenské národní opery zaznělo ovšem až po druhésvětové válce. 10. prosince 1949 měla premiéru opera KrútňavaEugena Suchoně (jenž napsal ještě Svätopluka), opera,která prošla nejen všemi českými a slovenskými opernímiscénami, ale byla mnohokrát uvedena i v zahraničí. Po válcetaké nastal rozmach moderní slovenské opery díky řaděpozoruhodných skladatelů. Jako operní skladatel se etablovalJán Cikker (zejména operami Juro Jánošík a Vzkříšení),další pozoruhodná díla napsali Juraj Beneš, Miroslav Bázlik,Tibor Frešo, Ladislav Holoubek, Oto Ferenczy a dalšískladatelé.Ostatně soudobé slovenské tvorbě věnovalo SND vždy velkoua pravidelnou pozornost. V současné době jsou na repertoáruvedle Suchoňovy Krútňavy opery Kóma Martina Burlasea The Players Juraje Beneše. SND také vzácně pečuje o mladépublikum, pro které hraje opery Martin a slunko TiboraFreša a Tajemný klíč Milana Dubovského.V 2. polovině 20. století postupně nastoupila silná generacemladých pěvců jako např. Elena Kittnarová, Ondrej Malachovský,Peter Dvorský, Magdaléna Hajóssyová, MagdalenaBlahušiaková, Juraj Martvoň, František Caban, Jozef Kund-Foto archiv

zahraniČí 37lák, Jozef Špaček. Slovenská pěvecká škola se ukázala jakovelice dobrá a dala (a ostatně stále dává) opeře řadu pěvců,kteří získali renomé na nejvýznamnějších operních scénáchsvěta: Edita Gruberová, Lucia Popp, Gabriela Beňačková,Magdalena Hajóssyová, Sergej Kopčák, Andrej Kucharský,Peter Dvorský, v současné době i Ľubica Vargicová, Eva Jenisová,Miroslav Dvorský, Dalibor Jenis, Pavol Bršlík (Berslik)a další.V opeře SND působila i řada českých operních umělců. Vedlejiž zmíněných dirigentů Oskara a Karla Nedbalů to byli dirigentiMilan Zuna, Pavel Dědeček, Zdeněk Folprecht, JosefVincourek, Zdeněk Chalabala či Zdeněk Košler a Jan Zbavitel.Z českých pěvců jmenujme za všechny Martu Krásovou,Zdeňka Otavu, Jana Berlíka nebo Jiřího Zahradníčka.V roce 1986 se začalo stavět nové divadlo pro SND. Plánovanýrozpočet byl 874 milionů tehdejších československýchkorun. Na takto náročnou stavbu záhy nebyl dostatek finančníchprostředků a dokončení stavby se neustále odkládalo.Celkové náklady se mezitím vyšplhaly na pět miliard korun.Novou budovu navrhli architekti Martin Kusý, Pavol Paňáka Peter Bauer, jejichž architektonický návrh zvítězil v konkurencidalších padesáti tří projektů. Nová budova má celkemsedm podlaží a tři hlavní sály – Sál opery a baletu, Sál činohrya Studio. Operní sál má kapacitu 901 míst, celý komplexcelkem 1700 míst, což z divadla činí největší divadelní budovuna Slovensku. Před divadlem je fontána od Alexandra Bilkoviče,Ilji Skočeka a Pavla Bauera. (Připomeňme, že i předhistorickou budovou SND stojí Ganymedova fontána odV. Tilgnera z roku 1888.) Nová budova byla slavnostně otevřena14. dubna 2007. Novostavbu SND velice kritizoval předníněmecký režisér Peter Konwitschny, který v Bratislavěv posledních letech inscenoval opery Eugen Oněgin a MadameButterfly. Ve svém prohlášení poukazoval především nazastaralé elektrické ovládání jevištní techniky a zasekávajícíse oponu. Tyto problémy jsou důsledkem toho, že se novábudova stavěla dvacet let a mezitím některé technologie zastaraly.Na jejich odstranění se však neustále pracuje.V současné době stojí v čele bratislavské opery dirigent OliverDohnányi (od 1. července 2007). V souboru působí řadavynikajících slovenských i zahraničních pěvců, např. AdrianaKohútková, Ľubica Rybárska, Ľubica Vargicová, ĽudovítLudha, Sergej Larin, Ján Galla, Peter Mikuláš a další.V letošní sezoně má opera SND na repertoáru přes třicetoper. Většinou se jedná o populární díla románského repertoáru,ale hrají se již i výše zmíněné slovenské opery, HändelovaAlcina, Straussova Ariadna na Naxu, ale i Lehárova Veselávdova jako jediná operetní inscenace v Bratislavě, neboť operetnísoubor Nové Scény byl zrušen. Český repertoár zastupujepouze Dvořákova Rusalka. Stalo se však již tradicí, žeopera SND pravidelně zajíždí se svými inscenacemi do Prahy(vzpomeňme např. v 70. a 80. letech minulého století naVěc Makropulos a Elektru s Elenou Kittnarovou či BellinihoPuritány) a opera ND zase do Bratislavy.Umění slovenských pěvců je zachyceno na celé řadě gramofonovýchnahrávek, které vydala firma Opus. Nahrány jsou předevšímdvě opery Eugena Suchoně – Krútňava (s G. Beňačkovou,P. Dvorským a O. Malachovským) a Svätopluk (s O. Malachovským,F. Cabanem, F. Livorou, P. Dvorským, J. Martvoněm,M. Blahušiakovou, L. Baricovou). Kvalita slovenskýchpěvců umožnila Opusu nahrát také opery světového repertoáru.K záznamu Pucciniho Bohémy přizvala i zahraniční pěvce(V. Kincses, P. Dvorský, S. Haljáková, B. Póka, I. Konsulov).Nahrán je též Gounodův Faust (P. Dvorský, M. Hajóssyová,S. Kopčák, L. Miller) či Belliniho Náměsíčná (J. Valášková,J. Kundlák, P. Mikuláš, J. Saparová, J. Galla) a MascagnihoSedlák kavalír (P. Dvorský, J. Obrazcovová, A. Agache).Všechny výše uvedené snímky diriguje vynikající slovenskýdirigent Ondrej Lenárd. DVD se záznamy inscenací ze SNDnejsou autorovi tohoto článku známé. •Aktuality z Pražské konzervatoře Ladislav HorákV nedávné době se studenti školy prezentovali na několikasoutěžích. Velmi se vedlo zvláště žákům pěveckého oddělení, kteřízískali tři ceny na soutěži Pražský pěvec, dvě ceny na prestižnímezinárodní soutěži v Karlových Varech a své dominantnípostavení potvrdili i ziskem pěti cen (!) na soutěži konzervatořív Pardubicích. Na této přehlídce získalo ocenění i kytarové (čtyřiceny), klavírní (dvě ceny) a akordeonové oddělení (jedna cena).V plném proudu je i koncertní život školy. Kromě každodenníchkomorních koncertů v Komorním sále konzervatoře v Pálffyovskémpaláci se v minulých měsících uskutečnila řada mimořádnýchkoncertů. Např. k životnímu jubileu Ilji Hurníka (29. 11.v Sále Martinů na HAMU), koncert smyčcového orchestrua žesťového souboru (11. 12. v kostele sv. Šimona a Judy),koncert symfonického orchestru a pěveckého sboru (18. 12.v Sále Martinů na HAMU). Pokračuje též již 5. ročník cyklukoncertů pedagogů v Sukově síni Rudolfina. V listopadu jsmeslyšeli violoncellový recitál T. Strašila za klavírního doprovoduM. Rezka a v prosinci pěvecký recitál J. Soběhartové a J. Kubíka,které doprovodil P. Matyáš. Divadelní představení se konala každépondělí v Žižkovském divadle a na začátku prosince byla téžreprízována úspěšná inscenace Mozartovy Figarovy svatby.Dne 3. listopadu 2007 proběhl na Pražské konzervatoři již tradičníDen otevřených dveří. Pro tyto účely už mohla škola rovněžvyužít nově zrekonstruované půdní prostory. Zájem veřejnostibyl srovnatelný s uplynulými roky. Představili se zde již i pedagogovénově otevíraných oborů – zobcová flétna a saxofon.O aktuálním dění ve škole, koncertech a představeních či záměrech dobudoucna se budete moci na stránkách Hudebních rozhledů pravidelněseznamovat i v tomto roce. Necháme se rádi inspirovat i vašimi otázkami,které lze zaslat e-mailem na adresu conserv@prgcons.cz nebo na adresuHudebních rozhledů.

38zahraniČíbratislavskéhudební slavnostiBratislava, Reduta Antonín MatznerV netradičně pozdějším termínu od 23. 11. do 7. 12. se tentokrátekonal 43. ročník Bratislavských hudebních slavností.Otvíracímu koncertu předcházelo semifinále soutěže Mezinárodnítribuny mladých interpretů, v němž mezi hudebníkyz celkem sedmi zemí zabodovali také dva čeští účastníci– houslistka Jana Vonášková-Nováková a violoncellistaTomáš Jamník. Vlastní zahájení festivalu patřilo Slovenskéfilharmonii, která si k dirigentskému pultu přizvala i v Prazez minulosti důvěrně známého Iránce Alexandra Rahbariho,jehož domicilem je ovšem už po léta Vídeň, kde takéstudoval – stejně jako např. Zubin Mehta – u Hanse Swarowského.O tom, že to byla šťastná volba, se pořadateléi návštěvníci přesvědčili hned v první skladbě večera, když sedirigent celou vahou své osobnosti a nadto ještě s patřičnýmosobním zaujetím i entuziasmem postavil za novodobou premiéruskladby zakladatelské osobnosti slovenské hudby JánaLevoslava Belly. V devadesátých letech 19. století vznikláKoncertní skladba v uherském stylu sice svojí poplatnostídobové produkci obdobných charakteristických ouverturžádný převratný objev neznamenala, nicméně právě díkycharismatickému Rahbarimu byla přinejmenším vydařenýmúvodem k oběma následujícím dílům závažnějšího charakteru.Navíc jsme byli svědky zřídkakdy na symfonickýchkoncertech slýchané události, když se na přídavek v podobězopakování části Bellovy předehry dostalo hned po prvnímčísle. Následoval známý Violoncellový koncert letošního jubilantaEdwarda Elgara, který německý sólista, v mezinárodnímměřítku stále vyhledávanější Alban Gerhardt interpretovals nadhledem na úrovni srovnatelné dokonce s provedenímStevena Isserlise na letošním Pražském jaru, jakkoliAlexander Rahbarise pochopitelně pojetí obou sólistů v detailech diametrálnělišilo.Zahajovací večer vyústil v mimořádně přesvědčivě tlumočenéSymfonii č. 10 e moll Dmitrije Šostakoviče. Na tomtovyznění se stejnou měrou podílela Rahbariho srozumitelná,místy až uhrančivá gesta (stojí za zaznamenání, žecelý večer včetně Bellovy skladby dirigoval zpaměti) jakopozorný výkon celého orchestru. Hned v 1. zádumčivé větěse jim společnými silami podařilo vyjádřit narůstající napětíod úvodních stupňovitě kráčejících motivů cell s kontrabasypřes oduševnělé podání hlavního tématu sólového klarinetuvýtečným Jozefem Luptáčikem, následné vedlejší témaflétnisty Cyrila Šikuly až k mohutnému gradačnímu vrcholucelého orchestru a chorálové epizodě dřev před závěrečnýmzklidněním. Následující briskní allegro v pochodovém rytmupodtrhlo typické rysy Šostakovičových příznačně démonickykoncipovaných scherzových vět, oproti lyrické meditaci3. části s vynalézavým obráběním motivu, vytěženéhoz německé transliterace skladatelova jména. Také tady stejnějako v prosvětleném finále symfonie se zdařilými sólový-Foto Peter BrenkusStále fascinující Gabriela BeňačkováFoto Peter Brenkus

zahraniČí 39mi vstupy blýskli členové zjevně omlazeného kádru hráčůdechových nástrojů (vedle už jmenovaných zvláště 1. hobojistaa sólohornista). Slavnostní náladě odpovídající atmosférustvrdil poté až ekvilibristický přídavek v tempově záměrněnadsazené Glinkově předehře k Ruslanu a Ludmile.Jestliže se na tomto koncertu dostalo posluchačům vzrušenípřímo vrchovatě, vystoupení klavírního sourozeneckéhodua Isabelly a Florence Lafittových zdaleka neprovázely anianoncovaný francouzský šarm, jaký známe od jejich staršíchkonkurentek a krajanek sester Labèqueových a v doslovnémsmyslu se nedostavil ani virtuózní lesk, jaký jsme třeba v Prazenaposledy zažili při účinkování tureckých dvojčat Pekinelových.Objevnými momenty neoplýval ani zvolený repertoár(Schubert, transkripce Rimského Šeherezády, Moszkowski),který se v případě závěrečné Fantazie na Gershwinovu operuPorgy a Bess Percyho Graingera dostal až kamsi do blízkostikýče. Ještě stejného večera nám to ovšem bohatě nahradilastále fascinující Gabriela Beňačková. Za procítěnéhoa kultivovaného doprovodu Mariána Lapšanského zářil jejílyrický soprán fosforeskující škálou barev jako v dobáchnejvětší slávy umělkyně v neposlední řadě právě zásluhoupečlivě a obezřetně zvoleného programu. Kromě počátečníhorecitativu a Armidiny árie z Händelovy opery Rinaldobylo jeho těžiště v písních. V první půli Beňačková okouzlilazejména výběrem z Richarda Strausse, zatímco po přestávcese dostalo na Dvořáka (V národním tónu) a výběr z písňovétvorby Mikuláše Schneidera-Trnavského. Po skandovanémpotlesku vstoje přišla na konec ještě jednou ke slovu operav Rusalčině Árii o měsíčku.Víc už jsem toho tentokrát v Bratislavě nestihl, takže alespoňtelegrafický výčet z toho nejpřitažlivějšího, co pořadatelév tomto ročníku připravili: Orchestre de Chambre de Toulouses klarinetistou Staffanem Martenssonem, Trio Berezovskij-Machtin-Kniazev,Wiener Symphoniker s Fabio Luisim,SWR Sinfonieorchester Baden-Baden und Freiburgs Heinrichem Schiffem a Gidonem Kremerem a OrchestrePhilharmonique de Monte Carlo s Emmanuelem Krivinema Nikolajem Luganským na klavír. •podzim v berlínĚBerlín, Komická opera, Německá opera,Státní opera Pod lipamioperní dŮm roku Josef HermanV anketě časopisu Opernwelt se Komická opera Berlín stalaoperním domem roku. Popravdě řečeno mne překvapilo,že až letos, průkaznější výsledky měla, myslím, v uplynulýchdvou letech, přesto je titul v dobrých rukách. Budeme-lise ptát, čím si to opera vedená Andreasem Homokimzasloužila, jinak řečeno, budeme-li se ptát po kritériích výběru,odhaduji zhruba tři hlavní: Efektivní produkční styl zviditelňujícívše, co se v operním domě stane, takže není divu,že informace o udělení titulu dominuje internetové stráncea stkví se na pohotově vydané kolekci slušivých triček.To je jen drobná z mnoha neustále vymýšlených možností,jak utužovat zájem publika o „jeho“ divadlo. Dále originálnídramaturgie, a český světe, div se, právě takovou naučenépublikum vyžaduje – chce vidět něco nového, ne stále omílatpár hitů, i když ani těmi nepohrdne. A konečně chce to novéa originální vidět i na jevišti, v ideální podobě podepřenékoncízní významovou interpretací opery, i když mám dojem,že i v Komické opeře se občas prosadí vizuální atraktivita.To je případ i šéfovské inscenace operety Johanna StrausseDie Fledermaus (Netopýr). Zdánlivě jako by dávala za pravdutěm, kteří odmítají jakékoli aktualizace příběhu, alespoňse domnívám, že kdyby Andreas Homoki ponechal vše, jakleží a běží, a jenom to svou pečlivou režisérskou rukou nastudoval,bylo by lépe. Na druhé straně možná doklad, jak posunyoriginálu diváci Komické opery očekávají!Podle Homokiho celý komplot na Gabriela von Eisensteinazorganizoval ze msty notář Falke, najal kompars pro mystifikaciplesu a zřejmě všechno zaplatil, když bohatého hraběteOrlofskyho představuje jedna ze slečen najatých někdena ulici. Homoki dokonce rozehrál nový příběh té dotyčné,která se do role tak vžila, zvláště po nesrozumitelné a zholazbytečné epizodě s revolverem a ruskou ruletou, že se takřkaupila k smrti. Horší samozřejmě je, že nelze konstrukcidotáhnout k hlavním postavám a jejich důležitější příběhyse nakonec odvíjejí tradičně – geniální Straussovo dílose prostě nedalo, jen ho režisér vylomil z logických pantů.Snad ještě jedna perlička: v přidaném závěru se u stolku,kde v prvním jednání večeřel Eisenstein s Rosalindou, vedlení objeví její milenec Alfred, v županu, po domácku. Nadotaz po významu přidaného obrazu při besedě po představení(hodně dobrý způsob, jak zainteresovat diváky!) přítomnýdramaturg odvětil, že Rosalinda místo se záletnýmEisensteinem žije s Alfredem!! Jednak logický zkrat, jednakhádanka, jakou těžko kdo vyluští, ne nepodobná uvažovánímnohých zdejších režisérů.Základní inscenační premisy Homoki převzal ze své staršía famózní inscenace Růžového kavalíra, a už tam nebylyhorkou novinkou. Vévodí jim postupně totálně destruovanýprostor měšťanského salonu, v němž pěvci s až artistickouvirtuozitou naplňují obtížné fyzické akce, aby myšlenkověchatrným obrazům dodali zdání filozofické závažnosti.Nicméně přitom famózně zpívají! Klaus Kuttler měl v rolipronásledovaného a různými ústrky vláčeného Eisensteinanejobtížnější pozici, zvládal ji však s neuvěřitelnou lehkostí,hlasem přímo stvořeným pro rovné operetní zpívání, beznejmenších problémů v jakékoli poloze partu i svého těla.Natalie Karl lehoučce perlila koketní koloratury role Adélya Gun-Brit Barkmin zazpívala rozsahem krajně obtížný čardášRosalindy naprosto suverénně. Podobně lze chválit pečlivěsezpívané sbory. Dirigent Markus Poschner Straussovuhudbu cítí stylově perfektně, orchestr hrál precizně, co vícsi přát? Snad aby pochybná koncepce páně režisérova nepostihlaalespoň hudbu, což se, bohužel, stalo – ve snaze sehrátoperetu na jednu pauzu, zvyk v Německu a zvláště v Komischeoper rozšířený, se první polovina krátila, za své vzalnapříklad duet Eisensteina s Falkem, a co podle mne horšího,pausa odsekla z logického hudebního celku plesu onukouzelnou pasáž Brüderlein und Schwesterlein. Na dotazdirigent připustil, že mu to nijak nevadí. Nicméně je na cose dívat a co poslouchat, a je to až obžerně dokonalé – jenpřemýšlet se nad inscenací tentokrát věru nedá.Lze si to však vynahradit v poslední inscenaci Komické opery,a sice málo hrané opeře Die Verurteilung des Lukullus(Odsouzení Lukulla) Paula Dessaua na text Bertolta Brechta.Zemřelý římský vojevůdce Lukullus se dostává předposlední soud, který má rozhodnout, zda ten slavný a náležitěpyšný muž skončí v Říši stínů nebo v Říši blažených –samozřejmě je za své činy odsouzen v duchu poctivě pracujícíholidu. Typické poválečné dílo dvou autorů na jednéstraně komunistickými režimy vzývaných a na druhé nepohodlných,dílo z rodu epického divadla, které chtělo vzít svůjpodíl na změně světa. Co s tím dnes? Na repertoáru KomischeOper je však i Brechtova a Weillova opera Vzestupa pád města Mahagony a také se hraje jako dílo polemickynadčasové, podobně jako v této souvislosti příbuzný Zlatýkohoutek, s velkou nadsázkou.Skoro se dá říci, že režisérka Katja Czellnik postmodernímiprostředky modernisticky filozofuje o světaběhu. Lukullusa Komentátor jsou klauni s červenými kulatými nosy na

