Stahuj formát PDF 2Mb

3/2008 • ROČNÍK XXXXBohatstvoMamky v akci -DivadýlkoŠiboletyTéma čísla: Peníze nebo život

misieJazyky prokletí i výzvaProkletí provází lidstvo od Adamovapádu (Gn 3). Nedůvěra poznamenalavztah prvních lidí k Bohu i k sobě navzájem.Události, jež následovaly (Gn4-11), tvoří jakési crescendo hříchu.Popisují stav, do něhož se lidstvo dostalo(4,7): „Hřích se uvelebil ve dveřích.“Světlo na arogantní vzpouru člověkavůči Bohu vrhá příběh o Babylónskévěži. „Bábel“ znamená „Boží brána“,ale Bůh tam způsobil „balal“, zmatek.A tak se z brány do nebe stává místozmatení jazyků, místo ztráty jednotya pokoje. Stopy ráje se ztrácejí pod lavinouvzpoury a jazyky všech národů,s nimiž se potýkáme, nám tu vzpouruneustále připomínají.Od samého začátku (Gn 3,16) mělBůh pro situace vzpoury připravenořešení. Jak se z toho dostat? Jak mohounárody dosáhnout ztracenou jednotua pokoj? Univerzální plán záchranypřišel uskutečnit Boží Syn, Ježíš Kristus.Přinesl výkupnou oběť, jež snímáhřích světa, a posílá své vyznavače docelého světa (Mt 28,19n): „Jděte ke všemnárodům a získávejte mi učedníky, křtěteje ve jméno Otce i Syna i Ducha svatéhoa učte je, aby zachovávali všecko, co jsemvám přikázal.“ Měli se dostat ke všemnárodům (ethné) a zvěstovat nabídkuzáchrany. Bůh chce všechny své vyznavačeintegrovat do jednoho společenstvíBoží rodiny, ve kterém vládne jednotaa pokoj. Pestrá komunita, sjednocenánavzdory všem rozdílům. Takováje moc Ježíšovy krve.Existence jazyků je pro Božího člověkamementem, ale zároveň výzvou,aby splnil úkol, který mu Bůh uložil:„Jděte ke všem národům.“ Abychom všaksvé poslání mohli, v dnešní době jakocírkev, plnit, musíme se v existujícíchjazycích orientovat. Pokusím se to přiblížitna příkladu práce s národy jihovýchodníAsie. Seznámil jsem se s níběhem svého pobytu v Thajsku a o problematicejsem měl možnost hovořits místními lingvisty.V Kambodži je například 18 jazyků,na jejichž výzkumu a zpracování sepracuje. Řekneme-li v Kambodži, tak simusíme uvědomit, že pro národy a jazykovéskupiny nehrají hranice žádnoupodstatnou roli. Existuje například jazyk,na jehož výzkumu se nyní pracuje,kterým se mluví u východní hraniceMyanmaru. Stejným jazykem se všakmluví i za hranicí ve zhruba padesátivesnicích západního Thajska nebo vedvaceti vesnicích v jižním Laosu a takéna poměrně rozsáhlé hoře v jižní Číně.Jistě si dokážete představit, že dělatUctívání duchů u obchodníhodomu (Erawan Shrine) v Bangkokulingvistický výzkum v takovýchto oblastechnení vůbec jednoduché a že semnohé útržkovité informace skládajídohromady jen díky Božímu řízení.V Číně se například oficiálně mluví52 jazyky, ovšem reálné číslo je mnohemvětší. Úřady totiž nemají zájemna národnostním tříštění už tak dostobrovské a multikulturní země. Srov-2 ŽIVÉ SLOVO

k misijní prácimisienáme-li to se situací v Myanmaru, kde je podle hrubého odhadu asi300 různých jazykových skupin, pak už jen z tohoto pohledu musíbýt reálný počet jazyků v Číně mnohem vyšší. V současné situaci sepracuje na revizi získaných údajů a začleňování jednotlivých jazykůdo jazykových skupin.V Thajsku je v současné době oficiálně evidováno 82 jazyků. Většinaje zpracována nebo se na jejich výzkumu (abeceda, gramatika,slovníky) právě pracuje. Rozsah práce a její postup závisí vždy nadostupnosti k těmto jazykovým skupinám. Nejvíce práce je, z pochopitelnýchdůvodů, kvůli hornatosti krajiny a špatné dostupnosti,v severním Thajsku, v severozápadním Laosu a severozápadnímVietnamu. Existují však i oblasti v jižním Thajsku a jižní Číně, kdese mluví dosud nezmapovanými jazyky.V této části světa se malé národy pohybovaly vzhůru směremk pramenům velkých řek jako je Mekong, Jinsha Jiang neboSalween. Stoupaly stále výš směrem k Himalájím a hledaly prosebe nový životní prostor. Důvodem byly mimo jiné silné většinovénárody jako Thajci, Barmánci či Vietnamci, které obsadily úrodnénížiny. Menší národy a jazykové komunity pak při hledání novéhoprostoru a obživy stoupaly výše do hor. Zde však, podobně jakov jiných částech světa, platí pravidlo, že čím výš stoupáte, tím níž„stojíte“ – máte nižší životní úroveň, hůř se shání obživa.Pro lingvistu to znamená, že čím výše se vydává do hor, tím vícenových jazykových komunit nachází. Některé jsou spřízněné jakonapříklad tzv. la-hú-sí skupiny žijící ve dvou horských pásmech severníhoThajska. Ty jazykově spojuje používání slabik la, hú a sív sedmi různých tónech. Takové a jim podobné skupiny žijí vždyv určité nadmořské výšce. V rámci této nadmořské výšky se spolustýkají, komunikují a kooperují. Komunity, které se dostaly výše,mají nižší životní standard než ty, které žijí v nižších nadmořskýchvýškách. Mají menší rýžová pole a neurodí se jim tolik, jako těm,kteří žijí níž. Jiné životní podmínky a výškový rozdíl separují skupinyod sebe. Pokud spolu žijí různé jazykové skupiny v jedné vesnici,pak se separují do komunit ve spodní a vrchní části vesnice.V této pestré části světa je v oblasti jazykového výzkumu, alfabetizacea překládání Bible stále spousta práce. Wycliffova misiepracuje v různých částech světa na stovkách projektů, ale stovky jazykůstále čekají. Modlíme se za novou generaci překladatelů, kteříby pracovali na výzkumu a překládání Písem. Díky Bibli, Božímuslovu, poznávají i malé národy velkého Boha. Pověření Pána JežíšeKrista: „Jděte ke všem národům“ stále trvá, nikdo je nezrušil. Evangeliumse ještě nedostalo ke všem lidem. Bez osobní oběti tisíců odhodlanýchkřesťanů, bez rozhodnutí „zde jsem, pošli mne“, se žádnýz projektů nemůže uskutečnit. Bůh volá národy k obrácení, jednotěa pokoji. V tomto ohledu se však činí závislým na nás. Máme jíta učit národy, aby zachovávaly všecko, co nám Pán přikázal. Jakto udělat, když jim nerozumíme a ony nerozumí nám? Vidíte, ještězdaleka nejsme u konce. Pán čeká na to, až opustíme „svou slávu“a vydáme se k nim, abychom s nimi sdíleli život a víru v Boha, kterýse nám zjevil.Máte-li dotazy kontaktujte Wycliffovu misii www.wycliffe.cz.JAREK ANDRÝSEKTéma příštího čísla:Odpúšťať a nespomínaťobsahMisieProkletí i výzva k misijní práci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .2Obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .3ÚvodníkPeníze nebo život! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .4Tématické článkyOdříkání - slovo téměř neznámé . . . . . . . . . . . . . . . . . . .5Bohatstvo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .6Sociální nejistoty a život v křesťanské komunitě . . . . . . .8Spravodlivá mzda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10Príbeh zo životaIstota života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .11K zamyšleníKremace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12Biblická úvahaŠibolety . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14Příbeh ze životaDýchání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16Biblický seminářBiblická nauka o člověku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .17ÚvahaŽiji nebezpečně? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18Biblický kvízRozhovor s neznámým . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20GlosaMáte ve sboru modlitebníka? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .21Okénko pro ženyMamky v akci - Divadýlko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22Stránka mladýchPodobat se Kristu slovy i činy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24Children forever . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25RozhovorAzylový dům Elim . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26ÚvahaSklep . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28Rodinný životDědeček a babička – Soužití generací . . . . . . . . . . . 29Kresťania v zahraničíPrenasledovanie kresťanov vo svete . . . . . . . . . . . . . . 30SpomienkaVzpomínka na maminku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32Spomienka na sestru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33Na zamyslenieAhoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34Opustené stádo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34RecenzeÚvod do Nového zákona . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35InformácieKonferencia v Modre . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 362. konferencia európskych bratských zborov . . . . . . . 36Články k tématu příštího čísla, jakož i další příspěvkyzasílejte do poloviny listopadu 2008 na adresuodpovědného redaktora. Děkujeme. Redakce.ŽIVÉ SLOVO3

úvodníktirážPeníze nebo život!Milí čtenáři,téma čísla, jež dostáváte do rukou,není, jak by se mohlo na první pohledzdát, o loupežích. I když k loupeži něčehocenného vlastně nemá daleko. Chtělijsme se zamyslet nad rolí peněz a bohatstvív našem životě.Nakolik ovlivňují to, co každý den děláme?Do jaké míry se penězi poměřujemes ostatními? Nepřehlížíme ty, kdojimi nedisponují? A naopak, neupřednostňujemety, kdo jich mají dostateka umí to dát najevo? To všechno a ještěmnohem víc člověka napadne, kdyžpřemýšlí o roli peněz v lidském životě.Stali jsme se součástí bohaté západníspolečnosti a již dvě dekády žijemev kapitalismu. Když se jeden ze zakladatelůsociologie, Max Weber, rozepsalo „Duchu“ kapitalismu, použil poměrnědlouhý citát Benjamina Franklina, kterýzačíná větou: „Mysli na to, že čas jsoupeníze...“ Je v něm vykreslena zvláštníetika či filosofie „lakomství“, jejíž porušováníje vnímáno jako pošetilost a zapomínánína „povinnost.“ Přemýšlí utilitaristickya proto je pro ni i počestnostužitečná, neboť přináší úvěr.Pud po penězích je ovšem starý jakosamo lidstvo a s ním i prostá zkušenost,že pouhé uspokojování tohoto pudunevede k naplněnému životu. Biblicképřísloví praví (Kaz 5,9): „Kdo miluje peníze,peněz se nenasytí, kdo miluje hojnost,nemá nikdy dosti. Také to je pomíjivost.“Ježíš Kristus, náš Pán, jde ještědále, až za hranici pozemské existence,když praví (Mk 8,36): „Co prospěje člověku,získá-li celý svět, ale ztratí svůjživot?“ Ano, na věčnosti bude „Duch“kapitalismu konfrontován s „Duchemživota“.Současné hromadění peněz a honičkaza nimi jsou společností často vnímánypozitivně. Čím více toho máš, tím vícesi můžeš dovolit a užít, tím vyšší mášspolečenské postavení. Kdo peněz nahromadilvíce, je někdy nekriticky obdivován.Kdo jich má málo, je posmíván.Lidé se prostřednictvím peněz porovnávajís ostatními, a jejich množstvímpoměřují svůj úspěch. Jen těžko se pakzbavují pocitu, že jich potřebují ještěvíce.A tak se z prostředku, který mělusnadnit výměnu zboží, služeb a schopnostímezi lidmi, stal cíl a smysl jejichexistence. A právě pro tuto situaci, jakvěřím, jsou určena slova z Knihy Přísloví(11,28): „Kdo doufá ve své bohatství,padne, kdežto spravedliví budou rašitjako listí.“Jaké je to naše doufání? Jaké jsounaše naděje? Odkud čerpáme mízu, abyse strom našeho života zelenal? Chtějmežít a vydělávat tolik, kolik skutečněpotřebujeme pro sebe a pomoc druhým.Ta naplní náš život hlubokým smyslema dá mu skutečný rozměr. Přeji vám bohatýužitek z článků, které jsme pro váspřipravili.Za celou redakciJAREK ANDRÝSEKVydáváA–ALEF , Bořivojova 620/29718 00 Ostrava, www.ziveslovo.czOdpovědný redaktora adresa české redakceJaromír AndrýsekOkrajová 3, 737 01 Český Těšíntel.: 552 321 184 a 776 737 2082e–mail: ja.andrysek@volny.czAdresa slovenskej redakciePeter Kozár, Vajnorská 9, 831 03 BratislavaTel.: 02 4437 2169 a 0908 390 753e–mail: pkozar@berea.skRedakční radaJán Číž, Ján Hudec, Matúš Koša,Peter Kozár, Ján Kučera, Ján Ostrolucký,Tomáš Pala, Pavel Šíma, Petr Vaďura,Jan Vopalecký, Ľubomír Vyhnánek,Irena ZemanováGrafická úprava a tiskVydavatelství g–koukol.czOstravská 130, 735 62 Český Těšín–MostyJazyková korekturaIvo Štěrba st.Expedícia, administráciaa platby pre SlovenskoKresťanské centrum BEREA,Alstrova 38, 831 06 Bratislavatel.: 02 43641881, 0905 249379e–mail: javor@berea.skExpedice a administracepro Českou republikuA–Alef, Bořivojova 620/29, 718 00Ostrava–Kunčičkytel.: 596 784 269, 732 490 072e–mail: alef@ova.inecnet.cz, www.a–alef.czPlatby a dobrovolné příspěvkypro Českou republikuA–Alef Ostrava, Komerční banka Ostravačíslo účtu: 81006–761/0100Vždy je nutné uvést přidělený variabilnísymbol odběratele.Správa inzerceJaromír AndrýsekOkrajová 3, 737 01 Český TěšínTel.: 558 734 794 a 776 737 282e–mail: ja.andrysek@volny.czPředplatnéna celý rok 140 Kč + poštovné 72 Kčcelkem 212 Kčjednotlivá čísla 35 Kč + poštovné 18 Kčna Slovensku 200 Sk + poštovné 60 SkPředplatné na další období končí jenpísemným či telefonickým odhlášenímv administraci.Časopis vychází čtyřikrát do roka.Registrační číslo MK ČR 6480ISSN 1210–65264 ŽIVÉ SLOVO

OdříkáníAskeze je dnes skoro neznámé slovo.Proč si taky odříkat? Mnohým ještě dozníváv uších reklamní slogan: „Nevažse, odvaž se“. Ano, žít a užít, to je promnoho lidí heslo dneška. A že na toužívání nemám momentálně peníze? Tovůbec nevadí. Na všechno si mohu půjčit.Chceš nový DVD rekordér? Potřebuješjet na dovolenou? Chceš auto? Navšechno Ti půjčíme, hlásají různé reklamykolem nás. Nepotřebuješ ručitele,nemusíš doložit výši příjmu. Stačí přijíta za deset minut si odnášíš svou částku.Realita už ovšem tak růžová není. Lidérádi naplňují své potřeby a touhy, alena vzniklé závazky a důsledky už toliknemyslí. Momentálně si polepší, splnísi nějakou svou touhu, odjedou s celourodinou na dovolenou do zahraničí, aledlouhodobě se mohou dostat (a mnozíse dostávají) do velkých potíží. Půjčkyje třeba splácet a úroky někdy bývajíaž na hranici lichvy. Ale kde brát, kdyžnení z čeho? Někdo třeba přijde o práci,někdo se rozvádí a prožívá boj o majetek.Co pak? Mnoho lidí volí „jednoduché“řešení, zase si půjčí.Ve své práci jsem se setkal s různýmiosudy, ale všechny měly jedno společné.Z různých příčin se lidé dostali dovíru dalších a dalších půjček. Aby mohlisplatit jednu, vzali si jinde druhou a takdále. Výsledkem je, že se propadají stáleníž a níž, zatímco jejich dluhy jenrostou. Nakonec je nařízena exekuce,prodej majetku, a díky takto vzniklýmdluhům může člověk skončit doslovana ulici. K tomu se někdy přidají dalšínegativní jevy, kvůli kterým lidé chodížádat o pomoc na odbory sociální péče,nebo končí na přestupkovém odděleníči u soudu.A tato problematika se netýká jen jednotlivců.Právě naopak. Stává se z tohocelospolečenský problém. Proto se i příslušnéúřady snaží varovat a působitpreventivně. Kdo se však zamyslí nadletáčkem, který varuje před bezmyšlenkovitýmpůjčováním si? Kolik lidí berevážně, že když na něco momentálně nemám,tak si to prostě nekoupím? Tvůrcireklam vědí, na jakou strunu v člověkuzabrnkat a vydatně tak činí. Proč si něcoodříkat, když se nabízí tolik možností,kde si můžeš půjčit? Nakup dnes a splácetzačni až za rok. Jinými slovy, žij jenpřítomností, nemysli na budoucnost…nemysli na to, z čeho to jednou budešsplácet. Nemysli na to, že ti jednou mohouu dveří zaklepat exekutoři a prodatti i střechu nad hlavou. A právě na to jetřeba myslet. Právě na toto je třeba apelovat.Život v demokracii vyžaduje určitoumíru osobní zodpovědnosti. Každý simusí spočítat, na co má a na co nemá.Jinak hrozí to, co se dnes už v mnohapřípadech děje. Člověk se propadnena sociální dno, odkud není lehká cestazpět. Zvláště pokud člověk začnesvé problémy zahánět alkoholem nebodrogami. I s takovými případy jsem seve své praxi setkal. Jako pracovník příslušnéhoúřadu s daným člověkem projednávámjeho případ a vynáším rozhodnutí,ze kterého se dotyčný občanprávě neraduje. Jako člověk a křesťantématický článek– slovo téměř neznámébych s ním nejraději zatřásl a řekl mu,aby se vzpamatoval a začal své problémyskutečně řešit a neutíkal před svouodpovědností. Možná už je pozdě, možnáale ne…Pokud se s něčím takovým setkámeve svém okolí, apelujme na odpovědnéa s možnými důsledky počítající jednání.Veďme druhé, pokud máme tumožnost, k tomu, že nemusí mít vše, cozrovna chtějí a na co nemají. Nenechmesi reklamou vnutit, že to či ono opravdunutně potřebuji, protože bez toho prýnebude můj život šťastný. Opak býváčasto pravdou. Osvojme si modlitbuz Knihy Přísloví (Př 30,8-9): „Vzdal odemne šálení a lživé slovo, nedávej mi chudobuani bohatství! Opatřuj mě chlebempodle mé potřeby, tak abych přesycenneselhal a neřekl: „Kdo je Hospodin?“ani abych z chudoby nekradl a nezneuctiljméno svého Boha.“PAVEL ŠÍMAŽIVÉ SLOVO5

tématický článokBohatstvoLepšie je vraj byť bohatý a zdravý akochudobný a chorý. Naozaj, kto by chcelbyť chudobný? Bohatstvo so sebouprináša moc, spoločenské postavenie,pohodu a bezstarostnosť – aspoň väčšinaľudí si to tak myslí. Preto nás anineprekvapí, že v najbohatšej časti svetamnohí kresťania hlásajú „evanjeliumprosperity“ – že vernosť Bohu vediek osobnému bohatstvu. Je smutné, žetoto skreslené posolstvo teraz zapúšťakorene aj v niektorých z najchudobnejšíchkrajín sveta.Je bohatstvo znamením Božieho požehnania?Sú peniaze hlavným meradlombohatstva? Stavia sa Biblia k bohatstvukladne, alebo ho odmieta? Akosa má jej posolstvo pretaviť do nášhoživota? Naše duše závisia od odpovedína takéto otázky.Bohatstvo ako moc„Kniežatstvá a mocnosti“ (Ef 1,21) súneviditeľným pozadím nášho pozemskéhoživota. A jednou z tých mocnostísú peniaze. Slovo mamon je aramejskéhopôvodu a jeho koreň amen vyjadrujepevnosť alebo stabilitu. Ako alternatívnyboh si mamon nárokuje oddanosť,vyvoláva pocity viny, sľubuje bezpečiea zdá sa byť všadeprítomným. Má duchovnúmoc, ktorá nás môže zotročiť,nahradiť úprimnú lásku k Bohu a blížnemuvzťahmi má dať – dal, pričom napredaj sú aj ľudské duše (Zj 18,11-13).Peniaze nie sú jedinou formou bohatstva,ani v Písme nie sú menované naprvom mieste. V starovekej spoločnostidoby Starej zmluvy sa bohatstvo spájalos pôdou. Aj dnes je pôda v mnohýchkrajinách tretieho sveta jediným trvalýmbohatstvom. Úroda, dobytok i domymôžu padnúť za obeť pohromám,ale pôda zostáva. Ďalšia istota, ktorápretrvá, je rodina. V Božom zasľúbeníAbrahámovi má popri Božej prítomnostia potomstve dôležité miesto práve zem.Izraelcom na prahu Kanaánu, zasľúbenejzeme, Boh ponúka „silu získavať bohatstvo“(5M 8,18). Zem patrí Bohu, aledo dedičstva bola zverená jednotlivýmrodom. Ak bola predaná keď sa rodinazadlžila, na päťdesiaty rok sa mala vrátiťspäť (3M 25).Ako sa to týka nás dnes? Namiestopožehnania „v zemi“, ktoré patrilo Izraelu,je naše požehnanie „v Kristovi“,v ktorom majú Židia i pohania svojespoločné dedičstvo (Ef 3,6).Písmo hovorí o bohatstve dvojakýmhlasom: na jednej strane bohatých žehná,na druhej preklína. Na jednej straneje bohatstvo znamením Božej lásky,ktorá nám dopraje pozemskú prosperitu,na druhej vystríha pred „nespravodlivýmmamonom“, často získanýmna úkor druhých, ako pred falošnýmbohom. Obidva hlasy musíme pozornepočúvať.Bohatstvo ako požehnanieBohatstvo ako znamenie Božiehopožehnania (5M 30,9; Pr 22,4) vidímezreteľne na príklade Abraháma, Jóbaa Šalamúna. Oni sa však spoliehali naBoha, nie na svoje bohatstvo (1M 13,8-18; Jób 1,21). Múdry človek podľa knihyPrísloví je v podstate zámožný človeks domom a služobníctvom (obdoba modernejdobre zariadenej domácnosti),ani náramne bohatý, ani živoriaci. Istámiera bohatstva je dobrá, priveľa aleboprimálo by bolo na škodu. Preto samúdry modlí: „Chudobu ani bohatstvo minedávaj, poskytni mi toľko chleba, koľkopotrebujem.“ (Pr 30,8)Populárne evanjelium prosperity saneuspokojuje s vecami nutnými pre život,s každodenným chlebom. Zaslúži sikritiku prinajmenšom z troch dôvodov.(1) Povzbudzuje k falošným pohnútkam– zameraniu sa na zisk. (2) Nerozumiehlbokým Božím zámerom s nami– uspokojí sa s hmotným prospechomnamiesto všestranného prospechu. (3)Nesprávne vykladá Božie zasľúbeniadané Izraelu akoby sa priamo v tej podobetýkali kresťanov (porovnaj 1Ti6,3-10). Tým nechceme poprieť, že Starýzákon jasne ukazuje na bohatstvo akona prejav Božej priazne.Starý zákon potvrdzuje, že Boh je skutočnýmvlastníkom a darcom bohatstva(1Sa 2,7-8; Kz 5,19; Hz 2,8) a my smeiba jeho správcami . Mohlo by nás zaraziť,že Boh dáva bohatstvo nielen spravodlivým,ale aj zlým ľuďom. Ako tedamôže byť prejavom jeho požehnania? Jezrejmé, že nie je vždy výsledkom našejusilovnej práce (ako to často ľudia vnímajú)alebo spravodlivosti, ale je Božímdarom z milosti, dávaným štedro a nieza zásluhy.Bohatstvo ako pokušenieUž aj Starý zákon varuje pred samoúčelnýmhromadením bohatstva (Ž 49,7-8; Pr 23,4-5; 28,20). Ono poskytuje ilúziuistoty (Pr 18,11), ale v konečnom dôsledkuneposkytuje uspokojenie (Kz 5,10).Treba si tu dať pozor na niekoľko vecí:(1) Nikto si nezíska spravodlivosťpred Bohom poctivým získaním bohatstvaani rozdávaním v prospech chudobných.Vzťah s Bohom nezískamesprávnym zaobchádzaním s majetkomale prijatím Božej milosti vierou.(2) Namiesto dobrého spravovania bohatstvaa pomáhania chudobnejším samôžeme vystaviť pokušeniu zneužívaťmajetok a utláčať slabších (Am 2,6). Takako Jozefovi bratia si užívali dobré jedlokým ich brat trpel (1M 37,25; Am 6,6),hojnosť majetku robí často vlastníkovnecitlivými voči potrebám biednych.(3) Zvlášť odsúdeniahodné je zneužívanieBožieho slova ako podpory prechamtivosť (2Kr 5,20n; Mi 3,11). PánJežiš tvrdo vystúpil proti tým, čo zneužívaliBoží chrám na komerčné účely (Lk19,45n).Vo svojom učení Pán varoval pred pokušenímbohatstva. Nie je možné slúžiťzároveň Bohu i mamonu (Mt 6,24). Hlúpyboháč sa spolieha na svoje plné stodoly,ale nie je pripravený stretnúť sa s Bohom.Bohatý mládenec sa musí vzdaťvšetkého a tak nasledovať Ježiša.Hoci tieto novozákonné oddiely vyjadrujúvarovanie pred bohatstvom, nieje to také jednoduché. Pán Ježiš ocenilextravagantne veľký dar ako prejav láskyvoči sebe (Mk 14,1-9) a nechal savydržiavať zámožnými ženami (Lk 8,3).Ako rozriešiť toto napätie?Nebeské bohatstvoMnohé z negatívnych výrokov PánaJežiša proti bohatým sa týkajú duchovnejnemoci spôsobenej hmotným dostatkom.„Dajte si pozor a varujte sa akéhokoľveklakomstva, lebo život človeka ne-6 ŽIVÉ SLOVO

