tématický článekSociální nejistotya život v křesťanské komunitěSociální nejistotyFinanční krize, která zasáhla USA,začala ovlivňovat i Evropu. Za dva měsíceztratila česká měna k dolaru přestři koruny. Omezila se výroba aut, protoželidé začali být opatrní v nakupování.Mohl bych pokračovat ve výčtu, alepodstatné je to, co s sebou přináší - sociálnínejistotu. Jak hluboký dopad nanás zmíněná finanční krize bude mít,ukáže budoucnost. Sociální nejistotuvšak prožívají jednotlivci a celé skupinyobyvatel i v době stabilního trhu. Mámteď na mysli zcela konkrétní případy,které znám, například matku samoživitelku,jež po zaplacení nájemného hospodařís minimálním množstvím peněz.Své dceři nemůže zaplatit ani kurz nakytaru ani nic jiného, co není právě nezbytněnutné. Dostala výpověď z bytua nemůže najít jiný, za který by platilapřibližně stejnou částku jako za ten původní.Žije ve velké nejistotě.Co s lidmi, které sociální síťnezachytí?Dnešní sociální stát se v Evropě konstituovalpo 2. světové válce. V našíčeské legislativě a struktuře institucípřetrvává vliv socialistického státu,korigovaný ne vždy koncepční a důslednousociální politikou porevolučníchvlád. Na své dokončení stále čekáreforma zdravotnictví a decentralizaceposkytování sociálních služeb. Činnostnestátních neziskových organizací jepak ztěžována nevhodnou legislativoua způsobem financování. V mezích danýchsociálním zákonodárstvím se státsnaží občanům poskytovat pomoc, aleta na vše nestačí. Proto se kolem sebesetkáváme s osudy mnoha lidí, které sociálnísíť nezachytí. Dostávají se do sociálnínouze a nejsou fakticky schopni zabezpečovatsvé základní životní potřeby.Jak jim můžeme pomoci my, věřící lidéa společenství víry, ve kterém žijeme?Nejprve bych chtěl věnovat pár řádkůkřesťanské komunitě a jejímu místuv širším sociálním prostředí.Křesťanská komunita v širšímsociálním prostředíPojem komunita je mnohoznačný a jepoužíván různorodě. Zaměřím se na komunitujako skupinu duchovně spřízněnýchosob, jako společenství lidí, kteřísdílejí společné hodnoty a zájmy. Pocitblízkosti a solidarity, který je spojuje,se projevuje vzájemnou pomocí. Pocitsolidarity a sounáležitosti mezi lidmi,tzv. smysl pro komunitu, je také jejímhlavním znakem. V tomto ohledu jekomunitou i společenství lidí stejnéhonáboženského vyznání. Takto vymezenákomunita sehrává ve zvládání sociálníchnejistot důležitou roli. Můžeme setotiž na ni dívat jako na sociální útvar sezvláštním typem sociálních vazeb mezijeho členy. Křesťanská komunita máspecifické postavení i navenek v širšímsociálním prostředí. Některé křesťanskésbory, projevují velký smysl solidaritya vzájemné pomoci. Zdrojem inspiracek solidárnímu jednání se jim stal JežíšKristus, jeho život a učení. Křesťanskákomunita vytváří vlastní sociální síť založenouna sdílení zájmu.Jaký je společný zájemkřesťanské komunity?Základním Božím zájmem ve vztahuk lidské společnosti je obnovení narušenéhovztahu mezi člověkem a jehoStvořitelem. Nový zákon mluví o znovuzrozeníjedince (Tt 3,5) k novému životua o eschatologickém znovuzrození či obnovenísvěta (Mt 19,28). Komunita vírysdílí tento Boží záměr a snaží se jej podKristovou vládou naplňovat. Péče o duchovnísměřování lidí má dva rozměry.Ten vnitřní se týká pastorační péče o věřící,kteří vyznávají svou víru v Kristaa jsou členy společenství. Vnější rozměrpastorace se týká ostatních lidí, kteří přicházejído kontaktu s komunitou víry. Taměla v dobách Starého i Nového zákonavždy tento přesah do sekulární sféry, kterýbyl k obecnému prospěchu lidské společnosti.Hospodin i jeho Syn, Ježíš Kristus,vystupují v Písmu jako Pastýři. Jsouzdrojem a motivací k pastorační prácikřesťanských církví. Odtud vyvěrá snahavěřících pomáhat a řešit problémy uvnitři vně komunity víry. Zaměřme se nynína pomoc směrem ven, protože vnitřnípastorace a pomoc v církvi je téma samopro sebe. Zájem křesťanské komunity byměl vycházet z Božího zájmu a z Božíhozpůsobu jednání s lidmi, kteří se dostávajído nouze.Nouze – víc než jen výzvak pomociJe pozoruhodné sledovat jak se v biblickýchdějinách nouze stává podnětem8 ŽIVÉ SLOVO
