Diplomová práce – Prostorová neurčitost geodat v ... - kvhem

CLC2000 – Po převzetí pravomoci za program CORINE Evropskouagenturou životního prostředí (European Environment Agency - EEA) byl zahájenprojekt aktualizace evropské databáze I&CLC2000 (zahrnující projekty IMAGE2000a CLC2000). Výchozím materiálem pro aktualizaci CLC a tvorbu změnové databázebyl soubor satelitních snímků Evropy nasnímaných pomocí družice LANDSATs prostorovým rozlišením 25 m (projekt IMAGE 2000) (Büttner & kol., 2002; Cenia,2012).3.3 NeurčitostNeurčitost se dotýká všech aspektů našeho života. Naše znalosti nejsounikdy kompletní (Tanert & kol., 2007) a jak dosavadní výzkum ukazuje, není možnédosáhnout absolutního poznání a podat přesný obraz okolního světa. Informacejsou vždy neúplné a časově proměnlivé a naše poznání se pohybuje v mezích určitétolerance (Dudek, 1999). A protože nelze odstranit neurčitost z jakéhokolivědeckého výzkumu, je důležitým a zároveň obtížným úkolem identifikace jejíchjednotlivých typů a nalezení způsobu změření množství neurčitosti každého typu(Klir, 2008).3.3.1 Vývoj postavení neurčitosti ve věděKlir (2008) shrnuje vývoj postoje k neurčitosti v rámci vědy. Před 20. stoletímbyla neurčitost z vědy striktně vyřazována. Zlom přišel počátkem 20. století díkystatistickým metodám používaným při výzkumu statistické mechaniky, kdy seneurčitost v některých oblastech vědeckého výzkumu ukázala jako nutná.Dalším krokem bylo v roce 1927 odvození Heisenbergova principuneurčitosti, který prakticky ukázal, že se věda při měření nemůže neurčitostivyhnout. V r. 1931 Kurt Gödel ve své práci uvedl i neurčitost v oblasti matematiky,z čehož vyplývalo, že se jí nedá vyhnout ani s pomocí matematiky (Klir, 2008).Obecné studium neurčitosti začalo v 2. polovině 20. století s rozvojempočítačové technologie. Bylo zjištěno, že i pomocí počítačů je možné zpracovat jenomezené množství informací – bylo nutno provádět zjednodušení a hledat pouzepřibližná řešení problémů.Pohled na neurčitost ve vědě se během minulého století zásadně změnil aneurčitost již není považována za nutné zlo, nýbrž za užitečnou součást vědy.16