40zahraniČíFoto © Thomas AurinZleva Markus John (Komentátor) a Kor-Jan Dusseljee (Lukullus) v Odsouzení LukullaPaula Dessauagumičce, svědkové předvolaní k soudu tvoří pestrou směsicifigurek od lidských (nechybí třeba fotbalový rozhodčí,dělník se žlutou přilbou na hlavě, dívenka v růžových šatečkách,různí intelektuálové, vyzývaví mladíci apod., samozřejměvšichni ve variacích současného moderního oblečení) poobří plyšová zvířátka. Předsálí Říše stínů, kde se soud koná,tvoří stříbrná aluminiová hala, jejíž strop klesá i stoupá, podní v ostrém nasvícení „rostou“ umělohmotné palmy a zjevujíse naddimenzované předměty – například obří cigareta.To vše v odkrytém jevišti, jímž je vidět až do bočních přípravnýchprostor. Fantasmagorie, v níž, zjednodušeně řečeno,hravé postavy odsuzují arogantního válečníka. To všechnoby nešlo bez dokonalého fyzického herectví a bez toho,že každý na jevišti je výraznou osobností! Že se opět perfektněa stylově přesně zpívá, je už skoro zbytečné opakovat.Kor-Jan Dusseljee stvořil Lukulla jako takřka fraškovitoupostavu, Komentátor Markuse Johna je naopak jedinouserióznější postavou inscenace, jakýmsi pozorovatelemmimo čas a prostor. Z plejády výtečných interpretů zmínímalespoň Jense Larsena (Der Totenrichter), nepřehlédnutelnéhokomika i charakterního herce vysoké postavy a zněléhohlasu. I dirigent Eberhard Kloke dal této hudbě stylově cojejí jest, tišil orchestr možná podle Dessauova požadavku,aby nezněl příliš bohatě a divák se jím nemohl lacině opájet.Přestože postmoderně free obrazy lze významově interpretovat,domnívám se, že i tato inscenace působí zejménaatraktivním zevnějškem.Berlin, Komische Oper – Johann Strauss: Die Fledermaus.Dirigent Markus Poscher, režie Andreas Homoki,scéna a kostýmy Wolfgang Gussmann, sbormistr RobertHeimann. Premiéra 23. 9. 2007, psáno ze 4. představení6. 10. 2007.Paul Dessau: Die Verurteilung des Lukullus. DirigentEberhard Kloke, režie Katja Czellnik, scéna HartmutMeyer, kostýmy Nicole Timm a Sebastian Figal, sbor mistrRobert Heimann. Premiéra 25. 11. 2007, psáno z 2. představení2. 12. 2007.na vzestupu Lenka ŠaldováNěmecké opeře se v anketě časopisu Opernwelt letos dostalotitulu „propadák“ roku. Intendantka Kirsten Harms jeostatně terčem kritiky již velmi dlouhou dobu. Nyní se ovšemzdá, že se i v Německé opeře blýská na výrazně lepší časy.V roce 2009 převezme pozici šéfdirigenta Donald Runnicles,mezinárodně uznávaný wagnerovský a straussovský specialista,host na významných světových operních scénách.A první dvě inscenace sezony naznačují, že největší berlínskýoperní dům opravdu nachází svou parketu, své jedinečnémísto na berlínské operní mapě. Nabízí velká díla prvnípoloviny 20. století (slavná i pozapomenutá) – jako velkédivadlo emocí na velkém jevišti. Laťka pro zpěváky i orchestrje nastavena velmi vysoko (s poměry v Čechách, bohužel,nesrovnatelně vysoko) – žádné okouzlování tóny, ale přesnévýrazové zpívání, ze kterého vyrůstá inscenační výpověď stejnějako z promyšleného jevištního gesta.Cassandra italského skladatele Vittoria Gnecchiho mělapremiéru v roce 1905, tedy pouhé čtyři roky před StraussovouElektrou. Je pro mě nepochopitelné, že se tohle vzrušujícídílo nehraje – a co více: že teprve Kirsten Harms napadlozahrát obě opery, které se tak skvěle doplňují, v jednom večeru.Muzikolog Giovanni Tebaldini záhy po premiéře Elektryuvedl v článku o hudební telepatii 48 příkladů nápadnýchmotivických shod mezi oběma díly, Richard Strauss museldokonce čelit obviňování z plagiátorství. Pozdější výzkumyponěkud korigovaly Tebaldiniho doklady přímých motivickýchshod, což ovšem nic nemění na tom, že k sobě majíGnecchiho Cassandra a Straussova Elektra velmi blízko –hudebně i soustředěním na lidské bytosti v zajetí neúprosnéhoosudu, na osamělé ženy zmítané nenávistí. Gnecchihoopera jako by při tom tvořila prolog k Elektře: malá Elektraje tu totiž svědkem, jak její matka Klytaimestra zabije jejíhootce Agamemnona.V inscenaci režisérky Kirsten Harms je GnecchihoKlytaimestra (Denia Mazzola) elegantní, krásná žena vevečerních koktejlových šatech, na obnaženém krku perlovýnáhrdelník. Paže má až nad lokty zamazané od krve – a táhneza sebou zakrvácenou sekeru na dlouhém držadle. Předzvěstdalších událostí… Je tak osamělá! – marně natahujeruku ke svému milenci Aigisthovi (Piero Terranova), ten secoby neosobní manipulátor producíruje po jevišti v obleku,s rukama v kapsách. Agamemnon (Gustavo Porta) se z válkyvrací celý zakrvácený – jako zmožený člověk, který hledádomov. S oddaností upírá modré oči (ty přímo svítí ze zamazanétváře) na svou ženu – ale pro Klytaimestru, která skrylakrev pod černé rukavice a oči za černé sluneční brýle, užnení cesty zpět. Marně Agamemnona před jeho ženou z podčerného závoje varuje Cassandra (Malgorzata Walewska).A marně se mezi otce a matku vrhá malá Elektra, která jakoby též tušila neštěstí.Režisérka Kirsten Harms a scénograf Bernd Damovskyhrají Gnecchiho Cassandru skutečně jako prolog ke StraussověElektře – na forbíně, před zlatohnědou zdí. Jen na chvílise zeď pootevře, aby za ni vklouzli Klytaimestra a Agamemnon– a pak po Klytaimestřině činu, kdy shodí těloAgamemnona z výklenku umístěného vysoko nad jevištěmdo černého „písku“ na podlaze. Straussova Elektra (Jeanne-MichèleCharbonnet) jako by byla neodvratně uzavřenáv oné šachtě mezi zlatohnědými, nenápadně sešikmenýmizdmi, v černém písku, kam padlo tělo jejího otce. Boří sedo něj, brodí se jím, padá do něj, potácí se v tom tak trochu

zahraniČí 41Foto © Barbara AumüllerZe Straussovy Elektry: Jeanne-Michele Charbonnet (Elektra) a dole Manuela Uhl (Chrysothemis)vyšinutém prostoru. Však jsou tu všichni tak trochu vyšinutí:jsou to lidé poznamenaní vinou, nenávistí, bolestí. Režisérka(i v návaznosti na gnecchiovský „prolog“) poněkud proměňujepohled na Straussovu Klytaimestru (Jane Henschel).Žádná necitelná vražednice, ale stárnoucí, extravagantnídáma (v koktejlkách, s rudým pláštěm přes ramena), kterávypadá, že jde z večírku do večírku – snad proto, aby zahnalanoční můry. Sekeru, kterou zabila svého muže, má stáleu sebe. V prudkém boji ji nabízí své dceři Elektře – snadv naději, že ukončí trápení obou…Jeden vypjatý výstup střídá druhý. Interpreti vyjadřují pocitypřesně cílenými pohyby a postoji, a společně tak v symbolickémprostoru skládají emotivní, výmluvné obrazy. Psychologickybohaté, přitom jen tu a tam trošičku popisné divadlo.Elektra a Chrysothemis (Manuela Uhl) kolem sebe kroužív písku, zoufale na sebe fyzicky útočí. Chrysothemis se pakbezmocně opírá o zeď – jak drásající obraz marné snahyo sblížení! Orestes (Alfred Walker) s Elektrou na chvíli znehybní,opřeni jeden o druhého, zahaleni v jeden plášť – jakdojemný obraz setkání sourozenců, spojenců v bolesti! Nakonci běhá člověku mráz po zádech – to když Elektra tančí„vítězný“ tanec v pískovém pohřebišti, za bouře v orchestru,zkušeně vedeném Leopoldem Hagerem.Inscenace d`Albertovy Nížiny má k inscenaci Cassandry/Elektry blízko jevištními prostředky i výsledkem: koncentrovanou,niternou výpovědí o osamělých lidech. RežisérRoland Schwab je ještě důslednější ve stylizaci situací nežliKirsten Harms – a obratnější ve vedení interpretů k významovýma emocemi nabitým gestům, postojům. Celkovévyznění inscenace je přitom, i díky hudebnímu nastudováníYvese Abela, impresionistické, bolestně zasněné.Za tylovou oponou ční (v celé šíři jeviště) do hloubi i dovýše propnutá plocha – „hora“. Zvláštní smutek sálá z modřenasvíceného, imaginativního prostoru, v „údolí“ doplněnéhoobřími konstrukcemi z desek, jejichž ostré hrany hrozivěční do prostoru. Když se Pedro (Torsten Kerl) odhodlák sestupu do údolí, tylová opona se zvedá a on vbíhá do hlediště– tak nádherně okouzlený i zmatený vlastní odvahou,oči doširoka rozevřené. Následuje řada fascinujících obrazů,v nichž se Sebastiano (Egils Silins), pyšný pán doprovázenýpsem (vlkem?), brutálně snaží udržet si svou mocnad Martou (Nadja Michael), zatímco Marta, vystrašenádívka s rozpuštěnými vlasy, ve splývavých šatech, se zoufalesnaží vymanit z jeho moci a najít cestu k Pedrovi. To vše zaneustálé účasti sešikovaných zvědavců, našeptávačů, jakéhosiagresivního, nenávistného zvířecího davu, který šikanujebezbranou Nuri (Jacquelyn Wagner), jako smečka vlků číhápřed domem Marty, jako stádo hecujících opic naskakuje namříže, před nimiž Sebastiano atakuje Martu. Scény prudkéhonásilí (Sebastiano po jevišti vláčí do klubíčka schoulenouMartu) střídají intimní momenty něhy (Pedro a Marta,vyčerpaní bojem proti Sebastianovi, odpočívají opřeni zádyjeden o druhého).Pedrovi nakonec nezbude nic jiného nežli zardousit Sebastiana– nebezpečného vlka. Na závěr režisér přichází ještěs trochu překvapivou pointou: Pedro táhne Martu do hor,modro-růžovou plochou posetou mrtvými vlky. A ona zoufalenatáhne ruku zpět do údolí – snad přeci jen vyděšenábrutalitou, jaké je také Pedro schopen? Není východiska?Berlin, Deutsche Oper – Vittorio Gnecchi: Cassandra,Richard Strauss: Elektra. Dirigent Leopold Hager, režieKirsten Harms, scéna a kostýmy Bernd Damovsky. Premiéra3. 11. 2007, psáno z reprízy 1. 12. 2007.Eugen d`Albert: Tiefland (Nížina). Dirigent Yves Abel,režie Roland Schwab, scéna Hans Dieter Schaal, kostýmyRenée Listerdal. Premiéra 30. 11. 2007, psáno z reprízy3. 12. 2007. •

42zahraniČíStefan Vinke (Rienzi)wagnerŮv rienzi opĚtna scénĚLipsko, Opernhaus Luděk PatrákZájezdy na představení Wagnerových oper v nedalekémzahraničí patří ke klíčovým oblastem činnosti pražské SpolečnostiRicharda Wagnera. Jedná-li se o tak málo frekventovanýtitul, jakým Rienzi bezesporu je, a navíc v necelých300 km vzdáleném Lipsku, je návštěva takovéto událostitéměř povinností. I přes nevlídné listopadové počasí tedyvyrazilo 12 milovníků Mistrovy hudby na tradiční „operníjízdu“.Vidět na jevišti Rienziho není ani u našich německých sousedůběžnou záležitostí. V posledních letech proběhlo pouzekoncertní provedení v Drážďanech a několik letních představenív antickém amfiteátru v Trevíru. Lipská opera si tentotitul svého rodáka zvolila ke znovuotevření Opernhausupo téměř rok trvající rekonstrukci.Rienzi je třetí dokončenou Wagnerovou operou po Vílácha Zákazu lásky, ale prvním dílem, jímž autor skutečně prorazil.Premiéra se uskutečnila v Drážďanech 20. 10. 1842v titulní roli s tenoristou českého původu Josefem Tichatschekema s proslulou Wilhelmine Schröder-Devrientovoujako Adrianem. Představení mělo velký úspěch a Rienzi sestal po léta nejhranější Wagnerovou operou, přestože zanedlouhoautor nabídl publiku Bludného Holanďana, Tannhäuseraa posléze Lohengrina.Foto archivOsud opery, jejíž děj popisuje vzrušující příběh vzestupua pádu římského tribuna Coly di Rienziho ve 14. století,však nebyl nikterak šťastný. Wagner sám na toto dílo, zapadajícído stylu tzv. velké opery a nesoucí stopy Meyerbeerovavlivu, poněkud zanevřel. Tím, že zapověděl jeho provozovánív Bayreuthu, je prakticky postavil mimo svoji tvorbu,čemuž odpovídá i malý počet jednotlivých nastudování.Přesto se jedná o dílo nevšedních hudebních krás, které byjinému autorovi zajistilo nesmrtelnost. Ne tak Wagnerovi,který, bohužel, pro Rienziho a, bohudík, pro nás, napsal dalšíchdeset lepších oper.Inscenační složka byla lipskou operou pojata v duchu současnétradice. Přestože na jevišti byl stále viditelný letopočetděje i mapa tehdejšího Říma, jednotlivé postavy byly oblečenyv kostýmech zřejmě z 1. poloviny 20. století a samopalyv rukou dokonce nabízely úvahu, zda jsme se nepřeneslido Chicaga. Výjimkou byl titulní hrdina, který střídal fraks uniformou antického vojevůdce. Scéna byla takřka prázdná,ohraničená bílými deskami a oponami, které dle potřebyzkracovaly jeviště. Představa Kapitolu a Fora Romana bylavyvolána polovysokými maketami těchto i dalších římskýchstaveb. Při závěrečné scéně také tento Kapitol vzplál, cožvyvolalo vcelku efektní dojem.Režisér Nicolas Joel neměl rozhodně lehkou úlohu. Zkrácenídíla na tři a čtvrt hodiny pochopitelně narušilo plynulostděje a návaznost jednotlivých scén. Jeho koncepce nepostrádalanápady, obešla se bez zbytečných senzačních originalita přestože dala prostor patetickým výstupům i triumfálnímpochodům, správně z nich neučinila stěžejní základ inscenace.Hudebně dílo nastudoval zdejší wagnerovský specialistaAxel Kober. I když v předehře se ani slavný Gewandhausorchesternevyvaroval několika zjevných přehmatů a občasdirigent nevolil optimální tempa, byl výkon orchestru navelmi vysoké úrovni. Oporou byly též sbory, oproti normáluještě posílené.Představitel titulní postavy Stefan Vinke sice nepatří meziwagnerovské top-tenory, kteří objíždějí přední světové scény,ale v Lipsku má na tyto role monopol a svůj nelehký úkol,kdy přes tři hodiny téměř neopustí jeviště, zvládl s rutinoua suverenitou. Velmi dobré byly též obě ženské představitelky.Elena Zhidkova v „kalhotkové“ roli Adriana zúročilaněkolikaleté zkušenosti z menších příležitostí v Bayreuthua prokázala, že její ambice sahají výše, než k jedné z Valkýr.Též Marika Schönberg jako Irena prošla představením bezhlasových problémů, snad mohl být výraznější herecký projev.Představitelé ostatních rolí (šlechticů Colonny a Orsiniho,papežského legáta a dalších) nám předvedli, že zpívatdobře Wagnera je v Německu samozřejmostí, jako bývalopřed léty pro naše pěvce samozřejmostí zpívat dobře Smetanu…Na závěr je třeba konstatovat, že lipský Rienzi potvrdil našezkušenosti s úrovní operních divadel v bývalém „východním“Německu. Ačkoliv na scénách např. v Chemnitzu, Erfurtu čiLipsku nedefiluji každodenně největší hvězdy jako v Berlíněa Drážďanech, produkují se zde představení v kvalitě, kteráje nám v Čechách už léta povětšinou nedostupná.Leipzig, Opernhaus – Richard Wagner: Rienzi, der letzteder Tribunen. Dirigent Axel Kober, režie Nicolas Joel, scénaa kostýmy Andrea Reinhardt, sbormistr Sören Eckhoff.Psáno z 1. reprízy 18. 11. 2007. •

divadloStávka v pařížské Opeře. Téměř dvacetpředstavení musela zrušit pařížská Operakvůli stávce vyhlášené na protest proti vládnímuzáměru zrušit penzijní výhody některýchkategorií zaměstnanců. Zaměstnancitotiž požívají zvláštního penzijního režimu,který zavedl už král Ludvík XIV. v roce 1698.Podle něho vzniká nárok na penzi už ve 40letech tanečníkům z baletu, v 50 sboristům,v 55 jevištním technikům a v 60 letech členůmorchestru. Opera teď na své historickéscéně v paláci Garnier a v moderní budově nanáměstí Bastily zaměstnává 1680 lidí. Kdyžse nedávno zvedla vlna odporu a stávek protivládnímu plánu, zapojila se do ní po bokuželezničářů, energetiků a dalších i ona. Stávkujehlavně technický personál jako osvětlovačia strojníci, bez nich se však představeníneobejdou. A tak jich už bylo 17 zrušeno, dalšíchpět se odehrálo jen jako koncert a bylaodsunuta premiéra Wagnerovy opery Tannhäuser.Finanční ztráty dosahují tří milionůeur (přes 80 milionů korun). Vládní plán předpokládá,že zvláštní penzijní režimy budou zrušenya že těm, kdo jich dosud požívají, vzniknenárok na plnou penzi až po odpracování čtyřicetilet, jinak bude penze krácena.Berlínská Státní opera Unter den Lindendostane téměř 200 milionů eur od německéhoparlamentu na renovaci budovy. Ta mábýt zahájena v roce 2010 a má trvat tři roky,během nichž bude soubor hrát v Schillerovědivadle v západní části Charlottenburgu.Oskarový filmový režisér Sam Mendesbude debutovat jako operní režisér v anglickémGlyndebourne, a to v Donu Giovannimv roce 2010. Dvaačtyřicetiletý režisér, manželherečky Kate Winslet, získal Oskara v roce2000 za svůj film American Beauty. Předtímrežíroval velmi úspěšnou produkci Kabaretuna Broadwayi.Neznámé Prokofjevovo dílo bude mít premiéruv londýnské Covent Garden. Partitura filmovéhudby Sergeje Prokofjeva, které nebyladosud provedena a o níž se více než 70 letpředpokládalo, že asi neexistuje, byla nedávnoobjevena v Londýně. Světovou premiérubude v baletním zpracování v provedení londýnskéhoRoyal Ballet na jaře 2008. V roce1936 Prokofjev pracoval na hudbě k filmovéverzi Puškinovy novely Piková dáma, kterouměl režírovat Mikhail Romm. Když byl projektzrušen, Prokofjev přestal psát a k partituřese už nikdy nevrátil. Podle londýnského deníkuSunday Times se o objev zasloužil dánskýchoreograf Kim Brandstrup, který našel opispartitury v knihovně University of London.Hudba mu připadala jako velmi vhodná protaneční ztvárnění a obrátil se na Royal Ballet.Britský skladatel Michael Berkeley byl pověřen,aby nedokončenou partituru zkompletovala dopsal. Dílo zatím nemá titul, v premiéřemají vystoupit hvězdy souboru Královskéhobaletu Carlos Acosta, Zenaida Yanovskya Alina Cojocaru.rŮznéNovoroční koncert Vídeňských filharmonikůve znamení Francie a EURO 08 řídil francouzskýdirigent Georges Prêtre, který si taksplnil jeden ze svých velkých snů. Na Novýrok zní každoročně z vídeňského sálu Musikvereinumelodie rodu Straussů, který mělblízké vazby k Francii, a tak nebyl novoročníkoncert ve znamení Francie jen díky Pretrovi.Vztah k Francii připomnělo šest děl: mj.pochod Napoleon-Marsch Johanna Strausse,Pařížský valčík a Versailleský galop Strausseotce, které zazněly na novoročním koncertuvůbec poprvé. Připomenuta byla i největšíudálost nadcházejícího roku, EURO 2008,a to polkou s názvem Sport-Polka od JosefaStrausse. Film přenášený rakouskou televizíbyl o pauze koncertu věnován také očekávanémuevropskému mistrovství. Rakouskáveřejnoprávní televize ORF přenášela tradičnínovoroční koncert již po padesáté.Strana rukopisu Mozartovy skladby bylav londýnské aukci Sotheby prodána za 110900 liber. Jednalo se o jednu ze dvou dochovanýchstran skicy ke Koncertantní symfoniiEs dur pro housle, violu a orchestr z roku1779.Lincoln Center Festival v New Yorku představív červenci 2008 v Park Avenue Armoryinscenaci Zimmermannovy opery Vojáci.Tato inscenace měla premiéru v roce 2006na německém festivalu Ruhr Triennale, kterýzaložil nadcházející generální ředitel NewYork City Opera, Gérard Mortier. Festival uvádísoučasné skladby v bývalých průmyslovýchbudovách v regionu Ruhr. Opera Vojáci, kterénapsal Bernd Alois Zimmermann v roce1965, byla provedena v bývalé ocelářskétovárně; publikum sedělo na plošinách, umístěnýchpodél železničních kolejí, které se pocelé představení pohybovaly. Stejný systémbude použit i v Drill Hall v Park Avenue Armory.Vojáci byli v americké premiéře uvedeniv Bostonu v roce 1982 a v roce 1991 znovuv New York City Opera. Novou inscenacirežijně nastudoval David Pountney za řízenídirigenta Stevena Sloana. V sezoně 2009/10chce Gérard Mortier uvést v New York CityOpera Messiaenovu operu Svatý Františekz Assisi.Gustavo Dudamel debutoval v Newyorskéfilharmonii. Šestadvacetiletý venezuelskýdirigent, známý i pražskému publiku, fascinovalpři svém americkém turné s venezuelskýmtělesem Simón Bolívar National Youthzprávy ze zahraniČí 43Orchestra, jehož uměleckým ředitelem je odroku 1999. Zatímco těleso po finálním koncertěturné ve vyprodané newyorské CarnegieHall odcestovalo domů do Caracasu, Dudamel,příští hudební ředitel Losangeleské filharmonie,debutoval 29. 11. 2007 u Newyorskéfilharmonie. Na programu byla Symfonieč. 2 „Sinfonía india“, kterou v roce 1935napsal mexický skladatel Carlos Chávez, GilShaham byl sólistou v Dvořákově Houslovémkoncertě a moll a poté následovala ProkofjevovaSymfonie č. 5. Koncert i následující dvěreprízy 30. 11. a 1. 12. byly zcela vyprodány,úspěch byl frenetický.Festival Aspen Music Festival v Coloraduobdržel největší finanční dar ve své 48leté historii,a to 25 milionů dolarů od Kay a MatthewaBucksbaumových. Dar bude použit navybudování nového festivalového sídla, kteréponese jméno po donátorech. Stavba má býtzahájena koncem roku 2008 a má být dokončenaza 3 roky. Matthew Bucksbaum, emeritníprezident mezinárodní realitní společnostiGeneral Growth Properties se sídlemv Chicagu, je členem rady Chicago SymphonyOrchestra a Lyric Opera v Chicagu. Vloni sesvou ženou darovali Lyrické opeře 2 milionydolarů na založení vlastní národní rozhlasovéstanice divadla.Česká hudbav zahraniČíSoubor Státní opery Praha absolvoval v říjnu2007 již osmé turné po Japonsku. Japonskáagentura Konzerthaus Japan si tentokrátvybrala inscenaci Verdiho La traviaty v režiiArnauda Bernarda. Turné se uskutečnilo od12. 10. do 13. 11. 2007, La traviata byla uvedenacelkem 23x ve městech Tokio, Sendai,Aomori, Sapporo, Omyia, Mito, Nagoya, Ina,Matsuyama, Tsu, Fukuoka, Kagoshima, Kobe,Osaka, Musashino, Maebashi, Fuji, Yokosuka,Ichikawa a Nerima. Všechny sály s kapacitouaž 2700 míst byly beznadějně vyprodány.Představení dirigoval Enrico Dovico,druhým dirigentem a sbormistrem byl TvrtkoKarlovič, dva večery řídila japonská dirigentkaTomomi Nishimoto. Hlavní role zpívaliSimona Procházková, Anna Todorova (Violetta),Tomáš Černý, Martin Šrejma (Alfredo),Martin Bárta, Miguelangelo Cavalcanti, VladimírChmelo (Giorgio Germont). V několikapředstaveních se představili i hosté, sopranistkyOlesya Golovneva, Dimitra Theodossioua Norah Amsellem (v titulní roli) a tenoristéBruce Sledge a Daniil Shtoda (Alfredo).Orchestr SOP vystoupil rovněž na samostatnémkoncertě 14. 11. 2007 v Saitama-shiBunka Center v Tokiu, kde pod taktovkoujaponského dirigenta jménem Yu Miyaderaprovedl Mozartovo Requiem a Symfonii č. 25g moll; mezi sólisty byli Simona Procházková,

