Diplomová práce – Prostorová neurčitost geodat v ... - kvhem

navzájem záporně korelované - s přibývajícím lesem ubývá plocha zemědělsképůdy a naopak. Rozdíly pravděpodobností výskytu mezi geodatabázemi jsounejvýše asi 6-7%, intervaly spolehlivosti mají u obou prediktorů podobný rozsah ipřekryv mezi jednotlivými geodaty.Největší rozdíly v dosažených výsledcích v závislosti na použitých geodatechjsou viditelné u prediktorů C a E. U obvodů lesních polygonů (pred. C) podrobnějšíměřítko DMÚ pravděpodobně lépe vystihuje skutečnou hranici lesů a dochází takk menšímu zkreslení než u CLC. Také pouze s použitím dat z DMÚ je tentoprediktor statisticky průkazný. Ovšem u obvodu zemědělské půdy v kvadrátu (pred.E) může být čtyřnásobná hodnota nezávisle proměnné získaná z LPIS (oprotihodnotám z CORINE) zapříčiněna nejen lepším vystižením skutečné hranicezemědělské půdy, ale i strukturou dat LPIS, ze které nebylo možné při výpočtechodstranit všechny vnitřní polygonové hranice nacházející se uvnitř větších plochzemědělské půdy, protože sousedící farmářské bloky nemají vždy společnoupolygonovou hranici, a proto jich velké množství zůstalo neodstraněno. Tím sevýrazně zvýšila hodnota obvodu. Na druhou stranu možná právě díky tomu můžeLPIS lépe předpovídat výskyt druhu – sousedící polygony zemědělské půdy, kterénemají společnou polygonovou hranici, jsou od sebe pravděpodobně ve skutečnostiodděleny např. remízky, keřovými pásy, křovisky kolem potoků, atd. Všechna tatovegetace bývá využívána kalousem k hnízdění a čím více jí je mezi zemědělskoupůdou, tím se zvyšuje šance na výskyt druhu. U CLC však tato vegetace kolem polínení díky hrubšímu rozlišení zaznamenána. Dle rozsahu intervalu spolehlivosti byměla být považována za nevhodnější právě data z LPIS, avšak i pro CLC jsouregresní koeficienty statisticky průkazné na stejné hladině významnosti.Elith & kol. (2002) i Seoanne & kol. (2004a) sice říkají, že data nasbíranáv relativně hrubém prostorovém měřítku mohou mít nedostatek adekvátníchinformací relevantních pro ptačí druhy, ale protože v tomto pokusu nejsou jakoprediktory využívány žádné vzácné vegetační typy, i obecnější mapa vegetačníhokrytu CORINE Land Cover se zdá být dostačující pro zaznamenání stanovištníchcharakteristik důležitých pro výskyt kalouse ušatého. Podobných výsledků se proněkolik jiných ptačích druhů dobrali např. i Seoanne & kol. (2004a) či Sklenářová(2011). Mack & kol. (1997) taktéž zhodnocují, že data hrubších měřítek zesatelitního snímkování jsou dostatečné pro hrubší odhady vztahů mezi druhem ajeho prostředím. Sklenářová (2011) s využitím stejného síťového mapování naúzemí ČR uvádí, že vzhledem k podrobnosti a kvalitě vysvětlovaných dat mohou býtk modelování použity databáze v měřítkách 1:100 000 (CORINE Land Cover)53