tématický článokzáleží v rozhojňovaní jeho majetku.“ (Lk12,15). Bohatstvo ako náhradného bohatreba odmietnuť, niekedy až jeho rozdaním.Skutočné bezpečie a požehnanienespočíva v hromadení vecí (Mt 6,19).Písmo nám podáva vyvážené, i keďniekedy znepokojujúce, posolstvo. Majetokmáme považovať za niečo, čo jenám zverené do správy, nie vlastníctva.Hodnoty tohto života treba využiťs ohľadom na ten budúci. Čo sú teda tienebeské poklady, ktoré máme hľadať,a ako to súvisí s našimi pozemskými„pokladmi“?Tu nám pomôže k orientácii starozákonnáperspektíva. Deti Izraela dostalido dedičstva trojaké požehnanie: Bohim sľúbil svoju prítomnosť, stali sa Božímľudom a dostali zem na bývanie.To, čo sme my dostali „v Kristu“, viacnež napĺňa zasľúbenie dané Abrahámovia jeho potomkom. Boh skrze svojhoDucha prebýva v nás. Sme Božou rodinouso stovkami bratov a sestier, otcova matiek (Mt 19,29). Zasľúbenie zeme jeprekonané miestom v Otcovom dome,v Božom meste, v novom nebi a na novejzemi (J 14,2; Žd 11,13-16). To je pre kresťanapravé bohatstvo. Peniaze v banke,cenné papiere a listy vlastníctva sú ibamožným doplnkom. A čo teda mámerobiť s časným bohatstvom, ktoré námBoh zveril?Spravovanie bohatstvaSprávcovstvo znamená omnoho viacnež dávanie peňazí na cirkev alebocharitu. Je to starostlivosť o Božie stvorenie,vedenie Božej domácnosti a uskutočňovanieBožej spravodlivosti. Starýzákon vo svojich pokynoch pamätal nachudobných, siroty a vdovy (napríkladv zákonoch o zbere úrody), určoval sabatpre zem a pre zadlžených, bránilúžere pri požičiavaní a na jubilejný rokposkytoval aj zúfalo zadlženým a doslužby predaným oslobodenie a novýzačiatok (5M 15; 3M 25).Hoci tieto predpisy nemožno otrockynasledovať v podmienkach novej zmluvy,predstavujú akýsi minimálny štandardpre ľudí „v Kristovi“. Zodpovednýkresťan sa stará o stvorený svet, odpúšťadlhy, pozdvihuje biednych a vylúčenýchna okraj spoločnosti a dáva nové šance.A je tu miesto aj pre priame dávanie.Sotva sa nájde presnejší indikátor našejskutočnej duchovnosti, než spôsob,ako zaobchádzame so svojím majetkom.Kresťanské dávanie sa vyznačuje radosťou(Lk 6,38; 2K 9,7) a odrážajúc Božiuštedrosť ide ďalej než po vypočítaný desiatok.Ako by sme teda mali dávať?(1) Investovať by sme mali predovšetkýmdo ľudí, a to najmä chudobných.Jediný poklad, ktorý si môžemevziať z tohto sveta do toho budúceho, súvzťahy, ktoré sme nadviazali skrze PánaJežiša (Lk 16,9). Sú to vzťahy, formovanéštedrým užívaním peňazí, investovanímvecí tohto života do toho budúceho, večného.(2) Mali by sme dávať múdro a obozretne.John Wesley radil: „Získaj všetko,čo môžeš, ušpor všetko, čo môžeš, rozdajvšetko, čo môžeš.“ Ale nemali by to byťlen almužny, ktoré iba uľavujú ľuďomod symptómov ich biedy a vytvárajúnezdravý vzťah vzájomnej závislosti,avšak neriešia dôvody chudoby. Kresťania(jednotlivci i cirkvi) by mali investovaťdo ľudí a do káuz zápasiacich s mocami,ktoré zotročujú ľudí v bludnomkruhu chudoby. V každodennom životekresťana toto je toto jedna z oblastí, kdenajviac treba múdrosť: kde a ako dávaťpeniaze?(3) Od všetkých nasledovníkov PánaJežiša sa čaká, že sa niečoho dobrovoľnezrieknu. Nie je možné vyhovoriť sana to, že bohatý mládenec (Mt 19,16-30)bol špeciálny prípad. Všetci potrebujemevo svojom živote zbaviť mamon jehodomnelej božskej moci, dať prednosťnebeským pokladom pred týmito pozemskými.Toto odriekanie má viaceréstránky. Začneme tým, že uznáme, žeBoh je majiteľom všetkého. Budeme saučiť ďakovať vo všetkom a byť spokojníbez ohľadu na okolnosti (Fp 4,12-13).Budeme ochotne platiť dane, lebo ajz nich pochádza pomoc pre chudobnýcha znevýhodnených. Mali by smeochotne a osobne dávať pomoc chudobnýma prispievať na Božie dielo (2K 8-9).A mali by sme byť ochotní – ak to Bohbude chcieť – predať a rozdať všetko.Kresťania nemajú monopol na dávaniea skutky milosrdenstva. Duchovnúslužbu z toho robí zvláštne obdarovanie,ktoré Boh dáva tým, čo žijú v súlades jeho Duchom (R 12,7-8). Potom ten,kto činí milosrdenstvo, robí to ochotnea rád. Nový zákon dáva dôraz na vnútornýživot: slobodu a nie prinútenie,štedrosť motivovanú láskou k Bohua blížnemu. „Kde je tvoj poklad, tam budeaj tvoje srdce.“ (Mt 6,21) „V konečnomdôsledku nasledujeme to, čo najviac milujeme– buď do večnosti alebo do smrti.“(Jacques Ellul)PODĽA ČLÁNKU R. PAUL STEVENSA(THE COMPLETE BOOK OF EVERYDAYCHRISTIANITY)UPRAVIL PETER KOZÁRŽIVÉ SLOVO7

tématický článekSociální nejistotya život v křesťanské komunitěSociální nejistotyFinanční krize, která zasáhla USA,začala ovlivňovat i Evropu. Za dva měsíceztratila česká měna k dolaru přestři koruny. Omezila se výroba aut, protoželidé začali být opatrní v nakupování.Mohl bych pokračovat ve výčtu, alepodstatné je to, co s sebou přináší - sociálnínejistotu. Jak hluboký dopad nanás zmíněná finanční krize bude mít,ukáže budoucnost. Sociální nejistotuvšak prožívají jednotlivci a celé skupinyobyvatel i v době stabilního trhu. Mámteď na mysli zcela konkrétní případy,které znám, například matku samoživitelku,jež po zaplacení nájemného hospodařís minimálním množstvím peněz.Své dceři nemůže zaplatit ani kurz nakytaru ani nic jiného, co není právě nezbytněnutné. Dostala výpověď z bytua nemůže najít jiný, za který by platilapřibližně stejnou částku jako za ten původní.Žije ve velké nejistotě.Co s lidmi, které sociální síťnezachytí?Dnešní sociální stát se v Evropě konstituovalpo 2. světové válce. V našíčeské legislativě a struktuře institucípřetrvává vliv socialistického státu,korigovaný ne vždy koncepční a důslednousociální politikou porevolučníchvlád. Na své dokončení stále čekáreforma zdravotnictví a decentralizaceposkytování sociálních služeb. Činnostnestátních neziskových organizací jepak ztěžována nevhodnou legislativoua způsobem financování. V mezích danýchsociálním zákonodárstvím se státsnaží občanům poskytovat pomoc, aleta na vše nestačí. Proto se kolem sebesetkáváme s osudy mnoha lidí, které sociálnísíť nezachytí. Dostávají se do sociálnínouze a nejsou fakticky schopni zabezpečovatsvé základní životní potřeby.Jak jim můžeme pomoci my, věřící lidéa společenství víry, ve kterém žijeme?Nejprve bych chtěl věnovat pár řádkůkřesťanské komunitě a jejímu místuv širším sociálním prostředí.Křesťanská komunita v širšímsociálním prostředíPojem komunita je mnohoznačný a jepoužíván různorodě. Zaměřím se na komunitujako skupinu duchovně spřízněnýchosob, jako společenství lidí, kteřísdílejí společné hodnoty a zájmy. Pocitblízkosti a solidarity, který je spojuje,se projevuje vzájemnou pomocí. Pocitsolidarity a sounáležitosti mezi lidmi,tzv. smysl pro komunitu, je také jejímhlavním znakem. V tomto ohledu jekomunitou i společenství lidí stejnéhonáboženského vyznání. Takto vymezenákomunita sehrává ve zvládání sociálníchnejistot důležitou roli. Můžeme setotiž na ni dívat jako na sociální útvar sezvláštním typem sociálních vazeb mezijeho členy. Křesťanská komunita máspecifické postavení i navenek v širšímsociálním prostředí. Některé křesťanskésbory, projevují velký smysl solidaritya vzájemné pomoci. Zdrojem inspiracek solidárnímu jednání se jim stal JežíšKristus, jeho život a učení. Křesťanskákomunita vytváří vlastní sociální síť založenouna sdílení zájmu.Jaký je společný zájemkřesťanské komunity?Základním Božím zájmem ve vztahuk lidské společnosti je obnovení narušenéhovztahu mezi člověkem a jehoStvořitelem. Nový zákon mluví o znovuzrozeníjedince (Tt 3,5) k novému životua o eschatologickém znovuzrození či obnovenísvěta (Mt 19,28). Komunita vírysdílí tento Boží záměr a snaží se jej podKristovou vládou naplňovat. Péče o duchovnísměřování lidí má dva rozměry.Ten vnitřní se týká pastorační péče o věřící,kteří vyznávají svou víru v Kristaa jsou členy společenství. Vnější rozměrpastorace se týká ostatních lidí, kteří přicházejído kontaktu s komunitou víry. Taměla v dobách Starého i Nového zákonavždy tento přesah do sekulární sféry, kterýbyl k obecnému prospěchu lidské společnosti.Hospodin i jeho Syn, Ježíš Kristus,vystupují v Písmu jako Pastýři. Jsouzdrojem a motivací k pastorační prácikřesťanských církví. Odtud vyvěrá snahavěřících pomáhat a řešit problémy uvnitři vně komunity víry. Zaměřme se nynína pomoc směrem ven, protože vnitřnípastorace a pomoc v církvi je téma samopro sebe. Zájem křesťanské komunity byměl vycházet z Božího zájmu a z Božíhozpůsobu jednání s lidmi, kteří se dostávajído nouze.Nouze – víc než jen výzvak pomociJe pozoruhodné sledovat jak se v biblickýchdějinách nouze stává podnětem8 ŽIVÉ SLOVO

tématický článekk Božímu jednání. Když věřící volaliv situaci krajní nouze k Hospodinuo záchranu, Bůh je vyslyšel a do jejichnouze sestoupil s řešením. Naplnil potřebulidí, kteří jej ve své úzkosti hledalia tato naplněná potřeba se stala součástíBožího spásného jednání. Podobněsestoupil do lidské nouze i Boží Syn,Ježíš Kristus, aby na sebe vzal lidskýhřích i všechny bolesti, nemoci a bídusvěta (Iz 53). Stav nouze a lidské volánío pomoc se stalo Bohu výzvou k pomoci.Tento vzorec jednání si osvojujílidé, kteří se podřizují Kristově vládě.Pastorace se pak stává formou účinnépomoci v mezních situacích. I když mápastorace psychoterapeutické účinkynení s psychoterapií totožná, nejde jí totižjen o úlevu z obtíží, nýbrž o obnovenívztahu s Bohem a spásu lidské duše.Konkrétní a účinná pomoc je však jednímze základních předpokladů pro to,aby člověk začal Bohu naslouchat a uvažovato obnovení vztahu s Ním. Naplňovánísociálních potřeb spoluobčanůje pro křesťana a křesťanskou komunitupříležitostí ke zjevování Božích záměrůa pro člověka v nouzi příležitostí poznatBoží milost.Holistický přístupTím, že druhým pomáháme v nouzi,projevujeme něco z Boží milosti, kterounás Bůh zahrnuje. Křesťanská sociálnípráce se snaží o celistvý (holistický) přístupk člověku a vedle terapeutické pomociusiluje i o duchovní rozvoj jednotlivce.Jejím cílem není jen dosažení psychosociálnípohody jednotlivců a celékomunity, ale i duchovní nasměrováník Bohu. Pomoc většinou dobrovolnýchsociálních pracovníků se soustřeďujena rozvoj a podporu jedince, rozvíjípřináležitost ke komunitě, porozuměnía vzájemnost. Důraz je kladen na vztahya komunikaci. Příslušníci takovýchtokřesťanských komunit jsou, na rozdílod lidí stojících vně, schopni porozuměti vyjádřit identitu a naději komunity.A právě sdílená naděje je důležitýmprvkem pro zvládání různých zátěžovýchsituací, které s sebou sociální nejistotapřináší.Zátěžové situacea jejich působeníPůsobení různých zátěží často vedek narušení psychické rovnováhy, někdyjen dočasně nebo částečně. Naše uvažovánía chování se pak mění. Tyto zátěžovésituace mohou vést ke vzniku a rozvojipsychických poruch. Podle vznikua možných následků se rozlišují zátěžejako frustrace, konflikt, stres, trauma,krize či deprivace. Zde jsou některé jejichznaky a pocity s nimi spojené:• frustrace – frustrující je situace, kdyje člověku znemožněno dosáhnoutuspokojení nějaké subjektivně důležitépotřeby;• konflikt – je střetem dvou vzájemněneslučitelných, přibližně stejněsilných tendencí (patří sem i dennímrzutosti);• stres – pocit neovlivnitelnosti, nepředvídatelnostia nezvládnutelnostisituace;• trauma – náhle vzniklá situace výrazněnegativního významu, jež vedek určitému poškození nebo ztrátě;• krize – narušení psychické rovnováhyz aktuálně nezvládnutelného problému,je podnětem k nutné změně;• deprivace – stav, kdy některá významnábiologická či psychická potřebanení dostatečně uspokojována.Co pomáhá zvládatzátěžové situace?Každý z nás má jinou míru odolnosti,tzv. „frustrační toleranci“, vůči výšeuvedeným zátěžovým situacím. To, žesi člověk zachová duševní rovnováhua zvládá nepříznivé situace je v podstatěvýsledkem působení tzv. protektivníchfaktorů. Patří sem schopnostvyrovnávat se s náročnými životnímisituacemi a vynakládat úsilí na jejichzvládání. Tato naše odolnost a houževnatostje úzce spojena s důvěrouv možnost najít přijatelné řešení. Promíru zátěže, jakou člověk dokáže bezvětších problémů zvládnout, je tedydůležité:• jak jedinec zátěžové situace hodnotía jak vykládá jejich význam;• jak je prožívá, zda u něj převažujeúzkost a bezmoc nebo optimismusa důvěra;• zda nad situací existuje nějaká kontrola.A právě zde může křesťanská komunitačlověku při zvládání různých zátěžívýznamně pomoci. S křesťanskýmpracovníkem nebo členem křesťanskékomunity, který je připraven naslouchata ochoten se sdílet, může jedinecv zátěžové situaci lépe nést své břemeno.Život člověka, který se identifikovals cíli křesťanské komunity a je zapojendo jejich aktivit např. nějaké dobrovolnicképráce, je naplněn smyslem. Navíczískává řadu sociálních vazeb, kteréjeho život stabilizují. Díky nim rozpoznávásvé obdarování a může je k prospěchudruhých uplatňovat. V komunitěvíry vládne důvěra a je zde širokýprostor ke vzájemným projevům solidarity.Křesťanská komunita poskytujejedincům zázemí, pocit přijetí a smysluživota. Pastorace a duchovní směrovánízprostředkovává vztah s Bohem, kterýmá nade vším kontrolu. On je zároveňnaší velkou jistotou v nouzi a sociálnínejistotě, Pastýřem, který slyší naše volánía má pro nás slovo povzbuzení.JAREK ANDRÝSEKŽIVÉ SLOVO9