44zprávy ze zahraniČíGUDRUN WAGNER15. 6. 1944 – 28. 11. 2007Duo Jitka Čechová a Jan Páleniček se vrátilo z mimořádně úspěšného měsíčního turné po Jihoafrickérepublice, odkud si přivezlo opětovné pozvání. Umělci vystoupili na prestižních pódiích mj. v Kapskémměstě, Pretorii, Johannesburgu a Durbanu, kde vedle komorních koncertů (Schumann, Brahms,Beethoven, Martinů) účinkovali také s orchestrem KZN Philharmonic (Dvořák, Čajkovskij). Jejich výkonybyly kritikou v mnohých případech vyzdviženy nad legendární duo Jacqueline du Pré – Daniel Barenboim.Na fotografii zleva dirigent Leslie O. Dunner, violoncellista Jan Páleníček a klavíristka JitkaČechová.Martin Šrejma a Vladimír Chmelo. Japonsképublikum odměňovalo české hosty po každémpředstavení nekonečnými aplausy a agenturaKonzerthaus Japan pozvala soubor Státníopery Praha na další hostování v roce 2009,tentokrát s operou Aida. Státní opera Prahahostuje v Japonsku pravidelně od roku 1996.K nejvýznamnějším patřilo turné v roce 2001s Aidou, kdy v roli Radama vystupoval slavnýargentinský tenorista José Cura v roli Radama,v roce 2003 Tosca s neméně slavnýmisopranistkami Marií Guleghinou a Evou Martonv titulní roli a v roce 2005 Aida s MariíGuleghinou a Inez Salazar v titulní roli.Česká filharmonie opět zazářila na koncertnímturné v Asii. V průběhu náročnéhotřítýdenního zájezdu 14. 11.– 5. 12. 2007 simohli hudbu v podání našeho prvního symfonickéhotělesa vychutnat posluchači v Šanghaji,Japonsku a Tchaj-wanu. Jubilejní turné poJaponsku se uskutečnilo již podvacáté (poprvése Česká filharmonie představila japonskémupubliku v roce 1959), Čínu orchestrnavštívil potřetí a Tchaj-wan podruhé. Českáfilharmonie pod vedením Zdeňka Mácala,uměleckého vedoucího zájezdu a dirigentavšech koncertů, vystoupila na 12 koncertechv Šanghaji, Fukui, Morioce, Tokiu, Kjótu,Jokohamě, Sapporu a Tchaj-Peji s převážněčeským repertoárem. Sólisty byli na koncertechve Fukui a Tokiu japonský violoncellistaTsujoši Tsutsumi, v Šanghaji velmi oblíbenývioloncellista Jian Wang, v Tchaj-Peji ruskýklavírista Andrej Korobejnikov a v Morioceklavíristka Yuko Yoshida. Z českých umělcůvystoupila v Japonsku v Mahlerově Symfoniič. 3 d moll Dagmar Pecková. Oba dva koncertyv proslulé Suntory Hall v Tokiu, nejprestižnějšímjaponském koncertním sále, bylyvyprodány a koncert Mahlerovy Symfonieč. 3 v této síni lze jednoznačně označit zavrchol celého turné. Zdeněk Mácal patřív Japonsku mezi velmi oblíbené umělce. KoncertSmetanovy Mé vlasti v Tchaj-Peji byl charitativnía výnos z koncertu věnovali jeho pořadatelédětskému domovu. Během turné bylauzavřena dohoda o hostování ČD v Japonskuv roce 2009.Harfistka Kateřina Englichová absolvovaladesetidenní turné v Kanadě. Kromě vedenímistrovských kurzů hry na harfu v Torontuse místnímu publiku představila i na koncertě21. 11. na půdě světoznámé organizaceMozart Society. Turné zakončila závěrečnýmkoncertem masterclass společně se svýmižáky.Foto archivVe středu 28. 11. náhle zemřela GudrunWagner, která byla považována za tajnouvládkyni nad Bayreuthskými slavnostmi.V roce 1965 začala Gudrun Wagner pracovatv tiskovém středisku Slavností a v roce1975 se stala vedoucí kanceláře WolfgangaWagnera, posledního vnuka RichardaWagnera, za něhož se v následujícím roceprovdala. V roce 1985 ji Wagner jmenovalsvou osobní referentkou. Jeho plán, aby sestala jeho nástupkyní, však v roce 2001ztroskotal: nadační rada Slavností ji nepovažovalapro vedení za vhodnou osobu. Odté chvíle usilovali Wagnerovi o to, aby sešéfkou Slavností jednou stala jejich dceraKatharina. Zásluhy Gudrun Wagner o Slavnostibyly na veřejnosti jen zřídka zmiňovány;při oficiálních příležitostech se většinoudržela v pozadí a svůj vliv na WolfgangaWagnera před veřejností skrývala. Avšakve skutečnosti to byla stále více právě ona,kdo řídil festivalový provoz, neboť nikdo takdůvěrně neznal interní děje jako ona. Přinášelojí to hodně závisti a nepřízně i z Wagnerovaklanu samotného. Gudrun Wagner bylapovažována za nejobávanější „šedou eminenci“,bez které se na festivalové půdě nicneobešlo. Narodila se 15. 6. 1944 v tehdejšímAllensteinu ve východním Prusku. Získaladiplom cizojazyčné korespondentky,studovala jazykové školy v Řezně, Paříži,Birminghamu a Londýně a nakonec zakotvilav Bayreuthu. Roku 1993 obdržela francouzskýřád Chevalier des Arts et des Lettres,roku 2004 byla v Lotyšsku vyznamenánaRienziho cenou. Otázka, kdo festivalpovede, je nyní naléhavější než kdy jindy,neboť provoz Slavností, který je v mnohasměrech stále organizován jako malý rodinnýpodnik, musí pokračovat. Favoritem jeKatharina, devětadvacetiletá dcera Wolfgangaa Gudrun Wagnerových, jejíž názoryWagner respektuje. Katharina si v diskusi,která trvá už řadu měsíců, vydobyla pozicia představila tým spolu s dirigentem ChristianemThielemannem a Peterem Ruzickou.Festivalový provoz zná jako málokdo jiný;v létě nadto absolvovala ve Festspielhaususvůj režijní debut. Nadační rada však dávápřednost Evě Wagner-Pasquier (62), Wagnerovědceři z prvního manželství. Hovoříse také o jeho neteři Nike Wagner (62),vedoucí výmarského uměleckého festivalu.Nadační rada vyzvala všechny tři kandidátky,aby do jara 2008 předložily své koncepce.Rozhodující otázka však je, jak se zachováWolfgang Wagner – zda osmaosmdesátiletýšéf, jenž přišel o svou nejdůležitějšípomocnici a rádkyni, bude mít po této ráněosudu ještě sílu vzdorovat a držet se svéhomísta, či zda povolí a odstoupí. Teprve pakby měla nadační rada volnou ruku k nástupnickévolbě.Dirigent Leoš Svárovský hostoval se Slovenskoufilharmonií ve dnech 23.– 31. 10.2007 v Japonsku a hned potom v Jižní Koreji(1.– 6. 11.). Jako sólisté vystoupili v koncertechAntonína Dvořáka a Fryderyka Chopinavioloncellista Marc Schumann a klavíristaPiotr Paleczny. Koncerty se konaly ve vyprodanýchkoncertních síních v Tokyu (SuntoryHall a Tokyo City Opera Hall), Osaka symphonyHall, Akita, Chiba, Sendai a v Soulu(3 koncerty v Seoul Arts Center, potom v Gummia Daejeon). Dirigent Svárovský i Slovenskáfilharmonie dostali hned na tomto zájezdupozvání na rok 2009, Leoš Svárovsky však do

zprávy ze zahraniČí 45MAURICE BÉJART1. 1. 1927 – 21. 11. 2007Francouzský choreograf Maurice Béjartzemřel 21. 11. ve Švýcarsku. MauriceBéjart, původním jménem Maurice-JeanBerger, jeden z nejvýznamnějších choreografů20. století, se narodil 1. 1. 1927 v Marseille.Debutoval v roce 1944 v Marseille,tančil v Mezinárodním baletu v Londýněi ve Švédském královském baletu. V letech1954–1957 vedl s J. Laurentem v PařížiBallets de l‘Etoile, poté založil Ballet-théâtrede Paris, pro který vytvořil řadu choreografiía výprav. V roce 1960 založil v Bruselusvůj proslulý soubor Balet XX. století (BalletXXe Siècle), který sbíral různé ceny a nadlouhodobých turné sklízel ovace po celémsvětě. Z celé řady slavných choreografií jmenujmeBolero, Notre Faust, A la recherchede Don Juan nebo Nijinsky, Clown de Dieu.V roce 1987 Béjart přesídlil z Bruselu došvýcarského Lausanne, kde založil souborBéjart Ballet Lausanne. V Praze vystoupilv rámci Mezinárodního hudebního festivaluPražské jaro 1987.této oblasti pojede dříve – v roce 2008 budespolupracovat zejména s Tokyo MetropolitanOrchestra, kde v 80. a 90. letech působil ZdeněkKošler.Koncert na počest Jindřichu Feldovi sekonal v pařížském Českém centru. V provedeníPražákova kvarteta zazněl Feldův Smyčcovýkvartet č. 1. Tento výjimečný vzpomínkovývečer se uskutečnil pod záštitou velvyslanceČeské republiky ve Francii Pavla Fi scheraa ve spolupráci s vydavatelstvím Praga Digitalsa jejím ředitelem, muzikologem Pierre--Emilem Barbierem.Houslista Pavel Eret vystoupil v listopaduna 10 koncertech v Japonsku, kde se zavřelého ohlasu publika představil v recitálechpro housle a klavír s renomovanou klavíristkouYaeko Sasaki a také pro dvoje housle bezdoprovodu se svou sestrou Věrou Eretovou,která v prefektuře Gifu dlouhodobě působíjako mezinárodní výměnný umělec. Před tímtokoncertním turné ještě Pavel Eret ztvárnilve Smetanově síni Obecního domu v Prazepro japonskou televizi Fuji autentickou rolisólisty v Čajkovského houslovém koncertěpro známý japonský seriál Nodame Cantabile.Tento komediální seriál, původně comics,ve kterém účinkuje např. i dirigent ZdeněkMácal, představuje velmi trefně svět klasickéhudby i širší veřejnosti a bude v Japonskucelostátně odvysílán začátkem ledna 2008.Balet pražského Národního divadla se odříjna do prosince 2007 představil v celé řaděevropských divadel. Od 14. do 16. 10.2007 proběhlo ve Sverdlovské oblasti, veměstě Jekatěrinburgu, slavnostní zakončenívýstavy Čajkovskij v Čechách, kterou připravilDivadelní ústav v čele s kurátorkou HelenouAlbertovou a která po dobu půl roku putovalapo celém území Ruské federace (málokdoz diváků asi ví, že první uvedení Labutíhojezera v zahraniční, se uskutečnilo právěna scéně Národního divadla v Praze). Na slavnostnímzakončení vystoupili i přední sólistébaletu Národního divadla. Tereza Podařilováa Michal Štípa. * Na základě pozvání festivalovéhovýboru Companhia de Teatro de Almadavystoupil balet ND v Lisabonu, kde 20. 11.2007 představil komponovaný večer složenýz choreografií Jiřího Kyliána Petite Mort,Tomáše Rychetského Bezpředmětná křehkost,Petra Zusky Les Bras de Mer a Mariinsen. * Od 13. do 14. 11. 2007 vystoupil baletND na 6. ročníku Mezinárodního festivalu současnéhotance Dance Version v Moskevskémakademickém hudebním divadle K. S. Stanislavskéhoa V. I. Němiroviče Dančenka. Vedleznámých souborů z Belgie, USA a Portugalskapředstavil balet ND tři choreografie z dílnyuměleckého šéfa Petra Zusky – A LittleExtreme, Les Bras de Mer a Mariin sen. A LittleExtreme je dílo, které Zuska vytvořil pro BallettDüsseldorf a uvedl ve světové premiéře21. 5. 2006 v RheinOperMobil. V choreografiiLes Bras de Mer účinkovala po boku PetraZusky i světoznámá primabalerína Mariinskéhodivadla Diana Višněva. * Ve finském Tampereuvedl Balet ND ve dnech 21.–25. 11.2007 čtyřikrát balet Louskáček – Vánočnípříběh choreografa Youriho Vàmose. * Užpočtvrté navštívil Balet ND Itálii, kde od 9. do19. 12. 2007 hostoval v Modeně (TeatroArcimboldi), Miláně (Teatro Comunale),Legnagu a Pordenone. Program byl sestavenz choreografií Jiřího Kyliána StampingGround, Petite Mort a Sinfonietta.Balet gala v Dortmundu 18. 11. 2007 patřilpřevážně českým tanečníkům. Představilise na něm sólisté Národních divadel v Praze,Brně a Bratislavě, dále Jiří a Otto Bubeníčkovia Darja Klimentová. Večer uvedli primátorDortmundu Gerhard Langemeyer a místopředsedovévlády pro evropské záležitosti ČRa SR Alexander Vondra a Dušan Čaplovič. Postátních hymnách a Vltavě Bedřicha Smetanyv provedení Dortmundské filharmonie začalbaletní večer, na němž se představili v klasickýchi moderních tanečních variacích i drobnýchcelcích baletní sólisté. Národní divadlov Praze uvedlo například Mariin sen choreografaPetra Zusky, z vídeňské Státní opery přijelDaniel Simkin s La Bourgeoise na hudbuJacquese Brela, dortmundský balet se představilmimo jiné balkonovou scénou z ProkofjevovaRomea a Julie. Slovenský balet uvedlZměnu choreografa Mária Radačovskéhona hudbu Giacoma Rossiniho a J. S. Bacha.Brněnský balet přivezl Zuskovu Sonátu nahudbu Leoše Janáčka a duet ze Spartaka.Vrcholem večera byli Jiří a Otto Bubeníčkovis Canon in d major v choreografii Jiřího Bubeníčkaa s Les Indomptés v choreografii ClaudaBrumachona a samozřejmě Darja Klimentovás Dmitrijem Gruzdyevem, kteří zatančili pasde deux z Čajkovského Labutího jezera. Baletnímaratón, který trval čtyři hodiny, zakončilvelký několikaminutový potlesk ve stoje.České sny 2007, II. ročník mezinárodníhokulturního projektu Hudební spoluprácenapříč Evropou (31. 5. – 8. 12. 2007), ukončil8. 12. slavnostní koncert v lodžském Velkémdivadle. V programu nazvaném „Dvamuži mezi nebem a jazzem“ před vyprodanýmauditoriem pro 1100 posluchačů uvedliMelody Makers Ondřeje Havelky a klavíristaKarel Košárek skladby George Gershwinaa Jaroslava Ježka. České sny 2007 probíhalyletos v 19 státech Evropy, a to s mimořádnýmohlasem publika. Uskutečnilo se 120 koncertův 70 městech evropských regionů mimometropole zúčastněných států (od britskéhoPrestonu na západě Evropy až po litevskýKaunas na jejím východě, od švédského Växjöna severu až po italskou Sermonetu na jihu),které navštívilo téměř 40.000 posluchačů.Mezi účinkujícími byli např. Jiří Bárta a ChloëHanslip, Sharon Kam a Ludmila Peterková,Sergio Azzolini a Barbara Maria Willli se svýmansámblem Capella Apollinis, Talichovo kvartetoa violista Lars Anders Tomter, Škampovokvarteto a Laurèn Durantel, Kaspar Zehndera Pražská komorní filharmonie či CapillaFlamenca a Schola Gregoriana Pragensis.Ve výjimečné dramaturgii, jejímž autorem bylAleš Březina, se představili rovněž Jana Boušková,Karel Košárek, Kristina a Martin Kasíkovi,Radek Baborák, Martina Janková, RomanJanál, Pavel Šporcl, Duo Ardašev, Haasovokvarteto, Boni pueri, Visegrad BaroqueOrchestra a řada dalších umělců i ansámblů.Letošní ročník se významně zaměřil i napropagaci Základních uměleckých škol, kteréjsou stále nedostatečně oceňované a podporované.Žáci vybraných ZUŠ vystoupili na řaděkoncertů doma i v zahraničí. K propagaci projektupřispělo na 120 místních deníků a časopisů,40 regionálních a národních televizníchstanic či téměř pět desítek rozhlasových stanicze zúčastněných zemí v čele s hlavnímmediálním partnerem projektu, Českým rozhlasem.Český jazzový kontrabasista s americkýmpasem Miroslav Vitouš obdržel 17. 11.v Berlíně cenu německých hudebních kritikůza album roku. Odborníci tak ocenili Vitoušovudesku Universal Syncopations II, kteráletos vyšla u známého německého vydavatelstvíECM Records. Cenu podle kritiků dostalza to, že na druhé části cyklu Universal Syncopationsprozkoumává široký rejstřík možnostískupiny. Ta zahrnuje trubku, hned trojicisaxofonů, bicí, smyčce i vokály pražské jazzovézpěvačky Vesny Vaškové-Cáceresové.Zpracovala Jitka Slavíková

studie, komentáŘe 47S přívalem nových informací se pomalu vloudilo do našichoperních divadel nadšení pro stagionový typ divadla, do kteréhosi vedoucí pracovníci naangažují zpěváky na role a naomezené období. Že takový systém vůbec neřeší chod menšíchdivadel a i ta velká nesmírně ekonomicky i provoznězatěžuje, na to se nějak nepomyslelo. V české opeře se takuhnízdily dva nové trendy: brát pěvce na role a uplatňovattzv. autorskou režii.Angažování vhodných typů na určité role je samozřejmě ideálnípředstava tvůrců a praxe, která se uskutečňovala jiždříve na velkých operních festivalech, správnost této cestypotvrdila. V naší domácí praxi se však brzy ukázalo, žeje to záležitost velmi luxusní po stránce ekonomické a velminejistá po stránce provozní. Bohatá divadla na západě simohou dovolit zaplatit pěvce na celou zkušební dobu a uměleckáúroveň tedy není ohrožena. Protože my tyto možnostinemáme a přece toužíme mít vynikající a drahé hosty napremiéře, trpíme, že tito pěvci absolvují jen část zkoušekpodle volných míst ve svém přeplněném pracovním kalendáři,a odzpívají premiéru a nanejvýš pár repríz. Jde-li pakpři inscenaci o angažmá více protagonistů na hlavní role, jetéměř nemožné dosáhnout toho, aby byli společně na všechpotřebných zkouškách. Toto kličkování mezi závazky hostujícíchpěvců bývá dnes, bohužel, velmi časté. Je to však proúspěšné kolektivní nastudování opery nebezpečné, likvidujeto i tvůrčí proces inscenace a ohrožuje pracovní morálkuzbývajícího domácího souboru. Zkouší-li sbor své scény bezhlavních sólistů, nemůže mít nikdy plné pracovní nasazenía radost z práce, která by měla růst citelně pod rukama připravenýchrežisérů. Přistoupí-li k tomu i okolnost, že dnešnídirigenti často přicházejí až na orchestrální zkoušky, pak semůže zrodit z představení i nepodařený slepenec.Žádná inscenace se za takových studijních podmínek nemůževyrovnat těm dřívějším, kdy domácí stmelený soubor pracovalna díle od první do poslední zkoušky. K tomu dnes ještěpřistupuje další novinka, která právě ze systému stagionyvyplývá. Aby bylo možno sehnat na role pěvce praktickyz celého světa – zpívá se všechno v originále. Pěvci si libují,že jejich možnosti jsou opravdu internacionální, ale nikdo seneptá diváka, zda takové divadlo může oslovit i ty, kteří jdoudo opery poprvé. Pro ty jsou v divadlech nyní umístěna nadportálem v hledišti titulkovací zařízení. Divák si tedy v opeřeslova přečte, avšak zcela určitě s velkou ztrátou pozornostipro jevištní i hudební zážitek. Nikdo už neuvažuje o tom,o kolik nových operních zájemců divadla přicházejí! Jsoupřece četná operní představení, při kterých i slovo hraje rozhodujícídramatickou účinnost. Týká se to především téměřvšech komických oper, ale také oper psaných více v recitativníma dialogickém stylu.Divadlo dneška si libuje také v autorské režii. V podstatě všakjde ve většině případů o rušivý zásah do autorova díla. Autoremopery je především hudební skladatel, který na základětextové knihy, kterou při kompozici opery velmi často rozhodujícímzpůsobem ovlivňoval, vytváří hotové operní divadlo.Dirigent a režisér jsou jeho interprety a vykladači pro současnéhodiváka. Oba mají stejná tvůrčí práva, ale ani jedennemůže být druhým autorem! Dirigenti dneška často volítzv. autentickou interpretaci za použití dobových nástrojů.Přesto jim nikdo nevytýká, že jsou muzeální. Doposud jsemneslyšel, že by někdo z dirigentů autorsky skladatele překomponoval.Ze zcela nelogických důvodů jsou však o tompřesvědčeni režiséři, kteří se domnívají, že těm zastaralýmdílům musí pomoci! Každý rozumný člověk však pochopí,že jsou-li autoři dva a to bez jakékoliv možné komunikace,protože ten pravý odpočívá v hrobě, pak to asi může se všípravděpodobností skřípat. Myslím si však dodnes, že zájemceo operu jde do divadla na autora prvního, tedy většinouna geniálního hudebního skladatele. Jakým právem, ptámse, se tu objevuje druhý člověk, který tvrdí, že autorem je on!A to jsem si, prosím, skutečně nevymyslel, s tímto drzým tvrzenímuž se někdo objevil, a to na významné operní scéněsvěta. U seriózních operních divadel by k takovému dualizmuautorů nemělo nikdy docházet a ten, který překrucujeautorovo dílo a nesprávně vykládá jeho hudbu, už by měl býtjednou provždy označen za diletanta.Nové trendy operního divadla přicházejí ještě také s myšlenkou,že divadelním ředitelem by měl být ekonomickýmanažer. Byl by to názor možný, pokud tento manažer budetaké zaníceným divadelníkem a profesionálem znalým v celéšíři divadelní a operní problematiky. Umělci si totiž docelaurčitě nebudou vážit ředitele, který v jejich oboru nemážádné znalosti.Jaké tedy bude operní divadlo zítřka?Nechtěl bych se dožít toho, aby hostující a zahraniční hostézcela ovládli českou operu a vlastně zlikvidovali naše opernípěvectví. Nesmíme zapomenout, že jsme se jmény Smetany,Dvořáka, Janáčka, Martinů a mnohých jiných skladatelůoperní velmocí, která musí mít ctižádost, aby tato velká dílamohla vždy interpretovat vlastními silami. K tomu by mělimít naši umělci všestrannou podporu, obecenstvo je určitěs láskou přivítá. Ti, kteří chtějí za každou cenu být fluktujícímiumělci, se připravují sami o tu nejkrásnější část umělecképráce na operním díle – o to kolektivní snažení na dotaženíspolečného uměleckého úkolu k optimálnímu závěru.Myslím si, že dnešnímu divadlu chybí právě víc poctivostia lásky. A bez těchto předpokladů se nebude dařit aničeské opeře zítřka. Byl bych proto rád, kdyby operní umělcibudoucnosti nebyli jen velkými individualitami, ale takézodpovědnými pracovníky na tak kolektivním, hodnotnéma smysluplném umění, jakým je právě opera. Budoucnostpatří slušným, poctivým a morálním lidem a jedině takovídokáží, že opera je kulturou zušlechťující. •VydavatelstvíSUPRAPHON MUSIC a.s.hledá uchazeče o pozici:International marketing & PR managerpro exportní oddělení (klasická hudba)– nástup od ledna 2008Náplní práce je koordinace marketingovýchaktivit (inzerce, komunikace se zahraničním tiskema distributoy), koordinace zahraničních aktivit umělcůa podpora obchodní strategie firmy v oblasti exportuklasické hudby.Požadujeme VŠ vzdělání, aktivní angličtinu (velmidobrá znalost, mluvená i psaná), dobrou orientaciv oblasti klasické hudby, organizační a komunikačníschopnosti a kreativitu. Zkušenost v blízkém oborua znalost dalšího světového jazyka vítána.V případě zájmu zašlete, prosím, strukturovanýživotopis na info@supraphon.cz

