Stahuj formát PDF 2Mb

tématický článekk Božímu jednání. Když věřící volaliv situaci krajní nouze k Hospodinuo záchranu, Bůh je vyslyšel a do jejichnouze sestoupil s řešením. Naplnil potřebulidí, kteří jej ve své úzkosti hledalia tato naplněná potřeba se stala součástíBožího spásného jednání. Podobněsestoupil do lidské nouze i Boží Syn,Ježíš Kristus, aby na sebe vzal lidskýhřích i všechny bolesti, nemoci a bídusvěta (Iz 53). Stav nouze a lidské volánío pomoc se stalo Bohu výzvou k pomoci.Tento vzorec jednání si osvojujílidé, kteří se podřizují Kristově vládě.Pastorace se pak stává formou účinnépomoci v mezních situacích. I když mápastorace psychoterapeutické účinkynení s psychoterapií totožná, nejde jí totižjen o úlevu z obtíží, nýbrž o obnovenívztahu s Bohem a spásu lidské duše.Konkrétní a účinná pomoc je však jednímze základních předpokladů pro to,aby člověk začal Bohu naslouchat a uvažovato obnovení vztahu s Ním. Naplňovánísociálních potřeb spoluobčanůje pro křesťana a křesťanskou komunitupříležitostí ke zjevování Božích záměrůa pro člověka v nouzi příležitostí poznatBoží milost.Holistický přístupTím, že druhým pomáháme v nouzi,projevujeme něco z Boží milosti, kterounás Bůh zahrnuje. Křesťanská sociálnípráce se snaží o celistvý (holistický) přístupk člověku a vedle terapeutické pomociusiluje i o duchovní rozvoj jednotlivce.Jejím cílem není jen dosažení psychosociálnípohody jednotlivců a celékomunity, ale i duchovní nasměrováník Bohu. Pomoc většinou dobrovolnýchsociálních pracovníků se soustřeďujena rozvoj a podporu jedince, rozvíjípřináležitost ke komunitě, porozuměnía vzájemnost. Důraz je kladen na vztahya komunikaci. Příslušníci takovýchtokřesťanských komunit jsou, na rozdílod lidí stojících vně, schopni porozuměti vyjádřit identitu a naději komunity.A právě sdílená naděje je důležitýmprvkem pro zvládání různých zátěžovýchsituací, které s sebou sociální nejistotapřináší.Zátěžové situacea jejich působeníPůsobení různých zátěží často vedek narušení psychické rovnováhy, někdyjen dočasně nebo částečně. Naše uvažovánía chování se pak mění. Tyto zátěžovésituace mohou vést ke vzniku a rozvojipsychických poruch. Podle vznikua možných následků se rozlišují zátěžejako frustrace, konflikt, stres, trauma,krize či deprivace. Zde jsou některé jejichznaky a pocity s nimi spojené:• frustrace – frustrující je situace, kdyje člověku znemožněno dosáhnoutuspokojení nějaké subjektivně důležitépotřeby;• konflikt – je střetem dvou vzájemněneslučitelných, přibližně stejněsilných tendencí (patří sem i dennímrzutosti);• stres – pocit neovlivnitelnosti, nepředvídatelnostia nezvládnutelnostisituace;• trauma – náhle vzniklá situace výrazněnegativního významu, jež vedek určitému poškození nebo ztrátě;• krize – narušení psychické rovnováhyz aktuálně nezvládnutelného problému,je podnětem k nutné změně;• deprivace – stav, kdy některá významnábiologická či psychická potřebanení dostatečně uspokojována.Co pomáhá zvládatzátěžové situace?Každý z nás má jinou míru odolnosti,tzv. „frustrační toleranci“, vůči výšeuvedeným zátěžovým situacím. To, žesi člověk zachová duševní rovnováhua zvládá nepříznivé situace je v podstatěvýsledkem působení tzv. protektivníchfaktorů. Patří sem schopnostvyrovnávat se s náročnými životnímisituacemi a vynakládat úsilí na jejichzvládání. Tato naše odolnost a houževnatostje úzce spojena s důvěrouv možnost najít přijatelné řešení. Promíru zátěže, jakou člověk dokáže bezvětších problémů zvládnout, je tedydůležité:• jak jedinec zátěžové situace hodnotía jak vykládá jejich význam;• jak je prožívá, zda u něj převažujeúzkost a bezmoc nebo optimismusa důvěra;• zda nad situací existuje nějaká kontrola.A právě zde může křesťanská komunitačlověku při zvládání různých zátěžívýznamně pomoci. S křesťanskýmpracovníkem nebo členem křesťanskékomunity, který je připraven naslouchata ochoten se sdílet, může jedinecv zátěžové situaci lépe nést své břemeno.Život člověka, který se identifikovals cíli křesťanské komunity a je zapojendo jejich aktivit např. nějaké dobrovolnicképráce, je naplněn smyslem. Navíczískává řadu sociálních vazeb, kteréjeho život stabilizují. Díky nim rozpoznávásvé obdarování a může je k prospěchudruhých uplatňovat. V komunitěvíry vládne důvěra a je zde širokýprostor ke vzájemným projevům solidarity.Křesťanská komunita poskytujejedincům zázemí, pocit přijetí a smysluživota. Pastorace a duchovní směrovánízprostředkovává vztah s Bohem, kterýmá nade vším kontrolu. On je zároveňnaší velkou jistotou v nouzi a sociálnínejistotě, Pastýřem, který slyší naše volánía má pro nás slovo povzbuzení.JAREK ANDRÝSEKŽIVÉ SLOVO9