tématický článokSpravodlivá mzdaO prvom dojednávaní odmeny za službusa v Biblii stretávame v 1M 29,15, keďJakob prichádza k Lábanovi, bratovi jehomatky Rebeky. Lában ústretovo ponúkaJakobovi mzdu: „Budeš mi azda zadarmoslúžiť len preto, že si môj príbuzný? Povedzmi, aká má byť tvoja mzda?“ Jakob si vybralako odmenu Lábanovu mladšiu dcéruRáchel, za ktorú sa ponúkol slúžiť sedemrokov (1M 29,18). Na druhej strane je tentopríbeh aj svedectvom o tom, ako Lábandesaťkrát zmenil Jakobovi odmenu (1M31,7.41). Toto nám odkrýva kúsok z realityv súvislosti s problematikou mzdy.Na mzde za prácu sa možno obojstrannedohodnúť, byť spokojný, ale v inom prípadesa môžeme stretnúť s nespokojnosťoua problémami ohľadom mzdy.V spomenutom príbehu pri všetkomstál Boh. Jakob celkovo u Lábana slúžil 20rokov, pričom 14 rokov slúžil za Labánovedcéry a šesť za stádo (1M 31,41). Boh aj napriekLábanovým špekuláciám požehnalJakoba a ten odišiel s všetkým majetkom,ktorý si v službe nadobudol. Boh mal aj Jakobovuodmenu pod kontrolou a ukázal,že je obhajcom spravodlivosti v tejto veci.V najstaršej dobe boli formou výplatynapríklad stáda (ako u Jakoba) alebo plodiny.Fungoval výmenný obchod: tovarza tovar, peniaze prišli až neskôr. Akoje ľudstvo ľudstvom, ľudia sa stále bavilio mzde, pretože je to základom pre to, abyčlovek mal prostriedky na živobytie. Bohje v Biblii tým, kto stanovuje poriadok ajv tejto veci.Mzda má byť vyplatená, a to včasSo zákonnými úpravami, nariadeniamia poučením ohľadom mzdy sa stretámev 3M 19. V tejto kapitole čítame o posvätení,resp. posväcovaní sa: „Buďte svätí, leboja, Hospodin, váš Boh som svätý.“ (3M 19,2)Je zaujímavé, že popri iných praktickýchpoučeniach o tom, čo k svätosti patrí, jeaj poučenie o mzde: „Neutláčaj svojho blížneho,ani ho neolupuj. Nech mzda nádenníkaneostane u teba do rána.“ (3M 19,13)Na inom mieste, kde sa stretávame s rozličnýmipredpismi, niekedy označovanýmiaj ako zákony ľudskosti, sa píše: „Neutláčajchudobného a núdzneho, nádenníka, či je tobrat alebo cudzinec, ktorý býva v tvojej krajinea podlieha súdu v tvojich bránach. Mzdumu vyplať ešte v ten deň pred západom slnka,lebo je núdzny a jeho život závisí od nej, abynevolal proti tebe k Hospodinovi a tak neostalna tebe hriech.“ (5M 24,14-15)Tieto biblické verše vrátane kontextu,v ktorom stoja, odkazujú, že bola zavedenápravidelnosť vyplácania mzdy, u nádenníkaza deň. Nevyplatenie do západuslnka bolo považované za hriech. Okremtoho aj na iných miestach čítame o neprávostiv zadržovaní a krátení mzdy, ktorébolo považované tiež za hriech a zločin.„Beda tomu, kto stavia dom nespravodlivoa svoje horné izby bez práva, kto svojho blížnehonúti slúžiť zadarmo a nedá mu zaslúženúmzdu.“ (Jr 22,13) Tu ide o napomenutiekráľa Jójakima, ktorý pozeral len na svojprospech a pohodlie za cenu odopieraniamzdy robotníkom.„Prídem vás však súdiť, hneď usvedčím čarodejníkov,cudzoložníkov, krivoprísažníkova tých, čo nádenníkovi ukracujú mzdu, utláčajúvdovu a sirotu, tých čo cudzinca zbavujúpráva a neboja sa ma – vraví Hospodin zástupov.“(Ma 3,5) Ukracovanie mzdy, je položenéna jednu úroveň s cudzoložstvom,modloslužbou a krivou prísahou.„Hľa, mzda, ktorú ste zadržali robotníkom,čo vám zožali polia, kričí a krik žencov došielk ušiam Pána zástupov.“ (Jk 5,4) Boh je citlivýna neprávosť aj v oblasti zadržiavaniamzdy. Toto adresuje Jakub bohatým ľuďom,ktorí nemali zábran bohatnúť aj zacenu ukracovania mzdy.Hodný je pracovník svojej mzdyZa mzdu bola považovaná aj odmenaza kňazskú či levitskú službu (4M 18,31).Podobne nadväzuje na túto problematikuaj Nový zákon. Ježiš inšpiruje učeníkov,aby jedli a pili v dome, kde budú prijatív službe ohlasovania Božieho kráľovstva,„lebo robotník je hoden svojej mzdy“ (Lk10,7; Mt 10,10). Podobne aj Pavol obhajujeduchovnú službu, ktorá si tiež zasluhujeodmenu, ako každá vykonaná práca. Tátoodmena sa získava napríklad vo formezbierky (1K 9,5-11). Aj z 1Ti 5,18 je zrejméapoštolské učenie, že aj naoko nehmotnápráca ako vyučovanie v slove, má byťohodnotená odmenou. Potom naozaj platí,že každý pracovník všeobecne, je hodensvojej mzdy.Výška mzdyO výške mzdy nemáme v Biblii jasnéinformácie. Z kontextu sa dozvedáme, žebola dojednaná dohodou. Ak vezmeme doúvahy, že Ježiš v podobenstvách poukazovalna reálne príklady zo života, výškamzdy mohla byť napríklad denár za deň.V podobenstve o robotníkoch na vinici(Mt 20,2) čítame o hospodárovi, ktorý sadohodol s robotníkmi práve za denár nadeň. V podobenstve o milosrdnom samaritánovi(L 10,35), je spomenutá výška odmenypre hostinského dva denáre, za službustarostlivosti o zbitého človeka. Zdá sa,že v tejto dobe to nebola nízka odmena.Ak berieme do úvahy dohodu o mzde, môžememzdu aj cenu práce v Biblii označiťza trhovú.Ochrana zamestnávateľa,alebo aká práca, taká plácaPrávo na odmenu a plnú výšku mzdyvšak neznamená, že tá musí byť vyplatenáza každú cenu. Záleží totiž aj od odvedenejpráce. Pavol v 1K 3,8 ako príklad pripomína:„No ten, čo sadí, a ten, čo polieva,patria k sebe, ale každý dostane odmenu poľavlastnej práce.“ Všeobecne Biblia je kritickák lenivosti, nedbalosti a pod. „Ten, kto je vosvojej práci nedbanlivý, je bratom ničiteľa“ (Pr18,9). Opäť apoštol Pavol v reakcii na lenivosťpíše: „Ak niekto nechce pracovať, nechani neje!“ (2Ts 3,10)V praktickom živote sa stretávame s porovnávaníma často aj sťažnosťami na nerovnakúmzdu. „Rovnako pracujem akotento, a on má viac ako ja…“ Ak nejde zostrany zamestnávateľa vyslovene o nespravodlivosť,aj tu často platí pravidlo dohody.Vzniká podobná situácia, ako v podobenstveo robotníkoch na vinici. Pri vyplácanímzdy prejavili nespokojnosť tí, čo pracovaliod rána a dostali rovnakú mzdu ako tí,ktorí pracovali len hodinu. Nato sťažovateľdostáva odpoveď: „Priateľu, nekrivdím ti! Nedohodolsi sa so mnou za denár? Vezmi, čo jetvoje, a choď! Ja však chcem tomu poslednémudať toľko, koľko tebe“ (Mt 20,13-14)Zhrnutie – charakteristikaspravodlivej mzdy v BibliiKaždý pracovník je hoden svojej mzdy.Mzda má byť vyplatená v určenom termíne.Nevyplatenie mzdy je hriech a prečin.Mzda sa dojednáva dohodou oboch strán.Mzda má svoju váhu a hodnotu – výškamzdy je trhová.Mzda je závislá aj od vykonanej práce.MARTIN MRAŽÍK10 ŽIVÉ SLOVO

pribeh zo životaIstota životaLebo som nevidel zbožného chodiť požobrote. (Ž 37,25)Denne sa presviedčame o tom, ženič nie je bezpečné, isté a spo1ahlivé.Lenže človek potrebuje mať nejakú istotu,o ktorú by sa mohol oprieť. Kde juvšak hľadať? Čomu má veriť a na čo saspoľahnúť? Odpoveď nájdeme v sloveBoha – v Biblii: „Len On je mojou skaloua mojím spasením, mojím vysokýmhradom, nepohnem sa… moje útočišteje v Bohu.“ (Ž 62,7-8)Tento žalm, ako i slová apoštola Pavla:„Mne je žiť Kristus a zomrieť zisk.“(Fp 1,21) boli krédom života mojich rodičov,môjho manžela a je vyznaním ajmojím.Tieto verše z Biblie odzneli na pohrebnomzhromaždení môjho otca DanielaŽarnovického. On žil pre Krista a s Nímvo svojej rodine, v zbore a na pracovisku.Božie slovo a služba pre Neho bolajeho denným pokrmom. Jeho priorityživota sa stali príkladom aj nám ostatným.S Kristom premáhal všetko, čo životprinášal. V pokoji a vo viere prijímalaj najťažšie údery. V 50-tych rokoch najskôrprišiel aj s mojou matkou o majetok,ktorý mu však neprirástol k srdcu,hoci ním živil celú rodinu. Povedal: „PánBoh dal, Pán Boh vzal, nech je pochválenéJeho meno.“ Vždy mu išlo v prvomrade o Božie veci. Najťažší čas jeho životanastal, keď bol pre svoju vieru v Bohaspolu s ďalšími bratmi z Kresťanskýchzborov uväznený a odsúdený na 10 rokovväzenia, ktoré však Pán predivneskrátil na 15 mesiacov. Aj túto skúškuzobral s vierou z Božej ruky a On ju obrátilk dobrému pre neho a jeho rodinu.Mala som vtedy 5 rokov, keď mojamatka zostala sama s tromi deťmi. Najstaršísyn bol na základnej vojenskejslužbe, mladší chodil ma základnú školu,keď nášho ocka vzali do väzby. Ajkeď som bola taká malá, jasne si spomínamna toto obdobie akoby to bolovčera. Pred svojimi očami mám matkua jej silnú vieru v Boha. Ona bola našouoporou, našou nádejou v beznádeji.Desať rokov bez otca, to bola pre násdeti nepredstaviteľne dlhá doba. Istežeto bolo ťažké aj pre našu mamu, alenevidela som ju za toto obdobie nikdyzúfalú, bezradnú, bez nádeje, v depresiiako ďalej. Naopak, sálal z nej pokoj,istota, dôvera v Boha, že sme v Jeho rukácha On vyrieši aj tento problém, ajkeď nevedela, kedy a ako. Nerozumelisme, prečo sa toto všetko udialo, aninaša mama nerozumela, ale napriektomu dôverovala Bohu a vložila sa doJeho rúk.Ako rodina sme zostali bez akýchkoľvekpríjmov. Matka sa nemohla zamestnať.Dvere mnohých inštitúcií bolipre ňu zatvorené. Pomáhala si tým, žehladila bielizeň pre susedov a známycha tým sa snažila zabezpečiť seba a dvemaloleté deti.S Božím pokojom prijala správu, keďnám prišli skonfiškovať zariadenie v bytea tiež záhradu, ktorá nám slúžila akopodporný zdroj obživy. Toto neľudskékonanie komentovala slovami: „Aj keďnám všetko zoberiete, máme bohatéhoOtca v nebesiach, ktorý nám môžetúto stratu mnohonásobne vynahradiť.“Takáto bola moja mama, ktorá deň zadňom čerpala silu a pokoj od svojhoBoha, ktorý ju nikdy nesklamal.Spomínam si na jednu pre mňa zvláštnuudalosť, ako Pán Boh riešil naše finančnéproblémy. Otecko bol už rok voväzení, keď som išla prvýkrát do školy.Vtedy sa za učebnice platila symbolickácena 100 korún a 31. augusta sme nemalipožadovanú sumu. My deti sme užmali obavy, ale naša mama nás upoko-jovala: „Nebojte sa, Pán Boh o tom viea On sa postará.“ A skutočne, ešte v tendeň večer nás navštívil priateľ rodinya priniesol nám práve túto sumu peňazí,ktorú sme na druhý deň potrebovali.Nebol to Boží zázrak? Isteže! A ten istýBoh, ktorý bol vtedy a tak zázračne pomáhalmojej mame je tu aj dnes a čaká.Čaká na našu vieru, aby sme Mu dôverovalia vložili sa do Jeho rúk.Otecka po roku a pol rehabilitovali,všetko nám vrátili a my deti sme muselivyznať, že naša mamička nám bola útočiskom,nádejou, vždy nás povzbudzovala,aby sme verili, že otecko sa vráti.Mala ťažký život, ale my deti sme tonecítili. Chránila nás svojou láskou,odvahou a starostlivosťou. V období samotysi nikdy nezúfala, nevidela somju plakať, snažila sa nám nahradiť otcaa vštepovala nám lásku k Bohu, leboBoh nás nesklame, On vypočuje našemodlitby a čoskoro nám vráti ocka domov.Vďaka jej sile, sme toto obdobieako deti prežili bez ujmy na duševnoma telesnom zdraví. Dodnes mi je príkladom.Keď Pán Boh povolal do večnosti môjhomanžela, mala som 42 rokov a dvenezaopatrené deti. Mladšia dcéra malalen 9 rokov. Boli to pre nás ťažké časy,nerozumela som, prečo? Vďaka Bohusom neupadla do depresie a beznádeje,ale časom som zistila, že Boh sa postavilna miesto môjho manžela. On sa stal otcommojich detí a naklonil svoje ucho,aby vypočul moju modlitbu a pomohol.Tak som sa snažila tiež svojim deťomnahradiť otca a chrániť ich duševný ajtelesný vývoj. Dnes sú už dospelé, majúsvoje rodiny a to najväčšie bohatstvo:Pána Boha v srdci, ktorý je ich silou a istotoupre každý deň. A ja tiež túto silučerpám tak ako moja matka od živéhoBoha, ktorý je stále rovnaký, ochotný ajdnes pomôcť v každom probléme.Je to vzácny Boží dar, keď môžememať takýchto vodcov, rodičov, bratov,ktorých môžeme nasledovať a čerpaťz ich životnej múdrosti múdrosť prevlastný život, vidiac ich vieru hodnú nasledovania.EVA OSTROLUCKÁ,ŽIVÉ SLOVO11

k zamyšleníKremaceJednou z oblastí, o níž se mezi věřícímipři neformálních debatách hovoří,je téma pohřbívání. Věřící se ptají:„Je pohřeb kremací (žehem) pro věřícímožný nebo nevhodný nebo přímo nesprávný?“Tomuto problému se v poslednídobě věnují i některé zahraničníkřesťanské časopisy. Pokusíme se nadtouto otázkou také zamyslet a zaujmoutstanovisko.Abychom tuto otázku, kterou nepovažujiza klíčovou, dokázali posouditkomplexněji, museli bychom otevříti další tématické okruhy jako:1. Tělo, duch, duše (duši a ducha budemenazývat „Duchovní podstatoučlověka“).2. Co se děje při smrti s věřícím a nevěřícímčlověkem?3. Kde se nachází „duchovní podstata“člověka (věřícího a nevěřícího) předkonečnou rozpravou před Bohem?4. Otázka vzkříšení.5. Odměny věřícím a na druhé straněvěčné zatracení.6. Boží sláva (věčnost) a věčné odloučeníod Boha.Rozsah článku mi nedovoluje probratvšechny tyto otázky a proto bychrád odkázal na knihy věřících teologůa bratří, kteří se výše uvedenými tématyzabývali a jejichž pohled na věc sdílím(H. Turkanik, P. Steiger, K. Sabiera,W. MacDonald a další).Realitu života zde na zemi, smrti a životapo smrti nám Pán Ježíš jasně přibližujepříběhem Lazara a boháče (vizLukáš 16.kap.). Výkladů na toto témajsem už slyšel více, ale mám za to, žene vše jsme schopni pochopit. V Biblije celá řada zajímavých míst, spojenýchs tímto tématem, jejichž jednoznačnývýklad bychom rádi slyšeli, ale jsoutěžká k pochopení. Za všechna uvádímalespoň tato: Ef 4,7-10; 1Pt 3,17-22 nebo1Pt 4,6.Přistupme nyník původnímu zadání:Při umírání opouští duše a duch (duchovnípodstata člověka) tělo a přecházído neviditelného světa. Tento „neviditelnýsvět“ je přesně tak reálný a konkrétníjako náš viditelný svět. Tato oblast vevěčnosti je od nás pouze oddělená „záclonouneviditelnosti“. 2K 5,1-4 námdostatečně odkrývá řešení otázky „oblékánía převlékání“ věřícího člověka.Apoštol Pavel praví, že si žádá zemříta být s Kristem (ČEP ...Toužím odejíta být s Kristem, což je jistě mnohem lepší).Ve Fp 1,23 a 2K 5,6-8 Pavel vyjadřujesvoji víru, že vyjít z těla znamená odejítk Pánu - domů. Spravedliví mrtví jsous Kristem, jsou tedy doma u Pána.Bezpečně je tedy možné z Písma zjistit,že smrt znamená pro křesťana vstupdo lepšího stavu. Ten je mnohem lepšínež to, co poznal na tomto světě. Tatojistota má být křesťanu velkým zdrojempotěšení.Nejvýznamnějším zjeveným faktempro spravedlivé je to, že jsou u Pána.Uvědomme si jen, že spravedliví jsouv osobní přítomnosti Páně (co můžebýt vroucnějšího a žádostivějšího nadslávu v přítomnosti našeho Spasitele?).Je správné, když odpovídáme nadotaz, např.: „Kde je bratr XY?“, slovy:„U Pána.“Několik citátů potvrzujících, že jsmespaseni díky oběti Pána Ježíše, kdyžJej přijmeme do svého srdce (J 5,24):„Amen, amen, pravím vám, kdo slyší méslovo a věří tomu, který mě poslal, má životvěčný a nepodléhá soudu, ale přešel již zesmrti do života.“(1J 3,14) My víme, že jsme přešli ze smrtido života…(1J 5,13) Toto píšu vám, kteří věříte vejméno Syna Božího, abyste věděli, že mátevěčný život.Teď by bylo na místě zmínit se o tom,co bude pak dál. 1K 15,52 hovoří o tom,že zazní zvuk „polnice“ a „mrtví budouvzkříšeni k nepomíjitelnosti a myživí proměněni.“ Tehdy bude duchovnípodstata člověka proměněna do novéhotěla. Jak bude vypadat „nové tělo“, tonevíme, ale bude jiné, oslavené. O celémkomplexu těchto událostí je dostatekkvalitně zpracovaného materiálu(viz výše zmínění autoři).Bible nám nedává mnoho vědět o rájia o nebi. Dává nám určité světlo poznánípo hranice lidského chápání.Je pohřeb kremací pro věřícísprávný či vhodný?Důvody pro kremaci jsou všeobecněznámy:• pohřbívání do země je mnohem dražšínež kremace;• je nehygienické (může ohrozit spodnívody);• není třeba budovat hrobky, pomníkya posléze o hroby pečovat;• urnu milované osoby je možno mítu sebe třeba v bytě;Zdá se, že v budoucnu budou tytofaktory rozhodovat a převažovat.Čtenáři Božího slova vědí, že spalovánímrtvých těl bylo ve Starém zákonědáno příkazem a týkalo se těch, kdozásadním způsobem vědomě porušovaliBoží normy (Jozue 7,25; 3Mo 20,14;3Mo 21,9). Starý zákon nám na těchtopřípadech ukazuje, že spalování mrtvolbylo považováno za trest a prokletí odBoha.Zde by snad bylo vhodné připomenout,že propagátory pohřbívání žehemv českém prostředí byli ateisté, tzv. osvícencia obrozenci, lidé, kteří v té doběvědomě odmítali církev jako institucia její vliv v monarchii, někdy i Biblia samého Boha. V rozptýlení popelaspatřovali konec lidské existence a zodpovědnostiza minulý život.Co my, lid Nové smlouvy?Mám za to, že se apoštol Pavel v 1K15,35-55 touto problematikou zabývá,když nám dává na vědomí, že to, co jezaseto jako pomíjivé, vstává jako nepomíjitelné.Co je zaseto v poníženosti,vstává ve slávě, a co je zaseto v slabosti,vstává v moci.1K 15,49-50: „A jako jsme nesli podobupozemského, tak poneseme i podobu nebeského.Chci říci to, bratří, že člověk, jak je,nemůže mít podíl na království Božím a pomíjitelnénemůže mít podíl na nepomíjitelném.“Připodobnění povstání k životu věčnémuosvětlené na principu pšeničnéhozrna (J 12,24 a 1K 15,35-44) nám dávájistotu, že náš Pán nepočítá se zbytkemztrouchnivělého těla, či prachu jako modelemči předlohou pro proměněné tělo.12 ŽIVÉ SLOVO

k zamyšleníStejně tak, jako zůstává v zemi „obalzrna“ a vzniká nová rostlina, tak budemetaké my přioděni novým tělem, kteréjiž nebude znát bolest, příznaky stáří,slzy či nemoci (Zj 21,3-4). Rozhodně sinemyslím, že v den, kdy se ozve „polnice“(1K 15,22), bude nějaké nebeskéslužebnictvo odstraňovat na našem těleneduhy, aby pak bylo proměněno natělo nepomíjitelné. Kdyby Pán skutečněpotřeboval naše kosti či prach, paksi musíme postavit také otázku: „Cobude s našimi spoluvykoupenými z dobminulých, jako je mistr Jan Hus, jehožpopel byl rozptýlen v Rýnu? Co budes oběťmi námořních katastrof či s věřícími,kteří se stali potravou šelem v Římskýcharénách nebo s věřícími, kteříbyli spáleni v koncentračních táborechnebo s věřícími v Indii, kde je spalovánímrtvol běžným způsobem pohřbívání?“Výše uvedená pasáž o „Jistotách v PánuJežíši“ (J 5,24 a 1J 5,13) nám mělapřipomenout, že naše budoucnost vevztahu k nebeskému domovu je již definitivněuzavřena bez ohledu na to, jakýmzpůsobem budeme pohřbeni.Byli jsme již přeneseni ze smrti do života.To je naše živá naděje. Takže obavyz toho, jak naloží s naším tělem našipozůstalí jsou zcela zbytečné.Myslím, že rozhodující pro nakládánís naším tělem je motivace: „Co nás motivujek tomu, abychom se nechali zpopelnit?“(Může to být i otázka finanční,vzdálenost od rodiny, která nemůže pečovato hrob).Tato má úvaha rozhodně nemá sloužitjako propagace pohřbu žehem. Pohřbívánído země je přece jen nám středoevropanůmpřirozenější, byť ve velkýchměstech je pohřbívání žehem značněrozšířeno, zvláště v Čechách.Konečné rozhodnutí o způsobu pohřbenívěřícího člověka neřeší křesťanskéspolečenství, ke kterému se zemřelýhlásil. Je to svobodná volba pohřbívaného(pokud se takto vyslovil) neborozhodnutí rodiny.Přijměte tuto mou úvahu jako pouhézamyšlení na tématem, jež nepovažujiza součást křesťanské dogmatiky.OTA ZABYSTRZANŽIVÉ SLOVO13