48studie, komentáŘePavel Kopeckýnovinky soudobé hudby ii.i. pavel kopecký:surrealistická zahrada plnápohybu a barev Jiří Štilec„Ve své tvorbě se snažím o respektování obecných principů– uplatnění kontrastu a identity – při využití neobvyklýchelektronických barev a možného kinetického ztvárnění hudebníchploch (stereo i surround). Tradiční evropské kompozičnímyšlení směřující k formální celistvosti (a přehlednosti) je miblízké. Proto se snažím o posouzení nosnosti každého vybranéhohudebního materiálu a jeho transformace zaměřuji k optimálnírealizaci tvůrčích záměrů. Vytváření EA hudby v soběskrývá nebezpečí rezignace na tektoniku hudebního díla.Snadné získání působivých zvukově-barevných ploch můževést k prostému hromadění takto získaného materiálu v čase.Při komponování smysluplné a působivé hudební skladbyje pro mne kreativní práce s elektronickým hudebním materiálemnezbytností.“Tato slova hudebního skladatele Pavla Kopeckého (1949)potvrdila skutečnost, kterou jsem tak trochu instinktivně –po prvním poslechu – vycítil při setkání s jeho dvěma kompozicemiJezero a Zelená soutěska z cyklu Surrealistickázahrada na Dnech soudobé hudby v Praze 13. 11. 2007. Jehoskladby zde zazněly v kontextu obvyklých klasicky nástrojověhraných kompozic a zaujaly mne originalitou, ale zároveňi invenčním způsobem tvůrčí kontinuity. Bylo znát, žeautor nerezignoval ani při užití velmi moderních prostředkůna některé pravděpodobně velmi setrvalé komponenty neboprincipy evropského hudebního myšlení.Spojení hudby a elektroniky je pro Pavla Kopeckého příznačnéjiž od dětství a mládí, kdy v Praze vystudoval Středníprůmyslovou školu elektrotechnickou (obor Sdělovacía radiotechnická zařízení). Od osmi let se učil hrát na klavíra později si přibral ještě violoncello. Měl velké štěstí, žepo maturitě (1968) pracoval čtyři roky ve zvukovém odděleníČs. televize. Poznal tak zde všechny tehdejší zvuková pracovištěa zvukové profese (od mikrofonisty přes pracovištěFoto archivúdržby, dabing, míchací pracoviště, místní poslech až poodbavovací pracoviště).V roce 1972 byl přijat na pražskou HAMU do třídy prof.Václava Dobiáše. Jako student této školy se účastnil letníchhudebních seminářů v Německu (dirigování a klavír) a v Itálii(skladba Franco Donatoni). Kromě komorní a orchestrálnítvorby se začal velmi brzy zajímat o tvorbu elektroakustickéhudby. Tak vznikly ve spolupráci s EA studiem HAMU(ing. Václav Syrový) skladby Sonátová věta pro EAH a Syntézapro klavír a EAH. Po absolutoriu byl vyslán na dvouletoupostgraduální stáž (1977–79) k prof. Sidělnikovi na Státníkonzervatoř v Moskvě.Od roku 1980 až dodnes působí jako pedagog FAMU nakatedře zvukové tvorby, kde se věnuje tvorbě a zpracováníelektronického zvuku v AV dílech a také další výuce.Od roku 2001 každoročně zasedá v porotě Mezinárodní soutěžeelektroakustických skladeb „Musica Nova“ a v současnostije připravena k vydání jeho práce „Základy elektronickéhozvuku a jeho kreativní zpracování“.Pavel Kopecký je autorem řady skladeb (mj. i hudby k filmům),z nichž některé byly oceněny v domácím i v mezinárodnímkontextu: Il cavallucio nero (Černý koník) – PremioV. Bucchi (Řím – Itálie, 1974), Cesty – téma s variacemi –Cena města Piešťan (1976), 1. klavírní sonáta – Generace 76(2. cena), Trio pro housle, violoncello a klavír – Generace 82(3. cena), Koncert pro klarinet a smyčce – Soutěž mladýchskladatelů ČSR 1984 (čestné uznání), Via regia – elektroakustickáskladba – ČHF – výroční cena, 1990, Rozvod – balet– závěrečný koncert Zlatá Praha 1988, Scheidung (skladbaSyntéza pro klavír a EA) – Berner Tanztage (Švýcarsko,1988), Via regia (Královská cesta – EA skladba) – baletníprovedení – Praha, sál Hlaholu (2004), The Night of TheTriffids (Noc trifidů) – Musica Nova 2000.Ke svým dvěma částem z rozsáhlejšího cyklu Surrealistickázahrada autor uvedl: „Jezero a Zelená soutěska jsou dvě skladbyz dosud nedokončeného cyklu elektroakustických kompozics názvem Surrealistická zahrada. Výchozím materiálem jsouzde elektronické zvuky vytvořené na hardwarových syntezátorech(Kurzweil K2600, Waldorf Q+, Novation NOVA …)a soft syntezátorech (VSTi). Také ostatní skladby cyklu jsoua budou komponovány z čistě elektronicky vytvořených zvukůa zvukových bloků. Tím se skladby v tomto cyklus liší od předchozích(např. Zátiší s pierotem), které kombinují akustickýinstrument (klavír, cello) s elektroakustickým zvukem.“V obou případech bude následující stručná analýza, kteránebyla nijak snadná, spíše vytvářet paralely k tradičnímuzpůsobu rozboru hudebního díla, s důrazem na některé parametryjako jsou barva, rytmus, vazba na melodicko tematickájádra či bloky a určité sémantické konotace. Daleko méně jemožno věnovat se třeba vlastnímu pohybu zvukového proudupři vícekanálovém poslechu, byť je tento fakt a efekt protento druh kompozic a komponování velmi důležitý. Nechtěljsem se rovněž omezit na pouhou verbalizaci či interpretaci(sémantizaci) podrobného grafického záznamu míchacíhoplánu a plánu rozvržení quadro stop, které autor vytvořila pro účely této analýzy mi ochotně poskytnul.První část cyklu Surrealistická zahrada – Jezero trvá celkem4: 53, časová osa poskytuje i základní orientační měřítko.V první introdukční části využívá autor hustého kontinuálníhozvukového proudu s eufonickým efektem, v němž jetak trochu – alespoň pro mne – zakódován melodický intervalsestupné malé tercie. Záhy v něm však autor exponujeblok, který jsem označil jako „ bicí tříšť “ s barevným a rytmickýmodlišením, po 1: 15 se objevuje zajímavý zvuk (plocha)jakési quasivarhanní sekvence a zhruba v čase 1: 34 jecelý proud přerušen daleko neklidnějšími barevnými skvrnami– nebo lépe řečeno body, modernější (mám na myslizdůrazněnou syntetičnost, „umělost“ zvuku) a zároveň dramatičtějšípovahy.

studie, komentáŘe 49Od 2:22 se zvukový proud více dynamizuje, jakoby se drobía štěpí rytmický základ do drobnějších hodnot. Od 3. minutyse opět objevuje počáteční typ kontinuálního zvuku s evokacíhloubky (jezero, vodní plocha, ireálnost), autor uplatňujeprincip ostináta, celý zvukově barevný proud skladby Jezerokončí v nižší dynamické hladině a v klidovém stavu.Skladba Zelená soutěska (celkové trvání 4:14) začíná dalekodramatičtěji – na posluchače hned na samotném počátkuzaútočí jakásí ostrá zvukové vlna či „šumový šleh“, kterýnepostrádá prvky agresivity. Pro další průběh skladbyaž k času 1:04 je typický kontrast dvou vrstev – hlubokéhokontinuálního „spodku“ a nad ním se pohybují pitoreskněstrukturované „zvukově pichlavé“ objekty. Od 1:05 nastupujevyšší frekvenční hladina – objevují se barvy „nebeskýchfléten“, snad by bylo možno použít i označení varhanníhorejstříku vox coelestis. Je to velmi klidná plocha s občasnýmivpády drobného zvukového meteorického deště – s rychlýmsestupným pohybem drobných hodnot. Od 2:08 pracujeautor s postupným narůstáním zvukové hmoty i napětí, objevujíse zvukově ostré erupce a znovu již popsaný efekt padajícíhometeorického drobného deště, narůstání kulminujeněkde po 3:00, kde se objevují i rytmické riffy a zdůrazněnátechnika více samostatných vrstev. Skladba končí zvláštníalegorií osamocenosti – či zvukového sóla.V obou případech znamená poslech těchto skladeb zvláštníponor do kombinace skutečnosti a virtuality, je to zvláštnízkušenost a zážitek vyvolávající fantastické asociace – napříkladsvěta hluboko pod vodní hladinou nebo někde v dalekýchkosmických světech.Je slyšet, že autor má bohaté zkušenosti s filmovou hudbou,dokáže pracovat velmi cíleně s kontrastem a dokáže dobřeodhadnout rozměrovou a významovou nosnost takto „uměle“generované zvukově nebo zvukově hudební plochy. Neníto pouhá hra s různými zvuky, je to zvláštní zvukově hudebníumění originálním způsobem syntetizující principy hlavníhoproudu evropské hudby s moderními technikami.K významu a poslání elektroakustické hudby se vyjádřilněkolika úvahami sám Pavel Kopecký, i když hlavním potvrzenímsmyslu tohoto proudu byly pro mne především oběživotaschopné kompozice: „Pro skladatele je výhoda spočívajícív možnosti využití prakticky neomezeného množstvízvukových barev vyvážena nevýhodou časové náročnosti navyhledání a výběr zvuku (nalézt ten „pravý“ zvuk) a jehomodifikaci (vybrat vhodný transformační proces či efektovouúpravu) pro realizaci požadovaného tvůrčího záměru… Takéabsence živého interpreta představuje značnou nevýhodu přistandardním (koncertním) provádění EA skladeb. Tady sejisté řešení nabízí ve vícekanálových akusmatických EA kompozicích,které jsou při realizaci živě dotvářeny skladatelem(např. prostorovost, dynamika a časové proporce jednotlivýchzvukových pásem)…Nemyslím si, že elektroakustická hudba může nahradit hudbuinstrumentální a vokální. Domnívám se, že skladatel sev tomto relativně novém hudebním žánru nemusí nutně zbavovattradiční práce s výrazovými prostředky – horizontální(melodické) a vertikální (souzvukové) struktury, plastickédynamiky či hierarchie v čase (rytmus, tempo, hybnost).Může ale významně rozšířit možnosti hudebních výrazovýchprostředků zejména v oblasti zvukové barvy a prostorovéhoztvárnění skladeb.“ •Ukázka partitury skladby Jezero z cyklu Surrealistická zahradaFoto archiv

50studie, komentáŘetre boemi in italiai. úvod Stanislav BohadloGiovanni Giacomo Komarek Boemo (1648–1706) A.R.P.M.Boleslaus Czernohorski, Padre Boemo (1684–1742)Giuseppe Misliwecek, detto il Boemo,Accademico Filarmonico (1737–1781)Komarek Czernohorski Misliwecek1650 1700 1750Hradecký tiskař a nototiskař Jan Jakub Komárek v Římě,minoritský varhaník a skladatel Bohuslav (Matěj)Černohorský a houslista i operní a oratorní skladatel JosefMysliveček vstoupili do hudebních dějin s přídomkem„Boemo“. Všichni tři totiž pocházeli z Čech (HradecKrálové, Nymburk a Praha), žili v Itálii dostatečnědlouho (30, 22 a 18 let) a vyrovnali se ve svých hudebníchprofesích domácím tak dobře, že je Italové nejenom bralina vědomí, ale oceňovali u nich profesní i určité jedinečnérysy, aniž bychom se odvažovali mluvit přímo o nějakéumělecké nacionalitě. Vždyť už samu adaptaci a identifikacis italským uměleckým prostředím nutno považovat za velkýkariérní úspěch. Všichni tři nositelé přídomku „Boemo“,o nichž vám v tomto roce přineseme řadu zajímavostí vedvanáctidílném cyklu, ovšem toto označení nejen pasivněpřijímali, Komárek a Mysliveček ho navíc sami důsledněpoužívali. Svými životopisy souvisle pokrývají dlouhý časovýúsek od roku 1648 do roku 1781, avšak jejich skutečný pobytv Itálii je kratší, osobně se nikdy nesetkali ani v Čechách,natož přímo v Itálii. Je ovšem zřejmé, že Mysliveček o svýchpředchůdcích v Itálii věděl – díky skladatelské genealogii –od svého učitele Josefa Segera. Společnými znaky pro treBoemi in Italia, byť v různých generacích, byla touha poumělecké Itálii, po vlastním profesním růstu, pracovitost,důslednost, velké existenční riziko a s tím spojená i odvahaa oběti. Případné uznání kvalit nebylo v Itálii automatickyspojeno s hmotným dostatkem, natož s bohatstvím.Italský import do ČechI když ponecháme stranou šíření gregoriánského choráluz Itálie do zaalpských zemí, připomíná Itálie a její hudební(umělecká) vitalita, invence, množství i kvalita produkcejakési srdce, které čerpalo bez ustání krev do tepen a žilevropských zemí od dob italského hudebního trecenta(14. stol.). Nebyly to tedy jen Čechy, kde po staletí obdivovalil´arte italiana jako umělecký vrchol a vzor. Precedens italskébarokní hudby pro zaalpskou Evropu dostatečně ilustrujevýklad Michaela Praetoria v Syntagma musicum (1619)o „Newen Italianischen Manier“ nebo obdiv HeinrichaSchütze k božské velikosti Maestro di Cappella u sv. Markav Benátkách Giovanni Gabrieliho v dedikaci Symphoniaesacrae (1629).Fenomén vztahů Itálie – české země je obecně podobný.V duchu Pekařova chápání „smyslu českých dějin“ jejeho poznání jedním z axiomů pro českou historiografii.Vatikánská knihovna uchovává mj. čtyřjazyčný slovník z 15.století, kde je obsažena latina, čeština, italština (benátština)a němčina včetně hudební terminologie. Také výstavaBohemia – Italia s podtitulem Češi ve Vlaších a Vlašiv Praze v roce 2000 začínala latinskou kronikou EneaS. Piccolominiho (Pia II.) po jeho návštěvě Čech v roce1451, připomněla už zpravodajství Italů ze 16. století jakobyl Giovanni Botero, Mateo Bandello nebo Cesare Vecellia.Proud Italů mířil do Prahy po roce 1535, kdy to podporovalii Habsburkové. Prosluli rychle italští stavitelé – „artisti deilaghi“, ale následovali je i obchodníci, kteří mezi jinýmzbožím dováželi i knihy. Nejsystematičtější výčet Italskýchumělců v Praze, především architektů, stavitelů a štukatérů,ale i divadelních (operních) architektů a scénografů, jakonapř. Innocente Bellavita ve Sporckových divadlech, podalPavel Preiss, když postihl ve vývoji a souvislostech velkýoblouk od rudolfinského stavitelského rozkvětu až po boomvrcholného baroka, v němž se v českých zemích výrazněangažovalo na 670 pozoruhodně tvůrčích umělců z Itálie!Mezi rektory Italské kongregace se objevovali významnípražští italští stavitelé, např. v letech 1693, 1699 a 1701i římský architekt Domenico Martinelli, který zprostředkovalvliv římské architektury z Accademia di S. Luca naMoravu a do Čech.Náboženskou ortodoxii pražských Italů podporovaliitalským kázáním u sv. Klimenta od roku 1560 jezuité. Zdesi postavili Vlašskou kapli (1567–9) a zřídili zde Italskoukongregaci Nanebevzetí Panny Marie (1575). V Rudolfinskékapele zaujímali významné postavení právě Italové: trubačA. Orologio, zpěvák a skladatel G. B. Galleno, rodinahudebníků Ardesi, varhaník L. Zanchi, „Nobile Genovese“či zpěvák a skladatel Gio. Batt. Pinello di Gherardi.Donedávna byl jediným důkazem raného hudebníhobaroka v Čechách tzv. Troilův sborník. Císařský dvorní radaG. Troilus a Lessoth si od roku 1612 nechával do Prahyzasílat italské tisky včetně např. Florenťana G. Cacciniho.Už Kryštof Harant poznal na dvoře komponujícíhoarcivévody Ferdinanda II. v Innsbrucku (1576–84) jakoCapellknabe důvěrně madrigalové umění Italů (např.L. Marenzia). Ve svém cestopise popisuje dvoje varhanyv Benátkách a Rudolfův lékař Godefridus Steeghius mupřipisuje dokonce kompozici lidových villanell se „sladkýmimodulacemi“ a instrumentální dovednosti. Praha pak díkyintenzívním stykům s Itálií sloužila dále jako prostředníkitalského hudebního vlivu do jiných zemí. Za GabrielaBethlena (1613 – 1629) se vedle Itálie, Polska a Německaobjevuje v sedmihradských účetních dokumentech i Prahajako místo, kde měli být najímáni prostřednictvím vyslancůdobří houslisté, cinkenisté, loutnista nebo teorbista (1620).O získání hudebníků z Čech se pokoušel i v následujícíchletech a ještě roku 1631 bylo z pokladny vyplaceno osm osob(hudebníků), které přišly z Prahy.Hranice domácího divadelního baroka posouvají nové údajeo hudební slavnosti Phasma Dionisiacum z roku 1617 veVladislavském sále („kde se scházejí čeští stavové“). H. Seifertpovažuje dochované Breve relatione s německým překlademza vůbec první tištěné libreto na habsburském císařskémdvoře (byť v Praze) a dílo samo za vůbec první Musikdramacísařského dvora (byť provedené v Praze). Skutečnouitalskou operu však přivezl do Prahy až mantovský souborComici Fedeli roku 1627, kdy tu v upraveném Španělskémsále uvedli La Trasformazione di Callisto e Arcade a krátcenato i první barokní sepolcro či oratorium Giovanni BattistyAndreiniho La Maddalena. Vedoucí divadelního souboruComici Fedeli Giovanni Battista Andreini, zv. Lelio vytisklběhem svého pobytu v Praze (1627–28) u Zikmunda Lévyz Brozánek i dramatickou báseň La Maddalena, což lzepovažovat za první italské oratorní libreto v Čechách. Přestosi architekt Giovanni Pieroni stěžuje G. Galilieimu (1626),že „je ve městě, kde není mnoho těch, kteří by se zabývalijemnou spekulací ve filozofii nebo matematice, jako v Itálii“a že tu nejsou k dostání takové knihy, ani zde není takovýknihkupec, který by je opatřil.Kavalírské cesty do Itálie byly spojeny i s výukou oborů,jako např. architektura nebo geodetika, jak to zažil v roce

studie, komentáŘe 511664 Václav Vojtěch ze Šternberka v Římě. Jiří Adamz Martinic navštívil podle svého rukopisného cestopisuz 20. let 17. století proslulou benátskou knihovnu BibliotecaMarciana. Na Padovskou univerzitu se po roce 1600zapisovalo průměrně 8 studentů z Čech a Moravy ročně.Vedle benátských karnevalů a toskánských měst byl hlavnímcílem kavalírských cest v 17. století Řím, kde s antickýmipamátkami soupeřily nové barokní stavby, zahradys koncerty, plesy v kardinálských palácích, jezuitské CollegioRomano, Oratorio San Marcello a divadelní, opernía oratorní představení, kterých se zúčastňovali i kardinálovéa po roce 1654 i švédská královna Kristýna a intelektuálníokruh římské Accademia degli Arcadi. Humprecht Černínstrávil po dvouleté kavalírské cestě do Itálie a Francietři roky činností benátského císařského velvyslance. Procísaře Leopolda I. z Benátek opatřoval pro Vídeň zpěváky,loutnisty a nová operní a divadelní představení. VladimírHelfert z vydané korespondence z počátku 60. let 17. stoletípostřehl, že „živý zájem o hudbu zatlačoval u Leopolda I. dopozadí i zájmy politické a vladařské“.Ve vídeňské kapele Ferdinanda II. působilo ze 78 hráčůa zpěváků 31 Němců, 27 Italů, 1 Nizozemec – ale nenajdemezde ani jediné české jméno.Kolem roku 1700 však už pražské i mimopražské, zejménařádové kostelní kůry napodobovaly italskou hudbu. Hudbuprovozovali františkáni, jezuité, piaristé, benediktýni,premonstráti, cisterciáci, křižovníci a minorité. Figurálnímuzpěvu a hře na hudební nástroje se učily i pražské klariskyu sv. Anežky.Při korunovaci Karla VI. byla Praha oslněna italskou operouCostanza e fortezza J. J. Fuxe, kterou vypravil monumentálníscénografií v exteriéru u hradního Jeleního příkopu G. Gallide Bibiena. Není tedy divu, že hned následujícího rokuuvítal hrabě Sporck v Kuksu Peruzzi-Denziovu společnostz Benátek, která – zásobována pěvci od A. Vivaldiho – zahájilapravidelné sezony v Praze a v lázeňských střediscích. Sporckovšem nebyl tím, kdo Italy pozval. Benátský impresárioA. M. Peruzzi totiž žádal už 16. 3. 1724 místodržitelstvío povolení provozovat v létě v Praze v Manhardtově doměitalskou operu pětkrát týdně v létě i v zimě s osmi pěvcia deseti hudebníky. Tříletá smlouva počítala s hranímdevatenáctičlenné Denziovy společnosti i v Drážďanecha Lipsku v rozsahu čtyř oper ročně, s úhradou cesty, platema příspěvkem na pořízení kostýmů. Skladatelem první operyOrlando furioso byl A. Bioni.Hrabě Questenberg naproti tomu sestavil svou zámeckouoperu ze svých poddaných, dal ve Vídni vycvičit J. A. V. Míču(Mitcha) a zařazoval v Jaroměřicích nad Rokytnou vídeňskýrepertoár i Míčovu tvorbu.Ernst Gottlieb Baron chválí ve svém pojednání Untersuchungdes Instruments der Lauten, Norimberk 1727, pražskéholoutnaře Martina Schotta (1615–1682), „který byl veliceslavný svými římskými teorbami, jež skvěle kopíroval“. Baronse zmiňuje i o komponujícím pražském loutnistovi, hrabětiJ. A. Losym (Logy), jmenovaném císařem Leopoldem došlechtického stavu. J. G. Walther ve svém MusikalischesLexicon z roku 1732 také chválí úroveň pražských houslařů.I Rudolf Pečman ve své poslední knize Hudební kontextystaré Itálie (Brno 2006) vidí v Itálii „pravlast evropskéhoklasicistního slohu“.Český exportBerlínský skladatel a hudební cestovatel Johann F. Reichardt,manžel dcery F. Bendy, věděl o záplavě hudebníkůz Čech v německých dvorních orchestrech. Byl to nejspíšeprávě onen „Professore di Musica di Germania“ nebo „il mioamico a Berlino“, za kterého se Václav Pichl v korespondencipřimlouval, aby mu získal členství v boloňské AccademiaFilarmonica (1781).Můžeme se opřít o jiné nestranné hodnocení vývoje hudby„v Německu“ v 18. století z pera dopisovatele lipskýchAllgemeine musikalische Zeitung Johanna K. F. Triesta(1764–1810) z roku 1801. Jednak označuje Čechy po vzoruanglického hudebního historika Charlese Burneyhoz počátku 70. let 18. století tak, že jsou (Bohemia) vedleSaska, Šlesvicka a Švábska provincií s „přirozenounáklonností k hudbě“ a také na jiném místě dodává, že„ve Vídni, Drážďanech, Praze, Lipsku a v Mnichově jakoži v Hamburku … si lidé velice cení a podporují hudebníumění“. Význam Prahy a českých zemí pro hudební kultururakouské monarchie ilustruje nepřímo i OesterreichischeNational-Encyklopädie z let 1835/36, šestidílný slovník,který obsahuje na 90 (resp. 115) hesel o hudebnícíchv Čechách narozených nebo zde do roku 1835/36 působících.Rozměr tohoto „genia loci“ vyplyne ovšem teprve tehdy,až si uvědomíme, že počet hudebníků ze všech ostatníchzemí monarchie (včetně Vídně!) zabírá ve zmíněnémnaučném slovníku pouze 60 hesel. Podobným hodnocenímje i titul studie vídeňského prof. T. Antonicka „Kdybybývalo nebylo ‚českých‘ hudebníků! “ Podle Künstlerlexikonupražského premonstráta J. G. Dlabacze (1815) bylo z 951profesionálních hudebníků mezi lety 1740–1810 celkem 409v zahraničí, z toho v Rakousku jich působilo 106, z toho veVídni 79. Další nejčastější štací bylo Německo (69) a pakcarská kapela v Petrohradu (44). V Esterházyho kapelepod vedením J. Haydna hrálo v letech 1781–1790 mezi 23 až30 členy asi 14 českých (böhmische) hráčů.Prosadit se přímo v Itálii však bylo složitější. Joseph Bottari,generál minoritů, listem z Benátek do Prahy v roce 1692urguje pro všechny provincie zákaz cest ultramontánů doItálie bez jeho výslovného souhlasu, protože už domácířeholníci „nemají kde složit hlavu“. Stavovské peregrinagiovůbec představovalo vedle řeholních a uměleckých zájmůtřetí nejdůležitější polohu poznávání Itálie. V našich zámeckýchknihovnách je italština v tištěných knihách v pořadíčtvrtým zastoupeným jazykem. Krátká návštěva Itálie nebostudium je však něco jiného než dlouhodobý pobyt.Umělecký věhlas a přitažlivost Říma trvaly až do 80. let18. století, kdy je popisuje např. pruský hauptman J. W.Archenholz (1741–1814). Zdůrazňoval „mimořádnou citlivost“Římanů pro hudbu, zejména pro operu: „Zásluhycizinců v oblasti umění musejí být zvlášť vynikající, chtějí-libýt v Římě oceněny. Proto se tu v Římě najdou cizí umělci, kteříbyli ve své vlasti obdivováni, ale tady žijí ve velké temnotě.“Jak tedy Italové vnímali označení Boemo? Byl to pro něcizinec, který mluvil česky?„Český“ ve smyslu latinského bohemus nebo německého„böhmisch“ označuje především teritoriální příslušnost,původ, tj. „z Čech“ (ex Bohemia). Sem pak přirozeněspadají veškeré hudební aktivity, které se na území Čechnebo přesněji v zemích koruny české (Čechy, Moravaa Slezsko) odehrávaly, a přitom jejich nositelé – tedyskladatelé, interpreti, autoři textů, loutnaři, houslaři,mecenáši, tiskaři, vydavatelé a prodejci hudebnin – mohlibýt jak Němci (německy mluvící) tak Češi (česky mluvící)nebo obojí, či Židé a jiné národnosti právě z tohoto území.Jako příklad může posloužit postava skvělého houslistya skladatele Josefa Myslivečka, narozeného v Praze, kterýměl v Itálii přezdívku „il Boemo“, ale přátelé i úředníci hov Itálii označovali za „dobrého Němce“ (Tedesco). Nemámežádnou jeho kompozici na český text ani dochovaný českýdopis. Byl prostě z Čech (a bylo jedno, zda mluví česky neboněmecky). „Český“ ve smyslu německého „tschechisch“nebo dokonce „Czeskian“ (podle sběratele českých lidovýchpísní Angličana Browninga) označuje od 30. let 19. stoletíuž národnostní ideologii (a politiku) namířenou protimonarchii a němectví. •