tématický článekk Božímu jednání. Když věřící volaliv situaci krajní nouze k Hospodinuo záchranu, Bůh je vyslyšel a do jejichnouze sestoupil s řešením. Naplnil potřebulidí, kteří jej ve své úzkosti hledalia tato naplněná potřeba se stala součástíBožího spásného jednání. Podobněsestoupil do lidské nouze i Boží Syn,Ježíš Kristus, aby na sebe vzal lidskýhřích i všechny bolesti, nemoci a bídusvěta (Iz 53). Stav nouze a lidské volánío pomoc se stalo Bohu výzvou k pomoci.Tento vzorec jednání si osvojujílidé, kteří se podřizují Kristově vládě.Pastorace se pak stává formou účinnépomoci v mezních situacích. I když mápastorace psychoterapeutické účinkynení s psychoterapií totožná, nejde jí totižjen o úlevu z obtíží, nýbrž o obnovenívztahu s Bohem a spásu lidské duše.Konkrétní a účinná pomoc je však jednímze základních předpokladů pro to,aby člověk začal Bohu naslouchat a uvažovato obnovení vztahu s Ním. Naplňovánísociálních potřeb spoluobčanůje pro křesťana a křesťanskou komunitupříležitostí ke zjevování Božích záměrůa pro člověka v nouzi příležitostí poznatBoží milost.Holistický přístupTím, že druhým pomáháme v nouzi,projevujeme něco z Boží milosti, kterounás Bůh zahrnuje. Křesťanská sociálnípráce se snaží o celistvý (holistický) přístupk člověku a vedle terapeutické pomociusiluje i o duchovní rozvoj jednotlivce.Jejím cílem není jen dosažení psychosociálnípohody jednotlivců a celékomunity, ale i duchovní nasměrováník Bohu. Pomoc většinou dobrovolnýchsociálních pracovníků se soustřeďujena rozvoj a podporu jedince, rozvíjípřináležitost ke komunitě, porozuměnía vzájemnost. Důraz je kladen na vztahya komunikaci. Příslušníci takovýchtokřesťanských komunit jsou, na rozdílod lidí stojících vně, schopni porozuměti vyjádřit identitu a naději komunity.A právě sdílená naděje je důležitýmprvkem pro zvládání různých zátěžovýchsituací, které s sebou sociální nejistotapřináší.Zátěžové situacea jejich působeníPůsobení různých zátěží často vedek narušení psychické rovnováhy, někdyjen dočasně nebo částečně. Naše uvažovánía chování se pak mění. Tyto zátěžovésituace mohou vést ke vzniku a rozvojipsychických poruch. Podle vznikua možných následků se rozlišují zátěžejako frustrace, konflikt, stres, trauma,krize či deprivace. Zde jsou některé jejichznaky a pocity s nimi spojené:• frustrace – frustrující je situace, kdyje člověku znemožněno dosáhnoutuspokojení nějaké subjektivně důležitépotřeby;• konflikt – je střetem dvou vzájemněneslučitelných, přibližně stejněsilných tendencí (patří sem i dennímrzutosti);• stres – pocit neovlivnitelnosti, nepředvídatelnostia nezvládnutelnostisituace;• trauma – náhle vzniklá situace výrazněnegativního významu, jež vedek určitému poškození nebo ztrátě;• krize – narušení psychické rovnováhyz aktuálně nezvládnutelného problému,je podnětem k nutné změně;• deprivace – stav, kdy některá významnábiologická či psychická potřebanení dostatečně uspokojována.Co pomáhá zvládatzátěžové situace?Každý z nás má jinou míru odolnosti,tzv. „frustrační toleranci“, vůči výšeuvedeným zátěžovým situacím. To, žesi člověk zachová duševní rovnováhua zvládá nepříznivé situace je v podstatěvýsledkem působení tzv. protektivníchfaktorů. Patří sem schopnostvyrovnávat se s náročnými životnímisituacemi a vynakládat úsilí na jejichzvládání. Tato naše odolnost a houževnatostje úzce spojena s důvěrouv možnost najít přijatelné řešení. Promíru zátěže, jakou člověk dokáže bezvětších problémů zvládnout, je tedydůležité:• jak jedinec zátěžové situace hodnotía jak vykládá jejich význam;• jak je prožívá, zda u něj převažujeúzkost a bezmoc nebo optimismusa důvěra;• zda nad situací existuje nějaká kontrola.A právě zde může křesťanská komunitačlověku při zvládání různých zátěžívýznamně pomoci. S křesťanskýmpracovníkem nebo členem křesťanskékomunity, který je připraven naslouchata ochoten se sdílet, může jedinecv zátěžové situaci lépe nést své břemeno.Život člověka, který se identifikovals cíli křesťanské komunity a je zapojendo jejich aktivit např. nějaké dobrovolnicképráce, je naplněn smyslem. Navíczískává řadu sociálních vazeb, kteréjeho život stabilizují. Díky nim rozpoznávásvé obdarování a může je k prospěchudruhých uplatňovat. V komunitěvíry vládne důvěra a je zde širokýprostor ke vzájemným projevům solidarity.Křesťanská komunita poskytujejedincům zázemí, pocit přijetí a smysluživota. Pastorace a duchovní směrovánízprostředkovává vztah s Bohem, kterýmá nade vším kontrolu. On je zároveňnaší velkou jistotou v nouzi a sociálnínejistotě, Pastýřem, který slyší naše volánía má pro nás slovo povzbuzení.JAREK ANDRÝSEKŽIVÉ SLOVO9