iblická úvahaŠiboletyRaná církev = staré dobré časy?Setkal jsem se s názorem, že apoštolskádoba byla jakýmsi zlatým věkemcírkve, kdy byli všichni upřímně a opravdověvěřící, ale za pár let či desetiletíse to nějak pokazilo a od té doby to jdes církví z kopce. Jestli jde církev do kopcenebo z kopce nevím, ale o té zlatédobě vážně pochybuji. Stačí se totiž jentrochu více začíst do listů apoštola Pavla,abych poznal s jakými problémy zápasiliuž v prvních křesťanských obcích.A o jednom velkém problému, který provázícírkev až do dnešní doby pojednáváPavel ve 14. kapitole listu do Říma.„Silní“ kontra „slabí“v jednom sboruHned na začátku kapitoly hovoří Pavelo věřících „silných“ a „slabých“. Neřeknenám dopředu, kdo je kdo, jen hneddodá, že ti „silní“ se nemají od „slabých“oddělovat, ale naopak je přijímat. Jaknemají „silní“ přistupovat ke „slabému“krásně vystihují bratři kraličtí ve svémkomentáři. „Nezaměstnávejte ho těmi disputacímia hadruňky nesnadnými a nevzdělavatedlnýmio věcech případných a na svobodězůstávajících.“Dle chápání kralických překladatelůříká Pavel „silným“: „Nehádejte se o věci,které „sú časem i miestem a mohú býtii nebýti“, jak říká na jednom místě LukášPražský. Z textu totiž vysvítá, že v římskémsboru se opravdu hádali. A nejento. Věřící se od sebe začali oddělovata navzájem se zatracovat. Příčiny konfliktunejsou zcela jasné. Pavel mluvío tom, že šlo o nějaká stravovací pravidlaa o dodržování určitých (z nějakého důvoduvýznačných) dnů. O co přesně šlo,nevíme. Ale víme, co z toho bylo. Kdo jsity, že soudíš cizího služebníka?, ptá sePavel a jeho otázka míří k oběma stranám.Jedni odsuzují, druzí zesměšňují.Jedni druhé odsoudí jako zesvětštěléa neduchovní, protože se nedrží (zřejmědosti přísných) stravovacích zásad a nedodržujíony určité dny. A druzí se zasevysmívají víře a hlavně projevům vírytěchto z našeho i Pavlova pohledu možnáaž moc upjatých křesťanů. A výsledek?Rozpad bratrských vztahů. Láskya pokoje jsou možná plná ústa, ale realitaje krutě jiná. Obě strany jsou volányk tomu, aby se vzpamatovaly. Copak tendruhý bratr či sestra je tvůj služebník?Z Pavlovy otázky je jasné, že ne. Nenítedy na tobě bratře, sestro, abyste soudiliči zesměšňovali ty druhé, kteří se vámz nějakého důvodu nelíbí. Jeden i druhýmáte stejného Pána, který jediný můžeposoudit, kdo obstojí. Ale ty bratře, sestrotím Pánem nejsi (teoreticky to určitěvšichni věděli, problém byl, že se podletoho v praxi nechovali).Vztah k „jinému“Všimněme si ještě jednoho důležitéhomotivu. Apoštol Pavel zde kritizuje obědvě skupiny, ale neříká, že by se jednanebo druhá nějak zásadně odchýlila odkřesťanské víry a učení. I jeho tón je jinýnež např. v listu Galatským, kde bylaohrožena sama podstata evangelia. Zdejsou prostě dvě skupiny křesťanů a jejichopravdová víra není Pavlem nijak zpochybňována.Ale tyto dvě skupiny majíse sebou problém. Nedokážou unést, žeten druhý je jiný. Že „slabý“ má jiné zvykya možná projevy víry než ten „silný“.A že „silný“ nemusí a nechce ve všemnásledovat to, co dělá „slabý“. Obě stranymají problém unést různorodost křesťanskéhoživota, což je jev, který provázícírkev až do současnosti, a obě strany sivytvoří určitá rozlišovací znamení, podlekterých posuzují, kdo je či není správnýmkřesťanem.Šibolet jako lakmusový papírekObě strany si prostě vytvořily jakésiduchovní lakmusové papírky, podle kterýchse lehce pozná, kdo je jaký (nebozda vůbec) křesťan. Jakýsi test ortodoxie(správného obsahu víry) nebo ortopraxe(správného jednání). Fenomén, prokterý se i v běžné řeči ujal hebrejskýtermín z 12. kapitoly Knihy Soudců, šibolet.Šibolet znamená obilí nebo obilnýklas a v příběhu o soudci Jeftovi to bylojakési heslo, podle kterého Izraelité rozpoznalinašince od cizince. Cizinci totižkvůli jiné výslovnosti místo „šibolet“ řekli„sibolet“. Odtud se pojem šibolet staloznačením jazykového prostředku, kterýslouží ve vzájemné komunikaci k rozeznáváníjedné skupiny od druhé. V římskémsboru se šiboletem stalo na jednéstraně určité jednání, určité projevy a nadruhé straně zase nepřítomnost těchtoprojevů.Šibolet = destrukce vztahůNevíme, jak to přesně mezi oběmastranami probíhalo, zda to byl masovýjev, který ovládl celý sbor nebo jen některé.Víme ale, že Pavel hovoří o odsuzovánía zlehčování/znevažování víry.Možná jedni druhé měli za jakési křesťanydruhé kategorie. Jedni byli v očíchdruhých příliš světáčtí a nevázaní (předpisyo stravování a dodržování určitýchdnů), druzí v očích prvních byli možnápříliš úzkoprsí, zákoničtí, fanatičtí. Jedniměli svůj šibolet v zákazu jíst masoa v dodržování určitých dnů. Druzí mělisvůj šibolet právě ve svobodě od těchtonařízení. Jedni pro druhé byli křesťanydruhé kategorie. Jinými slovy, jednidruhé vnímali jako málo duchovní, kteříse ještě cele neodevzdali Pánu, kteříještě zcela neopustili staré zvyky apod.Výsledkem však každopádně bylo vážnénarušení vztahů a problém ve sboru,protože jinak by to asi Pavlovi nestáloza řeč (resp. za místo na pergamenu).Se smutnou ironií možno konstatovat,že se v římském sboru v přenesenémsmyslu vyplnilo i to, co bylo důsledkemšiboletu v knize Soudců (Sd 12, 6): „Vyzvaliho: „Tak řekni šibbolet!“ On však řekl:„Sibbolet“ a nedokázal to přesně vyslovit.Tu ho popadli a zabili při jordánských brodech.Toho času padlo z Efrajima čtyřicetdva tisíce mužů.“Před Bohem každý sám za sebePavel volá k zodpovědnosti obě strany.K oběma stranám směřuje upozornění,že své „účty“ budou skládat před Bohema ne někomu ze sboru (14,12). A z tohotodůvodu mají zanechat svého v podstatědětinského požďuchování a raději sezamyslet, jak to udělat, aby si navzájemneházeli klacky pod nohy. Všimnětesi, Pavel neříká žádné straně, aby se tédruhé podřídila. Aby jedni maso jíst přestali,nebo druzí jíst začali. Pavel pouzepodotkne, že „nic není samo o sobě nečisté“(14,14). A už vůbec jim neřekne, aby sijedni založili vegetariánský sbor a druzí„sbor masožravců“ (což se jinak v praxičasto stávalo a dodnes, žel, stává). Paveljim říká, žijte spolu a žijte tak, abyste nekladlibratru do cesty kámen úrazu a nepůsobilipohoršení. (14,13). Jinými slovy, učtese toleranci ve vzájemném soužití, osobními sborovém.Ale za touto výzvou je jeden závažnýpředpoklad. A to ten, aby obě strany přestalyto „své“ vnímat právě jako šibolet,jako onen pohodlný prostředek, kterýmmohu rozdělit pestrou masu všelijakrozdílných křesťanů na „dobré našince“a „špatné cizince“ … nebo přinejmenšímna ty „duchovně vyzrálé a Duchem svatýmprostoupené“ a ty, kteří mají ještěhodně co dohánět. A to bývá, milí čtenáři,dosti těžké. Šibolety totiž nevznikají v ně-14 ŽIVÉ SLOVO

iblická úvahajakém vakuu, ale v našich srdcích. Je tonegativní projev našeho ega upravovat sisvé okolí (a lidi v něm) k obrazu svému.A aby apoštol Pavel skutečně důrazněukázal oběma stranám, jak jsou mimo,ve svých postojích, napíše zarputilcůmna obou stranách „království Boží nenív tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti,pokoji a radosti z Ducha svatého“.Jinak řečeno, milí římští křesťané,to, kvůli čemu se přete, není sub specieaeternitatis (pod zorným úhlem věčnosti)vůbec, ale vůbec důležité. To podstatnéje v něčem mnohem subtilnějším, nežjsou vaše šibolety.To, čím jedni pohrdají a na čem druzístaví, jsou slovy bratrů kralických pouzea jenom věci případné. Tedy obecně proživot křesťana nedůležité. Pro někohodůležité být mohou. Někdo (a myslím,že hodně z nás) pro svůj život víry potřebujejakýsi „plot“ z různých principů,podle kterých se orientuje na své cestěvíry. Jakési zábradlí, kterého se můžemepřidržet. Dějiny křesťanství přinesly obrovskoušíři projevů života víry. Dnes byza takové „zábradlí“ mohly sloužit např.tzv. skupinky, nebo např. společné chválynebo jiné projevy života víry. Nemáse z nich ale dělat mustr zbožnosti provšechny. Každý žijeme svůj život vírya za něj jsme před Bohem odpovědni.Jaké jsou naše šibolety?Situace, o které psal Pavel do Říma,nebyla pouze „výsadou“ rané církve.Možná už šiboletem nebylo jezení nebonejezení masa, ale princip šiboletu šels církví dál dějinami.Problém s přijetím odlišných projevů,resp. problém s jinakostí, je totiž charakteristickýpro člověka jako takového.Spousta negativních jevů ve společnostije založena na neschopnosti a neochotěpřijmout někoho, kdo je jiný než většina.Obzvláště v náboženském a křesťanskémprostředí jako by se někdy dařilošiboletovské mánii. Není problém narazitna křesťanské uskupení, kde se nejvícecení konformita se skupinou, podřízenostnezpochybnitelné autoritě, přizpůsobeníse nejen obsahům, ale i projevůmvíry, kde se mluví i vlastním druhem„pántipožehnejštiny“, která je výraznýmznakem sounáležitosti.Jednota je pochopena jako uniformita.Jednota jako potlačení různosti nejenběžných lidských projevů, ale hlavněprojevů víry. Takové pojetí „jednoty“vede k mentalitě „stáda“ a k vytváření šiboletů,které pomáhají se odlišit od všechjiných, kteří nejsou jako my. A úsměvnéje, že takové skupiny, snažící se svými šiboletyod sebe navzájem odlišit, si jsouve svých projevech a křesťanském obsahučasto dosti podobné.Jak na to reaguje apoštol Pavel? Nijaknezpochybňuje opravdovou víru žádnéze stran, ale kritizuje to, jak se stavík projevům víry těch druhých, a jak nekritickyvyvyšují to své.Tragédie šiboletů...spočívá v tom, že se vezme něco (proněkoho jistě) užitečného až příliš vážněa vyvýší se nade vše. Pak už nestačí býtpouze křesťanem, ještě je třeba splnitpodmínky šiboletů, abyste byli ti správní.Tak jako se to stalo v římském sboru.Jedni ke své víře přidali určitá stravovacípravidla, ale už ne jako svobodnoumožnost, ale jako pravidlo. A druzí sepostavili do opačného extrému. Ani jednastrana nebyla schopna přijmout tohodruhého takového, jaký je. Ať už „s“ duchovnímzábradlím, nebo „bez“ něj. Oběstrany se v přeneseném smyslu kvůlisvým šiboletům navzájem mordovaly.Šibolety jdou s církví od začátku. V určitémokamžiku už nestačilo být pouzekřesťanem, ale bylo třeba uznávat biskupav určitém městě, aby byla má víraspasitelná (nic proti tomu, že životní nutnostírozrůstající se církve byla potřebavnitřní organizovanosti.) Nebo jinde, jakv minulosti tak i dnes, je třeba vyznat určitouzvláštní duchovní zkušenost, modlitse v nesrozumitelných jazycích, jinakstále zůstanete křesťanem druhé kategorie.(Nic proti tomu, když někdo takovouzkušenost zažije nebo má skutečně charismamodlitby v jazycích).A někde vám i dnes řeknou, že věřitsi můžete, jak chcete, ale pokud si dátemaso, tak vám to stejně nepomůže, protožeBůh rozlišuje na ty, kteří maso jedía kteří ne. (Opět to není nic proti těm,kteří se z různého důvodu rozhodli státvegetariány). Ze všeho se ale může státa stává se šibolet.Ale nemusím chodit jen do minulostinebo po širé ekumeně. Stačí se trochuporozhlídnout po domácím dvorku a zaslechnuvěci prazvláštní. „Sestra, která semodlí bez šátku propadla zatracení. Sbor,kde se hraje u Večeře Páně na hudebnínástroje je neduchovní. Ekumenickýpřeklad je ovlivněn démonskými silamia opravdoví křesťané jej nepoužívají. Jsičlenem organizované denominace? Pakžiješ permanentně ve vzpouře a Bůh ti nemůžepožehnat.“ Jeden šibolet vedle druhého…a myslím, že byste přidali i nějakédalší. Člověk je totiž nesmírně vynalézavý,zvláště co se posuzování druhých týče.Co s tím?Apoštol Pavel ve 14. kapitole listu doŘíma vyjádřil několik principů, kterýchse stojí za to držet.• Nikdo nemá druhým pohrdat kvůlijeho zbožnosti, nemá upírat hloubkujeho víře, která se mi může jevit v něčemzvláštní, ale v posledu, je to mezidaným člověkem a Bohem a pouzeBůh je ten, který to může skutečněobjektivně posoudit.• Každý ať si je jist na své cestě víry(ať už je to cesta se „zábradlím“ nebobez něj). Protože pohrdání a souzenímůže pocházet právě z toho, že sinejsem jist svou vlastní cestou a protomě znervózňuje, že někdo jde po tétocestě jinak než já.• Každý je a bude odpovědný za svůjživot, za svou cestu víry, za svou poslušnostBohu.• „a tak usilujme o to, co slouží pokojia společnému růstu. Nenič kvůli pokrmuBoží dílo!“ (Ř 14, 19-20)Takže až se zase jednou budeme dívatna věřící kolem sebe a přijde nám namysl, co všechno se nám na nich nelíbí,a de facto si je zařadíme do té (oprotinám) nedokonalé druhé kategorie, připomeňmesi slova apoštola Pavla: „královstvíBoží není v … (tady si dosaďte své„brýle“, přes které se díváte, své šibolety)nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radostiz Ducha svatého.“Uvědomme si však ještě jednu věc.A sice, že šibolety mají oproti spravedlnosti,pokoji a radosti (prostě tomu, coBůh působí v nitru člověka) jednu obrovskouvýhodu – jsou vidět. Nebo přesnějiřečeno, jsou vidět lépe než pokoj,radost a spravedlnost z Ducha svatého.Takže pokud budu druhého posuzovatpodle nějakého vnějšího mustru, pakmi opravdu stačí, jestli nějaká sestra nahlavě šátek má nebo nemá, jestli bratrmaso jí nebo nejí, jestli chodí do takovénebo jiné církve a jsem se vším hned hotový.Je totiž mnohem pohodlnější hledattřísku v oku bratra svého, než u sebe. Jemnohem snazší dělit své spoluvěřící podlevnějších měřítek na „našince“ a „cizince“.A je mnohem namáhavější se učitpoznávat, vnímat a oceňovat to, čeho sidruhý z určitého důvodu váží a je to proněj důležité, zda šíří radost a pokoj.Zkusme být citliví k tomu, co a pročnám na druhých vadí a kvůli čemu jsmeschopni druhého odsuzovat. Zkoumejme,zda se i v našem případě nebudenáhodou jednat o „hadruňky nevzdělávatedlnéa věci případné, na svobodě (každého)zůstávající“. Prospěje to nejen nám, alei vztahům v církvi.PAVEL ŠÍMAŽIVÉ SLOVO15

příběh ze životaDýcháníKdyž jsem byla děvče školou povinné,zajímalo mě, jak funguje lidské tělo.Chodila jsem do zdravotnického kroužkua chtěla jsem vědět, jak bych mohlapomoci někomu, kdo utrpěl úraz, komuje nějak zle. Ale i přes všechno vyučováníjsem nedokázala domyslet všechnynásledky úrazu. Myslela jsem si, že kdyžse třeba někdo topí, tak buď se nám honepodaří včas zachránit a k lítosti všechdotyčný zemře, nebo v tom lepším případěse nám ho podaří zachránit a potom,po nějaké době bude zase úplnězdravý. Maximálně mu zůstane nepříjemnýzážitek. Ale o mnoho let pozdějijsem teprve na vlastní oči uviděla, jaknedostatek kyslíku během několika minutmůže změnit i zachráněnému život.Ocitla jsem se s naší roční dcerou Verunkouna ARU. Ještě uplakaná a jakobyve zlém snu jsem seděla u dobře vybavenéhonemocničního lůžka, kde z jednéstrany ležela moje holčička, napojenána dýchací přístroj a z druhé stranynějaký kluk. Verunka měla virový zápalplic a nezvládala kvůli silnému zahleněnídýchat sama a bylo nebezpečí, že bysrdce tak velkou námahu neuneslo. Užod narození měla problémy a tak jsemu jejího lůžka nebyla v nemocnici poprvé.Narodila se předčasně, s chromozomálníaberací a počátečními dechovýmiproblémy, které vyústily v poškozenímozku. Podle lékařů jsme měli očekávat,že její vývoj nebude normální. Aletakhle na dýchacím přístroji v umělémspánku ještě nebyla.A co ten chlapec? Mihlo se mi hlavou.Kolik mu je let? A co ta maminka vedleněho? Ta je úžasná! Pomyslela jsem si.Čte mu pohádky a já tu brečím - vyčítalajsem si. Naše obě děti spaly. Bylyv umělém spánku, aby snesly dýchacípřístroje.Začala jsem se modlit. Připadala jsemsi jako na konci světa, na rozhraní zeměa nebe, časnosti a věčnosti, života a smrti.Jako v předsíni, kde stačí otevřít dveřea vstoupit nebeskou branou...Věřilajsem, že by Bůh Verunku přijal. Představovalajsem si, že by ji objal velkýmaběloskvoucíma rukama a nádherně přivítal.Při těch představách mě dokoncena chvilku srdcem proudily pocity štěstía musela jsem se až pousmát při představě,že by Verunka možná volně k Bohuběžela a možná by na něho i volala!Bylo příjemné nechat se unášet představounebe, protože těsně před očimabyla na postelích nehybná těla spícíchpacientů a tichá, pracovní atmosférapersonálu. Ve vzduchu byla cítit sterilnídezinfekce. Náhle jsem zatoužila po Verunčiněúsměvu. Po jejích očích, po jejíchručičkách, chtělo se mi ji obejmout.Chtěla jsem cítit její malou dlaň v mévelké ruce. Ucítím ještě někdy její stisk?Ptala jsem se. V ten okamžik mně bylojasné, že i když Verunku možná pro jejícelkové postižení nikdy neuvidím samuchodit a mluvit, že by mi po ní bylohrozně smutno! A začala jsem prositBoha, aby mi Verunku ještě nechal, že jichci hladit, chci se o ni starat, toužím pojejích úsměvech a hlaholu, chci ji učit,co se naučit půjde.Tentokrát jsem u lůžka svojí dceryměla hodně času, neměla jsem vlastněnic na práci. Jindy, když jsem bylas Verunkou v nemocnici, jsem jí muselaobstarávat jídlo, pití, měřit teploty,podávat léky, odsávat, chovat a hlavnězajišťovat zábavu a tišit případné bolesti.Ale teď ne. Překvapilo mě, že miten často nepříjemný shon snad i chybí!A tak jsem se modlila a přemýšlela. Mémyšlenky se po chvilce obrátily na tohochlapce, co ležel na vedlejší posteli. Pročtu leží? A ví o Bohu? O cestě k němu,když je možná tak blízko smrti?Moje oči se střetly s očima jeho maminky.Dočetla pohádku a teď tu nasebe upřeně koukáme a snažíme sejedna druhou povzbudit pouhým pohledem.Nikdy před tím jsme se neviděly,ale já jsem cítila, že jsme jako jedna rodina.Byly jsme na jedné lodi. Po tichéchvilce, jsme si tichým hlasem začalysdělovat, proč tu naše děti jsou.Příběh toho malého chlapce měopravdu zaujal. Ještě před pár dny žilobyčejný život kluka, který končil druhoutřídu a těšil se na prázdniny. Kekonci školního roku toho děti na prácive škole už moc nemají. Možná jeho jedinoustarostí ještě před pár dny bylo,aby se nenudil. Napadlo mě, že bych hovlastně jako učitelka na prvním stupnimohla učit! Ale teď tu bezvládně ležels teplými ponožkami na nohách. Proč?Topil se. Paní učitelky ho spolu s ostatnímispolužáky vzaly na koupaliště,možná aby se děti nenudily. A on sejim ztratil pod vodou. Paní učitelky sivšimly, že jim někdo chybí až podle přebývajícíhobatohu. A on se zatím trápil,bez možnosti normálně se nadechnout.Neutopil se, ale úplně zachráněný takynebyl. Byl snad 10 minut pod vodou,bez kyslíku. Taková chvilka, v porovnánís během našeho života. A naděje, žebude zase tím klukem jako před tím?Lékaři nedávali naději, jen maminkadoufala. Nedokázala si představit, že byjejí jediný milovaný syn byl postižený,že by nechodil do školy, že by nechodilvůbec, že by nekomunikoval.Po roce jsme se potkaly znovu, tentokrátna rehabilitaci. Verunka zápalplic díky Bohu překonala, její postiženía opoždění bylo znát, ale i přes to začalapěkně lézt a dokonce říkala i nějakáprvní slůvka! A ten chlapec? Lékařiměli v ledasčem pravdu. Viděla jsem, žechlapec měl slabé tělo. Do školy opravdunechodil, protože od toho tonutí už nechodívůbec, museli ho vozit na vozíku.Jídlo přijímat po malých lžičkách sámse teprve učil, sám nepil, nemluvil. Ales maminkou komunikoval a rozuměl jí.Na její láskyplné srdce reagoval.Tehdy jsem si uvědomila, že lidé kolemmě jsou dar. Stačí tak málo, párminut a už je nemusím mít, nebo ne takovésilné a zdravé, jak je se samozřejmostípřijímám. Byla jsem Bohu vděčná,že teď ještě mám čas vychutnat si jejichúsměv, slova, doteky.Také jsem si připomněla, že kdosipřirovnal dýchání k modlitbě. Představovalajsem si, jaký je asi stav mého srdcev době, když mu nedávám dostatekkyslíku, když nedýchám, když se pravidelněnemodlím. Jsem potom pro Bohapoužitelná? Nebo mě spíše Bůh musízachraňovat a posílat jiné lidi, kteří seo mě budou starat, kteří mě nakrmí, přinesoujídlo, dají hodně energie a času,abych nějak přežila?Já chci dýchat ... dýchat srdcem.ZUZANA ZEMANOVÁ16 ŽIVÉ SLOVO