52studie, komentáŘe200 letpražské konzervatoŘei. úvod Markéta HallováVzhledem k tomu, že se blíží dvousté výročí založení předníhohudebního učiliště v našich zemích, tj. Pražské konzervatoře(a v určitém období nejen hudby ale i dramatickéhoumění či baletu), připravujeme pro vás, vážení čtenáři, donásledujících let obsažnou sérii článků, které vám přiblížízajímavosti, týkající se vzniku této instituce, jejích počátků,rozvoje, „zlatého věku“, ale i časů válečných, které sena jejím chodu podepsaly nepříznivě, doby mistrovské školyPražské konzervatoře, která připravila pozdější vznik Akademiemúzických umění…, tedy stručně řečeno: pohled dodějin Pražské konzervatoře až po její „žhavou“ současnost.Tato instituce vychovala k umění za dvě stě let své existencena tisíce absolventů, měla ve svých řadách významné i nejvýznamnějšíumělce své doby. Velké množství osobností, kteréšířily její věhlas, tak jen potvrzovalo ono rozšířené mínění,konstatované i ve druhém z cestopisů Charlesem Burneyem(1726–1814), o výjimečné české hudebnosti, lapidárně shrnutédo okřídlené věty: „Čechy jsou konzervatoří Evropy“.Za historické datum vzniku Pražské konzervatoře je považovánrok 1811, kdy byla zahájena výuka na této škole (24. dubna),a to kuriózně v domácnostech profesorů, protože sešloz dohody s představiteli kláštera sv. Jakuba, kde měla původněškola sídlit. Musíme však upřesnit, že je často brána zazáklad zrodu Pražské konzervatoře už výzva šlechticů k opětnémuzlepšení hudebních poměrů v Čechách z 25. dubna1808, která aktu založení školy zcela zásadně předcházelaa samotnou potřebu takovéto instituce poprvé deklarovala.Samozřejmě je důležitý samotný fakt založení takovéto školyv Čechách, je oceňováno ale i to, že konzervatoř jakožtoškola specializovaná především na hudební výuku mladýcha navíc často chudých talentů vznikla v Praze jako prvnítohoto druhu na sever od Itálie, prvá svého druhu ve středníEvropě.Raná conservatoria vznikala, jak již řečeno, nejprve v Itálii– ostatně jakousi prvou konzervatoří byla už Schola cantorumzaložená papežem Řehořem I. v 6. století v Římě.Ale hlavní rozkvět ve vzdělání hudbě zde přineslo především16. století: v Neapoli (Conservatorio Santa Maria di Loreto,Conservatorio di S. Onofrio – známými žáky zde např. byliPiccini, Paisiello, či Conservatorio de Poveri di Gesù Cristo,odkud vzešel Pergolesi aj.), v Benátkách, kde byl získánjako jeden z prvých učitelů hry na housle v Ospedale dellaPietà Antonio Vivaldi, dále v Palermu a Bologni. Hudbě,zvláště zpěvu, se zde učilo již dříve u kostelů a chrámů, alePlánek rozmístění učeben konzervatoře hudby v jejím prvém sídle, tj. ve 2. patředominikánského kláštera sv. Jiljí na Starém Městě v Praze (r. 1811 zhotovil stavebníředitel Müller)Repro knihovna Pražské konzervatořetaké u nemocnic, respektive útulků, které pomáhaly kroměnemocným i bezmocným a dalším potřebným, zvláště sirotkům.V Benátkách se školy nenazývaly conservatorio, alepřímo ospedale (nemocnice).Byla to údajně neapolská konzervatoř, kde poprvé zjistili,že pěstování hudby může být někdy i výhodnou výdělečnoučinností. Zvláště pro školní učitele bylo lákavé, že si znalostíhry na nástroj mohli zlepšit příjem například hraním nasvatbách, ostatně hudbou se dalo přivydělat na lepší živobytípři různých zábavách, a i na ulicích. Posluchačů konzervatoříbylo možné využít např. při provozování chrámovéhudby. Konzervatoře a jejich hráči a zpěváci přispívali zásadněi k počátkům veřejného i privátního koncertního a divadelníhoživota svých měst. Pro chudé talenty bylo školenína konzervatořích výhodné především proto, že bylo většinoubezplatné či reciproční, tj. za vystoupení.První konzervatoř založená mimo Itálii byla Conservatoirenationale de musique v Paříži (1784), kde byli prvními profesorynapř. Cherubini, Auber či Boieldieu, na jehož místobyl později zvolen Antonín Rejcha (učil zde mj. H. Berliozea C. Francka). Přestože se v Praze mluvilo převážněněmecky – Čechy tehdy náležely k rakouské monarchii –, jeuváděna Pražská konzervatoř jako prvá založená v německymluvících zemích (1811); po ní pak následovala konzervatořv rakouském Grazu (1815) a teprve roku 1817 v hlavnímměstě mocnářství, ve Vídni (pod vedením Salieriho). Tato,zřízená vídeňskou Gesellschaft der Musikfreunde, však fungovalaprvých sedmnáct let výhradně jen jako pěvecká akademie;s výukou nástrojové hry a hudební teorie se počaloteprve roku 1834. To už vznikaly v Evropě nové konzervatoře,např. záhy proslulá belgická konzervatoř v Bruselu,ale zase především v dalších italských městech, většinou jižs pevnou organizací rozdílnou od prvých ospedale, hudebníchliceí, institutů, akademií: a to ve Florencii, v Miláně,v Janově, později v Turíně, dále v Pesaru (z prostředků GiacomaRossiniho), v Padově, Perugii, Parmě a Feraře, atd.A jak to bylo v královské Anglii? Plán vzniku English Conservatoriopublikoval nejprve Quarterly Music Magazinev roce 1822, k oficiálnímu zahájení provozu Royal Academyof Music v Londýně došlo r. 1823. Anglie a Irsko bylo všakproslulé dobrým základním školstvím, které pěstovalo hudbu,i svými college v Oxfordu či Cambridge, kde hudba bylasoučástí výuky od středověku.Důležitým momentem pro naši Pražskou konzervatoř se stalozaložení první konzervatoře v Německu, a sice v Lipsku,k čemuž došlo roku 1843 přičiněním Felixe Mendelssohna-Bartholdyho,jejího prvého ředitele. Zde začaly působitkromě zakladatele samotného takové osobnosti jako Schumann,posléze Gade, Moscheles, Joachim a později MaxReger. Pražská konzervatoř se inspirovala při svém rozjezduv organizačních otázkách, ale i některých doporučenýchučebnicích konzervatoří pařížskou, zatímco lipská bylainspirovaná konzervatoří pražskou, jejíž organizace a pedagogickévýsledky se záhy dočkaly ocenění i věhlasných muzikantů.Pražská konzervatoř dostala v Lipské konzervatořii silného konkurenta.Svým datem vzniku následují: konzervatoř v Mnichově(1846), Berlíně (1850), Kolíně nad Rýnem (1850, založenaFerdinandem Hillerem) a 1856 Drážďanská či téhož rokuzaložená Stuttgartská… Nové konzervatoře se v Německuobjevují po celé 19. století doslova jako houby po dešti.Ale také ve větších městech nedalekých zemí, jako napříkladv Haagu (1826), v Rotterdamu, v Amsterodamu (1862)a Antverpách (1867). Podíváme-li se do Skandinávie, naleznemeod r. 1867 konzervatoř hudby v Kopenhagenu, a pokračujeme-lik našim severovýchodním sousedům, shledámeprvou polskou konzervatoř hudby v Krakově (1888); ve Varšavěvznikla až v dalším století. Pohlédneme-li na východ –v Rusku založila Carská hudební společnost prvou konzer-

studie, komentáŘe 53Repro knihovna Pražské konzervatořeFoto Aleš KaňkaRudolfinum, druhé sídlo Pražské konzervatoře od počátku její existence.Pro potřeby školy byly upraveny části budovy na základě jednání mezi investorem(Česká spořitelna) a řediteli školy, nejprve J. Krejčím, pak A. Bennewitzem. Školaužívala cca třetinu budovy a měla zde reprezentativní adresu od zahájení provozur. 1885 do r. 1918. Foto před zástavbou domy v okolí.vatoř hudby v Petrohradě (1862; jejím prvým ředitelem bylAnton Rubinstein) a posléze v Moskvě (1866; ta byla založenapianistou Nikolajem Rubinsteinem, bratrem slavnějšíhoAntona; později nese jméno svého nejvýznamnějšího žákaP. I. Čajkovského). V maďarské Budapešti a pak ve Výmaruzakládají konzervatoře hudby žáci Lisztovi…Tato a další místa se později stala působišti některých z řadyabsolventů Pražské konzervatoře, kteří se rozprchli donejrůznějších koutů Evropy, i dále.Zakladatelé, zřizovatelé a vlastníci konzervatoří byli rozličnía často se také průběhem dějin škol měnili. Tak napříkladPražská konzervatoř původně německá, posléze utrakvistickábyla spravována spolkem Jednota pro zvelebení hudbyv Čechách více než sto let, a byla tudíž v rukách soukromých.Od vyhlášení Československé republiky roku 1918 sestala školou státní a výhradně českou. To se změnilo od ledna2001, kdy se stala zařízením magistrátu, čili Hlavního městaPrahy, které převážně financuje její chod i nové investice,zvláště stavební úpravy a přestavby.Dnes má Pražská konzervatoř statut střední školy, poskytujeúplné střední a vyšší odborné vzdělání a studium na nítrvá šest let; je zakončeno absolutoriem, případně mohoustudenti ukončit školu maturitou, nejdříve však po čtvrtémročníku. Organizačně je rozdělena na 18 oddělení, vyučujese především hře na všechny hudební nástroje v oborechinstrumentální hry včetně jejich souhry, dále zpěvu, dirigování,skladbě, hudebně teoretickým předmětům, hudebnědramatickému projevu, populární hudbě, všeobecnýmvzdělávacím předmětům včetně cizích jazyků a pedagogice.K absolutoriu musí student zvládnout závěrečné praktickéa teoretické zkoušky, ale již přijímání uchazečů o studium natuto uměleckou školu se po celou její historii děje na základěvýsledků úvodní talentové zkoušky. Součástí výuky jsoui veřejná vystoupení posluchačů na koncertech i divadelníchpředstaveních a to jak doma, tak již po léta na výměnnýchad. výjezdech do zahraničí.Ve školním roce 2007/08 studuje na Pražské konzervatoři572 posluchačů pod vedením 270 vyučujících (většina –vzhledem ke specializaci – je zaměstnána v kratším pracovnímúvazku).Není však již dávno v českých zemích konzervatoří jedinou.V roce 1919 vznikla Brněnská konzervatoř z Janáčkovy varhanickéškoly a tříd Besedy brněnské, po 2. světové válce bylaustavena konzervatoř v Ostravě (dnes počtem 447 studentůdruhá nejčetnější), od 60. let v Plzni, dále v Teplicích, Pardubicích,Kroměříži, posléze Českých Budějovicích. Dnes i sesoukromými a církevními konzervatořemi (pokud počítámePražská konzervatoř – budova Na Rejdišti 1, Praha 1, současný vzhledpo rekonstrukci r. 2006/7.i taneční konzervatoře) je jich v republice 15. Pražská konzervatořmá dnes mezi nimi prvenství nejen svým stářím,ale i množstvím studentů.Ke svému významnému výročí 200 let existence připravujePražská konzervatoř řadu oslavných akcí: především koncertyorchestru posluchačů Pražské konzervatoře. Pro rok2011 je v plánu dokonce i jeho vystoupení na zahajovacímkoncertu festivalu Pražské jaro, dále koncerty s interprety,kteří jí zdárně prošli, i koncerty z děl skladatelů, kteřízde působili, popřípadě děl, která vznikla na popud školy,nebo k ní mají jinak bezprostřední vztah. V plánu jsou takémimopražské koncerty studentů konzervatoře, publikace,nahrávky, výstavy, i filmový dokument, pořady v Českém rozhlasea jinde.A jak jsme již zmínili výše, Hudební rozhledy přicházejíse svou novou sérií článků. V roce 2008 vám pootevřemedvířka do pokladnice knihovny školy. Ta dnes slouží předevšímstudentům ke studiu hudební literatury, uchovávávšak i cennosti archivní povahy z její bohaté dvousetletéhistorie (vedle Archivu hl. města Prahy, kam byla část dřívepředisponovaná). Ukážeme vám některé skladby z cennésbírky notových autografů (Koželuh, Kittl, Josef Krejčí,Rozkošný, Dvořák, Suk, Novák, Křička, Hába, Martinů,Václav Trojan, Karel Ančerl, Iša Krejčí, Kabeláč, Hurník,Klement Slavický, ale i Max Reger ad.), ve výběru pak uchovanoukorespondenci (Jírovec, Spohr, Donizetti, Kalivoda,Liszt, Wagner, Schumannová, Berlioz, Joachim, Hanslick,Škroup, Smetana, Blodek, A. Rubinstein, Bendl, Dvořák,Knittl, Ondříček, Kubelíkové, Ševčík, Suk, Novák, Janáček,Moyzes, ale i Romain Rolland, Václav Špála, Petr Bezručči Max Švabinský aj.), ale také skvosty z fondu fotografií,scénických návrhů, či pouhých kuriozit jako výtvarně zdobenýchúčtů dokládajících každodenní potřeby školy, např.za nákup uhlí či svíček. •

54studie, komentáŘe120 let budovystátní opery prahai. promĚny budovy architektŮhelmera a fellnera Jitka SlavíkováHabent sua fata libelli, neboli Knihy mají své osudy.V přeneseném slova smyslu lze slavný citát latinskéhoautora Terentiana Maura aplikovat i na domy. A divadelníbudova, v níž od roku 1992 sídlí Státní opera Praha, zažilaza 120 let své existence osudy velmi bohaté. Týká se tonejen samotné divadelní stavby a jejího bezprostředníhookolí, ale samozřejmě řady institucí, které v ní sídlily.Zveme vás na putování stodvacetiletou historií a věříme,že se v každém čísle dvanáctidílného seriálu Hudebníchrozhledů dozvíte mnoho zajímavých a možná pro vásdosud neznámých faktů.První díl patří divadelní budově. Ve 2. polovině 19. stoletíČechy náležely k rakousko-uherské monarchii a v Praze žilapočetná německá menšina. Umělecké zážitky jí poskytovaloKönigliches deutsches Landestheater (Královské německézemské divadlo), jak tehdy zněl název Stavovského divadla naOvocném trhu, které hrálo výhradně německý repertoár. Potéměř stoleté existenci se začaly naplno projevovat stavebnía technické nedostatky divadelní budovy. A tak se pražskáněmecká obec rozhodla vybudovat nové reprezentativnísídlo, schopné svými parametry dostát vzrůstajícímpožadavkům divadelního provozu a v neposlední řaděkonkurovat českému Národnímu divadlu, otevřenémuv roce 1883. Byl ustaven Německý divadelní spolek(Deutscher Theaterverein), jehož cílem bylo nashromážditfinanční prostředky. Základní kapitál poskytla německášlechta, velkoprůmyslníci a bankéři, další peníze vyneslysbírky, loterie a dobročinné plesy. Poté spolek vykoupil oddědiců divadelního podnikatele Thomého dřevěnou budovuNovoměstského divadla, jehož provoz byl v důsledkuzostřených bezpečnostních předpisů po 26 letech ukončen.Poslední představení se uskutečnilo 18. 10. 1885, pak bylastavba stržena a spolek získal 25. 3. 1886 povolení postavitna jejím místě novou zděnou budovu.Rozsáhlá parcela umožnovala velkorysé prostorové řešení.Architektonické plány byly svěřeny zavedené vídeňské firměHelmer und Fellner, která ve střední Evropě navrhla celkem48 divadelních budov, v Čechách mj. v Karlových Varech (zdetaké např. Grandhotel Pupp), Brně nebo Liberci. Firmapřizvala ke spolupráci architekta vídeňského BurgtheatruKarla Hasenauera, vedením stavby byl pověřen pražskýarchitekt Alfons Wertmüller. Budova v novorenesančnímslohu byla dokončena za necelých 20 měsíců a svýmprostorným jevištěm a hledištěm, jehož kapacita bylatehdy kolem 1500 míst, stejně jako okázalou neorokokovouvýzdobou se zařadila k nejkrásnějším divadelním domůmv Evropě.Žádná pamětihodnost ale nedokáže vzdorovat času a anibudova dnešní Státní opery Praha nebyla výjimkou. Navícse k faktoru času přidaly další dva. Prvním byly neodbornézásahy během rozsáhlé rekonstrukce z let 1967–73, kterézanechaly markantní stopy nejen v interiéru budovy, alei na jejím vzhledu: akrylátový nátěr zamezil prodyšnostfasády a způsobil její značnou devastaci včetně štukatérskévýzdoby. Druhým neblahým faktorem je obklíčení budovymagistrálami v Legerově a Washingtonově ulici a zhoubnépůsobení výfukových zplodin. K rekonstrukci interiérubudovy v prvních letech nového tisíciletí přistoupil bývalýmanagement SOP, v němž byl správním ředitelem Mgr.Jaroslav Vocelka. Ten v rekonstrukci pokračoval i poté, cose stal ředitelem SOP. Změnil se interiér historické budovya v další etapě v letech 2005 a 2006 i exteriér. Na základědochované dokumentace uložené v Národním památkovémúřadě hl. m. Prahy byla opravené fasádě vrácena jejípůvodní barva, vnitřní okenní křídla byla repasována, a tovčetně historického kování, venkovní okenní křídla bylakompletně rekonstruována včetně termozasklení, novýnátěr dveří i oken byl sjednocen do původního historickéhobarevného odstínu. Restaurátorsky byly ošetřeny i všechnysochařské prvky: šest korintských sloupů nad vstupnímportikem nesoucích tympanon s reliéfem vídeňskéhosochaře Theodora Riedla, se sochou Fámy a sousošímMúzy Thálie a boha Dionýsa. V rámci rekonstrukce bylzřízen bezbariérový přístup do budovy pro handicapovanédiváky a sociální zařízení. To je ovšem jen velmi stručnýprůřez těmito náročnými rekonstrukcemi, které by nebylymožné bez velkorysé podpory Ministerstva kultury ČR.Architektonický skvost slavné vídeňské firmy Helmer undFellner dostal svůj původní vzhled.Podívejme se ještě na okolí divadla. V době založení patřilak budově velká zahrada s restaurací a hudebním pavilonempro koncerty. Ve 30. letech 20. století musel Německýdivadelní spolek kvůli finanční krizi divadla parcelu prodat;vznikla zde budova Pražské burzy. Zkázu někdejšího klidnéhookolí divadla dovršila výstavba velké budovy parkingu najedné straně a budovy Národního, později Federálníhoshromáždění na straně druhé, aby se divadelní dům poslézedostal do neslavných kleští dvou magistrál. To ale neníještě všechno. Budova bývalého Federálního shromáždění,dnes Rádia Svobodné Evropy, je z bezpečnostních důvodůzablokovaná zátarasy. Pro návštěvníky Státní opery Praha jetak značně obtížné trefit do denní pokladny i do samotnéhodivadla, kam vede jediný zcela neosvětlený podchod poddálnicí. Je v podstatě zázrak, že tuzemští i zahraničnínávštěvníci takovou dobrodružnou cestu do operní budovydenně podstupují. •OSLAVY 120 LET – LEDEN 2008Sobota 5. 1. – ZahájeníMimořádný den otevřených dveří 10:00 – 16:00Vernisáž výstavy dobových fotografií divadelní budovyAntonín Dvořák (1841–1904): RUSALKA 19:00Dirigent: Ondrej LenárdRežie: Zdeněk TroškaV hlavních rolích: Adriana Kohútková & Tomáš Černý12. 1. 2008Giacomo Puccini (1858–1924): TOSCADirigent: Enrico DovicoRežie: Martin OtavaV titulní roli: Zvetelina Vassileva22. 1. 2008ıPetr Iljič Čajkovskij (1840–1893): LABUTÍ JEZEROChoreografie: Lev Ivanov, Marius Petipa, Pavel Ďumbala,Hana VláčilováV hlavních rolích: Daria Klimentová & Dmitri Gruzdyev27. 1. 2008Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791): COSÌ FANTUTTEDirigent: Jiří ŠtruncRežie: Otto Ševčík31. 1. 2008Leonard Bernstein (1918–1990): CANDIDEDirigent: Guillaume TourniaireRežie: Michal & Šimon Caban

studie, komentáŘe 55Klavír P 194 StormKlavír P 194 Storm je nejnovějším produktemspolečnosti PETROF. Jedná se o malý koncertníklavír s velkým zvukovým potenciálem a je určen pronáročnou individuální klientelu a pro vyšší hudebníškoly. Má kultivovaný zvuk charakteristický pronástroje PETROF.www.petrof.comvýznamný evropský výrobce

