Stahuj formát PDF 2Mb

stránka mladýchPodobat se KristuKatka je studentka grafiky na zlínskévyšší odborné škole umění. Je jí 22 leta aktivně se zapojuje do klubu mládežea života Křesťanského sboru ve Vsetíně.Strach ze smrti nahradilo setkánís živým BohemKdyž jsem byla malá, bála jsem sesmrti. Především jsem se bála toho, žemi zemřou rodiče. Nedokázala jsem sesmířit s představou, že budeme ležetv hrobě, ve tmě a život bude plynoutdál. V té době jsem věřila v Boha, pouzesvou „dětskou“ vírou. Proto, že jsemnechtěla, aby rodiče zemřeli, preventivnějsem se každý večer modlila za řadunemocí, aby se jimi nenakazili. Byly tonapř. žloutenka A, B, C, Aids, HIV – pozitivní,snad i záškrty, bylo jich asi kolem15. Vždy, když jsem se dozvědělao dalších, hned jsem je tam přidala. Asiv 17 letech jsem na Anglickém Campupo kamarádce opakovala krátkoumodlitbu, ve které jsem říkala Bohu, žebych chtěla, aby změnil můj život a žeto s ním chci zkusit. Nikdy bych si předtím nemyslela, že by tato krátká větičkamohla člověka opravdu změnit. Nyní jemi už 22 a jsem moc ráda, že s tou modlitboujsem si uchovalapevnou jistotua zároveň takovoubázeň, že od něho nechciodejít. Že mi pomohljít proti proudua stát si za pravdou.Není mi úplně jedno,co si o mně lidémyslí, ale povzneslajsem se nad to, tak žesi připomínám verš:„Co ti může udělatčlověk“ nebo „Neleknešse strachu náhlého,neboť Hospodinbude doufání tvé.“Ze zkušenosti vím, žeopravdu dokáže dělatzázraky a že modlitbyvyslýchá, akorát semusíme naučit čekat.Aby všichnio Kristu věděliNení lehké povídato tom druhým lidem, vím to, ale kdyžvíte, že to po vás Ježíš chce, tak to musíteudělat. Hrozně mně to potom naplňuje,protože vím, že jsem mu zaseo trošku víc podobná. Bylo to úžasnéobdobí, potom, co jsem věděla, že existuje!Chtěla jsem, aby to věděli všichni.Když jsem stopovávala, povídala jsemsi s řidiči, jestli v něco věří. Cítila jsempotřebu, že to musí vědět, proto mi bylojedno, co si o mně budou myslet. Chtělabych tohle prožívat pořád. Ale někdy setakhle necítím a je mi líto přiznat si, žeto nadšení trochu opadlo. Proč to nemůžebýt stejné, jako na začátku. Proč užo Něm nemluvím tak často? Člověk sina to rychle zvyká a když udělám něcošpatného, tak jsem na sebe hrozně naštvaná,že si mně Pán Ježíš nemůže užpoužít a pak mu vyznávám svůj hřích…Jsme ta šance, jak ukázat cestudo nebeNedávno jsem ale byla na brigáděve Zlíně a vzpomínala jsem na situace,které mi Pán Ježíš poslal do cesty.Ty situace toužím prožívat každý den.Někomu pomoct, jakkoliv, ale vědět, žemu to pomohlo. A vím, že se za ně máloslovy i činymodlím, a proto jsem se v tu chvíli modlila,aby ty situace přicházely častěji.Bože, já to chci dělat každý den, kéž mito jde. Kéž si mně budeš používat a jáTi budu naslouchat a dáš takové podmínky,prosím, kéž můžu zase někomupomáhat i jiným způsobem. Vím, že jsina mně hrdý v té chvíli a já jsem neskutečněšťastná, protože vím, že jsem Tizase o trochu víc podobná. Chybí mi to,jak se člověk zatváří, když se cítí troškutrapně, když se mu snažím pomoct.Ale já si připadám jako ty! A to je super.A pak mi Pán Bůh ten den dal prožítsituaci, kdy jsem mohla někomu pomoct.Stalo se to v obchodě. Přišel tamstarý pán, kterému jsem jednou pomáhalapřejít přes cestu, protože měl dvěobrovské berle. Byla jsem tehdy u kasya on stál za mnou s těmi berlemi a vylomenýmizuby. Pozdravili jsme se a jávěděla, že je to ta situace. Tak jsem mupomohla dát věci na pult, a potom jsemvzala nákup i toho pána do auta. Nechápalajsem, jak by mohl tak těžký nákups těmi berlemi vytáhnout do toho kopce.Odvezla jsem ho domů a skoro jakojeho manželka jsem mu urovnala nákupdo ledničky, vysypala jsem mu koš. Bylomi líto, jak tam tak sám bydlí v malémdomečku a on mi byl tak strašně vděčný.Nemusel ani nic říkat a já poznalaz jeho obličeje, že tu mou pomoc nečekal.Vím, že kolikrát ani nemusíme říkatnic o Ježíši, stačí, když jednáme jakoOn. Někdo jednou řekl: „Lidé si nebudoupamatovat, co jsme říkali, ale jak ses námi cítili.“ Jo a to je pravda. Jsme tašance, jak jim ukázat cestu do nebe. Kéžbych si to uvědomovala častěji.Neuvěřitelná milost a přátelstvíAle uvědomuji si, že Ježíš je opravdovýkamarád. V těžké situaci, když vím,že jsem udělala chybu, a lituji toho, minejen odpouští, ale dává mi prožít takésituace, skrze něž mi dává najevo, že nepatřímdo starého železa. Chce si mněstále používat, pokud budu já chtít. Onse tomu nebrání, naopak je tomu strašněrád. Je to zvláštní a nechápu ho, žestále dokola odpouští …a mně to pořádvíce dojímá. Je prostě neuvěřitelný.KATKA VRLOVÁ24 ŽIVÉ SLOVO