Biblická naukabiblický seminářo člověkuBiblická nauka o člověkuV září začal v pořadí již čtvrtý cyklusSemináře biblického vzdělávání (SBV),který nabízí alternativní formu duchovnípřípravy pro dobrovolné pracovníkyv církvi. Je určen všem, kdo cítí potřebuprohloubení svých biblických znalostía osvojení metodiky práce s biblickýmitexty. Studijní program je rozložen dotří let a vyžaduje od účastníků jeden víkendv měsíci a jeden týden v létě. Celýprogram představuje asi čtyři sta hodinvýuky a postihuje široké spektrumbiblistiky. Důraz je kladen na metodikuvýkladu (exegezi), přípravu kázánía jeho přednes (homiletiku), jakož i nasoučasné otázky spirituality, misijnía pastýřské práce. Pastoraci je věnováni nejbližší seminář (14.-16.11.). Vyučovánípřibližujeme sborům, které cítípotřebu seriózní přípravy na duchovníslužbu a hostí semináře na své půdě.Místní sbor se tak může dát jednotlivýmisemináři inspirovat pro praxi.Druhý zářijový víkend hostil SBVo.p.s. Andrease Eberta, lektora homiletiky,antropologie a etiky z biblickéškoly v Burgstädtu. Bratr Ebert je pracovníkemuvolněným pro navštěvováníbratrských sborů v Německu a jakopředseda představenstva Biblické školyje také zodpovědný za její chod. Po dvadny zasvěcoval nové studenty do tajůbiblické nauky o člověku, antropologie.Člověk je bytostí plnou tajemství.Ten, kdo o sobě začne přemýšlet, narazína spoustuotázek, na něžneexistuje jednoducháodpověď.Proč jsmesi vědomi svéidentity? Odkudpocházímea kam směřujeme?Jak člověkavidí Bible? Má-libýt naše naukao člověku biblická,pak tentopředmět stojírozhodně zaprozkoumání.Siegfried Kettingpopsal člověka ve své knize: „Kýmjsi Adame?“, pyramidou vztahů. Člověkje v prvé řadě „zemskou bytostí”(základ pyramidy). Je učiněn z prachuzemě (1Mo 2,7) a s půdou souvisí i jehojméno. Hebrejské adama znamená ornoupůdu. Člověk, vzatý ze země, je s níjako bytost spjatý. Vždyť je ze stejnýchprvků, jako vše kolem něj.Člověk je však také „živým tvorem”.Je částí velkého společenství živéhotvorstva. Díky obrannému postoji vůčievolucionismu jsme si zvykli oddělovatčlověka od zvířat a je to správné.Ke zvířatům však máme velmi blízko.Ta jsou totiž v Písmu představena jako„živé duše”, „živé bytosti”, „živí tvorové.”Srovnáme-li 1Mo 2,7 s místy z 1Mo1,20; 1,21; 1,24; 1,30 poznáme, že navšech uvedených místech je v původnímhebrejském textu užito hebrejskéhoslova nefeš (řecky psyché) – duše,pro zvířata i pro lidi. V čem se projevujenaše blízkost ke zvířatům, když jsmespolu se zvířaty živými bytostmi? Mámestejné základní znaky života a fyziologicképotřeby. Anatomie odkazuje nastejného konstruktéra.První dvě patra pyramidy násspojují se zvířaty, další nás odnich oddělují. Člověk je myslícía svět utvářející bytost.V této rovině jde o vztahčlověka ke stvoření, kesvému životnímu prostoru.První dvě kapitolyBible obsahují hned několik výroků,jež u člověka předpokládají schopnost„myslet” a „tvořit”, a tyto pojmy se dokoncevzájemně podmiňují.Další patro pyramidy vztahů ukazuje,že člověk je bytost sociální. Je zaměřenna protějšek, je stvořen sociálně. Netýkáse to jen muženy, jež byla vzata z muže,a s níž vytváří jednotu, nýbrž všech lidskýchbytostí.Na vrcholu pyramidy stojí člověk vevztahu s Bohem. Určitým způsobemjsou ve vztahu s Bohem všechny živé bytosti.On je Stvořitel a udržovatel života.Jak je to s Božím obrazem v nás? Coznamená, že je člověk podobný Bohu?Na tyto a další otázky se bratr Ebert pokoušelspolečně se studenty najít odpověď.Zajímavé bylo také nahlédnutí dodebaty Martina Luthera s ErasmemRotterdamským o svobodě a nesvobodělidské vůle. S tím úzce souviseli další obsah semináře - otázka hříchučlověka, jeho znovuzrození a duchovníobnova cestou posvěceného života. Dojaké míry jde o lidské jednání a do jakéo Boží zásah a působení shůry. Pročmá člověk usilovat o posvěcení, kdyžuž je ospravedlněný a přijde do nebe?Pokud se chcete s obsahem seminářeo biblické antropologii seznámit blíže,navštivte webové stránky SBV o.p.s.:www.sbv.kstesin.cz.JAREK ANDRÝSEKŽIVÉ SLOVO17

úvahačenství anebo střídání společenství jsoučasto výsledkem předchozího, takžeděti z těchto rodin nechtějí o víře slyšet,jsou přeprogramovány. Kolik případůzde hovoří varovnou řečí.Zůstaň v jeho blízkosti!Ano, žijeme nebezpečně, pokud sebyť jen o kousíček vzdálíme od toho,který řekl: „Já jsem cesta“ (J 14,6). Cest jespousta, ale jen jedna vede k pravémucíli. Žijeme nebezpečně, zanedbáváme--li toho, který řekl o sobě „Já jsem chlébživota“ (J 6,49). Duchovní podvýživa jeobecně rozšířená nemoc. Bible námříká v 2Pt 3:18: „Kéž rostete v milostia v poznání našeho Pána a Spasitele JežíšeKrista“ – Jak se dostaneme z tohoto nebezpečnéhoklidu v našem životě víry?– Pokání, návrat, nové uspořádání jsouBožím slovem doporučené a praxí ověřenékroky.Cesty – praxí ověřenéA tak myslím na jednoho bratra. Podelší době jsme se opět setkali na jednékonferenci. Velmi rychle přešel na věca vyprávěl mi radostně a přesvědčivě, žesi od určité doby nastavuje budík o něcodříve. A teď má čas si číst Bibli a modlitse, dřív než jde do firmy, zdůrazňoval.„A to mne v životě víry skutečně posunulovpřed!“ řekl pak doslova.Myslím také na mladou rodinu. Bylikřesťany, žili však doslovně v individualismu– fitnessy, volnočasové aktivitya všechno, co je hezké, bylo v těžišti jejichživota. Jít do shromáždění za hezkéhopočasí bylo vyloučeno! Pak poznalipřátele. A s nimi odhalili cenu a radostzávazného života s Pánem Ježíšem. Tozpůsobilo v jejich životě změnu. Tentoprůlom byl tak očividný, že to vyvolalovzrušené debaty na pracovišti a neslušnéobrázky nad ponkem zmizely. Částdovolené od těch dob tráví ve společenstvíkřesťanů při biblické výchově. –Starší děti (15/17 let) ale nemají pro tutozměnu života porozumění a ochotu.„Jsou to důsledky?“ ptají se rodičea řeší na modlitbách své starostiJeště dva jiní mladí lidé mi jasně ukazují,že pokání, náprava a poslušnostvůči Božímu slovu jsou cestou ven z nezávaznéhokřesťanství. Oba si muselinést svá životní břemena – ona na vozíčku,on své problémy s alkoholem. Pánto s nimi myslel dobře. Oba došli k vířea našli jeden druhého. Měli po bokumnoho ochotných sourozenců ve víře.Když jim však řekli zřetelně, že nemohoupodle Božího dobrého řádu spolužít jen tak na hromádce, nebyli ochotniposlechnout. Oddělili se a měli s místnímsborem jen sporadické kontakty.Avšak pak učinili nový začátek. Vzali sea přijali za své i závaznost svého vztahuk místní církvi. To bylo v jejich životěi manželství zdrojem nové radosti a síly.V normálním životě se lidé nevystavujívědomě dlouhodobě nebezpečí. V duchovnímživotě bychom v tom měli býtmnohem důslednější - zodpovědnější.V sázce je příliš mnoho – věčná ztrátanebo věčný zisk!WERNER OBERLEINZ PERSPEKTIVE 2/2008PŘELOŽIL TOMÁŠ PALAPozn.: Werner Oberlein – ročník 1940– ženatý a žije se svou manželkouChristine ve Falkensteinu/Vogtland.ŽIVÉ SLOVO19

iblický kvízRozhovor s NeznámýmReportér: Můžete mi odpovědět naněkolik otázek?Neznámý: No prosím, ale velmi spěchám,máme dnes schůzi výboru.R: Vy jste byl před několika lety vyslánVeleradou, abyste prověřil totožnostproroka Jana?N: To slovo prorok bych asi neužíval.Ale je pravda, že jsem byl vedoucímkomise, která měla prošetřit totožnosttoho muže. On tehdy vyvolal velký rozruchsvým kázáním.R: Co jste o něm věděli?N: Nebylo toho mnoho, snad jen to,že běhá po poušti a pokřikuje, aby lidéčinili pokání. A kdo chtěl, toho dokoncenamočil v Jordánu – prý na odpuštěníhříchů. Bylo to jedno z těch mnohahnutí, která se objevují v Judsku jakohouby po dešti od doby Makabejských.Jenomže kolem tohoto člověka se začalishromažďovat žáci a vrcholem bylo, žezaujal i několik významných osobnostínašeho veřejného života, nebo lépe řečeno– jejich manželek.R: Kdo tvořil vaši komisi?N: Byli zde dva kolegové kněží a třilevité. A já jsem také kněz.R: Setkali jste se s prorokem?N: On to nebyl prorok, prosím, neužívejtetoho označení. Nalezli jsme jejcelkem snadno – byl kolem něj ohromnýzástup lidí, dokonce vojáci a některévážené osoby z Jeruzaléma. Měli jsmeco dělat, abychom se k němu prodrali.Pak se to ale podařilo, protože lidé simysleli, že se i my chceme nechat ponořitdo Jordánu. To by bylo pěkné divadlo:vyslanci Velerady, kněží a levité– a nechávají se vymáchat od nějakéhozarostlého fanatika v řece.R: Na co jste se ho ptali?N: Měli jsme tři otázky. Za prvé: Pokládášse za Mesiáše? Za druhé: Pokládášse za Elijáše? Za třetí: Pokládáš seza Proroka, o kterém mluvil Mojžíš?Skoro všichni podobní blouznivci se totižs nějakou z těchto postav ztotožňují.Víte, není to zas takový problém pro odborníka,aby odhalil falešného Mesiášenebo proroka.R: A co odpověděl?N: Vykrucoval se. Nic z toho prý není.To mě osobně dosti překvapilo, protožedevadesát procent takových blouznivcůse rovnou pokládá za Mesiáše. Příklademje Ježíš Nazaretský, kterého jsmedokonce nechali ukřižovat a kteréhoi po smrti někteří nevzdělanci považujíza Mesiáše. Tamten se ale za Mesiášeneprohlásil.R: No a co vám řekl? Za koho se pokládal?N: To neřekl, spíš mlžil. Pořád vykřikovalněco z proroků. To je taky nejjednodušší– udělat ze sebe proroka a tvářitse, že mě poslal Nejvyšší. Ptali jsmese ho, proč ty lidi koupe v Jordánu, alezase to nebyl schopen vysvětlit.R: A co říkal?N: Že za ním přijde ještě někdo další,kdo je prý uprostřed nás a kdo jemnohem důležitější než on. Tak vlastněuznal naši autoritu, i když trochu zmateně,a proto jsme ho nechali na pokoji.Uznal, že my kněží jsme důležitější nežon – a o to nám šlo. Ale vzpomínám si,že mluvil velmi naléhavě, jakoby náschtěl nějak zaujmout nebo přesvědčit.Škoda, že se takoví lidé spíš nenechajípoučit od odborníků. Pak by pro vlasti pro náboženství byli jistě mnohemprospěšnější.R: Co jste tehdy řekli Veleradě?N: Už si to moc nepamatuji, ale asiněco v tom smyslu, že se nemusí znepokojovat.Ten člověk byl sice trochufanatický, ale nebyl nebezpečný. A dokudříkal lidem, že se mají chovat slušněa žít poctivě, nebyl důvod podnikatproti němu žádná opatření.R: Jak to s tím člověkem dopadlo?N: Nevím to moc přesně, ale prý hopopravili kvůli tomu, že se zapletl dopolitiky. Nic podrobnějšího o tom alenevím. Kdybych se měl zajímat o každéhopotulného kazatele... Ale prý sedodnes po Judsku potulují nějací jehožáci.R: Děkuji za rozhovor.Otázka: Poznáte, o jakou biblickoupostavu se jedná? A kde je o ní v Biblipsáno?Výsledek biblického kvízu02/2008Odpověď na otázku zní: ProrokyněChulda (1Kr 22,14-20; 2Pa 34,22-28)PETR VAĎURA20 ŽIVÉ SLOVO

Máte ve sboruglosamodlitebníka?Prosíte občas někoho, aby se za vásmodlil? Bývá to jen tehdy, když seocitnete v problémech? Vážím si těch,kdo se sami modlí, i když problémynemají. Ještě víc si vážím těch, kdo zaněkým přijdou a řeknou mu: „Prosímtě, mohl by ses za mě modlit?“ a přitomnemají žádné zvláštní problémy,„Jde mi jen o to, abych šel Boží cestou,abych žil tak, jak se Bohu líbí.“ A snadnejvíc si vážím těch, o nichž vím, že seza mě modlí, aniž bychom o tom spolumluvili, a já se o tom dozvím teprve až„jakoby náhodou“, třeba z rozhovorus někým třetím.Nejméně dvakrát nastala ve starozákonnímIzraeli situace, kdy někdo(lid, král) přišel za prorokem a řekl mu:„Modli se za nás.“ A vždycky se jednaloo nějaký problém (1Sa 12,23; Jr 37,3,možná i 2M 20,19).Lidé si dělali, co chtěli, Boha neposlouchalia pak přišli za prorokem,„odborníkem na Pána Boha“, aby jimto vyřešil. Na jedné straně mi to připadáaž odporné: lidé si chodili po svýchcestách, k Bohu se stavěli zády, hřešili,a pak si „najali“ proroka, aby se za němodlil. Na druhé straně je úžasné, že takovímuži existovali. Mám totiž dojem,že dnes takoví proroci-modlitebníci skoronejsou, za kterými bychom jako společenství,sbor nebo jednotlivci mohlipřijít a říct: „Modli se za nás!“ a přitomby se o nich vědělo, že jsou Bohu blízko,že Bůh jejich modlitby vyslýchá a onisami jsou ukázkou života s Bohem.Rád bych, abychom zvedli zraky a porozhlédlise, jestli ve svém okolí takovémodlitebníky vidíme. A taky chci povzbuditty, kdo se takto modlí – a zejménaty, kdo přemýšlejí o tom, že byse rádi takovými modlitebníky stali. Takovílidé jsou světlem, příkladem, znajíBoha, už svou osobitostí zvou k Bohua věrností vůči němu. Mají duchovnírozhled a v případě nouze mohou poradit,přichází-li člověk s pokáním, dávajímu naději a ukazují, jak dál.Není to zase tak náročné modlit seza manželku, rodinu, sbor, společenství,město, zemi…, ale mám na myslivíc než „no když si vzpomenu, tak sepomodlím.“ O Samuelovi i Jeremiášovise vědělo, že „u něho je slovo Hospodinovo“(1Sa 9,6-9; Jr 38,14). PřipomínaliBoží svatost, upozorňovali na hřích, alei na Boží milost a východisko. Za kýmpůjdeme my?Modlitebníkem se může stát i ten,kdo podléhá různým bídám a slabostemjako snad každý z nás (Jk 5,17).Obecenství s Bohem, znát ho, být mublízko - to představuje úsilí, oddanost,únavu (Mk 6,46), sebeobětování (2M32,32), odříkání, risk (Nh 2,2) i čas (2M24,18; L 6,12); na některé běžné věcinám v životě pak už nezbudou síly, časa možná ani soustředěnost (L 2,49).Nicméně věřím, že požehnání modlitbyza druhé, požehnání z osobního vztahus Bohem je víc než všechna požehnání(pokud se to tak dá nazvat?), která námskýtá dnešní doba.Těším se, až naše rodiny, sbory, a takénáš národ bude (zase) mít takové modlitebníky,potřebujeme je.JENDA VOPALECKÝ1Sa 12,23: Jsem dalek toho, abych proti Hospodinu hřešil a přestal se za vás modlit. I nadále vás budu vyučovat dobré a přímé cestě.Jr 37,3: Král Sidkijáš poslal ... k proroku Jeremjášovi se vzkazem: „Modli se prosím za nás k Hospodinu, našemu Bohu.“2M 20,19 Řekli Mojžíšovi: „Mluv s námi ty a budeme poslouchat. Bůh ať s námi nemluví, abychom nezemřeli.“Jk 5,17: Eliáš byl člověk jako my, a když se naléhavě modlil, aby nepršelo, nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců. A opět se modlil,a nebe dalo déšť a země přinesla úrodu.Mk 6,46: Rozloučil se s nimi a šel na horu, aby se modlil.2M 32,32: „Můžeš jim ten hřích ještě odpustit? Ne-li, vymaž mě ze své knihy, kterou píšeš!“Nh 2,2: Tu mi král řekl: „Proč vypadáš tak ztrápeně? Vždyť nejsi nemocný! Bezpochyby se něčím trápíš.“ Velmi jsem se ulekl.2M 24,18: Mojžíš vstoupil doprostřed oblaku. Vystoupil na horu a byl na hoře čtyřicet dní a čtyřicet nocí.L 6,12: V těch dnech vyšel na horu k modlitbě; a celou noc se tam modlil k Bohu.L 2,49: On jim řekl: „Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?“ŽIVÉ SLOVO21

okénko pro ženyMamky v akci -DivadýlkoV brněnském sboru je poměrně dostfrekventované slovo DIVADÝLKO. Motáse kolem něho víc lidí, ovlivňuje chodněkterých rodin. Je to pro ně jistě hodněpráce navíc, ale jsou radostní a radosts evangeliem rozdávají. Odpovědina několik otázek NAŠE DIVADÝLKOpřiblíží i vám.Co je to O.S. DENObčanské sdružení DEN působíi v dalších městech ČR. Jeho cílem jeprostřednictvím různých akcí a vzdělávacíchprogramů přinést lidem evangelium.V Brně vzniklo v srpnu roku 2005jako další pobočka. Divadlo DEN jejednou z aktivit zaštítěných O.S. DENBrno. O dalších, jako je např. KnihovnaDEN nebo vzdělávací semináře, se dozvítevíce na www.osden.cz.Kdy a proč divadýlko vznikloNaše divadlo má za sebou druhý roktrvání. Nápad založit křesťanské maňáskovédivadlo v našem sboru se zrodil nakonferenci pracovníků Dětské misie.Proběhl tam asi dvouhodinový seminář,na kterém jsme si udělali představu,o co jde, dozvěděli se základní informaceo loutkách, herecké technice a získalijsme kontakt na občanské sdružení Veselérukavice, které je v naší republicehlavním propagátorem obdobných divadýlek.Od nich jsme si nechali zaslatjejich scénáře, střih na loutky, návod navýrobu paravánu a scénáře. Také jsmesi objednali CD plné instrukcí k založenídivadýlka od brněnského maňáskovéhodivadla, které pracuje podzáštitou Nové naděje. Věděli jsme, žev brněnském sboru je několik lidí, kteřímají k divadelní formě sdílení evangeliablízko. Dokonce někteří absolvovalipřed několika lety dramatický kroužek,který vedla sestra (herečka a jedno obdobíi redaktorka TWR) Růženka Mertová.Věděli jsme také o těch, kteří majízase výtvarné a technické nadání, což jev divadelním týmu potřeba.Od maňáskového divadýlka jsme očekávali,že by nám mohlo dobře posloužitna měsíčních shromážděních, kdy se doBrna sjíždí věřící z celého okolí a je potřebazaujmout větší počet dětí různéhověku. Také jsme viděli využití na brněnskékonferenci a v neposlední řadě jsmetoužili dostat se mezi děti, které jsoumimo křesťanské obecenství.Divadýlko tedy nabízelo možnost názorněa přitažlivě představit evangeliumširoké škále dětí a dokonce i jejichrodičům a nakonec i důchodcům v domovech.Nabyli jsme přesvědčení, že takovémaňáskové divadýlko je přístupnéskoro všem.V čem je přitažlivé- pro jaké publikumVyzkoušeli jsme si, že pomocí divadýlkaděti názorněji poznávají biblicképravdy uplatňované v našich životech.Divadýlko podává konkrétní příkladřešení nejrůznějších situací ve vztazíchmezi lidmi a pomáhá snadněji si zapamatovatbiblické verše. Maňáskovépředstavení je výborný poutač pozornostipro nejrůznější věkové kategoriea je dobře přijímáno lidmi ze světa.Kdo se podílí na výroběloutek a kulis(Jak získáváte loutky a kulisy)Na výrobě maňásků se podílela jakprofesionální sestra švadlena, tak i ta,která zvládá základy šití v ruce či nastroji. Je nás víc, kdo šitím vypomáháa vytváří loutky i kulisy. Asi dvě loutkyjsme si koupili od Veselých rukavica některé jsme dostali darem. Všechnyloutky se nám moc líbí a rádi s nimihrajeme! S výrobou kulis je to podobné.Máme výbornou pomocnici ve vý-22 ŽIVÉ SLOVO

okénko pro ženyŠest je na různá témata (Závist a odpuštění,O lži, Proměna, Strach má velkéoči, Pýcha předchází pád, Bez práce nejsoukoláče – program k MDD) a potomdvě vánoční (Co mi hvězda vyprávěla,O pastýřích z Betléma) a dvě velikonoční(Barevné Velikonoce, Velikonočníšplouchání). První sezonu jsme si Vánocea Velikonoce nahráli jen „na živo“ přivystoupení. Letos jsme se kvůli natáčenísešli zvlášť, abychom měli kvalitnějšítvarně nadané dceři jedné naší herečky.Využíváme, co najdeme doma - třebavelké lepenky a kusy nejrůznějších látek,a snažíme se z nich vykouzlit les,domy, kopce, skály, mraky apod. Z dílůpapírového nábytku lze pomocí trubeka spojek udělat např. strom, bidýlko propapouška nebo akvárium. Jedna ze základníchpotřeb - divadelní paraván jevyroben z instalatérských trubek a dostalijsme ho darem od rodičů jednéz nás. Do dění kolem divadla jsou častozapojeny celé rodiny.Jak získáváte náměty –repertoárZpočátku jsme hráli podle scénářů Veselýchrukavic, potom jsme však muselizačít psát sami. Někdo vymyslí základníkostru scénáře a ostatní herci běhemzkoušek radí, přidávají nápady, škrtajíty méně zdařilé a někdy dokonce scénářvylepšujeme i během jednotlivých sériívystoupení, podle reakcí diváků.Kdo všechno se na vystoupenípodílí (herci, mluvčí, zvukař,doprava, propagace, ?, )Naše divadýlko má kolem 6 - 8 herců,připraveni jsou další asi 2 náhradníci, 2zvukaři, kteří se střídají, dopravu zajišťujemevlastními auty. Spolupracujemes TWR, kdy my poskytujeme naše scénářepro rozhlasové zpracování a oninám umožňují nahrávat předtočenéscénky (a poskytují do nich hlasy, kdyžnemáme dost vlastních), které využívámev kombinaci s živými vstupy napředstaveních.A nepřímo jsou zapojeni i tatínkové,babičky a ostatní, kteří ochotně hlídajínaše děti během zkoušek.Jak dlouho trvá nácvik - kolikrátse sejdete a na jak dlouhoScházíme se jednou týdně, výjimečnědvakrát. Nácvik trvá 2 až 3 hodiny.Na jedno představení potřebujeme asi 6nácviků. Samozřejmě však každý domaještě věnuje čas osobnímu nácviku textunebo loutkoherecké technice, výroběkulis, dohotovení loutky, se zvukařemmícháme hudbu, natáčíme některéscénky a písničky.Kde všude jste už hráli, kdo váspozval, kdo byl v publikuK hraní využíváme nejraději svátečnípříležitosti, jako jsou Vánoce, Velikonoce,MDD, konec školního roku, prázdninya začátek školního roku. Hráli jsmev mateřské školce, na základní školepro první stupeň, v mateřském centru,v křesťanském centru, v kostele, nahradě, v hospicu, v domově důchodců,v diagnostickém ústavu a v našich dvoubrněnských sborech a na konferenci.Publikum zahrnuje úplně všechny věkovékategorie. Využíváme kontakty,které mají naši bratři a sestry.Počítáte s tím, že se s nimisetkáte znovu?Jsme samozřejmě rádi, když nás naurčitá místa znovu pozvou, což se i většinouděje. Je to ale pro nás další závazeka výzva tvořit nové a nové věci. Takžeuvidíme, jak dlouho to vydržíme.Kolik máte zpracovaných témat- jsou nahrané jako CD, DVD?Zatím jsme nacvičili 10 představení.DVD s vánočním a velikonočním divadlem.Je to čerstvá záležitost, Velikonocejsou ještě „ve výrobě“.Nějaká zajímavá, legrační,povzbuzující situace nebozkušenost.Z: Mě osobně povzbudila slova jednémaminky. Po představení pro ccadvouleté děti, které všelijak chodily sema tam, a já měla zoufalý pocit, jako kdyžhází hrách na stěnu, řekla, že tak dobrýpozor tyhle děti ještě u žádného divadlanedávaly!P: Zajímavá byla i situace v domovědůchodců. Když skončilo představení,nezvedli se diváci k odchodu jakoobvykle, ale zůstali sedět na místěa pozorovali, jak rozebíráme paravána sklízíme divadlo. Možná i o slyšenémpřemýšleli. Bylo to nezvyklé a zpočátkunás to zaskočilo, ale uvědomili jsme si,jak je jim každá společnost vzácná.Zkušeností s Boží ochranou mámespoustu, teď zrovna jednu čerstvou –hráli jsme představení venku a Pán Bůhpozdržel bouřkové mraky, které se námstahovaly nad hlavou, v suchu jsme odehrálii sbalili věci.ZUZKU ZEMANOVOUA PAVLU ELEDEROVOUZPOVÍDALA IRENA ZEMANOVÁŽIVÉ SLOVO23

