Zde - 2. lékařská fakulta - Univerzita Karlova

P-63. ARRAY-CGH ANALÝZA U SVĚTLOBUNĚČNÉHO KARCINOMU LEDVINYChocholatý M. 1 , Křepelová A. 2 , Vasovčák P. 2 , Babjuk M. 11 Urologická klinika FNM a 2. LF UK Praha; 2 Ústav biologie a lékařské genetiky 2. LF UK a FN Motol,PrahaŠkolitel: prof. MUDr. Marek Babjuk, CScÚvod: Karcinomy ledviny představují 2 – 3% zhoubných nádorů u dospělých. Podle histopatologickéklasifikace je lze dělit na několik typů: světlobuněčný, papilární, chromofobní karcinom, karcinom zvývodných močových cest a neklasifikovatelný karcinom. Nejčastěji se vyskytuje světlobuněnčnýkarcinom v 70 – 75%. Nejvýznamnějším genem v patogeneze světlobuněčného karcinomu ledviny jegen VHL, jehož mutace, delece, nebo ztráta exprese v důsledku metylace promotoru byly zjištěny uvíce než 70% světlobuněčných karcinomů ledviny. Další genetické změny v patogenezisvětlobuněčného karcinomu ledviny a genetické nebo epigenetické změny podmiňující prognózupacienta nebo predikují odpověď na terapii. V současnosti jsou předmětem výzkumu.Cíl: Studovat genetické změny u světlobuněčného karcinomu ledviny, zjištěné změny korelovat sklinicko-patologickými nálezy.Materiál a metody: V období 2007-2012 jsme zařadili do souboru 144 pacientů se světlobuněčnýmkarcinomem ledviny, operovaných na Urologické klinice 2. LF UK a FN Motol. U pacientů jsmeshromáždili klinická data, odebrali vzorek nádorové a nenádorové tkáně ledviny. Z odebraných vzorkůjsme izolovali DNA a provedli jsme analýzu mutací genu VHL metodou přímého sekvenování PCRproduktu. U 11 vzorků světlobuněčného karcinomu, u nichž jsme získali DNA dostatečného množstvía kvality, jsme provedli analýzu pomocí Human CGH 3x720K Whole-Genome Tiling v. 3.0 Array avyhodnocení pomocí SignalMap v.1.9.Výsledky: Somatickou mutaci genu VHL jsme identifikovali u 77 (53,5 %) ze 144 pacientů. Ztrátuchromozomové oblasti 3p jsme zjistili u 11/11 nádorů, 10 z nich mělo současně mutaci genu VHL.Dále jsme zjistili ztráty na chromozomu 6 (5/11), 8 (5/11), 9 (4/11), 13 (4/11), 14 (6/11), 18 (3/11),zisky na chromozomu 5 (9/11), 7 (5/11), 12 (3/11), 16 (3/11), 20 (4/11). Ani jedna z uvedených změnse nevyskytla u dvou onkocytomů, analyzovaných jako kontrolní vzorky.Závěr: Výsledky potvrzují zásadní význam ztráty VHL u světlobuněčného karcinomu a současněheterogenitu dalších genetických změn. Jejich jemnější charakterizace bude předmětem dalšíchmolekulárně genetických analýz.Podpora projektu: VZ MSM 0021620808, GAUK 10461095