56studie, komentáŘeFoto archivBedřich JanáčekČeský varhaníkbedŘich janáČek Jan HoraBedřich Janáček (1920–2007) žil a působil téměř 60 let veŠvédsku, ale patří svým uměním jak naší kultuře, tak svédruhé vlasti. Narodil se v dobře situované pražské rodině,která mu umožnila při gymnáziu, kde jeho spolužáky bylidirigent Václav Neumann a hudební teoretik Karel Risinger,studovat klavír u Viléma Kurze a později varhany u B. A.Wiedermanna. Rozhodl se po maturitě pro královskýnástroj, absolvoval u prof. Wiedermanna Pražskou konzervatoři její mistrovskou školu. Už při studiu rozvinul veválečných letech protektorátu koncertní činnost jako sólistai citlivý doprovazeč zpěváků a instrumentalistů, kteří tehdybyli českou interpretační špičkou, což dokládá jeho dochovaný,pečlivě vedený osobní archiv. Nedílnou součástí jehopražského působení byly i jeho rozhlasové relace v přímémpřenosu (do roku 1948 jich bylo přes 70). Rychle se dostaldo povědomí hudební veřejnosti a logické bylo, že už v 26letech začal pedagogicky působit na Pražské konzervatoři.Přišel ovšem únor 1948 a Janáček po dvou letech vyučovánívarhan odjel o prázdninách na koncertní zájezd do Skandinávies vědomím, že se do komunistického Československanevrátí. O svém rozhodnutí informoval předem pouze ředitelekonzervatoře dr. Václava Holzknechta.Usadil se ve Švédsku jako koncertní varhaník, získal v roce1955 tamní občanství a brzy rozvinul bohatou koncertníčinnost v Evropě (opakované zájezdy do Norska, Dánska,SRN, Belgie, Holandska, Francie, Švýcarska, Itálie, Anglie)i USA. Ve své době byl patrně i nejčastěji koncertující varhaníkve Švédsku, kde vystupoval prakticky ve všech městechod jižního pobřeží až za polární kruh. Můžeme jen litovat,že jsme u nás mohli slyšet jeho umění znovu až od roku 1990.Odjezdem do svobodného světa si neobyčejně rozšířil svéznalosti i zkušenosti s cennými evropskými nástroji od barokapřes romantické období až k moderním varhanám, kterézvlášť ve Skandinávii patří k současné špičce. Škoda jen,že nemohl své bohaté zkušenosti předávat na nějaké vysokéhudební škole. Tehdejší přísné švédské předpisy, bohužel,nedovolovaly pedagogicky působit bez výjimky nikomu, kdoneabsolvoval příslušné studium ve Švédsku. I při působenív církevní službě bylo varhaníkům uděleno jen minimumvýjimek. Janáčkova příslovečná skromnost mu nedovolovalapříliš o tyto výjimky bojovat.Vždy propagoval soudobou hudbu a řada švédských autorůmu vděčí za vzorová provedení varhanních skladeb. KdyžBohuslav Martinů slyšel Bedřicha Janáčka na koncertěv Římě, na jeho popud napsal svou jedinou varhanní skladbuVigilii. Bohužel byl v té době už vážně nemocen a ze zamýšlenéhocyklu čtyř Vigilií vzniklo jen torzo volné části, kterépo označení „da capo“ Janáček pietně dokončil a tím skladbupřivedl k životu.I když Bedřich Janáček v Praze skladbu nikdy nestudoval,začal ve Švédsku pilně komponovat, především pro svůjnástroj a duchovní hudbu. Je autorem řady chorálových předeher,preludií a fug i varhanních skladeb s žesťovým souborem,písní a kantáty. Jeho druhá vlast ho pokládá za švédskéhoskladatele českého původu.Po slibné kariéře u nás a krušných začátcích ve Švédsku sidobře uvědomoval, co znamená začínat v cizině. Velmi obětavěpomáhal všem českým muzikantům, kteří vystupovalive Švédsku, radami, telefonními intervencemi koncertnímpořadatelům, dovozem vlastním autem na místa koncertů,případně ubytováním ve vlastním bytě a všestrannou pomocív každé maličkosti. To vše naprosto nezištně a s nevšedníochotou. Vždy optimistický, přátelský, srdečný a v poslednídobě i přes obtíže stáří v dobré náladě. Škoda, že nenapsalvzpomínky. Při své fenomenální paměti byl živou kronikouprotektorátního hudebního dění i prvních poválečných let.Mimo svých skladeb zanechal po sobě i řadu CD snímků včetněvzorové nahrávky Glagolské mše Leoše Janáčka za řízeníRafaela Kubelíka. Jeho jméno nebude zapomenuto. •

knihy 57Na téměř beletristické čtivosti knihy má velkou zásluhu taképřeklad Vlasty Reittererové. Otázkou je jen psaní některýchvlastních jmen. Na jedné straně zarazí počeštěný tvar„Josefov“ namísto vžitějšího „Josephstadt“ nebo dost neantickyznějící „Horác“ (Horatius), na druhé straně německétranskripce běžných českých příjmení (např. Niemetschek).Povážlivým omylem (autora ?) je zmínka o Beaumarchaisovýchaktivitách v otázce „anglických kolonií v Africe“ (str.108) – ve skutečnosti šlo o americké kolonie. Mezi dodatečnýmipřekladatelčinými poznámkami asi neměla chybětoprava dnes už zastaralého autorova údaje, že opera Catilinanebyla uvedena dodnes (u nás Plzeň 1997), a možná i zmínkyo nedávných českých premiérách Salieriho oper vůbec.Volkmar Braunbehrens: Salieri – Hudebník v Mozartověstínu. Překlad Vlasta Reittererová. Nakladatelství H & HVyšehradská, s. r. o., Jinočany 2007, vydání první, početstran 197, ISBN 978-80-7319-060-6 •volkmar braunbehrenssalieri – hudebníkv mozartovĚ stínu Jaroslav SomešDá se říci, že dík Formanovu filmu podle skvělé Shafferovyhry Amadeus je osobnost Antonia Salieriho u současnégenerace znovu populární. Skladatel má nyní potměšiloutvář herce Fahrida Murray Abrahama a „každý dobře ví“,že jde o člověka, který u vědomí vlastní průměrnosti Mozartaopravdu zničil. Na rozdíl od šeptandy, která kolovala užza Salieriho života, nám Shaffer s Formanem „přesvědčivě“předvedli, že božský Amadeus sice nebyl otráven jedem,nýbrž intrikami. V obecném povědomí tedy „povero Antonio“nemá ještě dlouho naději na rehabilitaci.Nepřímým pokusem o jeho očistu může být monografiemozartologa Volkmara Braunbehrense, která nyní vyšlav českém překladu pod názvem Salieri – Hudebník v Mozartověstínu. Přímo navazuje na vydání předchozí Braunbehrensovypráce – Mozart ve Vídni –, což nakladatelství H&Hpodtrhuje také jednotnou grafickou úpravou. Autor v obouknihách používá obdobný metodický přístup, spočívajícív začleňování biografického líčení do širšího obrazu kulturníchdějin té doby. V mozartovské práci využívá k podobným„odskokům“ samostatné exkursy, v knize o Salierimfakta obecně dobová s životopisným líčením plynule prolíná.Kráčí při tom velmi čtivou cestou, aniž by polevil v nárocíchna odbornost. Daří se mu tím nejen přehledně vykreslitobraz Salieriho života, ale také kriticky zhodnotit jehodílo a posoudit z dnešního pohledu jeho postavení v dějináchhudby.Salieri se v Braunbehrensově podání jeví jako skladatel,jehož těžiště spočívá především v operní tvorbě – problémemvětšiny jeho jevištních děl jsou však málo kvalitní libreta.Že se až teprve závěrečná kapitola knihy pokouší o obecnějšínástin skladatelova charakteru a o hlubší sondu dojeho duše, je patrně dáno nedostatkem zachovaných materiálůprivátní povahy. Pokud jde o tolik diskutovaný vztahk Mozartovi, Braunbehrens vystupuje jako důsledný Salierihoobhájce. Nenachází mnoho příčin k nepřátelství a i dobovézmínky o něm nepovažuje za příliš relevantní. Počátekromantické pověsti o travičství tedy zůstává neodhalen.velká soutěžhudebních rozhledůVážení čtenáři,opět stojíme na prahu nového roku, mnozí z nás s celouřadou nejrůznějších předsevzetí, a doufáme, že těchdvanáct měsíců, které nás čekají, bude o něco lepších,než byly ty právě uplynulé. Snad alespoň co se týče šancívyhrát v naší soutěži, jež samozřejmě pokračuje i letosa s ní rovněž možnost výher nejrůznějších atraktivníchnahrávek či jiných cen. Některé z vás už tato příležitostpotká v předkládaném čísle, protože na minulou otázku,jaké dílo a kterého autora uvedl poprvé Jiří Kout posvém návratu v 90. letech v Národním divadle, jsteznali správnou odpověď všichni (jednalo se o koncertníprovedení Straussovy Elektry), a tak už je zapotřebí jentrochu toho štěstíčka. A na koho se tedy tentokrátusmálo? Vítězslav Neumann, Liberec Renata Severová, Jindřichův Hradec Drahoslava Budařová, Velké PřílepyDěkujeme za odpovědi a blahopřejeme.otázka na leden:Které tituly zahrnuje projekt MetropolitanOpera Live in HD, realizovaný od 15. 12. 2007do 26. 4. 2008 v šesti stech kinech po celémsvětě?Své písemné odpovědi zasílejte do 16. ledna 2008 na adresuredakce Hudební rozhledy, Radlická 99, 150 00 Praha 5 nebona e-mailovou adresu rozhledy@volny.cz .Pravidelnou soutěžní otázku najdete i na našich webovýchstránkách www.hudebnirozhledy.cz, kde je zkrácená verzekaždého čísla uveřejněna již o pět dnů dříve, než se objeví v prodejinebo ve vašich schránkách.

58svĚt hudebních nástrojŮsvĚtoví houslaŘia Česká školai. vĚnceslav metelka,jaromír joo a náchodskásoutĚž Stanislav BohadloNáchod, Cremona, Paříž, Poznaň, Basilej, Peking, Tokio,Řím … Co mají tato místa společného s uměním houslařů?Jak neuvěřitelné mohou být cesty a osudy houslařů, cestya osudy jejich nástrojů, cesty a osudy interpretů, kteří jeberou do ruky, a cesty a osudy hudby, která z těchto nástrojůomamuje a obohacuje duše posluchačů. Tato pavučinaobepíná celý svět a spojuje miliony lidí. Má nesmírnou sílu.Ernst Gottlieb Baron např. chválí ve svém pojednání Untersuchungdes Instruments der Lauten, Norimberk 1727pražského loutnaře Martina Schotta (1615–1682) „který bylvelmi slavný svými římskými teorbami, které skvěle kopíroval“.J. G. Walther ve svém Musikalisches Lexicon z roku1732 také chválí úroveň pražských houslařů. Biberova návštěvau houslaře Jakoba Stainera v Absamu prý způsobilajeho útěk z Kroměříže do kapely arcibiskupa Gandolphav Salcburku (1670). Každý článek tohoto řetězce žije svýmživotem, avšak má i svou paměť, která se v našem případěodvíjí od východočeského města u polských hranic, odNáchoda. Tady se za krátkého pobytu v roce 1829 objevil dvaadvacetiletýzakladatel krkonošské houslařské školy VěnceslavMetelka, tady začal své nástroje podobně „na zelenélouce“ stavět devětadvacetiletý Jaromír Joo v roce 1981,u něho se tu učil konstrukci a restaurování Dalibor Bzirský(1989–1995), a tady založil mistr Joo v roce 1997 Mezinárodníhouslařský festival V. Metelky. Sem se sjeli soutěžícíz celého světa i mezinárodní porota podruhé i v roce 2004a v dubnu 2008 se „oslava houslařského umění“ s unikátnípovinnou řezbou hlavičky na místě bude už potřetí opakovat.Zahraniční osobnosti, které se v Náchodě objevily, vytvoříi další „houslařský“ celoroční seriál, který bude tentokrátzrcadlit postoje zahraničních mistrů a národních škol k českémuhouslařství.Jak to v Náchodě začaloVěnceslav Metelka (15. 9. 1807 – 1. 5. 1867) je uznávanýmzakladatelem české krkonošské houslařské školy. Začínalv Náchodě, a nebýt jeho, „neexistovaly by ani práce nejlepšíchmoderních pražských houslařů, neproslavilo by se našehouslařství v Haagu, Berlíně, Moskvě, v Hradci Královéa Jičíně“, píší Vladimír Pilař a František Šrámek (1986).Narodil se v Pasekách (Glasendorf) a začínal jako vyučenýtruhlář. Avšak v roce 1829 se na doporučení známého dostaldo nástrojařské dílny Franze Hendricha v Náchodě. Jehodílna stála na rohu náměstí, kde je dnes Komerční banka.Franz Hendrich byl zkušeným mistrem, který se učil ve Wroclawi(Breslau) a více než pět let ve Vídni, než se v roce 1826přestěhoval z Dobrušky do Náchoda. Dokládá to dokumentz náchodského okresního archivu: „Že jsem se tuto profesi[nástrojař] řádně vyučil u různých slavných nástrojařskýchmistrů, a to podle listiny A u Christiana Kreissiga v Breslau8 měsíců, podle listiny B u Franze Lautnera ve Vídni vícenež 4 měsíce, podle listiny C u Johanna Prompergera ve Vídnipo celý rok a konečně podle listiny D u Josefa Böhma takéve Vídni po celé 4 roky – tím dohromady 6 let.“ Hendrichdokládal těmito dokumenty žádost o povolení provozovatsamostatnou činnost. V Náchodě u Hendricha stavěl Metelkaklavíry, kytary a housle. „Náchod způsobil v životě VěnceslavaMetelky klíčový obrat: Právě tady jej zaujala stavbahouslí a právě tady začal pronikat jako instrumentář do tajůhouslařského řemesla“ (Špidlenové, 2003). Pak se však dalšímsamostudiem soustředil jen na stavbu houslí, usadil sev Pasekách a vyučil řadu následovníků ze svých dětí a dalšíchhouslařů. Nebyl mistrovským houslařem, ale zakladatelemdlouhé mistrovské tradice. Založil tak vlastně celou houslařskouškolu, na jejímž jednom konci stojí rody Špidlenůa Pilařů i jména náchodského houslaře Jaromíra Joo a jehožáka Dalibora Bzirského.Houslařský mistr Jaromír Joo (* 1952) neměl houslařsképředky, zařízenou dílnu, zásoby rezonančního dřeva aninikoho, kdo by mu doma poradil. „Můj otec jezdil s cirkusemjako artista, žonglér a klaun po Jugoslávii, ale pak se oženilv Československu a usadil se v Orlických horách, kde můj pradědav Sedloňově soustružil ze dřeva hračky“, nechal se slyšet.Práce se dřevem mu natolik učarovala, že připočítámelik tomu jeho hudební talent (od dětství byl nadaný zpěváka muzikant), k houslařskému řemeslu už byl jenom krůček.Joo se učil nejprve na houslařské škole v Lubech u Chebua následně u předních českých mistrů houslařů: u FrantiškaPavlíčka v Praze (4 roky), Miloslava Cardy ve Velkém Oseku(1978–79) a Vladimíra Pilaře v Hradci Králové (1980–81).„Mistr Carda mě naučil řemeslo, brousit dláta a základní fortel.Když jsem únavou tahal škrabku po dřevě zpátky, vykázalmě z dílny, ať se jdu projít do lesa. A někdy jsem dostali pohlavek. V malém bytě jsem spal vedle něho v manželsképosteli jako za starých časů, což mělo své kouzlo, protože midlouho do noci vyprávěl o svých začátcích u houslaře JosefaPatočky v Jičíně.“ Nástroj, který v Hradci Králové pod vedenímVladimíra Pilaře postavil, byl kladně posouzen houslařskýmimistry a na podzim 1980 vstoupil mezi třicítku mistrůčeského Kruhu houslařů. V roce 1981 se přestěhoval doNáchoda. Aby zabezpečil rodinu, pracoval jako řidič, dlabaldřevěné mísy a navrhoval, soustružil i maloval dřevěné loutky.Jeho husaři, vodníci, madlénky, krakonošové, černokněžnícia celé betlémy se dívaly na to, jak po práci odjížděl doateliérů svých učitelů a jak začínal restaurovat staré a stavětsvé vlastní nástroje. Postavil housle pro poznaňskou soutěžH. Wieniawského, kde získal ve velké světové konkurencitřetí místo a Zlatou medaili za nejlepší houslařskou práci.Poznaňský úspěch vedl zástupce japonské firmy ShirikawaSogyo z Tokia k tomu, že u něho objednali mistrovskénástroje. Smyslem této zakázky bylo především to, že získalpotřebný materiál pro japonskou objednávku i pro své vlastnínástroje. Japonci ho označili za reprezentanta a pokračovatelePilařovy školy. V létě roku 1982 přihlásil nástroj namezinárodní soutěž do Cremony. Z 500 účastníků obsadil5. místo a jeho housle byly navrženy porotou na Sacconihozlatou medaili za houslařskou práci. Škoda, že věkový limittřiceti let už náchodský houslař o sto dní překročil. MistrPilař mu ještě před soutěží řekl: „Lepší nástroj už těžkopostavíš“, ale on věřil, že na svůj osobitý rukopis teprve čeká.„Cítím, že jsem ještě nepostavil housle úplně ze sebe“, prohlásilve své náchodské dílně v roce 1983 (Opus musicum7/1983). Pak ještě sbíral mezinárodní zkušenosti v zahraničíu mistrů houslařů v Kanadě, Švýcarsku a ve Francii. Mezinárodníhouslařská soutěž v Hradci Králové (1985) mu vynesla3. místo ve stavbě violy a bronzovou medaili za vynikajícítón. V národní soutěži ve stavbě houslí získal 2. místo a zlatoumedaili za nejlepší houslařskou práci, stříbrnou medailiza vynikající tón mimo 4 čestných uznání. Jeho nástroje znína všech kontinentech. Do roku 2006 střídavě pracoval takéve svém ateliéru v Quesadě ve Španělsku, kam dodnes jezdívyučovat houslařské řemeslo.Hudebníci, stejně jako odborné poroty soutěží, oceňují najeho nástrojích minuciézní práci, zacházení s lakem a schopnostvypracovat tón. „Váš McCardle Guarneri je po strán-

svĚt hudebních nástrojŮ 59Foto archivJaromír Joo, zakladatel a ředitel Festivalu V. Metelky s vítěznými šnekyz let 1997 a 2004ce výběru dřeva, řemeslné zručnosti a dokončení vznešenějšínež jiné nástroje“ (J. Barati, 1987). „Jsem rád, že jsempoznal mistra, který má smysl pro precizní a krásnou práci“(B. Warchal, 1985). „Violka je úplne v poriadku. Krásne znie,každý sa ma po koncertoch pýta, že čo to mám za nástroj“(K. Klatt, 1986). „Opus 37… Hrálo na něj také několik předníchpražských houslistů v místnosti i na sále. Všichni se shodují,že je to vynikající, perfektně řemeslně udělaný nástroja všem se bez výjimky líbí. Je silný ve zvuku, má příjemnoubarvu (ani temnou ani ostrou) a nese se do dálky i v sále, lehcese ozývá a všechny tóny i polohy má vyrovnané. Jde dobře„do ruky“ a pohodlně se na něj hraje“ (V. Kraffer, 1990).Od nápadu k festivaluJako součást prezentace města Náchoda na českém velvyslanectvíve Vídni v dubnu roku 1996 jsme už mohli rok předemvidět, jak bude originální část soutěže probíhat. Jaromír Joozde tehdy řezal houslový šnek, aby předvedl, jaký úkol čekáv průběhu jednoho dne na účastníky soutěže. „Mohou si přivéztpouze předřezaný materiál a s použitím dlát a řezbářskéhonože budou mít 15 hodin na to, aby vyřezali co nejdokonalejšíhlavičku. Tu pak bude porota hodnotit v samostatnémkole a body přičítat do celkového hodnocení. Zručný houslařvyřeže hlavičku za 5 až 7 hodin“, předpovídal.G. B. Morassiho šnek zůstal v NáchoděOhlasy na I. Mezinárodní houslařský festival V. Metelky1. – 5. května 1997 byly velmi příznivé. V Náchodě soutěžilo21 houslařů a 29 mistrovských nástrojů z Japonska,Kanady, Itálie, Ruska, Francie – Německa, Polska a Českérepubliky a řezba šneku na místě i neanonymní posuzovánípráce vzbudily velký ohlas! Pamětní desku V. Metelkoviod J. Plíška odhalili společným trhnutím za závoj PřemyslŠpidlen, Vladimír Pilař a starosta města. K zážitkůmpatřily i koncerty Josefa Suka na nástrojích Jaromíra Jooa Jana Špidlena, a Jaroslava Svěceného, při nichž si návštěvnícimohli o přestávce prohlédnout soutěžící nástrojei vystavené housle Věnceslava Metelky, Metelkovy pracovnínástroje a ceny, nebo si měli možnost koupit dvě novépublikace: Violino scherzoso J. City a Houslařské lakyJ. a R. Hammerlových, či pamětní barevný dřevořez J. Kodyma.Vše ukončil Houslařský bál s předáním cen, kde zahráloNossek Quartet a kde se skutečně tančilo. Laureáty prvníhoročníku jsou Giovanni Battista Morassi v řežbě hlavičkya Tadeusz Słodyczka jako vítěz soutěže. Oceněnímprvního ročníku je i fakt, že Jaromír Joo byl polskou delegacípozván jako porotce na věhlasnou houslařskou soutěžH. Wie niawského do Poznaně na září roku 2001, kde zastupovalčeské houslařské umění.Podruhé zvítězil šnek amerického Číňana Shiquan ZhaoNa II. Mezinárodní houslařský festival 29. dubna – 2. května2004 pod záštitou Josefa Suka se přihlásilo 52 účastníkůz 10 zemí světa od Japonska, Číny přes italskou Cremonu ažpo Kalifornii. Festival zahájila slavnostní Vigilie u pamětnídesky V. Metelky na budově Komerční banky.Výkony houslařů posuzovala ve čtyřech kolech mezinárodníporota ve složení: Claude Lebet (Švýcarsko), RaymondSchryer (Kanada), Patrick Robin (Francie), Tadeusz Słodyczka(Polsko), Jan Špidlen (ČR) a Jaroslav Svěcený (ČR).Vítězem soutěže se stal cremonský houslař Simeone Morassi.Považujeme houslařské soutěže v Náchodě, řečeno ústyzahraničních participantů, za jedinečný svátek světovéhohouslařského umění. Této úrovni náležitě sekundovaly koncertnívýkony umělců P. Šporcla, G. Demeterové a I. Ženatého,kteří okouzlili posluchače i tónem vzácných vystavenýchnástrojů: Antonio Stradivari „Milanollo“ 1728, G. B. Guadagnini„ex Grumiaux“ 1753 a A. Amati „Charles IX“ 1562.Živou hudbu vystřídala přednáška J. Špidlena The CzechViolin Making a jedinečná výstava tzv. pošetek – historickýchkapesních houslí pro taneční mistry ze sbírky ClaudeLebeta.Neanonymní bodování a přístup soutěžících i veřejnostik soutěžním i sbírkovým nástrojům i na místa, kde proběhlařezba šneka, mají velký význam i publicitu. Z uzavřenýchsoutěží se tak stalo diskusní fórum a prostor pro srovnánía studium, s jejichž výsledky se budeme setkávat v příštíchčíslech. Na další setkání s mladými houslaři, s členy Kruhuhouslařů i se světovou houslařskou elitou v Náchodě se těšíme23.–26. dubna 2008. www.metelkacompetition.czGabriela Demeterová:„Člověk se ocitl rázem v atmosféře manufaktury A. Stradivariho.U dlouhých stolů naproti sobě seděli soutěžící a usilovněvyřezávali svou houslovou hlavičku nedbajíce na odřezky dřevapadající rovnou na podlahu. A u toho všeho si ještě povídali.Takže se zde mísilo hned několik světových jazyků najednou,kterým jasně vévodila temperamentní italština.“Patrick Robin:„Pro houslaře to je vzácná příležitost, jak v průběhu dne sdíletřemeslo s padesáti kolegy, řezat šnek a ukázat své schopnostia styl práce. Je to místo a okamžik k výměně nápadů,k poznání se navzájem a k pocitu sounáležitosti.“Claude Lebet: „Zážitky z 2. mezinárodního festivalu V. Metelkyv Náchodě 29. 4. – 1. 5. 2004 byly pro mne nezapomenutelné.Koncept velmi originální, zvláště díky zkoušce v řezběhouslové hlavice během jediného dne, která si vyžádalapřítomnost soutěžících a umožnila vytvořit velice přátelskéa srdečné prostředí.“ •