stránka mladýchPodobat se KristuKatka je studentka grafiky na zlínskévyšší odborné škole umění. Je jí 22 leta aktivně se zapojuje do klubu mládežea života Křesťanského sboru ve Vsetíně.Strach ze smrti nahradilo setkánís živým BohemKdyž jsem byla malá, bála jsem sesmrti. Především jsem se bála toho, žemi zemřou rodiče. Nedokázala jsem sesmířit s představou, že budeme ležetv hrobě, ve tmě a život bude plynoutdál. V té době jsem věřila v Boha, pouzesvou „dětskou“ vírou. Proto, že jsemnechtěla, aby rodiče zemřeli, preventivnějsem se každý večer modlila za řadunemocí, aby se jimi nenakazili. Byly tonapř. žloutenka A, B, C, Aids, HIV – pozitivní,snad i záškrty, bylo jich asi kolem15. Vždy, když jsem se dozvědělao dalších, hned jsem je tam přidala. Asiv 17 letech jsem na Anglickém Campupo kamarádce opakovala krátkoumodlitbu, ve které jsem říkala Bohu, žebych chtěla, aby změnil můj život a žeto s ním chci zkusit. Nikdy bych si předtím nemyslela, že by tato krátká větičkamohla člověka opravdu změnit. Nyní jemi už 22 a jsem moc ráda, že s tou modlitboujsem si uchovalapevnou jistotua zároveň takovoubázeň, že od něho nechciodejít. Že mi pomohljít proti proudua stát si za pravdou.Není mi úplně jedno,co si o mně lidémyslí, ale povzneslajsem se nad to, tak žesi připomínám verš:„Co ti může udělatčlověk“ nebo „Neleknešse strachu náhlého,neboť Hospodinbude doufání tvé.“Ze zkušenosti vím, žeopravdu dokáže dělatzázraky a že modlitbyvyslýchá, akorát semusíme naučit čekat.Aby všichnio Kristu věděliNení lehké povídato tom druhým lidem, vím to, ale kdyžvíte, že to po vás Ježíš chce, tak to musíteudělat. Hrozně mně to potom naplňuje,protože vím, že jsem mu zaseo trošku víc podobná. Bylo to úžasnéobdobí, potom, co jsem věděla, že existuje!Chtěla jsem, aby to věděli všichni.Když jsem stopovávala, povídala jsemsi s řidiči, jestli v něco věří. Cítila jsempotřebu, že to musí vědět, proto mi bylojedno, co si o mně budou myslet. Chtělabych tohle prožívat pořád. Ale někdy setakhle necítím a je mi líto přiznat si, žeto nadšení trochu opadlo. Proč to nemůžebýt stejné, jako na začátku. Proč užo Něm nemluvím tak často? Člověk sina to rychle zvyká a když udělám něcošpatného, tak jsem na sebe hrozně naštvaná,že si mně Pán Ježíš nemůže užpoužít a pak mu vyznávám svůj hřích…Jsme ta šance, jak ukázat cestudo nebeNedávno jsem ale byla na brigáděve Zlíně a vzpomínala jsem na situace,které mi Pán Ježíš poslal do cesty.Ty situace toužím prožívat každý den.Někomu pomoct, jakkoliv, ale vědět, žemu to pomohlo. A vím, že se za ně máloslovy i činymodlím, a proto jsem se v tu chvíli modlila,aby ty situace přicházely častěji.Bože, já to chci dělat každý den, kéž mito jde. Kéž si mně budeš používat a jáTi budu naslouchat a dáš takové podmínky,prosím, kéž můžu zase někomupomáhat i jiným způsobem. Vím, že jsina mně hrdý v té chvíli a já jsem neskutečněšťastná, protože vím, že jsem Tizase o trochu víc podobná. Chybí mi to,jak se člověk zatváří, když se cítí troškutrapně, když se mu snažím pomoct.Ale já si připadám jako ty! A to je super.A pak mi Pán Bůh ten den dal prožítsituaci, kdy jsem mohla někomu pomoct.Stalo se to v obchodě. Přišel tamstarý pán, kterému jsem jednou pomáhalapřejít přes cestu, protože měl dvěobrovské berle. Byla jsem tehdy u kasya on stál za mnou s těmi berlemi a vylomenýmizuby. Pozdravili jsme se a jávěděla, že je to ta situace. Tak jsem mupomohla dát věci na pult, a potom jsemvzala nákup i toho pána do auta. Nechápalajsem, jak by mohl tak těžký nákups těmi berlemi vytáhnout do toho kopce.Odvezla jsem ho domů a skoro jakojeho manželka jsem mu urovnala nákupdo ledničky, vysypala jsem mu koš. Bylomi líto, jak tam tak sám bydlí v malémdomečku a on mi byl tak strašně vděčný.Nemusel ani nic říkat a já poznalaz jeho obličeje, že tu mou pomoc nečekal.Vím, že kolikrát ani nemusíme říkatnic o Ježíši, stačí, když jednáme jakoOn. Někdo jednou řekl: „Lidé si nebudoupamatovat, co jsme říkali, ale jak ses námi cítili.“ Jo a to je pravda. Jsme tašance, jak jim ukázat cestu do nebe. Kéžbych si to uvědomovala častěji.Neuvěřitelná milost a přátelstvíAle uvědomuji si, že Ježíš je opravdovýkamarád. V těžké situaci, když vím,že jsem udělala chybu, a lituji toho, minejen odpouští, ale dává mi prožít takésituace, skrze něž mi dává najevo, že nepatřímdo starého železa. Chce si mněstále používat, pokud budu já chtít. Onse tomu nebrání, naopak je tomu strašněrád. Je to zvláštní a nechápu ho, žestále dokola odpouští …a mně to pořádvíce dojímá. Je prostě neuvěřitelný.KATKA VRLOVÁ24 ŽIVÉ SLOVO

stránka mladýchChildren foreverNa obzoru mládežnického dění se objevilanová, nejen hudební kompilaceChildren forever. To co dělají, je čerstvé,tvořivé a plné energie, jak ve způsobuprovedení, tak také v duchovním obsahu,který ve svém okolí misijně předávají. Zajímavýje nejen výsledek, ale také proces,jak k výsledku docházejí. Oslovil jsemproto Dana a Andyho Vopalecké a OndruSzturce, jedny z tahounů tohoto dění, abynám o tom řekli více.Ahoj kluci, co je Children forever, jakfungujete, jaký vidíte přínos v tom coděláte?Danny – Dan Vopalecký: Children foreverje mládež a hudební skupina. Jsme zedvou měst - Ostrava a Havířov, je nás kolempatnácti. Doposud jsme fungovali tak,že v pátky (pokaždé v jiném městě) jsmeasi hodinu a půl hráli jako kapela a cvičilirůzné křesťanské i nekřesťanské písničky(http://youtube.com/watch?v=wRKwJL-NHueI) a potom jsme si také povídalina různá témata i z pohledu Bible a mělijsme se fajn. Také většinou v soboty dělámediskusní skupinky k Exitu316 nebonějaké sporty a další aktivity, kde můžemebýt v kontaktu se svými nevěřícímikamarády - tyto aktivity děláme většinouv každém městě zvlášť. Přínos vidíme určitě- od zlepšování praktických dovedností(hraní na hudební nástroje) přes hezkéspolečenství až po zajímavé zkušenosti vevztahu k nevěřícím lidem a zkušenosti,jak Pán Bůh vyslýchá modlitby.Co předcházelo vzniku Children forevera kdo vám pomáhá?Kodo – Ondra Szturc: Asi před třemilety nám skončil havířovský dorost, protoženás bylo málo, a přemýšleli jsme, codál. Milan Szturc (můj taťka) byl našímvedoucím, a pak jsme se rozhodli pokračovattak, že vytvoříme hudební skupinu.Druhý rok jsme přibrali Ostravákyz KřSb Ostrava-Zábřeh. Hodně nám pomáhajínaši 3 dospělí vedoucí, bez kterýchby to nešlo, a kteří se nám věnují,hlavně po hudební stránce. Ale snaží sepostupně převádět zodpovědnosti nanás. Také naše sbory nás podporují, a zato jsme moc vděční.Co to znamená Children forever a pročjste si dali tento název?Danny: Znamená to dětmi navždy,protože chceme navždy zůstat dětmi našehonebeského Otce.Slyšel jsem o vašich modlitbách přesinternet. Jak to vše probíhá a jaké mátez tohoto virtuálního modlitebního spojenízkušenosti?Andy Vopalecký: Modlitby přes internet,to je dobrá věc. U nás začaly modlitbyna chatu tím, že se nám nedařilo dobřespojit přes skype hovor, a taky když sechtělo zapojit více lidí, už to nebylo možné.Takže jsme se začali modlit přes multichat.V současné době to u nás fungujetak, že máme jeden multichat, kde semodlíme, nemáme to nějak pravidelně,ale když si někdo vzpomene a když jezrovna dost lidí online. Je to moc dobrávěc, může se modlit více lidí najednou,a přesto můžete vědět za co se modlíostatní. A potom většinou máme ještě jedenchat, kde se nemodlíme, ale bavímese o všem možném. Abychom viděli výsledky,máme web na vyslyšené modlitby.Píšeme tam vždycky modlitby kteréBůh vyslyší, a za každou jednu modlitbupřikládáme jeden puclík do velkého puzzleo tisíci kouscích.Dan na začátku zmínil diskusní Exitskupinky. Co je to za skupinky, proč jeděláte a jak souvisí s Children forever?Andy: Exit skupinky jsou diskusní setkání,která navazují na křesťanský televiznípořad Exit 316. Jsou pro nás dalšímožností a příležitostí ke zvěstování živéhoJežíše. Exity máme v každém městězvlášť a míváme je většinou jednou zadva týdny. Jednou za dva týdny exitya mezi tím něco jiného, jako třeba nějakýsport, hra, čajka, film a další. Myslím, žeje velmi dobré měnit to a vymýšlet novévěci, protože jinak to lidi začne nudita nebudou chodit, no a taky třeba sportnení tak náročný na přípravu, takže dobrýodpočinek pro vedoucího diskuse.Exit jsme jednou použili i na oslavě narozenin,kam přišli spolužáci oslavence,a toto byl první kontakt pro kluka, kterýuvěřil před pár týdny.Jakou máte poslední nejčerstvější zkušenostz fungování vašeho seskupení?Kodo: Skvělou zkušeností a povzbuzenímpro nás byly nedávné koncerty.Jeden jsme měli v Ostravě pod širým nebem,a Pán Bůh nám dal skvělé počasí.Další koncert jsme pořádali v Havířověv kulturním domě a byla úžasná atmosféra.Po koncertech jsme se seznámilis několika lidmi, někteří z nich s námipojedou na camp. Tak to je taková skvělázkušenost s tím, jak Bůh působí a mámez toho radost.Co byste si v dění Children forever přálidál?Danny: Po koncertě máme docela dostnových kontaktů a pro cizí lidi je těžkédojíždět do jiného města, proto pravděpodobněod září zkusíme dělat kontaktnía evangelizační aktivity zvlášť v každémměstě (včetně kapely) a společnějen setkání pro věřící co 14 dnů a takévíkendovky se zaměřením na zvěstovánídobré zprávy.Teď v srpnu děláme podruhé hudebnía multimediální kemp, na který se moctěším, zveme koho můžeme, a přáli bychomsi vidět další mladé lidi, kteří získajízapálení pro Krista.Kluci, děkuji vám za odpovědi a přejivám vydařené prázdniny a stále stejnoutvořivost a zápal ve zvěstování JežíšeKrista svým kamarádům.OTÁZKY POKLÁDAL PETR HÚŠŤŽIVÉ SLOVO25

ozhovorAZYLOVÝ DŮM ELIMJak mohou křesťané mírnit rány osudu svých bližních?Před lety nám někdejší ředitelka Azylovéhodomu Elim, křesťanské společnostipro evangelizaci a diakonii Vsetín,o. s. sestra Karla Daňová řekla větu,na kterou nezapomenu: „Bezdomovcemse může stát každý…“ A opravdu složeníklientů tohoto domu tomu odpovídá.Byli a jsou tam lidé různého věkui různé úrovně vzdělání – od absolventůzvláštní školy až po vysokoškoláky, jejichžživotní příběhy jsou velmi pohnuté(i když člověk musí být ve střehu,protože mnozí dovedou být dobrýmiherci). Život bývá velmi složitý a lidé sevelmi lehce stanou oběťmi. Proto si velmivážím této práce. V duchu si říkám:“Kdo v této společnosti by dělal tutopráci, kdyby zde nebyli tito křesťané…“Tak prakticky naplňují Ježíšovo pověřeníučedníkům: „Vy jste sůl země…“V Křesťanských sborech v České republicenemáme vlastní zařízení proslužbu takto potřebným lidem. Je toškoda. Jsem proto rád, že řada mýchbratří a sester z našeho sboru se můžepodílet už několik let na práci tohotoústavu a sdílet jeho problémy i radosti.Je to mravenčí a mnohdy nevděčná, alenesmírně potřebná práce. Kdo se ujmelidí na okraji společnosti? Kde je milosrdnýSamařan, kterému není lhostejnýosud lidí u cesty? Povzbuzením jsoulidé, kterým mohli pomoci. Jak v návratudo společnosti, ale jsou zde i ti, kteřínavíc nalezli v Ježíši svého Spasitele.A dokonce je tu případ, kdy se z bývaléhoklienta stal zaměstnanec, který sámpečuje o další lidi, kteří procházeli tím,čím on.Abychom vám trochu přiblížili prácivsetínských křesťanů z několika církevníchspolečenství, poprosili jsme ředitelevsetínského Elimu bratra Ing. JiříhoRůžičku o rozhovor.Můžete nám přiblížit AD Elim ve Vsetíně?Kdy a za jakých okolností vznikl?Azylový dům Elim ve Vsetíně začalfungovat na počátku roku 1992, tenkrátv malém domečku v sídlišti Luh. Krátcepředtím také vzniklo vlastní občanskésdružení Elim ve Vsetíně. Práci vesdružení začali zapálení bratři ze SboruCírkve bratrské ve Vsetíně, kteří chtělipomoci potřebným lidem. Činnostv azylovém domě začínala asi se šestiklienty, kteří v domě bydleli. Postupemčasu klientů přibývalo a zařízení i metodypráce doznávaly změn a úprav, kteréměly za cíl zefektivnění poskytovanéslužby.V roce 2000, kdy kapacita maléhodomu byla naplněna až „po střechu“,jsme díky Pánu Bohu získali prostoryv budově bývalé školy na Horní Jasence.Tam jsme se po rekonstrukci v roce2001 přestěhovali a poskytujeme službyazylového domu dodnes. Kapacita se zatu dobu rozrostla na 32 lůžek.Co všechno může AD Elim nabídnoutlidem v nouzi? Jaké jsou podmínky provyužití vašich služeb?Naším cílem je, aby klient, který využijenašich služeb, získal motivaci a pomocpři opětovném „návratu“ do normálníhoživota. Nejsme zde proto, abychomuklidili bezdomovce z ulice, aleabychom jim pomohli najít opět smyslživota, vyřešit základní existenční otázkya poskytli nezbytnou pomoc v duchovní,dušení i materiální rovině. Zatímto účelem lidem v nouzi v azylovémdomě nabízíme ubytování, podmínkypro přípravu stravy, možnost provésthygienu. Pro ty, kdo mají zájem, začínákaždý den ztišením se čtením Bible.Zájemci také mohou se zaměstnancimluvit o Bohu. Dále poskytujeme poradenstvízaměřené na sociální problémyzvlášť u každého klienta. V rámci tohotoporadenství pomáháme klientovi sestavitpořadí věcí, které je potřeba v životěvyřešit, pomáháme například s vyřízenímdokladů, žádostí o domov důchodců,hledáním zaměstnání… Pořádámeosvětové večery na zajímavá témata,organizujeme vzdělávací akce a výletya také aktivitu pracovní terapie.Jak probíhá život klientů u vás – jakýje denní režim, jak tráví svůj čas, jak jimmůžete pomoci v jejich problémech?Život každého jedince je naprosto jedinečnýa stejně tak je tomu i s populacíosob bez přístřeší. Každý z našich klientůmá své specifické problémy, kterése mnohdy liší jen v tom, že u někohojsou vidět víc a u jiných jsou více skryté.Snažíme se proto pomáhat každémuklientovi individuálně. Důležité je, abyklient chtěl na řešení své životní situacespolupracovat. Důraz klademe takéna jeho vlastní rozhodnutí, jakým způsobembude chtít naši pomoc využít.Prakticky to probíhá tak, že po příchoduklienta do zařízení se mu věnuje sociálnípracovnice, s níž se klient, dle aktuálnípotřeby, setkává a řeší potřebnézáležitosti. Sociální pracovnice sehrávádůležitou úlohu při motivaci klientaa také při pomoci ve vyhledávání či kontaktovánírůzných institucí či osob, ježjsou pro vyřešení jeho situace důležité.V této době také klient v zařízení bydlí.Má k dispozici svou postel ve 2 – 4 lůžkovémpokoji, několik uzamykatelnýchskříněk a společné prostory, které můževyužívat.Pobyt klientů na zařízení je pak ošetřentzv. domovním řádem, v jehož rámcije stanoven i denní režim. Na průběh tohotorežimu dohlíží tzv. služby, což jsouzaměstnanci, kteří slouží ve dvanáctihodinovýchsměnách a zajišťují nepřetržitýprovoz v domě.Denní režim začíná v 7:00 hodin ránobudíčkem, následuje ztišení s Biblí od7:30, potom snídaně od 7:45. Od 8:00do 10:00 mají klienti příležitost k provedeníúklidu svých pokojů a společnýchprostor. Ve stejném čase si také mohouvyzvednout své individuální kapesné nadaný den. Po 10. hodině se rozcházejí zasvými zájmy nebo k výkonu pracovní terapie,popř. mají prostor k řešení svýchzáležitostí se sociální pracovnicí. Večerkaje potom ve 22:00 hodin. Po této hodiněse azylový dům i společné prostoryuvnitř zavírá a klienti by měli setrvávatve svém pokoji.V průběhu dne má tedy klient dostatekčasu na to, aby si zařídil své záležitostia dle potřeby se také zapojil doskupinových nebo individuálních aktivitv rámci režimu v azylovém domě.Jste křesťanská společnost pro evangelizacia diakonii. Můžete nám přiblížit,jak svým klientům předáváte radostnouzvěst o Kristově život proměňujícímoci?Jak už jsem naznačil dříve, zvěstováníevangelia probíhá v azylovém domě26 ŽIVÉ SLOVO

ozhovorhlavně po individuální rovině klient– zaměstnanec. Zaměstnanci s klienty,kteří mají zájem, hovoří o svých zkušenostechze života s Bohem a také jemohou vést k návštěvě některé z církví,popřípadě setkání křesťanské mládeže.Dobře funguje také skupinová aktivita,která je pro klienty zcela dobrovolná,a tou jsou ranní ztišení s Biblí. Tato ztišeníprobíhají ve společenské místnostipřed snídaní a služba, která slouží nadenní směně, čte klientům úseky z Bible.Tohoto setkávání se účastní různě 3- 10 ubytovaných.V minulosti bylo období, kdy měliklienti v azylovém domě také setkáníkřesťanské skupinky. Tyto aktivity jsouv azylovém domě možné, nezáleží nastavu a zájmu klientů. Také je pro násvelkým povzbuzením, když se někdos klientů začne zajímat o Bibli, popřípaděuvěří.Co vám ve vaší práci působí radosta co naopak nejvíc bolestí?Tak největší radost působí to, kdyžse některý z klientů obrátí k Bohu a mymůžeme vidět, jak vyznává své staréhříchy a můžeme také sledovat jehocharakter, který je proměňován Bohem.Velkou radost máme také z jakékolivpozitivní změny v životě našich klientů.To když kuřák omezí kouření, alkoholikovise daří zvládat závislost, dlužníkzačíná řešit své dluhy a např. ten, kdonepracoval 15 let, nastoupil do prácea drží se.Naopak těžký je z mého pohleduzápas s nedostatkem opravdu znovuzrozenýchzaměstnanců a s finančnímzajištěním služby. Z pohledu služebje určitě těžké snést psychickou zátěž,kterou práce přináší, a také vnímat stereotypv životě klientů, jejich nevůli seposunout dále a převahu negativníchudálostí v životě klientů nad těmi pozitivními.Z médií slýcháme, že podobná zařízení,jakým je váš domov, se neustálepotýkají s nedostatkem financí, protožedotace ze strany státu zdaleka nestačípokrýt náklady na chod zařízení. Jak jena tom vaše zařízení? Mohou nějak pomocii naši čtenáři?Dotace ze strany státu opravdu nejsouzdaleka jediným zdrojem financováníprovozu našeho zařízení. Zdroje pročinnost získáváme mimo státní rozpočettaké ze zdrojů města Vsetín, klienti sitaké přispívají na pobyt. Další zdrojemjsou dary a výnosy z vlastní činnostia dotace Evropské unie. Provoz našehoazylového domu ročně stojí 4,3 milionuKč. Tuto částku tvoří mzdy a povinnéodvody pro 14 zaměstnanců, kteří zdepracují, a nezbytné náklady na provozazylového domu.Nedostatek financí je způsoben zejménapožadavkem na nárůst mezda také zvyšování cen energií, naprotitomu výše dotací zůstává po několik letstejná nebo se navýší jen o malý díl, kterýnestačí na pokrytí rozdílů.Čtenáři mohou zajisté pomoci jednaksvými modlitbami, které jsou při tétopráci velmi potřeba.Důležitá je však také finanční pomoc.Jsme vděčni doslova za každou korunu,kterou někdo daruje na provoz službyv azylovém domě. Tyto prostředky vynakládámena zajištění činnosti azylovéhodomu a průběhu služby pro muže, kteříse často, ne vlastní vinou, ocitli bez střechynad hlavou. Prostředky je možnodarovat buď v hotovosti přímo v azylovémdomě nebo převodem na účet u KBve Vsetíně číslo 30230851/0100.Můžeme být nakonec trochu osobní?Jak jste se dostal ke své dnešní práci vy?Co bylo podnětem k tomu, že jste se rozhodlprávě pro tuto činnost?Historie mého působení v azylovémdomě sahá do roku 2000, kdy jsem dostalnabídku přivydělat si jako studentna brigádě. Studoval jsem tehdy zcelajiný obor (stavebnictví), ale stejně jsemsi řekl, proč ne, zkusím to. Práce s bezdomovcipro mě byla novinkou, ale viděljsem v ní smysl, a tak jsem na brigádunavázal výkonem náhradní vojenskéslužby – tedy civilní služby v azylovémdomě. Krátce po skončení civilní službyv roce 2003 jsem však ze zařízení odešelpracovat do profese, kterou jsem vystudoval.Necelý rok poté odcházela Karla Daňováz pozice ředitelky a při jednomz neformálních rozhovorů jsem dostalnabídku, jestli tuto práci nechci vykonávatpo ní. Nejdříve jsem se tomu smála nebral to příliš vážně, ale postupemčasu jsem doslova prožil intenzivní Božívolání do této služby. Znovu jsem o tétočinnosti začal přemýšlet jako o výzvě.Zatoužil jsem dělat nějakou práci, kteráby měla smysl pro potřebné lidi. Trvaloto pouze několik dní a já jsem věděl, žemám změnit své pracovní působení a jít„zpět“ do Elimu. A tak jsem na počátkuroku 2004 nastoupil na místo ředitele…Za rozhovor moc děkujeme a přejemedo další tolik potřebné činnosti hodněodvahy, moudrosti, Boží milosti a taképochopení a praktickou pomoc od správyměsta i od občanů a ostatních křesťanů.PŘIPRAVIL TOMÁŠ PALAŽIVÉ SLOVO27

