Stahuj formát PDF 2Mb

úvahačenství anebo střídání společenství jsoučasto výsledkem předchozího, takžeděti z těchto rodin nechtějí o víře slyšet,jsou přeprogramovány. Kolik případůzde hovoří varovnou řečí.Zůstaň v jeho blízkosti!Ano, žijeme nebezpečně, pokud sebyť jen o kousíček vzdálíme od toho,který řekl: „Já jsem cesta“ (J 14,6). Cest jespousta, ale jen jedna vede k pravémucíli. Žijeme nebezpečně, zanedbáváme--li toho, který řekl o sobě „Já jsem chlébživota“ (J 6,49). Duchovní podvýživa jeobecně rozšířená nemoc. Bible námříká v 2Pt 3:18: „Kéž rostete v milostia v poznání našeho Pána a Spasitele JežíšeKrista“ – Jak se dostaneme z tohoto nebezpečnéhoklidu v našem životě víry?– Pokání, návrat, nové uspořádání jsouBožím slovem doporučené a praxí ověřenékroky.Cesty – praxí ověřenéA tak myslím na jednoho bratra. Podelší době jsme se opět setkali na jednékonferenci. Velmi rychle přešel na věca vyprávěl mi radostně a přesvědčivě, žesi od určité doby nastavuje budík o něcodříve. A teď má čas si číst Bibli a modlitse, dřív než jde do firmy, zdůrazňoval.„A to mne v životě víry skutečně posunulovpřed!“ řekl pak doslova.Myslím také na mladou rodinu. Bylikřesťany, žili však doslovně v individualismu– fitnessy, volnočasové aktivitya všechno, co je hezké, bylo v těžišti jejichživota. Jít do shromáždění za hezkéhopočasí bylo vyloučeno! Pak poznalipřátele. A s nimi odhalili cenu a radostzávazného života s Pánem Ježíšem. Tozpůsobilo v jejich životě změnu. Tentoprůlom byl tak očividný, že to vyvolalovzrušené debaty na pracovišti a neslušnéobrázky nad ponkem zmizely. Částdovolené od těch dob tráví ve společenstvíkřesťanů při biblické výchově. –Starší děti (15/17 let) ale nemají pro tutozměnu života porozumění a ochotu.„Jsou to důsledky?“ ptají se rodičea řeší na modlitbách své starostiJeště dva jiní mladí lidé mi jasně ukazují,že pokání, náprava a poslušnostvůči Božímu slovu jsou cestou ven z nezávaznéhokřesťanství. Oba si muselinést svá životní břemena – ona na vozíčku,on své problémy s alkoholem. Pánto s nimi myslel dobře. Oba došli k vířea našli jeden druhého. Měli po bokumnoho ochotných sourozenců ve víře.Když jim však řekli zřetelně, že nemohoupodle Božího dobrého řádu spolužít jen tak na hromádce, nebyli ochotniposlechnout. Oddělili se a měli s místnímsborem jen sporadické kontakty.Avšak pak učinili nový začátek. Vzali sea přijali za své i závaznost svého vztahuk místní církvi. To bylo v jejich životěi manželství zdrojem nové radosti a síly.V normálním životě se lidé nevystavujívědomě dlouhodobě nebezpečí. V duchovnímživotě bychom v tom měli býtmnohem důslednější - zodpovědnější.V sázce je příliš mnoho – věčná ztrátanebo věčný zisk!WERNER OBERLEINZ PERSPEKTIVE 2/2008PŘELOŽIL TOMÁŠ PALAPozn.: Werner Oberlein – ročník 1940– ženatý a žije se svou manželkouChristine ve Falkensteinu/Vogtland.ŽIVÉ SLOVO19