60revue hudebních nosiČŮFrancouzské vydavatelství NAÏVE (CLAS-SIC) vybralo několik tematických boxů po4 CD, která prodává za cenu jednoho CD.Z nabídky vybíráme: Antonio Vivaldi (1678–1741): Instrumentální hudba. CD1: Čtveroročních dob, Koncerty RV 171 & 163, CD2:Koncerty pro různé nástroje RV 454, 497,534, 548, 559, 560 & 566, CD3: Koncertypro smyčcové nástroje RV 159, 153, 121,129, 154, 115, 143, 141, 120, 156, 158 & 123a CD4: Koncerty pro fagot, hoboj a smyčceRV 481, 461, 545, 498, 451 & 501. HrajíEuropa Galante/Fabio Biondi, ConcertoItaliano/Rinaldo Alessandrini, OrchestraBarocca Zefiro/Alfredo Bernardini (OP30455). Antonio Vivaldi (1678–1741) sepři komponování svých četných koncertůnechal inspirovat jinými hudebními žánry– sonátami v jejich pomalých větách a slavnýmimelodiemi z italských oper v jejichrychlých částech. Díky tomu oplývají bohatýmrytmem, nástrojovou barevností i fantazií,která nikdy nenudí. Druhým titulem,který vám z této zvýhodněné nabídky představíme,je Sacred Music/Duchovní hudba.CD1: Bingen, Hildegarde von (1008–1179) & Landberg, Herrad von († 1195).Hortum deliciarium – gregoriánský zpěv12. století. Discantus/Brigitte Lesne, CD2:Vivaldi, Antonio (1678–1741). Gloria RV589; Magnificat RV 61; Koncerty RV 128& 563. Deborah York, Patricia Biccire,Sara Mingardo, Concerto Italiano/RinaldoAlessandrini, CD3: Bach, JohannSebastian (1685–1750). Kantáty s violoncellempicolem, BWV 180, 49 & 115. BarbaraSchlick, Andreas Scholl, ChristophPrégardien, Concerto Vocale de Leipzig,Ensemble Baroque de Limoges/ChristopheCoin, CD4: Mozart, W. A. (1756–1791). Mše c moll, KV 427. Sandrine Piau,Anne-Lise Sollied, Paul Agnew, Accentus,La Chambre Philharmonique/EmmanuelKrivine. Duchovní hudba – protestantskáči katolická – člověka vždy fascinovala.Sada 4CD obsahuje opravdu skvělý výběrtoho nejlepšího z historie liturgické tvorby,od středověkých skladeb vizionářky Hildegardyz Bingenu, přes kantáty J. S. Bachaaž po slavnou Mši c moll W. A. Mozarta(V 5126). Doporučujeme!Společnost EuroArt Praha ve spolupráci s Goethe-Institutem Prag pořádala 8. 11. slavnostní prezentaciprvního kompaktního disku souboru Puella trio (Terezie Fialová – klavír, Eva Karová – housle, MarkétaVrbková – violoncello) se skladbami Bohuslava Martinů, Alfreda Schnittkeho a Dmitrije Šostakoviče.Prezentace disku vydaného společností ARCODIVA se uskutečnila v rámci abonentního koncertuSezony laureátů 2007 v sále Goethe–Institutu. Koncertním partnerem tria v programu večera, kterýtvořila díla Johanna Sebastiana Bacha, Maxe Regera, Petra Fialy, Alfreda Schnittkeho a BohuslavaMartinů, byl německý violista Florian Richter. Nahrávka Klavírního tria Alfreda Schnittkeho (1934–1998) je českou premiérou. Skladba je ovlivněna ruským pravoslavným zpěvem a v hlubinné rovině jejejím základním tématem meditace o smrti. Původně vznikla v roce 1985, kdy ji autor napsal jako smyčcovétrio na objednávku Společnosti Albana Berga ke 100. výročí narození tohoto tvůrce. O sedm letpozději, v roce 1992, pak autor její původní obsazení upravil pro klavírní trio a v této verzi ji soubor Puellatrio také poprvé v České republice natočil. Na fotografii zleva Jiří Štilec, Eva Karová, Terezie Fialová,ing. Marie Ryšavá ze společnosti AutoFit Brno, která se zhostila role kmotry, a Markéta Vrbková.Speciální boxy jako limitovanou předvánočníedici vydává firma DABRING-HAUS UND GRIMM (CLASSIC). Jednímz nich je i box s názvem Druhá vídeňskáškola – kompletní smyčcové kvartety(Arnold Schönberg, Alban Berg, AntonWebern). Nahrál je Leipziger Streichquartettspolečně s Christine Oelze – soprán,Hartmutem Rohdem – viola, MichaelemSanderlingem – violoncello a Frank--Immem Zichnerem – klavír. Vyhází podobjednacím číslem MDG 3071484 (5CDza 50% cenu). Komplet obsahuje 5CD, kterédříve vyšly jednotlivě: CD1: Schönberg:Kvartet č. 1, op. 7; Kvartet (1897); CD2:Schönberg: Kvartety č. 2, op. 10 a č. 4,op. 37; CD3: Schönberg: Kvartet č. 3,op. 30, Verklärte Nacht op. 4; CD4:Webern: Kompletní smyčcové kvartety,Klavírní kvintet (1907); CD5: Lyrickásuita; Kvartet op. 3). Výňatky z recenzí:„Velmi impresivní hra. Vřele doporučujeme!!!“BBC Music Magazine; „Jednaz nejlepších interpretací op. 7.“ Gramophone;„Excelentní.“ Le Monde de laMusique; „Brilantní.“ Pizzicato.Foto Zdeněk ChrapekDavid Dorůžka, jazzový kytarista a skladatel,zhudebnil básně Jiřího Ortena a EmilyDickinsonové a začátkem října je nahrávalv Praze spolu se švédskou zpěvačkouJosefine Lindstrandovou. Ta na něm zpíváanglicky, švédsky a česky, CD by mělo vyjítna jaře 2008 u firmy ANIMAL MUSICa v Dorůžkově triu na něm účinkují i dvapolští jazzmeni, bubeník Lukasz Zytaa kontrabasista Michal Baranski. vlaNed Rorem (nar. 1923) patří spolu s Barberem,Menottim a Fossem do generacevýrazných představitelů současné americkévážné hudby. Je autorem téměř tří setkompozic mnoha žánrů, z nichž se nejvýraznějiproslavily jeho písňové cykly natexty anglických básníků. Nahrávka firmyNAXOS (CLASSIC) – edice Naxos Americanobsahuje jeho slavný Klavírní koncertč. 2 z roku 1951 a Violoncellový koncert,který je o více než padesát let mladší(8.559315). Díla nastudovali Simon Mulligan(klavír), Wen-Sinn Yang (violoncello)a Royal Scottish Orchestra v čele s JoséSerebrierem.Nejnovější nahrávka Sboru Westminsterskéhoopatství, v jehož čele stojí JamesO´Donnell, přináší další skladby bohatéholiturgického repertoáru v historickémkontextu – hudbu ke svátku sv. Michaelaa Všech svatých. Text ke svatomichalskémši je velmi dramatický a vizionářskýa inspiroval po několik století řaduvýznamných skladatelů (Stanford, Williams,Tippet, Dering aj.). Titul vydává firmaHYPERION (CLASSIC) pod objednacímčíslem CDA 67643.Členové souboru Pavel Haas Quarteta zástupci firmy SUPRAPHON představiliv pondělí 8. 10. v pražském Jam Cafédalší album, které mladé kvarteto u tétovydavatelské firmy zrealizovalo: a sice

evue hudebních nosiČŮ 61novou nahrávku kompletující Janáčkovua Haasovu kvartetní tvorbu, jejíhož křtuse ujal člen Smetanova kvarteta, MilanŠkampa. Tentokrát CD obsahuje Janáčkůvsmyčcový kvartet č. 1 z podnětu TolstéhoKreutzerovy sonáty a Haasovy smyčcovékvartety č. 1 op. 3 a č. 3 op. 15 (SU 3922-2,viz HR 10/2007). Haasovci na setkání rovněžobdrželi od Petra Víta britskou cenučasopisu Gramophone, přirovnávánouk Oscarovi ve vážné hudbě –GramophoneAwards 2007, která jim byla 3. 10. udělenaza předcházející album s Janáčkovoua Haasovou tvorbou (SU 3877-2). Cenu zatoto debutové CD vyhrál Pavel Haas Quartetv kategorii „komorní hudba“. Vzhledemk pracovním závazkům souboru v Českérepublice ji převzala v Londýně Jana Gondová,ředitelka vydavatelství SupraphonMusic, s nímž Pavel Haas Quartet podepsalv roce 2006 exkluzivní smlouvu. DebutovéCD s druhými kvartety Leoše Janáčkaa Pavla Haase vzbudilo ihned po vydání velkoupozornost odborné kritiky a sklidilořadu ocenění („Chamber Choice“ v BBCMusic Magazine, Disk měsíce – InternationalConsensus na www.classicstoday.com a www.classicstodayfrance.com, Diskměsíce v časopise The Strad, Disk týdne narozhlasové stanici BBC Radio 3, SupersonicAward v časopise Pizzicato ad.). V dubnuletošního roku získal Pavel Haas Quartetv Londýně už jednu významnou cenu,The BBC Music Magazine Awards 2007v kategorii Newcomer of the Year, kterámu také otevřela cestu k zařazení doprojektu BBC Radio 3: New GenerationArtist pro období let 2007 až 2009.První čtyři části z dvanácti koncertů pro housle a smyčce op. 8 z r. 1725 Antonia Vivaldiho, nazvanéČtvero ročních dob (č. 1 E dur „Jaro“, č. 2 g moll „Léto“, č. 3 F dur „Podzim“ a č. 4 f moll „Zima“), sezáhy staly jedním z nejoblíbenějších a nejhranějších skladatelových děl a zůstaly jimi až do současnosti.Jsou to v pravém slova smyslu hity klasiky a touhou každého houslisty je mít tyto skvosty nasvém kontě v podobě nahrávky. Pavel Šporcl má Vivaldiho „Čtveráky“, jak se často koncertům důvěrněříká, dlouhodobě na repertoáru, a tak jeho vstup do studia byl jen logickým vyústěním dosavadníhouměleckého soužití s těmito hudebními perlami. Dávají houslistovi opravdu výjimečnou příležitostmimořádně se zaskvět brilantním interpretačním mistrovstvím. A Pavel Šporcl, který si jako partnerazvolil Pražskou komorní filharmonii, této příležitosti využívá vrchovatě. Ostatně posuďte sami! NaCD, které vydala firma SUPRAPHON 16. listopadu pod objednacím číslem SU 3931-2, je ještě velmiznámý Bachův Koncert pro dvoje housle a smyčcový orchestr d moll, BWV 1043, v němž Pavel Šporclnahrál oba sólové party! A jako bonus obsahuje CD videozáznam části „Bouře“ z koncertu č. 2 „Léto“.CD pokřtili Karel Gott (vpravo) a Petr Peřina, šéf managementu internetového obchodu s hudboui-legalne.cz 20. 11. v pizzerii Venezia.Foto Zdeněk ChrapekPosledních sedm slov Vykupitelových nakříži zkomponoval Joseph Haydn (1732–1809) na objednávku katedrály v Cádizu,odkud také pochází nová nahrávka skvěléhošpanělského vydavatelství ALIA VOX(CLASSIC). Haydn označil toto dílo zasvé nejlepší – nejprve jej napsal pouze proorchestr, později jej však ale přepsal proSpolečnost Josefa Suka, ČHS – SPKU, vydavatelství J. CHURÁČEK – JC AUDIO a Klub přátel Pražskéhojara pořádaly křest souborné nahrávky klavírního díla Josefa Suka, jehož se po mnoha letech, kteréuplynuly od posledního vydání tohoto titulu, ujala vynikající mladá klavíristka Markéta Týmlová. Souborčtyř CD byl slavnostně prezentován za přítomnosti Josefa Suka, který se zhostil role kmotra, 8. 11.v kostele sv. Vavřince, kde během setkání zaznělo v podání souboru Alotrio (Markéta, Lenka a MartinTýmlovi) Sukovo Trio c moll, op. 2. Více informací na www.suksociety.cz. Na fotografii zleva: MistrJosef Suk (kmotr CD), Kamila Barochová (zástupkyně vydavatelství J. CHURÁČEK – JC AUDIO), MichaelaŠtrausová (SJS), Marie Suková, Markéta Týmlová a Ivan Štraus (SJS).Foto Zdeněk Chrapekkvarteto a také pro klavír. Až o mnoholet později vzniklo stejnojmenné oratorium.Formálně se jedná o sedm pomalýchvět s adagiovým začátkem a rychlým finále.Album, na němž je zachycena původníorchestrální verze (Hob XX. 1) ve vynikajícímnastudování Le Concert des Nationsřízeného Jordi Savallem vychází na CDdigipackpod objednacím číslem AV 9854a na SACD-digipack (Pozor! U firmy AliaVox jsou všechny ceny SACD sníženyo 15%!) pod objednacím číslem AVSA9854. Doporučujeme!Kompletní Pucciniho Tosku vydává firmaTDK (CLASSIC), Fiorenza Cedolins,Marcelo Álvarez, Ruggero Raimondi,Marco Spotti, Fabio Previati, EnricoFacini, Giuliano Pelizon, Angelo Nardinocchi,Ottavia Dorrucci, Coro e Orchestradell´Arena di Verona/Daniel Oren. Jednáse o skvělý projekt italského operního producentaHugo de Any ze světově prosluléVeronské arény. Do populární tragédie semůžeme zaposlouchat v podání „týmu snů“v čele s Fiorenzou Cedolins a Marcelo Álvarezem.Cedolins je laureátkou Pěveckésoutěže Luciana Pavarottiho (1996), roliTosky zpívala v Římě, Nice a Paříži a operunahrála již jednou se Zubinem Mehtou.Pro argentinského tenora Marcela Álvarezeje role Maria Cavaradossiho poměrněnovou záležitostí, zpívá ji od června 2006(Covent Garden). Vychází na DVD NTSCpod DVWW-OPTOV v délce 119 minut jakoživá nahrávka z Veronské arény.Zpracovala Hana Jarolímková

62revue hudebních nosiČŮHÄNNSLER – VERLAG LC 6047Robert Schumann: Fantazie C durop. 17, Ludwig van Beethoven:Sonáta Es dur pro klavír č. 13,op. 27, č. 1, Ludwig vanBeethoven: Sonáta cis moll proklavír č. 14, op. 27, č. 2, RobertSchumann: Toccata C dur, op. 7Eugene Mursky – klavírNahráno na koncertní křídlo KauterOmega 220 v sále FilharmonieFilderstadt 12. až 14. května2007, hudební režie Chris tophHerr, ladění a příprava klavíruHermann Kaufmann.Celkový čas 66:51 Miloš PokoraMladý klavírista Eugene Mursky,rodák z Uzbekistánu, školený v Taškentu,Moskvě a Baden-Wüttembergu,se vyhoupl na výsluní před12 lety, kdy zvítězil na světové pianistickésoutěži v Londýně a od tédoby plní prestižní koncertní sálysvěta. Na tomto CD pro vydavatelstvíHännsler-Classic, pro něžnahrává, nabízí vesměs repertoárovédominanty, takže si posluchačimohou spolehlivě ověřit, v čemjeho kvality spočívají. SchumannovuFantazii C dur hraje ve vstupnímúvodu něžně a vzhledem ku svémumládí s až překvapivě vemlouvavýmpřídechem melancholie, alesoučasně lehce, a to i v takovýchpartiích (oblast 2. tématu provázenéhostaccatově figurovanýmbasem), které svádějí k robustnějšímupianistickému projevu. Marciale2. části dává úžasný spád, aniž byzploštil jakýkoliv detail nebo vnitřníkontrast, což dokládá zejménav jejím druhém díle, kde zajímavěrozkrývá zvukový prostor mezisvrchní a spodní linkou. I ve volnétřetí části, s obzvlášť přesvědčivěvypointovaným vyústěním dozávěrečného rozkladu, cítíme silnýprožitek – celé toto zvláštní pásmo,které předjímá Lisztovu fantazii,jako by v jeho podání dostávalojakýsi proteplený náboj. Schumannovavirtuózní Toccata C durse Murskému odvíjí ve strhujícímmotorickém tahu, až na místa, kdesi pianista ve snaze rozestřít co nejplastičtějšíobraz proplétajících sehlasů, pomáhá až příliš rozvrásněnouagogikou. Je to zajímavé pojetí,technicky svrchované, a zároveňve srovnání s většinou vrcholnýchinterpretací této skladby o poznánílyričtější, připomínající slavnéschumannnovské kreace Richterovy.Zvlášť přesvědčivě se Murskémudaří prosadit první z Beethovenovýchsonát „Quasi una fantasia“(Es dur op. 27, č. 1), v níž násokouzluje krajně rozvířeným pohybem,s vychutnáním každičkéhoklíčového hlasu a protihlasu. Vevstupní partii 1. věty jako by o něčemvyprávěl, zatímco v následujícímAllegro před námi otevírá obraznejprudší smrště. V Allegru moltovivace dokonale vystihuje autorovutvrdošíjnost i hravost. Adagio pianistovizpívá a jeho finální figurativníkadence v diskantech zvoní. Allegrovivace vychází Murskému brilantně,v pozdějších fázích však alev trochu rušivě rozkolísaném tempovémplánu. Zážitkem je poslouchatv Murského podání BeethovenovuSonátu cis moll „Měsíční“,rozkrytou v 1. větě asentimentálně,ale přitom měkce a něžně (nikolijako preludium, jak se stalo módou),a v Allegrettu opět úchvatněhravě, coby ideální protiváhuk oběma zatěžkaným krajnímvětám. Kapitolu samu pro sebepak představuje Rondo – výbušné,na doraz rozvířené, umocněné pravoubeethovenovskou akcentací.Logickou součástí tohoto znamenitéhoa profesionálně realizovanéhosnímku je stejně profesionálněvybavený buklet.ART PETRA BRNOSuites J. S. BachJan Škrdlík violoncelloNahráno ve Žďáru nad Sázavou,v Burnsfelde, ve Vranově u Brna,režie a zvuk Jürgen Costede,střih Petr Řezníček.Distribuce GNOSIS Brno, Rezkova30, 602 00 BrnoCelkový čas CD 75:33 Věra LejskováMožná to vypadá trochu zpozdile,jestliže dnes představuji CD vydanév roce 2002, důvod pro to ovšemje: na uvedeném CD jsou tři suityJ. S. Bacha pro sólové violoncello– v současné době se pak postupněuskutečňuje nahrávka dalších třísuit, takže pak bude jejich nahrávkakompletní, byť s odstupemněkolika let; přirozeně sólový partje v rukou jednoho interpreta, JanaŠkrdlíka.Na jednom z jeho sólistických koncertůjej před několika lety slyšelpan Jürgen Costede, vedoucí společnostipropagující staré hudebnínástroje (Deutsche Musikinstrumentenstiftung),a ten učinilJanu Škrdlíkovi atraktivní nabídku:nahrát na historické nástroje 6Bachových suit pro sólové violoncello.Atraktivnost měla dva aspekty:jednak repertoár – J. S. Bach psalsvé suity pro svého kolegu a přítelegambistu a violoncellistuCh. Fr. Abela a původně je míniljako cvičný materiál k učení sehře na violoncello. Ale už RobertSchumann vycítil genialitu těchtoskladeb a k snadnějšímu pronikánína koncertní pódium jim chtěldopomoci tím, že k nim přikomponovali klavírní doprovod (vyšlotiskem v Edici Breitkopf, a i tutoverzi hrál Jan Škrdlík na koncertechs pianistou a varhaníkemMartinem Jakubíčkem). Definitivněovšem suity v původní sólovépodobě zakotvily na koncertnímpódiu díky španělskému violoncellistoviP. Casalsovi.Druhá atraktivnost nabídky spočívalaprávě v lákavém pojmu „historickénástroje“; bylo nutno nejenzískat vhodný nástroj, ale i umístitjej do vhodného prostředí, s dokonalouakustikou…A tak tedy mám před sebou CD, naněmž je od J. S. Bacha violoncellovásuita C dur, BWV 1009, kterábyla hrána na nástroj Carla Tononiho,vyrobený v r. 1728, suita c moll,BWV 1011 nahraná na nástroj VincenzaPanorma z r. 1770, a suitaG dur, BWV 1007, hraná na nástrojiAdama Emanuela Homolky, vyrobenémv roce 1848.Nahrávací prostory byly rovněžrůzné: Santiniho kostel na ZelenéHoře ve Žďáru nad Sázavou, chrámkláštera v německém Burnsfeldea chrám Řádu Menších bratří ve Vranověu Brna. Jsou to tedy nahrávkyvyloženě pro „fajnšmekry“, kteří sijednak užijí Bachovy geniality, jednakse mohou zaposlouchat do zcelapatrné odlišnosti zvuku jednotlivýchhistorických nástrojů, a to codo barevnosti i sytosti tónu.Všechny suity mají stejné části,Preludium, Allemande, Courante,Sarabande a Gigue; liší se jen částípátou, ve suitě C dur je to Bourrée,v c moll Gavotta a v G dur Menuet –tato suita je také nejkratší a působínejsevřenějším dojmem. Z provedeníJana Škrdlíka je zcela zřejmáosobní zaujatost pro dokonalývýkon, interpret sám píše: „Každédějinné období přináší na Bachasvůj pohled, pro mne byla důležitáspolupráce s cembalistkou BarbarouMarií Willi zaměřená na autentickouinterpretaci. Pod dojmemtéto spolupráce jsem se začalzabývat studiem barokních laděníi barokní ornamentiky, což jsemzačlenil do svého pojetí suit“.Zbývá jen dodat, že tak učinilúspěšně.SUPRAPHON SU 3924-2 (4 CD)Béla Bartók: Souborné houslovédíloAndré Gertler - housle, Josef Suk– housle, Diane Andersen – klavír,Milan Etlík – klarinet, FilharmonieBrno, Česká filharmonie,dirigenti János Ferencsik a KarelAnčerlNahráno v Besedním domě,Brno, Rudolfinu a studiu Domovina,Praha v letech 1962–1965,hudební režie Miloslav Kuba,zvuková režie Miloslav Kulhana Josef Platz,Celkový čas 58:16 (CD 1) , 71:42(CD 2), 71:11 (CD 3), 62:16 (CD4). Ivan ŽáčekFirma Supraphon sáhla zase jednoudo svého bohatého archivu a vylovilaskvost. Integrálního houslovéhoBartóka v podání André Gertlerajinak nazvat nelze. Těžko hledat,ve své době i dnes, povolanějšího,zasvěcenějšího interpreta, než byltento maďarský houslista (1907–1998), blízký přítel Bély Bartóka,s nímž v letech 1925–1938 pravidelněkoncertně uváděl jehohouslové skladby. V roce 1928 emigrovaldo Belgie, kde založil vlastníkvarteto a vyučoval na bruselskékonzervatoři. V 50. a 60. letechpak působil pedagogicky i na školáchv Německu. Supraphon si jejvybral jako specialistu na houslovouliteruturu 20. století a zejménazasvěceného znalce Bartókovadíla. Výsledek jeho nahrávací aktivityz let 1962–1965 byl neobyčejněšťastný, domnívám se že lze tentopočin zařadit mezi nejvydařenějšíprojekty Supraphonu minimálněv 60. letech. Reedice integrálnínahrávky (nepodařilo se mi zjistit,zda Supraphon nevydal některé dílčítituly již dříve) je tedy jen logickýmkrokem. Hovořit o umělecké stráncečtyřdeskového kompletu by bylozbytečné, snad každá hudební frázenese punc autentičnosti a neobyčejnévýrazové síly. Gertler znamenitěcítí zejména folklorní element,přítomný takřka neustálea jeho strhující podání se vyznačujezvláštní naléhavostí, tenzí, agresívnívýbušností a rytmicky nervní pulsací,temperamentem zcela zvláštníhorodu, o kterém těžko říci něcovýstižnějšího, než že je to bartókovskýtemperament. Znamenitýmipartnery mu byli Josef Suk v 44