úvahaSKLEPZhruba v průběhu jednoho roku zveřejnilysdělovací prostředky nejménětři případy, které veřejnost docela šokovaly.Každý případ měl svoji ústřednípostavu. Tito „herci“ v hlavních rolíchuž byli se svojí rolí tak spjatí, že z níprakticky nemohli ani vystoupit, protožev okamžiku, kdy se tak stalo, bylozle. Bylo zle? Nebo dobře? Ani vlastněnevím…Sousedé a známí pro každého z těchto„životních herců“ měli to nejlepší vysvědčení:Milí, slušní, pořádkumilovní,spořádaní občané, vážení sousedé… Někteřímožná jen trošku uzavření, ale jinípřátelští, žádné problémy, po desetiletíměli ty nejlepší sousedské vztahy.Až do jednoho dne, kdy v prvnímpřípadě dívka, jež byla dlouhá léta vězněnave sklepě, nějak utekla z domkua zavolala pomoc. Dobře vyhlížejícímuž středních let, vážený to občan, kterýji celou dobu držel zavřenou v jednésklepní místnosti, okamžitě po jejímútěku skočil pod vlak. Sousedé té zprávěani nechtěli uvěřit.V druhém případě týraný chlapecv rodinném domku a příbuzná, jistá asitřicetiletá paní, se v dětském domověvydává za třináctiletou dívenku. Obviněnobylo hned několik lidí z rodinya sousedé po celá léta nic netušili a nevěřili,že by se něco takového mohlov sousedním domku stát.A poslední byl případ muže, kterýsvoji dceru také zavřel do sklepa, a navícji tam zneužíval. Porodila sedm dětí– nebo vnoučat? Jeden se v tom nevyzná.Ani manželka prý netušila, že jejímanžel mohl něco takového dělat. Chápeteto? Je to vůbec možné? Ale není tohororová scéna z filmových ateliérů, jeto životní realita. To se opravdu stalo.Tyto skutečné události jsou jakýmsipomyslným billboardem toho, co jev nějaké míře skryto snad v každémz nás. Navenek, před druhými, se dělámealespoň o trošku lepší než jsme. Záměrnějsem vybral do očí bijící příklady,ve kterých tito lidé žili dvojí, radikálněodlišný život. Život spořádaného občananavenek, ve skutečnosti však nepřetržitěpáchané trestné činy, za kterébudou nyní potrestáni.Každý máme svůj sklep, do kteréhonikoho nepouštíme. Je to sklep tohohoršího já. Ale ukazujeme fasádu, nováokna, květinovou výzdobu balkonůa nádherné předzahrádky. To je určenopro oči druhých. To, s čím si nevímerady, nebo to, co nesmí vidět nikdo druhý,je uloženo hluboko ve sklepě. Nejlépevšak ve sklepě, od kterého nemánikdo jiný klíče nebo ještě lépe, kdyžo tom sklepě ani nikdo neví…Ale jednou to stejně praskne.Pán Ježíš učí své učedníky a říkái nám (Lukáš 12,3): “Proto vše, co jsteřekli ve tmě, bude slyšet na světle, co jstešeptem mluvili v tajných úkrytech, bude sehlásat ze střech.“Příklady skandálů nebývalého rozsahuukazují, že jednou naše herectvískončí a jednou naše bezpečnostníopatření proti odhalení stejně selžou.A vůbec nemusí jít o takové skandály.Často jde o maličkosti, kterými zkrášlujemesvé pravé já. Všechno, nejennaše slova, ale všechny činy a dokoncei myšlenky, budou jednou promítányna veřejné obrovské obrazovce s našímjménem uprostřed.Může nám to být jedno… Až to praskne,tak také skočíme pod vlak? Co budepo mé smrti, to mě nemusí zajímat.Opravdu nemusí? Možná vás napadne,že ve vašem případě nebude třeba takradikálního řešení – lidé nás pochopí,lidé dnes tolerují velice mnoho. Ale to,co Ježíš učí, má ještě pokračování. Jdeo tři po sobě jdoucí verše z Lukášovaevangelia: „Proto vše, co jste řekli ve tmě,bude slyšet na světle, co jste šeptem mluviliv tajných úkrytech, bude se hlásat ze střech.Říkám to vám, svým přátelům: Nebojte setěch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělatnemohou. Ukážu vám, koho se máte bát.Bojte se toho, který má moc vás zabít a ještěuvrhnout do pekla. Ano, pravím vám, tohose bojte!“Berme to jako přátelskou, dobrou raduod samotného Pána Ježíše. Lidé nás nakonecmohou potrestat jen málo (až tona nás všechno praskne): „Maximálněnás mohou zabít …“ Ale Bůh, který vidído našeho sklepa celých dvacet, třicet,čtyřicet let, má moc nás potrestat vícenež jen touto smrtí, nýbrž věčnou smrtí,peklem. A věřte, že to udělá. Takový jeJeho zákon za jeden jediný hřích. Anitohle není hororový film se špatnýmkoncem, i toto je realita. Je mnohempádnější důvod ukrýt svůj tajný sklephříchů před Bohem než před lidmi. Jenžejak, když Bůh vidí do našeho srdcea zná i naše nejtajnější myšlenky. Jde tojen jedním způsobem. Otevřít náš sklepBohu a poprosit o vyčištění. Bůh májedinečný a také jediný účinný čisticíprostředek – krev svého vlastního Syna,Pána Ježíše Krista. Jemu můžeme poděkovatza to, že náš sklep může být vyčištěna zpřístupněn, aniž bychom muselinést následky.ALEŠ BARTOŠEKPŮVODNĚ URČENOPRO VYSÍLÁNÍ TWR-CZ28 ŽIVÉ SLOVO

Dědeček a babičkaHospodin řekl Mojžíšovi: „Předstup předfaraóna. Já jsem totiž učinil jeho srdce i srdcejeho služebníků neoblomné, abych mohluprostřed nich provést tato svá znamenía ty abys mohl vypravovat svým synůmi vnukům o tom, co jsem v Egyptě dokázal,i o znameních, která jsem mezi nimi udělal,ať víte, že já jsem Hospodin.“ 2Mo 10,1-2Přáním Božím bylo, je a bude, aby sirodiny vyprávěly zkušenosti, jež prožilyse svým Pánem. To proto, aby si lidébyli vědomi toho, jak velký a věrný jeBůh. Nové generace se měly učit z chybotců a praotců. Měly se vzájemně ujišťovato důležitosti důvěry v Boha. Tovše se nemusí dít jen prostřednictvímkázání ve shromáždění, ale i během rodinnýchposezení. Hospodin dal svémulidu přikázání, aby se jej bál a bedlivědbal na všechna jeho nařízení (5Mo6,2): „...ty i tvůj syn a tvůj vnuk, povšechny dny svého života, abys byl dlouhoživ.“ Bůh nám svěřuje zodpovědnost zapředávání „informací“ o Bohu a zároveňs tím odhaluje tajemství lidské dlouhověkosti.Pokusím se to shrnout do několikavšeobecně platných zásad dobrého soužitítří generací, a to nejen ve věřícíchrodinách.• Prarodiče považují za rodinu nejen tusvou, ale i rodiny svých dětí s vnoučaty.Sounáležitost s nimi považují zasamozřejmost a jsou-li z těchto vazebvyřazeni, cítí to jako újmu. Nejednoumyslí na problémy svých dětí a vnukůvíce, než na ty vlastní. Mnozí seniořipřijímají úlohu babičky a dědečkazvlášť ochotně a jsou-li k tomu podmínky,rádi se o vnuky starají (nejsou-livšak o to žádáni dennodenně).V takové situaci nejsou pouze dočasnýmizástupci rodičů, ale mají na dětisvých dětí nezanedbatelný výchovnývliv. Předávají zkušenost své generacejako štafetu těm dalším.• Vnuci přijmou mnohé rady od shovívavýchprarodičů lépe než od ménětrpělivých rodičů, k nimž mívají navícv určitém věku kritičtější postoje. Někteřísociologové tvrdí, že mezigeneračníporozumění bývá větší „ob generaci“.Ideální je, když se vnuci učísoužití tří generacípoznávat problémy vyššího věku, kterýje jednou čeká a reálně je hodnotíuž svýma mladýma očima. Hezké postojerodičů k prarodičům to vnukůmusnadní. Na druhé straně kontakts vnuky obohacuje stáří. Už dávnoneplatí, že děd poučuje vnuka. Dnesje to často obráceně, zejména nynív době výpočetní techniky, ve které se-náctileté děti orientují mnohem rychlejinež starší generace.Vnuci jsoupojítkem s realitou současného světaa života.• Slova babička a dědeček vyjadřujípohodu a v pohádkách jsou spojenas láskyplným dobrem a moudrostístáří. Je to přirozené. Nejednou sevšak objeví mraky a babička nebo dědečekse stanou „přítěží“. Komplikacevzniknou především tehdy, stane-li seprarodič nesoběstačným a závislýmna cizí pomoci. Tu se očekává pomocv první řadě od rodiny. Rodinnápéče se všude na světě považujeza nejvhodnější, vše ostatní je pouzenáhradním řešením. Rodina všakmusí mít ochotu pečovat. Často je topodmíněno vztahem dětí a vnuků kestáří. Záleží také na vytvoření podmínek,aby se rodina o svého staréhočlena mohla starat a aby to uměla a tonení vždy snadné skloubit.• Kvalita pouta mezi generacemi jeněkdy přímo úměrná samostatnostiprarodičů a jejich nezávislosti na rodináchsvých dětí či vnuků. Dnešnídoba nečiní prarodiče závislé na dětechnebo na vnucích ve finanční sféře,potřebují spíše psychickou vzpruhumladé generace někdy i manuálnívýpomoc, zvlášť pokud jsou nemocní.• Tím, že se věk babiček a dědečků posunulk hranici 50 let, otevřel se proně prostor k plnému a hodnotnémuvyužití volného času (např. možnostcestování). Mnohým pak nezbýváčas na, dříve tak samozřejmou, rolidědečků a babiček. Mladší prarodičečasto nechtějí věnovat svůj volný časvýchově a opatrování vnuků. Přesto jezde otevřena rovina partnerství a spolupráce.rodinný život• Nejlépe bude, když si jako prarodičeosvojíme roli poradců, kteří ze svýchživotních zkušeností mají co čerpat.Svým nadhledem nad kritickými situacemia nastřádanou životní moudrostímohou upevňovat rodinné svazkya zlepšovat celkovou atmosféruv rodině. Přitom však pamatujme nato, že nesmíme vstupovat do rodinnéhosoužití mladé generace. I sebelepšísnaha pomoci může situaci vyhrotita tak škodit.• I když vnuky vychováváme, nejsmeza jejich výchovu zodpovědní. Zodpovědnostleží především na rodičích.Děti rády poslouchají příhodyz našeho dětství, dopřejme jim je.Vedle pobavení čerpají z našeho vyprávěníi poučení. Neodkládejte svouroli prarodičů na důchod. Vnuci jsoumalí jen jednou, pak už to nevrátíte.• Nebuďme žalobníky a donašeči rodičům,s výjimkou závažných přestupků.Na druhou stranu nerozmazlujmea neprotěžujme jednoho vnuka naúkor druhého!Na závěr bych chtěl povzbudit vás,věřící dědečky a babičky, kteří se držíterad Božího slova:• Buďme svým vnukům příkladem vezbožnosti a opravdovosti.• Nedejme se strhnout k emocionálnímvýlevům jako jsou hněv, vzteka zlost.• Snažme se vysvětlovat důvody prozpůsobilé chování biblickými místy.Buďme dědečky a babičkami, kteříjsou příkladem ve zbožnosti, aby na násjednou mohli vnuci vzpomínat s vděčností,jak to uvádí apoštol Pavel v dopiseTimoteovi (2Tm 1,5-6): „…připomínámsi tvou upřímnou víru, kterou mělauž tvá babička Lois a tvá matka Eunikéa kterou máš, jak jsem přesvědčen,i ty.“Dožít se vnuků je Boží milost (viz Př17,6 „Korunou starců jsou vnuci, ozdobousynů jsou otcové.“) Nezapomínejme, ženejúčinnější pomoc vnukům jsou modlitbyza jejich zdárný duchovní i tělesnýrozvoj.OTA ZABYSTRZANŽIVÉ SLOVO29

kresťania v zahraničíPrenasledovanie kresťanovvo sveteV čase, keď my ako kresťania môžemeslobodne vyznávať svoju vieru bezstrachu z následkov, desaťtisíce našichduchovných bratov a sestier vo svetetrpí rôznym prenasledovaním a mnohíz nich podstupujú i smrť pre svojuvieru v Pána Ježiša Krista. Myslime nanich v modlitbách.MEXIKOV provincii Chiapas bol susedoma jeho siedmimi druhmi prepadnutýkresťan Pedro Gomez Diaz a jeho rodina.Útočníci, ozbrojení mačetami, zabilijeho, jeho manželku Marcelu a najstaršiehosyna Reného a zranili ďalšíchšesť jeho detí. Sused ich obvinil, že čarovanímspôsobili jeho dcére bolesti žalúdka.Väčšina obyvateľov, ktorí nie súskutočnými kresťanmi, poverčivo verív moc čarovania a pripisujú ho z nenávistiopravdivým kresťanom.AZERBAJDŽAN22. júna bol Pastor Šabanov zatknutýa falošne obvinený z ilegálneho držaniazbrane, ktorú polícia uložila v jehodome pri jeho zatknutí. Aj takéto praktikysú súčasťou boja islamských vrchnostíproti kresťanom.PAKISTANV univerzitnom meste Pešavare 21.júna 12 ozbrojených islamských teroristovzo skupiny Laškar-e-islam prepadlo30 príslušníkov rodiny kresťana SalamataMasiha, keď oslavovali narodeniejeho dcéry. 16 mužov oddelili od žiena detí a držali ich zajatých v jaskyni 10hodín. Pastora Zuliqara nútili k prestupuna islam, čo ten rozhodne odmietol.Potom ich prepustili. Majiteľovi ich prenajatéhodomu, moslimovi, hrozili trestom,ak im nezruší nájom.ČÍNAPred olympijskými hrami v Číne úradypreventívne zatkli viacerých vodcovpodzemných zborov a počas nich ichdržali vo väzení. Ďalších držali v domácomväzení so zákazom vychádzaťz domu. Jednej skupine šíriteľov Bibliízhabali na hranici 315 čínskych Biblií.Politika prenasledovanie príslušníkovneregistrovaných domácich zborova väznenia ich vodcov pokračuje.SEVERNÁ KÓREAOdhaduje sa, že vo väzeniach a pracovnýchtáboroch v krajine prežívavo veľmi ťažkých podmienkach okolo100 000 kresťanov. Žiaľ, je predpoklad,že politika ich utláčania a prenasledovaniasa ani počas ťažkého ochoreniadiktátora Kim Čong-Ila, ani za jeho prípadnéhonástupcu nezmení.INDIAPo zabití vodcu Svetovej hinduistickejrady Swami Lakšmananda Sarasvatihopravdepodobne maoistickými teroristamivypukla najprv v indickom štáteOrissa masová hystéria proti kresťanom,ktorých falošne obvinili z tejto vraždy.Táto hystéria nenávisti sa odvtedy rozšírilado ďalších indických štátov a trvádosiaľ. Stovky kresťanských kostolova modlitební boli podpálené a zbúrané,podobne desaťtisíce domov kresťanov,ktoré boli predtým vylúpené. Desiatkykresťanov boli zabité a stovky zranené.Viac než 50 000 ich zostalo bez strechynad hlavou a veľká väčšina z nich ušlado džungle alebo žije v neúnosných hygienickýchpomeroch v utečeneckýchtáboroch bez dostatočnej stravy. Rozvášneníhinduisti im nedovoľujú vrátiťsa do ich obcí ak sa nezrieknu kresťanstvaa nevrátia k hinduizmu. Miestna30 ŽIVÉ SLOVO

kresťania v zahraničípolícia sa tomuto masovému násiliua ničeniu buď nečinne prizerá alebo jebezmocná proti presile rozvášnenéhodavu. Ústredná vláda je ďaleko a je neschopnázabrániť tejto katastrofe. LenPán Boh ju vo svojej milosti môže ukončiť.Na druhej strane celý civilizovanýsvet môže vidieť pravú tvár domnele„tolerantného hinduizmu“.ERITREA5. augusta bolo 8 študentov biblickéhocentra v Sawe zatknutých a uväznenýchv plechovom lodnom kontajneri. V ňomje cez deň veľká horúčosť a v noci zaseveľmi chladno. Policajti spálili stovkyBiblií, ktoré našli v centre. Študentovnútili vstúpiť do niektorej z troch tradičnýchregistrovaných cirkví: ortodoxnej,rímskokatolíckej alebo evanjelickej.Ale aj predstaviteľom a príslušníkomtýchto cirkví sa v tomto čase vyhrážajú,keď šíria evanjelium medzi moslimami.Okolo 1800 kresťanov je zavretých voväzeniach, kde sú bití a inak fyzicky ajpsychicky trápení. Jedna kresťanka potakomto utrpení zomrela, keď ju odmietliliečiť.SAUDSKÁ ARÁBIAPríslušník saudskoarabskej náboženskejpolície vyrezal svojej dcére jazyka zaživa ju upálil za to, že sa stala kresťankou.Stalo sa tak po rozhovore s ňou,v ktorom potvrdila, že chce zostať kresťankou,.Už predtým bola za to urážanásvojím bratom.V auguste moslimský klerik zabilsvoju sestru Fatimu al Mutairi, pretožesa stala kresťankou. Pred svojou mučeníckousmrťou napísala Fatima báseň,ktorá ukazuje jej lásku k Pánovi Ježišovia jej túžbu, aby ju mohla zdieľať i jejrodina.Nech vás Pán Ježiš vedie, ó, moslimi,a naplní vaše srdcia láskou k druhým!Nemôžete nadávať na Učiteľa prorokov -pre domovinu otcov to píšem.On ukázal pravdu a zjavil ju i pre vás,je to pravda, ktorú vy nepoznáte.My vyznávame slová Učiteľa prorokov.Neuctievame kríž a nie sme posadnutí.My uctievame Ježiša – Svetlo svetov.Opustili sme Mohameda a jeho cestu,nasledujeme Ježiša, tú jasnú Cestu.Milujeme našu vlasť - nie sme zradcami,sme hrdí, že sme saudskí občania.Ako by sme mohli zradiť ju, náš drahý ľud?veď preň sme i život položiť hotovía vravíme: „Sme hrdí, že sme Saudi“.Zvolili sme si cestu, Bohom vedení,veď každý si môže zvoliť zbožnosť.Nechajte nás v pokoji žiť s Ježišom,nechajte nás žiť v milosti, kým sme tu.Mám slzy v očiach a moje srdce je smutné:ako môžete byť takí ukrutní ku kresťanom?Mesiáš vraví: „Blažení sú prenasledovaní“a my to všetko znášame pre Krista.Ako môžete povedať, že sme neveriaci? -nevojdete do hrobov s nami pochovaní.Váš meč ma nestraší, ani zlo či potupa,vaše hrozby ma netrápia, my sa nebojíme.A z Boha som kresťanka až do smrti.Ľutujem len minulý smutný život:bola som vzdialená od Pána Ježiša.Teraz smiem svedčiť o Ňom, i vám:sme kresťania, kráčame za Ním.Prijmite odo mňa vážne toto slovo:Ježiš je môj Pán a najlepší Ochranca.Ľutujte seba a smúťte nad sebou:váš pohľad je plný hroznej nenávisti.Človek človeku bratom – ó, naučte sa to!Kde je ľudskosť, láska – a kde ste vy?Pred smrťou prosím od Pána svetov,Ježiša, Mesiáša, Svetlo, ktoré vedie:nech zmení vaše srdcia a dá spravodlivosťa rozšíri svoju lásku medzi vami, ó, moslimi.Z VOICE OF MARTYRS– HLASU MUČENÍKOVVYBRAL, PRELOŽIL A UPRAVILJÁN HUDECŽIVÉ SLOVO31

