Diplomová práce – Prostorová neurčitost geodat v ... - kvhem

zahrnovány do převažujících celků, což může zapříčinit zkreslení neobvyklých tříd –například vzácných vegetačních typů (Elith & kol., 2002). Druhová diverzita krajinytak závisí na prostorovém měřítku, v jakém byla společenstva vzorkována (Hammer& Hill, 2000). S tím souhlasí i Oja & kol. (2005) a doplňuje, že prostorové měřítko, vjakém je měřená fragmentace krajiny, může ovlivnit výsledný efekt fragmentace nahnízdní úspěšnost ptáků a že závislost mezi vybranou krajinnou metrikou adruhovou distribucí je značná.Problém při tvorbě SDM se pak může vyskytnout při použití vstupních dats rozdílným rozlišením. Optimálně by druhová i environmentální data měla býtnasbírána ve stejném rozlišení (Elith & kol., 2002).Se vzrůstajícím zájmem států o zdokumentování jejich přírodního dědictvíse rozrostla i dostupnost atlasů popisujících distribuci druhů v různých zemích ikontinentech. Přesto prostorové rozlišení těchto dat bývá hrubé vzhledemk měřítkům, jaká jsou používána například pro analýzy ochrany přírody.Management volně žijících živočichů či environmentální hodnocení obvykle pracujís měřítkem v řádu několika stovek hektarů. Oproti tomu jsou druhové distribucev atlasech běžně mapovány s rozlišením od 100 km 2 v dobře zmapovanýchregionech do více jak 10 000 km 2 ve špatně prozkoumaných částech světa.McPherson & kol. (2006) popsaly metody pro odvození jemnozrnných dat(potřebných pro ekologické výzkumy) od dat hrubých měřítek, protože se již místoabiotických faktorů velkých měřítek považují biotické interakce s vysokým rozlišenímza hlavní procesy ovlivňující druhovou distribuci..Snahou o objasnění, zda měřítko, v kterém byla data nasbírána, ovlivňujevýsledek modelu distribuce druhu se zabývali například autoři Venier & kol. (2004) aSeoane & kol. (2004a).Jak uvádí Seoane & kol. (2004a), ptačí druhy jsou svým výskytem vázányk určitým typům vegetace, avšak prediktivní modely rozšíření ptáků, které jsouzaložené právě na proměnných odvozených od vegetace, mívají někdy pouzeomezený úspěch. Proto bylo navrženo, že přesnost existujících map používanýchk odvozování prediktorů výskytu je částečně zodpovědná za omezený úspěchmodelů rozšíření ptáků.Byly provedeny následující dva pokusy, které porovnávají predikčníschopnosti distribučních modelů výskytu ptáků odvozených od různých sad mapvegetačního krytu.29