evue hudebních nosiČŮ 63Duetech pro dvoje housle, MilanEtlík v Kontrastech z roku 1938a zejména Diane Andersen, kteráGertlera doprovází na klavír ve třechsonátách, včetně prvé posthumní,Sonatině na lidová témata z Transylvániea konečně v Maďarskýchlidových písních. V obou Koncertech,raném z roku 1908 a vrcholnémdruhém z roku 1938 Gertleradoprovází Brněnská filharmonie(ta rovněž i ve dvou Rapsodiích),resp. Česká filharmonie, prvápod Janosem Ferencsikem a druhápod taktovkou Karla Ančerla.Při vší neobyčejné umělecké vyrovnanosticelého kompletu bych nejvýševyzdvihl podání 2. koncertu,také zásluhou znamenitého Ančerlovavkladu, Sonáty pro sólovéhousle a barvitých, jazzem pikantněkořeněných Kontrastů. Pominoutnelze ani zvukovou stránku,díky tomu, že mastery jsou zachoványve velmi dobrém stavu (nebývátomu tak vždy u starých supraphonskýchnahrávek), byla digitalizacebez problémů. Podařilo sezachovat originální kvalitu masterubez rušivějších digitálních artefaktů.Snad jen ojedinělá chyba trochukazí dojem (CD 2, track 7, 1:34).Edice obsahuje pečlivě připravenýbooklet, se zasvěceným průvodnímkomentářem Jaromíra Havlíka.Je to po všech stránkách vydařenýediční počin a přesvědčivý dokumentze zlaté éry Supraphonu.AMABILE AM 0041-2Petr Eben: Liturgické zpěvy, Čtyřisbory na latinské texty, Katonovamudrosloví, Deset poetickýchduet, O vlaštovkách a dívkáchČeský dětský sbor Jitro, sóloBarbora Novotná, klavír MichalChrobák, varhany František Vaníček.Řídí Jiří SkopalNahráno 1996–2007, hudebnírežie Jan Kyselák, zvuková režieVáclav Vlachý.Celkový čas 56:29 Miloš PokoraPo tematických koncipovanýchnahrávkách, zaměřených mj. naAntonína Dvořákova, BohuslavaMartinů a Otmara Máchu, věnovaldětský sbor Jitro své nejnovějšíCD cele Petru Ebenovi, jehož sborovétvorbě se pod vedením JiříhoSkopala systematicky věnujeuž po tři desítky let. Předesílám, žejde o počin, který je hodnotný nejensvou interpretační úrovní, ale i podramaturgické stránce. Daří se mutotiž na časovém půdorysu neceléhodiny přiblížit Ebenovu tvorbu prodětské (resp. ženské) sbory jak v jejímduchovním rozměru, tak v jejíněžné světské poetičnosti. Začáteknahrávky patří symbolicky tomu,kde nachází skladatel, jak říká autorprůvodního slova k nahrávce StanislavBohadlo, „hlubiny bezpečnosti“,a to pěti Liturgickým zpěvůmz roku 1960, v nichž se s nádhernousamozřejmostí prolíná středověkýchorál s typicky českými písňovýmiintonacemi. Ty Jiří Skopal se svýmsborem rozkrývá s natolik vemlouvavýmnábojem, jako by je dirigovalsám skladatel, což je pozoruhodnézejména v partiích, kdy se sborovýjednohlas s varhanami musí obejítbez berliček taktových čar. Velmináročné sousto představují prodětský sbor tři vybrané accapellovésbory z cyklu Čtyř sborů na latinskétexty z roku 1973, které Eben komponovalpro dětské nebo dívčí hlasy,a to zejména pro jejich důslednělineární sazbu, rytmickou sršatosta choulostivé intervalové skoky.Královéhradecký sbor je zvládásuverénně - například i tak intonačněchoulostivé zvolání, jaké sborunastražuje část De Spiritu Sancto,si dovolí naprosto suverénněakcentovat. Až na některá přehnanázvolnění tempa (zřejmě ve snazeo co nejpůsobivější marcato –Allemande) lze totéž poznamenati k podání devíti rovněž choulostivěaccapellových Kantonových mudrosloví(dvojhlas až čtyřhlas), kteráskladatel prostupuje duchemtanců barokní suity. Už samotnáAir (předposlední část cyklu), z jejíhožmoderního harmonického hávua hlavně „nekonečné“ melodickélinky sopránového sóla jako by námkynul J. S. Bach, představuje zážitek,na který se hned tak nezapomíná.Jak „symfonicky“ dovede Skopalve spolupráci ideálně zvukověrozkrytého klavírního partu (MichalChrobák) se sborem pracovats dynamikou a tempem (velmi citlivéodsazování frází, kouzelná echačásti Vyletěla holubice ad.) námdokonale prozrazuje jeho podánínezvalovsky inspirovaných Desetipoetických duet roku 1965. Navíc- při vnímání citlivě odsazovanýchfrází, půvabně proměnlivého plynutí(Hory hory), kouzelně proměnlivéhoplynutí (Vyletěla holubice) jako bychomměli pocit, že pracuje s disciplinovanýmkomorním orchestrem.Také interpretace accapellovéhocyklu O vlaštovkách a dívkách z let1959–60, komponovaného jakopoetické sborové etudy na rozličnémodelové reflexe téže přírodně -folklorní inspirace, prozrazuje dokonaloupřípravnou fázi – něžné zvolánív závěrečné písni „Jdi už chlapče,jdi už domů...“ hladí. Vkusně vybavenémubukletu chybí údaje o datua místu nahrávky.SUPRAPHON MUSIC a. s., VáclavTalich Special Edition 14,SU 3834-2 ADD MONOGeorg Friedrich Händel: Koncertpro hoboj a orchestr g moll,HWV 287 (1-4), Johann SebastianBach: Koncert pro cembalo(klavír) a smyčce d moll, BWV1052 (5-7), Suita D dur, BWV1068 (8-12)František Hanták – hoboj (1–4),Svjatoslav Richter – klavír (5–7),Česká filharmonie (1–7), Slovenskáfilharmonie (8–12), řídí VáclavTalich .Nahráno ve studiu Domovinav Praze, 29.–31. 3. 1955 (1–4),Dvořákova síň Rudolfina v Praze,8. 6. 1954 (5–7) a Velký sálvládní budovy Bratislava, 19. 6.1950 (8–12), hudební režie MiloslavKuba (1–4), Ladislav Šíp(5–7) a neznámý, asi slovenskýhudební režisér (8–12), zvukovárežie Miloslav Kulhan (1–4), FrantišekBurda (5–7) a neznámý asislovenský zvukař (8–12), digitálníremastering z původních magnetofonovýchpásů (96 khz/24bit) Stanislav Sýkora a JaroslavRybář SR Studio, Praha 2007Celkový čas 56:04 Jaroslav SmolkaZe tří děl, vydaných v nové edicinahrávek Václava Talicha, jsoukvalitní snímky obou instrumentálníchkoncertů, nahraných v posledníchletech dirigentova aktivníhopůsobení péčí Supraphonu v Praze.S dlouholetým prvním hobojistouČeské filharmonie FrantiškemHantákem nahrál na jaře 1955Koncert g moll Georga FriedrichaHändela a s novou tehdy u náshvězdou světového pianismu SvjatoslavemRichterem po Pražskémjaru 1954 Koncert d moll JohannaSebastiana Bacha; oba doprovázejísmyčce České filharmonie. Jeto interpretace, jakou dnes neslýcháme.Nahrávky ovšem vzniklyuž dlouhá desetiletí před prvnímipokusy přiblížit interpretaci barokníhudby způsobům, jakými se hrávalav době vzniku. Není tu dokonceani akordické continuo. V Bachovědíle je do jisté míry nahrazují některénevirtuosní části sólového partu.Händelova skladba však našemudnešnímu uchu už zní neúplněa prázdně, samy smyčce ve vysloveněbarokní skladebné faktuřenestačí. Také hoboj Františka Hantákanám zní nebarokně. Je otázka,zda jeho poněkud útlé vyzněníje věcí samého výkonu nebo spíšneoptimálního poměru mezi sólistoua orchestrem, dosaženého rozmístěníma charakteristikou mikrofonů.Je to hraní s křišťálově čistouintonací, vzornými dynamickýmikontrasty i vůbec odstupňováním,naprostou technickou jistotoua vůbec překrásným tónem. JakoTalichův odchovanec má rytmickypřesně odměřený pohyb. V tomsi ovšem se svým mistrem rozumía v tomto duchu jej dirigents velmi disciplinovaným orchestremdoprovází. Nápadně nebarokníje i interpretace Bachova koncertu:nejvýrazněji už tím, že sólovýpart je interpretován na klavíra ne na cembalo. Svjatoslav Richterjej ovšem pojímá jako dílo navýsost klavírní; v jeho podání vyposlouchámeono osobité nasazenía energičnost, jaká je příznačnápro jeho interpretace děl ze všechepoch. Je to ovšem vrcholné podáníve smyslu, v jakém se Bach hrávalv polovině 20. století. Od dnešníchsnímků se nejvíc liší nejstaršínahrávka desky, Bachova SuitaD dur, BWV 1068. Ta se liší od toho,co slýcháme dnes nejen pojetímhudby, ale i kvalitou zvuku. Svědčío tom, že do Bratislavy roku 1950ještě nedorazila zásadní technickámodernizace příjmu zvuku a nebylitu špičkoví zvukaři. Takové mankoovšem nemohl zastřít ani jinakskvělý digitální remastering s možnostmi96 khz/24 bit.J. CHURÁČEK – JC AUDIO (čísloneuvedeno)Kompletní klavírní dílo JosefaSukaMarkéta Týmlová – klavírNahráno ve zvukovém studiuHAMU v Praze od února 2006 doledna 2007, režie Martin Vrzal.Celkové časy 4 CD: 58:58,61:11, 67:31, 59:24 Jiří PilkaDílo Josefa Suka prožívá v posledníchletech zajímavou renesanci.Vedle doma proslulé Smyčcovéserenády, Písně lásky a Pohádky setěší velkému zájmu v cizině Asrael,občas Pohádka léta a Zrání. Dnesmáme nově k dispozici 4 CD kompletníhoklavírního díla. Podobný

64revue hudebních nosiČŮcelek v interpretaci Václava Štěpánabyl natočen před více než 30lety a není už prakticky k dosažení.S novou nahrávkou vstupuje natrh odvážně firma Jiřího Churáčkaz Netolic. Komplety nabízejípohled na celistvost tvůrčí osobnosti,snáze pochopíme vrcholyi slabiny. Sukovo klavírní dílose rozkládá mezi lety 1892 (18-ti letý) a 1920 (46-ti letý). Není totedy vhled do všech fází Sukovavývoje. Zahrnuje řadu příležitostnýchdrobností (Fantazie-polonézaop. 5, Humoreska, Ukolébavky,O přátelství), nabídne méněznámé celky (Nálady op. 10, Suitaop. 21), ale současně několiknaprosto klíčových kompozic.Již dvacetiletý Suk překvapil celkemop. 7 s proslulou Písní lásky,mladicky eruptivně působí Jaroop. 22a a Letní dojmy op. 22b. Pročeskou klavírní tvorbu zůstanenepostradatelným cyklus O matinceop. 28 (1907) a cyklus Životema snem op. 30 (1909). Tyto vrcholyvlastně uzavírají Sukovy vkladydo klavírního oboru již v 35 letech,po nich vytvořil už jen drobnosti.Suk nepsal díla z primární potřebyvstoupit do českého klavírníhodění, ale především z potřebyvyslovit silný emotivní nebo meditativnístav své duše. Není to tedytvorba virtuózní (ač není vždy lehká),není ani modernisticky průbojná.Cítím v ní spíše secesní akcentna krásu, přírodu, nostalgii, nabídnebohaté chromatické proměny,vynalézavou práci s prodlevou(Letní dojmy, O matince, Životema snem, Ukolébavka č. 3) známouuž z Asraela. Od samého začátkuuchvacuje melodická invence,smysl pro formu i pro nástrojovousazbu. Markéta Týmlová dokonalevystihuje poselství Sukova díla.Je cenné, že se nikde neuchylujek nadbytku patosu nebo vnějškovosti.Střídmá práce s pedalizací,dokonalá artikulace s průzračnoubrilantností dává všem dílůmjas a srozumitelnost. I v rychlýchpasážích a ozdobách je prstovátechnika Týmlové perlivá, technickydokonalá. Místy dá detailům ažtaneční lehkost, jakoby se hudbavznášela na špičkách. V podstatěpřináší Týmlová ucelený interpretačnínázor, prolne ho jak dozávažných cyklů, tak do rozmilýchdrobností (Vesnická serenáda,Ukolébavka parodující šlágr Milovalajsem, ale jen jednou v životěsvém). Velkou hloubku vdechneinterpretka dojímavé ukolébavce„Smrti, přijď jen tiše.“ Nahrávkazní dostatečně prostorově bohatěa čistě. Komplet je vybaven grafickyvýborně udělaným bukletem,českým a anglickým textem (autor– asi klavíristka? – je, bohužel, utajen).Máme tedy k dispozici cennýpřínos do disko světa, nemělby v množství nabízených titulůzapadnout.ARCODIVA UP 0103-2 131Bohuslav Martinů: Bergerettes.Pět kusů pro housle, violoncelloa klavír, H 275, AlfredSchnittke: Trio pro housle, violoncelloa klavír (česká premiérana CD), Dmitrij Šostakovič: Triopro housle, violoncello a klavír,op. 8.Puella Trio – Terezie Fialová (klavír),Eva Karová (housle), MarkétaVrbková (violoncello)Nahráno v sále Josefa Dobrovskéhokonventu Milosrdnýchbratří v Brně 10.–11. srpna2007, produkce a hudební režieJiří Štilec, zvuková režie VáclavRoubal a Karel Soukeník.Celkový čas 57:58 Rafael BromDívčí trio Puella, mladý komornísoubor, který hraje ve složeníTerezie Fialová (klavír), Eva Karová(housle) a Markéta Vrbková(violoncello) se zjevilo roku 2003na Konzervatoři v Brně ve tříděVáclava Horáka. V letošním rocejiž studuje na Vysoké škole vešvýcarském Luzernu pod vedenímvynikajícího českého GuarneriTria Praha. Pod vedením klavíristytohoto souboru, Ivana Klánského,studovalo dívčí trio od roku 2006na pražské AMU. Soutěžní úspěchysouboru, započaté již rok pozaložení, vydají na celý sloupectextu, jsou mezi nimi i ceny z Petrohradu,San Bartolomea a z USA.Nepochybně k tomu přispěla takéúčast na prestižních mezinárodníchmistrovských kurzech, kromějiného také v německém Bad Saulgauu Guarneri Tria Praha a u JerryhoHomera. Pro svůj titul, vydanýu společnosti ArcoDiva nastudovalsoubor hudbu tří slavnýchskladatelů 20. století – Martinů,Schnittkeho a Šostakoviče. Dramaturgickýmpřínosem je zde českápremiéra dvouvětého Tria ruskoněmeckéhožidovského skladateleAlfreda Schnittkeho (1934-1998), který v roce 1990 přesídlilz Moskvy do Hamburku a učiniltak další návrat v rodinné historiido země předků. Interpretacejeho díla ozvláštněného disonantněvariovanými melodickými vazbamina pravoslavný zpěv zdařilezjevuje jak originální zvukovoukřehkost, tak připomínky skladatelovapříklonu k polystylovosti,disonanci a křesťanské mystice.Ta se v druhé větě ohlašuje hlubokýmbezvýchodným smutkemzávěru, odrážejícím úvahy o životěa smrti těžce nemocného autora.(Trio bylo dokončeno v roce 1992).Jak zde, tak v cyklu Bergerettesi v závěrečném Šostakovičově prvnímTriu slyšíme vyzrálý souborovývýkon, ve studiové práci dokonalenástrojově harmonizovaný. Osobnostinástrojové i hráčské jsou zdevěnovány celku bez sólistickýchambicí, třebaže na pozadí sólovětraktovaných pasáží se jejich připravenostk originální interpretaciv náznacích nepochybně zrcadlí.Podporuje to třeba precizněznějící klavír zvláště ve třetí částiBergerettes, přičemž právě tentocyklus je dobrým příkladem souborovéhocítění. Ve stejné větě jerovněž pozoruhodný ryze cantabilní,i ve vyšších polohách barevný,violoncellový tón. Nostalgie houslív jímavém úvodu druhé pomalévěty Schnittkeho Tria je dalšímdokladem souborové kázně a díkytakřka skromné nástrojové prezentacivyloženě sólového místapartitury, je kromobyčejně působivá.Ve finální hudbě titulu, Šostakovičovějednovětém triu č. 1,v němž opět vystupuje do popředívioloncellový zpěv, se PuellaTrio představuje jako přesvědčivěsehraný ansámbl vysoké interpretačníúrovně.STUDIO MATOUŠ MK 0058-2231Vánoční hudba v gotickýchČecháchTempus Annuntiationis, TempusAdventus, Tempus NativitatisDomini, Cantiones BohemicaeChristum Natum celebrantes,Tempus Novi anni, TempusEpiphaniae DominiArs cameralis, umělecký vedoucíLukáš MatoušekNahráno ve studiu ArcoDiva,Domovina v září a říjnu 2007a v kostele církve českobratrskéevangelické v Praze 2 v listopadu1992, hudební režie JaroslavRybář, zvuková režie Karel Soukeník,Erich Kunze.Celkový čas 73:44 Jan BaťaPředvánoční hudební trh byl obohacennovou nahrávkou souboruArs cameralis, která je věnovánavánoční hudbě středověkýchČech. Dramaturgický záběr deskyje však pojat mnohem šířeji - saháod slavnosti Zvěstování Páně(25. března) přes dobu adventní,samotné vánoční a novoročníveselí až ke slavnosti ZjeveníPáně (6. ledna), známé jako svátektří králů. Z hlediska žánrovéhose zaměřuje na vícetextová motetaa písně, časově pokrývá dobupředhusitskou, husitskou a saháaž na práh renesance, ba ještě dál- až k době Jana Ámose Komenského(píseň Poslal Bůh anjela).Názorně tak dokládá dlouhodobouoblibu a „setrvačnost“ písňovéhorepertoáru.Velkým kladem nahrávky jemnožství obsažených skladeb,z nichž mnohé jsou nahrány vůbecpoprvé. Ostatní vybízí ke srovnánía kritické diskuzi. Velmi nápaditáa nosná je myšlenka postavitvedle sebe latinské písně a jejichpozdější české paralely, případnějednohlasé a vícehlasé verze. Jeproto veliká škoda, že v bookletuchybí podrobný seznam pramenůjednotlivých skladeb. Je také jasné,že z technického a ekonomickéhohlediska je výhodnější uvéstzpívané texty s překlady pouze nawebových stránkách (přesná adresaje v bookletu uvedena), nicméněse mi tento postup jeví jakokrajní řešení. Velmi diskutabilní jeotázka volby tempa, které býváu Ars cameralis tradičně rychlé.Otázka ideálního tempa jde rukuv ruce s možnou hranicí preciznívýslovnosti a celkového provedenína straně interpreta a schopnostivnímat a porozumět obsahu textuna straně posluchače. Příliš svižnétempo totiž u rychlejších pasážíchstírá jejich „čitelnost“ a v kombinacise synkopickým kontrapunktemvede někdy ke zdání nesouhry(zde např. Kyrie Virginitatisamator, Zdrávas ciesařovno), jindyke slyšitelnému zpomalovánía zhoršení intonace (Radujme sevespolek, Radujme se všikni nyní)či zastření meditativního charakterutextu (Magnum miraculum).Naopak mnohým písňovým skladbám(zejména koledám) živějšítempo prospívá. V tomto ohleduby tak desce neškodila větší tempovávyváženost.Soubor Ars cameralis reprezentujesvým interpretačním přístupemjednu z mnoha možných cestke znovuoživení hudby středověkýchČech. Náleží mu nezastupitelnémísto na poli českých profesionálníchsouborů nejen z hlediskarepertoáru, ale i dramaturgiea využití široké palety středověkéhoinstrumentáře. Už proto stojízato si „Vánoční hudbu v gotickýchČechách“ koupit a poslechnout.

SOUDOBÁ TVORBAA HUDBA XX. STOLETÍV NAHRÁVKÁCHSPOLEČNOSTIARCODIVAUP 0090-2UP 0103-2 UP 0104-2 UP 0097-2UP 0084-2 UP 0001-2 UP 0069-2UP 0065-2 UP 0052-2 UP 0044-2ARCODIVA Balbínova 14, 120 00 Prague 2, Czech Republictel.: +420 224 238 673-6, +420 777 687 797, fax: +420 224 238 619, e-mail: arcodiva@arcodiva.cz

Zveme Vás na klavírnírecitály v Rudolfinu:15. května 2008Ivan MoravecChopin, Debussy20. května 2008Alfred BrendelHaydn, Mozart, Beethoven, Schubert22. května 2008 ve 21.30Vitalij BerzonProkofjev, Brahms, Chopin,Schumann, Liszt2. června 2008Maurizio Polliniprogram v jednáníGenerální partnerOficiální partnerHlavní mediální partnerSíť Ticketprotel: +420 296 333 333fax: +420 234 704 204e-mail: ticket@ticketpro.cz12. 5. - 4. 6. 2008Pokladna Pražského jaraRudolfinumnám. Jana Palacha, Praha 1tel: +420 227 059 234