předešli násVzpomínka na maminkuMoji maminku, Drahomíru Kovářovoupřivedl tatínek, dr. Jan Zeman, doBrna jako svoji manželku v únoru 1933.Bylo jí 25 let. Za rok se jim narodil synPetr, roku 1935 syn Pavel (zemřel ve čtyřechměsících na černý kašel), 1936 synJan (zemřel při pokusu o přechod hranic,když mu chyběl týden do dvacetilet) a 1938 dcera Irena.Maminka vyrůstala ve věřící rodiněa její děda pracoval pro Britskoubiblickou společnost jako kolportér.Vzpomínala na krásné dětství, prožitéve skromných podmínkách, aletak nějak v biblickém stylu rodinnéhoi sborového života. Uvěřila v pěti letecha v osmi chtěla být pokřtěná. Po ukončeníněmeckého gymnázia - žili v Dubív Krušných horách a pak v Plzni - pracovalav kanceláři. Chtěla cestovat, aleto se tenkrát nepovažovalo pro samotnoudívku za vhodné. Myslím, že „normální“život začala poznávat až v Brně,kdy zjišťovala rozdíly mezi tím, co znalaz knih, a realitou. Tatínek jí např. nevyprávělo pacientech a nečetl nahlas něcoz křesťanských knih, které studoval,zatím co by třeba zašívala nebo pletla.Rodiče měli rozdělená práva a povinnosti,při čemž maminka často v těchpovinnostech tatínka suplovala. Např.když byla u nás nějaká návštěva, samozřejměza tatínkem, ale on na ni třebaneměl čas nebo jen krátce. Tenkrát senecestovalo auty a host občas zůstal nanoc. Práce s tím související byla takyvěcí maminky. Vzpomínám, že jednouodpoledne, nevím už, co to bylo za akci,jsme vyklidili nábytek z čekárny, nanosilitam různé matrace a polštáře a spalotam několik mládežníků, v bytě už byloobsazeno. Asi to bylo v sobotu a v nedělise všechno zase muselo dát do původníhostavu.Doma musela maminka umět všechno,včetně stahování králíků, které jsmejeden čas během války měli. Než se Petrvrátil ze studia na vysoké škole v Bratislavě,starala se o domovní ústřednítopení. Jednou šla v patřičném oblečeníze sklepa a někdo zvonil. Když otevřela,příchozí se trochu polekal, ale když muodpovídala plynně anglicky (nebo německy?),tak se uklidnil. Zjistil, že je nasprávné adrese.Maminka milovala zpěv a křesťansképísně i historii jejich vzniku - tu si zapisovala.Vedla v Brně několik let sborovýzpěv, i když měla doma tři malé děti, jáještě určitě nechodila do školy. Písněvybírala, opisovala, k básním hledalavhodné melodie, absolvovala dirigentskýkurz. Hrála na klavír i na kytarua bylo jí líto, že jako děti jsme neradyzpívaly. Jako dospělí jsme to trochu dohnali,protože jsme doma někdy zpívalii čtyřhlasně a dosud mám ráda písně,které zpívala právě s tou kytarou. Velmijí vadilo, když jsme zpívali nepřesněrytmicky, a když projev neodpovídal obsahu,tedy slovům písně. Říkala: „Slovajsou důležitá, nápěv je obal - podnos.“Vzpomínám, jak učila sborovémuzpěvu naši generaci. Museli jsme napředněkolikrát číst text, pak opakovaněposlouchat melodii a číst písni odpovídajícítext Písma. To nám tenkrátvadilo, přišli jsme přece zpívat! Ale teďto vidím jako dobré a užitečné.V době, kdy jsme se nesměli scházetoficielně, jsme cvičili sborový zpěvu nás doma. Píseň číslo 9 ze zpěvníkuJásavý chvalozpěv: Jak slavné, Bože náš,je dílo tvé jsme se doučili a pořádně zazpívalina poslední schůzce před tím,než tatínka zavřeli. Odcházel tehdyz noční lékařské služby s tím, že budev ordinaci dřív, než jeho zdravotní sestra(maminka). Ale přišel za déle než půlroku, protože na chodbě ho zastavili příslušnícistátní bezpečnosti a zatkli jej zavlastizradu a další „činy“, za které hrozilodlouhé věznění, někdy i smrt. O tomkde je, jsme se oficielně dověděli až poněkolika dnech.Když k nám po druhé světové válcepřišla babička z Vídně a po čase vedlajejí domácnost, chodila maminka dokurzu pro učitelky mateřských škol. Potombyla zaměstnaná s tatínkem jakozdravotní sestra a tak musela dělat dálkovězdravotní školu. Tu končila v době,kdy byl tatínek ve vazbě. Protože nagymnáziu měla latinu i řečtinu, pomáhalas tatínkem při tvorbě biblickéhoslovníku. Znalost němčiny a angličtinyvyužila, když překládala knihy pro dětii dospělé, šířily se opisováním. Její oblíbenétéma bylo: děti, ženy, rodina.Myslím, že pro maminku nebylo důležité,jestli se jí do něčeho chce nebo nechce.Nebyla ráda středem pozornosti.Uměla improvizovat, udělat něco téměřz ničeho. Uměla taky říct svůj názor, žel,že ne vždycky vhodnou formou ve vhodnýčas. Posledních třicet let prožila jakovdova, životním stylem, který přijalaza třicet šest let manželství. Se zájmemsledovala dění ve společnosti i ve sboru,nejen našem brněnském.Žila pro rodinu, to byl tatínek a myděti, k vlastní rodině pak přibyla tatínkovamaminka a později se přistěhovali maminčin tatínek, Jan Kovář, který byluž delší dobu vdovcem. Ale rodinou jíbyli také bratři a sestry ze sboru v Brně,ti, které rád navštěvoval tatínek a kteříčasto jezdili nebo přicházeli za ním.Žila s Bohem a jeho Slovem. Její znalostStarého zákona, různých rodinnýcha historických souvislostí byla obdivuhodná.Po návratu z jedné cesty do ciziny,kam byli s tatínkem pozváni, mi řekla:“Víš, a Pán Bůh mi dal i to cestování.A víc, než jsem tenkrát chtěla.“Příležitostně mi maminka kladla nasrdce: „Nemůžeš chtít po jiných, coneděláš sama.“ Přijměte tuto radu jakovzpomínku na ni. V červenci tohotoroku uplynulo 100 let od jejího narození.IRENA ZEMANOVÁ32 ŽIVÉ SLOVO

Spomienka na sestruV rokoch 1957-58 som vykonával základnúvojenskú službu v Brne a neďalekoneho. Vďaka môjmu priateľstvus bratom Petrom Zemanom dostal somsa ako vojak do rodiny brata Dr. JanaZemana. A v nej som mal možnosť poznaťjeho manželku, sestru DrahomíruZemanovú.Bola to vzácna žena. Ujala sa ma odzačiatku s láskou náhradnej matky.S mojou matkou som si po tie dva rokymohol zväčša iba dopisovať. Ale s ňousom sa mohol osobne rozprávať, podobneako s ďalšími členmi tejto rodiny.Bola to sestra Zemanová, ktoráusmernila moju lásku k básniam do sférduchovnej poézie. Ako veľmi obohatilikresťanské básne duchovný život mladéhoveriaceho človeka! Akým potešeníma posilou mu boli v drsnom vojenskomprostredí! A podobne povzbudilai moju lásku k duchovným piesňama duchovnému spevu.Aké to boli krásne, spolu strávenénočné chvíle, keď spolu s ňou, sestraIrenka, brat Peter a ja sme prespievalimnohé duchovné piesne a rozprávali sao veciach duchovných i bežného života.Aký povzbudený som sa po takýchtonedeliach vracal do kasární!Sestra Drahomíra Zemanová už nieje medzi nami. Ale spomienky na ňu sústále živé. Oblažila mnohé životy – medzinimi aj môj. Vďaka buď Bohu za ňu!předešli násDrahomíru ZemanovúNahoře: Jan , Irena a Petr Zemanovi,Dole: Jan Kovář, Julie Zemanová,dr. Jan Zeman a Drahomíra ZemanováVZPOMÍNKA PO JEJÍM ODCHODUDO NEBESKÉHO DOMOVAV ROCE 2000 JÁN HUDECSrdce ženyVelkého srdce žila zde žena,šířila z Krista vůni příjemnou,ze setby její Pán Bůh nám žehnal,té Jeho lásky byla ozvěnou.Přesto zjasnila radostnou tvářívšem, jež potkala cestu života,laskavý úsměv mile z ní zářil,hřála ním duše Boží dobrota.Vzpomíná na ni vojáček dávný:víc než čtyřicet let je tomu dnes,co lásku mnohou Pán Bůh mu dal v ní,aby ji v žití lidem dále nes.Matka s tak něžnou, soucitnou dušíbyla vždy srdcem svého domova:ovzduší jeho jednou kdo zkusil,v paměti si ho navždy zachová.V srdci jí zněly básně i písně,které tak ráda Pánu zpívala –zpěváky vedla vroucně i přísně,„staré i nové písně“ sbírala.Dala mi básně do srdce dlaníz lásky, jež dobro vděčně rozdává:dodnes mi zvučí vzpomínkou na ni,když v nich zní Bohu skromná oslava.Statečně nesla bolesti žitív síle, již dal jí drahý Spasitel,jí v bolných slzách kříž Jeho svítilna cestu, po níž On sám před ní šel.Manželu byla vzácnou pomocí,svým dětem matkou v lásce přemilou,díl její skryt je v muže ovoci,potomci za vzor krásný vděční jsou.Pánu bude zpěv znít písní starou, novou,s vroucí modlitbou díků, pocty, chval...vzpomínat budou sestru Zemanovouvšichni, jimž Pán Bůh v ní svou lásku dal.Přežila vzácně i úděl vdovyza velmi dlouhých, plodných třicet let,otevřel se jí lán práce nový:z moudrosti žití mnohým udílet.AUTOR JÁN HUDECŽIVÉ SLOVO33

na zamyslenieAHOJPodľa jedných je pozdrav „ahoj“ námornícky a znamená „a hoy“– po anglicky „loďka“. Keď námorníci zo sťažňa videli loď, zakričali„a-hoooy“.Iný výklad tohto obľúbeného pozdravu hovorí, že je akronymom– skratkou, ktorá vznikla zlúčením niekoľkých slov, či slabík dojedného. Údajne vzniklo opäť v námorníckej terminológii. Totoslovo sa vraj objavovalo napísané na bokoch lodí či vyšité na ichplachtách. Malo znamenať „Ad honorem Jesu“ – na slávu Ježišovu.Bolo v tom vnútorné vyznanie, že nepodnikajú dlhú cestu len presvojich zamestnávateľov, ale pre Krista. Takisto to bolo volanie kuJežišovi, ktoré ich malo previesť cez rozzúrené morské živly a priviesťnazad do domovských prístavov. Tak, aby mu potom mohlivzdať slávu. Trošku si to chceli poistiť...Nech je akokoľvek, Písmo nás priamo pozýva, aby sme žili naJeho slávu. Na slávu Pána Ježiša. Sme jeho učeníkmi a to, ako konáme,by malo byť obrazom Jeho existencie v nás. Svet nás pozorujea podľa nás vníma kresťanstvo i Krista. Ak zlyhávame a padáme– svet to vidí. Ak víťazíme nad pokušeniami a odolávame zlému,to vníma ešte viac. A úplne paf je vtedy, keď si dokážeme vlastnéchyby a zlyhania priznať, vyznať ich, ospravedlniť sa za spáchanézlé... V politike, aj v bežnom živote si každý obhajuje svoje hriechy,nevidel som však politika, ktorý by sa priznal, že robil zlea ospravedlnil sa. A ak som aj niekoho takého videl, vôbec neklesolv mojich očiach. Skôr naopak.Častokrát, možno pod tlakom okolia – i vlastných potrieb – sasnažíme ísť skratkami. Pomôcť si ako vieme. Odobriť si vlastnénedobré veci. No, ono to je tak, že na začiatku, keď sa rozhodnemeísť za Kristom, všetko sa nám zdá také jasné a ľahké. Zrazu,neskôr zistíme, že ten hriech je predsa len lákavý a nie je až taknebezpečný. Omyl! Česi hovoria „chyba lávky“. Keď taká lavička,mostík cez potok je chybná, spadneme z nej. Ak dovolíme hriechu,aby zvíťazil v našom konaní, padneme tiež. Pravda, padnúťnemusí byť to najhoršie, ak dokážeme potom vstať, očistiť sa odblata a nabudúce sa problémovým rozhodnutiam vyhnúť. Ale niekedyto môže byť až katastrofálne, nebezpečné, niektoré pády užrozchodiť nemusíme...Preto si myslím, že je lepšie sa rozhodovať spôsobom, ktorý je„Ad honorem Jesu“. Na slávu Ježišovu. Kedysi som čítal, že keďnevieme, ako sa rozhodnúť, máme si položiť otázku: „Čo by urobilv tejto situácii Kristus?“ Možno sa to nedá celkom vždy aplikovať,ale mnohokrát to pomôže. Tiež sa môžeme sami seba opýtať, žeči naše konkrétne konanie a rozhodnutie prinesie slávu Bohu. Akáno, potom sa vyplatí ísť touto cestou...Napadla ma ešte jedna vec. Často, keď sa nám voľačo podarí,máme pocit vnútornej hrdosti. Na tom nemusí byť nič zlé. Musímeale vidieť i toho, ktorý nám dáva rozum, silu i príležitosť. Aby to,čo robíme skutočne prinieslo slávu nie nám, ale Kristovi.Nech už je význam a pôvod tohto pozdravu aký chce, i Biblia náspovzbudzuje: „Či teda jete, či pijete, či čokoľvek iné robíte, všetkorobte na Božiu slávu.“ (1. Korintským 10,31). A tak teda Vám prajemdo ďalších dní, ktoré vám zostávajú, aby ste mohli a dokázalitakto, aj svojím žitím, šíriť slávu nášho Pána, Ježiša Krista.PÔVODNE PRE ČASOPIS FAJO, PETER NEŠPOROpustenéstádo ...Ja som ten dobrý pastiše, poznám svoje ovce a ony poznajímňa. Ján 10,14Je sobota večer 26. apríla 2008 krátko po deviatej večer.Artur Schmitt sedí v ICE vlaku do Mníchova. Vraciasa z jednej z dôležitých porád bratov zväzu evanjelikálnychzborov v Hamburgu. Znenazdania vozeň začalstrašne rachotiť a všetko lietalo vzduchom. On sám sanašiel na podlahe. Počas dlhých sekúnd sa úprimnemodlil. Vlak práve prechádzal tunelom. Keď pohybustal, niekto z cestujúcich rozbil okno na vagóne, dnusa vovalil kúdol prachu zmiešaného s dymom. Cestujúcisa pozdvíhali a povychádzali z vozňov a tackajúcsa tmou išli k východu. Pri chôdzi natrafili na kusy tiel,boli to však časti zmasakrovaných oviec, ktoré boli príčinoutohto nešťastia. Zo 170 cestujúcich sa 19 zranilo,ale nikto nezahynul. Bol to div.Väčšina cestujúcich si pri čakaní na núdzový transportkrátili čas čítaním horoskopov v súvislosti s nehodou.Pre brata Artura sa časti rozmetaných tiel oviecstali mimoriadnou kázňou: „Kto bol ich vlastník? Prečosa nepostaral o svoje stádo?“ Mal pred očami toho dobréhoPastiera. „Dnes v našej krajine nie sú vlci, ale dása parafrázovať: Pán Ježiš odviedol svoje ovce od koľajníca tunela...To mu pripomenulo skupinu mladých kresťanov,ktorí na ulici v Hamburgu zvestovali evanjelium ľuďomna okraji spoločnosti. Tak si pomyslel: „Títo kresťaniaspoznali svoje poslanie, a odvážili sa pre Ježiša na ulicu.“Roztrhané telá oviec v tuneli ICE vlaku pred oči brataArtura postavili dôležitosť misie. Misia je niečo, čo neznesiežiadny odklad.Z NEMECKEJ PÔVODINY PRELOŽIL A UPRAVIL JÁN ČÍŽ34 ŽIVÉ SLOVO

Úvod do Nového zákonaCARSON, D. A., MOO, Douglas J.Praha : Návrat domů, 2008. 700 stranrecenzeNakladatelství Návrat domů završilov tomto roce svou řadu základníchpříruček k Bibli. Po Novém biblickémslovníku a Úvodu do Starého zákonavyšel letos Úvod do Nového zákona.V českém prostředí se jedná o prvnítakto rozsáhlý úvod psaný z hlediskaevangelikální biblistiky. Jeho autoryjsou dva teologové působící naevangelikálních teologických školáchv USA.Svým rozsahem (700 stran) působíkniha úctyhodně, ale jedná se skutečněpouze o úvod do studia Nového zákona,který přináší k jednotlivým knihámzákladní informace, s nimiž by se mělseznámit každý, kdo chce s Novým zákonemnějak pracovat (biblická hodina,kázání apod.).První kapitola nazvaná „Úvahy nadstudiem Nového zákona“ je stručnýmúvodem do dějin novozákonního textu,textové kritiky, do dějin studia Novéhozákona a přehledem možných exegetickýchpřístupů (historická a literárníkritika a další). Poté následuje asi napadesáti stranách nástin tzv. synoptickéotázky, která se ptá, proč jsou sievangelia podle Marka, Matouše a Lukášetak podobná. Čtenář se seznámís tím, které evangelium vzniklo zřejmějako první. Co to je teorie pramenůa teorie protoevangelia, jak se dívat naevangelia jako na literární útvary, jakoži s dalšími otázkami tohoto odvětví biblistiky.Úvod k synoptickým evangeliímdoplňují úvody k jednotlivým knihámNového zákona dle obvyklého kanonickéhopořadí. Čtyři evangelia, Skutkyapoštolské, epištoly Pavlovy a obecnéa na závěr kniha Zjevení Janovo. U epištolpojednají autoři rovněž o Pavlovýchepištolách jako sbírce, která v ranécírkvi samostatně kolovala po sborecha nevyhnou se ani otázce pseudonymitya pseudepigrafie.U každého spisu se pak postupněprobírá otázka jeho autorství, místaa doby vzniku, možných adresátů, nastíníse jeho dějinné pozadí, základníteologická koncepce, postavení v kánonua nakonec jehocelkový význam prokřesťanskou teologiia nástin současnédiskuse nad danýmspisem.Za velmi přínosnýpokládám fakt,že autoři předkládajíkromě svéhostanoviska i názoryjiných biblistů, kterése od jejich vlastníchliší. Čtenář takmá možnost si uvědomitpovahu biblistikyjako vědy, vekteré je třeba zvažovatrůzná pro a protia často se k jednoznačněplatnémupohledu nelze zasoučasného stavuvědění dopracovata tak mnohé zůstáváv oblasti hypotéza teorií. Ani autořinevydávají svůj názordogmaticky zajediný platný, aleuvádějí argumentypro a proti a vysvětlují,proč se k danému názoru přiklonili.Poslední kapitolu tvoří stručné pojednánío dějinách a vzniku novozákonníhokánonu. Dějiny kánonu jsou samyo sobě velmi rozsáhlým tématem a takse v rámci možností, které tento Úvodposkytuje, jedná o základní shrnutí tétooblasti a nastínění otázek, které s nímsouvisí.Za každou kapitolou je přehled cizojazyčnébibliografie, která asi laikovinebude moc potřebná, ale může přinejmenšímukázat, kolik toho bylo k danémutématu v poslední době napsáno.O to významnější pro běžného čtenářepak bude česká bibliografie, přinášejícípřehled toho, co je v této oblasti dostupnév češtině.Závěrem mohu jen konstatovat, žetato kniha opravdu splňuje to, co je řečenojiž na jejím přebalu, tedy že je v níspojen kritický přístup s úctou k Biblijako Božímu slovu. Kdo se chce studiuNového zákona věnovat hlouběji, nemělby tuto knihu (navzdory nemalé ceně)minout. A největší užitek vám podlemého přinese tehdy, když vedle tohotoúvodu budete paralelně pročítat i úvodydo Nového zákona z evangelické (PetrPokorný, Literární a teologický úvod doNového zákona) a katolické (LadislavTichý, Úvod do Nového zákona) strany.Při srovnání těchto tří publikací vyjdenajevo, co je v biblické vědě obecnýmkonsensem a na co panují odlišné pohledy.A to je jistě užitečné.PAVEL ŠÍMAŽIVÉ SLOVO35

Brethren in Europe 20092. konferencia európskych bratských zborov8. misijná konferenciaModra, 14. - 16. november 2008Srdečne Vás pozývamena konferenciu s mottom:Tešíme sa na víkend plný nezabudnuteľnýchstretnutí, svedectiev i vyzývajúcichposolstiev z Božieho slova. Poslúžianám i zahraniční hostia. Gerd Goldmannje riaditeľom Misijného domu a biblickejškoly Wiedenest. Miruška Čmelíkovápracuje s Detskou misiou v Čiernej Hore.Konferencia začne v piatok 14.11.o 17:30 spoločnou večerou a skončív nedeľu 16.11. popoludní o 14:00 hod.V sobotu a nedeľu začíname o 9:00 hod.Náklady na konferenciu budú pokrytézbierkou. Ubytovanie v priestoroch SZUsi hradia účastníci samostatne (310 Skosoba/noc). Mládež bude ubytovaná nachate v Harmónii. Na náklady konferenciemôžete prispieť aj inokedy na účet KCBerea 2629010205/1100, VS 65.Prihlásenie je možné na adrese javor@-berea.sk alebo poštou na adresu: Kresťanskýzbor Modra, Dolná 27, 900 01Modra. Ďalšie informácie sú na internete:www.berea.sk/b_misia.htm.V pondelok 17. 11. (štátny sviatok) budev miestnosti KZ Modra seminár s br.Goldmannom na tému: Čo potrebujúdnes zbory?.